O téhle akci se dlouho nevědělo, jestli vůbec proběhne – přece jen Rožnov nedávno zasáhly povodně a nebylo jisté, jestli městu zbudou peníze. Definitivní ANO padlo až dva dny před akcí, ale kvůli složité situaci to všichni akceptovali. Bitva se konala v rámci folklorního festivalu Rožnovská valaška.
My jsme na bitvu jeli přes návštěvu u Kájovy maminky, která potřebovala pomoct na chalupě posekat trávu. NIKDY nebyla tráva tak hustá, šťavnatá a vzrostlá – vytrvalé deště se podepsaly i tady. Když jsme vytáhli lištovou i strunovou sekačku a společně se prodírali tou zelenou pohromou, přehodnotila jsem názor na velikost pozemku kolem chalupy – v životě mi nepřipadal větší. Určitý podíl na tom určitě měla i sobotní teplota kolem 33 °C. Druhý den ráno bylo po vydatné noční bouřce chladno, takže spálený krk nevadil, a vydali jsme se směr Rožnov. 
Po příjezdu jsme se stihli převléct, ještě než začali chodit diváci. V malém táboře ve skanzenu všichni právě snídali, a tak mi nabídli kafe z kotlíku (dobré bylo) a Kuba, který už hodinu a půl nejedl, si dal čtyři plátky vánočky. Ke kafi mi poskytli popis noční bouřky – lilo a byl tak šílený vichr, že museli držet stany, aby jim neuletěly. Tohle jsem zažila před dvěma lety v Kroměříži a musím říct, že zopakování tohoto zážitku jsem si ráda nechala ujít.
Scénář bitvy byl zhruba vymyšlený, a tak byl předán na poradě velitelům, kteří si šli následně prohlédnout bojiště, aby měli jasnější představu „do čeho jdou“.
V určenou hodinu vojska nastoupila a začalo se. Zahájení proběhlo tak, že si partička dětí postavila z klacíků hraničku, kterou jim zlí výrostci přišli zbořit. Kluci a výrostci se porvali. Děti si zavolaly na pomoc tatínka a výrostci několik tatínků (portášů s valaškami), což posloužilo jako záminka bitvy.
Dětem se vše muselo dopředu vysvětlit, musely si vyjasnit, s kým se budou rvát, případně si něco zkusit. Kačka byla sice zpočátku vyhodnocena jako příliš vysoká, jenže nakonec žádné z dětí nedokázalo tak dobře ječet jako ona. Kuba na chvíli odložil buben a hrál chlapce, co se rval s klukem o dvě hlavy větším.
Následná bitva proběhla dobře a bez komplikací – obě bojující strany věděly, jaký je scénář, a velitelé velmi rozumně manévrovali se svými muži. Samozřejmě tu a tam musel někdo padnout; toho pak markytánky zvedly a odtáhly či odvedly za vojsko, kde se voják „reinkarnoval“. Dělostřelci s novým dělem stříleli jako o život a vojska střídavě střílela nebo šla „na palaš“ do útoku nablízko, aby to bylo pro diváky poutavější. 
Celou dobu ukončil příchod markytánky Táni, která si půjčila malá dvojčata a bitvu rozehnala vařečkou – seřvala vojska, vyhmátla z armády svého muže a vyhnala ho domů. Myslím, že potlesk sklidila zaslouženě.
Přes počáteční nejistotu ohledně pořádání akce jsme nakonec všichni dostali oběd a malý honorář. K obědu jsme měli brambory, dušené vepřové plátky a kysané zelí, takže podle místní receptury.
Borůvka střílení nemá ráda, a tak jsme ji na víkend nechali u mých rodičů. Vzali si ji na chalupu, kde se po vystoupení z auta zatvářila jako šéfová našich latifundií a obcházela zahradu, aby zkontrolovala pozemky. Sice nemáme plot, ale od malička ji učíme držet se na zahradě vymezené travnatými mezemi, což vzorně dodržovala.
V pátek večer ještě proháněla kosy, ale v sobotu už jí došlo, že jich je moc a nemá to cenu, a tak vyhnala jen drzou místní kočku, co jí courala po revíru. Při povalování v trávě na sebe nabírala kudlačky a svízele, které jí moje maminka trpělivě tahala z kožichu, takže domů přivezla jen tři. Z uší jsem je sice musela vystříhat, ale to madam psové nijak nevadilo…
Další fotky najdete zde
hej len ja neviem či mu dala tou vareškou výprask alebo tak
Matyldo, zapomnela jsem rict, jak moc pekne ty fotky jsou – zachycuji okamzik a pohyb a atmosferu – libo pohledet.
Matyldo, to muselo bejt parádní 🙂 (y) . Ony tyhle malý akce jsou často nejlepší. Pár bitev už jsme tak různě potkali, ale tady to fakt vypadá, že se všichni bavili.
Fotky moc pěkný (clap)
K hradům a zámkům – už nějaký čas dovnitř na prohlídky nechodíme. Bohužel jsem neměla zatím to štěstí, aby to nebyl navrčenej kolovrátek, leckdy člověk přímo podle dikce vidí to rozložení textu, z kterýho se dotyčnej učil.
Zlatý zámecký zahrady 😀
Ředitelka školy, kam chodí Bezhřívnatec a Víla, ve volných chvílích průvodcuje na Karlštejně. Už se tam pár let chystáme 😀
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) „Pepo, platíš daně?“ „Pochopitelně, že platím. Nejen Daně, ale i Lence a Ivaně!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer, pěkně se vyspinkejte a přemýšlejte o tom, komu platit daně. 😕 ~o)
Ahoj všem! Tak se hlásím zpět z báječné dovolené v Itálii! Bylo to nádherné, úžasné… ale už jsem zase v práci 😛 Abyste něřekli, tak tady je odkaz na první sérii fotek:
http://www.krejg.estranky.cz/fotoalbum/dovolena-a-akce-se-zviratky/lago-di-garda-2010
V Benátkách jsme nakonec nebyli, ale i tak jsme toho hodně procestovali a objevili poklady! No, uvidíte sami, nechte se překvapit 😉
Uteklo to, viď |-( Ale fotky vypadají hezky (y)
Blážo, dík to jsou nádherná místa, nejsem cestovatelka ale tam se podívat to je sen, Krejg je úžasný model /nebo jak se řekne pan modelka?/Nafotili jste ho krásně, ta krajina mu dělá pěkný doplněk.
Nadhera! A to stredoveke mestecko mne taky velice zaujalo. A vubec -mooooc pekne.
