10. 8. 2006
No konečně! Holka zas balí tašky. Pojedeme zpátky na chalupu. Je mi jí líto. Musela se z boje proti blechám zbláznit. Proč by jinak balila do tašek na letní chalupu takové ty bezva lesklé věci, které vždycky v zimě sundávám z pichlavého stromu, pod který dávají spoustu balíčků, aby měl kocour co škubat.
19. 8. 2006
Prolustroval jsem další tašku. Už mám jistotu. Zbláznila se. V tašce jsou papíry, do kterých balí ty věci, co dává pod stromek. Jsou tam také ty voskové tyčinky, které na stromku svítí a jednou mi jedna připálila fousky.
20. 8. 2006 – 11.24
Blížíme se k chalupě. Celou cestu jsem strávil průzkumem věcí, které holka nakoupila v tom obrovském domě, kam chodí lovit jídlo. Kromě granulí, konzerv, paštik a kapsiček jsem objevil krabici s takovými sladkými kousky, prý cukroví. Linecké. Našel jsem taky divně šišatou buchtu. Tu, co jí holky baští vždycky, když je doma ten stromek. Jsem zvědavej, jestli se holka zbláznila přechodně nebo už napořád.
11.35
Dorazili jsme. Dorazilo mne, že jen jsem vystoupil, seběhly se sousedky. Ne ke mně. K mojí holce. Vrhly se na ni s výkřiky: „Máš??“ Prý má. Prý si neumí nikdo představit, jaký je problém sehnat v srpnu vánočku. Holky sousedky mají radost, že ji nakonec holka sehnala. Prý je dobře, že v tom vedru nemusí roztápět pec a zadělávat kynuté těsto. Velká holka řekla, že největší starost během cesty měla, aby vánočka nebyla zavalena jistým mourovaným tělesem, které se k vánočce pořád cpalo. Marcelka vyprskla a řekla, že to je přece jasné, svůj k svému, Piškot k vánočce, moučník k moučníku. TSSSSSSS! Jsem uraženej kocour.
Jsem tryskající kocour!
Došel jsem zkontrolovat strategická místa – řeku – břízu – střechu. Vše v pořádku. Šel jsem dát pusu čumákovku Jiřině. Pohladila mne, ale nepochovala. Prý nemá čas. Prý musí vykrajovat cukroví.
Nechápu. Co se to tady děje?
21. 8. 2006 14.30
Sedím na okně do kuchyně. Zvenku. Zírám dovnitř. Holka mne vyhodila z kuchyně. Prý chvátá. Prý nepotřebuje moji asistenci. Prý ta převržená mísa s bramborovým salátem úplně stačí. Prý jde o přísně tajnou akci. Prý bych to mohl vymňoukat. Tss. Tsss. Jako bych někdy něco vymňoukal. Tss. Jsem uražen. Asi půjdu menším holkám říct, že jsem v almaře našel nějaké balíčky se zlatými stužkami a jejich jmény.
18.30
Jsem zmaten. Nestíhám sledovat. Menší holky zmizely s bandou dalších upištěných malých jedinců v lese. Nechápu. Večer na houby? Za chvíli se bude stmívat. Moje holka zmizela v kuchyni, něco obaluje a smaží. Jiřina, Marcela, druhá Marcela, Petra a Kačka zmizely k Marcelině chalupě. Slyším jejich hlasy. „Podej mi tu špičku!“, „Kde jsou ty červené ozdoby??“, „Ať ty prskavky pořádně drží!“, „Dělejte, za chvíli jsou tu děti z lesa!“ Jsem z toho tumpachovej.
19.30
Holka mne sundala z břízy. Nese mne k Marcelině chalupě. Řekla, že jsou vánoce. Neodporuji. Bláznům se nemá odporovat.
19.32
Jsou vánoce. Smrček u altánu ozdobený. Svíčky svítí, prskavky prskají. Pod stromkem dárky. Na stole vánočka, cukroví, salát, řízky. Z krabičky na muziku někdo zpívá Štědrej večer nastal…
Podle mě nastal konec světa. Vždyť je srpen! Za rohem Marceliny chalupy se vyřítí banda malých člověků. Ztuhnou. A velcí člověkové volají: „Překvapení!! Vánoce!!“ Malí člověkové stojí, koukají, září a brečí. Jsem nevěděl, že se dá brečet radostí. Už to vím. Dá. Nakonec brečí všichni. Malí z překvápka, velcí z malých.
