Býval zvláštní ten poslední školní týden před prázdninami. Vysvědčení byla napsaná a z výletu jsme se už vrátili. Do školy jsme chodili snad jen čekat na prázdniny. A při tom čekání jsme odnášeli domů výkresy i květiny z oken. Dostávali jsme zabavené věci, přes rok uložené ve spodním šuplíku stolku paní učitelky. Myli jsme lavice. Někdy jsme je museli i zbrousit a znovu nalakovat. Na nástěnku jsme napsali VESELÉ PRÁZDNINY a připíchli tam obrázek koupajících se lidí.
A pak to konečně přišlo. Výměna učebnic. Už několik dnů jsme doma tu více, tu méně pečlivě gumovali nápovědy, sundávali staré obaly, rovnali oslí uši a slepovali natržené stránky. Kupovala jsem si za tím účelem bankovní lepicí pásku, byla v malé bílé papírové krabičce, potištěné červeno-oranžovými písmeny, a stála (tuším) 25 haléřů. Později byla u nás k dostání dokonce i izolepa! Byla mnohem silnější a lesklejší než je dnes, ronila po obvodu lepkavé slzičky a knížky jí slepené vypadaly příšerně.
Vracela jsem své učebnice a doufala, že paní učitelka si nevšimne četných oprav a děr po gumování. Že její pozornosti ujde nalomený hřbet a inkoustové otisky prstů na straně 13 až 126. Většinou ale jejímu bdělému zraku neušlo nic a já jsem napjatě sledovala hrot jejího pera, jaké písmenko vykreslí do tabulky na konci učebnice. Když se shodovalo s písmenem zapsaným v učebnici při převzetí, bylo to dobré. Když se posunulo o jedno v pořadí, záleželo na tom, zda to byl posun meziroční, nebo po více letech používání.
Pokud se písmeno změnilo po jediném roce, tak se platilo podle toho, o kolik se kategorie hodnoty učebnice zhoršila. Tedy když učebnice poskočila z A na D, platila se celá, na C to byla polovina a na B čtvrtina ceny učebnice. Byly roky, kdy jsem za opotřebené knihy platila hodně, a roky, kdy skoro nic. Dnes si už netroufám odhadnout, zda to bylo tím, že v tom kterém ročníku byly knížky nekvalitní, nebo tím, že jsem v tom roce víc házela taškou do kouta, případně více mydlila spolužáky učebnicí po hlavě.
Vrácené knížky do rána ze třídy zmizely, místo nich se objevily hromady učebnic na příští školní rok a nastala chvíle rozhodnutí, jakou kategorii učebnic si pro příští rok vlastně přát. Lákala mě áčka – byla voňavá a čisťoučká a vzbuzovala ve mně pocit, že nový školní rok bude stejně hladce přívětivý jako ty učebnice. Také se mi zdálo, že se mi z nich bude lépe učit, že to půjde nějak samo, vlastně bude stačit tu knížku nosit v tašce. Pak jsem si představila zamračený obličej paní učitelky napřesrok, jak sčítá všechny mé fleky, kaňky, gumování a slepování a učebnici pak přeřazuje do kategorie C, a jak si budu muset zase ukrátit kapesné, a obrátila jsem svou pozornost k déčkám.
Už jak ležela nahrble na lavici, vzbuzovala déčka uvolněně kamarádský pocit, a jakoby mě ujišťovala, že právě s nimi se mi dobře půjde školním rokem – však to jsou mazáci a sem tam dokážou i napovídat a sem tam se v nich i najde poklad, jako třeba obrázek od žvýkačky Donald nebo z čokolády Pohádka. Rohy měly všechny učebnice ohnuté a tabulka vzadu byla často nastavena o několik řádků, popsaných nepřetržitou linií písmene D. Ještě jsem to tehdy neuměla říct, ale vnímala jsem již, že jako všechno dotýkané mi voní člověčinou. Ty flekaté a pochroumané učebnice mi byly blízké jako knížky po babičce.
Ačkoli nakonec splnění mých přání nezáviselo tak úplně na mě, většinou jsem si nakonec odnášela domů učebnice, které byly směsí áček a déček; o ostatní kategorie jsem nestála, céčka byla jen omšelá, bez šarmu a půvabu, a béčka mi připadala už úplně nanicovatá, lehce ušmudlaná, bez osobnosti.
A mám to tak vlastně dodnes. Míchám ve svém životě ponejvíce áčka a déčka, a sama jsem často déčko, občas chvilku áčko, tak nebo tak, nahoru dolů. Omšelým céčkům a béčkům bez osobnosti se snažím se vyhýbat a sem tam zjistím, že co jsem považovala za déčko, to je vlastně úžasné áčko. Jen mi někdy připadá, jako by mi těch čistých áček trochu ubývalo. Možná to ale spíš bude tím, že už neumím stejně jako kdysi zatajit dech a s povystrčeným jazykem pečlivě a odvážně napsat do neposkvrněného rámečku písmeno A. Možná bych se o to zase mohla pokusit. Třeba od nového školního roku. Nebo raději už od zítřka.
***
Milí Zvířetníci,
protože o prázdninách se tresty obvykle nepíší, nebudou Stopětky přes léto vycházet. Pokud budete mít zájem, vrátím se k nim zase od září.
Děkuji vám za vaši laskavou přízeň po celé druhé pololetí, za všechny vaše milé odezvy, historky a komentáře, a přeju vám krásné léto. Nebo vlastně stylověji: užijte si radostně prázdniny!
Vaše Vave
Jsem notně „vopožděná“. Tolik jsem včera chtěla něco připsat na předprázdninovou stopětku, ale koukala jsem jako krtek a nad první větou jsem usnula. Tak jsem vstala a šla si lehnout 🙂 Vave, díky za připomenutí. Já si pamatuji hlavně tu velikou kauzu s atlasem světa. Jak jsem už psala, dovolila jsem si (oslněná cestopisy H+Z) zaznamenat jednotlivé výpravy pastelkami. A moje drzost spustila zajímavou výměnu názorů mezi souškou učkou a mým tátou. Jelikož se operovalo se sníženou známkou z chování, tak byl táta nepoddajný. Atlas zaplatil, ale souška ho i tak vyžadovala zpět. A to vyvolalo celý spor. Jak to, že není atlas mojí dcery, když je zaplacený v plné výši??? A potažmo – jak to, že učebnice, které jsou během několika roků zaplaceny na pokutách i 2x a jsou už 2 roky v kategorii D, jsou znovu dány do oběhu??? Já byla potichoučku jako myška, ale ATLAS BYL MŮJ 😛
Vavísku, krásné prázdniny od trestů.Moc se těším po prázdninách na další (h) (rose1) (dance)
Vave, hezká vzpomínka, snažila jsem si upamatovat, jak se knihy rozdávaly u nás, ale je to nějaké zakalené. Vím, že na přední straně měly razítko s linkami, kam jsme se po převzetí podepsaly (a jaká třída a rok). Ale nějak si nevzpomínám, že by se za poničené při vracení platilo. Mám dojem, že když začala škola, tak na katedře stály vyrovnané knihy ve stožích. Každý (možná podle abecedy jmen) šel a z každého stohu vzal jednu a pak i pár sešitů (ty se také fasovaly spolu se žákovskou knížkou). Jó ta léta tak strašně rychle letí ;(
Dobrý večer. Tak jsem si početla o učebnicích, ale pořád mám resty ve čtení článků starších (o diskusích ani nemluvim).
