Potkávám je občas už víc než rok. Vždycky je to ráno, když s Ankou obcházíme protější dům. Vyjdou ze zadních dveří, dva mladí muži v černém. Ani jim nikdy nevidím pořádně do tváře, protože kráčejí zvolna přede mnou kolem domu a potom odcházejí směrem dolů, k hlavní silnici, zatímco já obcházím roh paneláku a vracím se s Ankou chvatně domů, abych dohnala zpoždění.
Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, co vlastně dělají, že jsou za každého počasí oblečeni jen v černém a v bílé košili. Loni nosili úzkou černou kravatu, teď mají na krku červenou, ten vyšší a hubený i ten menší silnější. Na černé šerify mi neseděli, něco znepokojivého je v jejich pomalé vláčné chůzi, nedokázala jsem si je nikam zařadit.
A potom se u nás v ulici a na parkovišti začal objevovat ten pohřební vůz. Samozřejmě to není žádná černá dodávka, jakou pamatuji z dětství, ale luxusní modrošedé vozidlo s decentní zlatou smuteční snítkou na dveřích. Nejsem sama, komu se moc nelíbí dávat své auto vedle takového vozu.
Občas sice mají různí zaměstnanci povolení parkovat se služebními auty doma, ale pohřební vůz je přece jen silná káva. Nejspíš si na to někdo někde stěžoval, protože jednoho dne se za předním sklem vozu objevila cedule s nápisem POHOTOVOSTNÍ VOZIDLO. Proto tomu se nedá nic namítat, pohotovostní vozidlo zkrátka v pohotovosti být musí. A bývá to vždy tak jeden týden v měsíci, kdy se u nás objevuje.
Před pár dny stál ráno pohřební vůz vedle mého auta. Když jsem si čistila skla, viděla jsem onou zvláštně kráčivou chůzí přicházet ty tajemné černé mladé muže. Než jsem stačila okna odmlžit, vevlnili se do pohřebního vozu, tiše zaklapli dveře a nehlučně odjeli. Do tváří jsem jim zase neviděla, oba měli velké tmavé brýle na očích. Řidič hleděl dopředu, ale pohled spolujezdce jsem na sobě cítila ještě dávno poté, co auto zmizelo.
Takže záhada zvláštní chůze černých mládenců by byla rozřešena. Teď ještě potřebuji zjistit, kam zmizela ta upovídaná a starostlivá paní odnaproti a nevrlý soused ze sedmého patra. A proč se dnes ráno černí tichošlápci náhle otočili a dlouze na mě hleděli přes černé brýle. Z jakého důvodu parkuje jejich auto už druhý týden před naším vchodem a proč si dali za přední sklo další tabulku. Je na ní napsáno: Jsme vstřícní a svým zákazníkům chceme být co nejblíž.
A od soumraku zataženo, od Buchlova větr věje – a teď tu lije a lije. Za co – ?
Na Moravě ať si klidně leje (tedy – bez povodní,prosím), v Čechách kolem Mácháče potřebujeme sluníčko! Ale ony se naše čarodějky teprve začnou sjíždět, já zrovna jednu povezu, ale až zítra odpoledne 8)
Tady na sever od Prahy sluníčko svítí, vypadá, že bude hezky – ale je zima jak v ruském filmu.
Vave, krásně napsaný jemňoučký horor 🙂 Krásně jsem se bála, když jsem to četla včera v noci (nod) V diskusi jsou zmiňovány velmi zdařilé kombinace různých institucí. Taky si vzpomínám na jednu. Všichni kdo jezdíte do Uhřiněvsi na Mikulášské venčení, tak si jistě vybavujete místní kostel na vysokém náspu. Kolem je vysoký kamený taras, nebo spíš opěrná zeď a kolem kostela zřejmě starý hřbitov, nový je za Uhřiněvsí. A v tom tarasu jeden maličký krámek, dnes myslím zavřený. A v tom krámku bývalo léta řeznictví, které svými prostorami zasahuje pod ten hřbitov. Vždycky, když jsem kolem jezdila, měla jsem pocit trochu horové kombinace (tmi)
Kupovali jste tam maso často? Mívali tam občas takové to vzácné telecí, takové trošku jako nasládlé? A dobře naleželé?
Nekupovali, já vždycky jenom projížděla, ale taky jsem při tom měla silně morbidní nápady (bat) Je to přesně proti té autobusové zastávce, co jsi čekal na autobus do Počernic.
Namlsávka – dneska jsem odnesla první nákup ve zvířetnické tašce. Tam se toho vejde! A jak je hezká 8)
Vave, píšeš úžasně, to je napínavé nejen až do konce, ale i přes konec (whew)
Přeji vám všem dobré cestování, spokojené macháčování a žádné mrazy, přívaly ani tornáda ! 🙂
Zajímavé povídání. Z povahy povolání to je téma, o kterém hodně přemýšlím a myslím, že mi tenhle článek i diskuse poskytly trochu jiný (ale taky lidský, resp. lépe řečeno jinak lidský) náhled do situace. Díky. (h)
Omlouvám se za OT pro JakubaS a event. další, kdo by na mne chtěli mít kontakt.
Dle rady Ygy (díky) jsem si po trošce bojů s internetem pořídila soukr. emailíka. Adresa jsou první písmenka z následující blbinky (na to mě navedla tuhle diskuse načatá myslím Maričkou…) „hašteřiví opeřenci radili namluvit yorkširáčkovi hodnou elegantní labradorku“ potom takový to zamotaný a seznam 🙂
Dík za adresu, posílám testovacího Emilka. 🙂
(měla bych balit, ale jsem nějaká mimoň, přijde mi to nekonečně těžké. Balím tempem jedna věc za deset minut. Prosím, berte s sebou rezervní věci, možná se mi budou hodit. 😉 (rofl) )
Mám v autě rezervní mikinu, ale je to velikost 128 8)
Jezuskunakřížku… tak jo, dobrá!
To zamotané má v morseovce pomůcku Malé áčko v sáčku a Jakub pro nás napsal tuhle básničku, pamatujete?
Tma. Les. Sníh. Pod nohama listí. – Můj stín mne vzadu tiše jistí. – Když tu : jemináčku – malé áčko v sáčku!
Co tady děláš? Zmrzneš, mrně! – A pomaloučku, opatrně je schovám ve svém fráčku, to malé áčko v sáčku.
Stín reptá. Žárlivostí nešetří. – Nech si to: byli jsme dva, teď jsme tři! Ať beje ze všech mráčků, my máme áčko v sáčku!
A hleďme – měsíc náhle ladí : Chci taky s váma, kamarádi! – Měls dřív. Schovej se v mráčku, my máme áčko v sáčku!
Anebo pojď : budeme čtyři! – A celá parta rychle míří ke krčmě U tří dráčků.
Děkujem, áčko v sáčku!
Teda Renato!! Ono to nezapadlo – ? Zírám, jak jsem býval šikovný… Tak bych měl být s Pájou a Tomaszem U tří dráčků pod Bezdězem zítra. A odpoledne si chci na tom pravém místě předvést, jak se má uvádět jistý vyšinutý existenciální ultraromantický krvák jednoho mého blízkého přítele z Dobytčího trhu, právě promovavšího kolegy mého nejmladšího, Ignáce M.
Jakoubku, pořád to visí na Hadech a pořád je to hezký (y)
Jakube – mám vytisklé a přimagnetované na nedobytné pokladně v zaměstnání – aspoň jedna hodnotná věc, kterou pokladna obsahuje (teda mimo magnetek od Myšátek a jiných podivuhodností). Zajímavé, že v nedobytce nejsou ani peníze, ani obligace, ba ani stravenky (ty jsou v příruční pokladničce, ke které chybí klíček).
Je to takové heboučké a lehké veršování . Jakub umí 1 (*)
A zítra vylezu na kopec a zamávám zvířetníčkům na Bezdězu a přeji vám i sobecky sobě sluníčko.
Bezděz je velmi malebný když za ním zapadá slunce.
Máš u mě kafe. Kdy a kde, krásná masko? Mám adresu v adresáři? Nemám.
Jůů to je krása 🙂
Zcela OT:
Chytnete kočičku? Kliknutím na světlezelený puntík ztmavne a číča na něj nemůže. Ale kočenda je proklatě chytrá, já jí ještě utéct nezabránila 🙁
http://www.gamedesign.jp/flash/chatnoir/chatnoir.html
Potvora jedna kočičí. když jsi na nějakou logiku v jejím poskakování nepřišla Ty, tak humanitní našinec je bez šance :@ (think) (envy) (rofl)
Ta kočenda je až moc logická :@
Je to nějaká tuze mazaná kočenka! Veram (inlove) , nezlob se, nechtěla jsem strašit. Jenom maličko! (wasntme) Za to auto před domem fakt nemůžu. (shake)
Kačenka (h) děkuje a všechny moc pozdravuje a přeje nám hezké Doksy. 🙂
Malý páneček prý spí nejlepe za jízdy s kočárkem, ale Kačerovi to moc nejde. To spaní za chůze. (wasntme)
Musí víc trénovat – to spaní za jízdy (rofl) .
To je zajímavý – mně se taky nikdy nepodařilo usnout, když jsem venčil potomka v kočárku – !
hlásím, že se mi to jednou povedlo. To je hra!!!!!!!!!!!!!!!!!
Tak celkem 3 x z mnoha pokusů, ale je to liška podšitá ta kočenka.
Já jsem myslela, že se Ti povedlo usnout za kočárkem!
Já ji chytil!
