Já, Ferda, jsem prosím těžce diskriminován. Jestli to pošlu k evropskýmu soudu, ještě nevím, ale do té Novy asi určitě. Jenom si musím rozmyslet, jestli Občanskýmu judu nebo kam, když ten John a Klímou už tam nedělaj′. A teď si uvědomuju, že vlastně jsou na tom stejně i ty moje holky pitomý, milovaný. No dyť si to vemte, lidi, je to tady samý pes a kočka, sem tam nějaká ptíca okrasná, občas koníky a ovečky někdo zmíní, ale co my, drůbež domácí, havěť přeužitečná, no, ruku na srdce, co my?
Přitom já, kohout domácí, jsem krasavec k pohledání. Přivřete oči a vzpomínejte na slabikáře ze školy obecné (tedy prosím aspoň ty maličko dříve narozené). Mistr Aleš a jemu podobní, paní Kvěchová a kdo všechno další nechám na vás. Vidíte před sebou ještě ty ilustrace plné barev a vůní babiččina dvorka? Tak tam určitě nemůžu chybět já, hrdý a vznešený můj krok je vznosnější páva, ocasní péra sytých barev doplňuje rudý hřebínek značící dobré zdraví stejně jako zvučné kykyryký, podle kterého mnohá hospodyňka v zimě na kafe stavěla a v létě do chlívka pospíchala. Kolem sebe mám kvočny – mámy přestarostlivé a houf žluťoučkých kuřátek k tomu.
Tak důležitá byla úloha moje a co fčil? Mobily si nastavíte, kafe pijete z automatu na nádraží a pospícháte akorát tak na porady. Když už se uvolní nějaká hospodyně rozumná slepičky pořídit, aby vajíčka domácí pro dítka byla, tak kuřátka přinese a odchová sama. Kdo si vzpomene na mě, kohoutka nešťastného? A to jsem slyšel cosi o sexuálních revolucích. Vždyť ty chuděrky slípky dnešní, bez kohouta na dvorku pobíhající, smutné jsou, ach přesmutné. Kvokat by chtěly, na planých vejcích vysedávají a pak se divíte, že jsou hašteřivé. Já tam chybím, já, já, já!!! Řád bych tam vnesl a ornung zrychtoval.
Musím přiznat, že nejsem demokrat. Absolutistická monarchie je moje parketa. Mně do ničeho nikdo kafrat nebude. Jiný kohout ať ani nezkouší pohledem o můj fraucimor zavadit. Ostruhy mám pořádné a hlavně zobák, zobák. A nebojím se ničeho a nikoho. Nedejte se mýlit, lidé doby dnešní, vaši parlamentní kohoutci, co hubou mlátí a peříčka čepejří, to nejsou mí podobenci. Plané řeči a skutek utek. Já jsem tvor rázný a nekompromisní. Jak jinak bych mohl uřídit to hejno kdákavých holčic, co pro zrníčko pšenice by družku svou i klovat chtěly. Jen má přirozená autorita je zárukou, že na dvoře mír a klid zavládne.
A teď si představte, že hrozné řeči se ke mně donesly. Prý po mém skonu, snad ještě za dlouho to bude, už na dvorku tomto nebude role vládce kohoutího obnovena. Móresy strašlivé tu zavládnout mají!! O tempera, o mores. Ten feminismus už bude zkázou nejen světa lidského, ale i zvířecího. Zamyslete se lidé milí, co s přírodou jste natropili.
