Dede mě pověřila zajímavým úkolem, který jsem rád přijal – nabídnout Zvířetníkům nový pohled na historii. Na historii nezkreslenou ani nepřáteli ani vlastenci, na historii jaká byla. Osobně se domnívám, že ačkoliv jde o projekt trochu nebezpečný (málokdo umí unést pravdu, když je nepohodlná), rozhodně má místo a rozhodně je důležité o tom mluvit.
České dějiny jsou fascinující především tím, čím jsou. Pohled na jejich nejspíš úplnou a pravdivou verzi se mi poprvé dostal na univerzitě během mých studií na Fakultě sociálních věd UK v Praze, kdy někteří moji přednášející byli velmi odvážní, jmenovitě dr. Rudolf Kučera či dr. Jiří Fidler. Ani jeden z nich už na té fakultě nepůsobí, stejně jako třetí, kterého já jsem už bohužel nezažil, ale který odešel kvůli stejným důvodům – dr. Bohumil Doležal.
Výše jmenovaní mi umožnili se podívat na české dějiny ne tak, jak se vyprávějí u českých (často národoveckých) historiků, ale tak, jak je vidí svět. Dostal jsem možnost setkat se s vynikajícími pracemi českých autorů, které většina veřejnosti doma nezná – byli to totiž emigranti, kteří získali velmi dobrou pověst pro sebe i pro zemi, která je odvrhla během komunistického režimu na prestižních univerzitách v Americe či v západní Evropě – jako například profesoři Josef Kalvoda nebo Ota Ulč. Nikoliv kupodivu jejich historie se zároveň shoduje s historií lidí, kteří si události pamatují.
Nejde mi ani tak o lidi, kteří si pamatují, co se tehdy říkalo (protože po roce 1945 se říkalo ledacos, co nebyla pravda), ale co na vlastní oči viděli a zažili. Tady je místo, kde přicházíte i vy, čtenáři. Jistě máte mezi příbuznými mnoho pamětníků, stejně jako jsou pamětníci i mezi vámi. Ačkoliv občas přispěji nějakým článkem sám, rád bych, aby tato rubrika byla především vaší rubrikou – od vás a pro vás, já budu především jejím redaktorem a moderátorem. Velmi rád zveřejním paměti těch, kteří zažili velké události, především pokud jde o roky 1945, 1946, 1948, 1951, 1953, 1968, 1969 a samozřejmě 1989.
V současné době Evropská unie podporuje projekty, jejichž cílem je sepsání takových učebnic dějepisu, které by mohly vyjít v kterékoliv ze zemí sedmadvacítky. Projekt je to odvážný a mnohými odsuzovaný – především mnohými učiteli dějepisu. Proč? Ve školách je totiž zvykem učit dějepis ne jako přehled toho, co se doopravdy stalo, ale jako pečlivé aranžování výkladní skříně národních úspěchů.
To způsobuje dvě věci – první je, že dějepis ve škole často nudí (aby ne, když je často logicky nekonzistentní) a druhou – že nedává to největší poučení, jaké může. Tedy že v každé společnosti, v každém národě na této planetě, jsou lidé dobří, obětaví a stateční, stejně jako lidé zlí, zákeřní a schopní strašným způsobem ubližovat. Národní dějepis nás učí, že my jsme ti svatí, ty holubičí povahy, kterým se jenom ubližovalo, ale zapomíná, že náš stát, stejně jako naši lidé ubližovali jiným.
A nebyli sami – naprosto stejné je to prakticky v každém jednom národě na světě se světlými výjimkami, jako jsou například Islanďané, kteří neměli komu ubližovat, chtěli-li vůbec přežít. Můj pobyt v Polsku mě naučil mnoha věcem, ale mezi jinými jednu velmi důležitou – polská společnost válčí, stejně jako ta česká, s kostlivci ve skříni. Neví, jak se k nim postavit aniž by ztratila tvář a dosud ještě často nepochopila, že nejlepší tvář získá, uvědomí-li si pravdu.
V polské společnosti, stejně jako v české, je plno těch, kteří by historii radši neotvírali, zůstali u toho, že „Poláci jsou nejlepší na světě a všichni jim jen ubližovali“, kteří uraženě komentují jakékoliv připomenutí svých kostlivců. Je tam plno těch, kteří říkají snad všudypřítomnou větu „to jenom my si umíme takhle kálet na hlavu, ne jako ti jiní, co jsou tak hrdí“ – ano, i to je v Polsku často slyšet jako reakci na kritiku. Totéž jsem slyšel od Čechů, Slováků, Maďarů, Francouzů či Chorvatů a určitě bych to slyšel i od jiných.
Historický koutek na Zvířetníku by měl být jiný – měl by se od tohoto oprostit. Historie našeho státu je historie jednotlivců, kteří ho tvořili a těch, kteří mu vládli. To, že náš stát se občas choval zle a macešsky ještě nevypovídá o všech jeho občanech – stát jsou politici a úředníci, ne občané. Občané jsou jeho vlastníky a akcionáři.
Nejsou jeho děti – naopak, to stát je dítětem občanů, kteří se ho snaží vychovávat. Můžeme říct, že selhání státu je i částečně selhání jeho „rodičů“ – občanů, ale ne nutně. Někdy se choval odporně, aniž by to jeho občané chtěli. Objevit a odkrýt to všechno, co je skryté, bude cílem této rubriky. Těším se na vaše příspěvky.
Milý FF – budu s velkým zájmem číst i když i když historie není ani trochu moje silná stránka (v tomto směru si můj drahý vybral špatně 😛 protože naopak on ji miluje). O tvé nové rubrice jsem mu i řekla a doporučuji ti (pokud neznáš) knihu „Akenfield – portrait of an english village“, autor je Ronald Blythe. Choť se mě dokonce ptal, zda si pamatuji (nepamatuji, má angličtina byla v plenkách), že tohoto pána pozval ke svým studentům.
Vysloveně osobní vzpomínky se někdy převelice těžce sdělují. Buď jsou příliš bolestivé, přiliš osobní a i po letech- tedy i v dnešní době – mohou být stále nebezpečné. Každý rád poví, že někdo z jeho rodiny či přímého příbuzenstva byl hrdina (a i to záleží v jakém režimu), oběť křivdy a utrpení, ten správný vlastenec atd. Ale už sotva někdo dobrovolně otevře tu skříň s kostlivci a na světlo světa vytáhne sdělení, že jeho otec byl (z pohledu těch ostatních) zrádce, úplatkář, zbabělec nebo dokonce vrah. A při tom se tím „zrádcem…“ stal jen proto, aby zachránil rodinu (papírový komunista, aby děti mohly studovat – případ ve vzdálené rodně) a tím vrahem v sebeobraně nebo aby třeba zachránil manželku před znásilněním „osvoboditeli“. Jednou někdo řekl větu, která se mi mnohokrát vybaví „Všechny činy se dají zdůvodnit“. Je tak velice snadné někoho z něčeho nařknout a šmahem odsoudit, i když vůbec nevíme, co ho k činu přimělo a že i jemu samotnému je za něj třeba hanba. A při tom i tyto vzpomínky patří k historii.
