Jo jo, letí to… Připadá mi jako chvilka, kdy jsme si nohatou pubertální Rachejtli (tada pardon, Ráchelku) přivezli domů. O pár měsíců později dovezený Muf byl jen logickým pokračováním naší praštěnosti. Ve skutečnosti uplynul už skoro rok, napadla spousta sněhu, roztála spousta sněhu a konečně mě přestaly zábst nohy – chvála budiž jaru!
Pozoruji ty dva ve výběhu, jak se vzájemně drbou v hřívě a přemýšlím, co jsme za tu dobu společně zvládli, co se kdo z nás o těch druhých naučil a jestli ta naše společná cesta vede správným směrem… Dá to přemýšlení, nějak uceleně popsat naše společné snažení. Nejlépe snad podle jednotlivých hesel:
Volnost: Je to nádhera, jet na koni a sledovat druhého, který volně běhá kolem. Krása, ušlechtilost, temperament… a strašná rána, když se tohle všechno rozhodne zabrzdit o svého kámoše, který má na zádech jezdce. Ano, to byla poslední kapka, která rozhodla, že už je čas Ráchel obsednout.
Přípravy: Hlavní problém – jaké pořídit sedlo? Na radu veterináře jsme pořídili úžasné sedlo – je to na zdejším trhu docela novinka. Je vyvinuto ve spolupráci s přední koňskou fyzioterapeutkou tak, aby nijak neomezovalo přirozený pohyb koňské páteře. Navíc je velmi kontaktní a člověk pod sebou perfektně cítí každý pohyb koně.
První sedlání proběhlo v absolutním klidu. Ráchel si sedlo prohlédla, ofuněla a shledala nezávadným. Mít něco takového na zádech prý není problém. Taky uzdečka s gumovým udidlem s jablečnou příchutí není nic, proti čemu by bylo nutno protestovat, nakonec lidi taky žvýkají žvýkačky. Na lonži si pak slečna otestovala, že jí ta věc drží na hřbetě, i když si hraje na mustanga – v těch chvílích jsem uvažovala o tom, jak dlouho jí na tom hřbetě za těchto okolností budu držet já…
Postupovaly jsme pomalu, spíš jen tak hrou jsme se učily a zvolna se připravovaly na obsednutí. Osobně považuji tuhle přípravnou fázi za úplně nejdůležitější. Je nutno budovat pevný základ vzájemné důvěry, naučit koníka aspoň základní hlasové povely a vysvětlit mu, že žádné nebezpečí nehrozí. Je strašně lákavé už už na koně vylézt a z pěšáka se konečně změnit v jezdce.
Jenže… počítejme taky s tím, že kůň je veliké a silné zvíře, které dokáže vyvinout až sedmdesátikilometrovou rychlost a tu ještě zpestřit patřičnými pohybovými kreacemi. Jezdec z toho nemusí vždy vyjít vítězně a pak to dost bolí. Navíc je koňská psychika velmi křehká záležitost a co se jednou pokazí, velmi těžko se napravuje. Je třeba, aby veškerá spolupráce probíhala v duchu vzájemného pochopení, důvěry a chuti spolupracovat. A ta kila mrkve, co na to budování důvěry padnou, jsou velmi dobrá investice.
Obsedání: Neměla jsem z toho strach, člověka na zádech Ráchel snesla v klidu. Tím prvním zkušebním pilotem nakonec byla moje starší dcera Lucka. Na koni jezdí od chvíle, co se na něm sama udržela a zlí jazykové tvrdí, že má na zadní části těla přísavky. Já jsem byla tou bezpečnou oporou, která bude stát na zemi a bude Ráchel ovládat, jak je zvyklá. Pokud bych na ní seděla, nedokázala bych jí vše vysvětlit tak, aby to chápala a byla by zbytečně ve stresu.
K velkému zklamání fotografa a kameramana se nekonalo žádné drama. Chvíle bezbřehého údivu, pak opatrné krůčky. Nekonečné množství nevyřčených, ale naprosto viditelných otázek se vznášelo nad akčníma ušima. Po prvních pokusech v kroku následoval klus. Udivené oči po mě koukaly s výrazem: ,,Tohle mi maminka neprozradila!“ ale šlo to. V dalších dnech už jsem v sedle byla já za asistence manžela, který naše pokusy jistil lonží. A pak už jsme najednou byly samostatné, jezdec a kůň, kteří spolupracují a tvoří tým!