Blážeo, to jsou nádherné fotky, jak přírody, tak domů (ty krásné vovokenicované) se spoustou květin a kombinací kamene se dřevem. Myslím, že ty „kulaté domy“ jsou asi tzv. Tulli – kulaté kamenné (bíle ohozené) domy se stechou z tašek nebo kamenů. Jejich stavby se myslím datují až na začátek křesťanství. Jedni naši přátelé si jedno Tulli kdysi najali na dovolenou a pak jsme viděli fotky – velice zajímavé, ale samozřejmě uvnitř všechny stěny zaoblené. Dívala jsem se na internet, ale nenašla jsem nic v češtině, tak tady je odkaz alespoň na obrázek.
http://whc.unesco.org/en/list/787
Maričko, fakt se o kolových stavbách toho nedá na internetu mnoho nalézt. Snad jen, že existovaly již v pravěku a lépe odolávaly vodě, než čtverhranné stavby. Každopádně ty vysoké nájezdy v té vesnici taky chránily (chrání) při tání sněhu úrodu a obyvatele před vodou 🙂
Pokud ještě můžu – kolové stavby jsou stavby na kůlech, zvednuté nad terénem, používaly se všude (a používají) kde se často zvedá voda. Od pravěku přes Velkou Moravu do fčil – dneska jsou tak chytří už jenom v pralese indiáni a lidi v jihovýchodní Asii a v Číně. Moraváci stavěj se sklepama a dají si do nich mrazáky a je vymalovaný (vlastně vytopený).
Chichi Batýsku – tady zřejmě nejde o kolové stavby (jakože na kolkách), ale o stavby kruhového půdorysu – tedy spíš rondely nebo rotundy nebo jak to nazvat.
Ale že ten češtin je záludný (chuckle)
A tady jsem něco o nich našla http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2010021905
chichi, já se nedám, trulli fakt nejsou to, co se v archeologii, v dějinách architektury a i v etnografii neevropských národů rozumí pod termínem kolové stavby. Trulli jsou stavby kruhové, kolové jsou fakt ty na kůlech, z jakýchsi přehláskových důvodů, které zná MLP se neříká kůlové, ale kolové.
Jo, a zajímavé kolové stavby nějakého neznámého divokého kmene ze Znojemska z padesátých let minulého století jsou k vidění na začátku souboru fotek u Jiřího článku o Želetavce, kůly sice zakrnělé, ale jsou!
Milá Baty děkuju, myslím, že máš pravdu. Škoda, že k tomu není víc informací na internetu 🙂
Zadám-li si do vyhledávače „kůlové stavby“ už je tam těch odkazů mnohem víc! Díky Baty!
A ještě jednou já: dle názvu muzea na fotce č. 3051 = palafitte – jezerní kolová stavba . Že mě to nenapadlo dřívějc si to přeložit
Matyldo, to bylo pěkné vyprávění. Nějak mi nedošlo, že dokážete udělat i „sranda bitvu „. To, co já viděla, bylo vždy téměř smrtelně vážné. (chuckle) O to víc se mi to klání ve skanzenu líbilo. 🙂
Milí Zvířetníci, komu nefunguje z jakéhokoliv důvodu Rádio Dede, tak texty posledních tří vyprávění najdete na mých stránkách – http://www.zviretnik.com 🙂 Přeju hezké počtení (inlove)
Pozn. texty nejsou úplně přesné, někdy mi pusa sama ujede někam jinam 😛 Ale obsah je s vyprávěním identický
Našla, přečtla a moc jsem si to užívala (inlove) .
Ad záchody po cestě – jeden čas jsem služebně hodně jezdila do Brna. Před dost lety se jezdilo služebním autem (pak jsme přesedlali na hromadnou 😉 ). S úžasem jsem zjistila, že poměrně dost kolegyň cestou trpí popisovanými příznaky. Ne proto, že by záchodky nebyly, ale proto, že mají zábrany říct řidiči, co by rády :O . Musím říct, že halt asi nejsem dáma (rofl)
Milá Matyldo, vaše rodinné aktivity se mi líbí už dávno, ale tahle bitva mi připadala z mého pohledu mimořádně povedená – a ty fotky! Já nemám ráda masové akce, takže tohle je na mě množství lidí akorát k přehlédntí. A ta fotka oné rozzlobené manželky s vařečkou a dětmi prostě nemá chybu! 😀
Fotky prošly za ta léta vývojem- dřív jsem fotila celé bojiště, aby tam toho bylo vidět co nejvíc. Máme spoustu fotek pidivojáčků na zelené louce 🙂 no a teď se spíš snažím vervat o něco blíž (i když ne vždy mě pustí) a přitáhnout to co nejblíž. Fotí ještě jedna mladá slečna u našeho regimentu- no a ta je teď ve fázi pidivojáčků. 🙂
Matyldo, to je tak bezva, fotky krásné a děti ještě hezčí
OT – prosila bych o palcodržničku zítra dopoledne – pracovní pohovor 🙂
(y) (inlove)
(y) (h)
(y) (h) (y) Zlom vaz!
Myslím na tebe. (sun)
(y)
(y)
Jasně (y)
Budu držet všecky pěsti co mám! (y)
No jo, to vis ze jo!!! (y) (y) (y)
:-bd Držíme palečky. :-bd
je to bezva, Matyldo, ze se umite takle bavit jako cela rodina. Davas tim detem vic, nez se na prvni pohled zda. (y)
Pár postřehů, co by se jinam nevešly:
1) jestli Kačka umí skvěle ječet, pěstujte si ji a lichoťte, co budete mít sil. Ženskou, která ve správný okamžik vydá ten správný jekot, při kterém tuhne krev v žilách a padá listí se stromů, aby pohledal. MLP k tomu nedonutilo nic a nikdo. A tak by se to bylo hodilo…
2) ad odečítači vody, plynu a spol.: tuhle se u nás vyskytl topenář. Říkal jsem už, že zbraně máme pečlivě uložené ve stojanech – zdobí jídelnu. Taky se dost rozhlížel a pracoval rychle…
3) Karolíno, průmyslový vysavač v kůlně na horách, to musela být „bitva“ 😀 A k té mulčovací kůře – pokud se s ní potkají kosourci, neměla by být ničím napuštěná – zhusta se to dělá, aby neplesnivěla, a může to být pro kočkoury jedovaté. Jeden z důvodů, proč si mulč už léta vyrábím sám – druhý důvod je, že v naší upravené barokní zahrádce je tolik zbytečné dřevní hmoty… Kolik, to zjišťujeme až teď, když se potřebujeme zbavit (rofl)
Uhm, když se JÍ (té hmoty) potřebujeme zbavit. Zase už píšu těsnopisně.
Je to asi tři roky zpátky, co jsme ji učili ječet- já to umím, takže jsem mohla předvést 🙂
Kocourci jsou a budou čistě a pouze domácí. Ven vůbec nepůjdou! Někdo mi to vyčítá, že je trápím, ale co ta kočka nepozná, to nechce. Melíšek se sice cpe přes dveře a rád by viděl, co je za nimi a kam ta panička pořád odchází, ale má smůlu. Mám pro to více důvodů, ten hlavní je nedaleká cesta, po které jezdí spousta aut. Naše rovinka mezi 2 kopečky přímo svádí to prát co to dá, nevadí, že jsou ve vsi, že je tam úzká silnice, rozbitá, kolem spousta trávy a živých plotů, přes to není vidět, některé chalupy stojí opravdu těsně u cesty, to je nezajímá, oni to tam prostě rozjedou na 80 a není boha, který by to změnil. Dřevaři s kládami to tam paří jak na okruhu, vběhnout dítě, pes, kočka – není šance na přežití. Melíšek je všudybílek zvědavý, pořád ho mám u nohou, vyjít jen ke kontejneru, už by šel přes cestu za mnou! Držet milovaného vypiplaného kocourka bez života po střetu s autem v náručí bych opravdu nechtěla. A další důvod je, že se léta v chalupě kočka nevyskytovala, tudíž nahoře na půdě jsou zapadlá zrnka jedovatého zrní, různé další návnady antimyší, nesklapnuté pastičky kdovíkde zasunuté, nedá se to nijak vyšťourat, půda je obrovská a má dvojité podlahy. Melda by se tam ale klidně protáhl a na malér je zaděláno! Ne, budou bytoví a hotovo!