A tak si myslím Andy, že pokud opravdu chceš, aby lidé byli ve svých povídání opravdu upřimní, možná by neškodilo dát jim možnost (pokud budou chtít) psát s pozměnými jmény – přeci jen jsou tohle veřejné stránky. Tedy jinými, než jsou třeba jejich nicky. Byla by škoda, přijít o zajímavé „osobní“ zkušenosti a zážitky lidí v tom kterém režimu jen proto, že se neodváží tu „pravou pravdu“ napsat, třeba jen proto, že by pak na ně někteří změnili názor. A při tom přečíst si právě to, co někoho přinutilo chovat se „špatně“by bylo nesmírně zajímavé. Vždyť se tak děje v knížkách, ve filmech. Však v tom „Je třeba zabít Sekala“ a „Musíme si pomáhat“ jsou takové situace skvěle podány. Oba filmy se mi moc líbí, i když ten Sekal je pěkně krutý, ale zase nutí k hlubokému zamyšlení a přemítání.
A ještě z osobního pohledu. Když tady vidím děti ve zdejších domkových čtvrtí jak tráví celé dlouhé am. prázdniny zavřené v domě u počítačových her, TV nebo jen tak flákáním doma a po ulicích, je mi z toho smutno. Ne vždy je to jejich vinou. Rodiče pracují, letní tábory jsou drahé, babičky a dědečkové „na venkově“ se tady moc nenosí (a nejsou) a pro denní sport je snad jedině YMCA či park, kam je ale někdo musí autem dovézt a odvézt. O děti se nemá kdo starat a řada jich celé prázdniny „pronudí“ (spousta je samozřejmě i těch, kterým den na jejich aktivity nestačí). A vedle toho si vybavím svoje dětství – pobyt na naší chatě, pravidelné pionýrské tábory, pracovní brigády, případně snadná a levná hromadná doprava za jinou zábavou. Ano, bylo to za komunismu, takže teď by to mělo být opovrhované – ale vsadím se, že tehdy by se mnou spousta „západních“ dětí s radostí měnila.Nazastávám se komunisu, tak jsem prostě vyrůstala a na dětství mám i přes ten režim krásné vzpomínky. Při tom si moji rodiče musely na základce každý rok vyslechnout ředitelské kázání o tom, jak nám s bratrem ničí charakter, když chtěli, abychom chodili na náboženství. Nemám pocit, že mi to charakter pokazilo i když musím přiznat, že jsem tam právě s nadšením nechodila.
Takže Zvědavému Historičnu zdar (flex) (handshake) (rofl)
Milá Maričko, s anonymitou nebude problém – vždyť autoři jsou kryti svým nickem a Yginy a Terčiny vzpomínky, které mě ke vzniku této rubriky inspirovaly, ukázaly, že o historii psát lze osobně a zároveň vlastně anonymně. Dokonce aniž by z toho musela být nutně názorová řež 🙂 Vždyť se schválně pod ty články podívejte!
Moc jsem tuto rubriku chtěla, ale je fakt, že jsem netušila, že už její oznámení vzbudí takové emoce. Kdybych chtěla publikovat „nezávadný“, tedy školou schválený dějepis… jaký by to mělo smysl? Sama jsem se poslední roky dozvěděla o historii naší země mnohem víc, než bych na první pohled chtěla – ale na ten druhý mi to přineslo poznání, po kterém mám pocit, že historii lépe rozumím, a tím i lidem, kteří tu žijí. Samozřejmě, že události jsou vždy viděny subjektivně, ale proč brojit rovnou proti něčemu, co ještě ani nezačalo? Od toho je diskuze (která u učebnic dějepisu pochopitelně není), abychom si na dobu a události vyměnili názory a lépe ji tak pochopili. Nemusím s autorem článku souhlasit, ale uvědomění si jeho názoru tříbí ten můj – a to by měl být smysl nové rubriky.
Tak nevím, ještě nebylo nic publikováno a už to jiskří 😀 Abych vůbec měla odvahu sem ten první článek dát! (chuckle)
Jen dej, milá Dede (inlove) ! Je přece krásné pozorovat, jak si pánové leští a zkoušejí zbraně, moc jim to sluší. (nod)
A kdyby něco, však ona na ně Batýsek (inlove) káravě mňoukne! (cat) (wasntme) (nod)
No co, maximálně se popereme (punch) (rofl) . É jinak – vždyť možností, jak přistoupit k nové rubrice je spousta, tak snad prubířský kámen zvládneme (inlove) .
Jo, pěkný logo! (y) 🙂 Chi, jen mi krapítek připomnělo autoškolu – ruce na volantu v předpisové poloze (chuckle)
Nooo, erb, eh! tedy logo je pěkné a plné skrytých významů. Já je odhalím, jo?
Majitel je monarchista, má smysl pro rovnováhu a hledí do budoucnosti.
Nebo …. gong oznámí: 10 hodin, 9 minut přesně!
(chuckle) (rofl) (rofl) (rofl)
(neví někdo, proč tu ještě straším, když jsem chtěla jít dřív spát? (fubar) )
Zcela OT, co dělá Pedroň, náš domácí oblíbenec? My máme pro změnu velikou radost, že se nám konečně podařilo vystopovat jeho dva kamarády – totiž: rádi jezdíváme do práce přes Veslařskou ulici. A tam často ráno potkáváme pána nebo paní s dvojicí úžasných buldočků, jeden je hnědý, druhý černý. Hrozní zarputilci, jeden většinou táhne vodítkem nalevo, druhý napravo (a vice versa) a chudák panička nebo páníček mají co dělat. Postupně jsme začali tipovat, ve kterémže domě tam asi bydlí (potkáváme je ve stejných místech). No a včera jsme na to konečně přišli, stáli na balkoně a pozorovali frkot; to bylo radosti. Jsou hrozně roztomilí.
Měj tu odvahu Dede, já tě bud bránit …klidně proti všem (y) , (flex) , (punch)
a hlavně to Zvědavé historično ( někdy to sice bude hysterično) neruš…taky už dávám něco dohromady…ale Vojenskému historickému ústavu to zřejmě trošku bude trvat,než mi odpoví…takže začnu tím příběhem, který znám celý….a pošlu ti ho brzy… (wave)
Milá Dede, děkuji moc za nápad na novou rubriku. Těším se moc!!! Sleduji, že v nás historie vzbuzuje stále velké emoce.V dobách minulých se spouta fakt překrucovala, je třeba probrat je ze všech úhlů.Věřím, že si náš milý zvířetník zachová stále svou laskavou tvář :-)) a neodradí FF od psaní. V Kolowratu jsem ve čtvrtek viděla Historický monolog (Zpověď prezidenta Emila Háchy) od Milady Součkové – doporučuji, silný zážitek.Se psem u nohy a dvěma kočkami za zády vaše mnoho let věrná, ale nepíšící příznivkyně. Mnoho pozdravů mému miláčkovi Kazanovi,Berušce a Daníkovi za duhovým mostem.
Děkuju milá Jaha za pozdrav a koukej se neschovávat! My tě tu s pejskem a kočičkama moc rádi uvidíme (inlove)
No, tak na tohle jsem vážně zvědavá.
Ono jedna věc je bojovat o pravdu a nic než pravdu – a druhá věc je vydejchat cizí bláboly…. který ten nešťastník považuje za pravdu.