Učebnice. Rodiče nás učili se chovat ke všemu s úctou a ke knihám zvlášť. Psala jsem do knih a pak gumovala, to přiznávám, ale jinak jsme mnohdy vraceli knížky v lepším stavu, než jsme je dostali. Maminka totiž uměla vlepit knihu zpět do desek a zpevnit hřbet. A naučila nás to. A taky jsme slepovali stránky bankovní lepenkou, ovšem kupovanou v plastové průhledné krabičce. Lepit knihu izolepou je barbarství. Některé učebnice dostal člověk na delší dobu. Třeba atlas světa. A zrovna ten dostal můj starší bratr rozebraný na jednotlivé mapy. A moje maminka ten atlas donesla ke knihaři a nechala ho svázat. A když pak bratr odcházel na střední školu, tak maminka zařídila, abych ten nově svázaný atlas dostala já, přestože jsem měla nějaký jiný. Učitelé tenkrát vypadali nechápavě, proč na tom trvá, a když jim došlo, že dala za svázání vlastní peníze, tak nechápali ještě víc.
Taky jsem měla špatná záda, jak už tu někdo psal, a několik let jsem měla dvě sady učebnic. Ještě jsem byla na základní škole, když se změnil režim a najednou se učebnice přestaly dávat a začaly se prodávat. Staré za pár kaček, nové za plnou cenu. Jen si přesně nepamatuji, jak byl ten systém prodávání mladším příští rok. Ale ze střední mi část knih zbylo, protože jsem je nechtěla prodat.
Pamatuji si na tabulky na konci knihy a na knihy, co měly popsanou celou stránku pod tabulkou. Nepamatuji se na písmenka, myslím, že tam byla slova. Poslední bylo „nevyhovující“, ale to neznamenalo, že se kniha vyhodí a nedá se dalšímu ročníku. Pokud vím, nemohla jsem si vybírat, kterou knížku dostanu.
Tak to bude vše, dobrou noc. Zase se nevyspím. Rysíkovi tentokrát rostou špičáky. Jeden už kouká a mám podezření, že se klube ven další. Aspoň, že se mu umoudřilo bříško. Jen nevím, na jak dlouho, dneska na zahrádce vydatně sklízel.
Milá Vave,
já na A B C D v učebnicích úplně zapomněla. Díky za připomenutí. Já jsem se vždycky těšila na nové učebnice (na konci roku, v září už to tak nadšené nebylo :-)) Listovala jsem v nich a říkala jsem si, jak je to těžké a že se to nikdy nenaučíme.
Miluju tvoje stopětky a taky se na ně budu přes prázdniny těšit.
Nééé, nejsem anonymní, jsem puntíkatá…
Děkuju vám všem za vzpomínky i za debatu o písmenkách. (h) Bylo to moc fajn. (nod)
Když Tys mi vodepsala u ochranářů, tak Ti tady eště musím poznamenat, že jsem v sedmé třídě platila 3,70 Kčs za rozvolněný zeměpisný atlas, k čemuž došlo tím, že jsem celou základní školu proseděla vedle kluků, páč se vedení domnívalo, že vedle vzorné žákyně nezbedníci ztichnou. Opak byl pravdou a já za tento omyl dodnes děkuji, děsně jsem se bavila jak vedle Milana a Martina či Fandy, ale nejvíc vedle Zdeňka, s nímž jsme pohráli statisíce bitev v lodích a piškvorkách a no a ten atlas? No zkoušel mi sahat do výstřihu (asi někde vyčetl, že by to měl začít dělat, voba jsme byli takový jatý kultůrou) a pravítko bylo malý, co to je třicet celuloidovejch cenťáků, tak jsem ho mastila atlasem, no bóže. Za tu srandu mi to stálo.
Na střední jsem TESKNILA po době, kdy mi vedle mne seděl kluk!
Před dvěma hodinama jsem potkala dvě Áčka a rozhodně už nejsou dětmi. Vlili mi mnoho optimismu do žil na tejden dopředu a proto taky teď můžu napsat vzkazík. TOTO jsou Áčka.
S obligátním „Palce potřebným, jedničky úspěšným“ mávám, téda – možná podhistorku z Kočetie:
Připlazím zplavená, napouštím vanu a mokvající ještě usedám na toaletě, přilítne Babetka a kbelík, od posledního úklidu venkovního schodiště s ještě jasnou vnitřní ryskou po prachu a písku, tedy nedostatečně vypláchnutý tehdy a zejtra zas uklízím, tak už to vydr, obrací na bok. V domnění, že se zmýlila a převážila ho na sebe, obracím kbelík. Babetka ho sklopí znovu. „Ty jsi ale motovidlo, nemůžeš se věšet takhle za jedinou stranu…,“ stavím znovu kbelík a už bych se i odebrala, když Babeta překlopí úmyslně kbelík potřetí a nasáčkuje se do něj jako do boudičky.
😀
Zas panička nepochopila. Máme nový pelíšek. Vydržela v tom kbelíku takhle trčet dvě hodiny, chodila jsem ji kontrolovat, kdy to přejde… Tak mne zblbla, že před chvílí jdeme spolu po chodbě, tam stojí připravený druhý kbelík na zítřejší úklid vedle koštěte, a já magor položím kbelík na bok a pravím: „Ceš tudle schovku, Babí?“
A jinak teda nevim, jak Vy, jiné dámy, ale my se na druhém stupni základky nejvíc rvaly o ty učebnice, v jejichž zadní předsádce, školním razítkem potištěné, v podepisované kolonce pro každý rok (asi na pět let to bylo a asi šest až let to jezdilo, když to vydrželo v provozu) skvěl se podpis některého z krasavců o třídu dvě tři vejš… Dnes sděluje magazín Staré fronty, že se řiká „kunďák,“ my říkaly „borec“. Chňa.
Nojo Bětulásková, ony ty kočičky si umí udělat pelíšek z kde čeho. Zikmund si udělal to nejbezpečnější útočiště z MOJÍ šatní skříně – ovšem, teď už nevypadá jako moje, ale jako jeho – ty rezavé chlupy z malých večerních už nikdy nedostanu !
Jo – a máš pravdu – taky jsem toužila „zdědit“ učebnici po jistém R.M. – on vám to byl féééšááák – a dost světem protřelý – aby nebyl, když už v sedmé třídě byl bezkonkurenčně nejstarší žák na škole (chuckle) – ještě mám jeho první dopis někde schovaný, osmaosmdesát červeně opravených hrubek, pečlivě oblepený izolepou (četla jsem ho taky aspoň osmaosmedeskátkrát, tudíž jsem měla strach, aby se „neočetl“). Jéžiš – to byla velká láska a přitom jsme spolu mluvily z očí do očí maximálně pětkrát (chuckle) – Vavísku, po prázdninách bys mohla taky napsat stošestku o školních láskách (clap) .
Oprava – jistěže stopětku, to mne jenom zmátl počet příspěvků (fubar) !
