Tentokrát se pokusím za vzpomínek vydolovat první samostatný podnik omladiny našeho turistického oddílu bez dospělého vedoucího. Zorganizovali jsme si více méně rekreační pobyt na pěkné chajdě v Beskydech, na jejíž jméno si ne a ne vzpomenout, protože zápis v dennících není žádný a v kebuli je pusto jako v Patagonii.
Vzpomínka bude proto relativně krátká a kusá. Bylo nás devět, z toho tři dorostenky. Pepek Dostál, Lako Fiala, Venca, Jarda Houdek, Jirka Švehla, Mirka a na jména jednoho dorostence a dvou dorostenek si už nevzpomínám. K chatě jsme se dopravili vlakem do Nového Hrozenkova, autobusem asi 3 km do Lušové a nakonec k chatě pěšky. Tato zima byla štědrá na sníh a tak jsme si do kopečka s bágly na týdenní pobyt mákli. 
Ubytovali jsme se ve větší společné místnosti s patrovými postelemi. Všichni dohromady, kluci i děvčata. Veškerá sociální zařízení byla na chodbě, tentokrát segregovaná dle pohlaví. Žádnej luxus, v umývárně tekla jen studená, spíš ledová voda a teplá byla jen jedenkrát do týdne, před odjezdem domů. Snídaně jsme měli na chatě a jídlo na túry jsme si brali svoje.
Ne, nejezdili jsme na nějaké sjezdovce, lyžařských vleků v té době bylo stejně poskrovnu, ale toulali jsme se po okolních kopcích a údolích přikrytých sněhovou peřinou. Večery jsme trávili na chatě ve společenské místnosti, kde byl poslední výkřik tehdejší televizní techniky, televizní přijímač Tesla 4002A. Tedy on to nebyl pouze televizní přijímač, ale i rádiový. Televize kombinovaná s rozhlasem. Nádherný kus vybavený lampami a velkorozměrovou černobílou obrazovkou o rozměrech 20×15 cm.
Na tento div techniky jsme vydrželi čumět celé večery. Celé osazenstvo chaty, čítající zhruba 30 hostů. Jeden večer šel, tuším východoněmecký film, Enšpígl a to jsme všichni sledovali s velkým zaujetím, poskládaní kolem blikající obrazovky, abychom mohli číst titulky. Luxus dabování tehdy v televizi ještě nebyl tak rozšířený.
Výšlapy po okolí, jak po svých tak na lyžích byly velice úspěšné, parta byla dobře sehraná a hlídali jsme se navzájem, aby nevznikl nějaký problém vytváření párů a dalších následků. Pepek s Mirkou se sice o to pokoušeli, ale jaksi jsme jim to vždycky překazili. Okolní lesy a hřebeny nás odměňovaly každý den nádhernými výhledy na zasněženou krajinu. Počasí nám přálo a tak se pobyt v Beskydech náramně a ke všeobecné spokojenosti zúčastněných vydařil.
Další fotky najdete zde
Tak to vypada, ze ta nedele vlastne nedopadla tak spatne. Dneska volala partnerka, ze jsme se libili natolik, ze si nas objednali znovu. Ke stejne muzice, stejnou ukazku. Ovsem tedy … az na prosinec a … přítul projevil přání si to s ní odtancovat sám. No bránit jim nebudu.
Ovsem … bonzovat nebudu, ale hlasit to musim … Anicka, pres prisny zakaz, dorazila a to vystoupeni videla. Nastesti se i s pritelem schovavali abych si jich nevsiml, takze jsem se to dozvedel az dneska na treninku. Zensky. Zaslouzila by nabacat. No jo, rekl bych jejimu pritelovi, znam ho o pet let dyl nez ona, ale … kdyz tam byli spolu …
Kazdopadne konecne to muzu brat za uzavreny, zakaznik spokojeny, partnerka jak to vypada vlastne taky, … co bych si mohl prat vic?!? (Na tuhle otazku prosim neodpovidejte!)
No tak já teda odpovídat nebudu, ale… co je to platný.
Nic. Ja si klidne muzu odpovedet sam 🙁
Radši si neodpovídej 🙂 Už v neděli po hlášení jsem chtěla napsat, že ty chybky obecenstvo nevidí, alébrž protože vůbec neví, jak to má vlastně vypadat a jaký byl záměr. Ale pak jsem na to zapomněla.
Když byl film Dirty Dancing ještě novinka, tak jsme si usmysleli, že to lidi v kurzu naučíme. Osekali jsme to na kost (zvedačka pro nás fakt nebyla) a úspěch byl veliký 8)
Obecenstvo asi ne, ale partnerka to pozna. A to byl myslim ten hlavni duvod proc jsem byl nervozni jak pes na Silvestra. Publikum odfiltruju, to neni cas vnimat a v argentinu se nepredpoklada, ze hlavu vytocim kamsi doleva a budu koukat na prvni balkon, takze i v tech pózách a pomalejsich castech spis uprene hledim na partnerku nez ze bych koukal do publika. Jenze v tomhle pripade…
Reanato, mrkni prosím do mailu.
Jiří! Ty fotky berou dech. Tys už jako mlaďoch fotografoval přímo (promiň, nerad su vulgární, ale teď musím) e s t e t i c k y ! A ty kontrasty, a ty kompozice – a ty holky… ach kdeže loňské děvy jsou.
Tak jsem se zbavila Andulky na dobu blíže neurčitou – odvezla jsem ji k našim na prázdniny. A cestou zpátky jsem měla sto chutí se u Nekoře Bredůvky otočit a jet si ji zas hned vyzvednout. Jsem nečekala, že mi bude tak, ale táák děsně chybět ještě dřív, než dojedu zpátky za Ještěd. A nejhorší je, že Andule je to úplně šumák, klidně si šla spát a ani po nás nevzdechla. A já si tady stýskám.
A teď už jen rychle vykulit mimoucha, aby se mohlo to moje malý (sun) vrátit.
Počkej počkej, až ti dcerka bude vykládat „Mami, proč to není naopak, proč nemůžu jezdit domů na neděli a u babičky být přes týden?!“ (po jednom víkendu stráveném u mých rodičů – nutno podotknout, že už byla školčátko, tak doufám, že to byla reflexe spíš na školku než na láskyplný domov (happy) ).
Toho se taky trochu obávám (chuckle) . Ono tam je lidí hodně, oni si ji rozeberou na etapy. Bábi, děda, drahý bratr můj se svou úchvatnou ženou a spoustou dětí různého věku, přes dvůr teta, sestřenka,… Ale hlavně moje krásná bábinka, která umí ty písničky a pohádky a vůbec. A různá zvěř v množství větším než malém. Prostě Anče nemá čas na to, aby po nás smutnila
Miluju zimu a lyžování. Teda zima ve městě je sice jiná, než zima venku, ale když je čerstvý sníh, je krásná všude. U mne se lyžování postupem času měnilo. Lyžovat mě učili rodiče, nejdřív na dětských lyžích s medvídkem, do kterých se připevňovaly normální boty. Pak běžky. Nevím od kolika let, ale tipla bych, že od šesti, jsem začala jezdit na zimní lyžařské kurzy. Tam se jezdilo hlavně na sjezdovkách. Zpočátku jsme měli patrně půjčené vybavení. Kožené šněrovací boty s drážkou kolem paty, na připevnění vázání. Dobře si pamatuju, jak první děti začaly jezdit v přeskáčích, a jak to vedoucí kritizovali, že v tom děti jezdí jak na záchodě, opřené dozadu. Nebyla jsem žádný mistr světa, ale docela mě to bavilo. S běžkama byla potíž, že jsem neustále zaostávala, neb jsem byla nejmladší dítě. To bylo lavorů kolem cesty. A i slzičky se koulely. Dneska vlastním slušnou výbavu na běžky, ale MLP neběžkuje, tak ji moc neužiju. Sjezdovky jsem na mnoho let opustila a vrátila se k nim až s MLP. Zatím výbavu nemám, pouze si ji půjčuji. Loni jsem stejně jezdit nemohla a letos jsme na hory jeli s jedinou výbavou, neb jsme s MLP skoro stejně velcí a těžcí a jeden vždycky musel hlídat Rysíka. Tak proč to tahat dvakrát, že?