;;) R O ZV E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Sedí dva lordi v klubu a čtou své noviny. Tu jeden zvedne hlavu a povídá: „S politováním jsem se právě dočetl, že jste dnes ráno pochoval svou ženu.“ „Yes, musel jsem, ona totiž zemřela.“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a pěkně se vyspinkejte. Nevíte co se zítra dočtete v novinách. ~o)
Oh ano, pak jistě, pane… to se asi nedalo nic jiného dělat, že?
Hrají dva lordi golf, tu projde kolem smuteční průvod. Lord Cecil odloží hůl, sundá čapku a v pozoru počká, až truchlící projdou. „To jsem netušil, že jste tak citlivý, lorde Cecile!“ prohodí lord Patrick. „Oh, koneckonců mi byla třicet let dobrou manželkou.“ odvece lord Cecil
(clap) YGO, móc pěkný ftípek. (wave)
Pro Vave- i pro ostatní.Nechtěl jsem Vás Vážené ( a semotamo i nějaký Vážený) nikoli na decimálce, ale po r. 68 a přesunutí jsem dělal 5 let kameníka- vlastně, přesně řečeno kamenosochaře. Tak, „až si mne andělé zavolají k sobě“, až pocítím loupání v kostech, nabouchám si pomníček, vyberu místečko, postavím ho a odebéřu se vlastnonožně na ona místa, odkud se jen těžko vrací. Typuju to tak v rozmezí 25- 30 let, tolik radosti zase svým nejmilejším nemohu dříve udělat.
PS. Objednávky neberu, mám v současnosti „úplně, ale úplně “ jiné starosti. Hlavně, že nám chutná, jdu si dát decinku červeného. Tož, Vave, na zdraví a na ten- řekl bych Ášestkovej formát!
Že by už ten Němec od A…rcajmr, nenapsal jsem …. příliš děsit najednou….., tak si to tam laskavě doplňte! Děkuji předem- jak jinak ?
Jůůů – náhrobní umělec je mezi námi (nod) . Já to pořád říkám, že místní společnost je hvězdná (*) .
😕 Tak máme takový dojem, že má dneska narozeniny Kačer. .:-?
(f) Všechno nej, nej a k tomu kytička. (f)
😡 http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_6/#Kacernar2010.jpg 😡
Milá Kačer, všechno nejlepší! Dárek jsi si už sama porodila náramný, tak ať jste hlavně oba zdraví a chlapeček ti taky někdy spinká! (inlove) (sun) (f)
jéé – zrovna dneska jsem od Kačírka dostala aktuální fotku mimíše Seana (inlove) To jsem netušila, že je dneska u Kačerů mejdan (wave)
Všechno nejlepší Kačírkovi a její kačeří rodince (^) (party) (d)
Všechno, všechno nejlepčejší Kačerovi , Seanovi a celé rodince. Hlavně zdraví a ať Seanek nechá rodiče vyspat.
A posílám poklidné Pyreneje.
http://www.astro.cz/apod/ap090611.html
A už to vezmu z jedné vody načisto: Vave, nestraš mě, prosím.
A držím palce všem, co to potřebují, moc zdravím Velkou kočku a přeju jí, ať všecko jde k lepšímu. (rose1) (h) Jendo, co tě to koncem června trápí? Přeju, ať se vše k dobrému obrátí. (f)
Kačere, všechno nejlepší! (^) (rose1)
(rose1) (^) (rose1)
Narozeniny – a hlásí se to tak pozdě! Nuž tedy – ať žije Kačer a celý její rod – hiphiphiphurá – a zdraví, a štěstí, a spokojenost, a celou dlouhou noc prospanou v kuse. (f) (sun) (f) (sun) (f)
To Kadlus: Připomněl jsi mi bývalou kolegyni z práce, co bydlí kousek od Vinohradské nemocnice. Když k nim přijela babička na návštěvu, tak byla moc spokojená, jak to mají všude blízko: do nemocnice i na Olšany (rofl)
A Vave: jednoaktovka s prvky hororu. To se ti povedlo (y) 🙂
Už se mi to ani nechce psát, vypadá to, že dělám bububu, ale!
Chtěla jsem to auto vyfotit, vzala jsem doma foťák připravený do Doks, s baterkami právě vyndanými z nabíječky, šla jsem ven a nic, baterky vybité. Tak jsem o tom psala sms Dalmi – a jí přišla jen půlka zprávy.
Tak od teď dělám, že neexistují, černí mládenci ani auto nejsou a nikdy jsem o nich nepsala. A basta! (bat)
(sun)
Všem vám děkuju za dnešní diskusi (bow) , byly to báječné uvolňující perly i smutné věty k zamyšlení. Děkuju! (h)
OT: PRO JENDU
To bukurestske tango mne tak chytlo, ze si objednavam cedecko pres Amazon.
Dovolila bych si doporucit tuhle skupinu: Paris Combo. Mame asi 2 CD a je to v domacnosti popularni. Tady je odkaz na ukazku:
http://www.youtube.com/watch?v=wt2UUlRj4dM
Ma to takovou podobnou naladu. A taky do urcite miry Les Primitifs du Future. Taky krapet retro a michane s necekanymi kulturnimi vlivy – jako blues. Docela dobry. Tak to abyste si nemysleli, ze jenom posloucham apalacske tradicni a gospely, apod. V tomhle smeru mame s Chetem dost veliky zaber.
Brno – Thalia: může se tam s pesem?
(doplňuju – to je dotaz pro YGA)
Pokud vím, zatím se psem nebyl nikdy problém (clap) – proto tam rádi chodíme, personál byl zatím vždycky vstřícný a ochotný, krmě i nápoje v dostatečném množství i kvalitě a cenově celkem dostupné.
Jarko, můžeš se psem, když se slušně chová. Dede tam byla se dvěma Nazgúly, Bubu o jednom Vánočním Brnění s Bárou (labrador) a Borůvka zahájila svůj společenský život právě v Thálii, nezapoměla jsem na někoho?
Ano, ne. Nezapomněla. Musí umět ležet klidně na podlaze a hotovo.
Ano ano! Host tiše ležící na podlaze je tam vítán, a dokonce dostane i misku s vodou. Sama na vlastní voči jsem to viděla! (nod)
Pokud není pidištěně a nechová se po celou dobu návštěvy, kdy se hosté málem rvou, kdo bude chovat 🙂
Hmm, jestli někdo chce chovat na klíně 60 kg 🙂
Máš bernardýna?! Řekni, že jo (clap) – to tu ještě nikdo nemá!!! A mě se bernardouši moc líbí, hlavně když mají pod krkem soudek s nejlepším přítelem člověka (rofl)
Bohužel – bernardýnem nemůžu posloužit, na skladě je jen kavkazák a bladhaund.
Berem.
V jednom :O ?
ee.
1+1: http://ajrin.unas.cz
Moji milí, moc se omlouvám za nepřítomnost – doufám, že si dnešní diskuzi stačím přečíst 🙂 – ale být po roce na dva týdny doma je prostě závod s časem. Zařizuju, až se asi uzařizuju (whew) Moc se těším na setkání, už je takřka jisté, že (nejen) s Kazanem přijedeme, ale tím pádem zase nebude povídání, to prostě nezvládám. Musím dát i automatickou odpověď do pošty, ale poctivě se budu snažit každý den nakouknout. (tmi)
Ale vycházíme dál, byť jednočlánkově. Tak zatím vám všem srdečně mávám (wave)
Prosím, zvolni krok a neužeň se ! Zabrala tatínkovi ATB?
Děkuju, atb zabrala a stále zabírají, takže moc doufám, že bude moct přijet příští týden za námi do Doubravice 🙂 To přijedou i Martinovi rodiče, takže bude zase jednou plný dům (chuckle) I to je důvod, proč musím oběhat tak 90 % povinností tento týden, takže na zahradě jsem zatím seděla jen jednou asi 20 minut a jednou jsme byli v lese… Ale to prostě patří k věci, jinak to nejde (shake)
Dede, nedělní povídání je super věc, ale je to taková ta třešinka na dortu. Je perfektní, když je, ale nesmí se stát svazující povinností. Krásně si užívej dovolené doma (f)
Svata pravda. (y)
velmi výstižně řečeno 🙂 taky to tak cítím
Jooo a ano, souhlas s milými předřečnicemi. (inlove)
Dede, hlavně klid a nehoň se víc, než je nezbytně nutné! (inlove)
Dalmi – přeparkování fakt nepomůže. Je to k nevíře, ale to auto, které jsem několik týdnů tady neviděla, teď opravdu stojí před naším vchodem. Nevymýšlím si, nestraším. Prostě je tam.
Tak zavolej odtahovku. Pryč s ním (call)
Viď že nebudete s Dede sněžit?
Když jsem ráno pohlédla z okna, pršelo, byla mlha a cca 6 stupňů, propadla jsem panice. Musíte se všichni ostatní hodně snažit, hodně snažit (blush) Se omlouvám…
Proboha svatého, kroťte se, bohyně… nemůžete si aspoň teď dát pauzu? Nejde to? Já su nachlazený a vůbec už teď. Pokusím se teda najít někde jégrovky, no.
raději si s sebou opavdu vezměte teplé věci. Expediční předvoj nepovažuji za změkčilý, a ty deky navíc opravdu potřebovaly. Já si zabalila svůj oblíbený péřový spacák… a může i mrznout 😉 a deku zpátky nárokovat nebudu
Zana před chvílí tvrdila, že jí zima není. Asi už nahodila polární lišku a škrtla pod koksem (rofl)
Lidi, úplný O.T., ale nemůžu odolat. Si to velkoryse prominu. 😉 (chuckle)
Nenechte si ujít: http://www.b5a.cz/navdat/trpaslici.pdf
Na naše pravidelná setkání!!! Jistě ponechám v evidenci, škoda jen, že jsme tam skoro samé baby, takže bychom musely být asi „trpaslice-bojovnice“!
