ČLOVĚČINY: Uklízíte rádi, přátelé?

Dost hloupá otázka. Uklízet se prostě musí, to už je světa běh, ale že by někdo uklízel rád, to snad ne…

Ze zkušenosti vlastní i ze zkušenosti známých se domnívám, že celkem bez větší námahy se s tím uklízením smiřují ženy, zatímco muži mají dobrou snahu námaze uklízení, pokud to lze, se vyhnout. Nemyslete si, nemám v úmyslu vytvářet nespokojenost ve vztahu mužů a žen. Každá generalizace i v tomto směru je pochybná, a ostatně všichni jsme lidé, v mnoha ohledech si podobní. Ano, slýchával jsem kdysi, že je malý rozdíl mezi mužem a ženou a jsem evoluci nebo stvořiteli vděčen za ten malý rozdíl, ale to není smyslem mého vyprávění.

Má matka, i když už žila sama, myla každý den po obědě zcela čistou kachlíčkovou podlahu kuchyně, a Má Lepší Polovina to dělá dodnes. Říkám tomu trochu posměšně úklidový rituál, nejsa ani po mnoha letech schopen jeho smysl pochopit, možná ale je to jen má chyba. Přiznávám ovšem, že kdybych měl kuchyňskou podlahu mýt sám, dělal bych to tak asi jednou za týden, spíše ale jen dvakrát za měsíc.

O jednom výrazném rozdílu mužského a ženského pohledu na pořádek jsem se dověděl v jednom ze svých zaměstnání, a to poměrně dávno. Bylo to tak: žila byla kdesi v severních Čechách rodina Staňkových. Paní, pán a dospívající syn. Paní byla v domácnosti, její manžel a syn byli zaměstnáni jako elektrikáři u rozvodných závodů. I stalo se jednou, že po vzájemné dohodě odjela paní Staňková na týden na Moravu k příbuzným.

Odjela v sobotu ráno a vrátit se měla další sobotu večer, tak jak to společně vyhledané vlakové spojení umožňovalo. Po jejím odjezdu nastalo v společenství otce a syna to, co nastane u mužů vždy, když vládkyně a udržovatelka rodinného krbu opustí na čas společnou domácnost: nedefinovatelný pocit volnosti, touha provést něco, co by neměla paní vědět, trochu zvlčit nebo alespoň opustit doposud zaběhaný pořádek.

Mladí lidé nedostatek dozoru řeší někdy mejdanem s pitím a smíšenou společností. V soužití otce a syna něco takového nepřipadalo v úvahu, snad je to ani nenapadlo, ale nedostatek dozoru využívali k drobným radostem života, jako je občas chodit i doma v botách, mírně popíjet láhvové pivo, odpoledne občas, zcela podle nálady, polehávat na pohovce, a běžné úklidové povinnosti omezit na nezbytné minimum.

A tak se otec a syn rozhodli, že nebudou po každém jídle mýt nádobí, ale budou je dávat v koupelně do vany a umyjí je až těsně před velitelčiným návratem. Musím zde připomenout, že se to stalo v době, kdy nejenže v domácnostech ještě nebyla televize, ale vzácné byly i plynové nebo elektrické průtokové ohřívače vody, a tak pokud někdo teplou vodu potřeboval, musel si ji ohřát v hrnci na plotně. A to se našim dvěma mužským rozhodně nechtělo.

Otec a syn Staňkovi byli zásadoví: použité nádobí ukládali do koupelnové vany, a protože, shodou okolností, měli toho nádobí dost, nijak jim nechybělo, zatímco vana se plnila. Dohoda mezi otcem a synem obsahovala usnesení, že v sobotu odpoledne, tedy před koncem jejich krátké svobody, zatopí v koupelnových kamnech a nádobí umyjí.

Bylo to v době, kdy se ještě každou sobotu pracovalo. Blížila se druhá hodina odpoledne, konec pracovní směny. Deset minut před jejím koncem se ozval telefon a dispečer rozvodných závodů oznámil, že se stala vážná havárie na přívodu vysokého napětí a že je tudíž nezbytné, aby oba elektrikáři, spolu s dalšími, začali na poruše pracovat. Bez proudu byla nejméně stovka domácností a oprava poruchy trvala skoro do setmění.

Když přišli otec a syn Staňkovi unaveni domů, setkali se s paní Staňkovou, která právě přijela, a po krátkém přivítání pronesla: „To jsem ráda, že jsem zase doma, a už se těším, jak se po tom trmácení vlakem, vykoupu“. V té chvíli si oba mužští uvědomili, co bude. Paní Staňková odešla do koupelny zatopit v koupelnových kamnech, a zjistila, že se do vany určitě nevejde, protože vana byla plná talířů, hrnců, kastrolů, a zbytky jídla v některých se začínaly zelenat. Co řekla paní svým mužským hned a co později, když je zahnala na úklidovou brigádu, je zčásti nepublikovatelné. Rozhodně ale toho nebylo právě málo a obávám se, že to nebyly žádné lichotky…

Rozdíl mezi mužským a ženským pojetím úklidu se ale může projevit i jinak. Dnes v obchodech dostanete skoro všechno, co je pro běžnou údržbu domácnosti třeba. Vždycky tomu tak ale nebylo. A tak v garážích, na půdách, ve sklepích a někdy i přímo v bytech, vznikaly sklady náhradních autosoučástek, šroubků a matek, drobného nářadí a lecčehos jiného. Vznik takových skladů podporovala filozofie vypěstovaná zkušeností, že v budoucnu se to či ono může hodit, a až to budu potřebovat, v obchodě to třeba neseženu. Zbytek této filozofie v podvědomí mnoha z nás přetrvává.

Přetrvávalo i v podvědomí jednoho z mých známých, nevšedně šikovného a pracovitého pána, který měl v domku menší domácí dílnu a zásoby všeho možného. Ve vzorném pořádku tu byl složen spojovací materiál, vodovodní kohoutky, kolena a redukce, vypínače a zásuvky, pojistky a pojistné automaty, barvy a štětce.

Jenomže nikdo z nás nezná čas, který je nám vyměřen. Pán zemřel, a paní si s těmi zásobami nevěděla rady, nemohla mít technickou představivost svého manžela, nemohla se rozmýšlet, co by se dalo případně ještě použít a k čemu by to či ono mohlo být. Vyřešila to tedy s ženskou praktičností: počkala nějakou dobu a pak všechno nechala vyklidit a odvézt.

Nechci sám sebe přeceňovat, ale v porovnání s předchozí účelnou rozhodností si myslím, že se pro úklid běžného nepořádku a zbytečností všeho druhu vůbec nehodím. Jednou za čas musím trochu uspořádat věci v zásuvce stolu. Vysunu ji a vidím doklady, které by tu neměly být, ale pokud je mohu potřebovat, kam je dát? Jsou tu tužky i propisovačky, dvě starší plnicí pera, ale místo věcného „vyhodit“ se objeví vzpomínky: co a dokdy jsem s těmi pery psal a jak je později nahradil psací stroj a po letech počítač?

Nemám ale jenom zásuvky: na okenním parapetu vznikla hromada papírů všeho druhu, něco jako černá skládka. Nutno rozebrat a zlikvidovat. Je tu několik čísel jednoho deníku, proboha, proč jsem ty noviny schoval? Jsou tu dvě čísla měsíčníku Jak na počítač. Co v nich bylo důležitého, že jsem je neuklidil a nezaložil? Jsou tu tři svazečky not, Jaroslav Ježek a písně V & W. Kdo má ještě dnes o tyto písně, z nichž mnohé se staly znovu aktuálními, ještě zájem? Mne s nimi seznámili starší přátelé, a já jsem jim za to vděčen, Voskovec a Werich byli pro nás jakýmsi písňovým symbolem antifašismu.

A myšlenky odplouvají dál: jak je to možné, že se u nás objevily hordy neonacistických omezenců? Jsou to mladí lidé, nemohou nacismus pamatovat, ale jak je to možné, že jim rodiče nebo prarodiče nevysvětlili, co to byl nacismus a jakým smrtelným nebezpečím byl pro náš národ, a tedy i pro ně? Z jakých pochybných jsou rodin, co dělali za německé okupace jejich předkové?

A pak se vynoří další vzpomínka: jeden z těch mých starších přátel mi vyprávěl, že našel jakýsi sborník, vydaný nejspíš k desátému výročí Osvobozeného divadla, a v tom sborníku byla mimo jiné kritika, že divadlo varuje před nebezpečím, které zveličuje. A ten sborník dostal můj přítel v době, kdy Evropu ovládal hnědý teror, a tisíce lidí umíralo v nejhroznější válce všech dob. Lehkomyslná byla Evropa konce třicátých let a stejně lehkomyslná je i dnes, kdy je ohrožována islámským fundamentalismem. Vzpamatuje se dříve, než bude pozdě? Dříve než bude Evropa kalifátem a šaría zákoníkem?

V rychlém a účelném úklidu mi ale nebrání jen myšlenková neukázněnost, vyvolávající vzpomínky nebo představy, k čemu by se to či ono mohlo hodit, nýbrž i nekontrolovatelná zlomyslnost nadpozemských sil. Občas najdu kousek volného místa ve skříni a odkládám tam, samozřejmě dočasně, tedy podle vlastního předsevzetí na kratší dobu, drobnosti, které jsem náhodně potřeboval.