Ale k té kritice, že sjezdování je jen nahoru a dolu a nic z toho. Taky jsem si to myslela. A taky to, že k tomu patří mrznutí ve frontách. No, přiznám se, že jsem už 2x v životě byla lyžovat v Alpách. Je pravda, že ani jednou to nebylo v plné sezoně, ale už v březnu. Tenhle zážitek změnil můj pohled na sjezdovky. A taky mi změnil život i jinak, protože já mívala panickou hrůzu z lanovek. Občas mě ještě zachvátí strach, ale už je to v pohodě, Alpy mne vyléčily.
K tomu ježdění nahoru a dolu. Za prvé tam jsou sjezdovky dlouhé tak, že ten jeden sjezd prostě není srovnatelný s většinou českých sjezdovek. Za druhé, tam nejsou takové fronty jako třeba na Tanvaldském Špičáku. A za třetí, ale to hlavně, mají tam takový systém sjezdovek (aspoň v těch větších střediscích), že ráno vyrazíte a až do odpoledne jedete tak, že žádnou sjezdovku nemusíte jet dvakrát. Skončíte v úplně jiném údolí, odkud vás zpět doveze autobus, na který platí ta samá permanentka, která platí na vleky a lanovky. Teda vleky. Jsou tam, ale žádným jsem nejela, vždycky jen lanovkou. Vleky jsou tam jen na dětských krátkých sjezdovkách. Je to nádherný zážitek. Pokaždé, když jedete nahoru, čeká na vás jiný výhled. Akorát i s těmi slevami a známostmi a podobně, je to dneska už za hranicí našich finančních možností.
K tomu ježdění nahoru-dolů-nahoru-dolů.
A to je právě nevýhoda těch, co to umí. Zaprvé – hodně peněz probendí na vleku. Zadruhé – vůbec si sjezdování neužijí tak jako my, věční pokročilí začátečníci – např. já se na svahu 30 m dlouhém dvakrát zastavím a KOCHÁM SE výhledy do okolí. Jak já těch pět jízd dolů opravdu užiju, to si ti lepší jezdci si ani neumí představit (a tělo mě bolí určitě víc, než je, což znamená, že mu dávám víc zabrat (rofl) ).
Lyžování v Itálii nebo Francii je opravdu něco úplně jiného než u nás. A i když se započte ta cesta, tak to cenově vyjde srovnatelně se Špindlem, přičemž kvalita je zcela nesrovnatelná. Přesně jak jsi to napsala – za celý den nemusíš jet po stejné sjezdovce a v některých střediscích dokonce můžeš jezdit na území dvou států. Další výhoda je poměrně stálé počasí. Do Rakouska je to sice blíž, ale tam se na počasí vsadit nedá. Alpská střediska mívají i velmi dobré vybavení pro relaxaci, skoro v každém komplexu je sauna a bazén v ceně ubytka. A péče o dětičky …. Skoro lituju, že už nelyžuju 🙂
V roce 1958 nebyl přijímač Tesla 4002A nikterak „poslední výkřik tehdejší televizní techniky“, naopak byl už pěkně zastaralý. Tehdy už byly přece televizory modernější konstrukce a s mnohem větší obrazovkou – Mánes, Aleš, Akvarel, Athos…
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Novomanželé se nastěhují do nového bytu. Manželka:„Pepo, už se odnauč říkat moje. Musíš říkat naše!“ Manžel zrovna něco hledá a žena se ho ptá: „Co hledáš Pepo?“ „Naše trenýrky!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a hezky se vyspinkejte. ~o)
😀 😀
I když nevím, co je na tom divnýho. Když byl synek malej, tak jsem nějak nebyla schopná mu vysvětlit, proč více méně stejnej kus prádla je jednou spoďár a jindy trenýrka 😛 . No, od tý doby jsou to halt naše trenýrky (rofl) (rofl) (rofl)
Ech, to byly asi ty doby, kdy Kuba říkal slipům slepice- konec konců, znělo to podobně… 🙂
Nojo, tak ty nosíš trenýrky, zato Terka zásadně spodky! Nevím, kde to vzala, když ženský v naší rodině nosí zásadně gatěčky (no, ty starší už spíš gaťky)
Teda defčátka krásná! :O (rofl) (rofl) (rofl) Vás bych chtěla vidět ve spodním prádle, včetně Terky. Kdo ví, co vlastně nosíte! Já teda dycinky kalhotky! (blush)
Trenýrky byly jen ty modré s kapsičkou, na tělocvik. (flex) A spodky nosil děda, až ke kotníkům! (chuckle)
Modré trenýrky, to je teda vzpomínka! Jak měly ty gumičky (rofl) Jediná povolená varianta byl černý gymnastický trikot, ale ty se vůbec nedaly koupit, myslím, že je tenkrát gymnastky fasovaly v oddílech.
A našel je? Oni měli enem jedny, dokopy? Ja bóže…
Jestli nepocházeli z V.B. (ne veřejná bezpečnost ale Velké Bílovice). Tam taky jednou Mařa otevřela sousedce dveře a na její dotaz „Mařo, nemáš na sobě Franckovi trenky – a eště naruby?“ s klidem Američana odvětila „Mam, nosil ich týden, tož ich teď došpinim!“
Ty máš jediné štěstí, že tu néni žádného Bílovjáka. Už byz ju mjéla, ale takovú!!
A prooč – co je pravda, néni pomluva. A taková tetina v Bilovicách bývá – šak muj švagr, co od tama pochází, mi to říkal. Ona byla trochu potrúblá, ale vždycky si uměla poradit. „A temu tvojímu Jožkovi (synovi), kolik je roků?“ … „Ná vím, copak mně, sviňa, to řekne?! Asi tak, jak Osičkové Anči“
(rofl) (y)
YGO – rozveselila jsi mne – a to tak, ze moc. (rofl) Ty to vzdycky korunu. (sun)
On mi to zere slova – primo pred ocima. Ta posledni veta byla Ty tomu vzdycky das korunu…. a vzesel z toho blabol.
Tu chatu nejsu šopén identifikovat. Kerá to byla/je. Někdo by mohl?
Mnóo, řekla bych, že to je někde od Grůně, chata Charbulák, tam v okolí jsou vidět Roháče, ale plete mně na jedné fotce vzadu ten sloup, to by zase mohlo být někde od Radegastu, v obou chatách mohla být ev.ta TV ,neb chataře tam dělali vyhnaní hotelieři z měst.
Krásné vzpomínky na ty doby, kdy pád do sněhu znamenal stát se obalenou koulí a prášit šponovky mokrými rukavicemi, taky věčné drkotání se zimou v chatrných balonových větrovkách, s kandahárem na lyžích , avšak s nezapomenutelnými romantickými zážitky s partou přátel s posezením u kamen s rozpálenými tvářemi a ohněm v mladých srdcích. (h)
Děkuji Jiřímu za krásnou vzpomínku. (wave)
OT
Děcka – jsem stará skleróza. Která z děvčat slibovala, že dotáhne k Mácháču svoji úrodu tibetské houby (furt se mi zdá, že to byla ri – nebo někdo stejně šikovný)? Já jenom bych chtěla připomenout, že nas mnogo, kdo má enormní zájem (přiznávám, já už jednu dávku slíbila mamce, protože taťka po výměně kolena má užívat tyto blafíky a kupování v obchodě se notně proraží). No – já se ještě do konce týdne připomenu (nod)
Já takýý!! Ta od tebe je už rok na pravdě boží… ale vydržela, děvčica. No žádná roba nevydrží na furt…
Ano, ano, já.