19.50
Už nikdo nebrečí. Všichni sedí v altánu a cpou se. Dostal jsem řízek. Kuřecí. Jsou tu všichni z celé osady. Taky každý dostane dárek. Já také. I Bubu. I další zvířecí kámoši. Každej tam máme balíček. A všichni z toho máme vánoce. Druhé. Totiž první.
20.50
Všichni jsme v altánu. Před chvílí kvíleli koledy. Teď moje holka vypráví, jakou jí dalo práci nenápadně utajit před menšími holkami přípravy a propašovat ozdoby a dárky. Říká, že ozdoby byly v permanentním ohrožení, protože nějakej nenechavej kocour pořád lezl do té tašky, kde je pašovala pod povlečením. No teda!! O jakým kocourovi to mluví??
Mňautobiografie pana Profesora (12) – Asociace
25. 8. 2006
Miluju výživné večeře. Miluju hezky prostřený stůl. Jen mi vadí, že musím docela hltat. Rád bych kuchyni opustil dřív, než přijde holka a začne vřeštět, kterej darebák jí sežral smaženici.
26. 8. 2006
Už dlouho se mi tak dobře neleželo. Když se protahuju nebo otáčím, hezky to zachrastí. Jsem rád, že holky odešly do lesa. Aspoň neklade velká holka nesmyslné otázky. Jak já mám asi vědět, kolikrát mě ještě z toho síta se sušenými houbami bude vyhazovat??
27. 8. 2006
No teda! Jako by nestačily kuličky. Ještě i ocásek. Málem. To by si mohla velká holka dát patentovat. Amputace ocasu pomocí dveří od skříně. Potřebujeme skříň, na které spí kocour. Hezký, milý kocour s ocasem směřujícím k zemi. Pak už stačí holka, letící pro něco do skříně. Otevře dveře skříně. Chvátá. Zavře dveře skříně. Vřeštící kocour letí ke stropu. Leknutá holka letí ke kocourovi. Usmiřovací šunka letí do kocoura. Brzy napíšu spis Kolik šunkového kapitálu lze vytěžit z lehce přivřeného ocasu.
29. 8. 2006
Zas balí tašky. Zas prý pojedeme domů. Velká holka prý musí pracovat a menší holky do školy. Jenže já musím dokutat tunel u tarasu. Takže nikam nejedeme.
31. 8. 2006
Jedeme domů. Měli jsme jet už včera. Holka říká, že jestli kvůli včerejšímu hledání myši Evelíny nestihne připravit menším holkám věci na zahájení školy, tak mne přerazí. Tss. Tsss. Jsem v klidu. Nemá důkazy. Nemohla mne vidět. Nesl jsem myš Evelínu do kopřiv nenápadně. Nevěřím, že holka slyšela, jak myši Evelíně říkám Zůstaň a čekej. Pak jsem šel říct holce, že bez myši Evelíny nikam nejedu. Nenapadlo mne, že po 5 hodinách hledání nakonec do kopřiv vleze. Za to, že jí došel Fenistil na kopřivové popálence, taky nemůžu. Napsat, kam nás oba s myší Evelínou poslala, taky nemůžu. Pořád ještě to místo hledám v mapě…
3. 9. 2006
Nechutná to špatně. Už lepím jen trochu. Linka, podlaha a holka pořád ještě hodně. To jsou nápady, dát láhev malinové šťávy zrovna na místo, kde má kocour naplánované přistání.