Váš smutný Ferda
P.S. Autorka není feministka 🙂
(ilustrační foto)
Ani nevím, jestli jsem ve svém seriálku U dědečka na chalupě o kohoutovi psala. Určitě jich za ta léta bylo několik, ale splývají mi v jednoho. Zákeřná útočná mrcha, do slepičí ohrady se i dospělí vydávali ozbrojeni vidlemi. Já jsem se tam odvážila pouze obutá v kožených okovaných holínkách (jakési válečné přebytky) plus ty vidle. Jakkoliv jsem se něžně mazlila s králíčky, kohouta jsem při sebemenším náznaku útoku neváhala tou okovanou holínkou nakopnout. Musím uznat, že ta esence kohoutovitosti, kterou si pamatuji, byla dokonalá. Když dotyčný opeřenec nastoupil cestu do polévky a přišel o hlavu, tělo jsme hledali a nakonec našli o tři zahrady dál (rofl)
Hlášení z vesnice nad Dalmatinovem – 28 stupňů ve stínu jsme zažili po osmi letech. Bezhřívnatec třikrát ustál neplánovaný cval na koni a Víla naopak z koně poprvé spadla, když jí pankáč Cid (jakýsi kříženec hucula, má pruhovanou hřívu, proto pankáč) nacouval zadkem do ohradníku. Víla ještě nedopadla na zem a už hlásila, že se jí nic nestalo 😀 (y)
Tak tohle jsou ty naše kuřata. Odpoledne jsme je vyfotili a vy se na ně můžete podívat na http:/share.kubela.cz/slepicky/index.htm Tedy až na tu první fotku, ta tam zůstala, jak jsem psal o zlém kohoutovi, co se ho všichni báli. Těm kuřatům na obrázcích je 10 (skoro 11) týdnů (nod)
No jasně, odkaz nechodí, protože jsem napsal jen jedno lomítko (headbang) . Takže odkaz znovu:
http://share.kubela.cz/slepicky/index.htm
(tmi)
Jakkelovi – obdivuju. Patrne stavet umite, fotit urcite umite moc dobre, a ukazuje se, ze i drubez umite (y)
Kouhoutci vypadají krásně. 🙂 Ale nejvíc se mi líbí, že tam máte pro drůbež připravený slunečník, to je fakt luxus . (nod) Že Ty se shlédl v těch zahraničních stránkách! (wasntme) (chuckle) 🙂
Ale ne, slunečník tam mají jako trochu nestandardní plašítko na okřídlené predátory. Ferda kohout domácí je velký krasavec. Ještě že ti naši mrňousové už začínají kokrhat, od toho kuního nájezdu je po vesnici nějak ticho.
Amroxka byla moje první slepička, koupila jsem ji spolu se čtyřmi káčaty, která vyseděla. Měla jsem ji pak zabít, protože prý byla stará. Jenže než to někdo mohl vykonat, slepička snesla vajíčko, moje první vlastní, a to mě rozněžnilo natolik, že jsem jí naopak přikoupila dvě kamarádky. No a od té doby žijeme spokojeně s mnoha dalšími generacemi slepic. Jo, a měla jsem i perličky, ale to už je jiná povídka.
Já chci pohádku o perličkách, prosím, prosím, smutně koukám (wasntme)
prosím prosím, o povídku o perličkách (hug)
Ferda je naprosty svihak a elegan a dvorecku pan. Taky mi obcas kohouti chybi – jsou fakt pekni. Mne nahodou to jejich ranni pokrikovani na vesnici nikdy nevadilo.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Dědeček končí léčení v lázních kontrolou u lékaře. Když odchází, ptá se ve dveřích:“Pane doktore a můžu ještě milovat?“ „Ale ano, dědečku, ale už jenom svou vlast!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký páteční večer, klidný spánek a milujte se!!! ~o)
Milý Ferdo, já ti ještě nenapsala, jaký jsi krasavec. Kudy chodíš, tudy zdobíš (inlove) . V našem okolí máš slušnou konkurenci. Po ránu tu slýchám 3 kolegy. (call)
Ferdo, jsi přepychový kohout a myslím, že popotahování evropsko-unijními soudy nemáš zapotřebí. Moje zkušenosti se slípkami sahají bohužel jen vzdáleně k posledním zbytkům vojště slepic mojí babičky, ale než jsem si vůbec uvědomil, co je to slepice, myslím, že jsem dojedl poslední slepičí vývar s knedlíčky 🙂 A je to tak dobře, při mé povaze by ty nebohé slípky musely sejít sešlostí věkem… Navíc bychom s kurníkem na zahradě vypadali v zástupu vypiplaných vilek opravdu podivně – dost na tom, že máme zachradu modelu „tropický deěštný les“ a v předzahrádce sbíráme ostružiny. Už to některé útlocitné povahy těžce nesou a semotamo zlomí nějakou tu větvičku, která podle jejich vkusu příliš drze vyčuhuje skrze plot…
Poněkud OT: byl jsem včera za prací u vývěrů Punkvy, tak jsem intenzivně mával směr Brno…
Terro, v některých zemích se dá objednat a koupit hotový kurníček i s výběhem vhodný i do okrasných zahrádek, viz http://www.henspa.com. (rofl)
Některé modely např. http://www.henspa.com/gazebo.htm jsou pěkným zahradním doplňkem (rofl)
Jakkeli, já opravdu nemusím mít všechno (rofl) I když pokládám kohouty obecně za ptáky velice okrasné, a Ferda je skvělý krasavec, myslím, že má transformace z biologa do farmáře by byl osudový omyl… Nicméně kurníčky jsou zajímavé – na co tak lidi nepřijdou…
(chuckle) Ty kurníčky nemají chybu. V tom by se pomalu dalo, při trochu skromnosti, bydlet. (chuckle) (rofl)
Terro, opětuji Tvůj včerejší pozdrav a zdravím celou smečku. U pramenů Punkvy muselo být včera krásně. Nikdy jsem nebyla na místě samém, ale před pár lety jsme tímhle krajem (okolo Suchého) projížděli na kolech s pánečkem, bylo to na prvního máje a bylo moc hezky!