Takže packy nahoru, do kolika skleniček mám tu hromádku rozdělit?
Tak já se prosím hlásím (doufám, že to nedopadne jak minule, když jsem do Daňkovic vezla houbu pro Vave a Jakuba, zapoměla ji předat, poslala poštou a obě došly sice v rozbité skleničce, ale stále životaschopné – holt cestovatelky (nod) ).
píšu si 😉
mě ji leda poslat do Pardubic….
Jirko, pěkné vzpomínání. A TY FOTKY!!! Tak mě napadá, jak rozdílné pohledy na krajinu musí být dnes, ty malé lesíky už jistě povyrostly (chuckle) . Takové kalhoty jsem na lyžovní jako dorostenka měla také. Maminka si zakládala na tom, že jsou vlněné, teplé. Bože, jak na ně se pitomě lepil sníh a nešel jednoduše setřepat a jak strašně kousaly, že Vave?
Jak už psala zana, gumové lyžáky s Kandahárem nebyly špatná věc, dalo se v nich jak sjíždět tak chodit. Člověk si užil přírody. Jak jsem přešla na přezkáče a jenom sjezdovat, přestalo mě lyžování bavit. Před třiceti lety jsme se dali s pánečkem na běžky a to nás drží do nyní. Jenom ty sjezdy někdy raději sejdu pěšky s lyžemi v rukách (chuckle) . Jiříku, díky za vzpomínku, i já jsem si zavzpomínala.
Taky me nejak predstava, ze par minut frcim dolu, pak trikrat takovou dobu cekam na vlek a mrznu a pak zas mrznu na vleku, nelaka. Ale ono me nelaka ani to ťapání na běžkách. Dyk je tam zima! Brrr.
No jo. My kavarensti povaleci … 🙂
Víš, jak vypadá lyžování pro líné? To se ráno vyvezeš lanovkou (lanovkou, ne vlekem!) na kopec. Opatrně, pomaloučku, stylem kudy jedu, tudy se kochám, sjedu do vybrané hospody s osluněnou terasou. Zajdu si pro kafíčko, svařáka, čaj s rumem,…. usadím se na slunko, nasadím sluneční brýle a vytáhnu knížku. A chvíli se kochám, chvíli čtu… Kamarádi o mě vědí a co chvíli se tam zastaví ten či onen na něco horkého. Vydržím tam hoďku… dvě… tři… Pak sjedu opatrně dolů a dám si repete. Hospody s osluněnou terasou možno střídat. Hlavně se nehonit.
🙂
Jo, tak takhle nejak bych to bral 🙂
Bubu, tvůj styl lyžování se mi náramně líbí – akorát že my jezdíme na tak krátké svahy, že v prostředku není žádná hospoda (tam bych asi byla vařená pečená), takže já musím ty svahy elekantně brázdit sem a tam furt (a navíc se často stává, že s Jendou máme jednu permici, tudíž ho musím stíhat a kolikrát je to véééélice náročné).
Abych to trošku obměnil – já patřím do kavárny. Troška pohybu a dýchání pravda neškodí – nále snáď tam možu také dýchat, aji rukama trochu hýbat. Né?
Do takové Saturninovské, s mísou koblih……
tak máme asi dofaleškováno (nod) (tedy ještě se musí zatáhnout cecíky). Od včerejška jí pomalu vydávám plyšáky (zatím ty neoblíbené 😀 ). Ty milované a hlavně „hlučné“ hračky (cinkací, pískací…) musí ještě chvilku počkat ve sklepním vězení. Ale právě jsem jí nabídla současně plyšáka a jablíčko a neomylně mi vyrvala z ruky jablko, že prý hrozí jinak avitaminóza. A to v neděli ještě stávkovala s jídlem a kníčela na každý polštářek…
Mléčnou žlázu bedlivě hlídej a stále prohmatávej, aby netvrdla. Ale co já vlastně Tobě radím, promiň! (blush)
neboj 🙂 hlídám (wave)
Ahojky vespolek, nestíhám, dočítat budu až večer, ale Prachovku jsem si nemohla nechat ujít, ta je tak nádherná!!!!! Bubu už se ten objekt staví, měla bych teď jezdit do Litomyšle častěji, prosím, můžeš mi napsat č. telefonu? Ráda bych zašla na tu kávičku, jak jsme si slibovaly! Myslím, že můj e-mail máš. A pak se snad i dočkáme slavnostního otevření, určitě bych Tě pozvala. Bude to nádhera, dům je na náměstí, je to dům snad ze 16-17. století, jsou to vlastně 3 propojené domy, uvnitř jsou prostory s prosklenými stropy a s římskými sloupy, lemujícími úzká schodiště, takže to vypadá úchvatně, prosvětlené širým nebem, v jednotlivých místnostech se podařilo dochovat původní fresky, ty se teď renovují, v některých jsou původní základové kameny, původní zdivo, které obnažili a je teď v prostoru opravdu dekorací – např. rohový kámen, který je velký jak rozkládací gauč. Bude v prostorách pro solární louku a bude se na něm normálně ležet, jako kdybys byla venku v přírodě. Je to nádhera, už se moc těším, až se to dodělá!
Mila K.M. – to zni jak fantasticky projekt. Umis (y) (y) (y)
Jééé – dodáš potom fotky, že jo (clap) (clap) !
Samo! To bude pro ně také úžasná reklama! Když jsem viděla ty propadlé stropy, střechy, kde nezbyly ani krovy, zbořená schodiště, když to koupili a začali o tom vážně uvažovat a všichni se jim smáli, že je to utopie a nikdy se z té ruiny nemůže nic podařit zachránit a srovnám to s tím, co je tam teď, tak je to malý zázrak! A děsná tvrdohlavost paní majitelky, která jde proti všem, co si troufnou říci, že něco nejde, je jak zakousnutý rotwajler! Nepustí a čím víc odporují, tím víc je zaťatá! Pánové ze stavby z ní mají příslušný respekt a já se v pozadí chichotám, jak tahle drobná žena si ho dokáže vybudovat! Bude to úžasný dům!
Zcela úchvatné, neuvěřitelné, n ě c o ! Ale dyť to tu před časem bylo – kdo to sem dával? Ty?
Email najdu doma a telefon ti určitě pošlu. Přemýšlím, kde se na náměstí staví a opravuje a asi vím. Je to na tom konci poblíž sochy Bedřicha Smetany?
Ono se to z pohledu z náměstí nezdá, ale většina domů tam má vcelku prostorné dvory. Takže pokud ho využijí…..
A těším se
Ano, to je ono! Momentálně tam jsou provizorní dveře a venku před domem óbr kontejner! Okna jsou už nová. Ten dům je celkem úzký, ale uvnitř jsou to vlastně propojené 3 domy a je tam děsného prostoru, akorát imobilní návštěvníci budou mít smůlu, tam je schodů jak v paneláku o 13 patrech! Tel. prosím najdi a já dám vědět, kdy pojedu příště, nebude to asi dlouho trvat a budu muset na kontrolní den.