20. 9. 2006
A kruci! Něco se děje. Holka zírá do té placky, co jí říká monitor. Nad něčím se rozplývá. Vzdychá. Šel jsem si sednout k ní. Na stůl. Předvedl jsem svou nejúspěšnější etudu Sladký, úžasný kocour. Hrabu jí tlapkou ve vlasech. Nabízím pusy čumákovky. Vlním se. Vrkám. Odsunula mne. Prý co chci. Prý snad vidím, že nic nemá. Jsem uraženej kocour! Ani si mne nejde udobřovat. Kouká na placku. Už s ní koukají i menší holky. Rozplývají se. Roztékají se obdivem. Za chvíli budou pod stolem tři loužičky. Naštval jsem se. Odcházím. Jdu se podívat do slovníku. Musím zjistit, co znamená slovo bengál.
15.20
Tak to nechápu. Jsem velmi zmatenej kocour. Proč kvůli tomu, co mají menší holky v pokoji, kouká na placku a vzdychá Ježiši, ta je krásná??
Piškot Pišutka v.t.
(rofl)
dakujem…som vazne vdacna… zbavili ste ma 30 kg problemov a mam len oslobodzujuci smiech (h)
Luci, prosím, nebylas to před pár lety ty, kdo psal odobný deníček za jednoho zlatého retrívra???? Měl ekzém a taky jezdil na chalupu…. Jeho zápisky jsem milovala, a ty Piškotovy jsou děsně podobné?????
Cleo, nebyla, zlatého retrívra jsme nikdy neměli. Měli jsme voříška ( mix jezevčík x teriér, hodně explozivní kombinace) a potom fenku AKBO. Ti si ale deník nepsali.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Začala hořet policejní stanice. Policajti museli před ohněm utéci až na střechu. Když přijeli hasiči, roztáhli plachtu a policajti začali po jednom skákat. Ale vždycky, když policajt skočil, tak hasiči s plachtou uhnuli, a děsně se smáli, když se policajt dole rozmázl. Až přišel na řadu poslední – náčelník. Ten tušil podraz, tak vytáhl pistoli, namířil na hasiče a povídá: „Mně se vám nepodaří oblafnout! Ruce vzhůru, plachtu na zem a všichni tři kroky dozadu!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a pěkně se vyspinkejte. ~o)
Proto je to náčelník, že ví, jak se nerozmáznout mimo plachtu (rofl) (rofl)
Prof. Piskot nikdy nezklame. Tohle povidani se mi obzvlaste libilo, i kvuli tem vanocim v lete. 🙂
Piškotí povídání si vždycky užiju (h) (chuckle)
já taky (chuckle)
Díky pane profesore (rofl)
Drbný dotaz. Kam jsi to ubohé zvíře poslala? Už to v té mapě našel??? Přece jen, posílat kocourka do míst,která nejsou na mapě… (chuckle)
No přece do Prčic 😀 (u nás se hrubé výrazy téměř nepoužívají, takže se posílá, když už, do háje, Prčic a tak)
Nojo, ale Prčice jsou v mapě! Teda pokud to nehledá na mapě Jižní Ameriky (chuckle) !
Jo a za mé mladosti jsme byly posílány do Prkvančic na hody!
Však už je našel! Je inteligentní. Kocour! 🙂
Je to moc milý a inteligentní kocour, který si zaslouží všechny skříně světa. (h)
(Ta věta mě fakt dostala: Potřebujeme skříň, na které spí kocour. )
(h)
Vave, zde skříň, kterou potřebujeme.
http://piskotova.rajce.idnes.cz/Profesor_Pisutka_a_Hrosik_Bubupir./#P7100367.jpg
Omlouvám se za nekvalitu, foceno ještě starým foťákem a moc zmenšeno.
To je kouzelná fotka! (h) Děkuju, Luci ++. Máš všechny fotky krásné, ůbec nechápu, jak to děláš. (y)
Páááni … máte tak malou skříň, nebo je panprésor tak velikej???? (rofl)
Skříň je normální velikosti a chlupatý badatel je spíš drobnější, má 4 kg. Díky nadýchanému kožíšku možná vypadá větší.
