PŘÍRODA: Tak jsme zase přišli o rybíz, aneb miminka mají přednost

Na dálku to vypadá, že ve sněhu stojí klidná, obrostlá, mohutná ovce s hřbetem posypaným sněhem a okolo ní skáčou dvě černé čivavy. Mají bílé lysinky a pavoučí nožky. Jehňata jsou tu.

Mám ráda zimu, a i když jí mnohdy proklínám, snáším jí lépe než letní horka, ta mne spolehlivě umrtvují. Ta letošní zima je obzvlášť bílá a obzvlášť mrazivá, lopata je součástí povinné výbavy auta. Dokonce už došlo i na řetězy, to když se „Kráska“ (fabie) změnila v offroad a vytahovala ze sněhu za pomoci hrubé lidské síly zoufale klouzající náklaďák. Sníh ve městě je hnus, uznávám, ale sníh „venku“ mi připadá mnohem lepší než holomrazy a mírnější mrazíky mám rozhodně radši, než bahno.

I zvěřinec (přesněji řečeno stádo) je spokojenější na sněhu než s vlhkým kožichem a nohama v blátě. Obzvlášť ovce, s báječnou izolační vrstvou, lehávají uprostřed pastviny s výrazem „fajn peřina“. Všem zvířatům bez vlny narostly dlouhé chlupy, kočky mají polystyrenové boudičky, psi seno a hobliny, kozenky si zalézají do chléva a společně se hřejí. Koně zas do stáje nikdo nedostane, předstírají, že zima neexistuje.

Prasatům vietnamáčkům místo štětin narostla dlouhá hustá černá srst, která se vlní. Až dojde na vraždění, asi je stáhneme, jako králíka. Zima je jen nám, lidem, ostatní jsou v pohodě. Atak čekám, kdy mi naroste pořádná srst. Vzhledem k věčné absenci času na vlastní kosmetické úpravy už se to blíží.

Přesto mi ale „zatuhlo“, když hlásili dvacetistupňové mrazy. Z jediného důvodu. Jehňata a kůzlata se, teoreticky, rodí na začátku jara (a skonči na velikonočním stole). Praxe je taková, že ovce a kozy jsou březí přibližně pět měsíců a přestože převažující je podzimní říje a připouštění, může to být i jinak. Ovce a kozy jsou totiž stejně jako klisny polyestrické, tzn říje se u nich opakují v pravidelných intervalech ostatně tak jako u lidí.

Jejich organismus má ale „rozum“, říje by měly probíhat jen tehdy, kdy jsou pak pro narození mláďat dobré podmínky a souvisí to tak trochu s délkou světelného dne. Terezka se nejvýrazněji říjí na jaře (klisna je březí jedenáct měsíců) a ovečky se berana dožadují na podzim, ale podmínkou to není. Kozenky tudíž rodí klidně i uprostřed léta a romanovské ovce stihnou i dvoje jehňata ročně, pokud mají u sebe berana.

A to byl právě případ našich nových holčiček. Původnímu majiteli dávaly dvoje jehňata do roka. A když přijely k nám, náhradou za ukradené jehničky, neměly už daleko do porodu. Mezi škodolibé koňovitosti do pastviny s půl metrem sněhu jsem se je bála volně pustit. Navíc byly dost plaché. Takže to, co se v létě snažím udržet jako zeleninovo – bylinkovou zahradu, se teď proměnilo v ovčí porodnici.

Tiše jsem doufala, že na rozdíl od koz, které okusují keře a větve raději než trávu, budou holčičky slušné a budou si hledět svého sena. Marná lásky snaha, rybízy jsou už ožrané na holé dřevo, zabalení do pytlů bylo houby platné. Spásly už i šalvěj, jedinou vykukující ze sněhu. Divím se, že jim chutná, ale jsou prý nějaká skromná kopytnatá zvířata, co sejí také živí. Ach jo, uvidíme na jaře, co zbylo z majoránky.

Celý den jsme strávili budováním ovčího domku, tedy spíš dvougarsonky, do které se pohodlně všichni vejdou, se vchodem do druhé části z té první, aby dovnitř netáhlo (viz psí boudy), zateplené kobercem… Ovce – matky úkrytem většinou pohrdají, ale své potomstvo tam schovávají rády. Ano, už porodily, naše první lednová miminka jsou na světě.