Inu, držme si palce (inlove)
Tak nějak. Už jsem na to celá zajímavá (c) Šakal.
Tak tohle jsem, milá Zano, nějak nepochopila 🙂
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
(fubar) Také trochu historie. (wave)
.(*) Na Sinajském poloostrově se za Šestidenní války po velké bitvě ztratili dva izraelští vojáci. Když už třetí den marně hledali svoji jednotku a unavení a žízniví si sedli do písku pouště, která byla všude kolem, pronesl jeden z nich zamyšleně: „Mít tak teď kanystr vody…“ „Jó, to by byl kšeft,“ s uznáním řekl druhý. .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a já se jdu historicky znemožnit. ~o)
Jovásku (inlove) , Ty jsi naše (sun) ! A ten vtip je báječnej! (y) (rofl) (rofl) (rofl)
(wave) Děkuji za pochvalu. Trochu se rdím. .:“>
Takhle? (blush) To Ti moc sluší, Jovásku! 🙂
To mi připomíná takový ten okřídlený výrok Goldy Meirové (jestli to řekla právě ona, opravdu netuším, jen se to traduje) o Mojžíšovi, co si musel dát moc práce, že Židy po všelijakém tom putování zavedl na jediné místo na Středním Východě, kde není ropa.
(chuckle) (clap) (wave)
tak to je nádhernej výrok… u nás se zase dávala hádanka, proč že je po té poušti vodil tak dlouho…a odpověď zněla – protože se za ně styděl! (angel)
Mam 7+8-ale zvladnem to.Chcem tiez nieco napisat.Precitala som si vsetky prispevky a podla mna kazdy ma pravdu zo svojho uhlu pohladu.Velmi sa na rubriku tesim,hlavne na prispevky zviretnikov/nie ze by som mlademu-ale to meno si nezapamatam do smrti-FF neverila/,ale utrzky spomienok nasich blizkych na jednotlive dejinne udalosti.ich osobne prezivanie je predsa tym,co robi dejiny/dejepis/zaujimavym.Dam priklad:na Donovaloch ma spital podnikovu chatu a rodacka z Donoval sa nam o nu stara.Na Donovaloch sidlil gen.stab SNP s Husakom.I pytali sme sa jej na povstanie a odpovedala:Husak bol prima,.ked videl,ze povstanie bude zatlacene do hor,otvoril sklady-NZ a vsetkym daval po vreci muky,cukru…No ale Nemci boli tiez fajn.U nej byvali dobri,pri odchode jej dali frote uteraky-ma ich dodnes,a tancovali,mali gramofon a delili sa s nimi o vyborne jedlo…A par km dalej Nemci vypalili Kaliske,Misiky,vsetkych postrielali zeny deti-ti isti,co jej nechali tie frotiraky.A aj to tvori nase/i vase/ dejiny
Ahojky, verenko! (inlove) Když jsem před chvílí reagovala na Apinku, chtěla jsem napsat něco jako že někteří z nás si pamatují hodné Rusy i hodné Němce. Pak jsem to tam nedala, protože mi to přišlo až čítankové. A hle! Hned vzápětí jsi napsala svou (zprostředkovanou) vzpomínku. (y)
Tahle rubrika, když se nevymne z opratí, může být báječná. 🙂
Dočetla jsem všechny komentáře a přidávám osobní vzpomínku. Má maminka maturovala v roce 1950. Když s námi roce 1986-87 dějepisářka probírala dějiny KSČ, maminka se mi smála, co se to učím, že to ona studovat nemusela. 🙂
To si vezmi, že já mám ještě povinnou státnici z Marxismu-Leninismu, iinak bych nedostala na VŠ diplom. Když jsem to musela překládat do Italštiny, protože kromě diplomu chtěli i vysvědčení ze státnic, vypadalo to opravdu prazvláštně. ale dělat s tím už doživotně nic nemohu. Dokonce si ještě pamatuji jednu otázku.
Hihi, my dělali státnice v srpnu 89, takže z toho marxáku ji taky mám (otázka tuším byla Socialistická revoluce – co jsem tam tehdy blábolila, to už si vážně nepamatuju, jen mám ten pocit, že jsem to stočila kamsi jinam, jako obvykle u těch zkoušek, na které jsem neuměla). Jo a na překladu diplomu a indexu se tyhle předměty taky pěkně vyjímají. 😉
Jaký já měla štěstí, že ten marxák,necelejch 10 dní před mojí zkouškou, která měla být 6.12.1989, zrušili… (blush) to bych neprošla…a jaký šílený překvapení pro mne bylo, když se jeho přednášející a zkoušející stal jedním z čelních představitelů OF…a jak rychle to místo opustil…teda mě se vybavujou věci… (think)
To nic, v ramci listopadovych udalosti takovehle kotrmelce byly bezne. U nas na gymplu nam v patek telocvikar/obcankar vyhrozoval vyhazovem pokud nesundame tu trikoloru. V pondeli uz se vitr obratil a to nam vyhrozoval pokud si ji nepripnem.
jéé – netřesk se vrátila – to je dobře (nod)
Prosím, mám spoustu předaných vzpomínek od své maminky ročník 1932.
Její otec ročník 1891 byl ze Slížan ( Haná). Vystudoval učitelský ústav, uvědomělý vlastenec, Sokol. Prošel ruským zajetím a legiemi. Vrátil se jako poručík. Po válce byl jseště několikrát povyšován. Ve dvacátém roce se vrátil z Vladivostoku. Před rokem 1927 učil v Berehovu na podkarpatské Rusi. Na okrese Kroměříž byl první aprobovaný ruštinář.
Jeho bratr Ferdinand dokonce kolem roku 1968 zapsal několik stránek kroniky rodu Horáků ze Slížan. Jeden opis mám schovaný.
Jedna vzpomínka z 5.5.1945: Město Kroměříž bylo osvobozeno rumunskou armádou. Můj rodný dům byl v té chvíli jeden z prvních na ráně po příchodu z polí. Celá rodina byla schovaná ve sklepě ( babička + 3 děti), okna byla pootvíraná, aby je nerozbila tlaková vlna. Dědeček z okna v prvím patře vystrčil bílý prapor. Dobře vycvičený voják zahlédl pohyb a celou fasádu pokropil od střechy po sklep jednou dlouhou dávkou.
Dědeček přežil, zástřely ve fasádě jsou zakryté opravou, zástřely ve dvou skříních jsou dodneška k vidění.
Historek je. Jen bych na sepisování potřebovala sekretářku.:)
Jak FF píše o něco níže, zdá se, že i takové vzpomínky našich blízkých, kteří už to říci nemohou, budou nakonec vítány. No já mám ještě něco, co souvisí s některými světovými událostmi, kde mí předci byli jen malými kolečky ve víru světových událostí, které mohu popsat pouze z literatury a zasadit je do kontextu k mým příbuzným. Uvidím, pokud bude zájem, podělím se o to, co jsem vypátrala. A případně budu pouze tichým účastníkem.