No … u nás se říkávalo Jdi do Prrr…ióru (rofl)
Do Prahy, do Podolí, do lékárny… 🙂
Piškote Pišutko, ty potvůrko mouratá, tys nám dal 😀 na to snad ani smajlíky v řadě nestačí, dnes obzvlášť výživné 😀 prej že: pod který dávají spoustu balíčků, aby měl kocour co škubat 😀 kam chodí holka lovit jídlo 😀 kolikrát mě ještě bude z toho síta vyhazovat? 😀 sladký, úžasný kocour 😀 jestlipak tohleto neumějí jenom mourci, a to spisovatelsky nadaní moourci 😉 Piškůtku, večer to budu muset ještě znova číst a komentovat našim (cat) (cat) (cat) (cat) a (dog) 😛
Problém sehnat vánočku? Opravdu? U nás (nejmenovaný obchodní řetězec) je několik druhů každý den. Já ji snídám vždycky v neděli.
Dnes už to problém není , také už tady mají v jistém řetězci vánočky celoročně, ale v době, která je v zápisku, fakt vánočky neměli a zlítala jsem snad 10 obchodů a pekařství, v každém na mne hleděly paní prodavačky soucitně – Chudák ženská, zbláznila se, vánočku v srpnu??
Stihla jsem si to přečíst o přestávce v dnešní značně vyčerpávající výuce. Nakoplo mě to do boje v poslední hodině. Super. Dostalo mě místo, co Piškot ještě nenašel na mapě, a Šunkový kapitál vyzískaný za lehce přivřený ocas. (rofl)
O.T. MATYLDO, MÁŠ MAIL !!!
Milá Luci, Piškotovo vidění světa je mi zdrojem nemalého potěšení :), ale nepochybuju, že život s takovým kocourem umí být značně vyčerpávající (rofl)
Milá Dede, není. Vyčerpávající. My jsme – s Piškotem – taková láska na první pohled ,od chvíle, kdy oči otevřel – malý, ušatý, k neodolání. A on dobře ví, že ať učiní cokoliv, předem je mu odpuštěno , protože všechno činí z rozvernosti, hravosti (už je mu 8 let, ale hravý je jak kotě pořád). Má nás holky omotané kolem packy, ale tak nějak laskavě, on není despota nebo dominantní vládce, on je …prostě Piškot, klučíček, chlupinka , moučníček . Je mezi námi zvláštní propojení, bezpečně pozná, když je mi smutno, to mne potom intenzivně utěšuje , bezpečně pozná, když se něco bude dít a samozřejmě k tomu přispívá svým kocouřím způsobem , asistuje u všeho . A když něco vyvede, samozřejmě za to přece vůbec nemůže, protože je moje chyba, že jsem tu sklenici s vodou, hrnek s kafem, balíček masa nebo krabičku s korálky neuklidila, že? 🙂 Když vím, že tu mám badatele, kterému jest výzkum a průzkum nade vše a navíc nemůže ochudit lidstvo o další vědecké objevy tím, že by vyhynul ( nedostatkem chutných soust).
Já ti věřím (inlove) Je to krása, když se něco takového povede, co? I když to neznám v kočičím podání, ale jen v tom psím 🙂
Je to krása a je to nesdělitelné téměř, ty každodenní „důvěrné“ chvilky i drobné kocouří projevy, díky nimž vím, že prostě jsem jeho holka a on je můj kluk .A to vůbec nejužší vztah má s prostřední holkou , tu miluje ( a je milován) úplně vášnivě , teskní, když odjede a když se vrátí, vyloženě jí vyčítá, že ho opustila .Jejich pusy čumákovky, Lipánek, který jí společně jednou lžičkou i jejich hlavy vedle sebe, spící na jednom polštáři… love story. 🙂
Bubu je jiný, tomu stačí pokojně ležet , pravidelně kontrolovat zásoby v misce . On je tu konstantou jistoty a klidu, vím, že bude-li Bubu třeba půl dne v pokoji, nehrozí, že najdu vyhrabošenou kytku z květníku, plyšmyši rozházené všude nebo drápanec na zdi, vzniklý při kvapném seskoku ze skříně. No a holky kočičí jsou čísla neskutečná, divošky, teroristky, mají takový šelmí nadhled 🙂
Hmmm, stýská se mi po Ferdovi. Stejně časem nějakou kočku domů propašuju, nenápadně 😉 . Díky Piškotku a už se těším na pokračování…
Luci, to jak píšeš o Piškotkovi mi zamlžilo monitor. Totiž přesně tahle to mám já s naším Chipem, i když další dvě kočeny taky miluju, ale Chip je srdeční záležitost. Jak mě vítá, když přicházím domů odkudkoliv, jak se přijde pomazlit, i když jenom na chviličku, jak se běží podívat ke vrátkům, na co že ti psi štěkají a kdyby uměl, štěkal a hlídal by s nimi… Těžko se to popisuje ale přece všichni víte, o čem mluvím.