Tříbarevná Babetka má už nějakou dobu jiné „nové“ hnízdo, na botníku v chodbě, na hromádce šál ještě z chladného jara, navrchu je ta nekřesťansky drahá, černá mohérová, ručně zdobená malinkou zelenomodrou růží. Je ta šála dnes ještě k nošení? Hádejme… 😉 Pudou ty chlupy někdy vymáchat nebo jinak odstranit? Hádejme podruhé…
Broufšem.
Lásková (inlove) , děkuju za hlášení z Kočetie – Babetčin pelíšek z kyblíku je na slzu, vlastně na obě, tu usmívací i tu dojemnou. (h)
Včera jsme s bankéři podepisovali smlouvu, mám černé šaty s bílými kytičkami – a celou dobu, co jsme před podpisem povídali, jsem nervózně počítala a identifikovala chlupy na šatech. Tak bylo jich nepočítaně a půl napůl byly mouraté a černo-bílé. (whew) Ještě že se to ve vzorku trochu ztratilo. 🙂
Už aby se ochladlo! Jdu ven s Ankou, mezi domovními dveřmi se zarazím, že jsem ještě chtěla něco vzít, pak si řeknu „eh, co!“ a pustím dveře a jen koukám, jak klíče zůstaly zabouchnuté uvnitř. Hmmm, (fubar) . Ještě že jsem měla mobil a Vašek byl doma. (nod)
Jdu dělat na (f) (rain) – asi si nejdřív poleju vlastní hlavu …. ale je to bez záruky. (chuckle) (rofl)
Vave, díky za krásné povídání, na učebnicích pro další rok mě vždycky zajímaly novinky – tedy hlavně v přírodopisu nebo zeměpisu, případně ještě v mladších školních letech čítanky a vlastivědy. Matematika a fyzika pro mě byla vždycky nutné zlo. Špatné zkušenosti mám spíše z gymplu a s našítřídní, jenže to byla opravdová k/ráva.
Také je mi teploučko. ještě chci něco dělat na počítači, uvidím, jak mi to půjde. A klíče? Já jsem si je před časem také velmi „inteligentně “ zabouchla. Jenže máma byla 160 km od těch dveří. To bylo docela veselé. Naštěstí jsem si vzpomněla, že bratr má ještě jedny náhradní klíče. Moc se hodily, jenže jsem pro ně musela na druhý konec Prahy, pouze v určenou hodinu a tak podobně. Nic moc.
Hmm, nějak si na písmena v učebnicích ne a ne upamatovat, až díky Bubu mi svitlo, že jsme taky měli hodnocení slovní. Učebnice jsem považovala za zbytečnou přítěž a otevírala je jen kvůli domácím úkolům ála početní příklady nebo opište tři odstavce z té a té strany a doplňte i ý, jinak zůstávaly ladem. Učila jsem se ze sešitů a jako zdroj informací sloužily atlasy, slovníky, encyklopedie. Po pravdě, od Vánoc v první třídě, kdy jsem se naučila slušně číst jsem vnímala celou povinnou školní docházku jako přítěž (chuckle) . Vždycky se probíralo něco jiného, než mě právě zajímalo, čekalo se na joudy nebo obtěžovalo s fyzikou… zkrátka bránění v rozletu 😛 . Nene, nechtěla bych zpátky na základku. Ani zálibu v čítankách nesdílím – pokud už v ní bylo něco zajímavého, tak úryvek byl krátký a končil v nejlepším. Ále proti gustu (inlove) .
Vaví, tisíceré díky za Stopětky! Radostné prázdniny! A v září se budu těšit (h) .
Děkuju. (h)
O.T. Vave, promiň, přečtu si to až později, až budu mít klid, ale musím sem dát O.T. poděkování všem, co drželi palce malému Kubíkovi od kamarádky (tady jsem prosila o palcodržnu http://naszviretnik.net/2010/06/22/kocky-kocky-%E2%80%93-pribeh-pokracuje)
Palcodržna (a ATB 😉 ) zabrala a dneska jsem dostala zprávu, že Kubík by mohl jít zítra domů ! V úterý ho přeložili na normální dětské oddělení, kde je už aspoň s maminkou, a pokud vše půjde tak, jak má, tak zítra by je měli pustit.
DĚKUJI VŠEM, co na ně mysleli! (h)
Snad má Kubík trápení vybraná nadlouho dopředu. Tak ať jsou s maminkou brzy doma a v pořádku (h) .
Tahle OT jsou ze všech OT nevítanější! (h) Díky za zprácu, tosco. (inlove)
samozřejmě NEJvítanější (clap) – rychlé prsty, žádný mozek! (fubar)
Díky za dobrou zprávu! Ještě pořád držííím (y) (y) (y) (h)
Děkuju milá Tosco, dost jsem na něj, broučka, myslela, tak ráda slyším, že je z nejhoršího venku. Snad už se bude moct nemocnicím vyhýbat (inlove)
Li (inlove) – dole máš recepty na polévky od Dede a Xerxové, tohle je polévka od Rputinky, ale dávám ji sem hlavně kvůli diskusi pod ní.
Nedávno jsme tu vzpomínali na svátek TJF, tak tady je jedna vzpomínka na báječného chlapa. (h) (h) (h)
http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-rumfordska-polevka-diz-/p_zviretnik.asp?c=A060417_155551_p_zviretnik_dru
Lídošku, zkus to navlíknout na to, jak je vlastně jeho tělo chytré, když si říká o borůvky:
…Příznivé účinky borůvky
Borůvka je bohatým zdrojem vitaminu C. To znamená, že má příznivý vliv na náš imunitní systém a má prevenční účinky proti řadě nemocí od klasického nachlazení po vážnější nemoci.
Spolu s vitaminem C obsahuje vysoký obsah dalších látek (jako například železo, antioxidanty a další) a díky tomu je velice vhodnou obranou proti tzv. volným radikálům. Borůvky a produkty z nich lze tedy využívat jako podporu prevence i jako součást léčby a rekonvalescence proti nejen sezónním onemocněním…
http://www.zdrava-vyziva.net/boruvka.php
…Tato zjištění jen rozšiřují seznam důvodů, proč jíst ovoce, a zvláště borůvky, které obsahují mnoho antioxidantů. To jsou molekuly zabraňující poškozování buněk a DNA, čímž působí proti rozvoji rakoviny, srdečních onemocnění, cukrovky a možná i degenerace mozku….
http://zdrava-vyziva.doktorka.cz/boruvky-temer-proti-vsem/
A zkuste hodně sladit glukopurem! A taky mořské řasy by nebyly k zahození!
(y) (sun)
OT – ještě jednou díky všem, které mi včera tak hezky odepsaly na mé OT k poslednímu Brnění – protože jsem po delší absenci po lázních, tak tyto dny Zvířetník jen proletím a všechny článečky budu zpětně dočítat nejmíň měsíc – takže dodatečně držím palce všem, kteří to v minulých dnech a týdnech potřebovali a potřebují a vůbec přeji FŠEM Zvířetníkům i jejich čtvernožcům hezký den ze slunečného Brna!
