Jak jsem se už v předešlých povídáních zmínil, vše se podnikalo pod hlavičkou turistické sekce ČSTV. Takové turistické oddíly vznikaly obvykle v učilištích co byly při továrnách, jako třeba Královopolská strojírna nebo Brněnská Zbrojovka, či škola Spojařů a podobně. Nechyběla ani Slávia vysoké školy pro studenty.

Spojařská škola tehdy sídlila na rohu ulice Orlí a Novobranské, tuším, že pod číslem Orlí 30, v budově bývalého policejního ředitelství. V jejich prostorách jsme se přes týden scházeli a plánovali naše akce. Turistický oddíl T J Spoj Brno. Nynější Střední škola informatiky a spojů, Brno, Čichnova 23, v Komíně má od tehdejší dosti daleko, i když jsem se díky internetu dověděl, že tábor na Želetavce Spojaři stále mají. Asi bych ho nepoznal a také asi už nemá tu romantiku bývalého primitivního stanového tábora, s latrínami vykopanými v lese, daleko od vody.

Ale to předbíhám. Tentokrát se pokusím ze vzpomínek vydolovat velkou a zásadní změnu, která se v našem turistickém oddílu stala. Na jaře tohoto roku přestoupil z turistického oddílu Královo Pole manžel naší vedoucí Estely Kašparové, Zdeněk, k nám do Spoje Brno. Následovala ho většina oddílu Královopoláků, který vedl. Tedy nastal příliv nové krve a se zpětným pohledem mohu říci, že krve nadmíru zdravé a kvalitní.

Zdeněk, bývalý skaut, dal oddílu daleko větší dynamiku a charakter téměř skautský. Už pod taktovkou Zdeňka Kašpara, kterému jsme říkali Kaspr, byl postaven a zčásti zorganizován letní tábor na říčce Želetavce co se vlévá do Vranovské přehrady. Místo bylo na nádherné louce v zátočině říčky pod skalou, co se tyčila na protějším břehu. Lokalita známá pod jménem Koberův Mlýn. Poblíž říčky byly postaveny stany kuchyně a jídelny, aby výše na louce vznikl tábor postavený v duchu skautských táborů blahé paměti. Tedy společenský stan – hangár a kolem stanové jehlánky ze dvou celtových půlek na podsadách.

V táboře byly na prázdninách mladší děti a já tam už jel jako jejich vedoucí. Další vedoucí byla Jana Kořínková a jako táborníka tam měla mladšího brášku, co dostal přezdívku Pitrýsek. Přes týden tam byla jediná dospělá osoba, kuchařka, které děti pomáhaly, mívaly služby v kuchyni. Pro proviant a denně pro mléko se jezdilo přes brod do nedalekého Peksova Mlýna, námi zvaného Peksáku. Kurýr si jistě dobře vzpomene, zrovna tak i Aleš a Grizly. O víkendech dojížděli dospělí vedoucí a také někteří rodiče dětí.

Program byl bohatý, chodili jsme s dětmi po krásném okolí, sbírali i houby na plévku, prohlédli si hrad Bítov a zříceninu Cornštejnu. Koupali se v Želetavce a hráli hry.

Zde vznikly dvě později ucelené skupiny. Spoj Brno s novými členy Jiřím Kurýrem Šteflíčkem, Jardou Gryzlim Gzelou a Alešem Bednaříkem. A skupina, kterou později vedl Jan Jenis Kryštof složená s děvčátek co byla na táboře jako tábornice. Jenisovi se to stalo osudným, s jednou, tuším Mirkou, se pak oženil, pokud jsem ovšem správně informován.

Další fotky najdete zde