No jo. To jsou ti priznivci zahradek typu „vybetonovat a natrit na zeleno“ :-}
Po poobednemu usmiatiu a pred JoVom:
Na gazdovskom dvore dva paholkovia pozoruju bezcielne okolie.Sliepky,kuriatka,kohut…Zrazu sa kohut rozbehne po sliepkach, tie hystericky kokrhaju,mavaju kridlami a pozeraju opatrne,ktora bude mat to stastie…no a kohut sa zastavi a zacne zobat zrno porozsypane po dvore.Jeden z paholkov sa obrati na druheho a hovori:teda,taky hlad som nikdy nemaL
Verenko, farmář měl starého kohouta a chtěl pro své slepičky mladou krev, tak pořídil mladého. Mladý se před starým naparuje jaký je junák a vyzve starého k běžeckým závodům okolo dvora. Starý smutně souhlasí a požádá o náskok. Mladý nafoukaně jeho žádosti vyhoví. Jedno kolo běží starý kohout okolo dvora a za ním se žene mladý. Vtom bum bác padne rána z pušky a mladý se kácí k zemi. Farmář sklopí hlaveň zvedne mrtvého kohouta a říká “ To jsem blázen, to už je třetí mladý kohout, který honí kohouty místo slepic. Asi je také gay“.
😀 (rofl) Hezký! Stařičký kohout umřel sešlostí věkem a přivezl si farmář nového. Nové koště… a nový kohout se chtěl opravdu vytáhnout. Uhnal k smrti 10 slípek, 5 kačen 3 morky a na dvoře našel farmář všechny holky mrtvé, jako na bojišti. Kouká, kde je kohout a ten hází na hnoji záda a plácá křídly. Vytáhne ho farmář za pařátky a hlavou dolů. Noooo, pěkný, pěkný. Slepice jsi uštval, kachny taky, i morky jsou bez života a ty jsi v posledním tažení :@ Na to kohout rozčileně:“Neruš, lákám supice!“ (tmi)
Kohout se prochází po tržišti. V tom spatří stánek s grilem, kde se grilují kuřata. Naštvanej popojde blíž a povídá: „No jasně! Sauny, solária, kolotoče, volovinky a na dvoře není koho *****!“ (happy) (sun)
Jak u lidi.
To jsou taky samy blbinky, tanecky … na tyden kamsi trsat to vyrazi a mobila to necha doma. Jak ma clovek vychovne pusobit, kdyz se mu SMSky vraci a „hledany ucastnik neni dostupny“? Zatrsakr. 🙁
Kdysi už je tomu hodně let… jsem chovala také slepice. Měly luxusní kurník, oplocený výběh (ale stejně chodily na louky volně) a kupovala jsem děvenkám pytle pšenice. Kohouta jsme nikdy neměli, i když uznávám, že ke slípkám patří. Takhle jsem musela dělat pořádek mezi nimi já. Tragédie nastala, když bylo potřeba slípky zabít. Ani jeden jsme to nedokázali, takže vypomohli sousedé. Mrtvé slepice jsem už potom oškubala a vypitvala a uložila do mrazáku. Posledních pět „holek“ mi odnesla jedné noci liška. Bylo mokro, tak jsme to poznali podle stop. Od té doby slepice nemáme a sbíhají se mi sliny na ta chutná, naprosto čerstvá vajíčka. Poslední dobou jsem brala vajíčka od maminky jedné zvířetnické zabukistky. Těm zase zlikvidovala pipiny kuna. Ach jo. Jakkeli, tím posílám poctu Vašemu kohoutovi, že Vám zachránil slepice.
Někdo z předešlých diskutérů ke kohoutímu kokrhání vzpomněl i zvonění zvonů v místním kostelíku. Připomnělo mi to návštěvu v Hobitíně, kdy vedeni mrzkým chtíčem jsme hledali hospodu. Ač natěšeni, přece jenom nás zastavilo krásno – mohutná zvonkohra ze hřbitovního kostela. No, nejsme barbaři, tak jsme hospodu vyměnili za hřbitov. Tam nikde živáčka, jen ti mrtví a i přes mohutné znění zvonů takové zvláštní ticho, jaké bývá jen na hřbitovech. Brouzdali jsme mezi pomníčky a s kručením v břiše rozumovali, jak je všechno jinak, ani ti zvoníci už nejsou, ale nahrávka je pěkná. Posléze jsem zavrzala dveřmi kostela a přilepena zůstala stát. Zadní čast kostela byla prosklená a za ní na „nahrávce“ soustředěně pracovalo s lanami pět mužů a jedna žena. Intenzivně koncertovali i když v kostele bylo jen 5 starých paní, které zrovna vítal starý pastor. Rychle jsem přivolala ostatní, venku přebrala Kazana a poslouchala dál. Myslím, že jsme byli všichni podivně dojati, no a za zvuku zvonů jsme i tu hospodu našli. A chutnalo nám.