Milá Vave, mám pocit, že jsme spolu musely chodit do stejné školy – krásně se mi vybavily dávno zasuté vzpomínky a pocity – dokonce i ten způsob užívání učebnic a váhání nad výběrem áček nebo déček byl stejný – s jediným rozdílem. V době základní školy jsem nezřízeně hltala a četla všechny knihy, co mi přišly pod ruku a tím pádem jsem milovala Čítanky, které pro mě byly natolik posvátné, že jsem do nich ani nevpisovala, ani je nezdobila mastnými flíčky jako jiné učebnice. A taky jsem si vždy na třídním či třídní vyprosila zbrusu novou čítanku. Tohle vše mi taky připomnělo, že za mých časů se mohly prostřednictvím školy objednávat nové tituly z Albatrosu, kdy jsem měla vždycky problém s příslušnou zodpovědnou pančelkou, která mi nechtěla objednat tituly pro starší (nebo potom i mladší) kategorii, než ve které jsem se právě nacházala a vyžadovala ode mne i „čestné prohlášení“ od rodičů, že vše objednané budou ochotni zaplatit – byla jsem z malé venkovské školy a zřejmě jedna z mála, kterým rodiče ke všem možným svátkům kupovali za odměnu knížky a zase knížky….
Asi jsme opravdu musely chodit do stejné školy, milá Laďko. (inlove) Protože to objednávání knížek probíhalo u nás naprosto stejně! (nod) Páááni, díky, já jsem na tohle úplně zapomněla! (fubar) Přitom knížková jsem byla stejně. Snad od čtvrté třídy jsem dokonce měla dovoleno si půjčovat v městské knihovně knížky z „velkého oddělení“, jen ne úplně všechny. (chuckle)
Knížky jsem taky brala do rukou posvátně, je mi sem tam buchla nějaká učebnice z lavice na zem při posílání taháků, kreslení nebo čtení pod lavicí. Strašně snadno se jim lámaly hřbety. 🙁 Sem tam jsem do knihy přičinila nějakou poznámku, ale to do těch déček. S áčky jsem měla problém hlavně v tom, že jsem na ně musela být děsně opatrná, to mi vadilo asi nejvíc. Takže třeba Hudební nauka mi nová nevadila, bylo málo hodin, ale matematiku nebo čítanku jsem měla radši starší. A tu čítanku, tu jsem přečetla většinou okamžitě a pokud mě tam nějaký neznámý úryvek zaujal, hned jsem si napůjčovala knížky a vyrobila zápisy do čtenářského deníku.
Měla jsem jich několik, možná šest sedm silných sešitů v tvrdých deskách formátu A5, a během let jsem je různě rozpůjčovala k opisování a nezbyl mi ani jeden. Tak toho mi je líto, to bych si ráda přečetla. Někdy jsem tam hvízdla i zápisy z knih, které jsem měla číst až za pár let, a někdy z knih, které byly tou dobou už na indexu, hihi, většinou mi to procházelo, jen jednou jsem byla v ústraní upozorněna, že se pančelka chtěla vytáhnout před inspekcí, ale s takovou četbou že nelze. (wasntme)
Milá Vave, my jsme sice spolu do stejné školy nechodily, ale s tou okamžitě přečtenou čítankou, némlich to samý. 🙂 Svého času jsem byla čtením čehokoliv úplně posedlá, dělávali si ze mě doma legraci, že čtu se zájmem i nápisy na konzervách.
No, jak to tak vidím – vy předešlé i já jsme jedné krve. Samosebou, že čítanku jsem vždycky přečetla do začátku prázdnin (chuckle) . A knížky z Albatrosu přes školu taky nakupovala.
A jak se tu kdysi mluvilo o čtení za pochodu – já každý týden chodila do knihovny, kde jsem si vypujčila plnou kabelu knížek, odcházela jsem z ní poslední a než jsem přišla domů, měla jsem jednu knížku přečtenou. No pravda, bylo to přes celou dědinu a do kopečka, ale přesto normálně ta cesta nezabere víc jak 15 minut – a že se mi víc jak o hodinu protáhla, za to může to čtení (chuckle) . Ale v pátek k večeru mne doma nikdy nehledali – už mne znali (clap) .
Běžným trestem v době mého dětství byl kasárník. Když naši přišli na to, že mi to zas tak nevadí, protože tedy sedím doma a čtu, zakazovali mně číst! A to prosím pocházím z veskrze knihomolné rodiny.
jojo, zákaz čtení byl ten nejúčinnější
U nás to zase byla peřina propálená lampičkou, když jsem pod ní četl.
Hanýsku! (inlove) Taky? :O Inu, to bude asi v genech. (wasntme) (chuckle)
Hmm, já používala tajně baterku, a když to naši objevili, bylo hrozně zle – zničíš si oči a musíš se vyspat atd. Ale já stejně věděla, že jsem to zdědila po mamince… 🙂
Já jsem pro změnu četla pod peřinou při baterce, protože jinak mi to bylo po deváté večer odpíráno. A asi naši věděli proč, protože jsem v patnáctvi najednou „kde se vzaly, tu se vzaly“ během půl roku z jedné dioptrice přeskočila do sedmi a to mi zůstalo až do doby, než začaly laserové operace krátkozrakosti. Ale číst jsem nepřestala!!!
Já jsem prý dokázala se zájmem číst i telefonní seznam 🙂
Samozřejmě, že čtu nápisy na konzervách. Hlavně cizí. Víš kolik slovíček v cizích jazycích (ať už jimi celkem vládnu nebo ne) jsem se tak naučila? Jen ta řečtina mi dělá poněkud problémy. Tiskací ještě jakž takž (s obtížemi velikými), ale psací… No a samozřejmě čínské a arabské nápisy také vynachávám. Ale jinak je to jak se říká „zdroj poučení a zábavy“. 😉
Počet cizích jazyků ve kterých by se tehdá člověk mohl na konzervách vzdělávat byl tak tři. Takže jsem se obohatila o maďarské „pakoně“ (bakony) a ruskou chatku a polsky si tedy nic nevzpomínám, ale určitě byl nějaký sledz morski.
Já se vzdělávám dosud 😉 . Z mládí to bylo maximálně německy, rusky nebo ten sledz.. 😀 , někdy tam byla i angličtina. Teď je to daleko pestřejší a zajímavější
čítanky i knihovna…. 😀 (h) (y)
No tak ze mě si dělají legraci dodnes, hlavně MLP a teď už i děti. Heslo je „400 útržkov“, to jakože přečtu všecko, včetně nápisu na toaleťáku.
Čítanku jsem taky přečetla hned, tzn. ještě na začátku prázdnin a taky jsem milovala psaní čtenářských deníků, kam jsem si mj. zapisovala i oblíbené pasáže z knih a vlepovala fotografie ze zfilmovaných verzí.
Z těchhle čtenářských deníků (psala jsem si je až do konce střední školy) čerpaly pak po létech všechny
děti z rodiny a syneček především – a doufám, že se jednou možná budou hodit nebo zaujmou i potenciální „vňoučátka“…
Brrrr. Precetl jsem toho v detstvi a mladi taky spoustu. Ovsem sepisovat z toho spravne dlouhe cancy, ne dekuji pekne. Myslim, ze v tomhle ohledu snad nejvetsi opruz byla Babicka. Ono by se to dalo cist, ovsem vyrobit z toho patricne dlouhy strucny obsah je nesmysl.
Pro mě byl největší opruz Tichý Don od Šolochova. Na čtení i psaní. Přežvýkala jsem jen první díl, druhý jsem jen opsala obsah, už jsem na to neměla morálku. Podle mě to není vhodné čtení pro šestnáctileté.
