;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

.(*) V Káhiře chytili dva izraelské špiony a postavili je ke zdi. Napochodovala popravčí četa. Egyptský kapitán se zeptal prvního zvěda: „Máte poslední přání?“ „Cigaretu. “ Kapitán mu dal zapálenou cigaretu a ukročil ke druhému. „Nějaké poslední přání?“ Druhý špion mu beze slova plivl do tváře. „Izáku!“ zhrozil se první. „Nedělej přeci potíže!“ .(*)

~o) Vinšuju všem přítomným klidný večer, krásné sny (Vave (chuckle) ) a pěkně se vyhajejte. ~o)

Milá Dede, to je velmi zajímavé téma, a při čtení článku se mi začaly sbíhat vzpomínky na prázdninové pobyty na chatě…. Bramborová houbová polévka, bílková pěna z lesních jahod, ale hlavně – fantastické zatočené křupavé rohlíky zapíjené mlékem z bandasky, která se do venkovského krámu musela přinést den předem, aby do ní prodavačka ráno mohla nalít mléko přímo z konve….. To mňam mléko se někdy ještě dá sehnat, ale ty rohlíky, ty asi ne 🙁

Tak reaguji na připomínku: Nedávno ke mě doputoval recept na letní moučník: (^) ušlehá se 1 kelímek šlehačky se 4 vanilkovými cukry a poté se přimíchají 3 kelímky zakysané smetany (pokud možno opravdu husté). Formu na dort (nebo jinou vhodnou nádobu) vyložíme alobalem nebo folií (kvůli lepšímu vyklápění) poklademe piškoty, navršíme polovinu hmoty, hustě posypeme libovolným zralým ovocem, přikryjeme zbytkem hmoty a opět vrstva piškotů. Necháme přes noc ztuhnout v ledničce. Poté vyklopíme, ozdobíme šlehačkou, čokoládou, ořechy,… nebo sníme jen tak. Vhodné na horké letní dny – osvěžující a jen minimálně sladké. A mohou i (dog) (cat) (heidy) (bat)

Mlsotníkový horor aneb co se mi zdálo
Teda Renato, Tys mi s tou vošklivou rybou dala! Prohlížela jsem jí ještě před spaním, už moc unavená na nějaké komentáře, a tak za trest se mnou ryba vplula do snu. Seděla jsem u stolu a tála nade mnou ta zlá kuchařka ze školky, co jí učitelky posílaly strašit děti, které nemohly dojíst svou porci. Měla v ruce v vařečku a střídavě ukazovala na červenou zubatou potvoru, mlíkovou polívku s nudlemi a na lečo; jen z těch pachů se mi dělalo zle. Nakonec jsem se zachovala nespolečensky, tak mě všechny vyhodily ven a nakonec jsem seděla na školkové skalce, kde byl můj kamenný koníček, seděla jsem tam na kameni s Jováskem a jedli jsme chleba se salámem. 🙂 Takže snový happy end. (inlove)
Prosím proto napříště, aby takové fotky byly v noci zveřejňovány jen s řádným varováním! Co kdybych napříště nepotkala Pepánka s chlebem? Byla bych o hladu až do bílého rána. :O (chuckle) (rofl) (Jo, a ten chleba byl hranatý a s anýzem. (nod) )
(wave)

OT – mám velice úspěšný den. Nejenom, že jsem povečeřela ropušnici, což je ryba, o které sním od té doby, co jsem poprvé četla Durrella. Ale ještě k tomu se exíkovi podařilo pro mě na Aukru vydražit myčku jako náhradu za zdechlou nad Dalmatinovem. A do třetice všeho dobrého konečně i v Dejvicích prší 🙂

Betí týdeníček:

http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/0710/index.html

Zdravím zvířetníčci, a přeji klidný večer.
Nahlídla jsem cosi o zahrádce, to mě asi kvete růže. Bohužel jen na noze. Dnes jsem tu jen s potížema (headbang).