Mělo tam správně být: „Na naše pravidelná setkání by se to hodilo!“ Jsem nějaká moc rychlá!
Trpaslíci a trpaslice se zvenku neliší, plnovousy by měli mít všichni 🙂 Zda jde o bojovnici nebo bojovníka lze zjistit pouze hlubším průzkumem, který bývá i mezi samotnými trpaslíky velmi delikátní záležitostí (aspoň tak to tvrdí pan Pratchett). (rofl)
Ty si taky dáváš dneska záležet 😉 😀
Šišmarja Vave, přeparkuj (inlove)
To je marný, Dalmi. 😉 (rofl) (inlove)
Apropos kdyby nekdo nevedel co s nacatym vecerem, tak dneska vecer ma v Praze koncert Oana Cătălina Chiţu a bude zpivat mezivalecna rumunska tanga: „Její dosud největší projekt, Bucharest Tango, se zrodil před třemi lety, kdy přenesla staré písně z meziválečné Bukurešti, totalitní ideologií označované za „dekadentní a nemravné“, na divadelní podium. Po vřelém přijetí berlínskou veřejností následovalo album Bucharest Tango. Oana Cătălina Chiţu zpívá ale tango tak, jak ho neznáte: vedle kytary, basy a perkusí ji doprovází cimbál, akordeon a housle.“
http://www.palacakropolis.cz/program/2010-05-27
Je, to zni strasne dobre. To by se mi mooc libilo. Ja takove hudebni kombinace rada.
Sranda je, ze puvodni obsazeni pro tango je spis to co vyjmenovali jako neobvykle. Tedy akordeon (v BsAs vylepseny a oznacovany jako bandoneon) a housle. Ten kimbál samozřejmě ne. Kazdopadne perkuse a kytara do originalniho obsazeni myslim moc nesedi.
Argentinska orquesta típica má smyčcovou část (housle, viola, violončelo), bandoneonovou sekci (tři a víc) a rytmickou (piano a basa). Coz uz je tedy poradny orchestr, mensi sexteto tipico mělo dvoje housle, dva bandoneony, piano a basu.
Drivejsi orchestry obcas mivaly i fletnu, klarinet nebo kytaru. Obcas.
To slibuje být nesmírně zajímavé!
Vrcholným požitkem a absolutním vrcholem večera (už jen pro uzavřenou společnost) tzv. Prvních pátků souboru Vonica (Většinou Horňácko, taky východní Slovensko) na závodním klubu bylo o půlnoci cimbálkou procítěně hrané Nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem… nemáte ponětí. Absolutní. Zcela vážně. Má žena tam bývala stárka.
Pekne to bylo. Obcas to tedy nebylo vubec tango a jen balkan ale i to bylo pekne 🙂
Přávidím. Škoda, že nejedeš do Doks, chtěla bych tě poprosit o pomoc s těma zatra coursingovýma tabulkama 🙂 Ale nevadí, poprosím tě, až si vzpomenu. Ty aktuální jsou hotové, jde spíš o to, zjednodušit práci následovnicím.
Tak milí drazí, hurá na sraz, pěkně se bavte, dobrou vůli spolu mějte a přeju moc a moc (sun) (sun) (sun) a hlavně žádný (rain) !
Mizím z pracoviště, zítra budu poletovat atm a zase jinam a v sobotu na vás všechny budu moc myslet a vzpomínat! (h)
Užijte si to! (h)
Vy tam nebudete?!
Ne, inzeroval jsem na Hadech i tady, že mi kvůlivá voleb nemožno. ;(
My zam taky nebudeme, jednak nejsme ještě plnocenní „členy téhle party“,
ale hlavně máme na krku ten zvařinec, ale – bude tam naše práce (coffee)
a letáčky, tak si je lidičky koukejte brát a třeba pak mrkejte na webíky ať se (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) radujou (dance) (ninja)
má (rain) (rain) ale třeba to nevyjde a bude (sun)
volby mě míjí ( i časově, i z přesvědčení (bug)
ale 1 + 9, to jej jiná (coffee)
Milá Majko – dá se říct, že vy tam budete zprostředkovaně. A určitě bude hodně fotek (ani ne tak ode mne, já lidi a zvířátka fotit moc neumím, ale budou tam jiní šikovní fotografové), takže obrazový materiál bude.
Jaké Nejsme plnocenní? Jak, proč? Co to je za pitomost? To se tady neozve nikdo od štamtyše? Co mají gebír?
Jasně, že je úplně plnocenná, o tem nemá cenu diskutovat. Akorát když je těch zvířátek doma hodně a málo pacek k uspokojení jejich potřeb, pak se holt vícedenní výlety nemohou konat. Ale třebas to někdy klapne (y)
Hanýsku (inlove) , děkujeme. A je mi mocmoc líto, že se neuvidíme. ;( Joooo, a ten Poslední kabriolet taky miluju. (nod)
Vavíla doufám promine, ale ráda bych popřála všem coursingujícím už teď, aby se setkání vydařilo, pejsci a páníci se úspěšně proběhli a podružili, pobavili se u soutěží hafuších i mládežnických, správně odvolili, jedli, pili, dobrou vůli spolu měli – prostě si užili celý víkend. Teď nám tu (sun) (sun) (sun) – přeju, ať u vás fachčí celý zbytek týdne.
Díky, milá MaRi. (inlove) Škoda jen, že nemůžeš letos přijet. ;( Budeme na vás vzpomínat. (nod)
;;) Když už jsme u těch pohřbů, tak jeden k zamyšlení. ;;)
.(*) Pan Berman stál u hrobu svojí manželky a plakal jako o závod. Ale ještě víc k neutišení byl jeho podnájemník, pan Kipnis. Ten lkal tak srdceryvně, až jej pan Berman oslovil: „Kipnis, neberou si to tolik! Však já se ožením znovu.“ .(*)
~o) Hezký den. (chuckle) ~o)
Aúúúúúú! Jovásku! Když se rozrozverničíš před pátou, jsi životu nebezpečný! (rofl) (rofl) (rofl) (whew) (y)
Kristepane! Teda Šma Jisroel!!
Veve, mě zas napadli okamžitě mormoni. Ti jsou tady, na mém sídlišti a na brouzdání mým městem, v občas proměnlivém osobním složení, už 18 let. Mají jaden byt pod lesem a člověk by jim dal korunu – chodí ta dvojice mladých mužů jak holič v neděli za první republiky – v černém obleku, bílé košili, nakrátko přwdválečně venkovsky omiganí (= ostříhaní, čížečci), a s b a t o h a m a na ten oblek (!), a od předloňska prudká modernizace, úplně jsem dojetím zaslzel, viďa je poprvé b e z k r a v a t ! Ovšem zase černý oblek baz kravaty… no a tak chodí v létě, v zimě – ostatní po našem… Vím o nich, o všech sektách a moderních denominacích, velice moc. Jak, kdy, kde vznikaly, rozvíjely se, jejich tvrzení (dogmata tedy), o jejich „prorocích“ (Abdrušíín – !!!) atd. Apropó: máte-li zájem, dám vám nahlédnout do českého (ubohého) oficiálního překladu tzv. Knihy Mormonovy (Další svědectví o Ježíši Kristu).
Jé – a to jsem netušila, že i u nás Mormoni. Tak nějak si je spojuji se Spojenými státy …
Ale kdepák. V každém větším městě po dvojici, občas dokonce nárazově či při zaučování chodí v trojici (u nás s kolegou z Olomouce). Všude jsou, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Na věrozvěsty věru nevypadají. Kdybych je neviděla v tom voze, dodnes by byli pro mě nezařaditelní. Ačkoli … od úterka, kdy prošli kolem mě tak blizoučko, bych nejspíš začala tušit, závan z jejich šatů byl silný a nezaměnitelný. Hu!
Jakube, jak jsem Vaviskuv clanek cetla, tak mne v prubehu taky napadli mormoni. Akorat ten nazev s tou cernou sanitkou mi do toho nesel. On kazdy mlady mormon musi po skole na rok do sveta sirit tu jedinou a pravou viru.
Můj dědeček a moje teta (jeho dcera) byli psychiatři. Když tetička se odebrala ke svým předkům, byl z toho děsně slavnej fůnus, vořeťezovaný Spectabilis, Honorabilis a sbor plaček, psychotických bývalých i současných pacientek. No prostě Kennedy hadr:)
A v té vřavě a zmatku důstojnosti, slz a hysterických záchvatů vyleze na kazatelnu profesor Vondráček se svými 2 metry zdéli a pronese: „…Jí se podařilo, co žádnému jinému psychiatrovi. V psychiatrickém zařízení se narodila, v něm prožila celý svůj život a v něm i zemřela…“
To se prostě nedalo vydržet 😀
Ježíši! Mám obě jeho unikátní knížky pamětí. Ale tohle! (y)
Jakube, tahle věta v těch vzpomínkách je! 😉
Rputinko (inlove) , dneska ďábelsky rputíš! (y) (rofl)
Obávám se, že bych asi hodně slzela, ale určitě ne smutkem. To byl opravdový rašpnel hozený mezi přítomné.