Však já jsem si to myslel. A vůbec si nemusíš dělat hlavu, že je snad týráš – má-li kočka ve svém pelechu všechno včetně hraček, kamaráda a milovaného majordoma, víc nechce. To vzkazují tvým kočkourům moji kočkouři (cat)
Hraček a pelíšků a prolézadel a krabic a košíčků na ležení a různých zavěšených atrakcí na rozpohybování a následné lovení tam mají, že by se prodejna pro mazlíky nemusela stydět!
Já tě chápu, on také Melíšek není zvyklý na život venku, to chce přece jen ostřílenou kočku a s tou silnicí nedaleko se ti opravdu nedivím, že ho chceš držet doma. Nejsou také jen cesty, jedy, ale i jiná nebezpečí, která na neznalého domácího kocourka číhají. Ona kočka dokonce pozná, kde ven chodit může a kde ne. V tom je neskutečný náš kočkour. V Praze neprosí, aby mohl ven, vůbec to nezkouší. prostě tam ví, že je bytový kocour a podle toho se zařídil. Dokonce, když jsme ho omylem zavřely venku, hodně mňoukal, aby se dostal domů. Zato v našem domečku vůbec nejde udržet. Jak se tam jednou naučil chodit ven, není síla, která by ho uvnitř udržela. Vloni jsme se o to s mámou dokonce pokoušely, když jsme zjistily, že mu tam jeden kocour jenom ubližoval, ale nešlo to. Raději se nechal neustále drásat a kousat. Loňský nepřítel tam už není a naštěstí jiná sousedka nechala svého loňského kocourka vykastrovat. Tedy šla k veterináři na kastraci s kočičkou, načež veterinář konstatoval, že kočička má pěkné kuličky a co tedy s nimi, sousedka naštěstí, když už tam byla, řekla ať tedy vykastruje kocoura (rofl) (rofl) (rofl) . A hlavně to vypadá, že nepůjde po Micánkovi 🙂
Tak tohle se mi moc líbí, musí to být úžasné, ale jde to naprosto mimo mne, vůbec jsem s podobnými aktivitami nepřišla nikdy do kontaktu. Jednou to napravím a vyrazím se na nějakou takovou akci aspoň podívat! Já měla víkend jednoduchý – nudíte se? Nekupujte si medvídka mývala, kupte si průmyslový, vysoce výkonný vysavač a vysávejte kůlnu! Když to vezmete zgruntu, určitě se nudit nebudete. Pavouci ze mně měli minimální radost, asi jich i pár v tom vysavači skončilo, zato sousedi se bavili přímo královsky. Když přišli prozkoumat, co to tam je za halas v kůlně, který připomínal luxování, ale kdo by luxoval kůlnu, že?, tak nevěřili svým vlastním očím. Právě jsem luxovala naštípaná polena! Ti, co nevěděli, jak se k bláznům, co luxujou dřevo, určené ke spálení, mají chovat, se tiše vyplížili, ti, co byli odvážnější se dotázali velmi opatrně – co kdyby náhodou ten cvok byl nebezpečný, cože to tam jako………? Tak jsem podala u skleničky bílého střiku podrobný výklad, jak se kůlna přestaví a co kde bude a tudíž že tam musí být alespoň v základu uklizeno, aby při pracech ty stoleté pavučiny a špíny nepadaly lidem na hlavu až se tam bude tlouci a pracovati. A taky si nepřeju, aby ta stoletá špína byla zapracovaná do nových stěn. No a když už to spadlo z těch trámů a ze střechy dolů, tak to musím vyčistit i dole, tak proto ta polena. Pokývali moudře hlavami a rozešli se v míru, ovšem s pocitem, že jsem se dokonale zbláznila. V klidu jsem dokončila dílo a už mám i osazeno nové venkovní WC. A pak jsem šla zase mordovat ty kytky. Svým způsobem jsem bojovala taky.
Karolínko! (inlove) Ufffff, málem jsi mě ubezdušila! (nod) (rofl) (whew) Jsem si představila, jak luxuješ ta polena …. a pak vytáhneš z kapsy malý štěteček a jedeš „mordovat“ ty kytky. (y) (rofl)
No, zrovna štětečkem to nebylo, na plevel, co se usazuje v nových skalkách mezi kamínky stříkám roundup sprejem z nádobky, potírám jen ty, kam stříknout nemůžu, abych nezničila i ostatní, které tam naopak být mají. Tam „ťupkám“ štětečkem. Taky je na mne dobrý pohled, neznalí věci z toho mají poněkud zmatek v hlavě. Ale kytky jsem mordovala zubatým střihačem. Příští týden začnu pokládat fólie. Přivezou mi další várku kůry, kamenů a štěrku, rozhodně se nenudím!
Karolíno, já jsem se zpotila pouze při představě vysávání naší kůlny (sweat)
Však já na tu akci potřebovala skoro den a půl! A výsledek je zatím takový nedodělaný, ale to stihnu až po dokončení akce! Pořád je to lepší, nežli ten bordel zametat smetákem, to bych dneska skončila na plicním. A taky byla ta kůlna vyklizená, takže o to to bylo jednodušší.
Matyldo, naprostá špica! Hrozně lituju, že jsem přehlídl, že tady budete (hlásilas to vůbec? (think) ), mohli jsme se sejít. A Vítek by určo zíral.
U nás by to vypadalo asi jak popisuje EvaB – já na historiku (jó, kde jsou zklaté časy Helfštýnské…), Vítek dřevárny, ale kam by vyrazila MLP s Janou, to fakt netuším. Asi by vyrazila nás oba. (rofl)
Hlásila, ale až v pátek před akcí- finální schválení jsme dostali tuším ve čtvrtek v deset večer…
Smůla, tak snad příště…
Honzo, co ty jsi měl kdy společného s Helfštýnem, smím – li se zeptat? Taky mám nádherné vzpomínky… 😉
Já se tam kdysi dávno (ještě za komančů) vyskytl při jednom dobývání hradu.