Pro mě obecně ruští a sovětští autoři byli a jsou problém, samozřejmě se najdou výjimky.
Čtenářské deníky mě bavily. Opsatelné vlastně nebyly, ale daly se požít místo četby. 🙂 A Babičkou jsem nějak problém neměla, nepamatuju se.
Díky Vavísku…
My jsme knížky do kategorií ABCD netřídili, my měli jen slovní popis. A nikdy jsem nechtěla nové. Když už tak zachovalé a nebo opotřebované. Vzhledem k tomu, že jsem jako osoba s potížemi páteře měla vždy dvě sady učebnic a netahala jsem je jako kočka koťata do školy a domů, příliš jsem je neopotřebovávala. Přesto jsem opravovala a lepila i to, co nebylo opraveno, když jsem knížku nafasovala. U nás doma se říká, že ke knížce je třeba se chovat z úctou, i když se ti obsah nelíbí, udělat knížku dá moc práce na to, aby se s nimi šeredilo.
Jo a ten fialový papír na obalení knížek jsem nenáviděla. Stejně jako ty vixlajvantové. Hnusné na pohled i na omak. Vymyslely jsme si se sestrou zlepšovák a sbíraly po rodině prošlé velké obrazové kalendáře. Ustříhly jsme numera a zbyl krásný pevný barevný papír. Neklouzal z knížky a zpevnil ji. A bylo snadné si pamatovat, že letos mám češtinu v Bouzovu a v Karlštejnu, fyziku ve vodopádu, bižuli v letním lese…..
Ach Editka, milá moja dúbravská spolubývajúca. Toto vždy bolí a trošku pomôže čas. Drž sa! ;( (rose2)
Ďakujem, Maťa
A jedno chlubení: naše nejstarší včera zakončila 2. ročník pajdáku. Já bych taky bral 3 měsíce prázdnin. (rofl)
Hanýsku (inlove) , dcerenka je šikulka! (y) (clap)
Tři měsíce Ti asi nevyjdou, ale maličký kousek prázdnin by sis dát rozhodně měl! (nod)
Ta se má…. taky bych si dala líbit 3 měsíce prázdnin…. Včera tu byla jedna kolegyně naposledy, šla do důchodu. Povídala, že jí to připadá, jakoby jí začínaly prázdniny, žádný starobní (!) důchod.
Dcéra je šikule šmikovná. (y)
Hehehe, žádný prázdniny! Přijde důchodový výměr, spočítáte Má dáti a Dal a začnete honem rychle shánět nějakou další práci! Z důchodu se u nás totiž slušně vyžít nedá, zejména pokud bydlíte v civilizovaném místě a věci, jako studenou a teplou vodu z kohoutku, elektřinu a bezobslužné topení považujete za normální. Nebude to dlouho trvat (max další čtyři roky) a bude to o tom, že v kterékoli jiné zemi v rámci EU bude levněji, než u nás. Chytřejší důchodci se pak přestěhují jinam a vláda bude mít další problém: Jak vydělat nadůchody, když peníze, důchodcům vyplacené, budou utráceny v cizině a tudíž se do ekonomického systému nevrátí.
Vzhledem k tomu, že ona paní bývala hlavní účetní v poměrně slušné firmě (a měla cca 30 podřízených), tak si za a) umí spočítat má dáti/dal, za b) byla slušně placená a tudíž má i slušný důchod a za c) není hloupá, aby se spolehla jen na stát a neodkládala si bokem na hubenější časy…..
Takže se z prázdnin těší a jistě už dnes se se svými čtyřmi vnoučaty máchá v bazénu na zahradě.
Dost by mne zajímalo, kam se ti chytřejší důchodci asi přestěhují, když tu bude taková bída a už dneska nemají na pořádné vyžití. Znám řadu německých, holandských, švédských a dalších důchodců, kteří se v říjnu přesunou do Turecka a jiných teplých krajů, kde mají pořízené apartmány a tam zimu přežijí. Ale to asi nebude zrovna tenhle případ.
Že by se do té doby zřídily u nás důchodcovské integrační tábory? To by zase nebylo pro ty chytřejší! Nějak z tohoto příspěvku nejsem moudrá.
Klid, Karolínko, to není tebou…. 😉
Jo, já vím, akorát asi už lépe chápu pana knížete Schwarzenberga – „Když se kecají kraviny, tak usnu!“, ale já usnout nemůžu. Tak mne to jen štve to vůbec číst. A jinak – nezdá se vám všem „podobnost čistě náhodná“?
Já pana knížete chápu už dávno. Taky mám potíž na některých poradách či mítincích uržet víka… 😉
Máš pravdu.
No, já bych věděla, do Bulharska; dají se tam za stále ještě na naše poměry dobrou cenu koupit menší domky kousek od moře, je tam fajn počasí, jídlo a víno ještě lepší. MLP to na důchod plánuje. 😉
(think) když se dyslektik překoukne a přečte si důchodcovské internační tábory..tak ho zamrazí…
Žákyně Vavísková, tu jedničku z chování sis zachránila stopětkama na poslední chvíli podmínečně, tak koukej o prázdninách koukat kolem sebe, ať máš o čem psát, protože od září máš celoroční reparát. Baťáková, tř.uč., v.r.
(h) Děkuju Vám moc, milá pančelko Baťáková, přezdívaná Batýsková. (h) Budu se pilně vynasnažovat. (nod)
Milá Vave, ďakujem za pripomenutie spomienok na detstvo. Trošku mi rozveselili pre mňa dnes veľmi smutný deň. Ráno sme museli poslať Mišku za dúhový most. Snáď sa tak v spoločnosti Bonyho, Andyho, Kikinky a hlavne Bebe bude mať lepšie a už ju nič nebude bolieť.
ouvej ouvej, držte se, bude líp (hug) (h)
Líp už bylo.
Krakonoši, sem se Váš pesimismus opravdu nehodí. Jste neobyčejně krutý, Edita si tohle od Vás nezaslouží. To platí i k Vaší poznámce níže.
Vavisku, pod to se podepisu
V této souvislosti znásobeně slaboduché prohlášení (n) .
Jo, přesně.
Editko milá, objímám Tě. (hug) (u) (hug)
Určitě jsi zvolila správnou chvíli, Editko. Je to velký dar pro nás, že můžeme tímto způsobem alespoň trochu splatit našim zvířátkům všechnu lásku a oddanost, kterou nám celý svůj život nezištně dávali. (h) Je to dar, ale bolí do krve. (u)
Hladím Tě po tlapce. (h)
To je mi líto. Hladím tlapku. (h)
Ďakujem, bolí to, ale muselo to byť.
Keď sme sa vrátili od veterinára, zobral môj muž do náručia 18-ročného Benjiho a skonštatoval, že je to zmluva s diablom, milovať zvieratko. Tiež som to v tom momente tak cítila a predsa sa na tu „zmluvu s diablom“ upisujeme znovu a znovu.
ani nevíš,jak moc Ti rozumím…..vlastně víš….většina z nás tu ví…. (u) (y) (h)
Milá Edito, je mi to moc líto, vím, jak moc jste se snažili bojovat. (h) Myslím na tebe a také na zase opuštěného Benjiho… Moc na tebe myslím!