Hm, mám to za 3.
JanoBa, to muselo být moc hezké. U nás zvoní zvon z kostelní věže každé ráno v šest hodin, v poledne a večer v šest. Je to příjemné, zvykla jsem si na to už dávno a ani mě to nebudí (stejně jako kohouti ne). Jaksi to patří ke zvukovému koloritu domova. Horší jsou noční oslavy pomocí rachejtlí (envy) , které se za poslední roky rozmohly!
Náš kohout nezdraví, protože se před měsícem postavil kuně, slepičky zachránil, ale sám padl v boji. Soused měl zakousnutý celý kurník. Ale už rostou nová kuřata, je tam něco mezi 7 a 13 kohouty (u některých nevíme, zda jsou slepice či kohouti), tak jeden z nich bude nástupce.
Jakkel a Ri
Ferda je jak vymalovaný, tak si představuji správného kohouta, hodně barev, jiskru v oku, načepýřené hrdlo,rudý kohoutek, no celej přednosta (rofl) (rofl) (rofl)
Krásné písání. (h)
My jsme měli ještě nedávno naproti přes potok kohouta jako nástroj pomsty. Předchozího sežrali a když jsem si pochvalovala jakej je klídek, bývalý starosta, který po neúspěšných volbách rozmlátil v kanceláři nábytek a zcizil veškerá data v PC, včetně fotek obce( prý to bylo jeho know how (chuckle) ) , koupil nového kohouta a pravděpodobně nahrál kokrhání i na nějaký nosič, (music) protože kohout kokrhal nepřetržitě až do večera pokud jsem byla doma. (headbang) . Tak jsem jim šla kohoutka pochválit jak pěkně kokrhá a že teď šetřím , protože nepotřebuju budík (o) , na druhý den se rozhostilo nebývalé ticho. Voněla slepičí polívka. (rofl)
Šmarjá, Jenny, ty seš dneska zase ve formě (y) (rofl) . Kohoutek (rofl) . Bývalý starosta musí být fakt expert. Ještěže jsi tak půvabně diplomaticky nadaná (chuckle) . Máváme celé smečce (inlove) .
I já se řadím k těm, co mají s bojovnými kohouty nevyřízené účty 😛 , což ale nebrání tomu, aby se mi líbili – tedy pokud jsou za pevným plotem 🙂 U nás na vsi stále kohouti jsou a kokrhají, a musím říct, že mě nebudí, tak nějak patří ke koloritu. Taková tůrovaná motorka je podstatně horší!
Jinak hlásám, že silný odvar z rozmarýnu na ty molice, žeroucí mi rajčata, skutečně pomáhá! Takže děkuju za radu, rajčata potěšeně kynou svými zbylými listy a obě rostliny se usnesly na tom, že se tedy pokusí přežít (sun)
Měli jsme kohouta, viz zde: http://share.kubela.cz/slepicky/index.htm , který honil každého, kdo do výběhu vešel. Nakonec jsem tam chodil jen já vyzbrojen hráběmi 🙂
Jj, sousedovic kokrháč to taky přehnal. Vletěl na paničku živitelku a málem to odnesly její oči. Večer byl neboštíkem. (rose2)
Tchyně mé sestřenice chovala slepice celý život a tvrdila „na zlýho kohouta platí jedině puškvorec“. Na dotaz jak to funguje odpověděla: “ Bacim ho sekerou a s puškvorcem upeču“
Tedy pane Ferdo, nejen krasavec nebývalý, ale i spisovatelských dovedností znalý jste! A to všechno v jednom těle! Nezabíjet!!