….a kousek vedle je Galerie de Lara a vinárna u Vratislava, že? Zatím je tam zvenku ten kontejner, co se musí objíždět. Vida…. a člověk skoro místní ani netuší….
Určitě napíšu. Se těším…..
Georgi, pamatuju si, jak jsem se učila lyžovat s kandaháry na gumových botách. Pěkně vyšlapat kopec, který se pak sjede. Ještě na lyžáku na střední jsme nejprve šlapali kopec, abychom vůbec mohli jezdit a až v půlce týdne jsme mohli na vzdálenou sjezdovku. A stolek z fotky máme na chatě 🙂 Kde ty loňské sněhy jsou… 😉
Včerejšé bouřka nám zničila obojek s šátečkem- Borůvka sebou škubla a zabrala směr domov, když jí nad hlavou zahřmělo a projel blesk a obojek (pravda, byl tenký) to nevydržel. Takže jsme dneska šli kupovat nový- a červený byl jen na retrívra, takže měla šátek přes záda skoro jako pláštěnku. Tudíž máme červenorůžový, ale nevím, jestli nám ho módní policie v Termitu nestrhá- budeme se muset hluboce zamyslet, co s tím, neb nový červený bude až tak za týden…
Hihi, Krejg jednu dobu nosil i maskáčový šáteček (chuckle)
Počkejte, až uvidíte Anku (rofl)
Má piškvorkovej? 🙂
Nepovím 8)
No, Blážo, do přírody je maskáčovej dobrej (nod) 😀
Jirko, článek i fotky si nechám na odpolední kafíčko po obědě.
Pů, pozdravuj Myšku, bohužel neznám nikoho na nějakém dobrém interním oddělení v Brně. A ono se jedná o další hospitalizaci, dlouhodobějšího charakteru? To snad ne!
Ne, to snad proboha ne.
Pů, pokud potřebujete, tak se ozvi. kontakt má Myška nebo je pod původním příspěvkem o zdravotním stavu
Ozvu určitě. Situace se teď nějak vyvíjí, zítra budu víc vědět.
Díky moc.
🙂
MILÝ JIŘÍ JISTĚ PROMINE TOHLE OT PRO MEDVÍDKA PŮ. NETUŠÍM, JAK TO VYPADÁ JINDE, ALE Z VLASTNÍ A OPRAVDU NĚKOLIKRÁT IOSOBNĚ ZAŽITÉ ZKUŠENOSTI MÁM S INTERNÍM ODDĚLENÍM DOMAŽLICKÉ NEMOCNICE . JE TO SICE DOST Z RUKY STEJNĚ JAKO TY ZMIŇOVANÉ BUDĚJOVICE ALE PÉČE VEŠKERÉHO PERSONÁLU A HLAVNĚ DOKTOŘI TAM JSOU VYNIKAJÍCÍ. TAKY SI ZDEJŠÍ PRIMÁŘKA DOSLOVA HÝČKÁ KAŽDÉHO DOBRÉHO, I KDYŽ MLADÉHO, LÉKAŘE-ODBORNÍKA. STARÁ SE OPRAVDU PŘEPEČLIVĚ, ABY SE V DOMAŽLICKÉ NEMOCNICI MĚLI LÉKAŘI NA JEJÍ INTERNĚ TAK DOBŘE A PODMÍNKY NEJEN PRACOVNÍ MĚLI VÝBORNÉ , ABY NEMĚLI DŮVOD UTÉCT PRYČ. TAKY BYCH MOHLA ZA MYŠKOU CHODIT JÁ, ABY JÍ NEBYLO SMUTNO.
JŮŮ – LENKO, KONEČNĚ JSI SE OZVALA. DOUFÁM, ŽE JSTE VŠICHNI DOMA V POŘÁDKU A ŽE SE UVIDÍME U MÁCHÁČE. POSÍLÁM PODRBÁNÍ HOKINKOVI.
To je nádhera, tyhle vzpomínky! Hory miluju v každém ročním období. Lyže nebo snowboard jsem schopná mít na nohou celý den stejně jako zbytek naší rodinky, to jsou ještě větší cvoci. Akorát mám pocit, že je to čím dál víc -rychle dolů, rychle nahoru – stejně jako v jiných oblastech života jde o to co nerychleji si užít co nejvíc zážitků… Je čím dál méně času se zastavit a rozhlížet se po té kráse kolem. Pokud to člověk udělá, hned mu někdo dá najevo, že je divnej, pomalej, zdržuje… Z fotek v článku dýchá nádherná pohoda (h)
Dnes bych potřeboval kontakt na Alču a spol. takto organizátorky trpasličího obchůdku, poskytne mi jej někdo, prosím ?
Posílám E-mýl s adress. 🙂
Ahoj moji milí, hlásím se z poklusu – tohle má být dovolená? 😉 Ale snažíme se… Jinak Vavíska jsem přesunula na čtvrtek – dohodly jsme se – protože se mi nehodilo mít v úterý obě „místa“ zadaná dopředu, takhle to bude fungovat i v jednočlánkovém režimu. Moc myslím na ty, co to potřebují (h) , srdečně zdravím doma Myšku (inlove) (koukej se opatrovat, ať už jsi v pořádku 🙂 ) a taťka děkuje za palečky, už je trochu líp 🙂
To jsem prosím já! (blush)
(chuckle) Milá Dede (inlove) , na každého jednou dojde, aneb každý jsme alespoň jednou hanoným či naňoňým či hanoňouma. 😉 (rofl) (clap) (chuckle)
ééé, hanyňouma! tak nějak rozkošně to psal Jovásek, žejo? 🙂
Bohužel nastal zvrat. Myšku z nemocnice nepustí, není to dobré. Kdy jí pustí se neví, zkoumají se různé varianty. Její účast na srazu ale v každém případě padá. (n)
Myško, drž se….. (y) (y) (y) (h)
Ach jo! 🙁 Škoda účasti Myšky, ale hlavně aby byla v pořádku!!!!
Lidi, není tady někdo, kdo by měl tip na lepší nemocnici pro Myšku? Zdá se podle popisu, že ta stávající není nic moc, po všech stránkách. 🙁
Lucka od profesora Piškota se tuhle zmiňovala o Budějovicích… Milý Pů, co myslíš? Nebyla by změna k dobrému?
To opravdu nevím, záleží na tom jak se situace bude vyvíjet. Jsou tam totiž ještě další varianty (jediné co je nyní jisté je, že se neúčastní srazu).
Budějovice jsou i Eva Ž. ??
noooooooooo ….. jsem nedávno v ČB byla. Asi nebudou takoví všichni, ale já tam odtud prchala z hrůzou. Tým, na který jsem narazila, si hrál na Nemocnici Chicago Hope, všichni akčně a nesmyslně pokřikovali jeden přes druhého a navrhovaná terapie se nesla v duchu, co jí uříznem, tam neonemocní. Obávám se, že kdybych tam šla s kuřím okem, uříznou mi nohu.
Když se mi z té hrůzy podařilo nabrat dech, opatrně jsem sondovala a ono prosakuje, že kdo tam za něco stál, tak už je v Rakousku.
Nepochybně se tam nějaký normální a slušný doktoři nacházej, ale chce to zasondovat konkrétní jméno.
Renato, dovolím si nesouhlasit. Nevím, o jaké oddělení konkrétně šlo, je možné, že právě tam, kde jsi byla, to nemuselo být ideální,ale určitě jsou oddělení, která jsou fakt profesionálně velmi dobře jak medicínsky, tak personálně.
Rpuť není Renata 🙂
Ježkovy zraky, no nejsem já tele? Který neumí číst! No jsem. Tož omluva tobě, Renato, i Rputi.