Ti nejstarší už konkurují matkám i u žlabu s jádrem. Seno zkoušeli žrát jen pár dnů po narození. Nejmladší jehňata neohrabaně poskakují na dlouhých pavoučích nohách a hlasitě bekají, jakmile zapomenou, že máma stojí vedle nich. Mají černý kožíšek a bílé lysinky na čele a první dny jsou nádherně důvěřivá. Chovat je v náručí se ale nevyplatí, jejich první „stolička“ je světle hnědá a nechutně mazlavá a přilnavá.

K tomu budování domku. Představte si tři zoufalce v chumelenici. Jeden civilizuje kočkám voliéru, nakrmí hladovce a… baví se pohledem na ty zbylé dva. Ti mají jen jeden úkol, stavět domeček. Už od rána a proto už od rána sněží. Co je lepší, mokré boty, nebo zmrzlé nohy? Nešťastník pasovaný v tu chvíli na ovčího strýčka naříká, že už má varhánky, jestli prý může z vany, v jedné botě Štrbské pleso, v druhé nejmíň Černé jezero.

Já drkotám zuby tak, že z nich nevyjde souvislá věta (a ty nesouvislé se nedají publikovat) a tak drobná a nicotná věc jako hřebík je pro moje ruce už nerozlišitelná. Mám jich po kapsách už půl kila a zmrzlé pazoury je odmítají detekovat, natož vylovit. Ale domek roste. Paletový základ (pro znalce, atypické, tedy ty širší palety), kobercová a deková izolace, krov z částí vyřazeného nábytku mé kolegyně, střecha z pozinkovaného plechu, taktéž vyřazených polic. Jako někde na předměstí v jižní Americe (nebo v jistých osadách u našich sousedů).

Výsledek není tak děsivý. Na metry vám to neřeknu, ale celková rozloha je pět „atyp“palet. Palety jsou i „na podlaze“ a ještě teple nastlat slámou a ovce bydlí. Raději ať mají tenhle hangár a bezpečí v porodnici, co dříve bývala zahrádkou, než aby jejich jehňata sice mohla do teplého chléva, ale věčně bojovala o život mezi zjančenými koňskými kopyty.

Ovce naši budovatelskou snahu sledují z povzdálí se stoickým klidem zasněženými hřbety. Jen když dostavíme přední díl a mezi mnou a jimi je pomyslná, jen vizuální bariera stěny, jdou blíž a průzkumničí. Co na tom, že by stačilo udělat tři kroky a barieru obejít. Jsem „za plotem“, je to tedy bezpečné, skoro bych si na ně sáhla. Pak to vylepší krádeží koblihových pletýnek (to byl najednou fofr), jedna do sebe nasoukala ve vteřině i pytlík (kupodivu ještě žije). Ale domeček byl dobudován a tak zpět k jehňatům.

Všechny nové maminky jsou ovce romanovské, až na jednu výjimku. Nejdrobnější ovečka Kamej je kříženka romanovky s kamerunskou ovcí, má podivný mix srsti s vlnou a je nejobětavější a nejstarostlivější mámou z celé party. Jedno její jehňátko má hnědé skvrny. Vzhledem k tomu, že zájemců o krmení u Kamej je rozhodně víc, než kolik jehňat porodila, alespoň na dálku rozeznávám, kdo k ní skutečně patří.

Je hodná, kojí i cizí mimina, které se přihrnou s popraskem a bekotem spolu s těmi vlastními. Krmení jehňat není pro mámu ovci žádná idylka. Jehňata se přiřítí, kleknou pod ovci a vší silou hlavami trknou do vemene. Pak se přicucnou a pokud podle nich není mléka dost, drc, znovu rána do vemene.

Nedávno jsem viděla krásnou scénku. Přicházela jsem z pastviny a tak mě holky neviděly. Jedna z mamin ležela u sena na zemi a přežvykovala, na zádech jí ležela tři mimina, jak na krunýři želvy. Asi aby je od země nezáblo. Když jsem se přiblížila, dva prťavci se zvedli a slezli ze zad. Třetímu se na zem nechtělo. Ovce se k němu otočila, jemně mu to vysvětlila a až když jehně slezlo, začala sama vstávat.