Věřím, že na osobní i rodinné vzpomínky bude prostor. Dokonce si myslím, že by vnikl velmi plastický obraz, kdyby se rodinné zkušenosti dávaly do kontextu s „velkou dobou“. Moc se za takové (alespoň občasné) koláže přimlouvám. (nod)
Apinko, na Tvé vzpomínky jsem hodně zvědavá. Stejně jako na další. Pořád říkám, že MY jsme ta paměť, jen a jen MY můžeme předat štafetu. Shodou okolností jsem se v pravý čas moc ptát nemohla a pak už bylo bohužel pozdě. Proto tak ráda poslouchám vzpomínky ostatních a proto se na tuto rubriku těším. Každé vzpomínání vyvolá další vzpomínky. A to je moc dobře.
Vave, uvidím, co stvořím, aby to mělo hlavu a patu. Některé věci budu muset opřít o literární zdroje, protože ti mí předci se v tom tak neviditelně míhali – holt generála v rodině nemám, aby byl nositelem nějakého hlavního směru. Ale třeba vyprávění mého táty o jeho otci a o tom, co mu vyprávěl, to je někdy síla. Dokonce jsem kvůli tomuto dědovi byla ve vojenském archivu a vyžádala jsem si jeho materiály, jenže to čtení je vojensky strohé a popravdě dost smutné. A jeden předek ze strany mé mámy? Tam je v pozadí příběhu tohoto předka jedna velká LOVE STORY (on se jí neúčastnil, ale doplatil na ni životem, i když v kontextu doby). To také musím podepřít materiály alespoň z netu, jinak tomu asi nebudete věřit, protože to byl tak velký skandál, že se o tom i ve Wikipedii dají najít materiály. Dnes by si smlsl Blesk i Spiegel i Sun. Ale já jsem strašně upovídaná, jak je vidět skoro z každého mého příspěvku. Tak si to už raději nechám pro sebe a třeba bude překvápko.
Určitě to sepiš, prosím prosím! 🙂
Milá Apino, poděl se s námi, prosím 🙂 Rodinné historie mě velmi zajímají, i máme několik pozoruhodných, i když spíš do člověčin než do historična 😀 Určitě to napiš a pošli (inlove)
Dede, díky, kdyby se to Andymu nehodilo do Historična, mohlo by to být umístěno v Rozhledníku. K mému předkovi, který nešťastně doplatil na velkou lásku někoho úplně jiného, se potřebuji dostat na chalupu, někde tam mám některé materiály k jeho životu. Jinak jsem si ale na jiném fóru ujasnila třeba jeho vojenskou hodnost, zprostředkovaně osudy (samozřejmě, že historické prameny nepíší konkrétně o něm). A o dědovi z tátovy strany, na to budu potřebovat ještě mnohem více odvahy – tam to také nebylo veselé a myslím, že některé věci ani zveřejňovat , a také jsem některé věci pochopila až poté, co jsem si pročetla některé dějinné události sepsané jinými.
Apino, jenom podle těch náznaků dnes bych byla velice pro nějaké to sepsání.
Jsem rád, že se většině z vás projekt líbí, mám nicméně pár poznámek. Rokem 1945 se nezačíná, ale předpokládá se, že je to nejzazší datum pro osobní vzpomínky. Sám chci psát články odborné, postavené na tom, co jsem roky studoval a co dále studuji. U těch samozřejmě není žádný časový limit, předběžně chci začít Bílou horou, ale plánuji i něco třeba o sv. Václavovi a podobně. Co se týče Jendových komentářů – myslím, že z nás dvou já nejsem ten, kdo by měl uzavřený pohled na věc. Co se týče psaní učebnic dějepisu vhodných k vydání v jakékoliv zemi, není to tak těžké – stačí psát, co se doopravdy stalo, i to nepohodlné. V českopolských vztazích české učebnice například zamlčují českou agresi na polské Těšínsko po vytvoření republiky nebo Masarykovu osobní iniciativu v plánu zabránit dodávku zbraní z Francie pro polskou armádu přes čs. území, když Poláci krváceli ve válce s bolševiky u Varšavy, v polských zase není ani slovo o tom, že v české části Těšínska žili nějací Češi („Zaolzie“ se prezentuje jako čistě polský region), plus není tam ani slovo o vyhnání Čechů z Kladska v roce 1945. Společná učebnice by tedy měla obsahovat jak to, tak to. Ne, že se kontroverzní (tedy co jsme my provedli) pasáže vypustí, ale že se naopak budou hodně dobře připomínat. Problém je v tom, že takoví, jako Jenda, pak často křičí něco o tom, že je to „plivání na svůj národ“. To je největší překážka společných učebnic.
Dobře, chápu, že jde především o osobní vzpomínky. Myslela jsem, že bych převyprávěla některé vzpomínky mých blízkých, ale asi to sepíšu pouze pro potřeby naší vlastní rodiny, protože já jsem schopna své vlastní zážitky objektivně hodnotit až někdy od 80. let minulého století, kdy jsem byla mentálně schopna si na věci tvořit svůj názor a po pravdě řečeno, na dějiny posledních 20-30 let potřebuji delší časový odstup. Ale je dobré, že to vím.
Ano, to bude taky možné, samozřejmě. Akorát bych byl rád, kdyby to byly vzpomínky na to, co ti lidé zažili a ne co slyšeli, že se tehdy říkalo…
Dobře, ještě to promyslím, případně se optám na vhodnost tématu přímo do mailu, abych nezaneřádila diskuzi.
Mňau, osobní snad tady nebudem bejvat.
Tak tady se to špatně potkalo během jedné minuty, nešlo mi, mňau, o osobní vzpomínky, ale osobní charakteristiky 😉
„by měla“. Vsadim boty, že nebude.
Andy, obávám se, že tvé: „Rokem 1945 se nezačíná, ale předpokládá se, že je to nejzazší datum pro osobní vzpomínky,“ je poněkud provokační. Proč to třeba nezaokrouhlit na 1940? Nebo, když už chceš tu 5 na konci, tak 1935. 70 let ke OK, 75 nebo 80 už ne? Jde mi o to, že tímto určením jasně stavíš limity bez ohledu na následnost a postupnost vývoje. Připadá mi to jako bys chtěl hodnotit včerejší fotbal Slovensko – Itálie od 80. minuty. Pak nutně musí vyjít, že Italové vyhráli byť realita je zcela jiná.
Chápu tvou zaujatost osobními vzpomínkami, méně už to, že neakceptuješ jejich předávání. Mám to chápat tak, že co není osobní, není autentické a tedy se nehodí? Ani informace typu (schválně přeháním) policejní hlášení?
A přidám ještě tohle právě to zaujaté stranění ve vzpomínkách (právě s ohledem na stranu, jíž dotyční straní) nám může pomoci daleko lépe pochopit pohnůtky dotyčných. Protože odsouzení bez pochopení je přímá cesta k podivným generalizacím.
Honzo, ten rozdíl je hodně jednoduchý. Příklad toho, co chceme publikovat: „Děda se jednoho dne za války vydal na poštu a tam viděl, jak esesák zabil pošťáka“. Příklad toho, co nechceme publikovat: „V pětačtyřicátém se říkalo, že sudetští Němci doma schovávají zbraně“. To první je autentická vzpomínka, to druhé je tak říkajíc z agentury JPP (jedna paní povídala), a tomu se právě chceme vyhnout.