Já taky, dvakrát 🙂 . Měla jsem kamaráda u skupiny Markus – M, byli to úžasní lidičkové. Poprvé se testovala replika husitského katapultu na letišti v Drahotuších, podruhé už byl katapult nahoře u hradu. Tuším, že to byl tak r. 1986, 7…
Markus mi něco říká – asi jsem se tam tehdy minuli… Jó, svět je malý
Tak o tom jsem jenom slyšela. Tehdy se účastnili naši známí ze skupin Herold a Rex (pak se spojily dohromady)- jó, to jsem ještě o šermu ničehož nic netušila (rofl)
Matyldo, díky za seznámení s bitvou – zavzpomínal jsem si u toho čtení, ba i slzu zamáčkl 😀 Je pravda, že bitev jsme se nikdy neúčastnili, neb jsme byli vyzbrojeni příliš komorně. Jako sportovní šermíři jsme měli jakoukoliv „historiku“ přísně zapovězenu (strašlivě to kazí techniku i reflexy), ovšem marně, tak jsme se alespoň snažili škody minimalizovat používáním pouze lehkých zbraní nebo „nezbraní“ a exkursy do dob pro historické bitvy pravda neobvyklých (druhé baroko, rokoko 🙂 ). Semo tamo jsme pak o prázdninách a dovolených oživovali sály zámků a zámečků, zvedali kastelánům tržby a tiše doufali, že nás u toho nenachytá žádný z našich mistrů…
Bylo to skvělé a „jeli“ jsme v tom všichni včetně mimin, ale pak se jednou sešla velmi nepříjemná kombinace potíží rázu zdravotního, pracovního i docela prostě rodinného – a jak jsme jednou ten koloběh „letních radovánek“ přerušili, už jsme ho nedokázali „nahodit“. Nicméně, čtu si o tom rád, krásně se na to vzpomíná, a konec konců – kostýmy i zbraně jsou pečlivě uloženy ve stojanech a skříních, protože co kdyby přece jen motyka spustila? (chuckle)
Jo, to s kažením techniky chápu…. já mám zase z historického šermu zafixované věci, co vadí v karate- distanc, chlapa si moc blízko k tělu nepustím atd. A momentálně na tom nejsem o moc lépe- moje problémy se zády se vystupňovaly tak, že jsem pořádně netrénovala už dost dlouho. Posledně mi je zničila úplně zima na Doksech….
Vystupování na hradech je řehole- odhopkat scénu jedné výpravě, za půl hodiny jde další. Navíc spousta kastelánů má představu, že to šermíři budou rádi dělat zadarmo a případně si vyberou do klobouku- což mi přijde nedůstojné obou stran, i vzhledem k ceně vstupného (která často vystoupala do výšin a dálav). O víkendu jsem zachytila na netu článek- že hrady a zámky mají letos padesátiprocentní propad návštěvnosti. Tak se možná budou muset začít víc snažit prohlídku zatraktivnit…
a nejhorší je, když si nenechají vysvětlit,že děláš jinou dobu…..a jinou válku, že se to k jejich hradu-zámku nehodí… ;(
Coz ovsem poznaji sermiri a jeden az dva navstevnici denne.
Hele a co bys po těch lidech ještě chtěl – podívej se na jakýkoli „historický“ film ze středověku či starověku (nejlépe něco jako Statečné srdce, poslední verze Tří mušketýrů, Artuš apod.) – takovou směsku zbraní, oblékání, bojových technik aby jeden pohledal. Nemluvě o mouřenínech či asiatech mezi urozenými pány. Vím, co za maglajs v tom má náš Vítek a to se o to zajímá.
Ja bych od nich nechtel nic. Spis jsem to myslel tak, ze tomu kastelanovi muze byt vicemene jedno jestli ti sermiri pasuji k jim spravovanem hradu nebo zamku a nebo ne. Protoze navstevnikum to bude take jedno. Dulezite je neco takoveho tam mit.
No ale bylo by hezké, kdyby se to až tolik netlouklo- plecháči (gotika) na empírovém zámečku jsou fakt jako pěst na oko. Ti patří na hrad. Nebo strčit na renesanční zámek právě sedmiletku. Ti lidi by si to měli spojit a nemělo by být jedno, jak se ti dotyční „mečujou“ (úžasný výraz, používají ho nejen děti- k mému naprostému zděšení). Prostě k základním znalostem by mělo patřit spojení hrad- rytíř- meč a ne nějaký paskvil.
taky si myslím, že by pomohlo spíš vzdělávání veřejnosti než jen holá zábava… (nod) Takže se přikláním k tomu, aby se nad programem alespoň trošku uvažovalo…
Souhlasím, proto jsme se nikdy nevyskytovali na hradech, ale spíš na zámcích typu Veltrusy, Opočno, Kozel a pod. Nebo ve šlechtických domech – tedy, na nádvořích. Zkušenosti s kastelány byly vesměs kladné (nenechali nás vybírat do klobouku, spíš to byla záležitost malého podílu na vybraném vstupném. ) A protože jsme měli souvislé skoro hodinové představení se šermem a dobovými tanci (žádná helmbrechtnice na stole, prosím!), nikdy jsme nepřistoupili na to, že budou víc než tři denně. Jednou jsme se nechali „ukecat“ a brali jsme druhou o zem… Kruciš, střihnul bych si pár prim a tercí, ale nejde to.
Mečovat je ještě moc krásný výraz, když jde naše tajči skupina mečů na to, tak říkají, že jdou „mečet“ 😀 😀 😀
Jojo mečování, to znám, to je neuveřitelně šílený název. S manželem se sice zajímáme o dobu pozdější, “ am. civil war”, sama mám kopii večerní krinolíny r. 1850, manža spíš tíhne k traperům ( je zkrátka takovej poloochočenej), ale mezi kamarády máme šermíře a od nich to mečování známe. Manžel, když se pohyboval po Šiklově mlýně, často vysvětloval dětem (a bohužel i tatínkům), že fakt není pirát – má sice třírohák, ale chybí mu papoušek a dřevená noha.
ahoj,
my jsme v CACWA, takže k sobě máme blízko. Na Šiklák se sice jedeme ob jeden rok juknout, když jsme tam z naší nádherný dovolený na Beaveru pozváni, ale raději se těmto komerčkám vyhýbáme. Mě ty lidi lezou poslední dobou na nervy. (mm)
Ale taky děláme French Marine a když si na sebe vezmeme hadry a na hlavy tříroháky, tak to máme na tapetě pořád..hlavně má drahá polovice : Hele -Jack Sparow,Jack Sparow…pane, vy jste pirát? A když si k němu loni na Šikláku několik dětí přišlo pro podpis, tak jim sdělil,že neumí psát, protože ho to nikdo nenaučil… netušil,že to za další 2 hodiny bude mít dohru. To k němu šlo další dítě s notýskem a od vedlejšího stolu,kde obědvala nějaká rodinka se ozvalo (taky od dítěte): Ten se ti nepodepíše, protože to neumí.,Je úplně blbej…. a my se začali zcela nekontrolovatelně a hlasitě řehtat. (angel)
ty minulý zbraně a věcičky, se dají svést na to,že jsou po dědovi…ale ty,co danou dobu o stovku let přeskočily směrem vpřed, tak za to bych je třískala i ve filmech. Dandy psal i Formanovi,že v Goyových přízracích,použili blbou vlajku a on mu odpověděl, že ho to mrzí,že si toho všimnul až on, když tomu,kdo na to za drahý prachy dohlížel to uteklo…a s gustem mu to přeposlal…
Ve filmech se bohužel najde blbostí – historických i jiných…. často i úplně zbytečných, třeba matně si vzpomínám, že ve Vinettouovi snad mají někteří Indiáni náramkové hodinky a údajně se tam někde na obzoru objeví autobus….