Smarja Jozef, Rputi (rofl) (rofl) I kdyz ono pravda takova neocekavana zabavni vlozka ten funus ponekud odlehci.
Když už mluvíme o pohebácích a funusech, tak jednu historku:
Pohřeb. Farář, cizinec, jehož čeština byla občas díky chybám roztomilá. Pozůstalí, přátelé zesnulého…
Obřad pomalu končí a farář rce. „Á teď odevdáme zemi tu… mrchu?“ Vyděšené pohledy truchlících..
Farář znejistí… „Mršku?!… Mršinku?!“
No, zbytek obřadu už pro většinu přítomných zahalil opar dušeného smíchu.
(clap) (clap)
Ty dneska perlíš (rofl)
Jo jo, ten češtin 😉 Před mnoha a mnoha lety jsem vodila po Praze maminčinu kámošku. Němku učící se česky. Zašly jsme do hospůdky a ona si tam řekla a hodně hlasitě o vodu, že musí zapít prášek na velké pohlavní bolesti… (rofl) Já se málem propadla a až doma jí maminka vysvětlila co řekla.
Jo, tentokrát na vlastní ucho jsem slyšela, jak kamarád (česky plynně mluvící cizinec, což je samo o sobě úctyhodné) popisoval, že upadl, ale nic se mu nestalo, oklepal jen ze sebe prachy…. (rofl) nechápal, proč řveme smíchy
No to se mně stát nemůže. Nemám co oklepávat…
Moji přátelé v Norsku, česká rodina, dva chlapečci narozeni tam, tatík veterinář, matinka zdravotní sestra na návštěvě jednoho českého hradu. Hrad už zavíral a jeden z chlapečků zjistil, že česká strava si s norským zažíváním moc nerozumí. Tak utíkej, paní tě třeba ještě pustí. Paní nerudná, zmiz harante, já chci domů. Chlapeček, vlásky pečlivě zastřižené, čistounký, na ní obrátí velké vyjevené oči a celý zoufalý slušně prosí. Paní, prosím tě, já se poseru! Paní byla z toho kontrastu tak zmatená, že mu mlčky otevřela dveře.
Chlapeček je nyní lékař/srdcař v Norsku a doufám, že nečte Zvířetník. Ale jistě by se té dávné příhodě srdečně zasmál.
To je krásné (y) (y) Hlavně, že tu paní obměkčil. Já myslím, že bez toho výrazného slova by chlapečka opravdu nechala, aby se po…..
Lidi, dnes tady u funebraku je veselo. (sun) Ty ceske deticky od mala vychovane v zahranici obcas zaperli.
Aůůůůů (rofl) (rofl) (rofl)
Evi! (rofl) (y) (clap)
Evooooo! To je taky dobre na odlehceni. 🙂
MMCH: Dekuju za tve moudre pripominky k mym nedavnym kategorickym vyrokum. (h)
Jde jenom o zvyk- nekecám. Otočím hlavu od monitoru do okna a koukám na zvonec na hřbitovní kapličce. Popravdě, letos nekoukám, zeleň vzrostla poněkud nadměrně.Hřbitov je o ulici výš, jenže ta ulice má na každé straně jenom 3 baráčky. U hřbitovní brány udělám vpravo vbok a napochoduju zadem do nemocnice. Tak to jde už víc jak 60let. S hrobníkovic ratolestmi do základky, pak to jednomu ani nepřijde. Jen se nostalgicky zasní. Tatam je doba, kdy každý pohřeb byl spojen s kulturním zážitkem. Pravidelná produkce dechovky, sice s poněkud se opakujícím repertoárem ( Zasviť mi ty slunko zlaté, Nejsmutnější loučení je s mámou, nebo Čechy krásné,Čechy mé), občas i něco jiného.Už to není to, co to bývalo. Dnes registruju, jak vážená a ctěná osobnost jde na poslední pouti přes Duhový most podle počtu pozůstalých a vehiklů, které je dovezly. Zkrátka, až to tak za 30 let přijde i na mne, mám to tak blízko, že si tam snad i sám dojdu pěšky. Jak jsem „konstábloval“ v úvodu, všechno je jenom zvyk. A zvyk je železná košile, v tomto případě dřevěný penál. Jen si jeden nesmí moc brát !
Já to už tady jednou prezentovala – v obci Dobrá Voda v Novohradských horách mají moc krásný penzion pro důchodce – s přímým vstupem na hřbitov. Jeden místní nám říkal „Aspoň ví, do čeho jdou!“ Jak říká Kadlus – je to o zvyku.
V Itálii u obce Osoppo mají také silniční značky – krásné tři šipky vedoucí jedním směrem:
Centro Anziani
Casa di riposo
Cimitero
Pro Jakuba S. jasné, pro ostatní (v prvním případě volnější překlad):
Klub důchodců
Domov důchodců
Hřbitov
Tak to bylo všem hned jasné, tuším, že mám někde tu fotku, ale kdo ví kde.
– cosa e. Tal´e la vita… Si, concedo – un poco brutale… ma perche no!
Na Vídeňské ulici v Brně měli donedávna taky raritu- domov důchodců a naproti přes ulici pohřební služba a hned vedle ní hospoda U kanibala…. Vždycky to ve mně probouzelo podivné myšlenkové pochody (chuckle)
Hmmm … tam bych asi na cikanskou peceni nezasel 😉
Úžané. Každý komentář ibrišný. To bylo ještě před gymnáziem?
Jo, dole proti kostelu u Milosrdných bratří….
Dojít si tam pěšky, to je vonoooo!!! (rofl)
Mám to nápodobně. Z okna kuchyně i obýváku koukám přímo na hřbitov s kostelem. Kulturní vložky ve znamení falešné dechovky a plaček, hrdě se nazývajících chrámový sbor, už ani nevnímám. Z čeho jsme mohli vyletět z kůže před tím, než jsme vyměnili stará okna za plastová, byly kostelní zvony. Vzdušnou čarou k nám do druhého patra pár metrů. Televize ani rádio neměly šanci, zavírali jsme se v protilehlých pokojích, abychom se aspoň trochu slyšeli. A návštěvy, na noc uložené v obýváku, měly v 5 ráno budíček. (devil)
Pravý vesnický funus už jsem neviděla ani nepamatuji. Od té doby, co je v ČB krematorium tento zvyk tam, kde máme domeček, jaksi z větší části ustal. Jako malá jsem ale pravidelně vídala průvody přes celou ves až ke hřbitovu. Jednou (to mi byly asi 4 roky) mi babička řekla, že umřel malý chlapeček stejně starý jako já. Strašně jsem chtěla jít za družičku. Pro mě to byla úžasná společenská událost. Jenže jsme museli velmi dlouho čekat. Nešťastná matka se dlouho nemohla odloučit od svého syna, což jsem samozřejmě tenkrát nevěděla. V jejich případě šlo bohužel o nádor na mozku a moc s tím koncem 60. let dělat nešlo. Nakonec jsme se na ten hřbitov dostali a já jsem alespoň zjistila, že nejde o žádnou veselou záležitost. Myslím, že jako poučení pro život to bylo dobré. Později jsme se s dotyčnou rodinou hodně spřátelili.
Hele, nechaj si tohle uhranutování. A doporučuju moc nekoukat na diskuzi (wait) : ochrana proti spamu 10+3
Milá Vave, až mě zamrazilo. A silně mi to připomnělo Proces Franze Kafky. :O Prosím tě dej si na ty černé figury bacha!!! 😀
Tady mám taky horor, jsem bez telefonu. Naletěla jsem na nabídku IT telefonování nebo jak tomu říkají a přes synovu dálkovou pomoc jsem asi všechny ty boxy a dráty pomíchala. A na stařičkém mobilu – Siemens A 50 – se nedostává finančních prostředků. Musíme vyrazit s Garykem koupit doplnění. Jak je člověk navyklý komunikovat na dálku tak je ta situace přímo neúnosná. Jeden je jako by mu usekli obě ruce. Vyrůstala jsem bez telefonu a vůbec nám to nikomu nevadilo. Ale když třeba naši uvízli za Hlinskem v závějích a nepřijeli v noci z práce domů a my čtyři děti pak ráno doma brečely strachy, protože jsme nevěděly kde je maminka s tatínkem a a taky hlady když jsme nedostaly snídani, jo tak tenkrát bychom asi požehnání telefonu s nadšením přijaly.
Copak telefon, ale včera večer mi někam zapadlo naslouchátko levého ucha a já ne a ne jej nalézt. Je to taková malilinká věc ještě k tomu v tělové barvě, hledání je nesnadné. Už jsem prohledávala i psovi kožich a podezřívala kočenky, ale co je mi to platné. Ony se čertice nepřiznají. Tato naslouchátka jsou pro mne speciálně vyrobená, zesilují jen určité frekvence zvuku a ne zvuk všechen. A dostala jsem je zadarmo zatím co nová bych si musela zaplatit a to znamená několik tisíc. Já vám to stárnutí strašně nerada, moje maminka měla taky potíže akceptovat omezení která se stářím přicházejí. V poslední době mám pocit zdlouhavého tonutí. A přitom ne a ne utonout. (whew) Obávám se, že se mi to jednoho krásného dne podaří. 🙁
Asi jsem přestala psát příspěvky do diskusí nejen že nestíhám ale taky proto že mě potkávají jenom samé takovéhle příhody a pro vás nemůže být příjemné to číst. Je té smůly tolik že už jsem ztratila nadhled, který jsem kdysi mívala a teď už se tomu nedokážu ani smát. Někdo mě tu musel proklít či co. (devil) (envy) (think)
Moc vám všem milí Zvířetníci děkuji, že jste na mne za mé nepřítomnosti mysleli a strachovali se o mne. Je mi jako kdybyste si mne balili do bavlnky. Objímám vás !!! (h) (h) (h)
Velká kočko, jen si přijď postěžovat, komu by sis stěžovala jinýmu (h) . Hledání naslouchátka bude, obávám se, podobný hledání brejlí bez brejlí (teda holým okem se čtyřma dioptriema (tmi) ). Soucítím velmi.
Hmatem! Po čtyřech a hmatem. Postupovat systematicky. Vím o čem mluvím. 8)
Velká kočko (inlove) (hug) , choď za námi dál a vypovídej se tady – kde jinde bys měla, když ti Švédi neumí ani žblebtnou česky! (chuckle)
Nazdar, Gótko! Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo – hlavně nesmí býti smutno… Dybys věděla o každém, co prožíval, prožívá, bude prožívat – to by nešlo žít, skoro! Tedy hlavně, kdyby to věděl ten dotyčný. Každý své břímě, holka, a kdo o svém nemluví, stydí se nebo bojí nebo propadne pasivitě – to může být to nejhorší. Nemít už na to se svěřit, uvolnit, postěžovat si, pobrečet, posmutnit – to už pak může přijít taky něco náhlého a bez možnosti návratu. O tom vím dost. Tak tisknu ruce a h l e d e j , h l e d e j – ! A n a s l o u c h e j dobrým lidem okolo. Já vím, nemáš na to v G. štěstí – já tady taky ne. Tak aspoň dálkově!
Maričko, ty fotky ptáků ouplně dole jsou nádherné a nejenom ptáků – ochechule, rejnok. Volavka sříbrná je taková krásná, noblesní. Doufám, že se černý hnus zastaví a nezničí takovou nádheru, i když jinde už ničí. V dnešních Novinkách píší, že SNAD se daří to zastavit. Ach jo! ;(
Teda Vave :* (rofl) (rofl)
I když musím říct, že mě na začátku napadli Svědkové Jehovovi – na ty by ten popis sednul taky a exoti jsou to určitě ještě větší než počestnej funebrák.
A O.T. – pražáci všimli jste si na Nastěnce pozvánky na Pražení? (*) (*)
K O.T.:
webmajstr nás nějak spřáhl dohromady, takže se kapku jakoby prolínáme. Tudíž přihřívám vlastní, Brněnskou, polívčičku.
Děcka z Brna a dojezdového okolí – nezapomeňte že ve STŘEDU 2.6.2010 V 17.00 HODIN V THALII zabrníme s klokankou (+ překvapení)! Dostavte se v hojném počtu – bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic!
P.s.: já se tedy přiznám – v pohnutí mysli v šestinedělí (rofl) (tím myslím Mácháč a volby a dodatek ke kalendářům a moje skleroza) jsem zapoměla na to nejdůležitější – zamluvit stůl (headbang) (fubar) – ale již je vše napraveno (je fakt, že jsem se notně orosila (sweat) – myslím, že až tam (blush) ) a slečna provozní tvrdila, že se na nás už těší (chuckle) !
No Vavísku, to je pěkný horor včetně pokracování v komentáři. Moc se mi líbí nápis Pohotovostní vozidlo – jeden by si řekl, že zrovna tento vůz už nemusí pro klienta moc spěchat, protože ten už má pro sebe všechen čas světa.
A to jsem si vzpoměla, je to pár roků, co jsme Terce jeli kupovat nějakou harmaru do pokoje. Vybrala si, my zaplatili a najeli jsme k rampě k odběru. Před náma byl jeden zákazník – černá nízká dlouhá limuzína „amarika“, z ní vystoupil mladý oplácaný muž v černém žaketu :O , přešel k zadním dvířkám se záclonkou! a začal je otevírat. Naskytl se mi pohled do útrob – světlé polstrování (místy se mi už zdálo, že začíná sinale světélkovat). A v tom se setmělo, zahřmělo a přihnala se bouřka – mister Alfred Hitchcock by to nevymyslel líp. Řeknu vám, že na nás musel být pohled, jak s vyvalenýma očima a otevřenou pusou ne-ná-pad-ně přidržujeme dvířka a přihlížíme tomu, co bude funebrák nakládat – čekali jsme minimálně černu bednu s nápisem Made in Transylvania. Nějak jsme nemohli pochopit, proč tam cpe to houpací křeslo (wasntme) .
YGO, ty zase perlíš a já se kuckám!!!
Bedna s napisem Made in Transylvania uz dorazila a ted se hrabe zabydluje 😉
Jasně, Yvi. To ti nedošlo? Tapír v podobě taky může chtít pohodlně sedět…
Při představě tapíra v houpacím křesle jsem přišla o kafe (rofl)
Tapír v podobě je z poslechu adolescentem/dítětem zkomolená podoba zaslechnutého: Je to upír v lidské podobě. Salinger? Ano? Ne? Kdo mi helfne?!
YGO! (inlove) Příšero jihojihomoravská! (rofl)
Vavísku, síla. (chuckle) Úúúúúplně jsem se bál, co z toho vyleze. Pohřebák mě (kupodivu) nechává zcela chladným, zato blikající sanitka…
A ten pohřebák od HankyW bych si nechal líbit. Jen bych napřed potřeboval sponzora na provoz. 😀
Hezky napsaný a poznámka o ztrácejících se nájemnících… to zapůsobilo až hororovitě 🙂 Nicméně se ve mě nezapře dítko farářky, na pohřebáky lidi i vozy jsem prostě zvyklá. Co mě však dostalo, to byl pohřebák který celkem pravidelně přijížděl k rybníku, a protože mám holky kavkazí zvědavé, které mě sem tam někam odvlečou bez mé vůle, tak jsem zjistila i důvod. Šlo tam o ranní sex (rofl) Tak z toho jsem byla poněkud rozpačitá, a když jsem se o to podělila s kolegy, nechtějte vědět, kam až to vyšroubovali (chuckle) (rofl)
Chodili na čumendu k rybníku?
No pokud byli oba respektive vsichni zucastneni zamestnanci …
Jak – VŠICHNI ?????
No nechces jim prece branit v rozletu ne? Treba se jich ucastnilo vic nez jen dva. 😉
a tomuhle se, milé děti, říká šroubování (chuckle)
To jako že to nebyli klienti? (whew)
Inu já nevím. Ale ta dívka rozvalená v útrobách rakve vypadala docela živě (tmi)
A neležela vedle druhá neživá, co ji tam zas po úkonu vložili – ? Můj synek by to pozorování asi provedl důkladněji…
Apropó, nezlobte se – ale podle mých povýtce teoretických znalostí to v tomhle truhlářském výrobku musí být za trest… dyť si to představte – ! Prosím vás.
Tak to je dobre. Znal jsem jednu a ty by clovek musel zmerit tep, aby se ujistil.
A jak se té velmi živé dívce líbily holky chlupaté kavkazí? (chuckle) (chuckle)
Spíš jak se ona líbila jim. (rofl)
No vidíš, o co bys bez psů přišla (rofl)
Grr. 19, to už mám za drzost.
A abychom to měli s písničkou 😉 :
http://www.youtube.com/watch?v=DvmlOXu4-QM&feature=related
Jak říkal doktor ve Vesničce střediskové, jeďte se podívat do Humpolce na krematorium, ať víte do čeho jdete 😉 😛 (rofl) . Tobě jezdí až k domu a ještě si stěžuješ. My bydlíme u nemocnice a kolem jsou 3 pohřební služby, žádný jiný obchod není tak silně zastoupen….
Ale je to skvěle napsané (h)
Kokám, že se všichni balíte na Termit. Hm, letos nám to zase nevyjde. Ája se hárá, tak bychom museli jedině bez psů. A ty zas nemáme kde nechat. Děda je nachcípaný, MLP začal pro změnu brát ATB. Stejně jsme se hlásili zcela nezávazně a bez noclehu (nevěděli jsme, jestli budou štěňata z domu). Tak se tam mějte. Třeba se to povede jindy.
do Pelhřimova 😀
do Humpolce se odstěhoval Hliník, prosím! (rofl) A díky, Evi (h) , a a je mi moc líto, že se zase neuvidíme! ;(
… hihi, do Podolí a do … do kam vlastně?
A vůbec, co bychom dělali bez Svěráka a Smoljaka, to vážně nevím. Asi bychom si je museli vymyslet. (wait)
Nojo, nějak jsem si to popletla. Kdo to způsobil, že i náčelník vydává takové….
Domů, do Prahy do Podolí, do lékárny… no my letos pojedem do…. dost Vojtěchu! (rofl)
Ale stejně si to užijte
Syneček jednou takhle stál po pás v dost studené vodě rybníka u dědy a deklamoval: Domů do Prahy, do Podolí, do pokoje, do pr…. mě je zima!!!!!
No jo ale z toho Pelhrimova byste stejne museli jet do krematoria do Jihlavy … ésli se nepletu.
Stačilo by do Humpolce
… a tím se kruh uzavírá 😀
Cimrmanovská Hlava 22. (whew)
Ja jsem si to mysel, ale nemohl jsem to Humpolecky najit tak jsem radsi vsadil na jistotu 🙂
To máš jedno. všecko je to na Vysočině. Všichni jsme humpoláci. (bat) 8)
Hrobník a funebrák Vopěnka bejval velice důstojná figura. Měl skoro dva metry a když poskytoval pozůstalým útěchu, jeho postava v černém obleku působila noblesním a důstojným dojmem. Po obědě si dal pivo, shodil kvádro, natáhnul montérky a šel kopat hrob.
