Český strakatý pes je hravý, společenský, neagresívní, miluje lidi, miluje ostatní zvířata a miluje vymýšlet blbiny, i když mu to chvilku trvá, to vymýšlení. Teď se to v praxi potvrdilo. Určitě to odsouhlasí i naši sousedé, jen se neptejte ovcí a kozy, tyhle by určitě naši čubičku pomluvily…

Nedávná povodňová vlna, která se prohnala po sakra průtrži mračen, z minuty na minutu, zvedla hladinu nenápadného potůčku o 2 metry. Nám vzala kus pozemku, kus plotu a naštěstí nás jinak minula, zato se vyřádila na níže stojících sousedech a pak zplanýrovala i Edmundovu soutěsku nad Hřenskem.

Soused přes potok chová ve výběhu kozu a ovečky. Má to pěkně oplocené, plot má až k baráčku a vrata do výběhu vedou přímo z baráčku, zbytek zahrady oplocen nemá. Náš pozemek oplocen je, zahrada by měla být psotěsná – tedy pokud nám nějaká velká voda se šutry a kládami ten plot nestrhne.

Naše čubizna, česká strakatá slečna Bony, měla přísně zakázáno chodit dolů k tomu potoku, když jsme zjistili rozsah škod. Opravu jsme o týden odložili, nijak to nespěchalo, mysleli jsme si… Rozmyslíme, zařídíme, nakoupíme materiál. Lidi seženeme a nějakou opěrnou zídku vybudujeme, nebudeme nic flikovat provizorně, plánovali jsme. Říká se, že když plánujete, Pánbůh se směje.

Poklidně si užíváme nedělní poledne, když tu je slyšet ryk a křik a sousedé nás přivolávali. Copak se děje a co to, že čubizna se neaktivovala, když dole sousedi tak vyvádějí? Kde vůbec je, potvora flekatá? Zase spí v posteli?

Čubizna využila příležitosti a po dlouhém vymýšlení našla díru po strženém plotu. A hop pěkně přes potok a hopky-šupky přes sousedovu zahrádku a pěkně do baráku. Skrz barák až k vrátkům do výběhu oveček a šup, strčila do vrátek a už byla ve výběhu. Čubí ráj to na pohled! Hle tu ovečka černá, hle tu koza strakatá rohatá, hle tu ovečky provedení klasik, ale s několika malými exempláři kolem!

Čuba byla chvíli v transu a pak začala ta nebohá zvířata prohánět. Vždycky zahnala ovečku až do rohu, do vlny se otiskl vzorek plotu, zvířata si hleděla do očí a čuba se fakt dobře bavila. Ovce asi tolik ne, protože po zoufalém zabečení vyrazila stranou, čubizna za ní a už ji proháněla. Když ovečka našla azyl v křoví, objevila čubizna další oběť a celé to začalo znovu.

Naší čubě svítily oči, uši jí vlály a ocásek kmital blahem. Ovečky skákaly, jehňata bečela a čuba lítala jak splašený míč. To pochopitelně zase aktivovalo souseda, takže dílem hulákal na nás, ať s tím něco uděláme (co asi?), dílem hulákal na čubiznu, ať toho nechá.

My vyrazili, já jen v pantoflích, manžel se zdržel hledáním obojku a vodítka. Soused vrazil do výběhu a čubu si nějak přivolal. To poslušné zvíře zřejmě zjistilo, že něco je špatně a asi hodně, hodně moc špatně. Bony ztuhla, nechala se od souseda chytit za kůži na krku a potupně vláčet výběhem.

Soused na mne volal: „Nekousne mně?“ Tedy to byla hodně legrační otázka vzhledem k tomu, že už tu čubiznu dobré tři minuty držel a ona se nebránila. „Nekousne,“ odvětila jsem pevně a polykala, abych neřvala smíchy. „Ještě nikoho nekousla, moh’ byste bejt první“ mumlala jsem si potichu a sama byla zvědavá, jak to dopadne.

Soused odvláčel čubiznu k plotu a podal mi jí přes ten plot výběhu. Trochu u toho heknul, holt dvacet kilo je dost, ale když zvládne ovci, zvládne i čubu, která se proměnila v mrtvou váhu a vůbec se nevzpírala. Tak jsem to naše zvíře popadla do náruče, mrskla s ní na zem (spíš mi vypadla) a hned před sousedem jsem čubizně vzorově vykrákala za kůži a vynadala jsem jí a jakmile dorazil manžel s vodítkem, hned jí vynadal taky, ale bylo slyšet, že to nemyslí až tam moc vážně.

Soused se uklidnil, když zjistil, že kromě leknutí jeho brav úhony neutrpěl a my jsme hned další víkend zflikovali plot, aby tamtudy už žádná čubizna nemohla utéci. Zahrada je zase psotěsná.

Závěr: doporučuji toto české národní plemeno každému, kdo se nudí a zvažuje, že by si pořídil medvídka mývala. Tohle je větší zábava!