Vave snad promine, ale něco úplně OT. Dneska ráno jsem se probudila a nevím proč mi v hlavě naškočilo to známe „Strč prst skrz krk“. Tím jsme kdysi anglicky mluvící lidí šokovala.
No ale pak se mi začaly v hlavě bručet podobné zlomjazyky, ale moc jich nebylo a přitom jsem si jistá, že jich je ještě spousta, jenže já si na ně za nic nespomenu a děsně mě to žere.

Prosím, já vypíši ty, na které jsem si vzpomněla a třeba někdo přidá další a budou mezi nimi právě ty, na které já si ne a ne vzpomnenout. :@

Takže: (talk)

Třistatřicettři stříbrných stříkaček….

Vlky plky

Petře, nepřepepři toho vepře

Pan Kaplan plakal v kapli

Naše lomenice je ze všech lomenic nelomenicovatější

Byl jeden Řek a ten mi řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řek a já mu řek, že nejsem Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řek.

Šel pstros s pštrosicí a pštrosáčaty na procházku (tohle snad nikdy neřeknu bez chyby!)

Nenaolejuje-li to Julie, naolejuji to sám (tako dá zabrat)

Kdyby byla paní Bílá bílou kobylu nebila, nebyla by kobyla bílá Bílou paní zabila (spíše na gramatiku, ale také se to snadno 3x za sebou neřekne)

JAKÉ JSOU DALŠÍ PROSÍM :^)

Jinak hlásím, že dneska byl Kuba přijat i na druhý, více vysněný gympl, takže na ten první už jen zavoláme a poděkujeme a zítra brzy ráno spěchám na ten, kam chce víc (protože jsem tam třeba chodila já- to je ten, jak jsme byly s baty skoro spolužačky 😀 jen o pár časových jednotek od sebe) takže teď už je to konečně ten vysněný Slovaňák. 🙂

Já se přeučil na vochvilku od MLP. Měl jsem ve zvyku (a stále to platí, když jdu sám) dorazit nejpozději 10 minut před termínem. Když jdeme s MLP nastavím čas odjezdu (podle doby cesty) a protože ji znám, posunu ho o 20 minut dopředu. Takže když máme vyrazit a stále balíme a ona něco chystá, jsem v klidu. Ten přestává když se blíží limitní čas odjezdu. Ten prošvihneme a vyrážíme na sprint.
Klasika byla, kdyz jsem byli v Praze – MLP tam měla být v 10,00, vyjedeme tedy v 6. No, v 6,30 jsme ještě tankovali, ale já na dálnici trochu zabral a na Vysočanské jsme zastavovali v 9,55. (rofl)

Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví (třeba moje polovička (inlove) ), přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

Pozdě nechodím, spíš mívám Vochvilku rychlejšího 😀 Ale to může být tím, že jsem vždy do školy chodila pěšky… takže jsem závislá jen na rychlosti kmitání vlastních končetin (nod)

Praha je rychlostí průjezdu v ranních hodinách pověstná. Než bychom ji kolem osmé projížděli (propopojížděli) cestou na dovolenou, raději jsme po malých silničkách Lužice jeli do Budyšína na drážďanskou dálnici.

Když jsem v Praze pracovala, snažila jsem se tam být přesně na čas, ale i mě samozřejmě ty vochvilky komplikovaly situaci a když už jsem dorazila včas, bylo to o fous. Jenže v té době mě bylo dvacet a kalamita MDH moje zaspání, neschopnost najít ten správný oděv na ten den atd. se snadno dala vyřešit odpovídajícím poklusem buď až k budově, nebo na jiný spoj (pamatujete ještě na vypadlé dráty trolejbusů, kdy je řidič vyše lven zase „zahakovat“ ?) Možná je nedochvilnost trochu sugestivní problém. Do divadla jsme s bratrem a maminkou chodili hodně často, kolikrát na poslední chvíli vlítli do šatny, ale začátek jsme nepromeškali snad nikdy. Prostě jsme věděli, že by nás tam pak už nepustili, zatímco v práci byl člověk „pouze“ pokárán, takže jsme to asi nějak jinak načasovali. Ovšem do biografu jsme dorazili pozdě často a museli si týdeník odstát někde v rohu, připadně si sednout na nejbližší volné sedadlo. Ale mě se asi dvakrát stalo něco zcela opačného – do práce jsem přišla o celou hodinu dříve. Nějak můj mozek zaregistroval při pohledu na hodiny o hodinu dříve a už to v něm zůstalo a při dalším pohledu na hodiny či hodinky jsem prostě „viděla ten můj čas“ a podle toho jednala. Přihnala jsem se do práce celá upachtěná a na vrátnici se divili, co že tady tak brzo dělám. A stalo se mi to už několikrát i tady doma – začala jsem připravovat večeři o celou hodinu dříve, než jsem měla v úmyslu a vůbec mi to nedošlo až teprve když se manžel divil, proč tak brzy, tak mi to teprve došlo. Vůbec nevím, co to způsobí.

Dodatečná pochvala PetřeK za další veselé Ešusovo vyprávění, četla jsem ho hned jak vyšel, ale neměla čas hned napsat pochvalu. Navíc, jak já tu „žiji v angličtině“, tak jsem nejprve četla ten nadpiš jako „BABY za mnou jezděj furt“ a říkala jsem si, o čem to asi bude 🙂

Gratuluji uspěšným studentům a studentkám, Bubu dodatečně k narozinám, Janě Bu k hošíkovi a vůbec všem u kterých je gratulace a blahopřání na místě. (f)