A pak jednou umřel Vopěnkovi kamarád. Vopěnka slzel a hrob kopal s obzvláštní péčí. Pak ovšem nastala katastrofa. Funus měl začít v deset a Vopěnka nikde. Hledali ho po všech hospodách a pangejtech, po Vopěnkovi se slehla zem a už to vypadalo, že funus začne bez něj.
Pan farář odemkl márnici, otevřel dveře a zařval. Z rakve na márách na něj čouhaly dvě nehybné nohy v sešlapaných lakýrkách. Ještě lapal po dechu, když se nohy pohnuly a Vopěnka se z rakve vztyčil v celé své délce. „Můžeme začít“ prohlásil důstojně… a pan farář pak při smuteční řeči poněkud zadrhával…..
Rputííí – já to věděla, já věděla, že mě zas odrovnáš! Miluju tydlencty rpuťoviny. (clap) (clap)
😀 😀 😀
OT, prosím, prosím, kdo víte, kolik má Myš ve třídě holátek?
šest 🙂
ĎĎĎ (sun)
má 5 + 1. No, kdo z nás to má (chuckle) ?!
Nikdo z nás to nemá. Miládko, ty pro ně něco to – ?
Jo, my pro ně se Sylvou něco vymýšlíme, když už s nima nechodíme do Zoo. (wave)
V době mého dětství se u nás na dědině poznalo, že někdo umřel podle toho, že místní hrobař šněroval silnici cca 1,5 km od hřbitova ke svému domu, protože na kopání hrobu mu vždy pozůstalí nachystali min. velkou láhev Prostějovské režné, které se u nás kdovíproč říkalo „čistá kořalka“, takže ti, co neslyšeli zvonit umíráček z kostela, se pokoušeli příslušnou informaci vydolovat z velmi vláčného a pro ten den špatně artikulujícího hrobníka…
Milá Laďko – vítám Tě! (h) Doufám, že se budeš objevovat častěji. 🙂
Teda Vave, rozjasnila si mi pohrebnou službou toto pochmúrne ráno 😀 (sun)
Neviem, ako je to v krajoch českých a moravských, ale tu bude asi zase pršať. Prší asi tak tri krát za dopoludnie, päť krát popoludní, prši cez deň aj v noci. Chudáci všetci ktorých vytápa ;(
Morava river dneska dobrá, Wooden Creek rovněž, počasí totéž.
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Vavísku Vavísku… (wait) Přece i v přírodě odklízeči padlých jsou móóc důležití. Všichni ti luňáci, supi, havrani, rackové… ale i lišky a myšky… A ty na ně s takovýma pomluvama (rofl) – oni na tebe hledí jen s profesionálním zájmem – podle hesla, že musí dobře znát zbožíznalství oboru.
Jinak tmavý oblek a bílá košile – to je přece bankéř
No já ti nevím – dneska mám džíny a pruhovaný tričko (a plížím se kanálama, aby mě nebylo moc vidět (chuckle) )
Jo, takovou změnu dresu si v bance občas můžeš lajsnout, ale v pohřebním ústavu nikdy. Uf! (whew)
Ja jsem v bance v obleku nebyl nikdy. Presto ze kdyz jsem nastupoval tak jsem dostal „dress code“ na kridovem papire. Nastesti u vetsiny narizeni poznamka … nevztahuje se na Prahu. Zaplatpriroda tahle banka ma v cechach jenom programatory a sefum doslo, ze je ptakovina je prudit s oblekama kdyz naprosto nehrozi, ze by snad nekdy potkali nejakeho klienta.
Jen jednou jsem mel v praci oblek. Ovsem v tasce … primo z prace jsem jel na ples.
Úúúú! Stylové by bylo napsat: … přímo z práce jsem jen na funus! (rofl) To je jedna moje zmýlená, čekala jsem, že to napíšeš. A ta druhá – myslela jsem se, že tam bude napsáno „nevztahuje se na IT“, jako to je v každé jiné slušné firmě. (wasntme) (chuckle)
Podle mych informaci v tehle firme se to kdekoli jinde vztahuje i na IT. Co kdyby nahodou potkali na chodbe klienta? To by nam pak nesveril sve miliardy, abychom je mohli s vychytralych pochechtavanim vsadit na bankrot Eura.
Ale jinak mas pravdu … vetsinou, i kdyz neoficialne, takovehle zhuverilosti na IT neplati. Oni to ajťáci prostě ignorují.
U nás jsem podobně beznadějná já. Když nemám jednání, chodím si po svém ve svém. (wasntme) Už nade mnou dávno zlomili kříž. (chuckle)
S tím Eurem a EU vůvec, no kdo si počká, ten se dočká. Už je to nějaký mnohaletý pátek, co jsem na obědě s bankéři pronesla něco tak rouhavého, že se na mě všichni koukali jako na Křováka nebo jako na dítě, které udělá cosi ostudného, ale dospělí to shovívavě přehlížejí. Ne že by mě to naplňovalo nějakou zvláštní radostí, ale můj tehdejší scénář se právě plní. 🙁
To znam. Obcas clovek nema moc radost, ze mel pravdu. A to v tomhle pripade jde (jenom) o hospodarske problemy, ne o valku. Zatim. Predstav si jak se citili vsichni, kteri se kdysi pokouseli vysvetlit ostatnim, ze ustupovat Hitlerovi je hloupost a ze valka bude i kdyby se vsichni uustupovali.
Jeste to bude vesele …
Ano, bude to tak veselé, že nám slzy potečou. ;(
Oni nás donutí až k pláči. Ne, doufejme, že ne. Bratři Slováci, ti z nich, co byli celí nadmutí pýchou, že konečně mají prokazatelně něco dřív než Češi a Maďaři – euro, hořce litujou…
Vave, musím se přiznat, že toto pro mě vůbec nebylo lehké čtení. S takovou sanitkou před časem přijeli k nám domů pro tátu. Pánové, co měli tu pohotovost a možná parkovali někde vedle tvého auta, přišli až k nám do bytu, tátu naložili na nosítka, zavřeli do černého igelitového pytle, odnesli do sanitky a pak už jsme jen koukaly, jak nám tátu odvážejí pryč. A my jen sledovaly, jak nám tátu nenávratně odvážejí a nedalo se s tím vůbec nic dělat…
Apinko! (h) (hug) (h)
Api! A co když to nikdo nečeká. Když ten člověk byl o šesté ráno živý zdravý a v osm už je po návštěvách pohotovosti, policie, pohřebáků a syna a člověk je najednou sám. A byla sobota, a byly Dušičky, ano. Tož tak.
Moji drazí! Ať čeká či nečeká, vždycky je to těžké, protože odvážejí to nejdražší, co jsme dosud měli. (rose2) (rose2)
Jakube, na toto se hodně těžko odpovídá. Není lehké se dotýkat bolavých míst v duši. (u) (rose2)
Jo, tak já tiše poděkuju tomu „havranovi“, co na nás čekal, dobu delší, než jsem slíbila a to ani neseděl v hospodě, co měli naproti, byl střízlivej a slušnej a dostal za to pětistovku. Že našeho tátu přivezl a na férovku mi řekl, že na patolu ho poveze až ráno, zatímco máma zoufale ječela na doktora z té patoly, že to není tělo, že je to její manžel.. A nutně ho potřebovala vidět, aby uvěřila, že je mrtvej. A taky nutně potřebovala jet svým (prý spolehlivým,ale zoufale pomalým) autem a šílela, jen jsem překročila osmdesát, ač jinak sama jezdí normálně.. nelogické reakce, trochu v šoku.. Pohřebák na nás čekal o víc než hodinu dýl, než jsem slíbila. Z Prahy do Vansdorfu, nejhorší cesta v životě. Nesnesla jsem nikoho cizího, radši řídit sama, hlavně ať nikdo nemluví. Dokud se musí něco udělat, funguju. Neumím truchlit na pohřbu, neumím věci odžít v k nim určeném čase. A neleštím hroby, hlavně ne těm, kdo o ně nestáli. Táta nemá hrob. Byl to, pravda, trochu zvláštní rozptyl, hodně vysoko. Popel spolkla řeka. Snad na správném místě, i ve správný čas. Spíš mi pak rupne v bedně a na nový rok vyženu auto ve snéhové vánici až nahoru na Tolštejn. Je tam krásně, skoro pořád, těžko si mohl vybrat hezčí místo. Tohle byl začátek léta. Byl tam pracovně, jak komentovala kamarádka, my jsme sociálně úsporná rodina, my se důchodů nedožíváme. Mě ta myšlenka prolétla hlavou jen pár dnů předtím, co kdyby, co bude až… tfuj. Předtucha? On to ten den už věděl a vyhnal na ostří nože, přesně dle tvrzení, že než napůl, radši vůbec. Hop nebo trop. Taky bych jednou chtěla tak čistý infarkt, konec, buch, žádný špitál a bezmoc. Jen mám strach,že za to zaplatil už nějakým tím vědomě „přechozeným“ před tím, na první se tak čistě neumírá. Popitevní zprávě jsem se nikdy neptala. Bylo to jeho rozhodnutí, jeho právo. Nenosím mu kytky, nepálím svíčky, kop by mě s nima do prdele. Budou to dva roky.