Nikoli. Oboji je vzpominka. „Ve ctyricatem patem nemci schovavali doma zbrane.“ by byla JPP. To, ze se to rikalo, si docela dobre lide mohou pamatovat a to, ze se to rikalo, ovlivnilo nasledne udalosti. Jestli … respektive u jakeho procenta nemcu … to byla pravda je vec jina. Obcas je „co se rika“ mnohem dulezitejsi, nez to co skutecne je. A odmitnout to jako JPP aniz by se historik zamyslel proc se to povidalo a proc tomu lide verili je … snadne.
Dobrá, tedy po tvém. 😛 Když se to v 45 říkalo, pak se lidi (bez ohledu na to, zda to byla pravda) podle toho chovali. Takže i vzetí takových fám v potaz je nutné jinak vyjde obraz doby docela dost pokřivený. Příklad ze současnosti: někteří paštunové dodnes věří, že židé mají rohy a ocas. Jsou tedy ďáblové a dotyční je nenávidí. Když to zjednoduším, tak paštunové nenávidí židy a je vymalováno. Je to ale pravda?
Momentálně nestíhám číst všechno, tak prozatím jen stručně. Naprosto souhlasím s jiným Honzou. Vynecháním vzpomínek typu „Jedna paní povídala“ bude výsledný obraz doby neúplný, zkreslený.
Ještě se vracím, přemýšlela jsem.
Fámy byly pracovním prostředkem STB, poměrně účinným prostředkem. To je prokázáno. A stejně účinné byly i fámy typu JPP. Myslím, že ty fámy mají v historickém vzpomínání své místo – minimálně někdy objasňují pohnutky lidí, dokreslují atmosféru doby, zdůvodňují strach – ale také povyšují hrdinství lidí.
Jak psala Eva Ž, tohle je velká výzva, velké sousto, milý FF. Myslím, že když to vezmeš dobře do rukou, tahle rubrika bude úžasná – je tu tolik chytrých lidí se vzpomínkami. Vlastními, i zprostředkovanými.
Po té včerejší debatě se na historickou rubriku těším ještě víc. Věřím nám, že ji zvládneme a bude to skvělá věc. (nod)
Ahoj Honzíku,
chodím častěji jak jsem slíbila, ale spíš přečtu a prchám, do komentářů moc nechodím, ale jedno je jisté,že V POKŘIVENÉM OKU MÁ I PRAVDA POKŘIVENOU TVÁŘ (n)
Pokud jde o zvědavost, připojuji se k předřečníkům: tahle rubrika může být opravdu výzva. Jestliže se v ní soustředí především obvyklé – tedy diplomaticko-politické chápání dějin, budu asi převážnou měrou zticha. Nepovažujte to, prosím, za nesouhlas. Necítím se na interpretaci faktů, navíc vzdálených méně než tři generace 🙂 Jsem zaujatý a nepovažuji to za něco, s čím bych měl ale honem rychle něco udělat.
Ale – co máme s MLP rádi oba, to by se dalo nazvat možná dějiny hmotné kultury, ale taky dějiny kulturní krajiny (konec konců nám tyhle dějiny dnes a denně „kecají“ do oboru) – a pak soukromé dějiny rodin a rodů, které jsou mi blízké – včetně pátrání po vlastních předcích a jejich osudech, a že jsou to někdy docela pikanterie 😀 Fakt, že nás to hledání vlastních kořenů zavedlo až do 17. století možná ovlivňuje i mou orientaci spíše na raný novověk 🙂
Všechno tohle je tak strašně pestré, že z toho varování před jakoukoliv generalizací přímo čouhá. A tak se necítím ani jako hrdý následovník Mistra Jana, ani jako světoobčan. Pohled na české dějiny zvenčí pak může být inspirující stejně jako zavádějící. Uvidíme… Takže na konec přidám vzpomínku na jednu „Bitvu pěti armád“ – v bujaré a vítězné náladě (víte, jak snadno se může člověk opít okurkovým lákem, když mu dobře v dobré společnosti?) potkali jsme mnicha jakéhosi podivného řádu – pohlédl na mne káravě a pronesl laskavě: Více pokory, bratře… Byla to jen hra – ale tušíte vůbec, kolikrát od té doby jsem si tuhle větu zopakoval?
Tak se podívejte na biologa – když přijde historik, tak to akorát může podepsat.
Baty, jsem docela zvědavá, co tomuto projektu a jeho vývoji budeš říkat ty. Když jsem dnešní článek viděla, vzpomněla jsem si na tebe. Historie je disciplína nelehká a tady některé události asi i z principu věci budou viděny jen z jedné strany a leckdo bude mít na dobovou událost třeba úplně jiný názor.
Budu přemyšlovat, budu. Ále jendže momentálně nám vyměňují výtah a jak ho tak ukotvujou, přišli k nám zdí do předsíně. A museli jsme jim sdělit, že ta zeď, na kterou to chtějí napravit, je nosná, i když má tloušťku jen 11,5 cm. Tak ukotvili traverzičkama, do předsíní, u nás pod tu ďouru, již zazdili, a do špajzů (vyndat a na pár dní účelně rozmístit po bytě špajzokomoru je brnkačka, žejo.) O víkendu jsem to odprašnila, naskládala. Včera v poledne přišli, že ale štandopéde musej špajzovou traverzičku vyndat a přivrtat jednu ďouru, neb ta parta v pátek to netrefila akorát. Tak jsem ve fofru rozmístila neúčelně a večer stačila akorát umejt. Do toho měníme družstvo na SVJ a vyskytují se vykukové, třeba být ve střehu a jednat. Takže až příště.
Aspoň detail – domnívám se, že jednotná učebnice dějepisu bude až v nebeském království, až bude všem všechno jasný a budou se vidět ve věčném Světle všechny souvislosti. Do té doby v ž d y c k y podle mého názoru bude někdo kontrolovat, aby to bylo podle j e h o názoru.
Baty, s názorem na jednotnou učebnici hlasitý a upřímný souhlas. Pokud jde o patálie s traverzičkou, neméně upřímně lituji a držím palec, aby to ta druhá parta trefila už přesně. Představa neustále vyklízené spíže je fakt děsivá.