Teda Ferda je krasavec! Ranní kokrhání kohoutů je budíček, který mi nikdy nevadil. I když přiznávám, kur domácí jako takový je jedno z mála zvířat, které opravdu nemusím. Kdysi si můj bývalý prosadil, že budeme mít slepice. Nápad výborný, ale ne s naším tehdejším hafanem. Ty mrchy opeřené měly sebevražedné sklony a neustále zdrhaly z ohrádky Falkovi přímo do huby. On je nechtěl zakousnout, ale několikrát se stalo, že jednoduše řvoucí slepici přidržel tlapou a než ji někdo vysvobodil, prostě to s ní seklo. Byly nepoučitelné. Ale kohout byl vždycky kámoš, jediná osobnost v tom hejnu…slepic 😀
Mám už nějaký čas slepice, ale protože jsou jen ve výběhu, nepotřebovala jsem kohouta, aby je vodil. Až mi učarovalo plemeno s názvem hedvábnička, a protože slepičky jsou poměrně malé, nemohla jsem si je koupit, protože ty mrchy velký by je klovaly. Ale po poradě s chovatelem jsem si pořídila aspoň hedvábničího kohouta, prý si slepice srovná, což se taky stalo. Ovšem když ty moje panenské, nebo spíš staropanenské slepice uviděly prvně mužského, to byl děs. Dokonce odmítaly vlézt do kurníku, protože tam byl chlap (pod postelí je chlap)! Ale už v hejnu panuje klid, mír a spokojenost. Takže Ferdo, zdraví tě Karel.
Ano, ano! Hedvábnička je moc krásný kohoutek. 🙂 (inlove)
Ano ano! Kouhoutek hedvábnička je úžasný! (clap) 🙂
No, je vidět, že mě opravdu nadchl! (wasntme) (se mi nejdřív příspěvek neobjevil a pak je tu dvakrát, chjo. :O )
Keď som na návšteve u sesternice na dedine, tak každé ráno blúdim po tichom a spiacom dome. Všetci spia, len ja tam straším skoro zrána. Prečo? Zobudili ma kohúty. Mestský človek sa nezaprie. Jednoducho kohút ma zobudí vždy a to som v Bratislave kľudne prespala výbuch auta na neďalekom parkovisku. Tá civilizácia ľudí úplne zblbne.
Ale aj tak je to príjemnejšie a normálnejšie zobudenie ako budík. Našťastie tam je kohútov ešte dosť a dúfam, že ešte aj bude.
Ja teda na hydinu moc nie som, skôr na tie mačky, ale Ferda je naozaj fešák
Jj, ZitoB, teď už jen prázdninová vzpomínka. V okolí je vzácností narazit i na slípky, natož na jejich pestrobarevného vládce.
Mnó, po pravdě, z prázdninových dojmů bych drůbež oželela nejsnáz. Kohout byl u nás vždycky agresivní mrcha a taky s ním mám nějaké nevyřízené účty. I když – tak blizoučko jsem se nikdy dívat nešla (chuckle) . Ovšem domácí vejce se sytě oranžovými žloutky… na ty by mě přemlouvat nikdo nemusel.
Milá Louk, já mám s kohouty také nevyřízené účty. Vdala jsem se do hospodářství /zaniklo s odchodem manž. rodičů/, měli jsme všemožnou havěť, jsem vždycky říkala, že až na medvěda chováme všechno. Tak jsme také měli kohouta , který byl veeelmi agresivní. Śla jsem krmit králíky, musela jsem se shýbnout a kohout mi vletěl na záda a já jsem byla samá modřina i po rukou. Shodou okolností jsem musela jít na prohlídku k lékaři asi druhý den, pan dr. se podíval a :od čeho mám ty modřiny, já, že od kohouta, pan dr. od kohouta ? Jó, to známe… a docela to nechtěl pochopit, že to nebylo domácí násilí. Kohout pak musel pryč, protože se i holka bála jít sama po dvoře, napadal i jí. Mám oblíbenou 11 !
Přesně! Ti naši zmetci taky nalítavali za krk a klovali jak posedlí. Nevím co se jim v těch malých kebulích odehrává (fubar) . Dost si pohrávali s lidskou trpělivostí, ale pokud překročili určitou mez (třeba napadli vnučku (chuckle) ), šli do polívky.
Doktorovi se nedivím, že měl pochybnosti, když tě viděl takhle zřízenou.
Eh, ono vůbec s tou dvorečkovou romantikou… Každodenní úvazek a dřina a plno starostí – obdivuju ty, kdo se umí správně postarat (inlove) . Sama bych se nehrnula. A taky kuřince na bosých nohou mi nevyhovujou… (wasntme)
Ale Louk, manžel vždycky tvrdil, že „správnej venkovskej dvůr má bejt pos..anej“. Ale tvrdil to jenom do té doby, než jsme si drůbež slutečně pořídili a on prvně uklouzl na kachním.. tom.
Chichi – to mi připomělo jeden stařičký vtip. Jaký je rozdíl mezi kolem a odpadným produktem lidského těla? Žádný – šlápneš a jedeš.