Ty věci jsou samozřejmě neživé, ale přesto u nich dochází k zvláštnímu druhu samoplození. Tam, kde byly kdysi dva šroubováky a jedny nůžky je najednou ještě kladívko, prodlužovačka koaxiálního kabelu, lepicí páska, sada sekundových lepidel, jehlové pilníčky a řada jiných věcí, o nichž nevím, jak se sem dostaly. Probírám je, někdy si i vzpomenu, nač mi byly, ale jen těžko si vzpomínám, kam bych je měl uklidit…

A při těchto mých, více než pochybných schopnostech, mne příští týden čeká úklid dvou sklepů. Jsou tam dvacet let staré zbytky elektronických součástek, které už určitě nebudu potřebovat, zbytky barev, spousta krabic různého formátu, nepoužitelné zbytky stavebního materiálu, trochu elektroinstalace a já sám nevím, co všechno. Nijak se na ten úklid, na který nemám kvalifikaci ani schopnosti, netěším. To mne ale neomlouvá a nezakládá to důvod, abyste mne litovali…

Nepředpokládám, že mně pánové, z nichž mnozí také nejsou vzorem pořádku a schopnosti pořádek udržovat, stejně jako já, zatleskají. Zato prosím vážené dámy o shovívavost a vzhledem k některým okrajovým poznámkám i o laskavé prominutí.

milanpavel.txt.cz

Aktualizováno: 15.7.2010 — 19:22

163 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Ráno nastupuje policista do služby a strašně pláče. Náčelník se ho ptá, co je s ním, a on, že mu umřel otec. Tak ho pošle domů, aby se trochu uklidnil a tak. Na oběd se vrátí a je uplakaný ještě víc. Náčelník se ptá, co se zase stalo. „Ale, potkal jsem bratra, jemu taky umřel otec, tak mě to šíleně vzalo.“ .(*)

    ~o) Dobrou noc a hezky se vyspinkejte! ~o)

    1. (clap) (clap) (clap) Vavísku, to je nádhera. Klobouk dolů před tou krásou. A nejeden klobouk, ale milion pět klobouků. (clap) (clap) (clap) :-bd

      1. Jovásci, děkuju moc! (h) Vím, že třeba skalka je placatá a že na skalce míchám všechny možné kameny, což se nesmí, ale přece jen je to veřejný prostor a nemůžu si sem nechat navézt kopec hlíny a náklaďák lamenů. (wasntme) Takže je to jen takový kompromis, co si tu můžu dovolit. 🙂

        1. Vave, neznám Tě osobně, ale myslím , že jsi nadpřirozená bytost. Přávistí jsem skoro nemohla spát /nebo vedrem?/. Teda mít takový park ve vlastní režii na sídlišti! Nejen, že to dá nesmírnou spoustu práce, ale jak to ochráníš před nenechavci? Nemyslím, že by se všichi lidé tak změnili a nekradli a neničili, když ovšem přehlédnu ten několikrát vypůjčený pařez (*) (*) (f) (sun) (f) (rose1) (*)

    2. :O zírám a žasnu. Až budu mít jednou svou zahradu, tak bude taky krásná. Ale určitě ne mou zásluhou, po mé mámě jsem nezdědila ani jeden zelený prstík, natož zelený ruce. Chjo

    3. Vavísku, tvoje zahrada je úžasná, takové místo z jiné dimenze… Víš, ona by byla překrásná, kdybys ji měla za plotem, ale tím, že ji uržuješ a že žije na sídlišti, se vlastně stává zázrakem. (inlove)
      A k tvým četným dovednostem a určitě 48hodinovým dnům se už ani nevyjadřuju 🙂 Moc doufám, že jednou najdeme čas, ty mě vezmeš za ruku, budeme procházet zahrádkou, a ty mi budeš říkat – vidíš? to je (třeba) bohyška! A já si to konečně zapamutuju! (blush)
      Jo, chtěla jsem ti připsat komentář k fotkám, ale zradila mě vlastní skleróza – nejen si nepamatuju heslo na svoje rajče, ale já si ani nepamatuju na heslo k tomu mailu, na který to mám zřízené (není to můj běžný mail), takže selhala i možnost zaslat heslo (whew) No a na boj s heslem nepoužívaného mailu už dnes nemám sil, tak až někdy příště 😛

      1. Tak se prilipnu pod Dede, protoze vystihla kouzlo Vaviskovy zahradky – umelecke dilo v kazdem pripade; ale ze prinasi radost a krasu do sidliste – v tom je to kouzlo.

        A jak to ta Vave dela, ze chodi do prace, umelecky sesije kusy hadriku dohrody, stihne psat a starat se o radu dalsich veci -? Jde na mne mindrak.

    4. Vave, je neuvěřitelné, jaké úžasné věci dokážeš realizovat na několika metrech čtverečních. Rostlinky jsou krásné, mini stromečky mě dostali. Myslíš nejen na prospěch flóry, ale i fauny. Ale co nechápu je, jak si dokázala převychovat spoluobyvatele k tomu, aby ti to neničili. Jsi snad čarodějnice, nebo jak to děláš?

  2. No to jsem si krásně početla o postojích k úklidu 🙂 A tak ještě také přidám pár vět.

    Hančo – závidím Ti muže, který myje nádobí. Ten můj sice poctivě uklízí, je pořádkumilovný, neuvěřitelně zorganizovaný…ale mýt nádobí ho doma nikdo nenaučil. Přitom jeho tatínek nádobí myl a jeho maminka prý kolegyním na dotaz zda má doma myčku odpovídala „ano, už 40 let a zatím ani jednou nepotřebovala opravu“ Jenže choť byl první, pak měl 3 sestry a tak ho k tomu nikdo nenutil. Občas (když se od dřezu ozvu), tak mi to nábobí alespoň přinese od stolu, ale jinak vstane a jde pryč. Dost mě to v začátcích překvapilo a mrzelo, s bratrem jsem se v mytí střídali, nebo myli společně, tak jsem si nějak myslela, že to „umí každý kluk“. Proto jsem se ho v začátcích snažila k mytí „přiučit“, ale stavěl se k tomu tak levě, že ta práce trvala 2x tak dlouho a brzy jsem to vzdala. Koneckonců jsem celé manželství ta „žena v domácnosti“ a mytí mi nevadí a kdybych při tom něco rozbila je to jen a jen moje vina (zakoupit si myčku nemám zájem). Co ale nemám ráda je nábobí do druhého dne, to mi nějak vadí ráno příjít do kuchyně a v dřezu hromada. Naštěstí všechny návštěvy, které tu máme na pár dnů se k dřezům hrnou (tys vařila, my umyjeme), takže i to se dá v pohodě zvládnout.

    Ale vy matinky, co máte mladé syny – učte je v raném věku mýti nádobí, jejich budoucí ženušky to na nich velice ocení. (happy)

    A Vave, Terro – Jelikož máme krb, potřebujeme dřevo. Vozí nám ho už naštípané, ale občas dostaneme od kamarádů mohutná polena (oni porazili strom a dřevo nepotřebují), která potřebují později rozštípat. V mládí jsem na naší chatě také občas štípala dřevo, ale to byla „normální“ sekera. Manžel má ohromnou s topůrkem asi půl metru. On se s ní rozmáchne a poleno je v půli, nebo se zasekne, on ho zvedne i se sekyrou, práskne o špalek a je hotovo. Říkala jsem si, že to tedy asi není zase tak těžké a že to „z nostalgie“ také zkusím. No už váha té sekery mě překvapila, ale paličatě jsem jí zvedla za hlavu k rozmáchnutí a…. zapotácela jsem se a skácela se i s tou sekerou v ruce dozadu, jen asi o půl metru od hrany cementové lavice. O té doby na choťě jen obdivně koukám, když mu polena odletují od špalku, ale už se nehrnu.

    A ještě k tomu „nic nevyhodit“. Můj bratranec miluje zahradničení a daří se mu na co sáhne (chatu mají kus od té naší). Pak mělo dojít ke zrušené části zahrady, aby se tam mohlo stavět. Bratranec po prohraté hádce co je a není haraburdí se slzou v oku sledoval hromadný odvoz „použitelného“ nepořádku. Když ale došlo na to, zrušit i velký kompost v rohu zahrady, to už na něj bylo moc. Postavil se před něj, roztáhl ruce a prohlášil :“ani hov.. na zmar“.

    1. AAAAAA Maričko (rofl) máš skvělého bratrance. Ten je přímo jako ze Slavností sněženek. 😀

      1. Zdeno, tak taková hláška je ??? Jestli ano, tak to mi uniklo. Asi proto, že se mi tenhle film vůbec nelíbil, ani když prvně přšel do kin, ani po letech (asi před 5 tady na DVD), když jsem ho zkusila znovu. 🙁

        1. To není hláška, Maričko. To jsem si jen představila ty „chlapce“ jak probírají v garáži levé holiny (asi 30 ks) a pak taky jak mají vztah ke všem pánsky krásným skvostům. Včetně fára na odvoz koz na pastvu. (rofl) Nedivím se Ti, že jsi tomu filmu nepřišla na chuť. Jsi „holčička“ každým coulem (sun)

    2. Milé Zvířetničky a milí Zvířetníci,
      dovolte prosím, abych Vám všem poděkoval za rozkošnou „diskuzi“, kterou jste rozpoutaly/i po mém článku. Vidím, že máme všichni, byť i za různě odlišných podmínek, mnoho společných starostí a problémů; hlavně jsem Vám všem vděčen za roztomilý smysl pro humor. Byl bych velice necitlivý, kdybych nepoznal, že v některých komentářích jsou také skryté vzpomínky na životní těžkosti a zlomy, jimž se nevyhne nikdo z nás, ale humorný náhled jednoznačně převažuje.
      Škoda jen, že osud nepřihrává pouze veselá témata, to ale víte i beze mne.
      Ještě jednou Vám upřímně děkuji, a pokud můžete, zachovejte mi svou přízeň.

  3. My jsme s MLP tak dlouho odkládali generální úklid půdy, kůlny a sklepa, až jsme si museli objednat 2 bikramky na odvoz odpadu. Ale je pravda, že do jedné jsme naházeli staré střešní tašky a kusy betonu z chodníku. Jinak mám provozní binec – při 5ks zvířectva a to nepočítám dceru a MLP si potrpím na blýskající se baterie, vanu a voňavý záchod bez vodního kamene. Teď momentálně sbírám síly na koberce v obýváku a dolním pokoji a bude jim samozřejmě předcházet mytí oken a záclovy. Teď je u nás 36 stupňů a déšť v nedohlednu.

  4. OT – nechce někdo z Pražáků čerstvou rybku za nízkou cenu?
    http://www.cerstveryby.cz/
    Já jsem si objednala a dohodla osobní převzetí zítra na Francouzských trzích na Kampě, tedy bez poplatku za dopravu. Kdyby někdo měl zájem a nechtěl se registrovat, můžu mu objednat a sejít se na Kampě, platí se hotově.