Jednotná učebnice je asi opravdu chiméra – jednak z důvodů, které uvádí Baty, jednak se sem tam objeví něco nového a to samozřejmě může mít vliv větší než malý. 🙂
Ale asi je důležité vědět co nejvíc, vědět, jak to či ono vnímá ta druhá strana. (a to nejen v nazírání na historii.) 🙂
Batýsku (inlove) , to Ti nemohla ta „parta, co to v pátek netrefila akorát“ přijít se špajzíkem pomoct? Prevíti, když si neváží své práce, tak by je měl někdo donutit, aby si vážili práce druhých. (punch)
Milá baty,
převod na SVJ nás teprve čeká. Vykukové se našli už před devíti lety, když se zakládalo bytové družstvo. Naštěstí bývalá paní předsedkyně a ještě jedna členka představenstva dům před nájezdníkem uchránily. Jsem schopna poradit. zrovna nedávno jsem byla na školení pro převod BD – SVJ. Nyní jsem už třetí rok předsedkyně představenstva. Loni proběhla na domě půdní vestavba a máme nový výtah, zrekonstruované sklepy, pro celý dům nová eurookna, Byla opravena fasáda a jako rozinky navíc: oprava osvětlení ve společných prostorách, odborné čištění žulového schodiště a oprava domovních zvonků. pro kontakt bendovaolgaáčkovsáčkuquick.cz
Milá sempervivum (inlove) , tak ráda Tě vidím – moc dlouho jsi tu nebyla! Hodně na Tebe myslím. (h)
dííík, šel mail (wave)
Dobrý den, baty – zdravíme plyšová Veličenstva. Jednak děkuji, tiše se tu červenám. A jednak mám dojem, že tohle není záležitost historie. Tady na sebe navzájem „slyší“ naše ega… 😀
RE: “ pronesl laskavě: Více pokory, bratře…“ – to je tak moudrá věta, že by si ji měl každá desetkrát za den zopakovat. Zejména historik, pokud chce něco publikovat a přesvědčovat o svém objevu jediného správného výkladu dějin…
Jsem zvědavá, co se z téhle rubriky vyvine… A těším se. Historie jako ucelený přehled mě nikdy nijak zvlášť nezajímala. Spíš útržkovitě, člověk narazí na krásný dům, místo, událost a pak je dobré vědět, co předcházelo. Takže tyhle skutečné příběhy velmi vítám.
Uvidíme, co se z toho vyvrbí.
Milý Andy, myslím, že do Historična bys mohl, kromě našich osobních zážitků, zahrnout i námi převyprávěné vzpomínky našich blízkých. Oni už často nejsou mezi námi a my jsme v takových případech jediní, kdo to za ně ještě mohou odvyprávět. Doufám, že se proto tato rubrika nebude orientovat pouze na „živá“ vyprávění. Ono někdy vyprávění našich dědů a babiček je pro pochopení událostí velmi důležité. O některých věcech, týkajících se mých blízkých, jsem se dozvěděla třeba od jejich přátel a známých dlouho po jejich smrti. Například má prababička o některých věcech s námi vůbec nemluvila a dozvěděla jsem se některé zajímavé věci až 30 let po její smrti právě od jejích bývalých sousedů.
Zdravím všechny.
Rubriku s co nejvíce objektivním pohledem na historii vítám, ale také s poznámkou, že by měla začít nejméně od roku 1918, případně od počátku století.
Na toto starší období mám, myslím, docela zajímavý příběh z naší rodiny a možná i příběhů více, ale nechci předjímat.
Finrode, drobná provokace: proč tvoje historie začíná rokem 1945? Chápu, že pamětníci 19. století tady již nejsou, těch, kdo zažili (a mohou vyprávět) léta 1914 – 1918 taky ne, nicméně třeba si zde někdo pamatuje ještě léta 30.
Takže připouštíš i historii před rokem 1945? 😀
Jj, jiný Honzo, bereš mi to z hu… é klávesnice. Pokud máme udržet kontext, starší éře se nevyhneme. Chi, ale zase abychom necouvali až k Sámovi (chuckle) .
Andy, díky! Na Zvědavé historično jsem moc zvědavá a těším se.
Jinak naprosto souhlasím s EvouŽ. Je potřeba být otevřený novým náhledům a utajovaným faktům, ale zaručeně správné výklady jsou věcí ošemetnou…
Prosím, kde jste našli, že FF chce začít až rokem 1945?
Pokud vím, FF má o dost širší záběr a určitě se bude hodně věnovat první republice – a jí předcházejícímu období ….. hihi, couvání k Sámovi, to by se mi líbilo, já ráda středověk. (nod)
FF přímo napsal: „Velmi rád zveřejním paměti těch, kteří zažili velké události, především pokud jde o roky 1945, 1946, 1948, 1951, 1953, 1968, 1969 a samozřejmě 1989.“
Jsem zvědav, zda odpoví. (chuckle)
To on odpoví! (chuckle)
Jen jestli si mohu troufnout něco – říká, že jde o PAMĚTI – moc pamětníků před rok 1945 totiž mezi námi nebude. (wasntme)
fuj! to je ale hnusná věta! (blush) (fubar) Ale smysl snad je jasný. (nod)
Ale určitě by měly být otiskovány i starší rodinné paměti – viz zmiňovaná YGA. (nod)
Vave, právě proto o kus výše něco navrhuji. Myslím, že celářada z nás ví o nějakých starých rodinných historiích, kterých se třeba přímo neúčastnili.
Seznam obdivovanych profesoru myslim na tuto otazku odpovida.
🙂
Těším se na rubriku – určitě se sejdou různé názory na různá období našich dějin.
Mne děják vždycky bavil (pokud pominu nutnost pamatovat si letopočty – dá se říct, že si pamatuju pouze dva: 1212 Zlatá bula sicilská a 1415 upálení mistra Jana). Teď velice ráda poslouchám Toulky českou minulostí, jak je v rádiu pojal brněnský tým vedený redaktorem Josefem Veselým na náměty pana Hory-Horejše. Tak tam se o holubičí mírnosti lidu českého a moravského taky moc nemluví (chuckle) .
1620 bitva na Bílé hoře, 1866 bitva Na Chlumu u Hradce Králové…a kdybych měla čas,tak si vzpomenu na víc než na rok 1942, kdy po atentátu na Heydricha, byly vypáleny Lidice a Ležáky…kdy byl nastolen krvavý teror…ty zlomové okamžiky,by si lidi měli pamatovat a já mám pořád čím dál silnější pocit, že jim něco dlužíme..tak je potřeba tento dluh splácet, třeba tím nejmenším, že odvyprávíme jejich příběhy….. (rose1)
Ještě takové OT moji milí 🙂 (h) Jirkovi je stále nic moc, má velké bolesti, závratě, problémy s jídlem – stále ještě se mu blbě polyká a všechno má chuť umělé hmoty, ALE i rozšířené CT potvrdilo, že jsou plíce čisté, že se léčba zadařila (dance) (inlove) (d)
Díky za veškerou podporu, za palečky, protože bez toho bych od toho října – listopadu co se to vleče, bych už byla asi mrtva…
Lídošku zlatej! (h) (h) (h)
Díky za každou dobrou zprávu – teď ještě ta rekonvalescence – nejen Jiřího, ale i tvoje (y) (h)
(h)
Ještě mi napiš, jak holky zvládly přesun od jelenů k lidem (inlove) a jak se jim bydlí (dog) (dog)
Tohle by snad bylo na celý článek 😀 Po úvodních nesrovnalostech a problémech snad dobrý 🙂 Ze začátku všechny procházky točily směr farma, Darla se mě snažila nasměrovat i tlapama na mých ramenou, případně mi brala ruku do zubů a snažila odtáhnout, taky mi z vycházky zdrhly a našla jsem je způsobně sedět u dveří konírny, noční štěkoty v ohrádce… Mají nedostatek pohybu. Bohužel je nemůžu pouštět na volno, jsou to furt kavkazáci, kteří cizí psy nemusí…Ale už pochopily, že se útočit nesmí, takže průchody psů mi prosedí u nohy. Nemají prostor na svoje „bojové“ hry, kdy raketovou rychlostí pádily výběhama, kutálely sudy a u plotu proháněly šupáky. To jim prostě sebedelší vodítkové vycházky nenahradí a v nové ohrádce není místo ani na to, aby se rozeběhly – i když pokusy by tu byly. Vždycky mě trápilo, že mají a měli dráčci nedostatek člověčiny a doufám, že teď holkám tento dostatek vynahradí jiné nedostatky. Každopádně Darlenka se velmi uklidnila, přestala být žárlivka, ani nepamatuju, kdy naposled zavrčela na Elišku (inlove) Jsou šťastné, že mají dostatek paničky a teď k nim chodí víc i Jirka, považují si toho a to víc svůj nový prostor hlídají, nepustí k sobě ani lidi, kteří k nim běžně chodili do konírny. Tož tak 🙂
Li (h)
Ale Lidus, a kohopak by ten Jirka mel, az se vylepsi, kdyby ses mezitim z toho zhroutila? Ja vim, ono se to lehceji rekne, nez vykona. Sama jsem si neco podobneho v jine a mene straslive podobe prozila. Tak az bude Jirkovi lip, ze sebe udelej tu krehkou zenu, kterou je nutno opecovavat. Ono to muzskymu udela dobre. Drzim vam prubezne obema palce. (h)
(h) (h) (h) (f) (h) (f) (h) (h) (h)
Milá Li, bnapsal jsem komentář a zdrhl, takže čtu až teď. Od čeho bys měla mít přátele než od toho, aby stáli za tebou? (h)
Jsem moc rád, že se podařila léčba. Teď už to snad půjde jen líp. Držím všechny (y) a moc na vás oba myslím. (h)
Je dobře, že s eléčba podařila a je to čisté. Poškozené tkáně holt potřebují čas na zotavení, ale to zvládnete (h)
Liduško, vydrž, vše se k dobrému obrátí a časem se vše vylepší. (h) A co dělají pejsani ? Jsem ne ně moc zvědavá, něco o nich prosím, napiš. Moc se mi líbí, ale mám k nim respekt. Blíž než na pár metrů bych se nepřiblížila.