Není nic neobvyklého, že jehně ovci na zádech usne, nebo prcci hrají „pána hradu“a ovce jim to tiše tolerují. I nový romanovský beran, Šedivák, se k jehňatům chová hezky a něžně, jemně je očichává. Zdá se, že i přes kolísající teploty a silné mrazy je naše nová ovčí rodinka spokojená a v pořádku. Už jen poslední z oveček v „porodnici“ je ještě „v očekávání“. Snad i její porod dopadne dobře a bude bez komplikací.

„Naše původní“ ovečky i kozenky čekají potomky až koncem března a to už, doufám, bude sníh pryč. Maminky s jehňaty budou přestěhované na pastvinu a z porodnice se pomalu bude stávat zase zahrádka. Šalvěj i majoránka to snad přežijí, angrešt zmizel povrchu zemského a na rybíz bych moc nevěřila, je ohlodaný „na kost“.

Aktualizováno: 9.5.2010 — 19:56

32 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Baro, mne se tvoje clanky moc libi, akorat nemam moc co dodat, protoze o tom co delas nic moc nevim. Ale tvoji praci fakt obdivuju. (y)

  2. Báro, moc krásné vyprávění. Až to vzbuzuje dojem idyly, ač je jasné, že to , z pohledu práce lidiček kolem, není. ale čte se to krásně, díky.

  3. Prý si je máme pořídit místo sekačky na trávu … že by ???)
    u nás by se rozhodně měly jak v očmí ráji (*)

    1. Pokud ti nevadi bobky … a beran obcas byva trochu … ehm … no u babicky s dedou bylo potreba brat si sebou hul.

      1. Bobky ? Ty fakt unesu (cat) ony i ty kočičince mají „své kouzlo“.

        O ovcích jsme ba i vážně uvažovali – kočky si jaksi samy trávu neposekají (envy)
        a i tý trávy ladem je škoda…

  4. Báro díky. I já patřím k lidem, kteří znají ovci hlavně z obrázku. 🙂 Moc ráda čtu tvoje článečky, které mi malinko rozšiřují obzory. Vždyť já toho vím víc o gorilách, než o ovcích (wasntme)

  5. Báro, tohle je pro městskýho člověka objevování novejch horizontů 😉 . Prosím zase v zimě něco napiš! (clap)

  6. Obdivuji Báru, to není jen spousta práce a starostí ale i hodně lásky ke zvířátkům a odpovědnosti. Báro, díky za Váš článek. (h) (f) (f) (sun) 12

  7. Milá Báro, Tvá povídání mám moc ráda. Jsi tak úžasně spojená se zemí, se vším koloběhem přírody, roku a života, že vůbec nevím, co bych k tomu měla říct, protože před Tvou prací cítím až posvátnou úctu a pokoru. (h)

    A jehňátka jsou kouzelná, jedna z nejkrásnějších miminek na zemi. (sun) (inlove)

    Přeju všem krásný den. (h)

  8. Báro, my bahnili celý duben, šeroláky totiž nemá moc smysl bahnit na sněhu. Ale k těm romanovkám – ta naše za posledního 1,5 roku porodila 3x 😉 Tak ať Vám rostou do krásy 😀

      1. YGO – mám v hlavě alespoň dva (dvě?) povídání, bylo by totiž třeba se konečně pořádně představit. Ale zatím málo času, práce moc, tak snad se jednou vzchopím a něco napíši… 😉

    1. Však my ty masňáky (staré i sedm, osm let) taky 🙁 A to jich mám jen pár. Ale romanky přijely měsíc před porodem, však jsem měla sevřenou. Osobně dávám přednost připuštění na březen. Teda osobně si můžu, kdy chci a holky v tom stejně dělaj bordel:-) Teď mám jedno mimino na lahvi. A čtyři holky přijely v lednu a hurá, říje, tak budou mimina v létě. Romanovky jsou zlaté. Nic moc masa, ale fajn mámy.

    2. A jen technická, neobjednávali jste někdy touhle dobou duplikáty známek? Nevím, jak dlouho to může trvat teď „v sezoně“.Kozy i ovce vyrvaly, co mohly, jednou se z těch známek zblázním, už nevím,kam jim to cvakat.

      1. Báro, duplikáty pro ovce i krávy mám zatím v pořadníku… :^) Ale můžu – pokud jste je ještě nezkoušeli – doporučit vřele Zee Tags, ty se zatím netrhají, a to máme oražené snad 100 ks.
        Zdravím z mlhou opředených Beskyd (wave)

  9. Jůů – to je krásné povídání. Ovečky vypadají velice malebně – a jehňátka jsou prostě k sežrání (bohužel, nejen obrazně, ale to tady řešit nebudu – fňuk). Jsem ráda, že se vašemu stádu dobře daří.
    Jenom mě tak napadá – jestlipak další maminy rodily ještě do sněhu?

