Doby kdy jsme byli nerozbitní, nesmrtelní, do každé nepravosti se s chutí pouštějící mladice a mladíci už velmi dávno minula. Bylo nám osudem dovoleno vydržet na tomto světě do věku, kdy na tyto chrabré chvíle, s úsměvem těch, co vědí lépe, už jenom vzpomínáme. Většina kamarádek a kamarádů sice ještě žije, ale ta menšina, co se odebrala za duhový most, či do věčných lovišť, se podezřele rychle rozrůstá.
Za poslední dva měsíce jsme ztratili 8 kamarádek a kamarádů. 4 tady v Klokánii a další v zámoří. Místo na mejdanech, vandrech a slezinách se setkáváme na funusech. O několika dalších kandidátech na ten věčný vandr dobře víme, ubírají se tam krokem jarým. Jak se říká, jsme v jatečním věku. Zubatá kosí vpravo, vlevo, jen to sviští. Prostě, jak se říká v Brně,“kácijó v našem“.
Takové okolnosti moc optimismu nepřidají a jeden začne uvažovat o věcech neveselých. Jako co a jak když se čas navrší a budeme se ubírat tou cestou i my. Funus či nefunus, spálit či zakopat, a podobně. Mladším jedincům se takové myšlenky mohou zdát poněkud morbidní, ale smrt je součástí života a tak není třeba ji nějak zatajovat, nebo o ní otevřeně nemluvit.
Ano je to velký rozdíl, když jeden odchází za duhový most ve věku jarém, než ten, co už v životě mnohé vykonal, zestárl a tělo ho neposlouchá, ba přímo zlobí. Tím myslím, když se kvalita života postiženého jedince zhorší natolik, že ho přejde chuť žít. Máme jednoho takového. Je mu přes 85 let a bez opory nikam nedojde, kyslík musí mít furt po ruce a srdíčko mu fachčí jen na 40%. Pro aktivního člověka to není povzbudivá situace.
Velice však také záleží na tom co jsme v životě dokázali vykonat, a jsme-li vyrovnaní sami se sebou a svým osudem. Pak začneme uvažovat co potom. Indiáni věří, že je Manitou povolává do věčných lovišť. Hinduisti a buddhisti věří, že se převtělí dle toho, jak vedli svůj život, či jakou měli karmu. Židé, mohamedáni, křesťané a možná i jiní zase věří, že nesmrtelná duše odejde ke stvořiteli podle toho kterak vedli svůj život. Buď do muk pekelných pro ty, co zlobili, nebo do nebe pro ty hodné a přívětivé. Já osobně si nejsem jist, jestli bych po smrti chtěl potkat řadu duší lidí, se kterými jsem se kdy setkal. Ať už bych se s nimi měl setkat tam nebo onde.
Po funusu netoužím, snad by to těm co zůstanou nevadilo, kdyby mě jen spálili a pak krabičku s popelem hodili do hlubokého kaňonu jménem Kanangra Deep, jinak zdejší divočině za Modrými horami. Tam bych splynul se skalami a bylo by mě dobře. Nebo a ještě lépe, kdyby si moji unikátní a četnými náhradními díly opatřenou tělesnou schránku převzala lékařská fakulta místní univerzity za účelem vzdělávání dalších lékařů. Jaksi mě je jedno, co se s mojí tělesnou schránkou stane, až odejdu do věčných lovišť. Tak aspoň ať poslouží k něčemu užitečnému, že ano. Buď pohnojení krajiny, nebo výuce další generace lékařů.
Když se tak podívám kolem po celičkém světě, tak po posmrtné lidské společnosti moc netoužím. To, co si lidé dokážou provádět navzájem, se v království zvířat neděje. A tak pokud bych měl někam zavítat, tak bych byl docela spokojen, kdybych se odebral tam, kam po smrti chodí pejsci, kočičky a povšechně zvířata. Mezi dobytkem bych se cítil jako doma, sem tam by mě nějaká kravka olízla, akorát bych si musel dávat pozor na velké hladové šelmy. Být jako nesmrtelný roztrhán a sežrán několikrát po sobě taky moc pěkná vyhlídka není.
Takže nakonec je asi nejlepší převtělit se v balvan, či kamenný patník. Pejsci by mě chodili navštěvovat jako teď, akorát že bych byl furt mokrej. No ale jeden zase nemůže chtít fšecko, že ano. Takže asi jo, byl bych rád buď balvan v horské řece nebo ten patník. To mě připadá nejpřijatelnější.
Milý Jiří. Přišla jsem sem teprve před chvílí, ale celý dnešní den byl pro mne jakoby byl dnem přemýšlení o posledních věcech člověka – snad z důvodu vážné nemoci švagra a tchána, a vidím zde teď tento tvůj článek. Doplním trochu citát Maričky: Člověk nic nemusí, ale všechno může. Pro mne má tato věta hlubší smysl. A verš od Hanči: …a chceš-li vzpomínej si a chceš-li, zapomeň… to je taková krása!
Dneska jsme potkali pětikavalírkovou paní- a oba kluky musela vzít na vodítko, protože Borůvce nedali pokoj. Chudák psice, nehárá a stejně ji obtěžují frajeři. Prý na ni reagují stejně jako na háravku. To paní nezažila to tóčo, když Borůvka vykastrovaná nebyla- asi by se divila 🙂
Jiří, díky za článek a díky všem za zajímavé komentáře a krásné verše, hlavně „a chceš-li vzpomínej si a chceš-li, zapomeň…“ mně okouzlilo.
O.T. omlouvám se Georgovi za odbočku, ale jestli jste si mysleli, že už dám pokoj s fotkami z dovolené, tak to tedy néé! Zde je třetí série fotek: http://www.krejg.estranky.cz/fotoalbum/dovolena-a-akce-se-zviratky/skala-manerba—rocca-di-manerba
Dívala jsem se až teď ráno – myslím, že jste si vybrali krásný kout Itálie. A Krejg coby kapitán nemá chybu – akorát mu chybí ta čepice (chuckle)
No jo, čepice! To musíme do příště napravit :))
Ještě se vrátím k dnešnímu článku – je napsaný moc hezky – bez sentimentu a s lehkým humorem.
Já mám už dlouho jasno, jak to bude se mnou, až tu nebudu. Totiž, už v sedmnácti, kdy jsem dostala na vánoce Hotel, jsem se rozhodla, že chci být pohřbená v New Orleansu – takový hezký pohřeb s černoškou kapelou – tam s pláčem, zpátky zvesela a pak by mne šoupli do takové hrobčičky, kde bych si hezky vysychala … V těch sedmnácti jsem si říkala, že by to bylo moc hezký – hlavně kdybych tam na jihu před tou poslední cestou žila ještě apoň padesát roků (abych si tu hrobku mohla pořídit).
Teď už vím, že N.O. se konat nebude – tak všem kladu na srdce – hlavně spálit a pak šup se mnou na vrbecký hřbitov (jak říká mamka – tam je radost poležet – no, a já se tam budu popelit).
Ygo, dnes jsi opravdu (*) (rofl) (rofl)
Mám taky příspěvek do sváteční chvilky poezie. Mimochodem, nebyla jsem si jistá, jestli se mohu spolehnout na svoji paměť a zagůglila jsem – domnívala jsem se, že báseň napsala anglická básnířka Elizabeth Barrettová Browningová. A strojový překlad mi vyplivl hnědnoucí Elizabeth Barrettovou. 😀 😀 Ty automatické překlady! Stejně to ale byla slepá ulička, protože autorkou je jiná anglická básnířka Christina Rossetti:
Až umřu, můj miláčku,
ne abys tuze lkal,
mně u hlav růží nesázej
ni cypřišů svůj žal.
Jen trávník vlhký deštěm
a rosou tam se kleň
a chceš-li vzpomínej si
a chceš-li, zapomeň.
Já neucítím rosu,
já neuvidím stín
já neuslyším slavíka,
jak teskní z doubravin.
A soumračnem, jenž stále
tam nad snem bude mým
snad budu vzpomínati,
snad také zapomním.
Hančo, ta je krásná! Díky! (inlove)
„a chceš-li vzpomínej si a chceš-li, zapomeň…“
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Jde hrobník večer ze hřbitova domů a chce zavřít bránu na hřbitově, na kterém jsou ještě nějaké starší babky. Ty na něj křičí: „Pane, počkejte, my chceme jít taky domů!“ Hrobník se jen tak znechuceně koukne a cynicky si řekne pod fousy: „Že se vám to ještě vyplatí…“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký sváteční večer, pohodu a přemýšlejte raději o životu, než o smrti. A hlavně se pěkně vyspinkejte. ~o)
Milý Jovásku (inlove) , chechtám se tu nahlas – Ty jsi tomu našemu dnešnímu rozjímání nasadil korunu! (y) (rofl) (rofl) (rofl)
(rofl) (rofl) (rofl) Jo – na hřbitově se dějí věci.
To si jeden krátil z hospody cestu domů přes kerchov, nějak se netrefil na cestičku mezi hroby a spadl do čerstvě vykopaného hrůbku, kde spokojeně usnul. Ráno se vzbudil zimou, drkotal zubama a nadával „Krucinál, to je mi ale zima!“ A babka, co už za svítání pucovala vedlejší pomník, prohodí: „Ja chlapče, nemáš se odkopávat!“
Tak přeju hezký večer (nod) a neodkopávejte se (shake) .
Teda oba dva JoVo a YGO, já z vás umřu !!! (rofl) (rofl) (rofl)
A teď jsem si vzpoměla, jak jsem nahoře psala, že se chci nechat zpopelnit, na velice hezký kameňák.
Žena na smrtelném loži k manželovi: „Miláčku, až umru, rozhoď můj popel na zahradu k těm čajovým růžím.“ Budoucí truchlící pozůstalý: „To víš, že jo – foukne vítr a mám tě zas v kuchyni!“
Ygóóóóóól!!!! Děvče z JJM, Ty mě dnes zahubíš! (rofl) (whew) (rofl) (whew) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl)
Dnes je to svetove-ako zivot,chvilami dojemne,chvilami s lahkym nadhladom,chvilami tažke pecky,vsetkym,vsetkym dakujem-za usmev,chechtanie a slzy,ktore sa mi objavili v oku.Ja chcem lezat na vrsku v malej dedinke-rodisku nasej mamy/cintorin vyberom miesta A+/ a chcem dve pesnicky.Jednak tu strasnu:ked nebesa a zem budu sa chviet a triast…/nech sa truchliaci vydesia-lebo aj ich to bude cakat/ a nakoniec tu veselsiu:bliz k tebe Bože moj,len k tebe bliž…-ale celu!!mam urcenych ludi,ktori na to dohliadnu.-dufam,že neumru predo mnou.
No a tiež jeden:starí manželia sedia pri kavicke a žena hovori:Stary,tak som rozmyslala,ked jeden z nas zomrie,tak ja sa odstahujem k detom.
.:bd (clap) (chuckle)
;;) Ještě jeden. ;;)
(*) V jednom polském městě byla strašná zimní noc, sněhová vánice, mrzlo, jen praštělo, a starý Salkowitz, který cítil, že nadešla jeho hodina, volal na svou ženu: .Šurele, prosím, pošli někoho pro kněze, já umírám!“ „Kněze? Máš zřejmě moc vysokou horečku. Chceš říct rabína, ne?“ „Říkám kněze'“ štěknul Salkowitz. „Ať nás Bůh ochrání! Že ty jsi tajně přestoupil na křesťanství!“ „Ne, ne, ale přece nebudu tahat rabína v noci z postele, když je venku taková slota!“ (*)
~o) Dobrou noc. ~o)
😀 😀 Celý den se mi nechtělo přemýšlet, jestli chci rozhodit nad Krkonoše, nebo plesknout do rodinného hrobečku a dočkala jsem se Jováska. Díky, díky. (rofl) A Yga tomu dala korunu. Tak já něco z rodinného „natáčení“ 😀 . Můj táta byl muzikant. Hrál na piáno a u toho zpíval po vzoru slavného Rudolfa Antonína D. na mnoha tancovačkách. A podle slov mojí matičky se na něj holky jen lepily. Ani bych se nedivila. Byl k tomu ještě i ve vysokém věku šarmantní a velikej srandista. No, a když táta z minuty na minutu umřel, to mu bylo 68 roků, tak byl pohřeb bez proslovů, jen mu kamarádi sesadili hodinový koncert. A rozhodně nešlo o tradiční smuteční kusy. Byl tam i swing a jazz. A když se mamka rozhlédla po síni, tak zjistila, že jediné dámské oko nezůstalo suché. A v tu chvíli vymyslela pomstu. Ano, táta leží v hrobečku pro několik uren….ale BEZ NÁPISU. A když po letech umřela mamka, tak jsme z toho udělali tradici. Ačkoliv bych už ctitelky na hřbitově těžko potkala živé. Prostě chodím na hrobeček bez nápisu (chuckle)
To jsou pecky, milí Rozverníčci (y) (rofl) (rofl) .
No jo no. Šli kolem dvě děti a chtěly pochovat. Tak jsem je pochoval. Pravil hrobník.
Milý Jirko, jak se říká „nemusíme nic, jen umřít“. Někdo smrt toužebně vyhlíží, někdo se jí děsí, ale nikdo se jí nevyhneme. Samozřejmě na ní nespěchám, ale už teď mě rmoutí představa, že (tedy snad) tu zanechám lidi, kterým svým odchodem způsobím bolest (jak to zase krásně vyjádřil WS v tom 66. sonetu – díky Veram – a hezky přeložil M.Macek v r. 1996)
„vším znavený, bych smrt měl lehce brát,
však opustil bych i tu, co mám rád“.
Milovaná zvířata nám svými odchody také zraňují srdce, ale mají tu výhodu, že si to neuvědomují. A tak nad tím raději příliš nepřemýšlím i když máme s manželem (tedy jeden pro durhého) stejné písemné instrukce co a jak s námi. Také nechci do země, ale „v prach se obrátit – a se rozletět“.
Přestože se mi kdysi velice líbil am. film „Forever young“ (Mel Gibson), nechápu lidi, kteří se po smrti nechávají zmrazit (např. jeden zdejší známý baseballista a jiní) a nadějí, že se jednou najde způsob, jak ho oživit. Proč bych měla stát o to o pár generací později se probudit a nikoho kolem sebe neznat ?
A ještě k hrobům. Psala jsem, že Kotě jsem pochovala pod břízou na zahradě v Německu. Jenže tenhle nádherný strom byl trnem v oku naší nové sousedce, která se dobře znala s naší domácí. Rok a půl po smrti kočky se sousedka u ní začala domáhat toho, aby břízu nechala porazit a pařez vykopat. Prý proto, že je přerostlá, její větve stíní její vedlejší zahradu, kořeny jí z ní vytahují sílu a nic jí tam neroste. Naše domácí se asi nechala ukecat a osobně nám to přijela říci. Ty nečekané a vehementní námitky co jsme měli jí až zarazily. Bříza byla krásná, jediný strom na minizahrádce, ale o tom nejdůležitějším důvodu paní domácí nevěděla (a ani ta sousedka) – že pod ní leží Kotě (malá zahrada, vlastně v centru městečka, nevěděli jsme zda se to smí, tak to bylo naše tajemství). V té době jsem už věděli, že se budeme brzy stěhovat zpět do USA a tak jsme domácí poprosili, ať alespoň počká, až odjedeme (vycítili jsme, že bříza to měla stejně spočítané, ale nechtěla jsem se toho stát svědkem). Slíbila a že to sousedce řekne. Jenže tahle mrcha sousedka využila toho, že domácí odjela na delší dovolenou a my se jednou vrátili odněkud domů a na naší zahradě byli dva lidé s pilami a bříza už měla až ke koruně větve pryč. Ze mě se stala fůrie – nejprve jsem vylítla na ty dva s pilami, přinutila je (už tak chabou a blekotavou němčinou, hlas se mi třásl, že jsem ani nemohla mluvit)aby přestali a pak jsem letěla vedle k sousedce, vztekem, smutkem a pláčem bez sebe. Ta naštěstí ovládala angličtinu a do té jsem se pustila, až jsem se sama nepoznávala. Ona, že prý měsíc sem, měsíc tam, její zahrada potřebuje slunce a naše že ta bříza stejně není atd. atd. Stromu už pomoci nebylo, ale sousedku jsem uřvala, aby jí tedy porazila, ale pařez že musí v každém zůstat, žádné kopání země na zahradě nechci (z té představy mě bylo nanic). Určitě nechápala, proč mě to tak bere, ale souhlasila. Hned jsme to volali naší domácí – byla pryč, ale její maminka nám dala číslo kam volat. Paní domácí se také patřičně rozlítila nad „podrazem“ sousedky. Moc se omlouvala, později nám volala, že si to s ní už vyříkala a myslím, že se tím rozpadl jejich letitý vztah. Chudák bříza byla pryč, ale zachránila jsem alespoň pařez a tím snad i hrob Kotěte. Paní domácí jsme za nás našli novou nájemnici – také Američanku – která milovala zvířata a tak té jediné jsme o hrobě K. řekli s tím, aby pokud to půjde „udržela“ v zemi i ten pařez. Přislíbila a i když jsme s touhle paní další kontakt neměli, chci doufat, že tam pařez stále je a Kotě odpočívá nerušeně dál. Mám dojem, že po rozepři se sousedkou pro naši domácí tahle akce skončila. To, že jsme se sousedkou až do našeho odjezdu nepromluvili slov snad ani nemusím dodávat.
Vave a Matyldo – jste talentované rychlopiškvorky – tolik krásy v tak krátké době – neuvěřitelné (clap)
Teď jsem si dole přečetla tu krásnou Nerudovu báseň (díky Rpuťinko). Jak už jsem napsala, vrátit bych se po smrti nechtěla, ale možná bych se nechala přemluvit k občasnému nakouknutí – nejen co se děje se světem, ale i na to, jak se daří těm, kteří mě oplakali. Ale možná i o to bych stála tak jednou, dvakrát a pak bych asi už navždy dala přednost tomu „klidnému, lehkému a věčnému odpočinutí“.
A ještě jsem přiběhla objasnit k článku o Kotěti. Ty proutky, které jsem si zde zasadila (ale stromy nevyrostly) byly samovzrostlé výhonky, které na mírném svahu, kde bříza stála, vyrašliy ze země (takže pařez buď stále žil, nebo to byla vzešlá semena). Věděla jsem, že ty se s sebou pokusím vzít do USA a tak se jim choť při sekání trávy pečlivě vyhýbal. Vyndat je i s kořeny a hlínou by mi asi na am. letišti nepřošlo (bála jsem se, že je vyčuchá pes) a stejně jsme bydleli ještě dva týdny před odletem v hotelu (nábytek už byl pryč). Takže jsem je odřízla, konce zacelila a vezla tak vlastně jen suché klacíky v naději, že projdou a ujmou se – obé se stalo.
(h) Příběh břízy je velmi silný, milá Maričko. (inlove)
Milý Jiří, taky si sem tam představuji svůj konec. A nebo možná začátek pakliže jsme tu na té naší zeměkouli za trest. Moc neplánuji co a jak i když bych měla abych svůj odchod usnadnila synovi. V jedno velice doufám a sice v to že až opustím tělesnou schránku nebude už mě nic bolet, těch čtyřicet nebo kolik let by mohlo stačit. Jéééa taky bych chtěla skončit někde, kde mě budou navštěvovat pejsci, kočičky a jiná zvěř, někde uprostřed zeleně a lesů daleko od dálnic a železnice. Syn se rozhodl, že se po smrti nabídne lékařské vědě. Asi je to od něho rozumné, žije sám a nebude tu nikdo kdo by ho pohřbil a navštěvoval jeho hrob.
Je mi od minulého měsíce 74 let. Někde jsem četla že je náš věk určen věkem otce. Tak buď mám před sebou ještě 2 roky a nebo je to nesmysl a budu tu do devadesáti jako tatínkův otec. Kdyby byl můj věk určen věkem matky mám ještě 10 let trápení před sebou. 🙂 (wasntme) Těch nejméně 10 let fakticky nutně potřebuji abych doprovodila Garyka. Ale ve skutečnosti potřebuji 20 let, dvaceti let se mohou dožít moje kočenky. Nikdo z nás ovšem neví ani dne ani hodiny. A to je dobře, žijme teď v tuto chvíli jako to dělají naši pejsci. Nemá cenu se trápit minulostí a o dnech příštích nic nevíme. Plány se často hatí, protože je všechno jinak než jsme předpokládali. V mém životě bylo vždycky všechno jinak. Tak si užívejme života TEĎ v tuto chvíli a naplno !!!
A zase čísla z data mého narození. 6 + 10. Tak jo. To je možná nějaké znamení. Čísla mají velikou moc, alespoň pro mne.
Milá Velká Kočko, moc tě zdravím z Moravy,kdyby byl věk určen věkem otce, musela bych býti již téměř 10 let po smrti . Něco je dáno geneticky určitě ale všechno lze ovlivnit. Ty tady prostě být musíš a basta fidli. Garyk tě potřebuje a ostatní taky. Opatruj se a užívej si jak říkáš každé dobré chvilky. Pozdravuj Garyka a kámoše Čika. jo, kdo je Čiko? (wave) (h) (y) (sun) (f) (cz)
Milá Jenny, Čiko je golden retriever, který byl ještě štěně když můj pomocník Einstein umřel. Je tedy asi o dva roky starší než Garyk. Ale při posledním setkání se Garyk na něho vytahoval a neustále na Čika skákal, což páníček nelibě nesl. Neviděla jsem jak to nesl Čiko, vyškrábala jsem se za Garykem na kopec jaksi později a co se tam nahoře dělo mi bylo jen sděleno a bez podrobností. 🙂 (mm)
Moc děkuji za vysvětlení,oni se určitě srovnali, to je jasný. No a já hlava dravá, taky dodatečně gratuluji k narozeninám, některé věci mi unikají ale nikdy to není záměr, jen jsem věčně ve stresu a v klusu. Zdravím na sever a pozdravy zvířátkům ještě přidávám. (h) (wave) (sun) (f)
(rofl) (rofl) (rofl) hlava dravá (rofl) (rofl) (rofl) to je úžasnej termi- Jenny, to je dnešní pedla (rofl)
Milá Velká kočko – dodatečně gratuluji k narozeninám. Stejně starý bude ke konci roku i můj manžel a beru to jako jistotu, že tady spolu ještě nějaké ty roku pobudeme. Tak proč bys ty měla odcházet dříve 🙂 Zvířátka tě potřebují a vzájemná láska ti těch další dvacet let zajistí. (h)
Milá Maričko, děkuji za gratulaci. (blush) (wave) (inlove)
Milá Velká kočko (inlove) , objímám Tě na dálku a řeju Ti hodně a hodně zdravých let pro Tebe i Tvá zvířátka. (h)
I já se připojuji s opožděnou gratulací (rose1) (h)
on vlastně ještě neutekl měsíc, takže gratulace je svým způsobem pořád aktuální, žejo. Takože milá Velká Kočko žádné chmůůry a všechno nejlepšíííí (h) (^) (d) (rose1) (f) (rose1) (cz)
Milá Vave, dík. (h) (h) (h) Tvůj překlep nebo nedoklep mi připomněl pana Wericha v dialogu nevím z čeho, kde dokládá že kostlivec nemůže vyslovovat „p“, nemaje rtů. „Co si ráčíte -řát?“ a víc si už nepamatuji. A pak že si jeden na stará kolena pamatuje vše z minulosti a jenom neví co měl dnes k obědu. Ach jo, vím že nic nevím. Ale ani to co bylo. 🙂 (rofl) (rofl) (rofl)
3 + 6 je devět a kdo nic neví je medvěd. Nebo co…… Znáte tohle?
První třída kašička,
druhá třída drůžička,
třetí třída vzorní žáci,
čtvrtá třída darebáci,
pátá třída medvědi
protože nic nevědí.
Jsem nadosmrti smrťoucí poznamenaná těmi deseti lety práce ve švédské školce a snahou udržet český jazyk živý dětem z českých rodin.
Švédské děti jsem tohle neučila.
Doufám že nejsem tak infantilní jako moje déle pracující kolegyně ve zdejších školkách.
…a smrť zlá je,tak Bohovia dali.Veď keby krásna bola,tiež by umierali.Sapfó.
Milý Jiří, přečetla jsem dnešní úvahu. Ó jak Vám rozumím.
Až ze mne popel bude
chci vysypat vedle mojí Ajušky
nad rybníkem zvaným Vrbčák
vyrůst v luční květ
a hlavně moc alergikům neškodit
🙂 (f) (f) (f) (f) (f) (f) (f) (f)
Zdravím milé Zvířetníky a posílám konečně nějaké fotky naší čertice:
http://picasaweb.google.cz/107410862636555449554/BayshenkaKonecneDoma#
Je moc šikovná, na zavolání přiběhne a když dělá něco co nemá, třeba leze pod auto, tak stačí malilinko zvýšit hlas a krásně poslechne (inlove) ani se mi nechce věřit, že ji máme čtvrtý den, ta je snad samoposlouchací (inlove) a už máme skoro vychytané i venčení, akorát za bouřky prý teda venku rozhodně nečůrá 😀 ani se jí nedivím 😀
Žjóva – to je krásná holka! (sun)
Jj, krásná holka (sun) . Chi, zmínit se o samoposlouchání bych se bála i šeptem – moc bych vám to přála, ale raději se, milá Efko, nenechej ukolíbat 😀
Já vím:-) ale představa je to krásná:-) zatím se venku obejdeme i bez vodítka, krásně za náma ťape a hlídá si povolenou vzdálenost, ale je mi jasné, že tohleto skončí dřív, než bych čekala:D
to je paráda – holka bude určitě šikovná (dog) . Právě teď si můžeš (wait) úžasně zapracovat na přivolání… sice ji možná v pubertě budeš chtít přerazit, že to všechno zapomněla (fubar) , ale neboj, co do té hlavičky jednou dostaneš, to tam někde schované zůstane…
Ale i vodítko zkoušejte hned – zase platí, že čím dřív pochopí chůzi na vodítku, tím líp… Nemyslím předpisovou chůzi u nohy, ale základní seznámení
Chválím fotodokumentaci – je vidět, že když se chce, tak to jde… (chuckle) (Dede vem si příklad – chceme nové fotky Berrýšky, už má určitě ouška jak (bat) )
Na přivolání pracujeme pořád a když není zrovna zaujatá žádným zajímavým nebo potenciálně nebezpečným objektem, tak už přiběhne nádherně:D Vodítko a taky míček jdu hned přibalit do venčící tašky, před chvilkou nám míček docela chyběl a museli jsme aportovat borové šišky:D občas je dokonce i přinášela (inlove)
Krásny podvečer všetkým. Milá Efka, uvidíš ako ten valček rýchlo narastie! Môj bol podobný – golden – a teraz je hoviadko 43 kilové. Ale hlúposti robí ako šteník. Tak sa teš. (dog) (f) (f) (f) (dog)
Krásný štěník,čertíci ale jsou v těch očkách. Ták pozorte. ona jetě neví, že může téměř cokoli a určo to začne zkoušet. Přeji hezký spolupsí život.
🙂 (h) (y)
Ale jejdanáčku, jéééémináčku, milá Efko to je krásná panenka štuclíková. Už utekly tři roky od té doby kdy byl Garyk takovýhle štucel a kulíšek. A že by byla tak vzorná? Možná že klame tělem, že si to u vás žehlí jaksi předem aby ji pak bylo vše odpouštěno. (chuckle)
Tak si život spolu krásně užívejte. Hladím na dálku a Garyk mává ocáskem. (dog) Má tu takového kamaráda jménem Chicko (čti Čiko).
Labouší skřítečka je moc krásná (inlove) a … taková skřítkovská! (chuckle) Držím palce, aby poslušnost slečně vydržela i pře pubertu. 🙂
Milá Efko, omlouvám se, nepoznala jsem že ten tvůj puclík je labradoří slečna. I takového měl Garyk kamaráda jménem Zingo o 13 dní staršího než je on. Ale když povyrostli dvakrát se poprali, po prvé utržil Garyk ránu na dlouhém colliím čumáku a po druhé nemohl Garyk na nohu. Teď se tedy Garyk nepřibližuje k Zingovi a drží úctyhodnou vzdálenost. A tak krásně si hrávali, když byli malí. (doh)
Haló haló, mlčící čtoucí ze západu, nepotřebujete nutně vy nebo někdo ze známých čubinku?!? Drobná mětajová skorokníračka v zuboženém stavu, hladová, dehydratovaná, celkově zanedbaná, vyzáblá, zablešená se našla včera ve Varech. Nesmírně milá, vděčná, visací, už bez nežádoucích podnájemníků http://louk.rajce.idnes.cz/Nalezena_cubinka/ . Nojo, byla by to příliš velká náhoda, ale co kdyby…
Milá Louk, díky, že jsi se postarala. (h) Přeju čubince brzo hodné páníky, CD určo zafungá. Táákovej kráásnej pejsek holčičí milej, to bude mazluška, co se od páníku nehne ani na upažení. Tak honem CD, kdo potřebuje nutně něhu a přítelkyni co nikdy nezradí, kupředu. (y) (h)
Jenny (inlove) to jsi napsala moc hezky. Držím palce moc, je krásná!! Bez rozpaků bych po ní sáhla…. doma by mě vykostili a Olda by se mnou už nigdá nepromluvil … ale zase na druhou stranu je to holka…. už mlčím (think) Berušce držím (y) (h) (y)
Chudinek malinkej! Strašně moc jí držím palečky! (h)
Louk, to není skoroníračka, to je skorocelá kníračka. Bože, kdyby Toya nebyla taková psí samotářka, hned bych se vydala pro ni (na Západ, mladý muži, na Západ …) – je moc hezká a ty její oči! Doufám, že na ni už čeká ten správný páník či panička. (y) (h)
Byste si slušely 🙂 . Je fakt ohromně miloučká a povahově je podobná Toyence. Řekla bych, že by ocenila mít páníky sama pro sebe – tak jsi, jakož i většina dalšího lidu zvířetnického, ze hry 😉 . Nojono. Moc bych jí přála, aby mohla přejít z náruče do náruče, bez útulkové přestupní stanice, ale asi ji to nemine. Buldočí korunní princ prožívá perné chvilky (wasntme) . I kočeny se dost podivují, ani nehudrají a to hubený mrně se jich bojí…
je moc hezká. Jsi hodná, že jsi ji nenechala venku… Netrap se tím, že ji musíš dát do útulku – nemůžeš zachránit všechny nalezence a opuštěnce, které v životě potkáš (u)
Nevěřila bys, ale tentokrát jsem v tom hodně nevinně 😛 . Našla a domů ji odvláčela buldočková od kosího bratra Charlieho. A pak volala SOS. Dneska je na odpolední, tak mám hlídací štafetu, ale večer malá pošupajdí zpátky k nálezkyni.
Věřím, že pro takového milého drobka se páník najde. Štve mě jiná věc. Do zdejšího útulku se pes dostane prakticky jedině přes městskáče. A ti se pokaždé nehrnou. V zimě s ovčákem bylo štěstí, že byl velikej a stejně jsem musela lhát, že se ho bojím, jinak by mi ho nechali na krku. Chápu, že pozice útulku není lehká, ale současné nastavení nutká k zoufalým činům jako je přivázání pesa k plotu útulku (a to v těch lepších případech).
Je moc krásná a oči má dojemné. (h) Určitě bude pro někoho dobrou kamarádkou. (nod)
Milá děvčata buldočková (inlove) díky za tu berušku malou. Držím jí palce (y) (y) (y) (inlove)
Achjo, ta je miloučká. No, nechám si komentáře na svoji osobu a budu si moc přát pro tuhle holku to nejlepší doma. (h)
V Praze je tma jako v pytli, před chvílí začal mocný slejvák a bouřka – jen asi tři minuty potom, co jsem dokončila opravu kočičího stromu a generální úklid balkónu, ufff! Jsem tak šikovná! (clap) (dance) (chuckle)
Vave, Ty jsi šikulka obecná. To je nový druh živočicha, který se vyznačuje tím, že na co se podívá to umí!
S dovolením se přidám, ta naše Vave je ohromná šikulka pracovitá. (angel)
Jak jsem zkoukla ty deky, bóóóže Vave, to je nádhera (y) (h) obdivuju ruční práce a jsem nadšená když něco takového někdo umí. Já jsem bohužel jeden z těch smolíčků pacholíčků, co jim není dáno. Snažím se, snažím ale ty upocený výtvory nikdy za nic nestály. (headbang)
Aby to nebylo jen smutné téma – i když krásně napsané – musím 🙂 se pochlubit: malý Míša se už asi 14 dní krásně směje, když nás uvidí a začneme na něj mluvit – a to pak odpovídá nejen úsměvem, ale i broukáním, přitom mrská rukama i nohama – mluví celé tělo 😀 Tak si to užívám a vedu s ním intelektuálně náročné hovory..grrr….aha, no neříkej….uaaa….jo takhle si to myslel….aaagr….
To je dobře, že tu máme i protiklad k tomu „předpitevnímu věku“ (ten termín se mi moc líbí) a úvahám o konci. Jen si pěkně povídejte 🙂 (sun) . Právě přestalo pršet a doufám, že to do večera trošku proschne, mám jít s Arinkou na cvičák, tedy pokud se bude konat, jsme zatím přihlášeny jen dvě, Arinka a nějaká pitbulka – snad se budou snášet 🙂 .
Zlatí mimoušci, zlatí, taky máme ve vísce úrodičku, všechno to voní mastičkama, a mává ručkama a nožkama, jen promluvit. Jano Bu, posílám mimouškovi tečikovské zvířetníkové pohlazení (h) (h) (h) (y) (hug)
Milá Jano Bu, moc ráda bych si takhle porozprávěla miminkovskou řečí. Nezbývá mi než vám všem kdo máte tu možnost prostě sprostě závidět. Zažila jsem si to před čtyřiceti šesti lety a na víc prý nemám právo. :O (doh) ;( Blahopřeji !!! (inlove) (h) (h) (h)
Milá Velká Kočko, ten úděl mám taky. Vnoučátka nemám, dceru mám svobodnou a místo jednoho koliáčka teď máme dva. Takže přávidět můžeme spolu. A je mi 66.
Milá Marsko, tak jsi stejně stará, pardon – mladá :O , jako moje nejmladší sestra která žije a pracuje v New Yorku.
A jak jsou staří tvoji pejsci? Doufám že nemáš ani jednoho z nich poděšence. To mám já a jakého !!! Ach to moje potěšení – poděšení jak ho tu někdo nazval. Dělám si tu legrácky ale moc k smíchu mi nebývá, když ode mne při rámusu zdrhá. Buď pro rány z protější přístavby spalovny odpadků a nebo pro přibližující se bouřku. Ale někdy stačí když někdo vyklepává koberec a Garyk prchá i při jiných zvucích, do kterých bych to nikdy neřekla že vyvolají jeho reakci. Dostala jsem naslouchátka (mimochodem jsem to jedno ztracené bohudíky našla) a tak začínám chápat co ten můj ušoun slyší. 😀 Ač čistokrevný a s rodokmenem tak má velké uši na stojačku, asi slyší víc než kdyby je měl sklopené. Ale to mu nikdo neřekl a tak se podle toho nezařídil. :S A já resolutně odmítala slepovat mu uši žvýkačkou. A je to tak a tak to tu máme.
Dede má moji e-mail adresu, kdybys mi chtěla o svých koliích něco napsat. Kolie mě tady provázely přes 40 let. Garyk je čtvrtý v pořadí. (inlove)
Velká Kočko, já mám jednoho patnáctilého a jednoho pětiměsíčního. Patnáctiletý Don je osobnost s velkým O a malý je poděs a strašpytel. Bojí se pořád, hlavně štěkotu psů. Nevím, jakou má zkušenost za sebou. A dnes u mě byla kamarádka se dvěma kokršpanělkami a jedna ho z ničeho nic napadla a prokousla mu tvářičku tak máme opět špatnou zkušenost. Určitě si napíšeme a pošlu Ti fotky
Milý Georgi, díky za zamyšlení (inlove) . Ano, je veliký rozdíl, jestli člověk odchází náhle a zaskočený nebo když už zchátralá tělesná schránka hodně ztrpčuje život a zdali je smířený se sebou.
Před pár dny jsme potkali úžasnou 85ti letou dámu. Radovala se ze svěžího rána a rozkvetlých záhonů pod balkonem a překypovala humorem. Jako těžké srdcařce jí horka nedělají dobře a tak cítila potřebu sdělit své mnohaleté kamarádce, co vše pro ni znamená. A protože se při řeči ostýchala, napsala jí dopis. Dojatá přítelkyně přiznala, že dopis byl nejkrásnější, jaký v životě dostala. Jj, nikdo nevíme, kolik času zbývá a je potřeba si spoustu věcí říct zavčasu (nod) .
Ano, lidi by měli spolu mluvit – jinak se nedomluví!
Jan Neruda
Balada česká
Žil jednou v Čechách smavý rek,
Vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed‘ a dobře pil,
a lidem dobře činil.
Rád jed‘ a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách –
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.
„Nu, nu“ – kdys zazněl náhle hlas –
„pan rytíř je už ve snách zas?“
a Paleček jak přimražen!
Aj před ním kolo bujných žen,
a v prostřed Vesna sama.
„Jen neboj se, Ty’s celý muž,
Ty se mi ze všech líbíš – nuž
mé slovo k smělosti Tě zve,
rci jakékoli přání své –
však vtipně jen a hbitě!“
Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou: „Tedy řku
a prosím: až bych jednou zdech‘,
mne výročně vždy ožít nech,
na osm dní – to s jara!
Když svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostiva buď,
na osm dní mne jenom vzbuď!“
A Vesna kývla: „Staň se!“
Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
slavíkův ven jej volá hlas,
pan rytíř vstává bujný zas
a rozkročí se krajem.
