Abych to tak nějak upřesnil, bývalí čtyři chlapi v chalupě. Já už dávno zapomněl, proč se mě chlap říká, a Ferda, Max a Packa přišli o svoje rodinné klenoty ve věku jarém, jak tu je zvykem u všech domácích zvířátek, co zrovna nejsou na chov, či plemeno.
Co se děje? No Míla odletěla 27. května někam tam daleko na Moravu a tak tady v chaloupce zůstal náš dobytek a já. Zatím si rozumíme a vše funguje, jak by mělo. Počasí máme poslední tři dny uplakaný, skoro šumavský. Prší, je chladno a občas je mlha, že není vidět na deset metrů. No co by jeden chtěl, když bydlí v horách, že jo.
Takže Mílu s jejími zavazadly jsem v tom počasí na letiště nevezl autem, ale jeli jsme vlakem, v 11 hodin, z našeho pidinádražíčka až na letiště. Na peníze to vyšlo zhruba stejně a jeden si ve vlaku odpočne, něco přečte nebo, třeba jako Míla, celou dobu pusu nezavře. Bylo to tak.
Míla si sedla vedle dámy v nejlepších letech, tedy někde mezi 50 – 60 lety. Jak tu je zvykem, tak se okamžitě daly do přátelského hovoru a ten neustal, dokud jsme se na letišti nerozloučili. Lenka, jak se ona dáma jmenovala, letěla domů na Nový Zéland do Christchurchu. Její rodiče byli Češi od Kolína a tak si měly dámy cestou co sdělovat. Venku furt lilo, ale nám to vůbec nevadilo.
Na hlavním nádraží jsme jen přesedli do městského vlaku, co jezdí na letiště a za hodinku a půl jsme byli od naší chaloupky na letišti. V pohodě a odpočatí. Navíc mě bylo jedno jak dlouho s Mílou na letišti pobudu, protože jsem naše přibližovalo nezaparkoval na letištním parkovišti, a v duchu neviděl, jak naskakují dolary za čas, který autíčko stráví stojíce a čekajíce. Jsou tam nenasytní a účtují si 7$ za každou započatou půlhodinu. Zloději jedni.
Cestování vlakem je opravdu civilizované. Na každém nádraží, i na tom našem horském, jsou výtahy, takže zavazadla není nutno vláčet po schodech nahoru a dolů. Problémy by neměl ani vozíčkář.
Na letišti proběhlo vše naprosto standardně. Míla si dala kufr jako zavazadlo, dostala místenku a za necelou hodinku už byla ready jít do odbavovacího prostoru, kde probíhají kontroly, rentgeny a jiné zběsilosti, aby snad někdo na palubu nepropašoval nůžky na manikúru nebo snad batoh s dynamitem. Sem jsem však já už nemohl a tak jsme si řekli ahoj.
Než se tak ale stalo, tak jsme ještě potkali naše kamarády Denise a Francois. Ona odlétala domů do Švýcarska a Denis poletí za pár dnů na Filipíny. Letěla jen o půl hodiny později než Míla, ale jinou aerolinkou. Tak jsme se ještě společně zvěčnili ale pouze telefonovým foťákem, takže nic moc.
Já jsem pak absolvoval zpáteční cestu v naprosté pohodě a o 16 hodině jsem byl už zase doma, v uplakaných horách očekáván našimi zvířátky. Teď už jenom doufám, že za ty dva měsíce nezvlčím a nebudeme všichni čtyři spávat v jednom pelechu.
Další fotky najdete zde
jakpak delate dhal bat georgi? muzete napsat recept?