Copak – hodinky mohli přehlédnout, letadlo neukecáš a třeba ten záběr už nešel natočit podruhé (v jedné indiánce totiž byla bílá stopa po tryskáči přes půl oblohy 🙂 ). Ale že nechali v jednom hollywoodském „historickém velkofilmu“ veslovat galejníky V PODPALUBÍ, tak to jsem jim neodpustil (galéry měly otevřenou palubu)…a mnoho jiného. Obecně američtí filmaři nakláadjí s evropskou historií hodně volně (všimněte si, jak jsem tolerantní, řekl by klasik).
Američani jsou na tohle specialisti- nejnovější Tři mušketýři s Charlie Sheenem nebo Cesta kolem světa za 80 dní s Jackie Chanem se mnou málem třískly (a to mám Jackieho Chana ráda jako kaskadéra). Všimli jste si, že třeba ve francouzské sérii Angeliky za tolik nesmyslů nebylo, byť je to „jenom“ romantický film?
Různé chyby ve filmech jsou třeba tady: http://www.kfilmu.net/chyby.php
autobus je v Pokladu na Stříbrném jezeře, v bojích o Roswell se v baru objeví režisér v kšiltovce a v brejlích..a je tam toho víc… (rofl)
Zrovna včera jsme doma debatovali o tom, že dnešní výstavy, ale i prohlídky hradů jsou u nás často až příliš strnulé a děcka to potom nudí, nebo rovnou řeknou, že už to viděly v televizi. U hradů a zámků, průvodce vždycky sdělí, které rody se na příslušném hradě nebo zámku vyskytovaly, řeknou něco k samotné stavbě, potom k nábytku, nezapomenou okomentovat benátské zrdcadlo….. a děcka zívají nudou. Podle mě dnešní doba žádá něco jiného, mít větší možnost si věci osahat (chápu, že restaurované hradní exponáty lze těžko), pracovat s nimi, myslím, že i dobové scény(bojové i nebojové) by mohly mít úspěch. Koneckonců není nutné to provádět každou půlhodinu, ale právě přitáhnout lidi na konkrétní atraktivní program, vyrobit třeba nějaké dobové repliky čehokoli, na které by bylo možné si sáhnout, zkusit si, jak se s nimi zachází a nezapomenout někde na nádvoří na dobré jídlo. Zorganizovat třeba noční prohlídky a nechat po hradbách propout třeba Bílou paní, pokud se na daném hradě vyskytuje. Já vím, peněz není nikdy moc a takové akce se prodraží, ale jestli chtějí zpátky přitáhnout lidi????
Ano, s tím naprosto souhlasím. Jenže repliky, na které se dá sáhnout, dělají v rámci dětských dílen jen muzea. Navíc by bylo hezké, kdyby průvodcům bylo rozumět, neplácali nesmysly(typu zbroj je natřená načerno proto, aby rytíře nebylo v noci vidět) a mezi námi, možná by nebylo od věci zamyslet se nad tím, jestli je cena vstupného adekvátní tomu, co je na dotyčném zámku k vidění. Upřímně- pokud jsou na zámku dva až tři okruhy, každý poměrně krátký, takže když chcete něco zajímavého vidět, zaplatíte si oba, tak pro rodinu se dvěma dětmi to není cenově až tak legrace. Platíte zvlášť za vstupné na věž, zvlášť do sklepení. Dost často taky na toaletě (což mi při ceně vstupného ale fakt vadí). Za vystoupení šermířů nebo živou hudbu už někdy bývá příplatek, ale to mi připadá v pořádku.
Takový „oživený zámek“ jsem viděl poprvně před léty v Cognacu (jo, přímo TAM 🙂 ), prováděl tam snad přímo sám František I., král francouzský, neb se tam údajně narodil. Někdy to bylo trochu přitažené za vlasy – ono taky, vykládejte jako František I.o výrobě koňaku, která je bratru o 200 let mladší než vy… Ale líbilo se mi to jako nápad, a trochu jsme to pak i kopírovali – hodina tance, pánský debatní kroužek v kuřárně, lekce šermu pro mladého pána (či slečnu) – už pěkně s mistrem, s maskou a podle bontonu 18. století… dětské hry v zahradě. Nápadů na tři životy…
Přesně takhle nějak bych si představovala, že by to mohlo vypadat, k tomu ještě program pro mladé dámy a bylo by ….. Ono to chce ale přemýšlení a invence, v tom to je.
Pro rodinu se dvěma dětmi je to často opravdu až příliš drahé, to je fakt. Já vím, celá řada zámků už má různé slevy pro rodiny, ale potom je stejně třeba dopravit se tam i zpátky, najíst se nebo odskočit si na tu placenou toaletu (to chápu, že naštve, když lístek stojí třeba stovku, u nás na Hradě ho mají uvnitř zadarmo, ale zato lístek za 250,- a rodinný za 500,-, s našinci se tu vůbec nepočítá). Ale právě proto bude třeba, aby se kasteláni zamysleli a jim svěřené hrady a zámky zatraktivnili a hlavně zabavili děti, protože s nimi přijdou dospělí a děcka pak jednou přivedou své děti. Měli by pochopit, že lidi se nebudou donekonečna chodit jen tak koukat na nějaké staré zdi. Chápu, bylo blbé počasí, zima, lidem se nechtělo ven, mají hlouběji do kapsy a nejistotu, co bude dál, ale právě by kasteláni měli zapřemýšlet, co udělat, aby lidi přišli.
v Nasavrkách je teď něco takovýho, ž esi na ty keltský věcičky můžeš sahat..je to uzpůsobeno pro nevidomé….
