Naše Nejstarší má v druhé polovině července svátek. Na tu svatou, co švidrá zrána. To je takové rodinné úsloví po jednom tahu 😛

A protože už je zase o nějaký ten pátek starší a snaží se vychovávat k obrazu svému jednoho mládence, onen seznal, že na svátek by to chtělo nějaký pořádný dárek, kterým oblaží celou rodinu i stalo se.

Vykonávala jsem nějakou jistě bohulibou domácí činnost, když se ode dveří ozvalo, “ brý den…“ „Čau mámíííí, poď se kouknout, co jsem dostala od Malýho (tak tituluje svého přítele a je pravda, že co do výšky má ještě, co dohánět) Natáhla dlaň a v ní se krčilo jedno potkaní mládě. No vzhledem k tomu, že mě jímá hysterický záchvat už jen při zmínce o potkanovi, ne tak když se s ním někde setkám a já ho mám mít doma??!!! No to v žádném případě!!

A vydala jsem striktní příkaz „s tím hajzlem sem nechoď“ jo až tak je velká moje potkanofobie. „Ale mamíííííí on za to nemůže, že je nemáš ráda“ Argument jak stehno. Půl hodiny jsme licitovaly na chodbě. “ Na ukecaní, abych z něj neudělala bezdomovce, má dva dny“ teda ten potkan. Za zády jen slyším, „No vidíš, ani to tak dlouho netrvalo ji ukecat.“ ach jo mám to ale těžký život.

Abych je umravnila, mám dotaz, kde ho hodlá ubytovat a jak se jmenuje. “ V kleci po Pištovi (to byla laboratorní myš, s Houdinniho sklony a jeden útěk ze svého bytu nepřežila) a na jméně se ještě musíme domluvit“ A tady byl zakopaný pes, holky mu začaly říkat Kámo, Přednosta Pišta a já jsem nebyla s to ze svého odporu slevit, teda aspoň na oko, tak jsem ho vytrvale titulovala Hajzlem. Ale druhý den jsem už s Prostřední šla kupovat potkaní byt, dvouposchoďový s bazénkem s hamakou a domečkem no prostě komfort. Nakonec se jmenuje podle potkáních mlsek Drops.

Jenže milý potkan je značně akční, když jsme odjížděli na týden na dovolenou, převzal péči Malej se svojí rodinou, maminka ho vypustila při čištění potkaního domečku ven a on si vypíchl oko o čouhající drátek. Budiž ke cti, že se k tomu hlásili a že jsou ochotni Nejstarší pořídit nového potkana, že Dropse si nechají. Uvažovali jsme pouze o tom, že bychom ho přejmenovali na Žižku a to bylo vše.

Psina při představování nového člena rodiny k němu jen čuchla, zhodnotila, že se nestane součástí potravního řetězce a to bylo vše, čím to okomentovala.

Je to zvláštní i přes moje vřelé uvítání mi Drops opravdu projevuje náklonnost a to dost silně. Vždycky, když si ho vezmu, si mě pěkně označkuje, aby ti venkovní věděli, že já už svého potkana mám. Teď už jenom odolávám cíleném tlaku mladších potomků, že by neměl být sám a že by se ještě jeden potkan a nebo potkanka k nám domů vešel…