Spávat v jednom pelechu? pokud je dost velký, proč ne? Alespoň náš Ferdík by spaní jinde než v posteli s námi bral jako vrchol drzosti služebnictva. Problém je v tom, že pro jednoho kočičoura a jednoho člověka není žádná postel dost velká, natož potom pro nějaká další zvířátka. 🙂
Tak jsem prožila kráááásné dopoledne s Mílou – časově jen nevelkou trochu posunuté absolventky gymplu, který stojí vedle našeho domu, si měly věru co povídat, nejen o letech školních. I v divadle jsme sedaly na stejných schodech ve třetím pořadí a množiny známých a kamarádů se nám protly požehnaně. Tak to tam vy čtyři dobře zvládejte, z pořádku se nestřílí (y) (wave)
Pane Jiří, je jasné, že vám čtyřem chlapům v chalupě nic nechybí – a i kdybyste spali v jednom pelechu, co na tom, když bude čistě záplatovaný? Když jsem takhle „pustnul“ naposledy (dávno, dávno již tomu), podepsalo se to nejvíc na mé jeskyni: těch chlupů! Hlady jsem se netrápil (rád vařím), ale mé okolí začalo časem vypadat spíš jako poustka…jen ty sušené kobylky a slaměné lože chyběly. Mnohokrát jsem tehdy vyslovil větu:Zaplať Bůh za kamarády – protože když jsem si je chtěl pozvat na skleničku a kus řeči (a to jsem chtěl), prostě jsem nejnutnější části obydlí zprovoznit MUSEL. Třeba proto, abych našel vývrtku a skleničky, že. 😀 Přeji všechno dobré k protinožcům (f)
Pánové, tohle dokáže i dívka (ten, ehm… tvůrčí nepořádek). To až manželství člověka donutí uklízet a to nejen po sobě. U vás protinožců přeci nastává zima a pes místo ohřívací lahve je bezva nápad. (ostatně ohřívací láhev nemám, psy mám)
A já jsem pořád hledal to správné slovo – tvůrčí nepořádek, děkuji. Přesto si ale myslím, že mezi dívkami není taková otázka prestiže (mm) se tou poustevnickou úpravou chlubit. Kdybych tehdy přiznal, že nenechávám ve dřezu špinavé nádobí, „až ho bude víc“, protože jsem deformován laboratorním drilem a pořádkumilovným tatíkem, asi bych se „znemožnil“… Zato moje jeskyně oplývala bezkonkurenčně největším množstvím keratinu v podobě zvířecích chlupů – nikdo z mých kamarádů nechoval perské kočky, jen jeden z nich měl labrouška… 🙂
Georgi, jak už psala YGA, TLP je opravdu veeelmi rozumná, šaramantní dáma a po předešlých zkušenostech jistě neočekává vysmejčíno!!!
To nema chybu!!!Ako hovoria moji synovci,ktori sa pokladaju za autority v medicine /to kvoli mne a svojej matke/: od prilisnej spiny este nikto nezomrel,ale z casteho umyvania v nevhodnom case uz vzniklo mnoho zapalov pluc a tie mozu mat hrozny koniec.A prve dievcata na obzore ich zaujmov/ktory neuticha/ sme poznali podla zmeny ich filozofie ohladne cistoty.
Jiri a Mila-mate krasny vztah a zivot-velmi Vam to prajem,pohoda a laska z tohto prispevku preteka az do mojho pocitaca.
Verenko, před časem tady byl ohromný skandál s čínskými restauracemi – hygienici v nich nalezli neuvěřitelnou špínu, zapatlané celé kuchyně, hmyz i nejrůznější hlodavce – od myší po potkany. Občas byli i mrtví a rozkládali se někde v okolí kuchyňského pultu, prostě otřes. (sweat)
Jedna naše známá, mimochodem lékařka, na to řekla něco v tomto smyslu: „Alespoň vidíte, co všechno člověk v pohodě vydrží!“ (rofl) (rofl)
Jeden známej doktor zase používá pro setkání se se špínou (zejm. biologického původu – lidi na co on dokázal sahat bez rukavic…) termín aktivní imunizace.
Přeju aby „čtyřem chlapům v chalupě“ nebylo samotnejm smutno 🙂
Aktivní imunizace mi připomíná, kterak v mém batolecím věku měla moje máti starost, že chytnu něco ošklivého, protože rohlík se šunkou jím s jezevčicí- jednou kousne dítě, jednou pes. Už tehdy, v době hysterické hygieny, jí doktorka sdělila, že od psa teda nikdy nic nechytnu, protože budu imunizovaná 🙂
To nic, Jiří. Já to znám. Byla jsem v Čudu týden a ještě dnes objevuju pánské „zlepšováky“. U návratu Míly bych to viděla na malování a GÚ (generální úklid) (chuckle) No, někdy se vymalovat musí, tak proč ne při této příležitosti, že?
Milý Jiří,
tvoje paní je naprosto bezvadná a v každém směru úžasna žena. Moc jsem si pozdní odpoledne s ní užila.
No nevím, jestli dospějete do stádia „všichni v jedné posteli“, ale určité povolení mravů se předpokládá (chuckle) – vždyť by to ani nebylo normální, kdybys semtam nevyškrábl konzervu „na stojáka“, semtam nenechal špinavé nádobí ve dřezu „až ho bude víc“ a semtam neustlal postel „aby se vyvětrala“ (rofl) (rofl)
YGO, odkud jenom tahle mužská „zlepšovací“ moudra znám také?
Ahoj Georgi, člověk občas trochu zvlčet potřebuje (chuckle) .
Budeme od tebe Mílu pozdravovat 🙂
Re: že za ty dva měsíce nezvlčím a nebudeme všichni čtyři spávat v jednom pelechu.