To už je hoooodně dávno, co babička mívala ke slépkám i kohouta. Pamatuju se, že jsem ocasní péra obhlížela zrakem milovníka indiánů, protože ty byly 😀
Včera jsem byla v Lednici a dneska pojedu taky na výlet. Sice jsme včera večer dovezli z tábora soptící Kačku s angínou (nechtěla odjet, ale asi se ta angína šíří, den předtím odjížděla i jiná holčička a další už bolelo v krku), protože se jí na táboře moc líbilo. Byla podrádkyně a starala se o malé Světlušky a chystala jim s vedoucími zábavu. Cestou zpátky se nás ptala, jak jsme se bez ní měli- ujistili jsme ji, že moc dobře, a tak nám řekla, že můžeme jet kam chceme- tak pojedeme. U ní má angína mírně podivný průběh- je-li teplota sražena Ibalginem, už se nedostaví, ale ta hrůza v krku se musí doléčit. Na táboře nám ji předali už s atb, tak to mám jednodušší. Koukat celý den na otrávené dítě, co musí sedět doma a nesmí na sluníčko, můžu i o víkendu.
No ano, milá ZitoB! (inlove) K prázdninám mi vždycky patřil důležitě si vykračující kohout; slépky popelivě a ustaraně pobíhaly, ale pan kohout si důležitě vykračoval, barevnou hlavičkou pokyvoval sem tam. (nod)
Ovšem já mám s kurem domácím své nevyřízené účty – jednou mě do oka klovla kvočna (já malý debil jsem se šla podívat zblízka na kuřátka), o rok později mě klovl do druhého oka kohout (já vetší debil jsem se šla podívat zblízka na kuřátka). (O další rok později mě píchnul do prvého oka klackem spolužák, když jsem se – velkýdebildebildebil! – šla zblízka podívat na ten klacek. Od té doby nosím brýle a nejsem skoro vůbec zvědavá.)
Děkuju Ti za vyvolané vzpomínky 🙂 – až budu dnes při pátku propadat trudomyslnosti nad svým marným bojem s věcmi okolo, alespoň se mohu utěšovat, že to mám vrozené a neopravitelné. (fubar) (tmi) (rofl)
Přeju všem krásný den! (h)
VAÚÚVAÚÚ Máš mě na svědomí!!! Kafe mi zaskočilo, všechno okolo kropenatý… Jauvajs, tahle odvykačka zvědavosti musela moc bolet, ale popis je dokonalý (y) (rofl) (rofl)
Zvědavost i zabíjí..to jsi ještě dopadla dobře….uáááá já si jdu uvařit nový kafe… (rofl) (rofl)
úžasné, kolegové se sbíhají a snaží se mě kuckající zachránit (rofl)
Vavéééé! Tři roky to trvalo, než jsi se zvědavosti odnaučila (rofl) – ono je to teda spíš k pláči (a já vím, že ti slzy tekly jako hráchy), ale nakonec co – brýle ti sluší jak zajícovi uši, takže konec dobrý (chuckle) .
Vave, to snad je na jednu holku moc! (whew) /opět 11!/
Ach, Bože, jak cizí průšvihy potěší. Směju se až slzím, ale ne těm trablům, tomu neskutečně působivému popisu. Díky.
Ani nevíte, co jste dokázala:na účtech jsem v mínusech, hotovost: 4,- Kč a brát budu možná zítra, ale také možná až v pondělí, kočičáci chtějí baštu a já nevím, kdo mi půjčí – a směju se jak blbec.(jaképak jako, že jo)
a ještě navrch 14
Vave, ty zvíře….. (rofl) (rofl) (rofl)
Taky mám jednu příhodu o vlastní nepoučitelnosti. Kohout tam nehraje, ale moje mlsná huba jo.
To takhle v neděli večer na koleji. Lednice vyžraná, sámoška zavřená a netrpělivě se čekalo, co přiveze spolubydlící za mňamku. Mlsná huba neodbytná. Nevydržela jsem a šla si alespoň upálit karamel. I vsypu cukr na pánvičku, zahřívám a míchám, míchám, míchám, cukr hnědne, karamelizuje….. Vypnu plotýnku, odtáhnu pánvičku a míchám, míchám, míchám…… Karamel vesele tuhne. I usoudila jsem, že už je zchladlý a namočila jsem si do něj ukazovák. Nebyl. Nafackovala bych si. Foukám si na prst a míchám a míchám a míchám….. Už to nemůže být horké. I namočila jsem do něj druhý ukazovák. Bylo! Bylo to horký jako sviňa! (fubar) uplně blbá! blbá blbá BLBÁ!!!
Karamel jsem ten večer nejedla, nebylo čím, ruce jsem měla na výparníku v lednici.