Jeho parťačka a člověk snad ty poslední roky nejbližší pak přinesla hodinky, klíče, telefon, kvér a zavírák, hromádku věcí z kapes. Ten nůž jsem podědila spolu s komentářem,“Seš jedinej chlap v domácnosti“. Beru to. A neodkládám ho, je o moc blíž než leštěnej šutr. Dělal ho sám, kdysi, ten druhej má jeho brácha. Vždycky tyhle věci vyráběl dvojmo. Nic, dost.Omlouvám se. Jsem se vyblila.
Ale té holčině, co seděla na závoře, když vylétlo při závodech auto z trasya zabilo jí, jsem svíčku zapálila. Asi první. Je to kousek nad námi. Slyšeli jsme a viděli sanitu, jen nahoru, pak už ticho. Minulý víkend. Teď už je tam záplava kytek. Tentokrát to pořádal někdo jiný. Celé roky to měli ošetřené, všude pásky, pneumatiky před rizikovými stromy, teď nic. I z vrat bych jim na trasu vyjela, žádný pořadatel s vysílačkou jako minule a dřív. Nebyla v zakázaném prostoru. Souhra náhod, smůla, chyba? Bylo jí čtrnáct.
Dobré ránko všem! (h) Doufám, že Lucíšek v noci nakonec usnula a ostatní to budou číst ve dne a nebudou se bát. (wasntme)
Musím ale k Černé sanitce ještě něco dodat. Měla jsem příběh rozepsaný, když přišla se svým smutkem Heduš. Bylo mi jasné, že následující úterý tohle vyjít nemůže a tak jsem honem napsala Čisté ruce. Další den ráno jsem spadla do Vochvilky a byla z toho byla stopětka pro Marka, která z celé série vyšla nejdřív. A nakonec tedy došlo na původně první Černou sanitku, kterou jsem napsala, protože jsem jsem ty černé mládence potkala asi třikrát za sebou. A od té doby ne. A teď pozor!
V úterý ráno sbírám v trávě poblíž chodníku Ančin výrobek a najednou slyším podivně rytmický hlasitý klapot bot, jako by mi pochodovaly v hlavě. A pak se v mém sníženém zorném poli objevily čtyři černé boty, a když jsem se podívala vzhůru, byli to oni, měli pod černou bundou černou vestu a kravatu měli zase černou. Koukali na mě shora a ve mně zatrnulo. A pak se mi trochu ulevilo – přece jen nevědí všechno, třeba to, že jsem se z úterků odstěhovala do čtvrtků.
Nevědí všechno, ale jsou zatraceně blízko. (bat)
Přeju všem krásný den. (h)
To bude to zbožíznalství, jak psala Xerxová (chuckle) .
Hele a já to četla, jak jsi mi včera nasazovala na bágl psí hlavu (na ten koks (rofl) (rofl) ).
(chuckle) (chuckle) (chuckle) Ale já to nemyslela jako bába s koksem! Teda ne včera, to mě napadlo až teď! (rofl)
Zuzanko, pozdravuj předvoj, prosím! (h)
… a! Tebe se to vůbec netýká, Ty bába nejsi, na rozdíl od já jo. (chuckle)
ty zase nemáš ten koks … ale já bych Tádošovi mohla potají (chuckle)
Takže vy to rozjížídte ve velkém :O – koks … a tráva se tam určitě taky najde … nevím nevím, jestli na toto pamatuje ten veterinární rodokaps, co mají dífky odsouhlasen u nejvyššího pana veterináře (chuckle) (chuckle)
Hihi, a bude tam Dalmi, takže možná bude i sníh. (chuckle)
(Teda YGO (inlove) , jsi ale fakt naprosto děsná baba! (clap) )
Tak nevím, jestli to náhodou nebude mládeži nepřístupné? Že bych potomky radši nechala doma (rofl)
Eh, to mi připomíná, že tu v okolí máme několik květinářství- a jedno z nich je spojené s pohřební službou. Nějak mám pocit, že květiny od nich by nebyly až tak úplně ono, ale na Velikonoce jsem jaksi zapomněla zasít osení nebo nakoupit kytí, to druhé květinářství mělo jen ovadliny, a tak jsem musela k nim. Zakoupila jsem tři překrásné primule a jen tak mezi řečí prohodila (v žertu) jestli kytky z pohřební služby nepřináší smůlu. Paní se z toho mírně vyjevila, že takovej nápad ještě neslyšela… 😀
Jé,tak to já v Pardubicích chodím nejraději do květinářství u hřbitova a krematoria…do toho většího, mají tam nádherný kytky, umí špičkově vázat a vše je vždy čerstvé a jsou rádi,že po nich chci veselé kytky… (rose1)
Milá sharko.68, jémináčku jejdanáčku Pardubice. A pardubický perník. Prosím tě zamávej za mne Pardubickému divadlu, strávila jsem tam mnoho času před studiemi v Praze a pak celou jednu sezónu 1960-1961. A je to jen skok do mé rodné Chrudimi. Přes Pardubice vedla vždycky moje cesta domů. To jsou ty odnesené časy, jeden se vždycky celej rozněžní. (blush) (wasntme)
Moje pracoviště je v jedné z budov Brno Business Parku naproti „centrálce“ a já si časo kupuji kytičky
do vázy na prac. stole přímo u paní, která má stánek s „hřbitovním kvítím“ pro návštěvníky hřbitova
a možná i krematoria (ale to je o hodně výše do kopce…). A kytičky jsou krásné, voňavé a čerstvé, protože paní má poměrně rychlý obrat toho svého zboží….
No Laďko, a když jsi z Brna, co takhle zavítat na Brnění s klokanem? Ve středu 2.6.2010 v Thalii cca v pět odpoledne!
Vavísku, máš ale téma a ta dohra až úplně dole, jeden aby se bál.
Vítám u nás Laďku a připojuji se pod YGU, Laďko, přijď na Brnění 2.6. do Thalie, rádi Tě uvidíme (wave) !
Vave, cítím s tebou 😀 , mě by se asi také 2x nezamlouvalo, kdyby naproti našeho domu denně parkoval pohřebák – i když ho bohužel všichni jednou budeme potřebovat, ať se nám to líbí, nebo ne.
Hm..a připomnělo mi to…Pán si zastaví taxika a udá adresu kam chce. Jedou, jenže pán se po chvíli rozhodne, že chce vlastně jinam. Tak šoférovi poklepe na rameno, aby mu to řekl. Řidič trhne volantem, auto vjede na chodník, pak zase strhne volant na druhou stranu přejede napříč silnicí a jen tak tak se zastaví těsně u stromu. Pán se strašně omlouvá, že netušil, že řidiče svým rozhodnutím takhle vynervuje. No a řidič na to: „Pane, já se velice omluvám, ale víte Vy jste můj první zákazník, až do minulého týdne jsem 30 let jezdil s pohřebním vozem“ 🙂
Pů – děkuji za informaci, že Sanderling je jespák. Dala jsem dohormady fotky těch nejběžnějších ptáků, které při cestách na floridskou pláž vídáme. Jak jsem je probírala a viděla tu neuvěřitelně průzračnou a čistou mořskou vodu, kterou jsme tady měli, tak je mi do pláče, že tohle všechno se neodvratně změní. A pro ty ptáky na fotkách je pláž jejich obživou – tohle bude jejich smrt. Normálně běhají podél pobřeží, počkají, až se voda „vrátí“ do moře, rychle zavrtají zobáčky do písku pro malé ráčky a brouky a většinou rychle stačí odběhnout, než se voda zase vrátí. A mám dojem, že tenhle hnědý pelikán byl ještě před několika lety na listině ohrožených, pracně ho „vrátili přírodě“ a teď tohle! Létalo jich někdy nad mořem (a našimi hlavami) celé hejno, pěkně do „V“ jako divoké husy, nebo jen v dlouhatánské čáře jeden za druhým. A jak psala Hanka – vidět je vrhat se jako šipky do peřejí je úžesná podívaná. Ale ne každý pád končil s rybou v laloku – když ano, bylo vidět, jak si ji hezky nadhodil, aby mu to sousto správně sklouzlo z laloku do krku. Také „Skimmer“ – Zoboun je úžasný pták. Má spodní zobák trochu delší a loví tak, že ho otevře, letí těsně nad hladinou moře s delší částí zobáku ve vodě a „nabírá“ jím ryby.
http://marickac.rajce.idnes.cz/Vodni_ptaci/#album
Myši přeji brzké dokonalé uzdravení
EditoK – cítím s tebou a tvojí kočičí pacientkou – jestli jsem správně vyrozuměla, má neléčitelný nádor? To je mi tak velice líto – já bych také určitě brala tu amputaci, kdyby znamenala záchranu.
Zano – už jsou hotové kalendáře? Možná jsem to sdělení propásla, ale pokud se nepletu, měly se rozdávat na setkání.
A nakonec přeji vám všem Zvířetníkům, kteří jedete k Máchovu jezeru, abyste si to nádherně užili,povídali si a hodně se nasmáli, aby i děti měly skvělou zábavu, pejsci byli poslušní, prováděli přesně takové „psí kusy“, které od nich jejich páníčci budou vyžadovat a hlavně aby SVÍTILO SLUNÍČKO (sun) (sun) (sun) . Já začnu pro jistotu už zítra mohutně foukat do toho zdejšího vedra, třeba k vám do pátku nějaké doletí. Budu se těšit na fotodokumentace, kterých jistě budou spousty.