  5. Od tchýně jsem převzala MLP poměrně slušně vycepovaného, zvyklého nakupovat, luxovat i mýt nádobí. Toho se drží dodnes, dokonce mě peskuje, že při vaření zašpiním příliš mnoho nádobí, a občas průběžně umývá. Přestože máme myčku, protože kdo prý se má na ten čurbes v kuchyni koukat. U něj by tedy vana plná nádobí nehrozila. Vařit – to nevaří, ale když jsem byla před lety v nemocnici a MLP měl na starosti dva školou poviné kluky, hlady nezemřeli, dokonce měli i teplé jídlo (kluci mi pak prozradili, že za 10 dní měli asi 5x smažené rybí prsty a mimo to ještě špagety a teplé párky, ale oni si nijak nestěžovali). Jediné, k čemu se MLP za dobu mé nepřítomnosti nemohl odhodlat, bylo žehlení, takže hrozilo, že budou chodit v čistém, leč lehce zmačkaném oblečení. K tomu nedošlo, vrátila jsem se včas, a to bylo opravdu první, co jsem doma udělala – že jsem vyžehlila. 🙂
    Co se týče shromažďování předmětů – u nás jsou to časopisy, které se snad množí samy a narůstají do hromad obludných rozměrů. Kupovala jsem si Cinemu, samozřejmě Psa-přítele člověka a předplacený jsem měla Paddock, přednosta nějaký motoristický časopis. Nevím, jak je to jinde, třeba jsou lidé, kteří po přečtení časopis vyhodí – my je ale silážujeme. Zatím je ještě máme kam dávat, ale doba, kdy bude potřeba udělat radikální zákrok, se blíží. A to mám ještě tzv. příruční stojánek na časopisy – tam jsou různé zajímavé novinové přílohy anebo časopisy dosud nepřečtené. Tuhle tam Anička trochu zaryla a vytáhla výtisk z roku 2008! :O K tomu cokoliv dodávat už je, myslím, zbytečné.
    A co jsem dělala předtím, než jsem zasedla ke Zvířetníku? Myla dvoukřídlé dveře na zahradu! Neříkám, že to dělám každý čtvrtek, ale každý pátek skoro jo. Jsou totiž permanentně zasajrajtěné od Denisova čumáku a tlapek. A co dělal Denis? Venku je vedro, takže setrval vevnitř, i když jsem myla zvenčí. Soustředěně pozoroval, jak se oháním hadrem, a přitom sem tam přitiskl svůj čumák na sklo z té umyté strany! 🙂

    1. No fuj, napsat povinné s jedním N ! (headbang) Za trest mám 8 + 9, snad to trefím správně.

  6. Co se úklidu týče, vždycky jsem byla spíš „chlap“ , ale od té doby, co jsem s ještě větším chlapem Ferdou, tak nesnesitelně prudím a nutím ho udržovat aspoň trochu pořádek. Jinak provozní bordel neřeším, potřebuju mít čistou koupelnu a záchod. A úchylná jsem na žehlení, to já ráda 🙂

    1. Jo, a Andulka si někde pořídila infekční zánět žaludku. Tak bude ještě asi nějakou dobu pochcíplá 🙁 a narozeninový mejdan budeme muset posunout, protože za týden ještě fit nebude (říkala doktorka)
      A Sváťa nám narostla z 49cm na 57,5cm a z 3,4kila na 4,95 a obdržela pochvalu 🙂

      1. Jejejej! To je ale nadělení. 🙁 Ale chytrá je, Andulička (h) , když nechtěla nic jíst. (nod) No nevadí, dietka to napraví a dortík bude o fous později, na to přece nesejde. 🙂 A Sváťa je jak údernice. (chuckle) ! (h)

      2. tak to Andulku lituju
        Sváťa je proti našemu mladíkovi obřík – ale vlastně přibrali stejně… jen drží ten porodní náskok (inlove)

      3. Blahopřeju Svátě (h) (a tobě samozřejmě 🙂 ) ke skvělému startu, taková šestinedělní prohlídka, to je už pomalu práh dospělosti 😀 A Andulce držím palce, chúďatku… já to zažila jen u Daníka a bylo to ošklivé i tak. Tak ať je jí brzy líp (inlove)

  7. OT : dobra zprava. Nas kamarad Steve, co byl na operaci s melanomem, dostal vcera vysledky z patologie a je to dobre – testovane uzliny kolem jsou ciste (inlove), ted jeste jde na nejake jaterni testy, jestli se ten smejd neprobojoval tam, ale udajne, vzhledem k dobremu stavu uzlin, je pravdepodobnost mala. Uff, to jsme si kolektivne ulevili. Dekuju za palcodrznu a smerovani pozitivnich myslenek. (y)

    1. Díky za zprávy. Neodpustím si poznámku (omlouvám se, profesionální deformace) – jestli je nějakej tumor, kterej dokonale nerespektuje všechna běžná pravidla metastazování, tak to je melanom. O prognostickým významu postižení uzlin u melanomu se v literatuře dlouze diskutuje – současný úzus je zatím asi takový, že vyšetření spádových lymfatických uzlin se obvykle dělá, ale s vědomím, že ten vztah jejich negativity k lepší celkový prognóze je podstatně menší než u jinejch nádorů (třeba u karcinomu prsu). Takže zpráva to je určitě dobrá, ale ty palečky radši držím pořád (h)
      Omlouvám se, někdy váhám, zda psát věci, který asi nejsou úplně moc povzbudivý (v tomhle případě to není míněno tak, že by diagnóza melanomu byla rozsudek smrti, to rozhodně ne. Spíš jen chci říct, že to je tumor, kterej se chová dost nepredikovatelně) – nevím, když pak věci dopadnou dobře, tak si člověk příjde jak zbytečnej strašák, ale když ne, tak si myslím, že se pak s tím líp srovnává

      1. určitě piš (nod) Pravda někdy bolí, ale je dobře s ní počítat (u) Jsou to od tebe takové malé praktické rozhledníky. Hele – nechceš napsat nějaký ten Rozhledník opravdový ?? Určitě bys nějaké pověry a mýty o rakovině mohla sepsat. Člověk nikdy neví, kdy se mu bude nějaká ta vědomost hodit…

        1. Já už chvilku i něco takovýho rozhledníkovýho nosím v hlavě, jenže jsme v práci v dost katastrofickým personálním obsazení a ukradnout někde kus času na cokoliv je dost problém (i když občas to je např. pro odložení úklidu docela dobrá vejmluva , že si člověk nutně musí vzít knížku a trochu odpočinout (blush) ). Tak díky za reakci, aspoň mám trochu motivaci, že to není tak úplně hloupej nápad.

          1. HCHO, připojuji se k Xerxové – jakákoli informace (i ta krutá pravda) je vždy vítaná, i když bolí.

            Kamarádu HankyW gratuluji k současným dobrým výsledkům a palce držím dál.

            1. Jak vidíš HCHO, tak než jsi napsala, tak jsem reagovala velmi opatrně. Piš, prosím Tě, je potřeba vědět víc. Já od února přečetla všechno, co jsem objevila.

      2. Naopak, dekuju, ja jsem za podobne poznatky vzdy rada, jak pro sebe, tak pro pratele. My jsme si vedomi toho, ze melanom ma atypicky vyvoj (nas kamarad je mmch velmi dobry biolog) a jeste navrch on ten melanom i atypicky vypadal – nejakou dobu se tvaril jak „normalni“ vec na zadech. Ale je kamarad ve fazi mirneho optimismu.

    2. Dovolte mi malou osobní poznámku: prakticky nikoho z Vás zatím neznám, ale když jde o to držet palce někomu v tísni a pokoušet se o směrování pozitivních myšlenek, připojuji se bez sebemenšího zaváhání. (y) (h) (sun)

  8. OT – na balkón začalo pražit slunce, tak se kosourci stáhli domů. Mikeš se před vedrem, schoval pod Ančinu fleecovou deku na sedačce (fubar) , kdežto Bertík se nejdřív vyválel ve vodě, kterou jsem na balkóně nalila na dlaždice, a potom si mi lehl na čtverečky naskládané na koberci (měla jsem tam rozložené dva bloky na šití), když jsem řekla „no, Bertíku!“ a chtěla ho zvednout, otočil se na druhý bok a pak prchnul, celý olepený látkovými čtverečky 6,5 x 6,5 cm … trousí je po celém bytě, řádně mokré a chlupaté. :O

      1. Vrátil, ale pak se olepil znovu ….a znovu … když jsem po druhém olepení našla i trochu hlíny a uschlou trávu, došlo mi, že se máčí na perfektně prolitém kočičím trávníčku. (chuckle) Bertík je tuze mazaný (cat) . Je mi ctí, že s ním mohu spolupracovat. (wasntme) (chuckle) (bych ho přetrhla, ale je u toho moc roztomilej) (inlove)

        1. 😀 Jaká láskyplná spolupráce, milá Vave… já už bych dávno vzdala buď čtverce nebo kocoura v místnosti! (wasntme)

        2. Prosím Tě, přece jednou nebudeš v domově důchodců vzpomínat na pracovní úspěchy. Eště ráda budeš vyprávět, jak Tě zlobili mužský…eee i ty kočičí (chuckle)

  9. Jejda, tak to je pro mne hutne tema, ktere mne obcas privadi do deprese. Rozdil v pristupu k domacim pracem mezi mnou a mym manzelem neni rozdil mezi pohlavimi nebo jinak zalozenymi osobnostmi ci rozdilem v narodnim puvodu. Je to, pratele, rozdil primo meziplanetarni. Totez, co se pristupu ke shromazdovani predmetu tyce. V poslednich letechnejak manzlova strana vyhrava. 🙁

    1. Ten Váš pan manžel se ale má! U nás je to zatím přesně obráceně, ustupovat musím já. Naštěstí mně to moc nevadí, všechno může být otázkou zvyku. U nás doma je nepsaná hierarchie: paní, kocourek, pejska, a já je všechny musím poslouchat. Ne tedy že bych (ne)byl pod pantoflem, ale je to v podstatě rozdělení rolí, a někdo přece poslouchat musí … (f) (h)

  10. Ještě jsem si v souvislosti s pořádkumilovností vzpoměla na našeho kamaráda – starého mládence – který měl doma opravdu tak, že se dalo z podlahy jíst. Když jsme k němu jezdili se dvěma malýma dětma a já vařila, měli jsme dohodu že chlapi budou mýt nádobí. Po jídle ke mě chodil s každým hrncem a lžící a lžičkou a cedníkem…. a ptal se, na co jsem to potřebovala. A to jsem si prosím plynule nádobí při vaření odmývala!

  11. Hm, taky jsem váhala,zda se po dlouhé době vložit do diskuse…, ale neodolala jsem. U nás to teď vypadá asi takto: přijela zpívající dcera, takže v jednom pokoji se válí po zemi změť káblů, spojujících věž, počitač, televizi a já nevím, co ještě, mezi tím se vyskytují hrnky, sklenice a talíře se zbytky něčeho, na co měla cérenka chuť. V ložnici stojí na stole dva mikroskopy, preparační pomůcky, stohy knih a sešitů, další naučná literatura si hoví na posteli. V obýváku máme nastěhovanou kuchyňskou linku a všechno ostatní, co zabíralo podlahu v kuchyni, protože měníme v kuchyni a na chodbě lino. Tož tak. Já tomu říkám inteligentně provozní bordel. Chlupy neřeším, někdo velmi rozumný tu před časem napsal, že bezchlupá domácnost je podezřelá domácnost. 😀

    1. Jůů, začínám se těšit a zároveň bát – až vyčesu kosourky, budu ještě vůbec nějaké kosourky mít? :O (wasntme) (chuckle)

      (a ke všem 13!)