Důvěra je asi to nejdůležitější mezi jezdcem a koněm. Když jsem tenkrát přišla s myšlenkou koupit ročka, několik zkušených koňáků včetně příbuzenstva si ťukalo na čelo: Spousta práce, je jí rok a půl, takže i když je to plnokrevník a obsedneš jí jako dvouletou, teď se ještě půl roku nesvezeš, nervy s obsedáním, další práce, než se mlaďaska něco naučí…
Jsou to celkem logické připomínky lidí, co prošli jízdárnami a velkými stájemi. Jenže já nikam nespěchám. Pár koní mi už v životě taky prošlo rukama a ta nejhezčí práce vždycky byla s těmi úplně mladými.
Člověk i kůň vlastně svojí přirozeností stojí na opačné straně bariéry: člověk byl odedávna lovcem – silným, odvážným, nebezpečným. Kůň byl vždy tou kořistí, která byla v ohrožení, musela prchat a být stále ve střehu před predátory. Proto je mladému koníkovi dána k člověku od přírody nedůvěra. A tu je třeba co nejvíce odbourat.
Ovšem získat si koňskou důvěru nelze bez toho, aby hříbě svého člověka dokonale znalo, což znamená být spolu. Naučit se chápat jeden druhého. Naučit se nazírat na svět očima tvora, který je plachý a jemuž zaručují přežití v přírodě jen perfektní reflexy a rychlé nohy. Stát se pro koníka parťákem, který ho nezklame, neublíží, dá mu pocit bezpečí, ale taky mu dokáže dát tvrdě najevo, kdo je vůdce stáda. Zcela náhodou se mi poměrně nedávno dostala do rukou knížka, která tyhle moje teorie popsala mnohem lépe a k mé radosti je taky potvrdila.
Důvěru je ovšem potřeba budovat i z druhé strany. Romantická představa, jak si člověk vychová hříbátko a až přijde čas, ono ho bude s bezbřehou láskou nosit na hřbetě, je poněkud scestná. Odevzdat se s důvěrou tvorovi, který má silně vyvinutý únikový instinkt, je ochotný se leknout kdykoli a čehokoli a je vybaven temperamentem bedny dynamitu, snad může jen absolutní optimista ducha mndlého.
V duchu hesla ,,Vždy připraven“ vždy čekám to horší, abych pak mohla být mile překvapena. A Rarášek mě přesvědčuje, že tento přístup není zcela od věci. Ona to nemyslí špatně, jen občas napřed koná a pak teprve popřemýšlí. Ale jak stále více poznávám reakce a uvažování naší koňské princezny, i z mé strany důvěra postupně přibývá.
Občas si říkám, že tu největší dávku důvěry jsem jí dala, když jsem na ni prvně posadila Péťu. Pro Ráchel to kupodivu bylo takové překvapení, že se spíš odmítala pohybovat, než aby prováděla nějaké lumpárny. A vzhledem k tomu, že ty dvě jsou si věkem a nápady velmi blízké, rychle si porozuměly a Ráchelka má lehoučkého jezdce, kterého kupodivu respektuje. A učí se obě docela rychle.
Je to jako taková první třída základní školy, učení musí být hrou, tedy hlavně pro tu vespodu, ta nahoře už nějakou vážnější práci zvládá a chápe její nutnost. Občas se dobře bavím, když padají povely typu pobídky do cvalu – ,,Ráchel, hop… au…. dopředu, blbečku, ne nahoru“ – poté co kobylka radostně zareaguje na pobídku odrazem kolmo vzhůru a Pétě klapnou zuby. Ale většinou tyhle spory končí vítězstvím jezdce a vzájemným smírem stvrzeným společně snědenou mrkví.
Ale nesmím zapomenout ani na Mufa. Náš plachý Viking se postupně stává miláčkem širokého okolí a já se tomu vůbec nedivím. On je prostě báječný. Úplně jiný, než koně, se kterými jsem kdy pracovala, přesto s ním nejsou problémy. Má své názory, ale je ochotný se dohodnout a nemá zapotřebí dělat problémy. Pokud provede nějakou nepřístojnost, upře na člověka svá úžasná kukadla a podá ruku na usmířenou. Když to dotyčný nečeká, zpravidla má někde modřinu, ale nadávat většinou nedokáže, protože to gesto je strašně upřímné.
