Jak lidské, tak kočičí osudy jsou leckdy nevyzpytatelné. Jde jen o to, být ve správný čas na správném místě. Anebo mít prostě kliku. Anebo – ale kdo ví, jaká ruka vlastně tahá za křehké nitky osudu.

Salma z hájku bohužel není ani kočka hollywoodská, natož kočka šlechtěná. Salma už totiž měla být kočkou uspanou navždy. A to dokonce dvakrát v jednom dni. Poprvé, když nic netušící turista našel při svých toulkách zkrvavené bezvládné tělíčko. Chlupaté cosi připomínající kočku, hodně špinavou a vyhublou. Chumáček slepených špinavých chlupů.

Tohle cosi ale ještě dýchalo, tedy turista změnil trasu a místo pěšmo do lesů zamíříl autmo do nejbližšího útulku. Zde údajně stačil jeden letmý pohled k vynesení rozsudku. Takto zubožené zvíře nelze přijmout, není žádná šance na uzdravení, je konec. I kdyby prý nějakým zázrakem přežila, zůstane nezvratně postižená a co pak s ní? Žádný pokus, žádná naděje.

Jenže onen turista to nevzdal, za což mu patří dík. Prostě to ještě zkusil. A tak jsme se setkali se Salmou z hájku. Kromě krvavé rány na hlavě, ucha na cáry, z nichž volně vytékal hnis, byl zřejmý zapáchající zánět dásní, bezvládně svěšený ocas s nateklou boulí, též plnou hnisu. Lehounká kostřička na odpis.

Jenže – z těch krvavých slepenců se dívaly dvě kulaté oči a prosily. Ty oči nebyly přivřené ani apatické. Živě sledovaly děj. Ty oči byly natolik zvláštní, že nešlo odolat. Kočka v bolestech, vyhublá, zkrvavená, zmasakrovaná, prosící očima o pomoc.

Jelikož situace vyžadovala okamžité řešení a Salma okamžitou pomoc, zkusili jsme nejbližšího veterináře. A zde byla Salma odepsána podruhé. Veterinář – „řemeslník“ na ni zběžně pohlédl, nezúčastněně konstatoval, že do ucha nakladly masařky vajíčka a není cesty zpět. Konec, hotovo dvacet. A jestli to teda chceme zkusit jinde, tak ať to teda zkusíme, ale že on má jasno. Ostatně, my už také – této veterině se budeme zdaleka vyhýbat. Hotovo dvacet. Ale ty oči nás pořád sledovaly a čekaly. Jelo se tedy dál.

Následoval týdenní boj, nezbytná operace, denně několik injekcí a podpůrné léky. Jelikož Salma byla vzhledem ke svému stavu delší dobu bez potravy, projevilo se to na játrech, neléčený zánět ji dal též zabrat, žluté měla už nejen oční bělmo, ale i kůži. Několik dní to skutečně vypadalo na „hotovo dvacet“.

Dokonce si dovolím tvrdit, že jsme zasáhli do dění osudu už v momentě, kdy už byla „na cestě jinam“ a fakt, že jsme nezvolili milosrdné uspání, opět svědčí o našem bláznovství. Její totálně vyčerpaný organismus nemusel léčbu snést, naše snaha mohla být marná, pohled na to zubožené cosi skutečně moc nadějí nedával. Jenže, vzdejte to, když vás sledují dvě doufající oči.

Příčina Salmina utrpení? Staré známé „za vším zlem hledej člověka“. Ránu na hlavě a rozcupované ucho s následným zánětem způsobil brok, prostě průstřel. To ostatní už se tak nějak přidalo. Bez okamžité pomoci by to nezvládla, krom toho měla štěstí v neštěstí, že brok neprolétl přímo do hlavy.

Zda to byl záměr či náhoda, kdo ví? Jestli si nějaký ubožák léčí mindráky tím, že si zastřílí na živé terče, se lze jen domnívat. Bohužel, po veškerých zkušenostech na náhody už příliš nevěříme, zvláště pak, když jednu kočku postihne průstřel hned na dvou místech (hlava, ocas). Ostatně, toulavé kočky, to je přece „škodná“. A že ta postřelená „škodná“ umírá v bolestech někde u lesa, koho to zajímá?

Salma z hájku ale bojuje dál. Léků a diety se hned tak nezbaví, ucho jí zřejmě zůstane deformované, stejně jako část ocasu, ale s tím se dá žít. Protože žít – to je to, oč tu běží. Zvláště, když vás o to prosí kočičí oči. Ty oči, které viděly ruku, která vystřelila.

Fotky jsou poněkud drsné, protože (bohužel) skutečné. Kdo chce shlédnout důsledky lidských hrátek se střelnou zbraní, může tak učinit zde.

Salma však dělá pokroky. Dokonce už dokáže sama vystrčit hlavu z přepravky a prozkoumat obsah misky. A světe div se, začíná i komunikovat. Taková nepodstatná malichernost, řeklo by se.

Kočka vyleze z přepravky a jde se najíst. No to je toho. Jenže my to vidíme jinak. Tentokrát zlo způsobené člověkem nezvítězilo a ty oči kočičí dostaly šanci. Protože dostat šanci – to je to, oč tu běží.

Víme, jaká je doba a že každý má svých věcí k řešení habaděj. Přesto – dokud je naděje, cesta vede dál. Pokud vám není příběh Salmy lhostejný, udělejte sobě či svým blízkým radost dárečkem z WWW.ARTCAT.CZ . Třeba má zrovna někdo ve vašem okolí zrovna narozeniny či svátek a dárek se hodí… Přispět lze i na účet číslo 1002015761/2700, variabilní symbol 72562

Děkujeme vám.

Za FELIX GREY o.s., Majka Šrámková, dobrovolník