    2. Prosím co je furminátor?? Z toho vedra jsem nějak momentálně opožděná! (whew) Ne že bych to potřebovala, Olda (h) naštěstí nepouští chlupy vůbec (pokud mu nepřistoupnu chocholku na ocásku), jsem jen zvědává. (happy)

      1. Speciální vyčesávací hřeben. Mně totiž v tom vedru líná pes jako o život. Tohle je jediné, co z ní dostane hromadu podsady najednou.

        1. Aháá, tak ten bych byla bývala potřebovala na Dádulku. (u) Doteď je mi mdlo když si vzpomenu, jak jsem dokolečka dokola luxovala chlupy nejmíň ze tří psů. (tmi)

    3. Á, to je povzbudivé foto, včera jsem furminátor koupila, tedy objednala a zaplatila, měl by přijít příští týden. Těším se, že se Maxovi uleví.

    4. Tedy Matylko – to snad není možné, tolik chlupů z tak malého pejska 🙂 A to už je druhá várka!

      1. Ještě ke chlupům z koberce- recept nikoliv vlastní, ale z TV -satelit-nějaká podružná stanice, kde 2 baby vždy jdou k někomu – většinou k ženským !!!! uklízet nebetyčný bordel. Obyčejné gumové rukavice na nádobí, s vroubkovaným povrchem. Ruku s rukavicí namočit a vlhkou pak přejíždět po koberci. Sebere to i vše, na co byl i velmi výkonný vysavač krátký. Jednou ( podotýkám, jednou jedinkrát) osobně vyzkoušeno, funguje báječně ! MLPŠ provozuje pravidelně, někdy se mi pozdává, že i s nebývalou rozkoší !

  12. Tak jsem přemýšlela, jestli se zapojit do diskuze. Jako dítko jsem byla vedena k vzornému pořádku, pravidelně každou sobotu se gruntovalo od sklepa po půdu a jinak jsem měla každodenní povinnost před odchodem do školy vyluxovat, utřít prach a vytřít kuchyň, chodbu a koupelnu. Toto jsem si samozřejmě odnesla i do své domácnosti a postupně úklid drobet omezovala. Než jsme měli Kačku, byla jsem ale takový cvokýš, že jsem česala třásně na koberci po každém pocuchání. Příchod dítěte zaměřil mé síly jinam a pozdější příchod Lindušky to ještě umocnil. Tu uklízecí sobotu jsem v poslední době přesunula do pracovního týdne, protože v sobotu se všichni sejdeme doma a chci, aby byla pohoda a klid. Když šiju a nebo něco vyrábím, nejraději v čerstvě uklizeném bytě, upadlé šroubečky se nejlíp hledají na čistě vytřené dlažbě nebo vyluxovaném koberci, že? Takže nejlépe uklidit celý byt, pak vytáhnout pilu a vrtačku, prkna a dát se do výroby poličky. Jde to pak úplně samo, věřte mi. 😉

  13. Při úklidu jsem přemýšlela nad úklidem. Asi každý máme něco, co dodává ten komfortní pocit, že byt je uklizen. U mě jsou to jednoznačně okna. Nemusím umýt dveře a nábytek a vydrbat koberce, ale jakmile umeju okna a vyperu záclony a závěsy, mám pocit čistoty. Okna vlastně meju ráda, co máme plastová, je to brnkačka – stará šroubovací nešla rozdělat a často se pak uvnitř opotila a musela se znovu rozdělat. Taky jsem nerada žehlila velké dlouhé závěsy, které jsem původně měla všude, protože se mi nelíbí prázdné rohy vedle oken. Nakonec v kuchyni jsem si bez nich zvykla, v obýváku mám jen takové nic moc šálky, jen v našich pokojích se bez závěsů neobejdu. Jsou na východ, a i když máme žaluzie, bez závěsů by tam bylo ráno moc světla.
    Chtěla jsem umýt okna začátkem prázdnin, ale je tak horko a prašno, že jsem se ještě do toho nepustila. Ale už mi to vadí, už mi záclony nevoní a nevlají. Ačkoli letos jsem je myla a prala už dvakrát, některá i třikrát. Na rozdíl od dveří. (nod)

  14. Milane – opět krásný článek.

    Já už při přečtení názvu kategoricky odvětila NÉÉÉ! Ale na druhou stranu, v binci žiju nerada. Takže se snažím tu nechuť uklízet semtam potlačit a vytvořit něco na způsob „uklizeného borčusu“. Dobrá, přiznávám, okna jsem letos myla poprve minulý týden a to hlavně proto, že ve výši cca 35 cm se nacházela neprůhledná deseticenťáková linka (můžete hádat, kdo ji má na svědomí) a ani záclonky nebyly sněhově bílé. A ten pocit po dobře vykonané práci – no, tak ten mi snad vydrží dalšího půl roku (rofl) .

    Jinak mám trošku mánii na zametené podlahy – například drobky v kuchyni mne trošku vyvádí z míry – proto smeták je dost často v permanenci. To mám ještě z domova – bydlela jsem na vesnici, kde se lidé zouvali jen do postele, takže se „nanosilo“. Vždycky, když jsem došla ze školy či z práce, nejprve jsem popadla smeták a zametla. Teprva pak jsem se převlékla (v zimě zatopila v kotli) a najedla se. Jó – romantika venkova (rofl)

    P.s: rezavé chlupy všude už neřeším (shake)

    1. aidičko, jestli se aspoň kapičku ochladí, tak přijedu na kole. Ale jestli pažák zůstane, tak i já zůstanu doma ve stínu (whew) . Takže buď se uvidíme nebo neuvidíme (tmi) . (rofl)

      1. Jasně. 🙂 No, doufám, že se aspoň kapku ochladí, bylo by to lepší. Kdybys vyrazila, tak hledej posádku Argonauti (případně spojenou ženskou posádku klubů z Brna), kolem nich bych se měla pohybovat.

  15. Pane Pavle, to je zase pěkné téma a pěkně napsané. Díky za ně. Šklíbím se tu pod vousy jak kočka Šklíba, a musím se připojit k Louk kdesi níž – vztah k pořádku se neřídí pohlavím, ale náturou a okolnostmi. Můj tatínek připomínal silně Karolínina přednostu: tužky srovnané podle velikosti a vždy ostré, logáro v pouzdře (já už bych se na tuhle početní pomůcku dneska díval jak pověstná husa do flašky) a můj přehledný nepořádek komentoval vždy velice jízlivě. Byl jsem asi vychován poněkud starosvětsky, protože sdělit mu, že „pořádek je pro blbce a inteligent zvládá chaos“ jsem se neodvážil, ale na svém chaosu jsem si trval, a otec byl v podstatě velmi tolerantní pán. Nechal to být.
    Pedantské založení tatíkovo ze mne vykoukne jak šídlo z pytle jen velmi, velmi zřídka. Jsem protivný tím, že po sobě při vaření neustále myju nádobí, ale pracovní chaos uklízím až v okamžiku, kdy mi opravdu začne vadit (připouštím, že to je poměrně brzo – moje tolerance k totální a nepřehledné změti předmětů není, pravda, vysoká). Pokud jde o věc zvanou „běžný úklid“, myslím, že v domě, kde se bydlí, nemůže a nemá být sterilno. Prací, mycí a uklízecí amoky se u nás naštěstí nekonají, protože MLP si myslí totéž. Poněkud úzkostlivější jsme byli jen v „plazivém“ období našich dítek, ale jakmile se slečny postavily na vlastní dvě nohy, nastaly daleko důležitější věci k řešení (zásuvky, plotna… 🙂 ) Máme to o to jednodušší, že já i MLP jsme typy „vyhazovací“, tedy – nedělá nám problém generální úklid končící několika pytli odvezenými do sběrného dvora.
    Většina domácích prací mi nevadí, některé neumím. Vysloveně prchám pouze před úklidem podlah „na mokro“, což je u nás metoda poměrně častá, protože vzledem k dlouholetému soužití s chlupatou zvěří máme podlahy dlaždicové, korkové nebo dřevěné.
    A poslední poznámka – co dělám, když mě posedne neodolatelná mužská potřeba „zvlčet“ ? Zpřeházím si denní režim po sovím způsobu: spím dlouho a žiju v noci, jím tak, že by z toho dietologa trefil šlak… 😀
    Moc zdravím všechny, mějte se krásně a užívejte léta, i když připouštím, že trochu toho (rain) bych už taky bral.

  16. Přiznám se, že fází „plná vana nádobí“ jsem si prošla taky:-) Teď už je to lepší, ale úklidový maniak ze mě nebude nikdy. Posledních 14 dní, co žijeme se štěnětem v mírném provizoriu včetně spaní na matracích na podlaze, jsem musela své úklidové standarty zase poněkud přehodnotit, navíc malou krmíme převážně syrovým, tak už si zvykám i na kuřecí krky v posteli 😀 Už se strašně těším, až budeme v novém bytečku, snad se to do konce srpna stihne.
    Vzhledem ke své lenosti začínám pošilhávat po robotickém vysavači, máte s ním někdo zkušenost? Hlavně nevím, co by na něj řekla Baysha, jestli by ho neměla tendenci lovit…

    1. S robovysavečem (jé – vždycky si vzpomenu na knížku Dveře do léta, kde takový vysavač byl vynalezen a mám dojem, že se jmenoval „Děvče v domácnosti“ či nějak podobně – a dá se říct, že vypadal snad podobně, jako ty nynější (wasntme) ), tak s tímto vynálezem má dobré zkušenosti Jenda – už ho tady vychvaloval.

      1. Ygo, děkuju, ale jestli se moc nepletu, tak Jenda nemá psa – mně jde právě hlavně o vztah chlupáčů k téhle popojíždějící řvoucí příšeře 😉 I když teď jsem se dočetla, že se snad před zakoupením dá vysavač na pár dní půjčit, tak uvidíme…

        1. Nepletes. Ja jsem bezzvireci. A co se mi konecne odstehovala sestra tak ani ty dloooouhatansky hlupy uz se mi po podlaze nevali.
          Myslim, ze je to individualni, ale kdyz se podivat na youtube tak tam najdes spoustu videi jak se na tom robovysavaci psici a kocky vozi a tak podobne.