Jé Luci- takhle douška, tohle nahlídnutí pod pokličku Piškotčí kůchně – to je tak milý (y) (h)
(h)
Tak tohle jsem zrovna potřeboval! (rofl) (rofl) (rofl) Dusím se smíchy a je mi báječně.
Piškotku, díky! (y)
……………….Z krabičky na muziku někdo zpívá Štědrej večer nastal…Podle mě nastal konec světa. ………..
………………… Napsat, kam nás oba s myší Evelínou poslala, taky nemůžu. Pořád ještě to místo hledám v mapě………………….
Piškote ty příšero jedna tryskající !!!!! (rofl) 😀 😀 😀 Dík za hezkej den !!
Tedy Profesore, fakt komentujete s šarmem. A prozradím vám jednu věc, buďte rád, že se holka občas zblázní. S normalními není žádná legrace.
Kočičí povídání = nádhera… (cat) (f)
No a co? Tak se holka zbláznila… Náhodou, vánoce v srpnu jsou skvělý nápad.
Skvělý, skvělý skvělý…. (clap) Čaj jsem raději odložila. Tušila jsem, že by to mohlo být nebezpečný. 😀 😀 😀
Jj, bylo to skvělé. Moje holky dodnes tvrdí, že to byly nejkrásnější vánoce! A to prosím si dávám na vánočních zvycích a atmosféře doma hodně záležet….ale nic nemůže překonat pohled na svíčky a prskavky na pozadí stmívajícího se, tmavomodrého šumavského nebe a společné hodování s tak prima lidmi, jako ti naši „chalupářští“ jsou. Nejhezčí ale stejně bylo to obrovské nadšení dětí, které opravdu nic netušily a do lesa na nachystanou bojovku odcházely div ne otráveně, že se jim nechce. až potom pochopily, proč bylo třeba je vzdálit od osady . 🙂
Piškote, ty tedy máš zážitky! Ale koukám, že si to docela užíváš!
Júúúú! 😀 (y) (rofl)
Vedela som prečo si ešte nemám variť kávu, to by ten monitor vyzeral 😀 😀 😀
„Vřeštící kocour letí ke stropu. Leknutá holka letí ke kocourovi.“ Toto mi je dôverne známe 😀 Až na ten záver, ja keď sa spamätám z predinfarktového stavu, tak nadávam, moji mačičáci šunku nedostanú, váž si svoju holku pán profesor :* :*
Piškotkůůů, zasejc jedna pedla za druhou (y) (rofl) . Deníček je skvělej a doufám že trvá a trvá… a že se máme i dál na co těšit. A velká holka má krásný smysl pro nesmysl, letní Vánoce mě dojaly (inlove) .
Holka mne sundala z břízy. Nese mne k Marcelině chalupě. Řekla, že jsou vánoce. Neodporuji. Bláznům se nemá odporovat. (rofl) (rofl)
Miluju výživné večeře. Miluju hezky prostřený stůl. Jen mi vadí, že musím docela hltat. Rád bych kuchyni opustil dřív, než přijde holka a začne vřeštět, kterej darebák jí sežral smaženici. (rofl) (rofl) (rofl)
Napsat, kam nás oba s myší Evelínou poslala, taky nemůžu. Pořád ještě to místo hledám v mapě… (rofl) a (rofl) a (rofl) ….