v Nasavrkách bude 30-31.7. Lughnasad… velká veselice, koncerty, medovina, dobový trh…v zámku je úžasné muzeum, tam jsme taky dělali ostudu: po prohlídce jsem si šla odskočit a drahý zeman z Drslavic ve svém druidském plášti se postavil do chodby a čekal, opřen o zeď. podotýkám, že bylo sluníčko, srpen, v chodbě přítmí. dále podotýkám, že v expozici stojí mj. figura Kelta v patřičném oděvu…v životní velikosti. a tak tam druid stojí tiše a nenápadně, opírá se o březovou hůl zvící 2,10 m… a vchází paní z pokladny dveřmi zvenku. zaječela, spatřivši postavu ,strašně 🙂 když se prodýchala, pravila hezky nahlas: co tady děláte, člověče nectná, vy jste mě vyděsil!!! na toho nahoře ( míněno figuru) jsem si už zvykla, ale kde vy jste se tu vzal? do toho vchází dveřmi celá tlupa, zvědavě hledí. delší pohled ozřejmil, že jsou to členové Boii, titíž, které jsme chvílim předtím viděli účinkovat v muzejním filmu “ Příběh kamene“. ]:) 😛 😉
Podle mne prohlidky, zejmena zamku, nudi nejenom decka. Nudi uz dlouha leta i mne. Muj mozek proste nebere tu zaplavu informaci jak se majitele zenili a vdavali, atd. – jak rekla Apina. Vyjdu ven a stejne si uz nepamatuju kdo si vzal koho, a krom toho mi to je jedno. A to ja, prosim, mam historii moc rada a jako osoba mladsi jsem nutila rodice k prohlidce cehokoli. Ale pak se neco ve mne zlomilo.Takze delame zahrady a okoli. Nektere hrady ale maji bezva prohlidky, zejmena zriceniny a navic jsou z nioch bezva vyhlidky. Na posledni prohlidce s pruvodcem jsem byla s Chetem a prazskou rodinou na Karlstejne. To bylo moc hezke, ale u kasy zmercili Cheta, ktery vypada no, necesky, a hned chteli dvojite vstupne, pry aby to mel anglicky. Coz mne z principu nastvalo a dostala jsem genialni 🙂 napad, ze Chet je hluchy a tudiz i anglicke komentare by mu byly na houby. Chetovi bylo receno, ze je hluchy, a pokud mozno i nemy a zhostil se te role na jednicku. Stejne jsem mu uz rekla spoustu o Karlstejne predem, a zbytek jsem doplnila pote. Krom toho mu muzu vybrana fakta rict sama, aniz bych rusila zbytek prohlidky. To byla nejveselejsi prohlidka, co jsem kdy zazila. Hluchonemy Chet obcas gestikuloval, obcas skrekovite vydal otazku jako What that? , zbytek rodiny zadrzoval smich, kdyz bylo neco zajimaveho, tak jsem se zdrzela za skupinou a laskyplne to Chetovi zaseptala do ouska. Dodavam, ze mi je celkem jedno, jestli usetrim stovku na prohlidce, ale jde mi o princip. Po moji mame taky nikdo nechtel, aby pri vstupu do jakekoli placene prohlidky platila neco navrch. Ale mam pocit, ze dnes uz to tak moc v CR nepraktikuji. Karlstejn byl tak pred 8 lety.
Jo, a krasna byla prohlidka na Pernstejne, tam jsme byli v r. 1992 a nikdo nechtel extra peniz za Cheta a byli vtipni a nechali lidi dost dlouho bloudit.
Na Karlštějně to mají dodnes rozdělené na prohlídky v českém jazyce (levnější) a v cizím (určitě AJ, NJ, FJ). Ještě vloni určitě neměli italštinu (nevím, jak letos), takže nebohé Italy strkali k anglickým skupinám za příslušný vyšší obolus. Mimochodem překlady z češtiny jsou zakázané (visí tam cedule), pouze je možná po domluvě levnější prohlídka celé skupiny, ale dražší než pouze česky, když místní průvodce mluví česky a oficiální průvodce skupiny její řečí. Jenže práve na Karlštejně už je to pouhá komerce, nic jiného.
ted jsi mi to pripomnela – ty plakaty se zakazem prekladu do cestiny si pamatuju, a ze mne obzvlaste popudily. Krom toho by Chet musel sam nebo jen se mnou na anglickou prohlidku, ktera byla za dost dlouhou chvili po dobe kdy my Cesi jsme mohli jit. tak jsme to holt po cesku zafixlovali a z Cheta byl docasne predstirany hluchy clovek. Hluchotu predstiral spis jako demenci – bylo to kouzelne…
Italština na Karlštejně je, ale s italama tam jezdí vlastní tlumočník-průvodce, kterému to česky předříkává průvodce hradem a on to překládá, děje se tak již několik let…
Uspavačka hadů je ve Vranově nad Dyjí..dopovídávali jsme tam a dovysvětlovávali lidem to, co viděli a ona velkoryse a promyšleně vynechávala, protože o tom nic nevěděla…a běda, když se někdo zeptal…tak u takových plně chápu,že jim klesá návštěvnost…
To mi připomíná, jak Kuba (tehdy 11) před dvěma lety vstoupil na Švihově do zbrojnice a hlasitě zajásal, že vidí muškety! A doutnákový! Čímž značně znejistil průvodkyni, která se zeptala, jak to že to dítě to zná. Při vyprávění o zbraních koukala na mě a když jsem občas vrtěla hlavou, přišla se cestou po chodbách ptát, jak je to teda doopravdy (měla naučené ty boje s dvacetikilovým obouručákem a tak).
Mě bys u zbraní taky velmi lehce nachytala…… všechny ty píky, kopí, halapartny, meče, kordy, muškety, pistole, kanóny a kdoví co všechno, rozeznat jedno od druhého, potom ještě poznat, zda příslušná halapartna (nebo dosaď cokoli dalšího) pochází z toho či onoho období nebo přísluší té či které znepřátelené straně….. Ale, pokud bych o tom měla vyprávět, asi bych se snažila naučit alespoň ty základní zbraně.
a tato přilbice pochází z dob 30 leté války…no a na přilbici vyražen letopočet 1709….jenže to zarazilo jen nás…a všimněte si neobvyklého,jakoby hokejkového tvaru té turecké pušky- myslíte tu arabskou pušku? letos: Vranov nad Dyjí….
Zámek Kroměříž, rok 2001, srpen, sobota odpoledne, spousta lidí, parno. Chtěla jsem svému muži ukázat, jaký krásný zámek je v mém rodném městě. U pokladny jsem zjistila, že prohlídka, na kterou si můžeme koupit vstupenky, začne až za hodinu a půl. Paní pokladní viděla můj zasmušilý výraz a doporučila mi, že jestli netrváme na dnešní prohlídce, ať přijdeme raději zítra. Že dnes je boží dopuštění a průvodkyně jsou vymluvené z podoby.
Poslechli jsme a získali úžasný zážitek. Ráno jsme se zúčastnili hned první prohlídky. Bylo nás celkem 12 dospělých a tři děti. Paní průvodkyně byla zralá dáma s nadhledem, žádný dotaz ji nepřekvapil. Vtipně vyprávěla o historii zámku , města i kraje. Uváděla souvislosti, o kterých jsem já patriot neměla ani tušení. Nádhera, pohoda. Na závěr nás nechala, kdo chtěl, zpívat ve Sněmovním sále.
Od té doby chodíme do muzeí, galerií a historických objektů raději ráno. (happy)
Pěkné ukončení bitvy. Markytánka Táňa s vařečkou. (chuckle)
To je príma, když se takhle bavíte všichni. A Kačce i Kubovi to v kostýmech moc sluší… a ječák, co rozpoutá bitvu. (chuckle) To jsem při pondělku potřebovala. Dík, Matyldo.
Tak tohle můžu podepsat, krásné pondělní povzbuzení 🙂 Díky
Je to paráda, když „blbne“ celá rodina. My blbli na Derby. V Chlumu u Třeboně, ale mělo to být spíš v Chlumci (jako sedláci u Chlumce). Účast 20 psů z kvalifikace (takže žádná druhá liga) z toho 5 nedokončilo (bylo nedokončeno – vyhozeno). My tedy dokončili oba, Ája 9. Ginny 14. Jedna v 2. ceně, jedna ve 3. ceně. Jen 7 psů v 1. ceně. Žádný flet nedosáhl na 1. cenu a titul (Ája byla nakonec s výsledkem nic moc nejlepší z fletů). Z vítězů krajských derby šla pěkně jedna, z ostatních jeden vypadl, jeden skončil 15 a dva ve druhé ceně, jeden před námi, jeden za námi. Největší problém byl takzvaný čtverec – prostor v lese, který pes musel prohledat a najít dva králíky. Bez problémů tam byli snad jen 3 nebo 4 psi. Obě naše holky na něm pohořely.