Největším problémem byla Mufova tvrdá huba. Na udidlo reagoval velmi špatně, s člověkem se tahal, dokonce kvůli tomu měl i problémy s dýcháním. Vykašlali jsem se na rady typu použití ostřejšího uzdění a pořídili jsme speciální ohlávku. Tady kůň udidlo nemá vůbec, reaguje jen na tlak na nos. A ejhle, funguje to.
Muf se s jezdcem nepřetahuje, je v klidu a nekašle ani se nezadýchává. Dokonce se začínáme učit aspoň základní věci z drezúry a jsou vidět pokroky. Navíc se projevil jeho skokanský talent, s Péťou už v pohodě skočí metrovou překážku. A je vidět, že ho to baví. Ovšem i tady má specifický přístup. Prostě si musí ověřit, že jezdec svůj povel myslí nekompromisně vážně.
Pokud by se objevil jen stín pochybností, tak s výrazem ,,nejsem přeci pitomej, abych dělal něco, do čeho se nechce ani tobě“ překážku obejde. Stejně tak na jízdárně – pokud cítí zájem jezdce, přetrhl by se, projeví – li se však u jezdce únava nebo nesoustředěnost, velmi rychle se ocitne na cestě k domovu nebo někam úplně jinam.
Ke cti Mufovi slouží, že odchází slušně, maximálně klusem a pokud jezdec dostatečně důrazně trvá na návratu, není to problém. Co mě překvapilo je Mufí soutěživost a následně taky rychlost, jakou dokáže vyvinout. Pokud se cválá, chce být aspoň o ten svůj tříbarevný nos napřed navzdory krátkým nohám a tomu, že Ráchel je k té rychlosti jaksi lépe předurčena. Jinak je ale na vyjížďkách velmi ukázněný a ochotný.
Nedávno jsem se o víkendu ráno vydala do stáje rozdat snídani a naskytl se mi úžasný obrázek: Muf ležel, mezi předníma nohama měl uvelebenu Péťu s knížkou, hlavu měl odloženu na jejím klíně a ona mu četla. Tak si říkám, že tihle dva mají jeden v druhém velikánskou oporu.
Muf má človíčka, kterému bezmezně věří a je ochoten ho následovat třeba do pekla. Péťa má velikého dobráckého kámoše, se kterým si užívá vyjížďky, učí ho a učí se od něho. Navíc se mu může svěřovat se svými radostmi i starostmi a vždy u něj najde tolik pochopení, kolik srdce jedenáctileté slečny potřebuje.
Lucko V, nádherný článek a přidávám se k těm s nenaplněnou touhou žít s koňmi, nebo na nich alespoň jezdit (párkrát jsem seděla a „se vezla“, ale to není ježdění, že). Ale té práce (a financí), co taková láska vyžaduje :O
A také si Lucko často vybavím tvůj popis, jak pejsek poslušně dává pac papouškovi, aby mu laskavě hodil kus piškotu. (rofl)
Kdybych to už zítra nestihla, tak přeji veleúspěšné australské pražení (handshake) (clap) (handshake)
Moc pěkné povídání, děkuji
OT – dnes jsme měli školní slavnost Pasování prvňáčků na čtenáře – moc hezká vymyšlenost! http://renatae.rajce.idnes.cz/cerven_a_pasovani_prvnacku_na_ctenare/
Pokud se na fotky podíváte – opravdu to není ve škole, ale v jednom malém hotýlku od nás za rohem.
Páni, to je krásnej přístup (y)
To je paráda. Za nás žádné takové věci nebyly. A Víle princezničce to moc sluší.
To je pěkné, další motivace k trénování. Jen mě překvapilo, že je Víla prvňáček. Přišla mi starší a i na těch fotkách čouhá. Ale já mám odhad poněkud ovlivněný tím, že má sedmiletá neteř je naopak hodně drobná, vypadá spíš mladší. Ale i jinak mi Víla přišla jako šikulka, údaj o věku jsem nikdy nezachytila.
Hihi, Víla je na 98. percentilu, schválně si to najdi v Rysíkově očkováku. Ony se ty grafy trochu u kluků a holek liší, hlavně v růstových spurtech a výsledných hodnotách, ale stejně si uděláš představu 🙂 Holt když tatínek má dva metry, tak i ta holčička je veliká 8) Hloupé je, že jí musím preventivně vymlouvat některé sporty typu gymnastika atd. – prostě bude moc vysoká. V podstatě zbývají dva možné – basket a volejbal. A protože já jsem se věnovala oběma, tak to asi bude volejbal, protože od soupeře je nutno se oddělit sítí (rofl)
A ještě podotknu, že Víle v první školní den bylo přesně 6,5 roku, takže žádný odklad 🙂
No – ještě může být modelkou (nod)
Tohle se sice z percentilového grafu vyčíst nedá, ale nemůže 🙂 Ale kdybychom bydleli v horách, tak by z ní mohla být skvělá – až reprezentační – lyžařka, stejně jako Bezhřívnatec. Obě děti zdědily po tatínkovi nadměrně dlouhé stehenní kosti, které jim v běžné koordinaci působí mírné problémy. Ovšem když se postaví na lyže, tak jezdí jako pánibozi.
Tak se na ty hory přestěhuj, když máš lyžařsky nadané obě děti (rofl) A co takhle rychlobruslení – když za to máte teď i zlaté medaile – u tohodle sportu myslím, čím delší nohy, tím lepší 🙂 Jinak Karakal za mě odpověděla ohledně té výšky Víly. Na fotkách jsem si všimla, že je nejvyšší. Ale sluší jí to, to je pravda, pravdoucí. Ale mě se dlouzí lidé líbí, já jsem z celého příbuzenstva vždycky byla ta nejmenší (bývala 164, teď už jsem se trochu srazila). Zato ve škole jsem byla vždycky nejstarší (jsem rozená v říjnu) a to mi někdy dost vadilo, protože se právě kvůli tomu na mě házely takové ty povinnosti jako vedoucí třídy, táborového oddíly apod.
Fotky jsou hezké a nápad „pasovet prvňáčky na čtenáře“ se mi také moc líbí.
Stěhovat se nebudu, zcela sobecky setrvám v Praze na Hanspaulce. Já totiž zimu nenávidím 8) Takže naše děti se budou muset uplatnit skrze jiné kvality, než jsou dlouhé stehenní kosti (rofl)
Renato, teorie je jedna věc, ale praxe… Moje dcera má tatínka taky 2 m – 2cm. V dětství čněla nad vrstevníky velice. Předpoklad zněl 185 – 200 cm. No a pak zabrzdila na 169 cm v 11. roce. Jen ty nohy má dlouhatánské dodnes 🙂
Renato – Víla je opravdu víla – a s tím věnečkem by měla chodit furt – moc jí sluší (nod)
Lidičkové, ještě jednou děkuju ffffšem za krásné komentáře, usilovně se červenám (blush) A připadá mi nespravedlivé zrovna tenhle článek vyvyšovat nad ty ostatní. Články od kohokoli z vás jsou krásné, zajímavé a poučné (h) .
No a abych snad neusnula na obláčku blaženosti, po návratu domů jsem zjistila, že mám úplně nemocnou chudinku kobylku. Vyděsila mě k smrti, nechtěla se vůbec postavit na zadní nohu. Naštěstí náš skvělý pan doktor dorazil brzy, chvíli se rýpal v Ráchelím kopytě a konstatoval hnisavé ložisko jako následek něčeho, co si našlápla dovnitř. Takže jsme napatlali kopyto a okolí černou mastí a musíme počkat, až se to provalí ven. No ale jsem ráda, že to není nic horšího, člověku hned probíhají hlavou úděsné věci…
Tak aspoň že tak – ať to jde rychle (y) (h)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Ptá se policista kolemjdoucího: „Nevíte náhodou kolik je hodin?“ „Za deset minut bude jedenáct.“ „Jo, za deset minut, ale kolik hodin je teď?“ .(*)
~o) Hezký večer všem a pěkné sny. ~o)
Tady byl dneska překrásný den. Modré nebe, (sun) svítí, ale není vedro a fouká chladný vítr. Páník překvapil – přijel brzy a vyvezl nás do lesa. Jizerky šťavnatě zelené, všude spousta vody, houby žádné… ale moc krásně jsme se prošli. Betka myslím bude hezky spinkat a dneska noční procházku za ježky neočekávám 😉
Západ jako přes kopírák 🙂 . Ideální na procházky! Ty dlouhý dny jsou bezvadný! A za barákem jsme objevili poklad, heč. Teda žádný zlato, drahý kamení, ale úžasnej schovanej rybník.