Teda profesore, ty mi dáváš…to je neskutečný, ale já to vyprskaný kafe i ten logr v klávesnici utřu a vyluxuju ráda…Tebe miluju a Tvoji holku pozdravuju a Evelýnu taky. (inlove) :*
(rofl) (cat) (cat) (rofl) I když dnes byl Hrošík Bubu odsunut zcela do pozadí děje (chuckle) takže jsem měla spíš napsat jen (rofl) (cat) (rofl)
No jo! … krásná … ale kdo co? Kdo co vtrhlo do života mému milovanému panu profesoru Piškotkovi? Chjo – to se dělá? Nakousnout a neříct? To se teda nedělá! (wait)
Ještě že se můžu vrátit k těm perlám:
Jsem rád, že holky odešly do lesa. Aspoň neklade velká holka nesmyslné otázky. Jak já mám asi vědět, kolikrát mě ještě z toho síta se sušenými houbami bude vyhazovat??
Potřebujeme skříň, na které spí kocour.
Miluju výživné večeře. Miluju hezky prostřený stůl. Jen mi vadí, že musím docela hltat.
Jenže já musím dokutat tunel u tarasu. Takže nikam nejedeme.
Napsat, kam nás oba s myší Evelínou poslala, taky nemůžu. Pořád ještě to místo hledám v mapě…
Nádhera! (clap) Děkuju, milá Luci ++. (inlove) (f)
Přeju všem krásný den! (h)
Vave, čo takto bengálska mačka. Tá je naozaj krásna
No jo – to by mohlo být! (fubar) Děkuju, Editko! (inlove) Alespoň do příště neprasknu zvědavostí. (nod) 🙂
jsem od rána (tedy ne pořád) hledala ty krásné fotky – neb tam je album nejen pana profesora a hrocha, ale i těch dvou krásných kočičích dam. Našláááá a je to jasný je tam fakt Bengáááál (nod)
Co našla?!? A kde? Zase mi něco uniklo! POMÓÓĆ, naveďte mě, chci to taky vidět, prosím. Piškot je skvělej, píše tak, že u čtení nesmím nic jíst ani pít (sun) 😀 .
Xerxová je fikaná až rafinovaná. Nedávno tu byl odkaz na krásné Piškotkovy a Bubuovy fotky (noční portrét s měsícem… a tak). Taky jsem si na ně vzpomněla a za prase ten odkaz nemůžu najít. Ó já hlava dubová, vysypaná,… klasický příklad neudržené myšlénky (viz vedle).
dobře, dám nápovědu : (wave)
http://piskotova.rajce.idnes.cz/Profesor_Pisutka_a_Hrosik_Bubupir./
A v albech stejné autorky je i krásný červnový kalendář… a tam nejsou jen dva kočičáci, ale i dvě kočičí dámy… (inlove)
Žjóva! Xerxová (inlove) je senzační špijóň! (y) (clap) Díky! 🙂
Tak piškotové rajče to je. A já pátrala a pátrala…. a prd.
Super kalendář.
Dík, Xerxová 007.
Koukám, že si budu muset založit blbníček s rajčatama. Nebo že by existovalo něco jako oblíbené u Seznamu?!? Jak si můžete pamatovat všechny ty adresy? Na tyhle vychytávky jsem halt pomalejší.
nepamatuju si… – až na často prohlížená alba Dede, Zany a Louk… Ale do rajčete jsem dala vyhledat „Profesor“ a kupodivu to kočičího profesora našlo rychle (rofl)
JÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!! XERXOVÁ – DÍK (y) (y) (y) (y) (y) tajemný krásky jsem odhalila podle názvu hned, to problém nebyl, ale to album teda ne.
LUCI??? TY JO TO JSOU KRÁSNÝ FOTKY (y) (y) (y) (y)
Děkuju. Se červenám .
Nečervenej se a vypni hruď, páč ty fotky jsou fakt gůtovky (clap) (clap) (clap)
Ty fotky jsou fakt moc dobré a místy přímo genyjální! Jako spolubydlící kočičích osobností to dokážu ocenit.
Díky, díky, jsi děsně šikovná (y) a ty fotky jsou fakt úžasný, hlavně ty detailní :O (cat) (y)
Fakt taky je, že modelové jsou veeelmi krásný (inlove)
Piškotkůůůůů (h) už jsem se na tebe moooc těšila, díky za povídání (f)