(rofl) (clap) (rofl) (sun) Vave!! Dost dobrá historka… du se převlíknout. (happy)
Krásne dobré ráno všetkým! Dnes bude asi peklo – podľa oblohy. (sun)
Kohútik chudáčik ! Boli to krásne rána, keď ma u babky budil naparovaním sa na dvore – ach kde sú tie časy? A veru ani polievka z neho nebola na zahodenie. 🙂 (f)
hezký pátek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Ferdo, nedej se (wave) Mně taky vadí, že se kohoutí kokrhání ozývá míň a míň. Dřív i u nás skorovcentru ranní budíček se rozléhal v různých stran, v posledních letech nic. To spíš slyším ráno gibony, tygry a pávy… než českého kohouta… (ZOO nemáme daleko…)
jdeme obejít zahrádku – mladíka na ruce, Betku dozorovatelku s sebou. Už zvládám jednou rukou nosit mímo a druhou se přetahovat s vrčící a útočící Kosaticí… (rofl)
No vidíš, miláXerxová (inlove) ! Kdepák, pravidelný trénink dělá své! Za týden budeš vodit Betynku na malíčku. 🙂 (chuckle)
Tss, s tímhle výcvikem bude mladík za chvíli držet Kosatku na malíčku sám (rofl)
Takže mladík bude považovat vrčící otevřenou zubatou tlamu za stejnou součást prázdnin u babičky jako jiní chlupaté králíčky- má dobrý vklad do života 😀
Ferdo, přeju ti ještě dlouhé žití a neboj, toho bohdá nebude, aby českej,nádherně barevnej kohout z boje (ze dvorka) zmizel. Protože to kokrhání z mobilu po ránu – to vůbec není ono. 😉 (sun)
Ferda je nádhernej a jeho kus! Nepletu se, že je to Česká slepice, že ne?
Rpuť – mezi námi, Ferda je českej kohout (rofl) (rofl)
PS: vím, jak jsi to myslela, ale řvala jsem u Tvéhbo komentáře smíchy tak hlasitě,až se přiběhla účetní od kafete podívat,co se u nás v kanclu děje…
Dobře ti tak – nemáš se posmívat 😀
Tedy úplně mezi námi, bude to českej kropenka. Asi jo, mám 10 + 1.
To nebude českej kropenka, to je vlašák ale ne salát
No jo – prohlídla jsem si ho a jak si tak pamatuji z dětství a ranného mládí, tak by to mohl být vlašák – my měli doma téměř zásadně vlašky – dle názoru hospodyně (mamky) dost nesly a většinu nepřelitovaly plot (chuckle) .
Sem tam se vyskytl v hejnu i kohoutek, ale ten nikdy nedožil dospělosti, neb vždycky se našla příležitost na slepičí polívku (vajíčka pod kvočnu jsme si vždycky vyměňovali se súsedama, kteří jeden vývar oželeli a kohúta si nechali „na plemeno“).
Jasně, vlašák. Tyhle kohouty měl tatánek v okolí vždycky zmapovaný. Z jejich peří z krku a hrudi si vázal mouchy na pstruhy a lipany. A že lipan je ryba vybíravá. To si vždycky přišli pro tatánka, že se bude vraždit kohout, tatánek mu zakroutil krkem (žádný sekání hlavy), opatrně podříznul (aby se peří neumazalo), oškubal, co potřeboval a teprve pak se kohout pařil a škubal. A jak sháněl u myslivců křídla z koroptví. Musela být vždy obě, na křidýlka se použilo to stejné peříčko z obou křídel, jinak to nedrželo fazonu. Jo to byla věda…..
Už je vás, kohoutů, málo. Máš pravdu, Ferdo
No, nevím, nevím, škoda, že tu už není ZitaB. Tady je foto kropenky:
http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://files.zoo-vyskov.cz/system_preview_detail_200001092-a5c4aa6bed/www.-%C4%8Cesk%C3%A1%2520zlaz%C3%A1%2520kropenka%2520%283%29.jpg&imgrefurl=http://www.zoo-vyskov.cz/products/ceska-slepice-zlata-kropenata/&h=371&w=400&sz=61&tbnid=lVhqo7D3RDMKPM:&tbnh=115&tbnw=124&prev=/images%3Fq%3D%25C4%258Desk%25C3%25A1%2Bkropenka%2Bfoto&usg=__5W5mRhEwjWP0IPhLiGl6VUTl084=&sa=X&ei=KIk3TNuuF9mJON_J4NgE&ved=0CB8Q9QEwAw
A tady vlašák koroptví:
http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://files.zoo-vyskov.cz/system_preview_detail_200001113-a4347a52e3/www.-%2520vla%C5%A1ka%2520koroptv%C3%AD%2520.jpg&imgrefurl=http://www.zoo-vyskov.cz/products/vlaska-koroptvi/&h=424&w=400&sz=64&tbnid=0HNY4DHd0QFpTM:&tbnh=126&tbnw=119&prev=/images%3Fq%3Dvla%25C5%25A1ka%2Bkoroptv%25C3%25AD%2Bfoto&usg=__4KsUqgVY-75a9NQ8Jw5lK1GOjXQ=&sa=X&ei=Vok3TI7BOYOBOJrsmdQE&ved=0CCEQ9QEwBA
Koroptví je z vlašáků nejhezčí, ostatní jsou dost jiní, než je foto.