Našťastie pre Benjiho, tá, ktorá ho tak usilovne utešuje, je Mandy.
Ale je pravda, že keď sme s Miškou odchádzali, tak nás Benji vyprevadil až do predsiene a vyčítavo sa za nami díval. To rozhodne nie je jeho zvykom, keď odchádzame s prenoskou, snažia sa nám ísť z očí.
Zvířátka mají proti nám jednu moc velkou výhodu a sice tu, že pokud trpí, můžeme je dát beztrestně uspat. Trpící člověk musí zemřít přirozeným způsobem, t. j. musí se utrápit k smrti. (devil)
Vy jste někdy blízkého člověka doprovázel celým trápením až k poslednímu bezvědomí a smrti, že o tom s takovou lehkostí mluvíte? Podle vašeho tónu bych řekla, že to znáte spíš z vyprávění nebo novin….
Ano, to je to, co pro ně udělat můžeme. Rozhodnout za ně a zbavit je utrpení. Člověk tím musí projít sám.
Nic ve zlém, ale vy se v tom životě trápíte asi docela dost!
Edito, to je smutne, vim, ze jste bojovali, ale nakonec clovek musi udelat tu posledni spravnou vec. To ovsem nepoleci ten smutek na dusi.
Prijde mi, ze nekdy zvirata vyciti smrt driv nez lidi. Kdyz umirala moje milovana pejska Grizzlinka, tak my jsme to napred tak nevideli – jenom jsme si mysleli, ze ma castecne ochrnutou zadni nohu, kde mela problemy s kolenem uz driv a zarizovali jsme lecbu. Kdy mi prvne opravdu zatrnulo bylo, kdyz Chet poponesl Grizzlinku na zahradu se vyvencit – mohla z toho jednoho schodu ven, ale muselo se ji pomoct, a Grizz pak lezela na trave a tri venkovni kocky, s kteryma se leta vzajemne tolerovaly a ignorovaly, se kolem ni sesedly a dlouho na ni koukaly a byly jak sochy. Za necele dva dny pote Grizzlinka ochrnula uplne a z domu jsme ji tri lidi museli vynest na dece na posledni cestu.
Edito, to není smlouva s ďáblem. To je život s krásami a bolestmi. Jen ten konec strašně bolí. Ale nový začátek ti dá zase spoustu lásky a radosti. Za tu nakonec zase zaplatíš. A tak dále v kruhu, spirále….
Drž se, zase bude líp (h)
To je mi moc líto! Hladím po tlapce, bude líp! Ostatní kočičáci Ti to vynahradí.
Je to smutné, když zvířátko odejde, ale měla krásný život plný lásky a dobré bydlo, tak to je důležité, kolik jich trpí bez jídla, zmrzačených a na tu lásku čekají. Mohla bych o tom teď dost vyprávět……….. ale nebudu, nechám si to na potom. (h)
Nemala len život plný lásky, zažila si svoje, síce len krátko, ale poznačilo ju to na celý život.
Ako malé mačiatko ju našla naša dcéra na ulici v januári ako vyhodený už nepotrebný vianočný darček. Táto skúsenosť ju poznačila na celý život a ani tých 14 a pol roka, čo s nami žila ju nezbavilo strachu z cudzích ľudí a akýchkoľvek zmien. Ale napriek tomu bola nežnou a milujúcou mačičkou a naše dnešné rozhodnutie vyplynulo len z lásky, ktorú sme k nej cítili.
(h)
Vavísku!
Tak jsi mne dnes nostalgicky naladila a vrátila do školních let. Jojo – taky jsem lepila a gumovala na konci školního roku – vidím před sebou stožky knížek před tabulí, kterých se následně chápeme a odnášíme o třídu níž, aby, až se vrátíme zpět, tam na nás už čekaly stožky knížek, které mezitím přinesli děcka o třídu výš. Cítím na rameni popruh brašny plné knížek – nesli jsme je pěšky z Kobylí na Vrbici – čtyři dlouhé kilometry a furt do kopce.
Taky jsem mívala směs nových a prastarých knížek (o ty staré jsme se rvali), které jsem pečlivě obalila do modrých papírových obalů – ty jsem měla nejradši, protože během roku se na nich objevily tužkou psané taháky, které byly vidět jen při určitém úhlu. Vlastně největší pozornost učebnicím jsem věnovala na konci školního roku – během roku jsem nejvíc používala čítanku, ruštinu a matematické tabulky na straně druhé odmocniny – zbytek jsem mírně opomíjela, neb vše důležité bylo v sešitech (;o)).
Teda Vave, jsi mi to natřela (whew) V mých vzpomínkách se učebnice nechytily, i když je pravda, že jak tady tak sedím, vracím se k řádkům a popíjím kafíčko, tak se mi sem tam něco vybaví, ale hodně mlhavě. Nedá se nic dělat, musím si přiznat, že už jsem stará, sklerotická baba 🙂 Ale díky, mám důvod zaměstnat mozek (rofl) (rofl) (rofl)
Jirka bohužel nic moc. Stále si stěžuje na veliké bolesti, na závratě, je stále ledový a taky je mu často zima navzdory venkovnímu žáru. Dneska dal krev na testy, tak jsem zvědavá co z toho vyleze.
Holky jsou vařený pečený a sežraný od komárů :@ Už jsem na ně začala cákat i Off pro lidi. Ale i tak jsou v novém už doma, na farmu se jim nechce, a už je ani nenapadne táhnout směr konírna 🙂 Darlenka si moc užívá, že má nejenom svůj pelíšek, ale má k tomu i svojí boudičku, svojí zahrádku, každou chvilku u sebe paničku, sem tam i pánečka. Uklidnila se, už ani nepamatuju že by si zavrčela na Elišku. Prostě šťastný pes 🙂 Doufám, že do tohoto bodu dojde i plašan Elišatý. Zvířetníci, já Vám všem tak strašně moc děkuju, že můžu psát zrovna tyhle řádky (h) (h) (h) Vůbec nevím co by bylo, kdybych Vás neměla…
Krásný den 🙂 (f) (h)
Lídošku zlatej! (h) Držím palce Jirkovi na krev a doufám, že mu bude brzo lépe. (h) Léčba byla opravdu drastická.