Luci, to nic. Chceš-li detaily, písni na chlumskatečkazuzanazavináč na seznamu.cz
Teprve teĎ zjišťuji stav věcí s Myškou. Nevím o co jde, ale pokud potřebujete něco v ČB, ozvi se na mailík. Myška ho má.Nebo na volny.cz jsme jako zampach. Nemohu nic slibovat dokud nevím, o co jde. Ale jsou tu oddělení, která jsou dobrá. A nebo můžeme najít jiná řešení. Teď jsem hodně absentovala a vše mi uniklo. Včera jsem zaregistrovala jen dobrou zprávu a tak jsem nereagovala. Asi mi ani Termit nevyjde (i když jsme chtěli jen na otočku), nějak nestíhám. Ale tohle je něco jiného.
Pů, prosím, Myšku moc pozdravuj a ať možnost přesunu do CB nemocnice zváží – na tyhle vaskulární a podobné problémy jsou tady fakt machři a …prostě, kdyby něco, kontakt na mne má Dede. O úrovni toho špitálku, kde Myška je, něco vím a docela mi běhá mráz po zádech…zvláště, jestli ani po cca 10 dnech není Myšce asi o mnoho lépe a jsou komplikace.
Právě že subjektivně jí už je dobře. Ale zkrátka výsledky vyšetření byly takové, že změnili názor a pustit ji zatím nechtějí. Problém je v Myščině psychice, příliš se těšila, že už je konec. Zvažují se další možnosti, teď se o tom nemůžu šířit.
No, přiznám se, že i když jsem zprvu taky uvažovala o jiné nemocnici, nyní už to asi je o něčem jiném. Myš chce hlavně domů a ne do jiné nemocnice. Další plus vidím v tom, že lékaři jí nepustili dnes domů a asi pro to mají důvod. Čili berme to tak, že nechtějí nic zanedbat, což je správné. Ono bylo v minulosti možná toho zanedbání už dost a tak je dobře, že v nemocnici chtějí mít jistotu..
Bláža mluví velmi obeznale a rozumně. Znám špitální chod věcí dost aji zevnitř a tak to nejspíš bude. A ještě jedno upozornění: Stejně jako není prostě dobrá, horší a špatná ta či ta VŠ – celá, nýbrž je to podle fakult, kateder/ústavů a jejich šéfů, stejně je tomu u špitálů: přijde na oddělení, primáře, tým. A ať je jak je, je ve svém milovaném rodném městě a na své Vysočině. Má tam maminku atd. Ale stejně je to krásné od vás – mohla by být od Domažlic (nebo Tausu) po Zlín (to bych si taky troufal zařídit). Nicméně…
Já vím – osm lidí na pokoji… nemyslel jsem podle BN, že to ještě je možné. le snad vydržať, Myško, vydržať!
Jakube, podle toho, co rikas, to tam vypada jak za raneho komunismu ci v rozvojove zemi. (headbang)
Drzim Mysce palce, hlavne i o tom, at se dostane pod jinou peci. (h)
Pu: jses bezva chlap. (y)
jeste nez se nekdo bude rozcilovat nad mymi mene nez laskavymi slovy, tak bych chtela dodat, ze problem s tema malejma spitalama je univerzalni a ne zcela omezeny na situaci v CR. Proste nemaji dost zkusenosti se slozitejsimi pripady (protoze takovy maji za rok treba jeden, dva) a nemaji takovy dobry diagnosticky vybaveni, jak vetsi spital. A to neni spatne. Ty nove masiny stoji strasne penez a je zbytecne je mit v kazde Horni Dolni + plus personal, ktery vi, jak s tim zachazet. To je proste nevyuzita investice. Takze na na bezne udalosti jsou ty mensi spitaly samozrejme OK, ale meli by rozpoznat, ze neco jde mimo ne a lifrovat pacienta do nejakeho vetsiho spitalu radejc nez si z toho udelat vyzkumny projekt a la „schvalne, jestli tohle zvladnu.“
Na druhou stranu kdyz me nekdy pred (to to leti) patnacti roky zlobil sutr v ledvine, tak Na Frantisku ho hledali ctrnact dni a nenasli, ve Spalence jsem si obehl neurology, ortopedy a tak podobne (kdyz neco boli a nevime co to je, tak to svedem na pater), ve Vojensky ve Stresovicich ho nasli a nez jsem se stihl nadechnout tak me poslali domu, ze je nizko a vyplave a nakonec mi ho laparoskopicky vytahovali v Ivancicich. Nemocnice mala, ale pekna, nova a prijemna. Tedy natolik jak neco s kolikou a nasledne s podrazdenou mocovou trubici muze byt prijemne.
Ano, ano, ano, Hani. Zcela správně. Můj brácha onkolog to vidí stejně a snad každý lékař, kterého znám. Teda spíš které: ty mé bývalé – no – co mě jaksi nesnášejí jejich manželé. Nevím ani proč – ?
To mě mrzí 🙁 Moc ji prosím holku pozdravuj (f) (sun) Držím palce dál…
Ach jo – Pů, je mi moc líto, že došlo k tak blbému převratu v Myščiné nemoci – teď už nejde ani tak o sraz, jako o její uzdravování. Pevně věřím, že brzy tu bude veselejší vzkaz, že už je líp a že je doma! Moc držím palce a objímám ji na dálku (y) (h) a vzkazuji: „Krucipísek Myši, nedej se udolat ani prostředím ani nemocí a bojuj, ať si už co nejdřív doma ve svém pelíšku u Lindušky. Máme tě rádi!“
Myško, Myšičko, moc a moc držím palečky, drž se, holka! Jen ať se dáš co nejdřív do pořádku. Moc na tebe myslím. předevčírem jsme se s Milanem koukali na fotky ze Zoo, i na starší a mám tě moc pozdravovat a že taky drží palce!
(h) (h) (y) (y) (h) (y) (y) (h) (h)
Milá Myško, drž se a pilně se uzdravuj, ať zase můžeš být s hafuškou a myšátky (h) . Moc ti držíme palce, přidávají se i naši potkani, myši přeci Myš musí podporovat (y)
Jak už všichni řekli, nejde o Mácháč, však se ještě uvidíme – důležitý je, aby byla v pořádku (h) . Myslím na ni moc.
Škoda… Myško, drže se. Dárečky pro Myšata tedy bude muset nafasovat někdo za Myšku, třeba Pů? 😛
Myško drž se palcodržení určitě pomůže (y) (rose1) (y) (rose1) (y)
a přeju hodně brzké uzdravení (h) (h) (h)
Ano, například Pů. (rofl)
To mě moc mrzí, držíme usilovně palečky (y) (y) (y) a moooc s Arinkou pozdravujeme (h)
HHlásání z lázní Treboň.Jsme tu s Ritou od včera.Chová se dobře,už byla i sama v pokoji a dobré,jen to nezakřiknout.Je tu pěkně,to se netýká počasí,to je zatažené,ale bude líp.Tak se budeme snažit užívat lázeňského života.
Jéje – to je dobře, že Rituška spolupracuje. Tak si, holky, užívejte lázeňského života.
Tábor – to je láska mého taťky. Jako ušatý vyhublý klučík s vojenským kufrem na rameni v táborském zámku prožil dva nejkrásnější roky svého života – nene, žádný voják, ale učeň zemědělského učiliště obor opravář zemědělských strojů. Tak až půjdeš parkem okolo, tak tam vyřiď, že pozdravuje nějaký Petroš Michnuj z Vrbice.