Li, (h) , a regeneruj, ať máš sílu na tu křehkou bytost, o které psala HanaW. Poptej se chytrých doktorů, jak se vzpamatovávat. (rose1)
To jsem ráda, že ty plíce jsou čisté (y) (y) (y) . Vše ostatní se časem určitě srovná, i když to teď asi vypadá všelijak. Jestli má všechno chuť umělé hmoty, alespoň jsou to kalorie do organismu v rekonvalescenci a chuť se jistě časem také dostaví. Polykání se určitě také zlepší. Chce to čas. Já vím, že už je to dlouho, ale vy oba vydržíte. Tomu věřím. A držte se oba! (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Li, to je úžasná zpráva! Vydržte, OBA!!! (h)
Milá Li, to je fantastická zpráva, myslím, že je to skoro zázrak (h) A není divu, že Jirku ta léčba málem zničila a tebe vlastně taktéž, vždyť to bylo strašně razantní, bez toho by to ale nemohlo vyjít. Ani teď to nemáte jednoduché, ale jste na cestě vzhůru! (inlove) Na to pamatuj, teď máte čas se pomalu hojit, vzpamatovávat, jde léto, dny budou přívětivé, určitě vám to pomůže. Pořád na vás oba myslím a jsem šťastná, že se to takhle povedlo (sun)
Historie z různých a nových úhlů pohledu mě vždycky zajímala. Taky si myslím, že neexistuje absolutní pravda- jen ty úhly pohledu, z větší vzdálenosti to vypadá jinak než z místního rybníčku. Pokud jde o jednu událost, stačí to, jak ji interpretují lidé z různých koutů naší republiky. Každý ji vidí jinak. Proto se na tuhle rubriku těším, že mi třeba nastaví ty pohledy odlišným způsobem.
Byl u nás na návštěvě dědeček. Něco jsem se učila do dějepisu, nakoukl mi do učebnice a začal na danné téma hovořit s maminkou. Odložila jsem učebnici a poslouchala je, bylo to zajímavé. Druhý den, když kantor přezkušoval, sama jsem se přihlásila a začala povídat co jsem slyšela. Dostala jsem pětku a maminka pozvánku do školy. Zasáhlo mě to tak, že jsem na historii jako celek zcela zanevřela, nejsem schopná číst cokoli historického, nejsem schopná ani koukat na film….
Jedinný člověk od kterého se nechám za ručičku do historie odvést je Pů. Tajemno, záhady, to jo, to můžu 🙂
Dovedu si představit, že jsi se po dědově vyprávění nedokázala vejít do socialistických reálií, jak vás to učila soudružka učitelka. Když oni i z Husa dokázali udělat revolucionáře a bojovníka za zrušení církve a celého náboženství. Což u tak hluboce věřícího středověkého člověka byl naprostý nesmysl.
Omlouvám se, OT pro Zanu (inlove) – hlásání ze zařizování:
Tak zatím nula. Tam, kde to dřív bylo možné, už to je zrušené. Poslali mě jinam a tam to je, jenže ještě měli zavřeno. Bezva akce pro Vochvilku. (wasntme) (chuckle) Pokračování o polední pauze. (nod)
Milý FF, tato rubrika je odvážná, potřebná a samozřejmě kontroverzní.
Naprosto souhlasím, že „oficiální“ hostorie je děvka prodejná a zdůrazňuje se v ní, co je zrovna mocensky třeba. Ale jsou „mýty oficiální“ a „mýty alternativní“. I pamětníci mají své vidění světa – o tom by mohl říci každý vyšetřovatel, který vyšetřoval třeba dopravní nehodu, nebo jinou emociálně vypjatou akci. Pět svědků a každý to vidí jinak, každý si všimne jiného detailu, někdo je lepší pozorovatel, někdo horší. U nehody máš aspoň brzdnu dráhu, fyzikální zákony, které pomohou při řešení, protože jsou konstanta. I pamětník, po dlouholeté masáži oficiální doktrínou, posouvá významy toho co pmatuje. Je prokázáno, že paměť (nešlo o historickou) je plastická a dokáže si měnit i to, co člověk viděl.
Proto bych byla ráda, kdybychom se dohodli, že jde o nový pohled na hisorii, který bude bezpochyby nesmírně zajímavý. Ale netroufa bych si věřit tomu, že je to jediná správná historie. Fakta mohou být správná, těch je ovšem pár a jsou nezáživná (pan A před jednáním s X se zastavil u Y). Interpretace tohoto faktu může být různá. Mohl si jít k Y pro radu, mohl jít stvrdit dohodu, jak bude jednat s Y, ale mohl mu jen vrátit vypůjčenou knížku. Proto pozor na zaručené pravdy.
Pohybuji se v oboru méně subjektivním a přesto studentům říká, že z toho, co je na přednáškách, bude za 20 let třetina platit stejně, u třetiny se náhled upraví, ale podstat zůstane a u třetiny se zjistí, že je to blbost. Je to pochopitelně nadsázka. Ale ve vědě to platí. Ani Newtonova fyzika neplatí po letech beze zbytku 😉
Musím říci, že se těším. Protože tato témata podaná v kruhu lidí, pro které jiný názor není urážka, to by mohlo být zajímavé.
