Sláva, zase je tu BTW! – A znám moc dobře situace, kdy moje nezodpovědné já s klidem ošulí svého solidního dvojníka. Byla řeč o jídle, tak tedy – namazat si v 10 večer krajíc chleba sádlem, to je nesmysl, že, to budu mít těžký žaludek ještě ráno. Ale půl krajíčku bych snad snesla. Tak jo, namazáno, snědeno – a za chvíli už zase stojím v kuchyni a můj soukromý Mefisto mi našeptává, že půlka krajíce je fakt malá, je to jen párkrát do pusy. Což je pravda, to se nedá vyvrátit – a tak mažu už druhou půlku a teprve když ji dojídám, ozve se ten poctivec ve mně (jaktože byl vlastně celou dobu potichu?), že jsem fakt děsná a ať si aspoň uvařím mátový čaj na zažívání.

Ajaj, tak toto je téma!!! Nejde jen o jídlo, proč musím koupit tuhle čokoládičku, když vím, že je malá, žaludek nenaplní a přinese pouze zbytečné kalorie. Uvědomnělá část mého já si velmi rozumně zdůvodní, proč ji nekupovat, druhá ji za mými vlastními zády koupí. 😉 A kolikrát mi ještě neřekne, že ji opravdu snědla!

A co teprve práce! Potřebuji psát článek, k němu musím dělat statiskiky, číst literaturu a vrozumném časovém intervalu to napsat. Jé, kolik mám okolo práce. Je třeba si přečíst novinky na webu, je třeba si zahrát nějakou hru. Je třeba napsat nějaký komentář do NAŠEHO ZVÍŘETNÍKU! Všechno má přednost před článkem! Ale to nejsem já, která se tak flinká (a pak to odhání po nocích neb termíny nepočkají), to je mé ošklivé druhé já.

Mám i zkušenost čistě jazykovou. Kdysi jsme v Bulharsku s kolegou jeli na výlet s bulharským kolegou a jeho manželkou. Debatovali jsme anglicky (BUlhar nic moc, ale domluva byla), jen jeho paní byla nějak zticha. Až k večeru se mě zeptala, zda můžu mluvit také rusky, že je z Kyjeva. Ona anglicky neuměla a její muž nás na to vůbec neupozornil!. Já myslela, že je jen nesmělá. Tak jsem to po dlouhých letech zkusila „parúski“, protože mi Kyjevanky přišlo vážně líto (a měla jsem chuť něco od plic říci jejímu muži). Jenže já svému mozku přikázala mluvit rusky, ale on s tím měl problém. Prostě ta ruština byla po letech nepoužívání uskladněna v tom nejhlubším možném šuplíku a ten dost skřípal při otevírání. Tak to můj milý mozek vyřešil po svém. Vytáhl z horního šuplíku italštinu (přece jsem mu rozkázala mluvit cizí řečí 😛 ), ale nic mi o tom, syčák jeden, neřekl. Já mluvila italsky, přičemž jsem byla přesvědčena, že mluvím rusky. Kyjevanka koukala a dost se divila. Tož tak, někdy vám ani vlastní mozek neřekne, jakou řečí mluví, a co vlastně dělá.

Tak a jdu dorazit a poslat ten článek a popracovat do laborky – budu hodná!

My jsme taky dvě, Dede. Jedna úpí před zrcadlem a funí že ten blbej zip zavřu, kdybych si měla břicho vtlačit do zad! a už nebudu a nebudu. Vydrží to do večera kdy si přidělím jednu čokoládovou sušenku a pokradmu a rychle zhltnu ještě tři, protože si nějak zvráceně vydedukuji, že když rychle, tak to neplatí a je to za jednu. Tak mi řekni, co je to za logiku. Ze by to byla ta posmívaná logika ženská?

Milá Dede, moje druhé já se překotně hlásí 🙂 Také se podvádím, až se stydím (tedy jen někdy a jen trochu). A ze stejného důvodu jako ty. Mám ty svoje podvody ulehčené tím, že já „kraluji“ v kuchyni a mám tedy i přehled, co je v lednice za dobroty a kde že jsou sušenky. Takže třeba vím, že ve dveřích ledničky je od včera kousek sýra brie, taková jednohubka, kterou nemá cenu v lednici dlouho sušit. Nebo jedna jediná palačinka, která se dá stočit do ruličky a slupnout jen tak nasucho jako malina. Nebo co ten zbytek zmrzliny, vždyť to jsou tak dvě lížce, ani porce by z toho nebyla a zbytečně tam ten kartón zabírá místo. Takhle okecávám to svoje druhé já a protože jsem v kuchyni u té magnetické lednice sama, tak mi to nemá kdo zakázat. Bez vyčítek ulehčím ledničce a sobě přidám na váze. Když jsem byla rok a půl ve Francii a bratr právě v Londýně, mamince se po nás stýskalo. A psávala mi…“tak jsem si zase zašla do cukrárny na dortík, abych si osladila a rozjasnila den“. A tak já si také často ochutím svůj den, ani to nemusí být na rozjasnění. Někdy mě honí mlsná, vím, že mám na něco malého chuť, ale nevím na co. Tak otevřu lednici a vejrám do ní od shora dolu, co že by mi v ní mohlo tu chuť ukojit. Chudák manžel se mezitím venku musí spokojit s termoskou ledové vody, zatímco já kontroluji zásoby lednice. Tak taková já jsem prosím nestydatá šidilka. 🙂 A přesto mi dneska (tedy pro vás včera) doktor při kontrole sdělil, že jsem od poslední návštěvy zhubla 5 liber. A to jen proto, že mi před půl rokem dal nové prášky na štítnou žlázu a asi dělají dobře mému metabolizmu. Tak co bych si tu zmrzlinu nedalo, že?