          1. No nemyslím, že by se ho bála, ona je hrozně oprsklá 😀 Spíš mám strach, že by mi při těchhle hrátkách vysavač zničila…

            1. Po Štětinčině a Jendově chvalozpěvu jsem robososák přesunula z kategorie nedostupný luxus do kategorie zaplaťpánbu za lenocha, který to vynalezl (spolu s automatickou pračkou a myčkou a sušičkou) a teď sbírá dalmatiní chlupy každý den. Kočkám se moc líbí, protože má vrtivou pacičku, která se dá lovit. Rony a Bonnie se mu vyhýbají a Gwendu jako štěně náš mlaďoch venčíval za pomoci autíčka na dálkové ovládání. Když zjistila, že ani po rychlém vyběhnutí tohle k honičce nevyláká, usoudila, že tohle autíčko je nudné a ignoruje ho.
              Moje maminka si ho opatřila taky. Od té doby mi telefonuje, že s robotem Emilem uklízejí, ona utře prach, on osbírá koberce, popovídají si (chuckle) a kde vezmete takového kámoše ? (chuckle)

        2. Víš Efko – to bude asi hluboce individuální. Je fůra psů, kteří zalezou strachy pod postel, jenom uslyší nějaký, ne zcela běžný zvuk, pak je dost psů, kteří takové věci vůbec neřeší. Toya naštěstí patří ke druhé kategorii – dost let si vysávání (anebo i fénování) vysloveně uživala – strašně ráda si nechávala „vysát“ vousy a bříško a jazyk.
          Ale možná máš strach, že by ho lovila – tak tady asi pomůže jenom výchova – co se pohybuje doma, to se neloví (např. u nás Želva (chuckle) ).

    2. Jsa v majetku dvou psů, kocoura a dvou puberťáků, jsem získala celkem benevolentní vztah k nepořádku. A jelikož domácí práce moc nemiluji, hlavně každodenní vysávání mě hodně otravuje – a hádky s ptomkama o tom kdo vysával naposledy už mi taky lezly krkem, pořídila jsem si v květnu robotického vysavače. Takže nejčerstvější poznatky se aspoň mě dají shrnout do otázky: Proč jsem si ho nekoupola už dávno?!!!!
      Je to super. A zvířata jsou taky v pohodě. Jezevčík je flegmoš, ten se nehne ani když do něj robotek narazí, kocour se většinou uklidí na křeslo a dál ho to nezajímá, jen Yummi se ho trochu bojí a raději odchází z místnosti. Běžný domácí nepořádek a zvířecí chlupy zvládá super. Mám typ „pet“ s větší nnádobkou na binec a stačí to na úklid celého patra.

      1. Děkuju, tak to je skvělé, jakmile budeme ve vlastním bytečku, tak si zkusím domluvit půjčení vysavače a uvidíme, co na to příšerka zubatá 😛 Další fáze pak bude robotický mop:D

        1. robo mop je slabší verze. Aby dobře makal, vyžaduje VELMI rovnou podlahu. To proto že nevytírá, ale podlahu poprská vodou, odrbe kartáčkem a špinavou vodu vysaje. Na nových rovných kachličkách je dokonalý. V kuchyni mám dlažbu s mírně plastickým dekorem, tam je slabší, výsledek je dost mokrý. Na starých původních dlažbách, se kolečko občas uloví do nerovnosti a celý robotek se zastaví. Pak brečí, že má poruchu a protože já jsem na zahradě, má smůlu. Ale i tuhle dlažbu nakonec opravíme a pak to bude pucovat blátivé psí ťápoty každý den. (Asi)

  17. Chicht, mám dojem, že ve fázi „plná vana nádobí“ se teď může nacházet pravděpodobně fousatý George – kdypak se Míla vrací domů? (chuckle) U nás je to obyčejné, úklid nemiluju, ale v bordelu se necím, tak uklízím. Absolutní krize to byla v období malých dětí, potom to byla už jen krize 😀 Oni naši chlapečci patřili k těm maličkým miláčkům, kterým se prostě musíte naplno věnovat. Tedy ne proto, že by se neuměli zabavit sami, ale potom ty následky! Vždy si říkám, jak je hloupé, že se člověk obvykle k většímu a lepšímu bydlení dopracuje až s většími až velkými dětmi, zatímco v těch kritických letech duplo-lego-merkur-sportovní nářadí a asi milion dalších naprosto nezbytných věcí umístěných většinou na podlaze (resp. každém dostupném vodorovném povrchu) se rodina obvykle tlačí v nevelkém bytě a je ráda, že ho má.
    Jinak přítomnost zvířat samozřejmě uklízení oživí – dokonce si myslím, že chronicky uklízecí osoba by si snad ani zvíře pořizovat neměla… tedy pokud naopak nezískává hodně podnětů ke své nejoblíbenější činnosti a je za to náležitě vděčná 😛 (Což ovšem nebývá častý případ – všimli jste si, jak často osoby náruživě uklízecí si to nepřipustí a během své milované činnosti ostatním za ten bordel nadávají?) Jinak – abych nebyla nespravedlivá – musím uznat, že ve chvílích životních krizí je uklízení poměrně vhodná činnost. Má začátek, konec a viditelný výsledek (aspoň na chvíli), nevyžaduje přítomnost horního poschodí – myšlenky tak mohou běžet na volnoběh a když si k tomu člověk pustí dobrou hudbu… obvykle je to totiž mnohem snazší k vyřešení a udělání než ta hrůza, která člověka stravuje. Takže bych uklízení nezavrhovala ani jako řekněme rehabilitační činnost 🙂

    1. Jj, někdy je úklid skvělá terapie 🙂 . A při běžném stresu bych někdy moc ocenila štípání dříví. Jé, vždycky mě bavilo… jenže kam se špalkem ve městě 8-| .

      Při muzice se dobře uklízí, ale nesmí to být cajdáky 😛 . Při větším úklidovém záchvatu si rituálně pouštím Hair nebo pár jiných vybraných kousků a pěkně to odsejpá. Ovšem souseda z nostalgie na plný pecky omílá Depešáky a šůruje podstatně častěji… (doh)

      1. Jako třetí Střelec v pořadí mám nutkání se zařadit. Mě to neodsejpá ani za zvuků muziky. Tak.

        1. Nojo, Jani, jenže jak píše Dede – potřeba určitého ladu i u Střelence jaksi je. Jé, není nadto si užívat válení nad knížkou, když předcházela drobná domácí údržba. Bohužel uklízecí elán se dostavuje málokdy a obvykle v noci, a to přeci vytáhnout lux nebo hejbat nábytkem nemůžu 😛 .

          1. To jsem z toho blázen, já mám někdy v noci také spoustu energie. Takže se stane, že dám nohu do postele, zase ji vyndám a jdu umýt to okno, na které se už dlouho chystám. Na štěstí mě to nechytá často (shake) !

            1. No – já mám v noci taky někdy nějakou energii, ale jsem tak ukázněná, že si poručím – a ležím! Že bych v noci umývala okno … tolik energie jsem teda asi neměla (rofl) (rofl)

              1. To chápu 🙂
                Já tedy občas i v noci vstanu a jdu uklízet, obvykle je to ale za situací, jak píše Dede, když nemůžu spát kvůli něčemu, co není dobrý a ovlivnit to nemůžu. Pak musím říct, že to uklízení je jedna z nejbáječnějších činností, co znám 🙂 (ale jindy si to zrovna moc nemyslim 🙂 )

      2. Louk, já se přidám k tomu štípání dříví: není lepší způsob, jak vybít negativní emoce, než to tomu špalku pořádně vysvětlit. Jo – a taky vykopávání kořenů a přehazování kompostu funguje 🙂 Smečka posílá podrbání Pedroňovi.

        1. To je nebezpecne. Mohl bych se rozhodnout, ze kdyz uz drzim tu sekeru …
          Nastesti obvykle jsou kandidati na osekavani precuhujicich casti tela dostatecne daleko. At uz se jedna o stres pracovni (obvykle Amerika, nekdy taky Indie, Francie, Belgie a tak dal) nebo mimopracovni (i kdyz letenku do Spanelska uz jsem mel. A vlak z Madridu do patricneho letoviska zjisteny …)
          Jediny pripad kdy byl mimopracovni stres primo po ruce byl nekdy asi pred puldruhym rokem. A kdyz jsem se sel stresora zeptat, jestli hodla se stresorovou jenom chodit nebo i tancovat, tak stresorova vypadala, ze ceka, ze si tam na ulici roztrhame obcanky. Ona byla stresorova ma tehdejsi tancpartnerka. Jenze pres jeji nepopiratelne prednosti jaksi … ne ze bych zrovna tohohle stresora nemel obcas chut pretrhnout vejpul, ale zrovna ona mi za to nestoji.
          I kdyz takova sekera …

        2. Ovšem pokud v nejlepším rozpoložení nástroj uvízne v poťouchlém suku… Vélmi nebezpečné.

          Ano, pařezy, kompost, rytí záhonu… někdy tyhle uzemňovací práce moc chybí. On Priessnitz věděl jak na městské neurotiky 🙂 .

          Máváme celé smečce (inlove) . Hervé ze západu poněkud vláčněji, neb je letně zmožen.

        3. Miluju štípání dříví, bohužel si ho užívám jen na návštěvách a o dovolené. Ovšem je to poněkud prekérní situace: někam vstoupím, vidím špalek a pohledem hledám sekyrku. Dobří lidé ji mívají zaseknutou ve špalku, takže ji hned mohu zkoumat pohledem. Jak se asi drží? Není moc lehká? Moc těžká? Je zatáhnutá? (to u těch starých milých) Je nabroušená?
          Zbytek návštěvy pak v potu tváře spokojeně štípu dřevo , zatímco ostatní nervózně pijou u stolečku kafíčko a cítí se provinile. (wasntme)
          To samé mám s plevelem (v cizích zahradách). Chce to velkou a velkorysou duši majitele zahrady, aby s nadhledem přetrpěl mé nejprv skrývané, potom vášnivé pletí záhonů. Je to něco jako když přijede tchýně a přemeje vám naleštěná okna. Stydím se za to, ale je to silnější než já. (blush) Ovšem, moc bych uvítala, kdyby podobný cvok přijel na návštěvu ke mně. Špalek a dříví sice nemám, ale plevelu až hanba! (blush)
          No, a s úklidem doma … jako kdysi novomanželka jsem každý měsíc celý byt gruntovala, včetně oken. Nějak jsem si myslela, že musím, navíc můj muž měl za matku pravděpodobně úklidovou firmu, a tak to vyžadoval. Pak jsem se osvobodila od manžela i od hysterického strachu, že mi někdo přijde na nějakou špínu. Nyní je můj vztah k úklidu volnomyšlenkářský, s příchodem zvěře pak ještě poněkud zležérněl. 🙂
          Teď už mám tak dobře hodinu dvě připravený vysavač, že uberu z podlah něco chlupů a nití, aby se mi lépe šilo a česalo zvířata. Místo toho sedím tady a o úklidu filosofuju. Jak jen se to odborně nazývá? Prokrastinace? Prý pozvedá ducha, že ano? 🙂
          Přeju všem krásný den. (h) (a du na to, neb ducha mám zvednutého už velmi, kdežto na přízemí bytu je bordel (nod) )