dej si pozor na krajty (rofl) Aby tě nějaká nezačala přátelsky ovíjet (chuckle) Na karlovarsku je nějaký inteligent (fubar) vypustil do lesa – mají i 6 metrů… bacha na Pedroníka – toho by krajtička měla tak akorád k sváče (shake)
Pááni, tady bylo celej den pod mrakem… ale už si ani nestěžuju, když to porovnám s těma vražednejma vedrama. A nakonec ani neprší (whew)
Lucko! (h) Tvých článků je tu jako šafránu, ale všechny jsou nezapomenutelné (tedy, pro většinu z nás (chuckle) ). Nechci neumělými slovy rozmělňovat tu krásu, která jde z článku. Tak jen – jste skvělí! A ztotožňuji se se slovy Dede – ten věcný nesentimentální styl je mi nadmíru příjemný. Skutečně jen tak mimochodem dokážeš zmínit to nejdůležitější. Díky! (inlove)
A to mate videt scenku, kdy Rachejtle zuzla Arguskovi ucho a on ji na oplatku olizuje nohu 😀 a Muffovy oci, oooooooo to je tezky kalibr (inlove) a on to ten bidak chlupatej mazlivej vi (rofl)
No jo, no jo, vsak my zas nekdy prijedeme slehnout si te prima konarsko sportovni atmosfery (nod) a nakrmit terarko (rofl) hop sarance hophophop (chuckle)
Ale jablecny udidlo, to me odrovnalo (y) ani jsem si tehdy nevsimla, ze ma Rarasek takovou vymozenost.. esli ono to nebude tim, ze konum udidla obvykla neochutnavam 😀 Tak me napada – neexistuje treba seno s primesi aloe vera? Nebooo masazni ohlavka do staje? (happy) Treba by to byla nadejna dira na trhu (cash) no nic, uz tu z tech prekladu blbnu…
Prave odfrcel s namkami pan Blaza a dopoledne MLP od Sharky, zitra dalsi varka na Prazeni, pripadam si jak dealer (chuckle)
Lucko, tvoje spojitost s konmi a práce s nimi je záviděníhodná a měla by být inspirací pro vztahy ke zvířatům vůbec. Díky za článek, je pohlazení na duši. (Myslím, že bych chtěla být u tebe koněm (nod) )!
To je snad telepatie. Zrovna včera sem si říkala, že jsme se k vám chtěli jet podívat a že už dávno není sníh. Povídání i fotky moc pěkné. Vlastně vám docela závidím, takhle nějak bych si představovala svůj život. Jen na to nemám dost odvahy a píle a hlavně podporu MLP. No jo, tak se aspoň někdy přijedeme mrknout a rozdat pár mrkví, či suchých rohlíků. Jen se musíme dohodnout kdy, ale já budu mít volno nejřív v tom týdnu, co je přelom červen/červenec. Zato pak asi skoro kdykoliv, dokud mi tam někdo nevymyslí jiný program. Zatím to vypadá, že budeme buď v Praze, nebo v Týnci nad Sázavou a to je v dojezdové vzdálenosti na kratší výlet obojí.
Za co 6+8? Že by za to drzé pozvání se? Ale já přece pozvání mám ještě z podzima. 🙁
To je jasné, pozvání platí! Prázdniny budeme mít snad taky volnější, takže se dohodneme a moc rádi vás uvidíme!
Lucko, to je takové pohlazení po duši, že jen vzdychám… Koně jsou moje platonická láska. Nejspíš už platonickou zůstanou, protože jsem se do nich zamilovala moc pozdě. Je hrozně fajn, že dneska mají děti tolik možností se odmalinka seznamovat s koníky…. Zrovna minulou sobotu, kdy bylo ještě léto (sun), jsme pozorovali s mužem, jak dvě holčičky (cca 13 let) plavily koně v řece, byl to krásný letní obrázek… Moc dík za článek a hodně krásných zážitků s Mufem i Ráchel 🙂 .
LuckoV., díky za krásné povídání o koních a lidech. Užívejte si to všichni spolu (h)
Úžasný. V tomhle článku je natolik všecko, že už k tomu není co říct a dá se jen vydechnout.
Užívejte si to.
Jak se má trpasličí hříbátko od té kobylky, co jste měli před Mufem (vypadlo mi jméno)?
To je Sherylka. No a kluk roste jako z vody, mamina už se o něj tolik nebojí a nehlídá ho, takže už je pěkně oraženej 🙂
Teda, Lucko, tohle je nádhera psaná (h) ! A to, co popisuješ, je naprosto fantastické! Zní to jako pohádka. A k tomu ty fotky! (y)
Přeji vám všem, abyste si tyto chvíle užívali co nejvíc a nejdél.
Lucko, tohle je krása. Vůbec není legrace obsednout koně a přitom mu nezpůsobit žádné trauma a pracovat s koněm ve vzájemné důvěře a respektu. Řekla bych, že Ráchelka i Muf měli ohromné štěstí, že se dostali zrovna do vaší rodiny. Dostalo mě to udidlo s jablkovou příchutí :O
Milá Lucko, dobře víš, co si o tvých (nejen) koňských zkušenostech, práci a lásce myslím (inlove) , ale já to stejně ještě jednou napíšu. Jsi pro mě vzorem člověka, který zvířata miluje pro ně samé, moudrá a stále se vzdělávající jim poskytuješ přesně to, co potřebují – lásku, péči, disciplínu, práci a jistotu. Tvoje dcery mají štěstí na úžasnou rodinu, ten základ, jaký do života v každém směru dostávají, je záviděníhodný. Musím říct, že tě obdivuju a jsem moc ráda, že pro nás píšeš – už proto, že svým věcným stylem jen tak mimochodem konstatuješ strašně důležité věci a to nejen ve vztahu ke zvířatům. (h) (sun)
……už proto, že svým věcným stylem jen tak mimochodem konstatuješ strašně důležité věci a to nejen ve vztahu ke zvířatům. ….
že jo Dede?? Tohle by měl číst každý, kdo s koněm chce začít. A ostatně nejen s koněm. Je tam návod na přístup k jakýmukoliv zvířeti – když nepočítám třeba pavouky – co dělaj jak pravila Anička : „mucha ham“ (rofl) (rofl)
Hrozně se mi ten článek líbí, moc, moc a nejvíc. zarámovat a pověsit na viditelný místo pro každýho, kdo se zamýšlí nad pořízením živého tvora.
Lucko, to je krása. K tvému vyprávění se budu vracet. Úžasný svět, o kterém nic nevím. Díky za nakouknutí. (h)
Na tohle můžu jen vydechnout a říct si …“ty jo!“
Ostatní zdejší písaři prominou, ale…… LUCKO TOHLE JE TO NEJKRÁSNĚJŠÍ CO JSEM ZA POSLEDNÍ DOBU KDE ČETLA (h) . Opravdu. Bez přehánění a sentimentu – čiší z toho láska a porozumění.
Díky moc za krásný čtení.
(y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y)
Howgh. (h)
Uffff… (blush) Lidi, díky za krásné komentáře, jste na mě děsně hodní, tolik chvály si nezasloužím. To spíš chudák MLP, že je ochoten sdílet život s takhle potrefenou osobou, jako jsem já. 😛
jsi krásně potrefená (nod) . Vzpomněla jsem si, jak jsme ve vašem „těsně předkoníkovitém“ období byly u nás v ZOO. A ty jsi Pétě ukazovala na poníčkách, kde se mají drbat a hladit, aby jim bylo fajn. A jak jsme u těch trpaslíků koníků stály a drbaly jsme a drbaly jsme… Drbaly jsme koníky a taky jsme drbaly – no jako tři baby… o tom, jakého koníčka si koupíte. A tvoje polovička zatím závodila a dělala servis další dcerce… A tak jste stíhali závodit i zvířátkovat… a byl to príma den (wave)
Taky na ten den ráda vzpomínám, byla to taková pohoda (sun) A ty jsi nám dělala skvělou průvodkyni po ZOO, kam se hrabou profesionálové (y)
chicht – zrovna nedávno se ptala polovička, jestli nepřijede na návštěvu někdo s dítky, že jsme už dlouho nebyli v ZOO. A že by tam šel dřív, než náš Kostliveček projeví alespoň trošku zájem koukat z kočárku (abych mrňouse nepomlouvala – za 8 dní nabral 350 g)
Já myslím, že z něj žádný kostliveček nebude, ale pěkný kluk jako buk. Ostatně kluk, který se jmenuje Vilém ani jiný být nemůže. a rozkouká se dříve, než bys řekla. (h)
Tímhle tempem bude za chvíli jak řimbaba (clap) . Ehm…co to asi je „řimbaba“ (wasntme)
To bude nejspíš babička z Říma (chuckle)
Řimbaba je kytka http://botany.cz/cs/pyrethrum-parthenium/
Smradlavá! Mně tedy nevoní! Roste mi u chalupy, tatínek ji miloval! Ale ona se, mrcha, nedá pěstovat na jednom místě, pořád se někam stěhuje! 😀
No prosím, já vlastně řimbabu znám, akorát jsem nevěděla, že to je řimbaba (nod)
Hm, 6 + 7 … to nesnáším (whew)
Já a MLP jsme v Liberecké ZOO byli, ale ještě bez Rysíka. To myslím nebyl ani v bříšku, ale jistá si nejsem. Tak že bychom si dali s repete s prckem a odborným výkladem? 😉 Ale to jen kdybyste neměli nikoho jiného jako záminku.
No a pak se divím, když mi s Rysíkem doma zbyde s bídou jeden den v týdnu. Obvykle nemám plány dlouho dopředu, ale pak je tam toho strašně moc najednou. Jo a ten jeden den v týdnu doma mi teď vyšel na dnešek a Rysík zatím spí, tak můžu číst. Zato už se vtírám na vycházku s Seanem (to ovšem po mailu), k Lucce V na koníky a teď do Liberce. To ale asi nejdřív v červenci.
Milá Karakal – k ZOO to mám asi půlhoďku pěšky od domu a 10 minut pěšky od školy. O prázdninách je vcelku volný režim – můžu klidně do práce brnknout, že druhý den si vezmu dovču (nebo přijdu po a tak). Takže mi stačí, že večer písnete, že chcete jít druhý den do ZOO a já už se nějak přizpůsobím. Při nejhorším prostě půjdete sami (happy)
Vezměte je na noční, bude sranda (chuckle)
Já jsem Ti ještě nenapsala jak je to mimi hezké. To nebude žádný kostliveček ale vždyť už teď je to miniaturka chlapa
Dík (inlove) Já věřím, že Kostlivečkem nezůstane… (rofl) ale zatím ty jeho ručičky a nožičky tak vypadají (chuckle)
hihi, synek byl taky hubeňour a ještě k tomu měl nohu čtyřiačtyřicítku už od narození – vypadalo to děsně, jako by ji měl na třikrát zalomenou (rofl) (rofl) (rofl)
Nojo, tak on byl vlastně velké „L“. Hm, ta takové „L“ máme traky a jsmenuje se Petr (chuckle)
Lucko nojo, pravda, na TLP jsme pozapomněli, takže pochvala i jemu, ale…. ty zlatý slova v článku, ty fakt jsou (y) .
bez přehánění – jak říkám, nic tak skvělýho, co člověka osloví, už jsem dlouho nečetla (bow)
Krásné, moudré, veselé, dojemné. I nad výcvikem se vyplatí přemýšlet. Nebo hlavně nad výcvikem (výchovou) mladých (nejen) zvířat. On se ten cit a důslednost vrátí.
A Peťa, která čte Mufovi knížku … (inlove) (h)
K tomu není co dodat. Cítím to přesně takto. (h)
Tak tak…. (h)
Lucko, no co Ti mám na to napsat?! Asi jen (y) , (h) , 😉 !
Oprava – na spdnej foto je aj Muf, asi som slepá!
Krásny aj keď upršaný deň všetkým. Moje koniarske srdce pri tomto čítaní až poskočilo. Fotky kobylky sú super, je to krásavica. Aj keď Muf tu vyfotený nie je, tiež musí byť úžasný parťák! (h) (f) (f)
Ach Lucko, dobře vím, co je to bezbřehá láska ke koňům. Já jsem nikdy neměla možnost se k těmto úžasným zvířatům přiblížit, protože v mém okolí široko daleko nebyli, a možná proto je Terka jimi tak posedlá – až mě to někdy leká. Teď si umínila, že si na rok konečně udělá licenci na jezdce, tak je možné, že ji na nějakém kolbišti uvidíte (chuckle) .
Licenci dostihovou, nebo klasickou? Tak to jí držím palce a dej vědět, až bude někde startovat (y)
Dostihovou, ale až v únoru, takže času dost.