Jsem moc ráda, že se holčičky chlupaté konečně zabydlely. (dog) 🙂 (dog) Doufám, že všechno funguje, jak má. Kdybys ještě něco potřebovala, tak písni. (nod)
Bodejť by Jirkovi nebyla pořád zima, když je vyhublej na kost a slabej jako moucha. To se poddá, jen vydržet. Krmit se , vyhřívat se, pomaloučku a opatrně se začít hýbat. Myslím na vás často, Lídošku, a palce vůbec nepouštím. (y) (h)
Li,
polykaly by ti holky pangamin? Já jsem to odzkoušela na sobě, po 4 dnech braní 2 tabletek denně (ráno a večer), na mne přestaly ty hmyzáci útočit…smrdím jim…a jsem šťastná…. (chuckle)
Jéjé, díky za nápad!!!! 🙂 Polykat by nepolykaly, tabletky vkládáme do krku 🙂
Jsem rád, že alespoň psindy jsou OK. Jirkovi držím (y) ať se dá dohromady – ten záběr na organismus musel být obrovský. A ty se, holka drž a nezapomeň na dortíčky! (h)
Víš dobře, milá Li, jak se na Jirkův stav doktoři dívali ze začátku… a jak jste všichni dohromady, Jirka, doktoři i ty zabojovali! Ta léčba je strašná, ale teď už musíte jen vydržet, to nejhorší je pryč, rekonvalescence bude trvat celé měsíce. Klid, dobré jídlo – pro Jirku navíc i výživné koktejly – a ono se to pomaličku zlepší. Vydržte, to nejhorší už máte za sebou (h)
Díky díky (h) Je to strašně těžký a Jirka to tak nějak vzdává… Podává se tomu. „Bohužel ještě žiju“ je jeho odpověď na pozdrav, když přijdu z práce. A pak vylíčí jak moc je mu zle, a že vlastně nebýt mě, tak by neměl důvod proč to nežití, živoření přežívat. Stále ještě hubne, už jsme pod 60kg. Jí mizerně, koktejly už nemůže ani vidět, maso odmítá. Zatím se ještě cpe ovesnou kaší a furt má chuť na borůvky. Má je, naštěstí se dají koupit 🙂 Ještě stále se mi daří z tohoto vyskákat a přejít do normálního hovoru, ale už mám fakt dost… Ještě že mám tady vás (h) (h) (h)
Lidunko. (h)
Co nějaké ochucené bramborové kaše? Dělala jsem onehdy s celerem, bylo to vynikající. (proč to vůbec neudělám znovu, hmmm? (fubar) ) A co filé na másle?
Husté polévky nebo polévkové krémy – hele!
Dede: http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-polevka-je-grunt-09b-/p_zviretnik.asp?c=A060316_214910_p_zviretnik_dru nebo Xerxová: http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlsotnik-polivecky-042-/p_zviretnik.asp?c=A080522_211029_p_zviretnik_dru
Tak mu řekni, jak by byl rád před víc než půl rokem, kdyby věděl, že bude určitě žít! Já vím, prošel si peklem, a ta určitá úleva ho vede k takovému rouhání. Chvíli čekej, ale pokud bude se sebelítostí pokračovat, tak na něj zavrč. Sebelítost je chvíli omluvitelná, vůbec v tomto případě, ale dlouhodobě je zhoubná a vede akorát tak do pekel. A pečuj o sebe, na to nezapomínej… (h)
Howgh, Dede, máš úplnou pravdu (h)
Milá Li,
tohle mi říkal táta, když jsem za ním docházela do léčebny, snášela jsem to hodně dlouho,pak se ve mně cosi vzubouřilo a já tam na celej ten pokoj zařvala: Bohužel,já taky!!! A pak jsem se sebrala a odešla. Že jsem se sesula hned za těmi dveřmi a prolila Niagaru, to už otec nevěděl, ale je fakt,že se pak až do konce svých dnů, alespoiň přede mnou – snažil. Doktor říkal,že mu ten můj výkřik,prodloužil život o 3 roky. (rose1)
(h) (y)
Dobré ráno, milí Zvířetníci a zvířátka. Heč, už mám PRÁZDNINY!!! Vím, nejsem sama a přeju všem krásnou dovolenou a prázdniny.
Vave, vím, že se tvoje povídání týká spíš větších dítek a studentů. Já jsem na druhé straně toho stolu a musím učebnice vybírat a vracet do skladu. Jsme sice trochu jiná kapitola, ale i tak nejsem ráda, když mi děti vrací slabikáře poničené, polité od kakaa a umaštěné. Někdy za to samotné děti ani nemůžou, nemají doma takové prostředí, aby měly vlastní koutek na učení a pak se slabikář ocitne mezi večeří třeba. Ale učím Myšátka, že na každou knížku musí být opatrní a nesmí ji ničit, že knížka je něco vzácného, je to kamarád. Když jsem chodila do školy, měla jsem taky ráda učebnice pěkné a kdybych je poničila, doma bych to pořádně schytala.
Možná i z nás se z áček stávají postupně déčka…. Jen nevím, jak do toho zamontovat ta nezajímavá béčka a céčka, protože i ta by měla v posloupnosti mít své místo. Možná většinu aktivního života – ten takzvaný střední věk jsme béčka a céčka. Ostatně v románech najdeš obvykle mladé nebo až staré. Asi jsou ta béčka a céčka nezajímavá i mezi lidmi.
Evi (inlove) , to je moc zajímavé, co píšeš. Jasně, že bez béček a céček by to na světě vlastně ani nešlo, ale prostě já to mám pořád trochu tak, že buď nejlepší nebo nejhorší. Ale tohle je hrozně relativní, tyto kategorie mohou platit jen nějakém tvém mikrosvětě, z trochu většího nadhledu už to pak všechno splývá do béček a déček a ještě z vyššího nadhledu jsme možná (skoro) neviditelní.
Díky, Evi , zas mám nad čím přemýšlet. (h)
Někdy přemýšlím, co jsou to ta áčka. Jsou to ti naleštění „mladí dokonalí“ lidé z reklam, menažeři a modelky? Nebo je to mládež, někdy hlučná, praštěná, neupravená, ale nepočmáraná, v podstatě čistá? Chci věřit, že je to ta mládež (i když nám může lézt na nervy). Že modelky a manažeři jsou už jen přegumovaná béčka a céčka, bez osobnosti a bez chuti. Ale jsou vyspravení dokonale a učitel to přehlídne.
Na druhé straně, tohle jsou jen známky z „novosti“ a udržovanosti, ne z obsahu. Určitě znáš milovanou očtenou knihu, vzhledem jasné déčko. Já bych asi víc koukala na obsah… A tam (aspoň mám ten pocit) se nemáš za co stydět.
Ano, to je klíčová otázka: co nebo kdo jsou áčka, béčka …. Hodně jsi mě zaskočila, nikdy bych jako áčko neoznačila „mladé dokonalé“ lidi z reklam, menažery a modelky. To jde nějak mimo mě, stejně jako stránka v časopise, kde reklama, tu vůbec nevnímám, nevím, co tam je, netýká se mě to.
(Hmmm, mi ale dáváš poránu, Evi. Díky!)
Ty bys ty reklamní za áčka neoznačila, což tě řadí mezi obsahová áčka (aspoň v mých očích). Ale reklamu ignoruje jen asi 5% lidí (podle velkých průzkumů). Ostatní se chytí, aspoň někdy.
A promiň, nechtěla jsem tě myšlenkově honit. Já mohu myslet ještě tak po ránu, odpoledne je už na přemýšlení horko.