Promiň Dede, číst nestíhám, vůbec stihnu to je málokdy, ale občas načumuju a podržím palec, komu třeba, případně uložím do hlavy třá příchod Viléma nebo Svatavy a pošlu jim blahopřání myšlénkou. Dnes nakoukla do seznamu komentářů a krom dalších zvířetníčkůa i Bětulásku zdravím (na meil nepíšu).

Prosba č.1 – moc bych si přála HCHO kdybys mi poslala kontakt email na radatečkanovaáčkovsáčkunaseznamu, moc bych se potřebovala zeptat na něco ohledně ozařování v obličëji, kamarádka je po operaci, ještě včera po obědě jsme se radovaly, že prý vše vyoperováno,včera večer výsledky histolky invaz a jde i na ozař, achjo. Prý to může ohrozit oči!!!Znáš o tom něco?

A něco o zvířátkách – dnes jsme byli na dlouhý vycházce v Milíčovským lesev Kateřinkách či Hájích, pak jsme se smočili v Hostivařský nádrži a teď bolí noha jak čert nejen mě ale i Daníka, kulhá nebo neužívá pravou zadní, počkám do zítra, na hmat nic, možná něco nataženo.

Prosím radu č.2 – po cestě domů z výletu, kousínek před domem koukám u silnice holub, křídla roztažený a zaplácá, posune se, zaplácá. No vrátila jsem se vzala ne holuba, ale Hrdličku zahradní do krabice, ještě přede mnou vylítla do keře a chytla se větve spárkama tam jsem ji odlovila a zjistila že je úplně bez ocasních per, zadeček ušpiněný výkaly, ale nějaká rána vidět není, jak ji očistit nevím, jestli to může dorůst taky ne. Může? Nebo je to konečná. Je vnímavá, kontaktní, do slunečnicových semínek, pohanky a nadrobených granulí se pustila s vervou. Je v poho v kukaňce ne trávě, přemýšlím jak jí zřídit bidílko.Třeba by se očistila.

Prosba č.3- spíš dotaz, do kdy se ježčí maminy starají o mládež, v noci jsem našla mrňouse tak 200g na ulici, všude kolem nějaý silnice, nevydržela jsem a odnesla do křoví u louky co je lesík a teče potok a teď přemítám jestli jsem mu šance zvětšila- vyloučením autz jeho bezprostředního okolí nebo zhoršila odnosem od trenéra životních situací?

Jezismarja. Ted zrovna koukam na nejakou starou italskou komedii a jakesi „pohuble a suche jako triska“ dcerusce tam matinka nabizi ze ji usleha vejce s trochou vina. To je desna predstava. (http://www.imdb.com/title/tt0058564/)

Ďakujem za želania. Tu je Martiny 9. 9., ale voľakedy vôbec nebola v kalendári, iba Martin na bielom koni. Mala som byť chlapec ale akosi to nevyšlo. A to meno preto lebo som sa na Martina narodila. Tak dve muchy jednou ranou. Ale zato ešte raz díky. (beer) (^) (d) 😀