    1. Jo, z prvního zahradního stádečka všechny, z další party už ne, jen do zimy. Ty už jsou na pastvině, zato původní stále demolujou zahradu, chybí síla na stavbu další ohrady, snad to stihnu teď v týdnu, jinak mi letos nevyroste ani mrkev. Jo, a druhý rybíz, ten v sadu, předvčírem v půlminutě nepozornosti sežraly kozy. Už kvetl. Že mě to ještě překvapuje.

      1. Jó kozy – naši měli svého času pouhé dvě a během chvilky ani jednu pelargonii – eslipa to jejich mlíko bylo tenkrát cítit po muškátu (po fenyklu cíti bývalo).

        1. rybíz, muškáty, jahody a veškeré ovocňáky… přerazit, prevíty. Ale mléko vylemtal Max a o muškátech neříkal nic.

  10. Ovečky mi připomněly Krasové venčení- cestou jsme u silnice viděli zvířata a názor rodiny na druh jsem poopravila- nebyly to kozy, ale ostříhané ovce- tak málochundelaté ovce si asi nedokázali představit 🙂

  11. jé – ovečky 🙂 Jak víte, byli jsme před 14 dny v Argyllu. To je kus Skotska s divokou přírodou, spoustou kopců, jezer, zálivů. Jednoznačně převažující kus zemědělství je chov ovcí (a krav a koní, i nějaký ten osel byl viděn – koza ani jedna). Překvapilo mě, že v jedné ohradě (obrovské, několik hektarů) byly desítky ovcí a všechna měla mláďata stejného věku (synchronizace říje? umělé oplodnění?) Prostě v jedné ohradě byly maminy s čerstvě narozenými miminky (ta většinou ležela zalehlá v trávě), v sousední ohradě byly maminy už s většími miminky a o kus dál i s podstatně odrostlejšími jehňátky. Ta byla radost pozorovat… Tvořila vlastní stádečko a zatímco maminy pomalu popocházely a pásly se, tak ta banda uličníků se „trkala“, přeskakovala, honila se, otravovala spící kamarády… Třeba se k nám i takové stádečko zvědavě hnalo, aby to pár metrů před námi vyhodnotilo jako nebezpečné a zase pelášilo od nás pryč (v Betím týdeníčku je série fotek – „jehněčí atak“). Koncentrace ovcí byla obrovská, ale vzhledem k rozloze pastvin měly zelený trávník, rašící kapradí a tekoucí vodu v každé ohradě. A hodně pastvin bylo prázdných – do těch se přesunou, až tu nynější vypasou… a ta dostane čas zarůst.

    1. To je taková „přirozená synchronizace“. řekla bych. Prostě máš rozdělená stádečka matek a když k nim pustíš berana v určitou dobu… On toho stihne za pár dnů docela dost. Sice pak má jazyk na vestě… Jednak jeho přítomnost (náhlá, jako že teď se objevil) vyvolá říji, jednak stádo samic žijících spolu se zesynchronizuje po čase samo. Teď už to není tak výrazné, díky užívání antikoncepce, která drží tělo pevně v limitu, ale býval to takový „kancelářský efekt“ i u lidí.

      1. synchronizaci znám popsanou u fen i u dívčích internátů a podobných zařízení… (nod) Ovce neznám, o jejich říji nevím nic (něco si ještě pamatuji od koní, ale klisna není ovce (shake) )…

        Nás to překvapilo – ta jehňátka jak přes kopírák prostě v tom počtu tloukla do očí… (chicht viděli jsme i výzkumák, kde naklonovali Dolly, ale to by těch klonů museli umět opravdu tisíce) Pokud to byla práce jednoho berana ( a asi jo, víc by se jich v jedné ohradě asi nesneslo?? – nevím, neznám) , tak se fakt měl co ohánět… Chápu, že je výhodné mít stejně staré stádo (výkup jehněčího je asi hlavní zdroj příjmů) a opravdu to uměli zařídit.

        1. Pokud je ovcí hóódně, snese se jich i víc pohromadě, oni mají chlapci tou dobou moc práce,než abyservali. A leckterá kobyla je taky ovce 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN