;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

.(*) Do malého města přijel rabín z krajského města a vykonával bohoslužbu. Uprostřed jedné modlitby pojednou umlkl a hlavou přivolal kostelníka: „Ve druhé řadě,“ šeptal mu, „jeden člověk tvrdě spí. Vzbuď ho.“ „To by nebylo fér, rebe, “ odpověděl kostelník. „Co tím chceš říct?“ „Tys ho uspal, tak si ho vzbuď sám.“ .(*)

~o) Vinšuju všem hezký večer a ještě hezčí sny. ~o)

Betí týdeníček právě vyšel http://www.drporkert.com/dogy/images/beta/0610/index.html

Dede, dobře se koukej – začíná to útokem na kotníky a končí ukousnutou rukou (rofl) Ale cit holčička má…

Tak jsme byli dneska u Berouna. Cestou zpátky jsme se chtěli zastavit u mlaďasů, ale oni to zařídili jinak… vzali kostlivečka poprvé na výlet a tak jsme se sešli u tety O. všichni (nod) . Mimíš byl na čerstvém vzduchu moc hodný – spokojeně spinkal v kočárku pod ořechem a budil se jen na jídlo. Betka byla v pohodě – neřeší ani kočárek (neloví ho), mimíše můžu klidně chovat – nežárlí, nevnucuje se – očichala ho, oňuchla ručičky (přislintla kočárek (tmi) ) a dál se nestarala. Asistovala u přebalování i krmení.. pohodička pohoda (inlove) Prostě se smečka rozrostla o rozbitné mládě, na které zatím „nemá nárok“… tak to bere a tak to má být (wait)

Taky až dneska čtu kočičí vyprávění (y) . Díky brigádníkům (Vave, napiš mi pak, co a jak mám plati, ano?) a koukám, že s Berrynky se klube pěkná malá dračice (rofl)

Po deseti dnech týrání a lomcování „zdní“ zásuvky (jinak, než barbarsky, nešel zamrzlý počítač prostě vypnout) mi dnes počítač CHODÍ a to je takové bláho až nirvána (zvlášť, když zlobivá Babetka furt spinká a vůbec všechny kočky se ještě vzpamatovávají z veder, které jim na náladě nepřidaly, a tak se právě napojeny chladnou smetanou povalují v průvanovitých zónách a společně vyhlížíme déšť), že vám o tom snad musím napsat. 🙂
Ještě jsem nepřečetla všechny zprávy a vzkazy (to bylo jak u blbejch: najel na 18. pokus počítač, pustil mne na Zvířetník, učetla jsem tři a půl vzkazu – a zamrzli jsme a příští odmrznutí se podařilo o 28 hodin později a tak podobně…), tak nejdřív k těm špatným:
Všechny mé tlapky všem smutnícím drží palce, aby to nebolelo moc anebo moc dlouho, když už to bolet musí. 🙁

Když soucitné tlapky přepínají prsty držené na palci, mávnou vždycky mezitím těm úspěšným, šťastným a spokojeným, protože kdybyste ty smutky nevyrovnávali tím, co se zrovna povedlo, tak bychom se mohli zapomenout usmívat a to nechceme. A tak zdravíme nové mimísky, nová bydlení i zvířecí, nové diplomy a vůbec všechny podobné kolony.

Furt napjatě vyhlížím fotky chlípného strejdy Kazana s nevinnou Berrunkou. 😉 Teda aspoň doufám, že jsem je nepřehlídla?!

Před chvílí jsem si vybavila už skoro zapomenutý zážitek s Cimrmany, ale to se sem nevejde, no aspoň do jednoho mailu jsem to nacpat stihla, než zas zamrzneme; že bychom si náhle v neděli uzdravili všechny čipy – tomu nevěřim.

Edito! 🙂 I já někdy mívám zástup tří koček na lince, chachá!, problém je v tom, že tady se furt vyjasňují dominance a kompetence a tak dřív či později, obvykle velice rychle, někdo někoho „vyšumí“.
Včera jsem rozdělovala kuřátko: hned si na linku vyskočila teta Běta (kterou by to dřív nenapadlo ani ve snu, to okoukala od nezbedné puberťandy Babety), a zatímco jsem vedle prkénka s masem a nožem vyrovnávala dva talířky, jeden pro Bětu a druhý pro mamku s dcérou, přiskočila Babeta, ODHRNULA Bětu a naprdelila se mezi nůž, prkénko a maso tak, jak to dokáže jen ona. Drze.
Krájím jak zpocenej pes a odhazuju na oba talířky, až to sviští, a stejně rychle to mizí, Běta a Babetka jsou přidřeplé 15 cm od sebe a občas hodí očkem, jesi ta druhá nemá na talířku víc, a až když je hlavní hlad zahnán a kočky se začínají v talířcích nípat, je čas vzít třetí talířek, udělat čelem vzad a otočit se ke skromné mamince Puse, která dojemně postává na kuchyňském stole a čeká. No ale na druhou stranu, i když je Pusa v hierarchii poslední, tak nejvíc hodin mi prospí v klíně a promazlí se mnou, a nejčastěji je vzhůru, když obě ministryně spí, takže pak dostane JEN SVOJE jídlo v klídku a dle požadavků… 😉

Kočičky byly teď v těch vedrech krapánko nevrlé, kdo by se jim divil, ale dnes už je fajn, větrák sviští a pod ním hnípe Babetka, a mám nové poznatky. Třeba že Babeta pochopila, k čemu je větrák. A Běta v pátek ulovila děsně tučnou můru (dřív jsem pracně vyndávala každou můrku oknem do noci, teď je nevídám, a už vím proč) a asi tři hodiny ji za mnou nosila, i jen třičtvrtě buclatého těla s půlkou posledního křídla, abych viděla, jaká jsme lovkyně. Normálně to nebohé stvoření, tedy zbytek toho stvoření, za mnou aportovala! (rofl)
U Pusinky jsem zjistila značnou závislost na pohádkách, zejména animovaných, ale i u Raníčku s Rysíkem a Madlou je nastoupená, eště než dozní znělka, naprdelí se na stolek dva metry od televize přesně v úrovni očí a těžce prožívá celý příběh. Vůbec je z Pusky televizní maniačka a tak se pokouším právě zjistit, co vlastně ty kočky přesně vidějí, páč, jak jsem doposud zjistila, to nikdo přesně neví!
Božínku, to je pohodlí, já tu rozkládám jak na lesy a počítač furt JDE!! Babetka furt hnípe. Teta Běta na gauči taky, kde máme Pusináčka? Pusinka spí vedle na mé posteli. Takže za Kočetii hlásím, že my neděli máme. Já vim, bylo to dlouhý, nó, ale víte, kolik dní už v podstatě mlčíme? (cat)

konečně je hezky… nespadla tu ani kapka, ale spadla teplota. Velmi rychle – skokem a máme sympatických 17 stupňů… dojem z pobytu na zahradě je zimááááá (rofl)

Krásné kočičí povídání 🙂 Díky.
Zaujala mě moudrá věta „keď je dieťa alebo zviera príliš dlho ticho, tak vystrája neplechu a treba ho skontrolovať“
Traduje se u nás v rodině historka, jak se skovali za závěs dva sourozenci. Příliš douhé ticho bylo revidováno dotazem „Co děláš?“ na toho většího (menší holčička ještě nemluvila). Odpověď „Číhám.“ dotazujícího se nesprávně ukolébala. Nicméně klouček nelhal, opravdu číhal – sestřičce vlásky. (rofl)