Babička mých bratranců pocházela ze Slovenska a u ní jsem jako dítě na prázdninách jedla lokše – dělala je na kamnech, mázla máslem, posolila a složila na čtvrtiny. Slané máslo steklo do špičky, ach, okusovala jsem shora lokši a těšila se na ten mastný konec. Nezapomenutelná dobrota. 🙂
Babička mých sestřenic, babička haratická, tak u ní to byly letní ovocné knedlíky, sejkory, čaj se šťávou a jahody ve všech podobách, v zimě pak nakládaný květák, okurky a maličké patizonky. Nikde jsem nejedla tak výborný naložený květák a nikdy jsem ho nesnědla tolik. O zimních prázdninách praskla denně jedna sklenice. (blush)
Babička mečová (h) – to je králík pečený v remosce s bůčkem, houskové knedlíky a hlávkové zelí, dušené v obrovském hrnci. To zelí jsem ujídala po celou dobu procesu, a potom ještě po obědě. Taky pamatuju na letní krouhání zelí, šlapala jsem ho malýma nohama ve velké nádobě a pak v zimě s chutí pojídala. 🙂
Babička přeslicová (h) se mi opojí s třešněmi ze stráně nad Miličínem – byly JZD, tedy ničí, a celá ves na ně chodila. Borůvky neboli černé jahody, jak se tam říkalo. Skvělý koláč nebo borůvková bublanina. Lečo, které jsem na rozdíl od celé široké rodiny tehdy nesnášela tak, že mi bylo zle, jen jsem ho cítila, a proto jsem pojídala k obědu chleba s máslem a se salámem na trávě za rohem. 🙂 A houby – smaženice ve velekastrolu smažená a obalované houby a hlavně a především kulajda, které jsem už tehdy dokázala sníst litry, což mi zůstalo dodnes.
Než postavili nákupní středisko Česká Sibiř, chodily jsme ráno do konzumu po betonových chodníčcích s bandaskou pro mléko, chleba a čerstvé housky. Ty housky byla věc, kterou jsem z Města na kříži neznala – veliké, pletené, křupavé, makové a slané a hlavně ještě teplé. Snídaly jsme je s máslem a jahodovým džeme, nic se tomu nevyrovná, slaná houska a jahodový džem a mléko z velkého hrnku se zlatými kytičkami. (h)

Maminka nám na chalupě dělala vdolky s malinovou pěnou. Z lesních byly lepší, ale to se muselo rozpáleným polem a pískovou cestou „do Dola“ a tam se dali potkat divočáci. Navíc jedné zimy tam maliny vymrzly a už se dělají jen ze zahradních. Posledně je maminka dělala před týdnem, tuhle vzpomínku na dětství tvrdě vyžaduje můj táta. A taky jsme jedli všechno z hub- smaženici, řízky, na kmíně a zeleninovou polífku „co zahrada a les daly“. Do dneška si pamatuju, že oblíbený byl na pánvičce opečený čínský lančmít- bůh suď proč 🙂 k tomu brambory a salát, lupeny pěkně polité roškvařeným sádlem- o ty škvarečky a srdíčka salátu jsme se s bráchou rvali.
Pokud jsme byli u babičky, ta nám dělala pomyšlení. Kynuté knedlíky s meruňkama sypané perníkem, velké koláče, koprová omáčka, bramborové šulánky s mákem a bramborové placky. Maso bylo málokdy, ale to nám nevadilo. Jednou děda zrušil výběh pro slepice a na tom místě zasadil květák. Ten rok jsem pak květák nemohla ani vidět, narostly veliké převeliké. A taky průsvitná letní jablka- číhali jsme na první zralejší. Dneska už nějak tu chuť nemají. No a taky rybíz a angrešt, všechno otrhat pěkně rovnou do pusy, aby to přehnanou hygienou postižená babička neviděla- všechno pořád chtěla umývat, že je na tom prach, jenže jablko opucované jen tak o tričko chutnalo líp.
Vůbec si myslím, že masa jsme jedli málo, cpali jsme do sebe mraky ovoce a zeleniny a od mlíka nám chutnaly pribináčky, vařil se pudink a jedly sýry. Přesto si myslím, že nás to nijak nepoznamenalo, i když dietologové by dneska vřeštěli nad tím množstvím buchet a palačinek a knedlíků, co jsme snědli. Jenže u babičky na okraji Brna jsme třeba jen s bráchou hráli badminton nebo plážový tenis, kopali a házeli balónem a na chalupě prostě jen lítali po polích, lezli po pískovcové skále (a padali z ní) a šplhali po stromech. Koupaliště bylo málokdy, protože bylo děsně daleko, v tom místním plavaly utopené myši. Takže to jistila dětská vanička s vodou.