Je dobrá a odvážná. Já osobně bych asi už do dostihu nešla. Jako středoškolačka jsem brigádnicky jezdila v Chuchli a líbilo se mi to, ale teď už nějak víc vidím ta rizika pohybu skupiny koní ve velké rychlosti. Že by rozum? 😛 Ne, jen méně odvahy 😀
Tak pokud by někdy startovala v Chuchli, přijedeme jí podpořit (wave)
No jo, asi proto musí dostihy začít jezdit mlaďasové, dokud nemají tak silně vyvinutý pud sebezáchovy. Potom už si zvyknou. Třeba já nejen, že jsem nikdy nebyla dostatečně dobrým jezdcem a ani na to neměla fyzičku, ale i kdyby náhodou, jela bych to zásadně ve vnější stopě, kde nehrozí kontakt s ostatními a tudíž bych to koni všechno prohrála. Jenže koník může i tak stoupnout do nějaké díry a udělat kotrmelec. Zrovna o minulém víkendu se něco podobného stalo jednomu dvouletkovi. Žokej to měl tentokrát bez následků, koník bohužel nepřežil.
(f) (f) (h) (f) (f)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Lucko – to se tak krásně četlo (nod) . Byly dvě v noci, hvězdičky svítily, byla rosa a mě už venku zábly nohy – Kosatice pravila, že se jí venku líbí, že u sousedů dupe ježek, že je krásná noc a že ještě domů nejde … a tak jsem si pustila Zvířetník a četla si noční pohádku (inlove) .
Tu pohádku by určitě ráda četla všechna hříbátka – o koničce, která nikdy nezažije od lidí nic zlého, o koníčkovi, kterému hledají nové uzdění, aby ho pusa nebolela, o stáji, kde se koníkům předčítají knížky…
Jste šikovní (nod)
(y) (h) (rose1) z každého slova čiší láska, úcta,pochopení a respekt….a já ti za tyhle vlastnosti vzdávám dík. (nod)
Jsou lidé, u kterých vůbec nejsem schopná pochopit, proč si pořídili koně. U Tebe si naopak říkám, že jsi měla mít koně už dávno.
Ale ono to je asi jako s tím obsedáním (a vůbec se spoustou věcí v životě). Člověk musí být trpělivý, ta správná chvíle nakonec přijde, a teprve pak to může být doopravdy plné a krásné po dlouhou dobu.
Ty sis počkala. Jsi obdivu hodná, milá Lucko V. (h)
Milá Vave, já jsem koně měla asi od 15 let nepřetržitě až do chvíle před osmi lety, kdy nám úplně nečekaně odešla za Duhový most kobylka, u jejíhož porodu jsem asistovala, pak jsem jí týden krmila z láhve, protože mamina měla problémy. Bylo to doslova naše další dítě, milovala lidi, naše Lucka s ní vyrůstala – čtyřletá slečna a hříbátko (h) A pak najednou kobylka nebyla a dlouho to vypadalo, že už koníka mít nebudeme. No a najednou jsoutu tihle dva experti (inlove)
(h) To je moc dobře, že už zase máš koníčky. Patříte k sobě, to je znát k každého Tvého písmenka. (h)
(Nevěděla jsem, že jsi už měla vlastní koně, myslela jsem, že jsi jim „jen“ byla stále hodně blízko.)
ty snad nečteš Zvířetník (rofl) (wait) (rofl) Přece povídání o tom, jak se narodila Princezna Lucka napsala taky moc hezky. A její vyprávěnky, jak dostala jako puberťačka od rodičů kobylku a jak ji sama (s pomocí veterinárních skript) rodila… taky patří ke klasice (inlove)
Já čtu, prosím, velmi pilně čtu! (nod) (nod) (nod)
Ale taky kudy chodím, tudy deklaruju sklerózu. (blush) Tak prosím jich snažně za vodpuštění, ale že už to neudělám, to fakt slíbit nemůžu! (think) (rofl) (rofl) (rofl)
aaaaa! náhodou! jsem si alespoň pamatovala, že Lucka byla u koní – to je docela dobré, ne? (music) jen jsem zapomněla, že to byli její koníčci vlastní. (blush)
hele – třeba tady (inlove) http://neviditelnypes.lidovky.cz/kone-zrozeni-princezny-0sf-/p_zviretnik.asp?c=A080902_111602_p_zviretnik_dru
(h) Díky, Jindro. Pořád je to báseň v próze. (h)
Jůůůůůů, to je heezkýýý! (sun)
Lucko, to je krasa! Az se to tezko komentuje – co vic na to rict? A Peta si umela vybrat rodice. Pravidim zcela a naprosto.