Ale snažily se a dostaly odměny a pochvalu. Mockrát nám brnkaly na nervy. Je to začátek sezóny, ještě nejsou zatažené (aspoň je se na co vymlouvat). Vítězka si to zasloužila, jen v poslední disciplině hrála paničce na nervy, jinak chodila krásně a spolehlivě (byla s námi ve skupině, tak to mohu posoudit). Jako v každém sportu tam bylo štěstí na jedné, smůla na druhé straně. My se docela držíme na té smolnější straně, hlavně s Ájou (ale ne v extrému – obě holky dokončily, tak si nestěžuji, protože vypadli i dva hodně dobří psi).
Možná něco sepíšu, takový malý popis bitvy (chuckle) (jen nás nikdo s vařečkou nerozháněl – možná to byla škoda (chuckle) )
Podrbej obě černé holky za ušima, hlavně že prošly. Ája je frajerka, jen chvíli po štěňatech a projde celou soutěží.
Evo, máš dobré a vychované psí holky. V tom extrémním počasí a po štěňátkách je Ája jednička.
Matyldo!
Super popsaná bitva – a fotky jsou velice popisné. Kuba jako bubeník a Kačka coby markytánka nemají chybu. Moc jim to sluší – jakožto i panu choti mušketýrovi (nod)
Matyldo, pěkná reportáž i fotky.
P.S. ten mladý vysoký bubeník v červeném je od vás? Je mi totiž nějaký povědomý, lépe řečeno – je hrozně podobný jednomu spolužákovi od našeho kluka.
Myslím, že ten patří k Magně Moravia ze Šumperka (podle kostýma), ale osobně ho neznám…
Kostýmu, šmarjá, po ránu ani neumím skloňovat….
Aha, tak jen shoda podoby.
podle kostýma nevím, ale podle zjevu k Šumperku patří-je to bývalý spolužák jedné mé drahé sestřenice a kdybych se hooodně snažila, vzpomenu si i na jméno
Jenom pro srovnání posílám toho místního – určitá podoba tam je, ne? http://elitanaroda.rajce.idnes.cz/Zakonceni_maturitniho_tydne/#DSC_0835.JPG
No jo….
ahoj Matyldo..
koukám, že taky budu muset přispět svou troškou living history a popisu našich bitev do mlejna, čte se to krásně, od stolu s horkým kafetem a čerstvou koblihoou…. 😉 (sun)
Já v to doufám!!! 😀
jste šikovní (inlove) … Moc hezká akcička (nod)
(y) (y) (y) Doufám, že někdy bude bitva poblíž Prahy, ať se můžu na tu parádu kouknout (f)
Určitě bude tradiční Bílá hora- probíhá vedle obory. Letos je na ni počítáno s datem 17.- 19.9.
Děkuju, milá Matyldo! (inlove) Popisy vašich bitev mám moc ráda a na fotkách si vyloženě pochutnávám. (y)
Moc se mi líbí Kaččina všestrannost, nejenže krásně tančí orientální tance a je výtvarně nadaná, ale svým hlasem dokáže i rozpoutat bitvu! (wasntme) Je to parádní koníček pro celou rodinu. A Borůvce také prospívá – šéfuje kosákům a kočkám na chalupě a cpe si bříško báječnými mňamkami. (dog) (nod) Myslím, že už se spolu s námi těší na vaši další bitvu. 😉
Přeju všem krásný den. (h)
To si piš, že se Borůvice těší- babička by jí granule necpala, chuděrce, ta jí navaří masíčko, zeleninku a nudle, aby pejsinka netrpěla 🙂
(chuckle) Jj, ona je od pohledu taková utrápená Borůvečka. 😉
Matyldo, dneska vám moc a moc držím palce. (y) (h) (y)
Pravdu obdivuji to nadšení tolika lidí takhle si „hrát“. Vždyť – jak Matyldo často komentuješ – se to oblečení pak musí nejen vyvětrat, ale kolikrát přímo vyprat, vyžehlid, povyspravit. Prostě práce až nad hlavu. Ale ze všeho nejvíce se mi tak móóóó líbí, že v tvé rodně jsou zapojeni všichni – jistě zcela dobrovolně. Je to tak v té vaší historické skupině běžné, že se zůčastnuje celá rodina ?
Maričko, nevím, jak u Matyldy, ale u nás jsme postiženi všichni..a co se naší bandy týče, tak kromě rodinných příslušníků i ta naše zvěř..
Rodinní příslušníci obvykle mají jen dvě reakce- buď se tomu věnují taky, nebo to z duše nesnáší – pubertální děti až extrémně, protože mají trapný rodiče, případně manželky se cítí těžce zanedbávané. Takže pokud se tomu věnuje celá rodina , je to lepší. Zatím každý, kdo si s sebou vzal psa, to zkusil tak dvakrát- a pak už toho psa na místě nevydoloval z auta. Střílí se totiž skoro pořád. Nácviky, bitva, po bitvě musí vystřelit ti, co jim to při bitvě nakonec nevysřelilo, přijdou zájemci si zkusit vystřelit- a k tomu ještě střílí dělo/a.
u nás jsou psi i koně na kanony zvyklí – musí, mají na to i výcvik…jinak by nás pozabíjeli (hlavně koně), psi to přežijou s blátošlapama někde v lajně i když je fakt,že někteří si to užívají, najdou se i tací,co prostě jet na akci odmítají velice důrazně, naposledy, když nechtěl nějakej dravec přiletět nas pískání,tak ho indoš popohnal k rozhodnutí šípem s bambulí na hrotu..tomu pak stačilo,aby zahlídl luk a byl v trapu….
To si člověk vlastně neuvědomí, že tak lekavé zvíře (a v leknutí nebezpečné) si musí také na střelbu zvyknout. Musí být koně vybraní, nebo se to dá naučit?
Naše psiny střelbu milují – znamená to pro ně, že bude zábava. S Ájou máme dokonce problém, že při střelbě kvílí nadšením – pusťte mě na to – což je při klidu na stanovišti dost velká chyba. Na Silvestra se holky vždy kolem půlnoci s nadějí voku zvednou – bude něco? – a pak znechuceně zalehnou -„mantáci, zase nic netrefili |-( „
třeba u koní to probíhá takto – pokud je páníček kavalerista (my jim říkáme kafileristi) – protože pěchotu oni nazývají blátošlapy…tak koně zvyká na řev, šustění,mávání vlajkou, máchání šavlí,běh lidí,běh koní ve skupině, zapálení a oheň hořícího stavení, smrad z toho ohně, práskání biče, bouchání papírovýho pytlíku za koněm, střelbu z poplašňáku, střelbu z křesadlovejch zbraní, kleppou za ním plechovou tabulí, aby to dělalo takovej boouřkovej zvuk….někteří jim pouští zvuky z bitev přes magneťák a čím dál hlasitěji, a finále je kanón….trvá to skoro dva roky, než si ten kůň zvykne a stejně ho hlídáš…my ze země,jezdec ze sedla…že ti zdrhne kůň, co se vyděsí ze střelby nebo z toho množství divně oblečenejch lidiček, to ještě jde, horší je,když někoho zraní nebo se zraní sám….a splaší cestou i další….ale musím zaklepat,na našich akcích se to již moc nestává….na Chlumu – ten je teď o víkendu – v sobotu 3.7., doufám, že hradečáci se podívat půjdou
http://www.chlum1866.cz/index.php?page=aktualne
ale rolujte níž, najdete celej program…
tak Na Chlumu, dokonce k dělům – tam jsme jako prušáci- kanonýři – vítězové, tam vodí jezdci koně k dělům, aby si je koně očmuchli….pak to je mazec, protože je tam hodně děl, kanonáda jak u Verdunu, hooří tam, prostě pro lidi zážitek, pro koně a účastníky masakr..všechno uhlídat, jsou tam velice přísná pravidla…. ale všichni si to užíváme..