YGO, páneček také sloužil v Táboře. Také znám jeho vzpomínky nazpaměť. Ale Jiřina je v Třeboni, tam jsou krásné lázně a vůbec celá třeboňská pánev má své neobyčejné kouzlo. Byli jsme tam jednou na dovolené, když jsme byli momentálně bezpsí. Brali jsme si kola, já si tam půjčila koně, takže jsem si okolí Třeboně projela jak kolmo tak koňmo.
Jiří, přeji Vám lepší počasí, ale tam se dá jezdit i po okolí a je tam spousta památek. Pokud Ti dovolí čas a lázeňské kůry.
Blbec – já – myslím TŘEBOŇ (opravdu Třeboň) a píšu Tábor (fubar) (fubar) . Tak ještě jednou – můj taťka byl v Třeboni, kde na zámku bylo učiliště, v Táboře byl Jan Žižka (chuckle)
Proto. Nále plést si svého tatíčka s bratrem Janem – dobrý… Pokáď byl jednooký!
Akorát, když mrkal na děvčata (chuckle)
YGO, teprve nyní pročítám diskusi ze včerejška. Terčiny fotky superrychlé želvy a Zikiho v akváriu mě dostaly. Měla jsem včera odpojené pecko a kde, co, protože tady to bouřilo celé odpoledn e a večer přišla teprve ta pravá bouřka bouřkovatá. Přede dvěma lety jsem přišla o PC a to jsem neměla zapnuté, jenom bylo zapojené v el.síti. Tak nyní vytahuji i ze zdi, i když už všude máme jakási udělátka proti těm elektrickým šokům. Já jim nevěřím!
Jakube S a ostataní,co si mne chcete dát do adresářů: za moje jméno dodejte „uzenáč“ a seznam.cz (wasntme)
a nezapomeňte i na tu tečku a číslovku….jinak mi nic nedojde… ;(
Jééé Jiří, to jsou opravdu krásné a vzácné vzpomínky a ty fotky! Ty jsou opravdu úžasné a smekám před autorem (hlavně proto, že se mu chtělo s sebou tahat na túry i foťák – myslím, že se dost pronesl). A na těch skupinových fotkách je vidět, že jste opravdu byli dóst dobrá parta – sálá z vás elán.
Já nikdy na lyže nejezdila – no a ani mi to nechybělo. Pro mě byl adrenalin jenom to, když jsme na saních sjížděly kopeček „od Tondovýho okolo sklepů“. Měly jsme saňky s „beranama“ a modrým proplétaným sedákem a vlezly jsme se na všechny tři – akorát že já sedávala vždycky v „kakáči“ – totiž úplně vpředu, kam už výplet nedosahoval (chuckle) . No a když jsme najely na nějakou terénní nerovnost, pěkně jsem to pocítila – ale stejnak jsem si tam vždycky znovu ochotně sedla, protože poslední jezdila Danuška (prostřední sestra) a tu jsme často cestou ztratily (rofl) .
Na lyžování jsem se dala až těsně před čtyřicítkou – jezdíme do Jeseníků, protože jejich modré sjezdovky jsou tak akorát pro mně (a někdy si říkám, že jsou až moc prudké (chuckle) ).
Sem se přilípnu, YGA to řekla za mne.
Lyžuju mizerně a nerada. Modrá sjezdovka typu „debil plac“ je pro mne ideální terén. Ale jsem ráda v zimě na horách. A když ještě vyleze sluníčko, vrním blahem. Pokud v zimě hory vynecháme, jsem na jaře strašně unavená. Už několik let se ujišťuju v tom, že letní dovolená je sice fajn, ale ten zimní týden na horách je přímo blahodárný. Ale lyžování k tomu nepotřebuju. Stačí mi procházka v jiskřivém sněhu, sluneční lázeň a když ještě okolo pobíhá čuba, jsem maximálně spokojená.
Ygo,
všechny ty černobílý fotky ze vzpomínek starého zbrojnoše jsem fotil já. Jen jsem je z archívu oprášil, oskenoval a popsal. Dědci a báby, účastníci těchto akcí, si to pochvalují. S většinou su, díky internetu, ve styku.
Jéjé, to musel být opravdu krásný týden 😉
A dneska takové skoro radostné OT 🙂 I když Jirkova krev nebyla včera zrovna ideální, nebyla zase tak špatná, aby nemohl dostat dopich chemoterapie a tím pádem máme HOTOVO !!!! Hezky v jednom balíčku 🙂 Poslední chemo, poslední ozáření. Kontrola 7.6., takže teď máme téměř 14 dní na odpočinek. Blbě mu je hrozně, ale to, že se nikam nemusí jezdit to trošililinku vyvažuje 🙂
Řeším ale docela blbý problém, Jirka mi o tom řekl až včera a doktorovi se nesvěřil :@ má od ozařování popálená záda… Ničeho jiného večer nemaje jsem to namazala sádlem, ale nemáte někdo nápad co lepšího??? Měsíčková mast??? Ta mi kdysi pomohla, ale neměla jsem to tak strašný. Díky!!! A hezký den (h)
ALOE. nemusi to byt ani rostlinka, gel proti spaleni od slunka pomaha taky. Pouzivala jsem to, kdyz jsem komercne pekla a obcas si pripalila ruku, jak jsem tahala ohromne plechy vanocniho cukrovi z trouby, kam by se vesli i Jenicek s Marenkou.
Muj otec apatykar aloe moc propagoval. Na spaleniny ale i na nechutenstvi a zaludecni potize. V tom pripade to ale bylo vyrabeno opravdu z rozemlete rostliny macerovane v cervenem vine – cely technologicky postup si nepamatuju, ale bylo v tom jeste cosi jineho.
Li, to je bezva (h) . A přidám doporučení na panthenol ve spreji 🙂
Gratuluju moc a moc. 🙂 Na ty spáleniny doporučuju rakytníkový olej. 100 ml stojí zhruba stovku.
P.S.
Plod rakytníku (olej z něho) má slušný regenerační a epitelizační účinek a na jmenovitě na spáleniny pro terapeutickém ozařování se doporučuje.
Li (inlove) , konečně dobrá zpráva! (h) Mám radost, pozdravuj Jirku, prosím. (wave) (sun)
Jak ses dole ptala, tak mamka je v nemocnici, řešíme teď, s čím vlastně tak je a od toho se odvine, co co bude dál. Je to spletité. 🙁
Vave, moc na tebe myslim s maminkou. (h)
Vave (h)
panthenol ve spreji…..
Dobrá zpráva. Myslím na vás. Tak teď ještě trochu Jirku vykrmit. Ať má sílu.
(y) (rose1) (y) (y) (y) (rose1) (y)
Lídošku, tobě i Jirkovi to ukrutně moc přeju a držím palce dál! (clap) (y)
Panthenol ve sprayi, aloe – čistý výtažek, je to takový zelený gel. Obojí je velmi účinné, desinfekční účinky i vysoce hojivé. Rakytníkový olej také, ale mastné bych dávala až v poslední, téměř doléčené fázi.
Jen letím kolem, držím Jiřímu palce (y) (y) (y) , panthenolový spray vřele doporučuji, šetrně se nanáší a podle mých zkušeností funguje, na aloe někdo bývá přecitlivělý.
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Milý Georgi (inlove) , na hory jsme nejezdili, ale pamatuju lyžování u nás na Strážáku a taky jsme byli několikrát s tatínkem na Jedlové. Později jsem jezdila k sestřenicové babičce k Tanvaldu na Špičák.