          1. Jé, nechceš přijet a pomoct MLP plevat? Dřevo mám naštípané. (chuckle) A ne, že mě práskneš – MLP letos díky indispozici nestíhá. (sweat)

            1. 🙂 Pozdě, Hanýsku! Už si mě vyžádal švagříček, ten mé úchylky přímo zbožňuje. (wasntme) (nod)

                1. Chichi, já dostala ke kulatým narozkám sekeru Fiskars, heč 😀 Zrovna jsem si říkala, že si Martin dost věří s takovýmhle dárkem po těch všech letech… 😛

                  1. Taky jsem kdysi jednu dostala darem, už máme tři různých velikostí. Na chalupě si na štípání velikých špalků do krbu najímám jednoho pána (i když štípu dřevo moc ráda, tyhle špalky neutáhnu) a pokaždé mě pěkně poprosí, jestli si může půjčit mou sekeru 🙂

          2. Chi chi, ne že by plevání záhonků byla nejlepší činnost na světě. Ale když má mrkvová nať asi deset centimetrů, je doba jednocení a pletí a zdokonalování záhonků do úplného roztrhání těla. Mého. To je moje úklidová mánie a moje představa nirvány. Mrkev (rofl) (rofl) (rofl)

          3. Pokud dovolíte – já jsem také rád štípával dříví, jenže teď už nejsou v domě žádná kamna a tak dřevo na zatápění nikdo nepotřebuje. Rád ale vzpomínám na to, jak jsem dovedl z velkých špalků naštípat ploché dílky a z nich pak třísky… A hlavně vzpomínám na dávnou moji pomocnici, fenku Ginu. Když jsem štípal dříví, ona si vybírala některé menší kusy a roznášela je po zahradě. Myslela to jistě dobře, starala se o to, abych měl dostatek pohybu a nezlenivěl…(dog) (h) (f)

          4. Vave, přijéééď. Vytahala jsem všechny možné zbytky po kécení na kraj ohrady. Ještě je mám schovaný 🙂 Znásilním miláčkovo pilu a nařežu, ale kdo to bude štípat, bůh ví… Plevelem neposloužím, nemá kde bujet. Jedině v truhlíkách na od koz odvrácené straně voliery. Zahradu okoupily ovce a zbytky vegetace ničí rovným dílem kozy, sucho a málo času při nynějších kotrmelcích. Ale sekyrku půjčím a jak ráda 🙂

    2. Milá Dede, svatá pravda, úklid je v některých situacích opravdu lék. Jenže se to nesmí přehánět. Po dobu Jiříkova pobytu v nemocnici jsem z knihovny umyla celý lak. Teda ne úplně celý, takže máme moc, ale opravdu moc hezkou flekatou knihovnu (think) (rofl) (rofl)

  18. Jejda to je téma (rofl)
    Patřím k těm, co průběžně domácnost udržují, tudíž nějaké úklidové předvelikonoční či předvánoční šílenství se nekoná! Kdo není celoročně čuňátko, ten to před svátky přehánět nemusí. Ty reklamy na sváteční úklid mne docela vytáčejí. Fakt je, že přednosta uklízí pražský byt sám, ostatní je na mně. A dělá to svědomitě a dobře, takže této starosti jsem ušetřena.
    Teď, co jsme s kocourky v pidibytečku, uklízím si tam poměrně často. Línají a Zrzínek pouští hrsti chlupů. Mám výkonný vysavač, hlavně specializovaný na odstranění zvířecích chlupů ze všeho a protože mám všude zátěžový koberec, ani to není jinak možné zajistit. Opravdu funguje. Otřít koupelničku a občas prach není problém. A oba (cat) mi za tu trochu chlupů opravdu stojí!
    S krámy typu „to je škoda vyhodit, to by se ještě někdy mohlo hodit“, uchovávanými na chalupě a všude jinde, se vyrovnávám poměrně těžko, ale když už, tak to lítá. V roce 1991 jsme předělávali střechu. Bylo nutné vyklidit celou půdu, protože se předpokládalo, že stržená střecha bude někam padat a rozhodně to nešlo do toho zmatku, který tam tehdy byl. Vyklízela jsem ty rodiči nasbírané krámy – jen starých matrací od sousedů tam bylo asi 30, co kdyby přišla nouze, ne? – měsíc a byl toho kontejner. Co šlo spálit, to se spálilo, zbytek pohltila skládka. Je to 19 let a co si myslíte, že na té půdě je? Skoro to samé! Já nevím, kdo tam ty krámy pořád nosí. (headbang)
    Teď jsem momentálně ve fázi vyklízení kůlny před přestavbou. Bude se tam dělat nová zábrana na dříví, bude nový pracovní ponk, bude instalováno venkovní WC, pracovní část budoucí dílničky bude obložená dřevem a odizolovaná, aby se tam dalo něco přihnout či přišroubovat i v zimě. Nejen, že jsem ji celou vyluxovala průmyslovým vysavačem, o tom už tu byla řeč, ale také jsem přebrala kila rezatých hřebíčků a hřebíků (některé použité ještě můj dávno zesnulý tatínek rovnal), kila rezatých šroubků a matiček a kdovíčehoještě. Nelítostně jsem to přebrala a výsledek bylo asi 10 pytlů do sběrného dvora. No, myslíte, že jsem si za ten úklid doma vysloužila pochvalu? (chuckle)

    1. Jo, peclive rovnane orezle hrebiky taky znam. To delal deda a nedal si to vymluvit. A to jeste mu casto bylo lito i takovy hrebik pouzit a radsi to svazal provazkem nebo dratem.

  19. Zdravím všetkých a odpoveď na otázku: nééé! Ani v mladosti – boli dôežitejšie veci na práci (akurát u koní som vydržala aj celý deň upratovať a čistiť ) a teraz na staré kolená to isté – teda nie.
    Má sa cez víkend trochu meniť počasie tak dúfam, že žiadne tornádo nepríde!! 😀

  20. Eh, úklid je nutné zlo. S věkem mi některé součásti svinčíku začaly vadit, jiné nevadí doteď (třeba hromádky knih a papírů na psacím stole) zato vytáčí mého muže (je to konstruktér-pečlivka, třeba na psacím stole by měl nejradši věci naskládané do sektorů 😀 ) Umývání oken je u nás akrobatický úkon- boční křídla čtyřdílného okna se nedají otevřít, je to jen zasazené sklo, a tak s eumývají tak, že vylezete na parapet a držíte se shnilého okna. Proto tuto činnost provádím jednou ročně, v případě neprůhlednosti skel dvakrát. Je třeba se dlouho odhodlávat a s věkem se toho čím dál víc děsím.
    Chlupy máme teď všude, ale objevila jsem metodu, jak je odstranit z koberců (kromě vyhození koberců, že)- obuju si crocsky (plagiát) a šoupu v nich nohama po koberci. Nevím proč, ale chlupy začnou vytvářet veliké žmolky a dají se prostě posbírat.
    Nicméně více pořádkumilovný je můj systematický Mušketýr. Já jsem rozevlátý knihomol. (chuckle)

    1. Ehm, hromádky knih a papírů za nepořádek nepovažuju (chuckle) , to by nebylo uklizené nikdy! Jen se sem tam vzbouřím proti množství drátů zamořujících domácnost obdařenou množstvím elektroniky, ale i tam je mi to obvykle houby platné 😛

    2. Když přijdu náhodou k přednostovi do kanceláře, tak jen zírám! Tužky podle velikosti seřazené na psacím stole, sloupek pošty k podpisu, sloupek pošty k vyřízení, sloupek pošty vyřízené…….. z toho bych zešílela. Nic bych nenašla. U mne na stole panuje pořádek typu: „pořádek je pro blbce, inteligent zvládne zmatek“, ale když asistentka vydá příkaz, že potřebuje to či ono, neomylně to na první pokus v těch hromadách najdu. Jen nedej bože, aby mi tu někdo uklízel. To mi kdysi jedna paní, která se chtěla šéfce zavděčit, udělala a málem dostala výpověď.
      Jednou, ještě za dob hlubokého míru, v PZO, kde jsem tehdy pracovala, byl velmi čilý a činorodý náměstek, kterých chodil po kancelářích a kontroloval kdeco. Protože měl psí výšku cca 165 cm, tak měl komplexy a snažil se velmi vždy někde na někoho něco najít. Já měla svůj obvyklý chaos na stole, ve kterém jsem se vyznala jen já, jemu děsně vadil. Pořád do mne ryl, až jsem jednoho krásného dne pořídila velkou bednu pod stůl, tam jsem si to všechno pěkně uložila a stůl umyla a vyčistila. Pod sklo, kde byly předtím různé protistátní citáty (ty neviděl, protože byly většinou pod tou hromadou) jsem umístila obrovský nápis o pořádku – viz výše. Přes něj jsem lehce pohodila svetr. Přišel, skouknul můj stůl, užasl a pochválil, já lehce poodsunula ten svetr a on se dočetl to sladké tajemství! Od té doby jsem ho v kanceláři nezažila.
      Běžte uklízet, já jedu na chaloupku, všem krásný víkend přeji a snad bude trochu (rain) , ale pak zase trochu (sun) . Ale míň hřát, prosím, míň!

    3. Matyldo, nevím, jestli mi budeš věřit ve věci tak delikátní jako je správné mytí oken, ale na tahle křídla, co se nedají otevírat, jsem kdysi používal jeden trik: naučil jsem se mýt okna gumovou stěrkou na potřebně dlouhé násadě. Pak není třeba lézt na parapet, stačí se mírně vyklonit. Pravda, chce to trochu cviku a ze začátku člověk nesmí být choulostivý na „kocoury“, hlavně okolo rámu 😀 Ale vidět skrz bylo vždycky, nicméně jsem rád, že tenhle typ oken už nemáme.

      1. Problém je jen jeden- jsou to stará okna zasazená výš než v paneláku, s širokým parapetem uvnitř na kvítka a kastlová. Takže i se stěrkou mi to prostě nejde, leda bych měla aspoň o 20 cm na výšku víc (a to už radši ne) nebo mít o kus delší ruce s nestandardním ohýbáním kloubů 🙁

    4. Okna nejdriv zacatkem zari. Ted je snizena prusvitnost vyhodou. (Mam chut zacit dychat jak pes, vyplaznout jazyk, …)

  21. Mužský či ženský přístup k úklidu? Dost zaryté představy. A zavádějící… Bych raději dělila na pedanty a volnomyšlenkáře nezávisle na pohlaví (chuckle) .