Navíc po rekonstrukci Muzea války bude toto otevřeno s novou expozicí, fakt to bude stát za to….
Šárí kočičí, nepotkaly už jsme se někdy někde? my sice nechodíme bojovat, jen tak občas zdobit (strašit) – jak to kdo vidí… v historickém 🙂 a taky jsme z Perníčkového města a kočičí lidi 🙂
možná jo a nebo to napravíme…..bydlím v Polabinách u Pergoly…. 😉
😀 naše postpubertální dítko na nás shlíží se shovívavým pobavením, když jako obvykle zase někam vyrážíme “ v civilu“ čili do 1./13. století 🙂 ale zpravidla soubežně vyráží ze dveří s námi, vystrojen a vyzbrojen jako US Marine ( takto odstřelovač) a to potom sousedi mají asi Vánoce 🙂 nejoblíbenější je historka, kdy u nás odečítali topení a pokoj našeho zlatíčka oplýval rozloženým airsoftovým vybavením, puška přes postel…. pánové tiše odečetli a rychle vycouvali . načež šli k sousedům, kde narazili hned za dveřmi na obouruční meč a válečnou sekyru – soused šermíř . poté, co je v protějším bytě jako třešnička na nevyvedeném dortu uvítal namíchnutý kocour, slyšela jsem na schodech jen rychlé kroky a hovor v tomto duchu: ty v–e, viděls to? viděls to??? jdem odcuď, fofrem, dělej!! tady nebudem!!
to znám, hlavně když jedeme někam na Evropskou sedmiletku 1757….třeba na Kolín nebo Štěrboholy, do Ratibořic..no a pak vylezu v hadrech , na hlavě třírohák (pro neznalé – vybavte si uniformy z pohádky S čerty nejsou žerty) a lidi, co mne v tom vidí se ptají, kde a jakou pohádku natáčíme….když jdeme v hadrech po Praze,tak se neptá nikdo,tady to pořád vzbuzuje senzaci…a protože v těch „hadrech“ , jak my říkáme, je pohodlně, tak v nich jezdíme třeba i na zámek nebo na hrad, kam se chceme jen podívat, pak jsme jako atrakce a každej se chce fotit…te\´d má moje polovice klid, ale když zas poběží Piráti z Karibiku,tak snad bude chodit ve škrabošce…je podobnej Jackovi Sparrowovi, takže se na něj lepěj děti,puberťačky…maminy…až mi to je někdy proti srsti, protože nemáme klid a někteří lidi jsou fakt vlezlí (jsou schopní ho tahat i od jídla v hospodě),když jde v civilu – to jsou pro něj americký hadry z Vietnamový války (origoš) napodobeniny by si nevzal, tak vietnamci pamětníci někdy koukaj ne zrovna přívětivě….a odečítači, to je kapitola sama pro sebe..o tom taky někdy napíšu, sranda je v tom, že můj- je taky odečítač, u PRE v Praze… 😉
CO nebo KDO je odečítač?
to jsou ti,co ti nechávají ceduli,že ti budou odečítat plyn,elektřinu ..vodu ..z měřidel,co máš doma nebo na chodbě…nebo venku na sloupku….
Šári, tady ani není dost smajlíků 😀 (blush) :O 😉 (rofl) (cat) (cat) (toivo) bydlíme od sebe straaaaašně daleko – Bělehradská u zastavárny 😀 v „civilu“ chodíme celé léto na hrady zámky, protože všichni jsme původem Kelti, tudíž druid ( modifikace vesničan) ladí všude, 13. století na hradě všude proběhla, tudíž tam ladím já. v zimě podle nálady na akcičky a celkem stabilně do kamarádovy vinárny, co má na starém městě, tam v tom zapadáme a hosti už nás jinak ani nepoznávají. asi bych tě měla seznámit se svojí nej kočičí kamarádkou , co má doma 6 (cat) kožichů a s kamarádem kovářem, co patří do té naší bandy – ten pro změnu žije 2. WW 🙂 svět je malý, nakonec se všich i sejdeme v jednom kočičím pelíšku 😀
JJ, na Zvířetníku se nakonec sejdeme fšici. (h)
(ano, je to správná řeč, protože mám 1+2, a to už – nebo snad ještě? – umím!)
no, to jsem fakt přes ulici….já mám číslo 273 a ty? Nezajdem na pivo ?
no jasněěěěě 🙂 teda já asi stříček vinný, pivko mě trošku minulo… a klidně hnedka ve středu, co ty na to 🙂 dneska slavíme umírněně troje narozky, jednu maturitu a tři svátky ve vinárně Sklep ve Štefánikovce, proti škole… mohla bych vzít s sebou psa a taky Irenku Šestikočku 🙂 druid přijede domů až na víkend, přes týden je ve firmě na Moravě, zeman z Drslavic 🙂 btw: eva.beran@centrum.cz
poslala jsem ti mail, ve středu můžu,to oslavím svůj svátek 😉
no vždyť jasně, Šárku jdeme zrovna dneska slavit taky 🙂 ale ona má mj. i narozky 🙂 (rose1) (h) 😛
Hele pokud vas nepoznavaji bez kostymu tak je to jeste dobry. To takhle poradal kamos oslavu narozenin, samozrejme lidi z krouzku i odjinud no a jeden clovicek takhle nemohl poznat jednu z mych tanecnich partnerek. A pritom ji zna. Tak se mu pripomela: „Tak si me predstav bez obleceni.“, „Aha! Xxxxxx (jmeno skryto)“. Oni se ti dva predtim videli jenom v saune … 😉
(rofl) (rofl) (rofl)
(rofl) (rofl)
to je pěkný….když si vezmu civil, tak je fakt,že mě spousta lidí nepoznává..jednou mě nepoznala ani vlastní matka…ale to dám někdy k lepšímu jako vyprávění o době před 25 lety (blush)
„Kačka byla sice zpočátku vyhodnocena jako příliš vysoká, jenže nakonec žádné z dětí nedokázalo tak dobře ječet jako ona“ (rofl)
Eremi company zdraví Kačku (y) Vílí copánky rozpleteny předevčírem 🙂
(y) Přej dobrýýý a zdaliž byla Víla spokojená?
Víla byla spokojená převelice, copánky bránila udatně 🙂