Ale v zásadě jsem se ve výbavě nedopracovala dál než ke šponovkám, gumovým lyžákům, kandaharu a blankytně modrým lyžím s okovanými hranami. Když jsem šla ze Strážáku domů, vlněné hnusně kousavé šponovky byly samá sněhová kulička – jako pak o hodně let později nosila na kožíšku z venku Píďulka. (h)
A děkuju Ti moc za dlouhodobý úterní azyl v Tvých klokánských útercích, bylo mi velkou ctí (f) . Teď si balím své stopětky a stěhuju se do čtvrtků. (nod)
Přeju všem krásný den! (h)
A děkuju všem, kdo drží palce mamce. (h)
Co se stalo???? Držííím (y) (y) (y) (h) (h) (h)
Já měla lyže dřevěný po mamince, kterou se tatínek po svatbě jako vášnivý lyžař snažil taky naučit, ale jaksi se nezadařilo 😉 .
Samo že s kandahárem, náhodou to vůbec nebyl špatnej vynález, báječně se v nich chodilo.
Hezký vzpomínání.
A já si říkala, kde se dneska potloukáš (chuckle) a ty se zatím stěhuješ o dva domy (tedy dva dny!) dál.
A na tvoji maminku myslím – já vím, co to je, když mamky začnou marodit se zažíváním (ach jo, radši nevzpomínat). Teď si už bude muset dávat na sebe pozor – žádná velká tělesná námaha a taky pohoda na duši je důležitá (ale někdy si říkám, jak je nespravedlivé, že maminkám nemůžeme naplácat na zadek, když začnou být tvrdohlavé a neposlušné).
S dovolením se přilípnu pod Ygu, kterou tímto zdravím 🙂 .
Vave čekala jsem dnešní stopětku….jaké výživné téma otevřeš a dneska nic… Tak tedy netrpělivě očekávám čtvrtek (wave)
A lyžování…. to je zábava, zvlášť když jeden nemá vychytanou jízdu na vleku….nebo lanovce sedačkové….Taková malá příhodička z lyžovačky v Tatrách. Jedeme si takhle sedačkovou lanovkou na Solisko a když přijde moment výstupu…. tak já neodhadnu vzdálenost, promeškám příležitost a jedu si to dolů. Dole také nevystoupím, opět jedu nahoru a nahoře už čeká manžel a obsluha lanovky a pomůžou mi vystoupit….. 😉 😉
Chichi – tak to já se na výstup připravuju už poslední třetinu cesty vzhůru (tak ještě přejedu tento stojan, teď si vezmu hůlky do obou rukou, teď se musím šikovně odháknout a teď se odpíchnu a ustoupím stranou, ať můžou vystupovat i ostatní) (wasntme) .
Ona je taky sranda naskočit na vlek – třebas taková rychlopoma je pro mne výživná – většinou obsluha stojí u těch háků, kouká, kde co lítá a šťourá se v nose, protože všichni lyžaři už vědí, jak na to. Ne tak já – já už křičím dopředu „že mě to šikovně podáte a ZPOMALÍTE?!“ – po pár jízdách mě už znají a podávají dopředu (chuckle)
Tak to já se v poslední třetině jízdy začínám stresovat jestli se mi podaří vystoupit a pokud ano, tak jakým způsobem. Jestli skočím nebo vypadnu ještě před plošinkou, nebo jestli mě bude stahovat obsluha lanovky nebo mě bude za ošacení vláčet manžel 😀 😀
Ve většině případů to dopadne tak, že si jízdnu opakuji… Prostě jedu nahoru a hned dolů a pak zase nahoru…. (chuckle) (chuckle)
Naposledy jsem lyžovala asi před 40 roky takže žádné vleky, kdybych se na vlek dostala teď tak tam jezdím asi pořád museli by vypnout proud. Moc jsem se pobavila no jak se říká kamarádovo neštěstí moje nej. potěšení (dance) 😀 (chuckle)
Jo jo… Takhle mě Péťa, v té době už zkušený snowboarďák, zatímco já byla opatrný začátečník, přesvědčila, že na sedačkové lanovce si vázání rozepínají jen nešikové… Nasednout se povedlo, ale nahoře 😀 zasekla se mi přední hrana, sejmula jsem Péťu, sedačka projela těsně nad námi a my jsme ležely na břiše jak dva dementní lachtani a překážely všem ostatním 😀
Dementní lachtani – (rofl)
jeden dotázek na Epulku ty jsi chtěla lahev na šlehačku? z Tescomy?
Pájo, děkuji za nabídku, ale já to nebyla.
I když pokud máš jednu navíc… ráda si ji vezmu (zakoupím, samozřejmě) 🙂
to vím byl to Efka, ale aspoň první písmenko jsem trefila (y) pokud ji opravdu chceš tak není problém, jedu na Termit tak ji můžu vzít sebou nebo poslat poštou, zítra v práci zjistím cenu 🙂
ještě něco za nabídky?? (y)
Jé, na tu televizi se pamatuju a ten stolek, který je pod ní mám dodnes 🙂
Stoleček taky máme, ale televizi jsme měli jinou….. 😉
Milý Jiří! Jó, to všechno odnééés čááás…. Je fantastické že máš dokumentaci těch dob. Čím jsem starší tím víc jsem jednou nohou stále v minulosti. Ale dokumentace je jenom v mé hlavě a dosti mizerná. A každý rok mizernější. ;( „Má vava, má vava!!!“ volám jako můj malý synáček když se jednou praštil do hlavičky. A to jsem se ani nepraštila. 😀
Bylo tu pár dní vlaho až teplo a už zase fouká ledově. A právě teď slyším že začalo pršet. Kvetou už kaštany, střemcha i šeříky, třešně odkvetly, hrušně a jabloně právě rozkvetly. A na mé zahradě dominuje převeliká růžově kvetoucí japonská třešeň. Na zdejších kopcích jsou břízky přímo k nakousnutí, křehce zelené. Za chvíli zeleň dospěje do tmavě zelené a já zase dostanu paniku, že je za chvíli po létě. Tady je léta málo, zima okupovala příliš mnoho dní roku.
Garyk mi zase tuhle zdrhnul protože kdesi v dálce hřmělo. Ale nebyl to jeho prohlášený kousek Houdiniho, z obojku se nevyvlékl, zmizel i s ním protože byl na volno. Právě před jeho úprkem jsem si říkala jak se zklidnil a jak je dospělý. No to tedy nebyl. Taky jsem myslela že po těch snad čtyřech letech dokončili přístavbu spalovny odpadků. Nedokončili, zase se ozývají rány přehlušující hřmění a Garyk se mnou smýká jak se snaží té hrůze uprchnout. Garyk se mi zkrátka nepovedl, nedokázala jsem mu od strachu pomoci.
A kočenky na mne kašlou, mazlení je čím dál méně. Něco asi dělám špatně. Tindra žlutoočka je nesmírně intensivní ve všem co dělá. Daisy zelenoočka je zdrženlivá a taková rozumbrada. A strašně chtějí jít s námi na procházku. Tuhle jsem chytila Tindru v poslední chvíli za ocásek, už byla ze dveří venku.
Nemohu spát, bojím se že zaspím. Jdu totiž teď ráno k rehabilitační sestře, stále jde o ten zánět pravé paty. Dostanu akupunkturu a pak mi tu patu přelepí speciální páskou. Po jehličkách akupunktury se vždycky cítím „high“, mám ten stav moc ráda. Pocit že jsem v jiné dimensi a ne tady zašlápnutá do země.
Přeji všem krásný den, tam u vás snad opravdu teplý a letní. (h) (f) (rose1) (f) (h)
Velka Kocko, ja si nemyslim, ze kocenky na tebe kaslou – ale proste krapet vyrostly a jsou z nich – no – kocky. Ktere, jak znamo, maji svoji predstavu o tom co a jak a kdy budou delat. A kdyz to respektujes, pak z toho nebudes zklamana. To je jak skoro se vsim v zivote. Opatruj se a uzivej si zverince a okoli ve stavu v jakem to je. To je nejlepsi rada, kterou ti muzu opravdu uprimne a ze srdce dat.