Ano, Evi (inlove) . Jako vždycky jsi to brilantně shrnula. (clap)
Na historii je krásné, že jsou vždy k dispozici nějaká dostupná fakta, která historik nějak interpretuje – a přitom se vždy pohybuje na hraně možného mýtu. Mě to fascinuje. Ale nemám čas aktivně vyhledávat nová fakta a poznatky, proto jsem za tuhle rubriku vděčná. (nod)
Evo, jako obvykle mas pravdu. Neni jedna spravna historie. Historie jsou fakta. Jak si je prebereme a interpretujeme, je nase vec a obziva pro Jirasky a akademiky. Podstatny podle mne je pristup k faktum. A pak tez ty prozitky nas – pokusnych kraliku historie – to tomu da realnou dimenzi. A prispeje – doufejme, i ke vzdelani nynejsi mladeze, ktera generacne prvne po dlouhe dobe si muze psat svuj vlastni osud. Toz tak.
Obavam se, ze Finrod je prilis mlady na to, aby pochopil, ze ty uzasne nove obzory, ktere mu jeho oblibeni profesori otevreli a ktere mu daly uzasny pocit, ze vi lip nez kdokoli jiny jak to skutecne bylo a vubec uzasny pocit intelektualni prevahy nad tim plebsem co veri mytum … jsou take mytem. Zabarvenym povahou a zkusenostmi prave tech profesoru a pozmenene tim cemu prave oni chteli verit.
A specialne zmineny dr. Bohumil Doležal ma hodne selektivni videni sveta.
No vidím, Jendo, že ty jsi už stanovisko zaujal.
Ale já předpokládám, že tady nebudou jenom články FF, ale i ostatních lidí – s jinou zkušeností a s jiným náhledem na historii – tato rubrika bude asi hodně emotivní a subjektivní – uvidíme, jak se s tím popasujeme.
Předpokládám, že Finrod není blb a nezařadí každého, kdo má trochu jiný názor do kategorie „nepoučitelných“. B Doležala taky moc nemusím (i když občas musím uznat, že se mu něco povedlo). Proto jsem psala, že není jediná pravá historie, ale stovky fazet osobních historií, viděných jiným úhlem. Proč nepodiskutovat nad jiným úhlem pohledu, třeba se z toho poučíme a určitě neco dozvíme.
V určité fázi vývoje máme všichni pocit „úžasné intelektuální převahy“. Ona nás realita stáhne zpět blíže k zemi. Bez té „intelektuální převahy“ by často nebyl pokrok a bez „přitažení na zem,“ by se to zvrtlo do bezbřehého plkání. Když chce FF jít s kůží na trh, tak mu fandím. FF přece jen není Doležal. Ať se potká s názory lidí z úplně jiných oborů a životních zkušeností. Pokud je duše otevřená, jen mu to prospějě. Pokud by náhodou byl už v tomto věku fosilie (tomu moc nevěřím), tak prostě jeho rubrika uhyne. O co víc jde?
I kdyby ano- tak stojí za to si poslechnout jiný výklad, ne? Já mám ráda víc hodně různých názorů na tutéž věc- ráda si počtu třeba o mayských pyramidách výklady archeologů i třeba Danikena, ono to dohromady bývá hodně zajímavé- ale tohle je jen takové kulhavé přirovnání….
Největší přínos historické rubriky je v předložení faktů a následné diskuse kolem nich. Ono když se řekne „modrá“, tak skoro každému z nás naskočí před očima jiná barva, a když se řekne „teplo“, tak pro každého to znamená jinou teplotu. Asi se často spíš neshodneme než shodneme, ale to přece není účel!
Je to dnes přece krásná doba, kdy je možné poukazovat na nejrůznější fakta a mluvit o nich. Tohle je svoboda, které se nemohu nabažit. Ve všech oblastech života.
presne presne presne.. (nod) mluvis mi z duse, Vavisku (inlove)
Jendo! (chuckle) Víš, že to je poprvé, co jsi použil nějakou generalizaci? – FF je moc mladý na to, aby něco pochopil. 🙂 Já Ti nevím, ale v souvislosti s Tebou se nad tím musím usmívat – pro mě jste vlastně mladí oba. 🙂 (nod) 😉
Touche (nod) (y) a jestli se oba kluci trochu povznesou a ziskaji nadhled a vice tolerance k sobe navzajem, mohli bychom se tu docist urcite hodne zajimaveho z obou nazorovych polu 🙂
Diskusi jsem precetla v klusu, clanek taky, no je patek.. ale na Historicno se moc tesim! Uz od gymplu muj oblibeny predmet hned vedle cestiny, a zrovna tady, se spoustou chytrych lidi ze vsech moznych nazorovych a vedomostnich „koutu“, to cloveku muze vyrazne a zaroven prijemnou cestou rozsirit obzory 😉
Jen nezapominejme, ze nejde o zivot, i kdyz treba v lecktere te probirane epose slo… A ze co clovek, to nazor, zadny neni vylozene spatny nebo naopak ten nejspravnejsi, a diskutovat se da doslova o vsem (nod) Moooc se na to tesim (y)
vždycky mě víc než dějepis bavil přírodopis a zeměpis (asi je to na mně stále vidět). Naštěstí u nás doma to „historično“ vyvažuje moje polovička… takže literatury by u nás doma bylo dost a dost.
Vzpomínám si, jaký šok pro mě znamenaly Dějiny 20.století od Paula Johnsona. Já vím, že to není žádná extra litzeratura, historici nad tím pánem ohrnují nos… ale psal se rok 1991 a já najednou četla úplně jiné dějiny, než které mi byly ve škole předkládány. A bylo to dost děsivé poznání, jak člověk se dá ovlivňovat. Sice z domova mi bylo jasné, že ne vždy bylo vše tak, jak jsme se to učili, ale stejně to byl šok…
A to já se zase těším!
Už dávno pradávno jsem pochopila, že jsou dvě historie: jedna se říká doma a druhá ve škole. Mnohem později jsem pochopila, že je to ještě mnohem složitější. I ta historie doma nebyla vždy ta pravá.
Vyrostla jsem v mýtech. I dnes jsou mi některé blízké a u jiných jsem moc ráda, že to byly jen mýty a mohu se jich zbavit.
Moc se těším na tuhle rubriku. O historii, která se skutečně stala. O historii, jak ji vnímáme. O historii, která nás formovala a dosud formuje. O historii a o mýtech. Protože mýty taky potřebujeme. Jen možná nějaké jiné.
Díky, Dede, díky, FF.
(h)
Na ucebnice ktere by mohly vyjit v kterekoli zemi se vylozene tesim. To bude uzasna snusnka nicnerikajicich a nikohoneurazejicich plku … vlastne mozna ne. Pokud to dostane do rukou ta spravna sorta lidi tak se dozvime ze bily muz muze i za to ze se mlati shiiti se sunity. Ono uz se to nejak zaonaci.
Na rubriku vedenou Dolezalem mladsim se opravdu netesim.
Jendo, počkej s kritikou, až uvidíš, co bude skutečným obsahem. 😉
Ale Jendo – vždyť tady je lehká pomoc. Nemusíš tuto rubriku číst (shake) .