    Podlaha nablýskaná, čistoskvoucí, ze které se dá jíst aneb chlouba obsedantních úklidářů… od čeho máme stůl, ne? A pravidelné prací, mycí, hluboko pod nábytkem rejdící záchvaty? (wasntme) Zajímavý je, že život málokdy svede dohromady dva extra pořádkumilovné jedince – asi by se vzájemně zabili. Nebo by byla příliš nuda?

    1. Najdou se, máme takové sousedy – v jejich domě se jeden bojí i dýchat. Sterilita, sterilita i na mozku, nuda na desátou.

  22. Tak jste mi připomněl pobyt mého tatínka a bratrance na chalupě. Jen s tím rozdílem, že skladovali nádobí v neckách před chalupou. Co jim bylo řečeno při nečekaném příjezdu mé maminky na chalupu, publikovat nelze. Některé výrazy jsem neznala ani já a kromě toho maminka byla opravdu „dáma“ v dobrém slova smyslu, takže jsem jen uvažovala, kde a kdy se všechny tyhle výrazy naučila.

  23. Docela zajímavý námět, u nás v současnosti mimořádně aktuální. MLP po „ztrátě aktivní pracovní činnosti“ odchodem do důchodu trpí doslova „uklízecí fobií“, doplňovanou zcela prostoduchým vyhledávání lidských zdrojů, které po sobě zanechávají, lidově řečeno, neustálý bordel. Hádejte, kdo ty lidské zdroje jsou ? To fakt je neřešitelná záhada. Za tento neutuchající gejzír aktivit , neustálého šmudlání, přemísťování věcí zpět na patřičná místa (takže nikdy nic svého nemohu najít v duchu hesla, že pořádek je pro duševně méněcenné, neboť jenom lumen s vysokým IQ se bezprecedentně vyzná v „neladu“), tak si vysloužila označení „ŠURINA“. prosím nezaměňovat s jiným prvním písmenkem v začátku slovutného titulu, neboť onen titul je odvozen od slovesa „ŠŮROVAT“, což zná jistě místní pánská miniminorita, která měla ještě tu čest sloužit socialistické vlasti- až do roztrhání těla a příslušných partií.
    V poslední době jsem se však musel za onu výstižnou přezdívku kajícně a s kyticí v ruce omluvit. Absolvovali jsme plavbu lodí po Středozemním moři a kouskem Atlantiku.To, jak se tam nepřetržitě starali o úklid a čistotu,řekněme asi tak 26 až 30 hodin denně, to doslova nahánělo hrůzu- aby se snad MLPŠ v podobných zvrhlostech nezhlédla. Naštěstí moje duševní zdraví pomohla udržet v rovnováze příroda. Současné vedřiny mojí drahou MLPŠ od plagiátorství této jistě bohulibé činnosti ( u druhých, to dá rozum) zatím odrazují. Dávám dohromady asi tak 500 fotek a 2 hodiny videa.Pak zkusím uposlechnout rady Wéwečka a podělit se. Zatím pár fotek tady :http://www.facebook.com/home.php#!/home.php?sk=myuploads

    1. WWW má pravdu svatou (ale nezajde sem na kus slova a nezajde… chlap jeden (inlove) ) milý Kadlusi – sedni a piš! A vyráběj rajčata, picassa či nevím jaké fotogalerie, to bude skvělá podívaná! 🙂 (y) (f) To si společně užijeme…

    2. Milý Kadlusi,
      moc se těším na fotky cestování lodí po Středozemním moři – to muselo být krásné – tož honem honem, ať se můžeme kochat.
      Ad šurina – znám, panebože, toto znám z nejbližšího okolí. Naše prostřední sestra je šurina na druhou – u nich nenajdeš kapky v umyvadle ani PŘED ÚKLIDEM (shake) (shake) !! To, co ona nazývá nevýslovný bor*del, to já nazývám nedosažitelnou metou předvánočního úklidu (chuckle) . Šuriny v rodině je třeba ubezdušit (chuckle) !

      1. Mám ji v rodině. Moje tchýně. Krajkové dečky a na nich na centimetr přesně srovnané broušené sklo a růžový porcelán. Kytky mají poutírané listy a jsou natočeny hezčí stranou do místnosti. U vany je místo zástěny krajková záclona. V předsíni se nesmí povalovat ani botička a hračky se dětem uklízejí, sotva je roztáhnou na větší prostor než 2 metry čtvereční. A všude je uklizeno tak, že by mohl přijet prezident. Po návštěvě mívám silnou vzpouru proti úklidu, zvlášť po prohlášeních typu : „Tak jsem si pěkně pomyla okna, mám z toho radost…“ no a já z téže činnosti mívám obvykle jen pocit vzteku, že jsem tak blbou činností zabila celý den a za 14 dní to stejně není vidět, protože se tu dost práší. Možná ještě pocit „A vlezte mi teď, milá okna, na hrb,“ ale radost jsem ze sebe teda nikdy nevytřískala. (whew)

        1. ČTN je stejná a švagrová to po ní zdědila. Naprosto mě odboural, když jsme seděli v obýváku (už to byl úspěch – sedí se přece v kuchyni), já vstal z gauče a švagrůvka vyskočila a narovnala mou zadelí zkrčený přehoz a natřepala polštářek. Nutno dodat, že na rozdíl od ČTN přece jen trochu vyměkla. (chuckle)

  24. Krásné povídání, vzpomínky se jen hrnou
    * jako novomanželka jsem měla představu, že pokud denně nevytřu………… V osmém měsíci těhotenství kdy jsem měla + 25kg jsem se večer zašprajcla pod starožitným bufetem a čekala 4 hodiny na návrat Bimbouše, který nejprve musel vyklidit asi tunu knížek, než ten kus nábytku nadzvehl
    * když miláček za svobodna bydlel se svým bratrancem, příliš si hlavu s úklidem nelámali, ale když jsem po týdnu přišla a ve dřezu prorůstala plíseň nádobím, bál se bratránek do toho sáhnout
    * když jsme se stěhovali našli jsme haldu potřebných papírů jako že nám našeho dvacetiletého syna berou do jeslí. A to jsme se od té doby už jednou stěhovali!
    Máme doma dámské a pánské práce a práce společné. Když Bimbouš dělá své práce já si klidně čtu a nevadí mi, že já vařím a uklízím a on si klidně spí na gauči. A že mám doma sem tam všude chlupy, tak to mi opravdu žíly netrhá

  25. hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    neuklízím ráda, ale když je potřeba, tak uklidím. A protože je Kosatice obrpes a nepřezouvá se, tak prostě se třeba ta podlaha musí setřít častěji, než kdybychom byli doma bezpsa… protože ráda koukám ven a kapky na oknech mi vadí, tak i na ta okna dojde zhruba každý čtvrtrok… Ale je pravda, že mám hodně dovolené (a dovolená dovolená je týden v roce), takže si ji vybírám po dnech či dvoudnech a třeba uklidím pořádně barák a nebo sklidím rybíz… Určitě to není hinička (happy)

    1. no teeeda, Xerxová, tys mi dala :O 😀 Teda ani ne tak ty, jako moje schopnost číst. V prvním kole jsem totiž vyrozuměla, že umýváš okna každý č t v r t e k. Jde to se mnou s kopce… 😀 😡

        1. Já jsem se taky lekla a už jsem chtěla pozvat Jindru k nám na těch mých 27 oken a nemuselo by to být ani každý čtvrtek ani středa. Už jsem si myslela, že s Xerxovou není něco v pořádku. Já uklízecí maniak nejsem, to bychom se s chotěm zabili už dávno a nevydrželi těch 46 let, on věčně něco hledá, já pak musím přemýšlet kde jsem to viděla no vyhovujeme si /občas/.

      1. Taky jsem četla čtvrtek, a měla jsem z toho depku. A hinička mi taky trochu dala zabrat…

    2. Xerxová, ty v nás asi budíš podobné pocity, protože já jsem namouduši četla taky čtvrtek! :O Asi všichni v duchu tušíme, že tvé možnosti jsou převeliké 😀

      1. Já taky a zděsila jsem se 😀
        Milane, to byl dobrý nápad tohle tema vytáhnout na svět boží. Na ty fotky a video se těším moc, ale pokud budou na facebooku, neuvidím je, protože programově odmítám se na facebook přihlásit. Taková ztráta soukromí mě opravdu nezaujala.

        1. JJ, Facebook dtto.

          Milá Veram (inlove) , dneska nafotím stromeček a pošlu obrázky, už je dávno zabydlený a moc se mu tam líbí. Děkuju moc. (h)

          1. Facebook – dtto jak dámy předešlé.
            Ale Vave – TY UŽ MÁŠ STROMEČEK, A DOKONCE ZABYDLENÝ (wasntme) :O ?! No já vím, letošní vánoce jsou sice už blíž než ty minulé, ale přece jenom … vždyť ani v hyper super ještě nehrají koledy (chuckle)

          1. Facebook mi vadí. Úplně mě točí, když mi někdo pošle pozvání na Facebook a ten krám mi začne nabízet různé lidi, že tam jsou taky, z čehož je jasné, že mi milý Facebook prolezl mejly. Dost na tom, že tam hnípou děti.

              1. Umi. Pokud mu to dovolite. Spis mu to dovolili ti ostatni ktere vam to nabizi.
                Nehlede na to, ze on obcas nabizi totalni nezmysly.