A neboj, příklady na sčítání jsou čím dál těžší, tak už toho nechám 😉 (chuckle)
Náhodou jsem moc ráda, že mě honíš. (nod) Je příjemné a přínosné si s Tebou povídat. (h)
Moje milé, já vidím jako áčka děti 🙂 Zatím nevinné, dychtivé, důvěřivé, přijímající informace odvšad, ale ze začátku sebrané někým jiným, připravené se vrhnout do všeho… A že jsme vlastně skoro celý život béčky a céčka? Na tom nic není, protože i mezi béčky a céčky je široká škála, každý stárne jinak. Někdo dbá hlavně na vnější úravu a nezohýbané stránky, jiný se snaží svůj původní obsah doplnit o nové poznámky a taháky… aby z nás časem byla déčka. Vždy stará, ale pokaždé jinak. Jednou odrbaná, možná i s vypadavájícími listy, ale plná užitečných a zajímavých informací (hm, tudy snad vede i cesta k moudrostí – pokud budeme umět ty informace vytřídit a leckteré zase zapomenout 😛 ), nebo prostě jen stará – vetchá, jednou pokecaná a orvaná, jindy na venek ještě jakž takž vypadající, ale plná starých neužitečných názorů. Áčka jsme jen chvíli a není to naše zásluha. Ale jaká budeme déčka – to je právě ta výzva! (inlove)
Tak tohle podepíšu! (h) (h) (h)
Celou dobu, co jsme béčka a céčka, se snažme, ať jsme jednou déčka, co jsou uvnitř áčko !
Tak tenhle časový pohled na áčka a spol. je moc hezký, milá Dede a milá Bubu.
(h)
Je to tak, být Áčko není žádná zásluha, žádnej argument. Ale být zajímavé a potřebné Déčko …, o tom ten život asi je.
(y) (nod) (sun)
My jsme sice učebnice odevzdávali na konci roku, ale nové fasovali až v září. Ale možná, že to byl pouze zvyk naší školy. Učebnice jsem mívala různé, od těch nových, po horší, ale úplný salát jsem snad nikdy neměla. To spíše kluci, jenže na ZDŠ jsem ještě byla vzorňák. Když já se ještě učila číst z červeného slabikáře . Máma má maso…. Ema má mámu………. a tak dále
Jé, vzpoměla jsem si na tatínka, on mi vždycky na konci roku pomáhal lepit učebnice, protože to jeden sám teda neudělal dobře. Náš pan třídní nám učebnice vydával podle toho, jakou kategorii jsme vraceli, takže kluci zase dostali ty saláty a většina holek ty lepčejší. Někdy bylo těch salátů víc a tak jsem občas měla knížku s vepsanými moudry a pomůckami. Vůbec jsem si uvědomila, že na knize hodně záleželo, jak jsem v září k předmětu přistupovala. Jasně že se každý do té učebnice podíval, aby se alespoň vyděsil, co ho čeká…..
Jo, ještě ji mám schovanou, tu Teorii literatury. Tedy nemám, předala jsem ji o generaci dál….. (sun)
hezký čtvrtek všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Já byla vzorný žáček – já chtěla učebnice vždy krásné, nové, voňavé… (chuckle)
Krásné prázdniny všem, kterých se to týká – ať už studentíkům nebo kantorům. A krásné dovolené těm, kteří na ně míří. Třeba Zaně s Fandou, kterým začíná velká skotská cesta…
Milá Vave, škoda, že nebudeš psát tresty o prázdninách, těch prázdninových témět by se určitě našlo- jéje! No, ale zase školní trest o prázdninách- to zní snad hůř než reparát. (Ten já neznám, ale brácha ho jednou v životě dělal- a to z tělocviku).
Učebnice se dneska číslují. Kaččina škola rozdělovala učebnice podle tříd- jazykovým dobré a nejazykovým saláty. Takže Kačka měla učebnice č. 6 a výš. Špinavé odrbané saláty, kde se půvab už vytratil. Ale je to holka hodná, nepřišla na zlepšovák nosit do školy jen pár nutných stránek místo tahání celých knih. To je výhoda těch rozbitých. Ale dvě měla tak hnusné, že jsem jí v září koupila nové, protože ty fakt vypadaly, že z nich během roku chytne nějakou škaredou chorobu…
Dneska je první den prázdnin, včera jsme zvládli ukázat vysvědčení babičkám- neklamná známka toho, že prázdniny jsou tady!
Já v prváku- z Mechaniky, pak už je zrušili (NOVÉ POJETÍ) a bylo možno jít jen k opravkám v srpnu. Reparát – to byla šance, ukončit ročník bez nedostatečné, v červnovém termínu, když to nedopadlo,byla nedostatečná a opravná zkouška v srpnu a pak buď další ročník nebo propadnutí. (to pro ty neznalé)
Milá Vave,
děkuju,že jsi mě hned po ránu vrátila do vzpomínek na vracení a fasování učebnic. Je s podivem, že jsem po odevzdání těch několika posledních (vyjma těch, co jsem si nechala a mám je stále doma a sem tam do nich i juknu), tuhle kapitolu ze školních škamen nějak pustila z hlavy. Také se pamatuji na svoje přehmaty a vývoj, kdy jsem pochopila, že ty nové „A“ učebnice si brát rozhodně nemám, protože nejlepší jsou ty „vyžilé a obouchané“-prostě „D“, pokud jim tedy nechybí stránky… v nich bylo mouder a vypsaných pomůcek pro zapamatování..no jéje. Byla jsem poslední rok starého pojetí, po nás už byly učebnice jiné i učivo. Jak jsem byla šťastná,že mne nezasáhly množiny. Jak jsem byla nešťastná,když nám pomatený fyzikář,cpal v prváku do hlavy maticový počet a nechápal,jak je možné,že tomu nerozumíme. Jak jsem někam na dno uložila výpočty chemických rovnic a kreslení benzeových jader, abych je již nikdy více nepoužila. Kde jsou ty časy, kdy největší zájem o učebnice byl v době jejich fasování. A jejich obalování, když na trhu nebyly igelitové obaly, jen papírové – fialové. A z té úsměvné nostalgie mi najednou zatrnulo a stekl mi pot po zádech…Vave,Vavísku, ty jsi nezmínila linkování sešitů – moji noční můru (sweat) , ale to už je na další 105..třeba hned tu první v září…. 😉
jsem sice o nějaký ten pátek starší, ale množiny mě zasáhly mocmoc… v Liberci byla totiž jedna z mála experimentálních škol na výuku matiky. No – byla to ta naše, spadali jsme tam. A musím říct, že to bylo fajn – měli jsme totiž skvělé učitele na matematiku a tak jsme k těm množinám (neměli jsme učebnice, ale kopírované „pracovní listy“) zvládli i normální počty. Myslím (wait) , že není až tak důležité, jak se ta početní představa buduje, ale kdo ji buduje. Skvělý kantor dokáže dětem ukázat, že matika nekouše a že dokáže být úžasným předmětem
Já jsem se s množinami setkala už snad ve třetí třídě. Nevím vůbec, jak k tomu došlo, ale naše milá paní učitelka M. předváděla jiným učitelkám, jak v budoucnu bude výuka množin vypadat. Takže jsme spolu se spolužákem Petrem „vázali do uzlíčku“ červené a žluté tulipány nebo jablka a hrušky na několika seminářích a moc se nám to líbilo. 🙂 Moje další setkání s množinami bylo až na gymplu – ale to už nebylo rozkošné a veselé hraní si s uzlíčky. (nod)
Přeju všem krásný den! (h)
1. Existuje prazdna mnozina.
2. Ke kazde mnozine existuje mnozina ji obsahujici.
…
bohajeho TeMno! Bleargh. To byla silena prednaska.
JJ, prázdné uzlíčky jsme také malovali. (nod)
Uzlíčky, pro ty nejmladší, tím bylo myšleno, že ty jednotlivé skupiny předmětů zavazujeme do šátku na uzlík, chjo, pááááni, to už je tolik let! :O