Aleno. máš pravdu, já jsem si na českou kropenku ani nevzdechla, jsou si dost podobní (headbang) Už jsem dlouho žádné pořádné slepice s kohoutem neviděla.
Roztomilé, úsměvné, ale asi i pravdivé lamenty pyšného pána dvorku. 🙂 Tu všestranou práci, kterou kohout na dvorku zastával mu nikdo upřít nemůže. Marně se neříká „pustili se do sebe jako dva kohouti“ (nod) . Co mu má nějaký jiný kohout lést do zelí a kazit pořádek, že?
Milá Zito, prosím vyjmenuj, co všechno se kolem Tebe ze světa zvířat motá – nějak s přidáním kohouta už začínám ztrácet přehled, asi bych si to měla psát. (rofl)
Dodnes si pamatuji, jak jsme za našeho pobytu v Německu jeli jednou někam do Alp a nocovali v malé v Gasthausu v malé vísce. A ráno – v neděli – nás nejprve probudil svým kokrháním kohout na dvoře a pak krásné zvuky zvonů z nedalekého kostela, určitě ještě „ručně vybimbané“. Ani se mi nechtělo otevřít oči a z těch duchen vylézt – bylo to vskutku romantické venkovské probouzení, které jsem už dlouho nezažila.
Maričko,
tuhle idylu s kokrháním po ránu a bimbáním zvonů na kostelní věži, máme každý léto, když jedeme na dovolenou dle pravidel living history, do přísně nekomerčního městečka Beaver, kde se zastavil čas v roce 1869. Je to kousek nad obcí Strážek (u Bystřice nad Pernštejnem) a já už netrpělivě počítám dny, protože 23.7. zvedáme kotvy a i kdyby trakaře padaly, nám tam bude krásně. (wave)
Jménem Ferdy děkuji za povzbudivé komentáře, na oslavu mu dneska přisypu trošku víc pšenky než obvykle (když se nebude hospodyně dívat, protože málo platné, vajíčka snášej holky, žejo).
Jinak s těmi zvířátky je to takto: momentální stav je 5 pejsků – kníračka Ťapinka s nádorem, nalezená na Silvestra 2007, Bílý rytíř – maltézáček Kulíšek, černý krasavec „teriér“ Benýsek, kříženka Betynka od staré paní, která znala jen dvůr a teď vládne všemu kolem a stařičký Baryk(cca 19 let), který má zuby tak krásné a srst ještě krásnější, že asi tajně popíjí elixír mládí a znal ho nejspíš i Čapek, který k nám jezdil na prázdniny a podle něj stvořil snad i Věc Makropulos.
Dále kočenky v počtu 13 (stav dnešního rána – asi krmíme dobře,co přijde, vždycky zůstane), samozřejmě především hledíme pomáhat zoufalým, zmrzlým a hladovým tvorečkům v našem okolí.
No a drůběž – klasický český a moravský dvorek, králíky už ne, ráda bych kozu, krávu i koně, ovce i kačeny, ale to je už asi jen marná reminiscence na bezstarostní dětství.
Zito, já bych ráda zase slepice s kohoutem ale u nás skoro v lese kuny a lišky také rády. A zdecimovaný chov už jsem párkrát také zažila. A nikdo pro to u nás nemá pochopení a nemáme místo u baráku a do lesa je nemohu nastěhovat, někdo by musel udělat plot a …. a to se zase nemůže atd. Prostě kromě psů a kocoura tady nemůže nic být. I když jak jsem psala Louk jsme už kdysi chovali všechno od slepic, kačen, krůt, perliček, morčat, králíků, ovcí, prasete, krav, telat a býků, pamatuju i kozy a mezi tím já holka z domu kde jsme žádná zvířata neměli… toho sena a do práce a děti. A tak bych si dala jen ty slípky. Tamto všechno bylo už zamlada ale bylo to také hezké.
Milá Zito, dodatečně děkuji za seznam zvířecího osazenstva – znamenám si 🙂 Tak ať se jim všem ještě hodně dlouho dobře daří s milující paničkou (h)
:-))
Nemas to Ferdo lehky, uplne te chapu.