Maričko,
kde nacházíš česká jména ptactva? Mívám s tím problémy když chci něco co létá v Klokánii popsat…
Jirko, já ze serie Svět zvířat, dvě knihy – Ptáci I a II Hanzák – Judec). Kdysi dávno mi je daroval bratr a dokud nebyl internet, tak jsem v nich hodně listovala, protože jsem se tu v USA zeznamovala ze spoustou nových ptáků. Teď musím přiznat, že jsem v tomto směru dost zlenivěla a pokud to jde, hledám rychlejší způsob – internet. Ale tentokrát jsem si názvy opravdu vyhledala v těchto knížkách.
Maricko, mas prenadherne fotky. Mne se ftacata takhle zblizka nikdy nepovedla. Chetovi jo, v case preddigitalnim na poradnou cocku. A absolutne, nepokryte ti zavidim, ze jsi videla a vyfotila manatees. Pokud vim, tak jsou jenom nekde kolem Everglades a dal na jih a zapad. To pobrezi, co ja znam – od Virginie pres Georgii, tak tady nejsou. A je to mimochodem vysoce ohrozeny druh. Casto je zabijou vrtulove motory clunu. Ta situace na vasi strane vody jde od hroznyho k horsimu. Uz jsem si taky rikala, ze se na to nebudu divat, ale nemuzu se od toho odpoutat. V duchu vidim bayous a ostruvky rozesete v mori na jih od Orleans a takove ty stanky u cesty, kde se prodavaji cerstve vylovena potvorstva, jen tak ovarena a s ostrou louisianskou omackou v papirovych kelimcich. A ty absolutne bezmocny lidi, kteri prezili hurikany ale pred timhle jsou absolutne bezmocni a pred ocima jim odchazi cele jejich zivobyti a cely zpusob zivota. Damn. (headbang)
Aha, to zase ten sloh jednou dostal zabrat. Na dvou radcich „absolutne bezmocni“ – to je opravdu vykon. Kdybych takhle psala v praci, tak na ty granule a konzervicky pro zver nevydelam. Asi je to tim, ze v pracovnim zapaleni – jsme zase jednou v nejake huraa akci – jen tak obcas mrknu na Zviretnik, vyplivnu myslenku a jdu zpatky vkladat do pocitadla kvetnate vety a paragrafy. Ale kdybych po sobe cetla nez to sem odpichnu… nevypadala bych za debila.
Ale to je OK. Když je to – bohužel – absolutní, tak se opakování snese! A třeba víckrát! Lidičky, za co, za co…
Hanko, manatees (Gentle Giants a také mořské krávy) jsem měla to štěstí vidět několikrát. Prvně v parku „Homosassa Springs“ ve střední Floridě, kde přezimují. Tam jich bylo nekolik a člověk si na ně mohl téměř sáhnout, plaval yna poměrně mělkém místě zátoky. Bylo tam i dokonce místo, kde si místní mohou vyskočit z loďěk a s Manatees si přímo zaplavat. Pod zátokou byl „skleněný sklep“, kde je bylo možno zase vidět jak odspodu, tak i přímo do očí. No a potom jsem je asi 2x viděla v Sarasotě v moři, kde jsme byli navštívit přátele a vyjížděli jsme z přístavu na jejich lodi. Fotky, co jsou na rajčeti jsou z procházky v zátoce asi hodinu od Homosassa Spring, kde bydlí sestřenice manžela a my tam každý rok jezdíme. Tahle ochechulí máma s potomkem pomaloučku pod námi proplouvali pod mostem, lidí se nebáli a byl na ně nádherný pohled – ta máma byla opravdový kolos. Ale chudák měla na hřbetě několik velikých jizev, jak se asi dostala do styku s motorem lodě.
Manatee, z manatui – pojmenování v jazyce karibských Indiánů, lamantin = kapustňák.
Již léta mě zajímá, kam na tu kapustu v tom móři chodí.
No asi bří Preslové, kdo jiný… řekl bych, že zepředu ta hlavinka vypadá v mlze a za soumraku a zdálky jako taková netypická kapusta…
Maričko, máš překrásné fotky. Záběry ptáků jsou skvělé, ale co dodává fotkám tu obrovskou sílu, je čistý a jasný prostor, moře a písek.
Svírá se srdce, když člověk ví, co se k vám blíží. Modlím se o zázrak.
(u)
Maričko – tvoje fotky jsou tak krásné, že tu zas brečím, když si představím bílý písek pokrytý mastným černým svinstvem. Strašně se bojím, jak to dopadne.
Ochechulky jsou krásné, ty se mi moc líbí.
Maričko, moc mě mrzí, že se z práce nedostanu na Rajče. Snad to dokážu udržet v hlavě do pondělka a podívat se po Mácháči. Protože dneska už jedu s tím koksem (to maj u mě, potvory (chuckle) ). No, ještě budou závidět… třeba až uvidí moji čelovku 😉 .
Prosím tě, kalendáře budou opravdu k rozebrání na Mácháči a já ti ho samozřejmě vezmu sebou do Prahy a vydám, až přijedeš (wave) .
Jo, s tou přírodou – škoda slov. To je pořád keců o ekologii, až z toho udělali málem sprostý slovo, ale prakticky dělat hospodáře, kterej nepřipustí takovouhle hrůzu… Už asi zbejvá jen zázrak, že ;( ;(
(clap) Ufffff, Vave |-( A ze to umis podat. Tady u nas je pohrebnictvi velka zalezitost a vsichni zamestnanci jsou takovi – no, dustojne se vlnici – mas pravdu.
A musim se priznat, ze jsem jednou malem koupila pohrebniho Cadillaca. Ne primo toho, co prevazi rakve, ale takovy extra nobl pick up, ve kterem prevazeji z pohrebniho ustavu do kostela a na hrbitov vence. Soused, ktery mel velkoobchod pro funebraky, ho mel na prodej. Auto melo malo najeto, ale uz melo trochu zasly lak a tak to do procesi neslo a cena byla lidova. Ja jsem na ta velka auta mela vzdycky slabost – uz jako dite jsem obdivovala Ameriky, ktere se obcas zjevily v Praze, no a tak kdyz uz jsu tady, tak proc ne. Kupodivu to byl Chet, kdo mi to rozmluvil. Pry jeho matka by z toho byla jurodiva. A protoze v te dobe byla jurodiva spontanne bez jakekoli zjevne priciny, tak jsem od toho napadu velmi neochotne upustila.
Takhle nejak to vypadalo. Ten na fotce je z webu a je zjevne nastrikany a upraveny pro texaske ucely 🙂 a priblizne asi tak stary, co jsem chtela koupit. No nesluselo by mi to?
http://hanaw.rajce.idnes.cz/Cadillac_Eldorado_pohrebni_vuz/
Slušelo! Já bych do toho šla, ameriky miluju, i když se s nima nedá nikde zaparkovat 🙂 Teda v Praze 🙂 Zrovna mám jako oddechové čtení Poslední kabriolet – ale ten byl ještě starší.
Ameriky miluju taky a Poslední kabriolet taky. (y)
Já se přiznám, že mě moc tyhle obrovský ameriky neberou, ale Poslední kabriolet bylo nádherné čtení.
Ještě mě napadlo, jak se emericky řekne „jurodivá“?
Ruzne – treba jako „crazy as a bat“, „nuts“ (ale to je mirnejsi) a rada jinych. Ovsem myslim si, ze podstatu onoho stavu mysli a duse vyjadreneho slovem jurodiva, je opravdu to crazy as a bat.
Kdo asi tak z toho auta může vystoupit? Texasan s doutníkem v klobouku? Nebo parta hippies? Možná dáma oblečená na retro večírek?
… vlastně kdokoli. (nod)
Krása, milá Hano W. (h)
Vave, s takovym autem muzes kdekoliv. Do ghetta, i do hoch nobl spolecnosti – jen aby se to lesklo. K hipikum to muze byt i osuntele, ale uspejes vsude. Kravske rohy mimo Texas je volitelna opce. Muj soucasny starsi Cadillac je proti tomu dost usedly.
Dobrou noc a dobre rano.
Nevim, tohle je i na me moc. I kdyz me se vzdycky libila spis hranata auta nez nejake ty ajrodynamicke rozplizlotiny. Treba takova Tatrovka 613 a 700 … ja vim … papalasi … ale to auto je pekny.
Tak ono nestačí, že zpracovávám kilometr tabulek se stravenkama, medailema, taškama a dalšíma blbostma. Ještě k tomu všemu na dobrou noc černá sanitka (rofl) Esli budu mít špatný sny a v pátek něco zapomenu přibalit, tak já za to teda fakt nemůžu. A zana si to určitě ráno taky přečte a expediční batoh s putnou koksu a plavkama s polární liškou jí ještě ztěžkne (rofl)
Pozitivní zpráva je, že k nám do auta přisedne sluníčkovo-hvězdičková veram a dětičky se tedy nebudou hádat, protože ji milují, a že už se všichni moc těšíme!
Renato, dovoluji se ještě jednou připomenout s těmi miskami. (blush)
Dále se připomínám lidem psím, že na sobotní večeři budu potřebovat asistenc. A nějak se mi rozmnožili košíčky s sebou. |-(
Misky už jsou v pohotovosti.
Tak tohle vyprávění je spolu s Mlčením jehňátek vážně bezva večerníček! (bat) To načasování se fakt povedlo (chuckle)
(y) (clap)
No jo … jak rikala teta Katerina … Mlady muze, stary musi a co muzes udelat dnes, neodkladej na zitrek.