Do Británie se toužím dostat na dovolenou už roky. Byla jsem tam několikrát služebně, ovšem to slouží hlavně k tomu, aby se člověk užíral přemýšlením, co všechno by mohl vidět a stihnout, kdyby nebylo těch otravných pracovních povinností.

Když jsem tu myšlenku nadhodila, Franta nebyl proti; taky pošilhával po výletu, nejlépe do Skotska (zatímco mne lákala spíš ta jižní část). A tak jsem někdy v lednu začala uvažovat jak na to.

Nejdřív jsem prohledala cestovky, protože – co si budeme povídat – dobře jsem věděla, kdo to v opačném případě bude muset celé vymyslet a zorganizovat. Cestovky vhodný výlet nenabízely. Nezbývalo než se do toho pustit. Původní myšlenka byla: týden ve Skotsku, týden na jihu. Měla jsem už jakž takž nástin Skotska hotový, když mi došlo, že přihodit k tomu jih Anglie a Cornwall (možná kousek Walesu), jak jsem si původně představovala, je nápad hodný totálního zeměpisného analfabeta. No však. Ale už jsem do toho vložila tolik času, že jsem s těžkým srdcem usoudila, že teda dodělám to Skotsko a jih nám snad neuteče.

A tak jsem vymýšlela, organizovala, mailovala, hledala, zamlouvala, odříkala, platila a dohledávala ztracené a neprovedené platby – patero ubytování, příslušné vlakové přesuny (a tři krásné jednodenní autobusové zájezdy na severu Skotska, které nabízela místní cestovka, která o dva měsíce později ukončila činnost. Ale peníze už vrátili).

Na radu šikovných cestovatelů (díky, Xerxová) jsem nám zařídila dva pěší výlety. To je tak: v Británii mají řadu dálkových turistických tras, většinou víc než sto kilometrů dlouhých, které vedou hezkými a zajímavými místy. A existují kanceláře, které se živí tím, že vám tu cestu zorganizují, tj. dodají itinerář, mapy, na vybrané trase zajistí ubytování a hlavně – převezou zavazadla každé ráno z místa, kde jste spali, na místo, kam přijdete dnes večer.

Takže chodíte pohodlně s malým batohem a možná ani moc nebloudíte. Tuhle službu nabízejí dokonce i jen pro části tras, protože chápou, že každý nemá možnost vyrazit na týdenní nebo i delší pochod. Tedy zaplatit jim taky nebylo jednoduché, ale nakonec stačilo pár infarktových dnů a bylo to a oni přislíbili poslat všechno potřebné.

Zážitky se vůbec hromadily spíš ty náročnější. Třeba server VisitBritain prodá „permanentku“ na vlaky komukoliv kromě Čechů (prý měli potíže s podvodnými kartovými transakcemi). To už byl červen a já měla více méně všechno v kupě, kromě těch vlaků a pak taky ty autobusové zájezdy bych ráda přece jen absolvovala.

Mezi tím došel balík k první pěší trase. Druhý je zatím stále nezvěstný, už jsem ho urgovala, snad se to stihne… Čeká nás devadesát osm britských kilometrů.

Z došlých informací jsem objevila britskou cestovku, která prodává jednotlivé jízdenky na vlak do ciziny (dokonce i Čechům). Tak jsem je rovnou objednala, zaplatila – a sháněla, jestli transakce řádně prošla, protože jsem nedostala avízo mailem, které slibovali. Dobře, potvrdili mi, že je vše v pořádku, teď už jen nevím, jestli se nám podaří jízdenky v příslušném samoobslužném automatu v Británii vytisknout). Poněkud nepříjemné je, že vlaky se tímto způsobem musí kupovat s místenkou, tj. na konkrétní hodinu, ale ta sleva je příliš lákavá…

Zatím se mi nepovedlo zařídit si palubní vstupenku pro let zpátky. Samozřejmě aerolinky chtějí vědět, jaký cestovní doklad máme – ale nabízejí na úrovni občanského průkazu na výběr Identity Card A, Identity Card C, nebo Identity Card L. Kromě nich nikdo (včetně konzulárního oddělení britské ambasády) netuší, o co jde. Na dotaz zatím nereagují, asi si vybereme možnost A.

Objednala jsem dva nové autobusové výlety – placení se táhlo dva dny, obsáhle jsem si psala s příjemným Skotem, kterému moc nevadilo, že se platba kartou nedaří (mezitím jsem bouřila u svojí banky), prý v Česku už byl a moc se mu tu líbilo.

V neděli jsme měli zavazadlovou generálku, protože balení na takhle dlouhý výlet nemáme vyzkoušené. Takže jsme si lámali hlavu s minimalizací šatstva, počítali, kolikrát si můžeme umýt hlavu z šamponu, který vezeme – a vážili to a říkali si, jak by nám bylo pěkně doma někde na horách.

Tak nám držte palce, ve čtvrtek 1. července vyrážíme na trasu Londýn – Edinburgh – Inverness – Berwick upon Tweed – York – Manchester.