Kraj český, jindy smuten, tich,
je pojednou pak samý smích,
a celý ten náš český svět
je samý zpěv a samý květ –
však krátce jen, ach krátce!
Vždyť umluvil si rek náš s ní
jen blažených vždy osm dní!
Pak vrací se zas v dumnou říš,
a Vesna dá mu medu číš –
on opiv se zas usne.
T
Milý Georgi (inlove) , letos je takový těžký a smutný rok všude.
Lidé zůstávají ve vzpomínkách – třeba to, co jste udělali pro Rákosku, to bylo úžasné! (h)
Já chci jednou určitě odletět s větrem. Jen ne mít na sobě kámen.
Zatím jsme ale ještě tady a tak přeju všem krásný den! (h)
Když jsem dumala nad Georgovým článkem, tak jsem došla k názoru, že být kamenem někde hluboko v lese, dole porostlém mechem, blízko u potoka, s šumícími stromy kolem a nebem nad hlavou – tak by se asi ta věčnost strávit dala (angel) Jo a kdyby občas ještě kolem chodili pejsci… 😉
Na věky věků být zakletá do kamene? Nebyla by volnost lepší?
Teda, v ideálním případě, bych chtěla odloženou schránku zakopat pod stromy, ať z toho les trochu něco má, ale uvíznout vědomím neé.
Podle buddhistů je pobyt na Zemi pro lidskou duši v lidské tělesné schránce jaksi ,,za trest“, takže kdo nedělal vyloženě sviňárny, bude převtělen do jiného, mnohem lepšího světa. (Knížky mnicha Úterý Lobsanga Rampy, nakladatelství Trigon, Brno.) Věřit se tomu nemusí, jako ostatně ničemu, co si nevyzkoušíte in natura, ale dobře se to čte, rozhodně je to zajímavější, než Bible.
Moje babička bere 17 druhů prášků (řekla bych, že některé na to, aby potlačily vedlejší účinky jiných) a má 86 let. Tvrdí, že už ji to fakt nebaví, protože je jí každou chvíli špatně . Chdoí si o tom vykládat se stejně starou kamarádkou. Ale onehdy nás nutila jí koupit hezčí umyvadlo, že tohle s ejí nelíbí, tak to tak horký zase nebude 🙂
Máme po bouřce a nijak moc to vzduch neochladilo 🙂
Dobré ránko!
A všimli jste si, že to většinou klátí ty lepší, který by tu měli bejt aspoň dvakrát tak dlouho? A ti, který už dávno měli čerti píchat vidlema do zadele, tu pořád strašej a vopruzujou?
By mě zajímalo, čím to je?
To je jednoduchý, ti hodní umírají mladí za odměnu a ti zlobiví tu smrdí dlouho za trest.
Staří Řekové říkali, že koho bohové milují, ten umírá mlád.
hezký sváteční den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Můj kamarád říká, že se pomalu blíží předpitevnímu věku 😉 Taky hezké označení…
Já tady teď koukám na ten koloběh života a smrti z té veselejší stránky (nod) Už před půl hodinou jsem mlaďasce zcizila potomka – odříhli jsme, přebalili se (tedy jen někteří (chuckle) )a teď střídavě dřímáme a pozorujeme svět. Dneska je Vilémovi 5 týdnů – nabral něco málo přes kilo – takže už má 3200g
Betka vstala se mnou, obešla mokrou zahrádku (v druhé polovině noci docela intenzivně pršelo (rain) – hurááá), snědla svoji a kus mojí snídaně a odkráčela za páníkem do ložnice se dospat…
Ó, jaké krásné a poetické ráno. Xerxová , nádhera, úplně cítím atmosféru.
Užívej si mimíska a pozdrav za mne Betynku. 🙂 (f) (rain) (sun) (h)
Xerxová, ty jsi prostě boží babička (inlove) ! Myslím, že mladá maminka si teď úžasně užívá sladkosti spánku – když ty chováš (chuckle) Když mi takhle někdo posloužil s klukama, byla jsem vděčná až k pláči – byli oba nespavci. Tak si krásně užívejte vespolek… jo a Vilém krásně přibírá! (sun)
Krásný (h) . Někdy se ranní pták v rodině náramně hodí (chuckle) .
JJ, ptačí babča se v rodině weeeelllmi uplatní a je všeobecně ctěna a milováma. (h) Konečně máš a ráno toho správného parťáka, když i ta Betynka se občas projevuje jako spací. 😉 (clap) (wave)
Jizerskohorský vzduch mláďátku prospívá a když má ještě k tomu tak bezva lidičky a psovou kolem sebe… /nemůžu napsat vzduch liberecký vždyť vy bydlíte skoro v Jizerkách/
Ráno jsme stihli cvičákovskou procházku – bylo po (rain) , chladno, všechen prach a pyl smyt… paráda. Betka řádila jak tajfun, Vilém kulil z kočáru očka na stromy nad sebou… Stihli jsme to včas – pak už tu lilo a lilo a lilo (rain) (rain) (rain) Vody spadlo opravdu hodně.
Jinak mladík roste převážně ze vzduchu pražského… tady je teď jen na týden, než se mu tatík vrátí z konference v Holandsku…
To já vím, že vegetí převážně v Praze, ale myslím momentální situaci a neříkej, že se mu u Vás nelíbí. Určitě si to bude chtít co nejdřív zopakovat.
Milá Xerxová, i ty patříš mezi ty, kterým nezakrytě závidím. Objímám tě i s vnoučkem a pochovej a popusinkuj Vilémka za mne. 🙂 (inlove) (h) (h) (h)