Jo, a preju prijemnou akupunkturu. ja to moc rada – kdyz mne boli za krkem, tak jdu na jehlicky. Spravi to jednoho a tele i na dusi. 🙂
(rofl) (rofl) (rofl) TELE to asi nespravi, i kdyz kdo vi, i mala kravicka by si treba jehlicky libovala. Takze ne JEDNOHO a TELE, ale jednoho na tele i na dusi (s hackem nad :e“. Vy si se mnou uzijete srandy bez te diakritiky. Berte to jako komunalni projekt pro obveseleni Zviretnictva. A jdu spat. Dopsala jsem podani proti zlotrilym podvodnikum.
To si pis ze uzijeme…! Já často cítím nějaké tele na duši.
Milá Velká kočko,
tak nejprve jsem ráda, že jsi se zase po čase ozvala (tak málo tě tu vídám a tak mám někdy strach, co se tam na tom nevlídném severu děju). Držím palce, ať je ti po akupunktuře „high“ hodně dlouho!
Z nemazlících kočiček si nic nedělej – myslím, že zrovna dorostly do puberty, časem se určitě kapku zklidní (cha)
Chudák Garyk – je mi moc líto, že se svého strachu nemůže zbavit (ale jak moc ho chápu). Moc bych si přála, aby se tvé okolí zklidnilo a dopřálo tobě i Garouškovi oddech. A moc ti přeju pohled na mladé lístky břízek – u nás po vydatných dešťích (ano – včera večer bylo notně bouřlivo a do rána zase pršelo) je až nepřirozeně zeleno a místy si připadám jako v Irsku a ne na vyprahlé Jižní Moravě.
Velká kočko, už tu po tobě byla sháňka. Opatruj se nám a občas se ozvi (inlove)
Milá Velká kočko, už se nám po tobě stýskalo.
Akupunkturu si užij, ať tě udrží „na obláčku“ co nejdéle.
A kočenkama se netrap, prostě odrůstají kotěcímu věku. Prachovka je většinou odtažitá, ale když ji to přepadne, tak se muchlí jako o život a přede u toho až drnčí okna. O to víc, si tyhle chvilky užíváme.
Milá Velká kočko (inlove) , je moc dobře, že jsi nakoukla. Co se týče kočenek, jsou právě ve věku, kdy si jakoby vystačí samy, ale uvidíš, že za pár měsíců budou zase přítulnější, budou se „ochočovat“ jako liška v Malém princi. (h)
Vidím to na kosourcích, jak si vytvářejí rituály, a dokonce i Bertík se snaží vystkovat pupík na drbání. 🙂
Velká Kočko vítej! Kocourek je stále děsný mazel, asi je to tím, že je sám, zatím! To jsou právě ty mé neustále výkyvy, kdy jednou jsem naprosto pevně přesvědčená o tom, že další kotě do houfu jen a jen potřebuje a že si spolu hezky budou hrát, když já nejsem doma, podruhé zase mne děsí představa, že ztratím toho mazla, protože si bude hrát s kámošem………. Ale už je rozhodnuto! Jedeme s Bedou do útulky v Kyjích-Jahodnici, už je i asi vybráno! Jinak měl, chlapeček můj chundelatý, narozeniny, byl mu rok, tak jsme si to spolu trochu oslavili! A také se bojí bouřky a hluku vůbec! Jak lítaly v neděli po vítězství v hokeji rachejtle, tak jsem měla černý flek na koberci. Kocourek se prostě rozplacatěl pod pohovkou a činil se neviditelným! Jen ouška se mu třepala, i když je měl připlácnutá k hlavičce! A v pondělí byla u nás pěkná bouřka, hřímalo, práskalo, bleskalo, tak to se situace opakovala. Pak přišel na to, že ležím, tak hbitě vyskočil a zasunul se pod peřinu, jen špička ocásku mu koukala.
Moc jsem toho v mládí nenalyžovala, byla jsem spíše na bruslení. Ale několikrát jsme byli i s bratrem přes pololetní prázdniny na lyžářském táboře – tatínkova firma měla chatu na Benecku a kromě letních pionýrských táborů (na které jsme jezdili) pořádali i ty zimní. Žádná skvělá lyžařka se ze mně nestala, ale přímo padavka jsem také nebyla. Nemohu říci ale, že by mi tenhle zimní sport chyběl (zato po bruslení se mi někdy zasteskne). Přesně jako na Jirkových fotkách – měli jsme šponovky, které musely patřičně pérovat a vázání bylo takové to pružidlo, kde se bota zasekla do předních postranních destiček, kolem boty se natáhlo pružidlo a vpředu „zacvaklo“, takže vlastně celá noha se dala zvednout až ke špičce. Problém byl v tom, že při špatném šlápnutí bota z vázání vypadla a lyže si svobodně oddrandila jinam – když to bylo na kopci, dokázala se pořádně rozjet. K výbavě na tábor patřila i sada vosků a lyžařský instruktor nám každé ráno řekl kterým lyže namazat. A pokud kopeček nešel na lyžích vyšlápnout, tak se prkýnka hezky sundala, dala přes rameno, podložila hůlkami a šlapalo se nahoru. (flex)
Ano a na chatě ve společenské místnosti byla TV vysoko v rohu, myslím, že měla dva kanály, takže se osazenstvo dohodlo, který se bude sledovat. Pak se sešoupaly židle od stolů do půlkruhu, zhaslo se a o shlédnutém filmu se debatovalo ještě druhý den. Kdo nestál o film, měl holt smůlu, musel se jít zabavit jinam.
Bubu – Prachovka je překrásná kočička, takový nadýchaný šedivý obláček a rozkošným maličkým bílým bryndáčkem. Má opravdu vzhled carevny. (blush)
Rastě moc přeji vítězství i když to s tou odměnou vidím všelijak. Ale třeba to pomůže jejím potomkům najít nové a hodné páníky a třeba i na samotnou Rastu se usměje štěstí. To její smutné kukuč mluví samo za sebe. (toivo)
Vave, tvé mamince přeji brzké uzdravení, vím, jaké to je dělat si o ty naše maminky starost. Vždyť máme jen tu jednu jedinou (h)
Moc krasne fotky a jiste jeste hezci vzpominky. Vzpominam na spartanske ubytovaci podminky v zime v Jesenikach koncem 50. let coby ditko. Olomoucka nemocnice mela podnikovou chatu v Karlove. Ubytovani bylo ve velkych mistnostech na palandach, pres 10 lidi na cimru. Na socialni zarizeni si moc nevzpominam, akorat si nejak matne pamatuju, ze mne otec posilal curat do lesa za chatu. A jak se nam tam libilo. Akorat nasi mamince asi moc ne – ta byla z jinych let zvykla na nobl ubytovani s rodinou v Luhacovicich, Teplicich n. Becvou, Piestanech. Jenze nic jinyho nebylo a nezalyzovali by sme si a mama z toho zas nedela cavyky nebo nafuku a jeste s sebou vzdycky mela rizky nebo sekanou. 🙂
A Mile preju prijemnou cestu do Cech a na Moravu. (h)
Hanko, přesně takhle jsme byli na škole v přírodě (asi v deseti) na Růžový Hoře. Já lyžovat od tatínka uměla, tak jsem si to užívala, ale topit jsem moc neuměla – a to jsme na cimře museli sami. Sice jsme se střídali, ale to vstávání do ledový cimry – a ven pro třísky – blé…
Kdepak bezpečnostní předpisy (chuckle)