Paní Míla se vrátila. Už to, že ji na letišti nikdo nečekal se jevilo poněkud podezřelým, ale toto…rozvážným krokem se blíží k domu, zahrádka zarostlá býlím, okenice visící na jednom pantu…najednou se ozve hrůzný řev a v ústrety se paní Míle vyřítí divý muž, jakási australská verze yetiho, následovaná vesele štěkajícími psy.
„Huááééé ?“ táže se divý muž.
„No jo, už jsem tady.“, odvětila paní Míla, povzdechla si a započala s úklidem a vařením.
Promiň Georgi, ale závěr tvého článku k tomu přímo poňoukal a na vymýšlení blbin mně užije. 😀
Chachachááá – já myslím, že už vlčí! Vždyť v minulém mejlíku se zmiňoval, že teď žije jenom u počítače nebo v dílně … a hned jsem Míle práskla, že má novou hračičku v dílničce, ať je, chudera, v obraze (chuckle) (chuckle)
Ty poslóché Pů, když se Míla vrátila ze své první cesty, myslím na půl roku, na Moravu v roce 1990, tak na mě na letišti čuměla přes vozejk s kufry a nepoznala, otočila se a šla telefonovat, jako že tam nikdo není. Byl tam jak náš syn Martin tak i já, ale holka prostě nečekala zarostlýho chlapa s plnovousem a syna jako orvaného hastroše. Když jsme jí poklepali u toho telefonu na rameno, tak šla do vývrtky. Podruhý šla do vývrtky na parkovišti. Naše žluté autíčko se proměnilo a mělo na sobě 500 černých puntíků, každý 25mm v průměru. Když s ním pak Míla ještě pár týdnů po příjezdu jezdila, tak málem způsobila pár dopravních nehod jak se lidi za tím podivným vozíčku ohlíželi.
Míla musí být opravdu statečná žena, když to znovu riskuje. (blush)
Statečná žena! (rofl) (rofl) (rofl)
Vidím, že jsem tedy měl prorockou vizi. (rofl)
Chci auto s puntíkama! Nebo s beruškama! Jednu krátkou chvíli jsem měla zeleného starého fiatka polepeného kopretinkami a na silnici jsme měli větší úspěch než BMW 🙂
Moc hezké, milý Pů! (nod) (inlove)
Hihi, a podle všeho jsi nebyl dalek pravdy, jak George (inlove) ve svém bezva článku sám potvrzuje. (chuckle)
Přeju všem krásný den! (h)
Ale vymyslel jsi tu blbinu moc hezky 😀 Jenom… kde je kocour? 😀
No co já vím, tak Aboriginci používali psy místo lůžkovin a chlad noci určovali podle počtu psů nutných k zahřátí. Takže takoví dva psi v posteli by byli zcela tradiční 🙂
To je hezký, přepočítávat zimu na (dog) . Co paní Poopíšková, žádný drámo dnes? 🙂
Zatím ne …. zatím …. 🙂
Jejda, Jiri, to je Mila pekne nadlouho pryc. No jo, ale vlacet se takovou dalku na par tydnu skoro nema cenu. Ja kdyz jsem byla loni koncem srpna v CR, abych dohlidla na mamu, kdyz vypadla z te tramvaje, tak se mne spousta lidi v CR ptala, jak ze jsem tam mohla Cheta nechat samotnyho a co chudak jako bude jist? Obavam se, ze Mila asi projde podobnymi otazkami. Takze cvicne – co budes Jiri jist? 🙂
Jako čtyřem chlapům v chalupě nám je docela fajn. Habsburci a já jsme šli na dietu. Oni dělali příliš mnoho hromádek na zahradě a já su vyžranej. Jediný který žere normálně je kočičák Packa. Od Mílina odjezdu jsem ještě nestačil vyprázdnit lednici a to máme ještě 2 plné mrazáky. A až dojdou zásoby , tak si navařím kotel dahl batu, co jsem se naučil v Nepálu, a bude na týden zase vystaráno. Ten Dahl Bat je vlastně rýže s čočkou a zeleninou. Přikusuje se k tomu feferonka. Akorát tu nebudu mít zelené lístečky, posekané jako petržel kterými se na to v Nepálu vydatně posypává. Takže tady to bude ta petržel, tam to je tráva, čili marjánka. Tam roste volně u každého domečku, na příkrých svazích Himalájských. Používají ji do všeho a dokonce i dobytek ji spásá. Proto tam jsou asi fšichni furt v pohodě.
A jejda, marjánka jako petržel. Chápali by to představitelé zákona u nás???
Obávám se, že by pro to pochopení neměli – prostě jiný kraj… Oni tihle národové, co je alkohol prokazatelně ničil (hlavně Asiaté a původní Američané, ale nejspíš i Aboriginci), měli k „lehkým“ drogám kapánek jiný vztah (konopí, ale i betel např.).