    3. za „honičku“ se omlouvám… nemají být ty dvě klávesy vedle sebe… ale uznejte (wait) , že číst vás měli naučit v první třídě a čtvrtrok je hezčí slovo než kvartál (rofl) (rofl)

      Je tu vedróóóó (sun) Jinak jsem dneska byla v porodnici okouknout kámošky Markétku, co se opravdu stihla narodit na Markétu (no stihla – oni jí nakonec vyfikli…) Moc hezká slečna (inlove) , obě holky jsou v pohodě a už brzy půjdou dom

  26. Jejda, tak to je dneska téma! Musím říci, že u nás doma, za mého mládí, to nikdy nebylo jako ze škatulky. Co byste chtěli v selském stavení, kde prioritní byla péče o zvířata a hospodářství? Tak jsem tajně snila o paneláku, kde budu mít byt jako klícku. Vdala jsem se do bytu, ale než jsem si mohla pořádného gruntování řádně užít, přibyly celkem rychle za sebou tři děti, a tak můj sen o perfektně uklizeném bytě vzal za své. I když… snažila jsem se, třeba tradičně 23.12. jsem v noci, až všichni odešli spát, každoročně drhla koberce, aby byly příští den krásné. Co na tom, že jsem pak byla sedřená a ze Štědrého dne jsem toho moc neměla…
    Desítky let utíkaly a dnes, když by šlo mít konečně byteček jako klícku, už jsem zmoudřela a pochopila, že kouzlo domova a příjemná atmosféra nesouvisí ani zdaleka s tím, je-li každodenně prováděn velký úklid.
    Navíc musím pochválit svého chotě, který již několik týdnů plně zastává všechny moje domácí funkce – uklízí, vaří, myje nádobí, vytírá i vysává,… Jsem totiž nucena šetřit si nožku bolavou. A tak jsem se včera cítila opravdu nepatřičně, když jsem z gauče sledovala jeho gruntování (čekáme zítra návštěvu, bude nás 13), pak jsem si ale řekla, že když pracuji já a on kouká na mě, tak určitě žádné výčitky nemá, zdá se mu to naprosto v pořádku, tak jsem se lítosti zbavila a jen chválím.
    Co rozhodně nechválím je manželova snaha o záchranu, uchování a ukládání všelijakých věcí v současnosti sice nepotřebných, ale někdy v budoucnu jistě velmi vítaných či žádaných. Takže máme mnohem větší prostory, než když jsme byly spolu i s dětmi a všude je plno. Největší problém nastane, když konečně dojde na to, že by dotyčný, několik let schraňovaný předmět mohl být využit: pak totiž nastává pátrání, kde že je dotyčná věc vlastně uschována? V bytě to není (ten si tvrdě hájím pro své uskladňovací potřeby (blush) ), takže choť pátrá ve sklepě, v dílně, v garážích, na zahrádce a v chatě. Dosti často se stává, že je nešťastný jak šafářův dvoreček, protože požadovanou věc ne a ne najít! Tak ji s těžkým srdce jde zakoupit a za týden na nějakém zcela samozřejmém místě (je hodně pečlivý a všechno má roztříděné v popsaných šuplatech a krabicích) tuto věc objeví. Pak je samozřejmě naštván, ale to, že ona věc byla potřebnou, jej utvrzuje v tom, aby si ji nechal, protože jistě bude potřebná i příště.
    Já jsem přiznivcem dost známého tvrzení, že co nepotřebuji dva roky, to mi nebude chybět vůbec, a tím se řídím – zatím jsem nebyla zklamána.
    Mějte se, milí Zvířetníci, hezky a krásný víkend přeji! (sun)

    1. Ouha, milá Alčo (inlove) , ne že bych ti přála uklízecí orgie, ale měla bys lenošit dle vlstního uvážení, ne proto, že zlobí noha! Tak té končetině hezky domluv a my budeme držet palce, aby konečně poslechla 🙂 (y)

  27. Jo a okna…tak ty jen jednou do roka. Ne z lenosti, ale prostě proto, že stejně jako u Maričky, jsou na nich pouze zvenčí stopy deště a zevnitř nic.

  28. Tohle vždycky sleduju zpovzdálí s mírným údivem, jako každý chlap, který byl krátce po dosažení plnoletosti „vykopnut“ z domu a musel se začít starat o svou domácnost sám. Úklid a vůbec to, co se nejspíš jen z historických důvodů považuje za „ženské“ práce takovým problém nedělá. 😀
    Co se týče těch mladých neonácků, tak u jejich rodičů to asi ve většině případů nebude zlý úmysl, spíš tu výchovu z těch či oněch důvodů prostě nezvládli. A u těch mládenců (i mládenkyň) to z většiny bude prostě vrozená tupost. (fubar)
    Ale pozor, to všelijak umístěné rozložené nářadí, které se samo přemisťovalo, to byl můj nešvar. Se skřípěním zubů jsem zakoupil hliníkový nářaďový kufr a nářadí do něho pečlivě uložil a teď když je potřebuji, tak je do něj po použití pečlivě vracím a biji se přes pazoury, když to hned neudělám. 😛

    1. Vážený Pů, pokud jde o nářadí, mám doma zřejmě několik červích děr a paralelní vesmír: nářadí se nekumuluje na neočekávaných místech, nářadí se přelévá z místa, kde jsem ho odložil, na taková, kde bych odložené nikdy nehledal (protože jsem to tam přece nedal, že). Nejsi v tom sám.

        1. No jiný Honzo!!! Zrovna o tobě jsem si myslela, že když v ničem jiném, tak v nářadí máš vzorný pořádek (wasntme) ! Ach – další iluze v trapu (chuckle) . Ledaže by ti ji tam odložila tvá lepčejší polovička, myslaja si, že je to nový typ ručního šlehače (rofl) (paní jiná Honzová – do hlavy neeeee).

      1. Jé, to je přesně jako můj přednosta. A abych byla spravedlivá, mně se zase schovává ten čertův vynález mobil následovaný nabíječkou. A o klíčích a vstupní kartě do práce ani nemluvím, a to je pořád dávám na to samé místo – do kabelky!

  29. Milý Milane,
    ač pohlaví ženského,co se týče úklidu – jsem chlap. Pravdou je,že se to moje vlastní matka snažila ve mě zlomit a vypěstovat ve mě lásku k pořádku – ona tomu říkala: neshnít ve špíně. A naivně se domnívala,že až budu mít vlastní domácnost,že ji budu mít jako klícku (ne malou,ale uklizenou) – kanára dováděla k šílenství,že mu 2x denně měnila podestlané noviny. Mám vlastní domácnost již 13 let, tu společnou 7 letou manželskou nepočítám, nehniju ve špíně, ale udržuju pořádek průběžně a není mojí doménou mýt okna každejch čtvrt roku a v sobotu pořádat vysavačové a pračkové orgie a navrch tančit s prachovkou. Ve dřezu je sice nádobí, ale to jen proto,že včera přišli kamarádi a na něco jsem to grilované kuře dát musela. Jediné,co dělám opravdu 2x denně – čistím kočičí záchůdky a meju kočičí jídelní misky. A někdy se na ty svoje holky kočičí dívám s výrazem nepochopení, co to na sobě pořád mejou…. 😉

  30. U nás hlavní úklid dělá manžel. On je ten zorganizovaný a já jsem ta kramářka. On přesně ví, na které patro knihovny sáhnout a z těch stovek knih co má, hned napoprvé vyndat tu pravou, zatímco já hledám, kam jsem knihu zase sakra zašoupla (také máme každý „svoje části knihoven“). Já jsem „hromádkové“ (jako mě nazval), naopak on vždy vše uloží zpět kam to patří. Vztahuje se to nejen na vnitřek domu, ale i na garáž. Asi i z toho důvodu se to nějak během manželství brzy vyvrbilo, že je to on, kdo luxuje a myje všechna okna. Já jen přendavám ty svoje „důležité“ hormádky z místa na místo, aby je neměl moc na očích. Choť totiž úklid převzal proto, že já prý vysávám jen tak po rynku, on odšupuje co se dá a plazí se pod stůl, aby dosáhl pod lavice. Ani by mě nenapadlo mu tyhle práce vymlouvat, klidně mu je přenechám a skvěle nám to tak funguje už léta. Já se zase starám o estetický vzhled domu a naše žaludky (+přísun čerstvé zeleniny ze záhonu). Naštěstí žijeme v úžasně čistém prostředí, takže okna stačí mýt jen jednou za rok a i to jen proto, že mají zvenku už viditelné „fleky“ od dešťových kapek (žádná špína na nich není) a zevnitř jsou všechny oňuchané od kočičích nosíků. Jednou za půl roku jdu do kolen a poctivě vydrbu kartáčem všechny dlaždice, protože mají trochu širší „spárování“ a i přes ochrannou vrstvu se do nich hlavně v kuchyni zašlape špína. Ovšem co se „syslení věcí“ v domě týče, tak v tom se příliš neshodneme. Já bych toho spoustu vyházela, ale choť je proti – „proč, když to pak znovu stejně koupíš nové“. Tomu, že je ta věc sice stále funkční, ale léty už okoukaná a chtěla bych jí obnovit, nebo se jí zbavit, jaksi nerozumí. Takže máme podle mého dům přeplněný, ale zase tak moc mi to na nervy neleze, protože si přeci jen občas něco vyměníme za „hezčí a lepší“. Ale když jsme nedávno vyklízeli garáž k malování, raději jsem se odtamtud klidila a nechala to „třídění bordelu“ (nechat či vyhodit) na něm a ujala jsem se jen toho celkového malování,což zatím vždy byla moje paleta. (flex)

    A asi právě proto, že se starám celeročně o naše žaludky, když jsem doma sama, tak se nádherně odbejvám. Teď už to je jen vyjímečně, ale když dříve býval manžel třeba na týden i dva pryč, jedla jsem večeře z kastrolu na klíně, vajíčka z pávničky, nebo si něco předvařila a vydržela s tím pár dnů. Také mi klidně k večeři stačil chleba z máslem, nebo nudle s mákem. Když jsem naopak byla pryč já, manžel, který by spálil i vodu a možná by zvládnul vajíčko na měkko, nádobí nepoužíval vůbec. Vystačil si s jedním talířem na který si dával mnou předsmažené řízky (ohřáté v troubě), nosil si večeře z „fast food“ nebo byl zván známými (když je chudák tak sám). A když jsem se vrátila a zase se „postavila k polotně“, moc mu šmakovalo a moje vaření vychavloval až do nebes. (inlove)

    1. Maričko, nejlepší jídla jsou přece z těch nádob,ve kterých se uvaří…když smažím vajíčka nebo dělám hemenex,přijde Dan a řekne – k čemu talířky? Dáme si to z pánvičky…a já mu za to věnuju neskonale uznalej pohled- pohladím ho očima… (když se nedívá) (wasntme)

    2. Milá Maričko, moc se mi líbí tvůj přístup k životu – láskyplná tolerance… to asi bude ono (inlove) On ten život hned potom plyne mnohem líp, když má člověk v okolí osobu, jako jsi ty 🙂

    3. Víš Maričko, proto u vás panuje pohoda, protože jste si rozdělili domácí práce. Ne na „mužské a ženské“, ale na to, co kdo zvládá lépe. Myslím si, že jste krásná dvojka, co se hezky doplňuje. A navíc je určitě hodně věcí, které rádi děláte společně – třebas vycházky se psy.

    4. Děkuji dámy – nevím, jestli váhy (já) a střelec (manžel) se k sobě hodí, ale už jsme se za ta léta naučili spolu v pohodě žít. A protože já jsem ten moudřejší 😛 nedělá mi potíže (tedy ne většinou) ustoupit, ono to asi jinak v manželství ani nejde.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN