První pravidlo patchworku zní: Stále nakupujte látky bez ohledu na to, kolik už jich máte! Je to tak mocné pravidlo, že se jím každá patchworkářka začne záhy řídit, ať už chce anebo nechce. A každá patchworkářka dbalá prvního pravidla dříve nebo později objeví Ameriku.
Amerika je totiž země zaslíbená a patchworkářský ráj. Takový výběr krásných látek v metráži i částečně nařezaných ve standardních útvarech nenajdete nikde. A vzhledem ke kurzu dolaru je to skutečně výhodný nákup – jak mě dokola ubezpečovala Dalmi, které jsem dlouho odolávala.
Ale nakonec jsem si klikla a klikla a klikla – a pak jsem strávila několik báječně vzrušených večerů tím, že jsem si vybírala a kombinovala látky a ukládala je do nákupního košíku. A když odbila půlnoc a účet se rovnal zhruba mému ročnímu platu, vysypala jsem s povzdechem košík a šla snít o tom, že jsem nechutně bohatá a všechny ty látky že už jsou na cestě do Modřan.
Po několika dnech jsem se ukáznila a začala jsem jednotlivé položky z košíku nemilosrdně vyhazovat tak, abych se dostala k nějakému reálnému číslu a mohla si něco z té krásy doopravdy objednat.
Kudy jsem chodila, tudy jsem s sebou v hlavě nosila všechny ty barvy, vzory a tvary, až jsem si jednou uvědomila, o co vlastně stojím úplně ze všeho nejvíc. Je to takový hnědý sáček, stojí deset jedenáct dolarů, jmenuje se Scrap Bag a jsou v něm do velké roličky smotané různé zbytky, pruhy látek – tak asi půl kila látek v každém sáčku.
Sáček má průhledné okénko, takže když si ho kupujete v krámě, sami si můžete vybrat barevné ladění. Ale když si ho objednáte na internetu, je to asi tak, jako když jsme si v dětství kupovali Štěstíčko. Nevím, zda se prodává ještě dnes. Když byly moje děti malé, prodávalo se stále a bylo ukryté v malých červeno-modrých krabičkách.
Ale když jsem byla malá já, nacházelo se Štěstíčko v papírových sáčcích. Sáčky byly naskládané v krabici a paní prodavačka nikomu nedovolila, aby si sáček prohmatal. Kdepak! To by přece každé malé dítě snadno poznalo, kde je prstýnek, kde náramek nebo zvířátko z korálků či nafukovací balónek. Byl to svátek, když některá prodavačka občas dovolila sáček z krabice vytáhnout, potěžkat ho v ruce a zatřepat jím, přiložit k uchu jako mušli.
Ale ať už se v sáčku nakonec ukrývalo cokoli, bylo to pro nás děti štěstí. Protože jsme to tak chtěly.
Napadá mě, že vlastně každý den je takové malé Štěstíčko. Otvíráme ho ráno někdy nedočkavě, jindy unaveně nebo třeba i otráveně. Je především na nás, co v tom v tom dni najdeme. Každý den je jen takový, jaký ho chceme mít, a co se v tom dni stane, má jen ten význam, který mu dáme, jaký dovolíme.
I když je to někdy zatraceně těžké.
Děkuji za úžasný článek o přehradě Vajont.
když jsem dokoukala film, strávila jsem dvě hodiny hledáním informací na netu, protože jsem si říkala, že se to prostě takhle stát NEMOHLO. A mohlo.. Jako když Ještěd spadne do Lipna, které je náhodou na Sněžce.
p.s. Kamarádi, kteří mají vystudovanou ČTVU říkali, že ta hráz byla skutečně geniální dílo, když vydržela takový nápor. Ale koho to sakra zajímá?
Ahoj Vave, jistě jsi překvapená, že jsem si Tě našla. Máš to krásně napsaný a úplně Tě vidím u toho vybírání láteček. Těším se až se potkáme, mám spoustu zážitků z patchworkových obchodů na Novém Zélandě. Dokonce jsem tam potkala jednu paní z Anglie, která byla u nás v Praze v Bellusu. Krásný zážitek, když se člověk potká na druhé straně zeměkoule takto s druhým člověkem. Pro mě to bylo veliký štěstíčko…. jaja
Milá Jajo (inlove) , jé, to je báječné, že jsi našla cestu sem k nám. Písnu Ti o víkendu majlík a určitě se domluvíme na povídání o obchodech jinde. Moc se těším. (f)
Dočítám dodatečně. Milá Vave, to je kouzelný článek, moc děkuju. Už ho mám v kebuli zaškatulkovanej spolu s jinejma věcma, kterejma se chodím potěšit, když se zrovna nedaří (h) A koukám, že se včera opravdu dost človíčkům moc dobře nevedlo, tak na vás myslím aspoň dodatečně (h) (h) (h)
Ještě jednou všem děkuji. (inlove) (včera jsem poněkud odpadla.)
Milá aido (h) , mamince držím palce. (y) A dceři se to časem zlepší, s tím nízkým tlakem se nakonec naučí nějak vycházet. Znám to moc dobře, taky jsem sem tam kolabovala všude možně. 🙁
Pokud tu ještě někdo jste a vzpomínáte si na povídání o Vajontu, tak už nějakou chvíli běží film o té katastrofě na ČT 1
Dívala jsem se až do hořkého konce a vzpomínala na tvůj článek.
Přišla jsem k TV až po začátku a ptám se Jendy „Co to dávají?“ … „Film o katastrofě na přehradě.“ … „Je to v Itálii?“ … „Jo.“ … „Tak to se do přehrady zřítí hora a přehrada se přelije a vlna smete vesnice pod ní.“ … „Jak to víš?!“ … „Apina o tom psala na Zvířetníku.“
Na tom za největší hanebnost považuji to, že hlavouni SADE o problému věděli celá léta dopředu a všechno kamuflovali, aby náhodou nepřišli o velmi tučný zdroj příjmů. Kdyby šlo o nešťastnou náhodu, dalo by se to pochopit, i když bylo tolik mrtvých, ale toto byl šlendrián od samého začátku. Vůbec se to nemuselo stát. Část mého článku byla inspirována právě tímto filmem, ale hledala jsem si i informace na netu, třeba právě o Tině Merlin. Když tam potom přijedeš a vidíš tu horu v přehradě a o kolik přesahuje hráz, to je prostě úděsné. Takový superšplouch si ani neumím představit.
No právě – a ten jeden jediný odsezený rok je výsměch těm mrtvým pod přehradní hrází!
Ono to spláchlo lidi i v údolí Vajont (vesnice Erto, Sasso), ale nejhůře to odskákalo opravdu Longarone. Ta úzká průrva, ze které se to všechno vyvalilo, je přímo naproti. Vůbec nebyla šance, že by se to alespoň trochu rozlilo okolo. Až někdy budeš v okolí Belluna nebo Verony, zajeď se tam podívat. Je to ale smutné.
A samozřejmě – prakticky všichni se z toho vyzuli. Jeden odsezený rok – to je do nebe volající křivda na mrtvých.
Vave, tvé články a tvé 105x 148 jsou také takový patchwork – mistrně sešitá slova, která dávají oku i duši velmi lahodící a empatický celek. Děkuji.
Jinak, milí Zvířetníci, nastalo přesně to, co jsem tušila…že jak vylezu zpoza buku a malinko sem do hospůdky vstoupím, tak se přižene vlna ( práce) a zaplaví můj čas. Stalo se. Takže sem jen nakukuji, čtu, obdivuji i v duchu třeba vedu polemiky ( trošinku někdy), ale psát nestíhám. Polepším se, vlna opadá…
Li, myslím na vás…Je to zdlouhavé, těžké, únavné, vyčerpávající, já vím. ale – bude lépe!!Bude, bude, prostě bude!!! (rose1)
Aleno, je mi to líto…moc. Co víc dodat? Slova, že čas to trochu zaléčí, jsou v tuto chvíli jen slovy. (u)
Milí moji, celý den jsem byla pryč a koukám, že pod článkem o štěstíčkách se ho dnes dost zoufale nedostává 🙁 Takže postupně – milá Li, je to někdy šílené, tunel je mnohem delší, než se zdá, že na něj mohou síly stačit. Ale přijď se kdykoliv aspoň trošku načerpat síly, Jirka tě moc potřebuje! A k tomu jídlu – znáš vločkovou polévku s vajíčkem? To je ten typ „kojící“ polévky a namixovaná by mohla pomoct i chutnat. Kdybys chtěla přesný recept, tak napiš 🙂
Milá Aleno, je mi Pizizubky i tebe moc líto a bohužel naprosto přesně vím, jak se cítíš. Ono nešlo dělat nic jiného, pro něj to byla úleva, ale… na bolest tohle vědomí prostě nepomáhá. Objímám tě, poplač si… (rose2)
Aido, na maminku budu moc myslet, aby se dala rychle do pořádku. A je lepší, když na JIP skončila po kontrole, místo co by se jí udělalo zle doma, kde by mohla být v tu dobu sama (já vím, je to kdyby – ale stejně!) Dcerka se zotaví, nízký tlak je nepříjemný (jo, znám to dobře), ale naštěstí obvykle ne nebezpečný. Ale chápu, že v kombinaci s maminkou je toho až nad hlavu. Držím! (y) (h)
Jinak Maričko – skvělá uspávanka (dělám to taky 🙂 ), Rputinko – tyhle historky mi už od tebe vážně chyběly! a HanceW (od vedle) – jsi žena hrdina 😀 Já sice snáším hady celkem dobře (tedy ne jedovaté), asi líp, než velký hmyz (ano, i velké motýly! 😉 ), ale had na kotníku nohy položené na plynovém pedálu… nevím nevím, jestli bych civilizovaně zastavila a ještě poprosila o jeho odstranění! (chuckle)
Pan doktor už odjel, kocourek ještě leží v křesle, hladím ho, ale on už o tom nějaký čas neví. Musím ho uložit do toho posledního pelíšku, pod růži Eden Rose, než bude úplná tma.
Jinak to nešlo, já vím, rozum to ví, ale stejně tady brečím. Děkuju vám všem.
Jejdamane, tohle jsem prošvihla, od rána jsem na netu nebyla, je mi to líto za vás.
Ale víte o tom oba…
Amen
Ali. (u)
No, když už tu jsou takové jobovky, tak já se taky přidám. Včera dopoledne mi volala dceřina učitelka ať si pro ní rychle přijedu, že odpadává (= má hoodně nízký tlak a vždy při změně počasí nebo větší námaze omdlívá). MLP na služebce, městskou bych si to netroufla, nakonec nám s odvozem pomohl kolega od MLP. Do toho telefon od máti, že jí není dobře. Nakonec se jí udělalo líp, dceři taky, ale celý den dobrovolně ležela v posteli, to už o něčem svědčí. Dneska radši zůstala doma; máti šla na plánovanou kontrolu a rovnou si ji tam nechali, na JIP-ce. Takže začal kolotoč – domů pro klíče, k máti pro psa a věci, domů se psem, s věcma za máti; opět mi pomohl ten kolega, městskou by mi to trvalo tak 2x dýl. Doběhla jsem navečer, s jazykem na vestě, a moc prosím o palcodržení.
Aido, koukám, že taky moc májově nemáš. Držím (y) (h)
Aido – držím palce, ať se maminka i dcerka dají co nejdříve do pořádku. (y) (h)
Dcera už je dobrá, zítra jde do školy, máti nevím. Zítra za ní zas půjdu, uvidíme.
aido, ja jsem ve veku tve dcery z nizkeho tlaku omdlivala casto. Uz jsem to umela i predvidat, takze jsem si dala kafe lomcovaka (kvuli tlaku jsem vlastne zacala kafe pit) nebo panaka, nebo jsem oidlozila nakup a oznamila, ze omdlim…
Mamince drzim palce. (y)
D, tak tohle neznám. Ale ty jsi bojovnice, to je zcela jasné. Jsi asi strom, o který se ostatní opírají. Ale kdo to má pokaždé znovu vydržet. No nikdo se neptá.
Aido, starší dcera (za dva měsíce jí bude 17 let) měla tyhle kolapsové stavy také, holt dědictví nízkého tlaku po mamince ( mám extrémně nízký) . Jednou dokonce omdlela tak nešťastně, že výsledkem byl otřes mozku a „hnutá“ krční páteř. Kávu pít odmítla, colové nápoje taky moc nemusí , no, nakonec jsme to nějak přečkaly a dnes už nekolabuje. Ale jak se ted měnilo počasí, tak jsme se tu pěkně vláčně ploužily obě. Držím tlapy, aby i tvé dceři bylo brzy lépe, mamince samozřejmě také.
aido, vždyť jsem to říkala, že by bylo dobré si pár končetin připěstovat 🙂 Držím všechno (h)
hladím tvou tlapku i kočičí kožíšek… (h)
(rose2) (rose2)
Milí Aleno, teď jsem znovu krátce nakoukla a poplakávám tu s Tebou (h) (h) Je mi Tě nesmírně líto, taky jsem takhle hladila milovanou kočku, když jsme jí od veterináře přivezli pochovat. Určitě kocourek Tvoje hlazení i „posmrtně“ vnímal, co my víme, jak rychle odchází i ta zvířecí duše z těla. Ať nad ním Eden Růžička vždy sladce voní ((rose2) (rose2) (rose2)
Dozvěděla jsem se až teď, že s Pizizubkem bylo zle – tak ti přeju, milý kocourku, hezký pobyt za Duhovým mostem.
Milá Aleno, hladím po pacce, je mi tě moc líto (u) (rose2)
Alenko, je to smutný, já vím. (rose2)
Držím za tlapku, vím, že je to těžké, ale dokázala jsi ho nechat odejít, když to potřeboval (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Ach (h)
je to krutý,nespravedlivý,moc to bolí…ale až to přejde, tak se bude vzpomínat na to krásný ……a občas ukápne slzička..taky už to znám…. (h)
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Chlap stojí na břehu rybníka, na krku provaz a na něm obrovský kámen. Už se připravuje ke skoku, když k němu přijde policajt a povídá: „Člověče, stůjte! Co blázníte? Co vás to napadlo? Když tam skočíte, budu tam muset skočit pro vás.
Než vás vytáhnu, tak se oba promočíme a v týhle zimě dostaneme oba zápal plic. Tak neblázněte, jděte domů a tam se oběste!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer a nevěste hlavu, po volbách bude dobře. ~o)
Prosba o konzultaci k english speaking psopěstitelkám: když se píše, že někde volně pobíhající a se množící psi jsou něco zcela jiného než jejich údajní druhoví druzi, že – look like a breed apart: jak to řeknete zasvěceně po našem – vypadají jako úplně jiná chovná linie, nebo – ? Ďďď. Ano, Maričko a Mílo, jde o tamto, jojo.
Jakube, nešlo by něco jako „samostatně (postupně, uzavřeně, léty,vzájemným křížením) vyvinutá rasa“? A děkuji vřele, že se toho ujal. (clap)
Chovná linie = breeding line/stock/strain.
Á vida. Všem dík. A breed apart – to je názorné. Takže tam, co to je uvedeno, je to současně doslova a v širším, velice plastickém smyslu. Paráda!
Tohle jsou taky pěkné stránky, hlavně proto, že na konci jsou senzační výuková videa, co se vlastně z těch pruhů a čtverců dá udělat.
http://missouriquiltco.com/shop/
Takhle vypadá ten Scrap Bag: http://www.hancocks-paducah.com/Item–i-M-LBM
A proklikejte si Jelly Roll, to jsou tu pruhy, o kterých se psalo níže. A taky mrkněte na ostatní produkty, ách!
Všechny ty nařezané věci jsou samozřejmě dražší. Nejlevnější látky najdete na odkazu od Matyldy.
Moc se omlouvám, nejsem mimo téma, ale přímo na opačné straně tématu. Čekám doma na pana doktora, abychom společně pomohli Pizizubíkovi přejít za duhový most. Po úrazu se krásně zotavil, zahojil, ale tragicky a beznadějně mu selhaly ledviny, dnes byl hotový rozbor krve. Zřejmě se to projevilo právě v důsedku prodělaného stresu. Výhoda venkova je v tom, že vet je zvyklý jezdit, tak nemusím kočičáka vláčet a stresovat v obávané přepravce do ordinace, umře doma. Tak se nezlobte, že sem lezu s tak blbou zprávou.
Ach jo, držím za ruku, hladím tlapičku….. (h)
Alenko (h) ! Držím Tě za tlapku, tolik jste se s Pizizubíkem snažili! (h) Objímám Tě. (hug)
Zrovna jsem Ti chtěla psát emilka kvůli sobotě, ach jo. Písnu zejtra.
Ale jo, napiš, budu stejně dlouho vzhůru kvůli práci.
K životu patří i ta smrt, co se dá dělat, snad měl ten život, alespoň po dobu, co byl u mě, hezký. Byl to moc hodný kocour, přála bych mu, aby to býval měl lehčí, ale to si přejeme všichni, že.
(h) Ach jo (h)
Děvče, tohle nikdo z člověka nesejme, že? Právo a povinnost. Ke kamarádům a přátelům. Tisknu ruku…
Skoda Pizizoubka, snazil se a bojoval… A odesel obklopeny laskou a peliskem. (u)
Aleno, moc na vás myslím (u)
Aleno, to je mi moc líto. Hladím tlapku. (h)
Ach jo, to je mi líto. Drž se.
Tedy, pokud mohu za místní minoritu (nikoliv 4%, ani multikulti), tak přiznávám bez uzardění, že na „sysliště“ trpí i ona, zejména, je li výkonnou ( všimněte si- nikoliv velící!) menší 1/2 rodinného klanu a navíc bydlí v RD. Jen nasyslené věci jsou trochu jiného charakteru. Likvidujete vysavač? Je na něm přece 5m šňůry i s navijákem – to se bude někdy hodit. Tak se věci uskladňují, přenášejí, jednou za čas je provedena debordelizace- mírná, v mezích zákona, samozřejmě! Co je dámy Vašich „pár hadérek“? oprotinarvané dvojgaráži , sklepu a půdě vše plné pokladů = rovná se NAŠE KRÁLOVSTVÍ a rejpalkám je do něj pod hrozbou ztráty všech manželských ( i mimomanželských)výhod vstup zakázán ! Pokud jste na tom některá z Vás jinak, tak raději nereagujte ! Signalizovaly byste matriarchát v krystalicky čisté podobě ! (devil)
Milá Vave, štěstíčka opravdu mohou vypadat různě a záleží na každém, jak si jich dokáže všímat a vážit. Mariččina večerní hra na štěstíčko je krásná. Také někdy rekapituluji, co bylo ten den bylo pro mne šťastného a jak na mne zapůsobilo. Nedávno jsem byla za krásného dne v probouzející se jarní přírodě. S bytostmi, které mám ráda takže – štěstíčko. Nějaké fotky jsou tady
http://dig.rajce.idnes.cz/KRAS/
Máš pravdu, milá Alex (inlove) , tohle je štěstíčko. Máte tam tak krásně!
Alex: To jsou moc pekny fotky. Preju at si uzijete vikendoveho putovani a pocasi at vam slouzi.
Krásný fotky! Krásnej kraj!
Alex – Hřebenáč s dírou je úžasný – super fotky. Těším se na sobotu, jenom doufám, že počasí nám bude trošku přát (zrovna prší a prší a já s Toyou odkládáme večerní venčení, ale asi nic nenačekáme a budeme muset do té činy vyrazit – ach jo).
Děkuju vám všem za pěkné vzpomínání a příspěvky. (h) 🙂 A přeju nám všem, aby nejen rána byla šťastnější. (f) (sun) (f)
Maričko (inlove) , tu večerní rekapitulaci od Tebe opíšu, když dovolíš. Mám trochu pocit, že výsledek bude souviset právě s tím ránem.
Jo!, a odkazy na látky sem dám z domova, případně pošlu v emilech.
Takové obecné info k nakupování venku je tady:
http://www.savipatch.estranky.cz/clanky/nakupy/nakup-latek-v-zahranici
🙂
Jsem ráda, že hra sestřenky (a teď i moje) potěšila. Zapomněla jsem tam ale připsat, že k těm „hezkým věcem“ dne patří i zvířetnické komentáře (rofl) (rofl) (rofl) Ani nevíte, kolika z nich jsem se po prosmátem dnu (a náslledujích) pak ještě v posteli se zavřenýma očima a co nejtišeji řechtala (aby mi to choť nepřekazil dotazem, proč se směji a já musela vysvětlovat). Vaviným „mlamojem“ počínaje přes „čpí tam podkoní“(zapomněla jsem od koho – pardón) až k dnešní Rputi (chuckle) Ono se v každém dni něco najde, někdy dokonce od začátku do konce, ale tyhle zvířetnické perly jsou takové mé večerní stálice.
K těm štěňatům od Ap raději ani nic nenapíši – mít pistoli, tak střílim.
Li, jako ostatní, stále na tebe myslím (h)
Vave, tohle pravidlo je neotřesitelné. Sysliště hrozí, že mě zavalí a mě stejně napadá, že bych potřebovala to a ono ….. Roličky pruhů mě lákají právě proto, že odpadá pracné rovnání a řezání a jenom skládáš, přerovnáváš a šiješ….. On vlastně patchwork je jedno velké štěstíčko, většinou totiž jen mlhavě tuším, jak to bude vypadat a hotové dílo mě nepřestává okouzlovat. Někdy je to „jen“ pěkný tajtrlíček z korálků a občas vytoužený prstýnek.
Milá Vave, já bych se taky chtěla virtuálně přehrabovat v látkách, dej nám sem, prosím, odkaz (wave)
Třeba tady: http://www.fabricshack.com/cgi-bin/Store/store.cgi?menu=submenu-2000.html
Mým největším ŠTĚSTÍČKEM je Kocourek! Dává mi tolik, že ani netuší, jaké jsou to dávky. Myslím ale, že na rozdíl od drog, prášků, alkoholu, manželství, práce a starostí – tímhle se předávkovat nikdy nelze!!! Ale u koček platí obecně, že dokáží z lidí stáhnout jejich strasti a bolesti, přitulí se přesně na bolavé místo, přitulí se pevně, když je člověku nejhůř, slíznou slzičku a dají najevo, jak jim na vás záleží, jak vás mají rády/i a pro vás je to najednou pocit, že opravdu někoho máte!
Vavísku, bylo to krásné počtení, jen ten předposlední odstavec se mi trochu nelíbí! Ať dělám co dělám, ať chci jak chci, pořád se mi nedaří mít ráno a den takový, jaký chci! Zvlášť ne v posledních měsících. Možná je chyba ve mně, že neumím z toho dne „vypreparovat“ to lepší, ale teď je toho „lepšího“ tak pomálu, že bych lovila hodně dlouho v kalných vodách! Je to smutné zjištění, ale pravdivé!
Dále mne trochu mrzí, že musíme podobné věci vyhledávat na internetu v Americe. Smutno je mi ze zkrachovalého OP Prostějov, ze skláren, kde se tvořily tak nádherné věci, jedinečné ve světě a dalších našich manufaktur, menších či větších továren na krásu. Proč? Copak by se nenašel někdo, kdo by tady „rozjel“ podobnou výrobu krásných látek, patchworkových přířezů a dalších věcí? Vzory na vyšívání jsou také přece stále ke koupi! Asi nerozumím spoustě věcí ze zákulisí a beru to pouze očima člověka se „zdravým selským rozumem“, což je špatně, dívat se na to očima ekonoma, poplatného EU, budu mít jiný náhled. Nebo mám jen teď nějaký splín ze všeho! Aj tak móžno! Tak já se zkusím polepšít.
Smečka zdraví K.M. a její kocouří štěstí (h) A k tomu, proč různé krásné věci mizely a mizí, někdy až do Ameriky? Nevím, taky mi to přijde líto, ale možná to bude i proto, že v nás pořád ještě není pro to „krásné“ dost smyslu, že si nejsme vědomi ceny krásných věcí. Mám mezi přáteli několik velmi dobrých až špičkových řemeslníků a říkají v podstatě jinými slovy všichni totéž: lidé nepoznají kvalitu a nezajímá je. Chtějí buď věci levné, nebo značkové (přičemž důležitá je ta značka – ne kvalita práce). Těch, kteří si váží řemeslného zpracování a originality je příliš málo na prosperitu… A dobré řemeslo je drahý koníček. Hm – takže zase nic moc veselého do nového dne, což? Ale přesto – zkus úsměv, K.M., a až ti bude Kocourek příst na rameni, podrbej ho za vousky… Držte se oba, bude líp… (h)
Ne, nepropadám ani panice ani trudnomyslnosti, rozhodně je mi jasné, že vše má své řešení! Jen je to teď ještě o mnoho komplikovanější, s tím jsem vůbec nepočítala, ale to už je zkrátka tak: „když se něco s…., tak se něco s….., a to pořádně“. A protože já věci nedokážu odfláknout, tak neodfláknu ani průšvihy! Kosourek s oblibou hačá na široké opěrce křesla, ze kterého se dívám na televizi. Pak se celý natáhne, tlapičky na mé rameno, funí mi do ucha a vrní k tomu, šimrá mne fousínkama a vypadá moc blaženě. Já taky!!!
Mila K.M. : To je fajn, ze jste si s kocourkem tak dobre padli do noty. A nemam obav, ze slunicko na tebe zas zasviti zpoza mraku. (h)
To je tak pěkně napsáno, že se pod příspěvek s dovolením souhlasně a s povzdechem přilípnu.
A zdravím K. M. i Kocourka. Víš, připadám si v poslední době stejně jako ty, ale přesto – máme svá štěstíčka – ty Kocourka, já Elišku a Arinku, myslím, že bez nich by to bylo mnohem a mnohem zoufalejší. A někdy se to přece, musí zlomit a pak bude líp a líp…
Jedna firma to tady v menším dělá, s přířezy je to špatné, ale nechávají si dělat jen české látky. problém je v tom, že jsou dražší než ty z Ameriky a není v nich zdaleka takový výběr. Obávám se, že patchworková komunita se sice zvětšuje, ale ne natolik, aby uživila fabriku. Musel by to ten dotyčný umět nabídnout i do zahraničí ve srovnatelné cenové relaci. Což já sice vím, ale neumím.
Ale to by se nemusela živit fabrika! Kdyby se našel nějaký nadšenec, tak do začátků by určitě přes internet uspěl i z domova, látky se dají sehnat po celém světě, je to jen o tom podnikatelském záměru. Postupně se dá vše rozšířit až do neuvěřitelných rozměrů, i když se to zdá na první pohled jako pěkná pitomost. Když si vzpomenu na ty dva mládence, co si založili cestovní agenturu pro plyšáky – pošleš plyšáka na týden na dovolenou, oni s ním týden chodí po Praze a fotí nejzajímavější a nejkrásnější kouty, zákoutí, památky…., jdou s ním na večeři, do vinárny, do divadla, vše fotí a dokumentují, to vše za určitý obnos, pak vrátí plyšáka, spokojeného, napapaného, obohaceného o spoustu zážitků, ty zaplatíš a následující rok, na základě těch fotek, jedeš sám do té krásné Prahy, tak se musím smát! Taková „kravina“ by mne nikdy nenapadla a i kdyby, tak bych nikdy nevěřila, že to bude fungovat! A ejhle! Chlapci se tak rozjeli, že přijímají profesionální fotografy a „plyšákové pečovatele“ s průvodcovskými zkouškami a byznys jim jede jak po kolejničkách! No, proč by nemohlo fungovat to, že se budou dělat patchworkové přířezy třeba ze zbytků látek z celého světa, které se objednají za pár peněz, případně i zadarmo, a pak už se jen bude stříhat, řezat, sáčkovat, nabízet a odesílat!? Začít se dá i v uvolněném pokoji doma! Já taky začínala v ložnici, kde jsem měla žehlící prkno přes dvě židle, pod ním bedny od banánů – to byl můj psací stůl. Na něm krásný mechanický psací stroj. Počítač? Ani omylem!
Možná je to ideální práce pro postižené….
Ta plyšáková agentura mě opravdu „dostala“. Nikdy bych nevěřila, že tahle kolosální pitomost může fungovat, ale je vidět, že když se to vezme za správný konec, tak to funguje. :O Takže je to nakonec skvělý fór (y) . Neviděla jsem, ale četla jsem, že šli do pořadu Den D a skoro tam vůbec nešli, jak to připadalo praštěné i jim. A ejhle, ono to vyšlo (jako to většině naprosto nevyjde). je fakt, že v tom asi hraje roli i to, že majitel plyšáka třeba nemá zrovna velký obolus, aby se na dotyčné místo vypravil sám, tak pošle plyšáka a pak má radost z pěkných fotek a asi i videí.
Ano, je to smutné – látky z Emeriky jsou o polovinu levnější (a to prosím i poštovným) a výběr takový, že si ani vybrat neumím. Dají se sehnat i za 4 dolary/yard. Jen čas na šití je všude stejně drahý 😐
Vave, nechceš prodávat štěstíčka? Oprášit tento podnikatelský nápad? Už stojím ve frontě… 🙂
🙂
Já o tom nesmím také moc přemýšlet asi jsem nějaká divná. Co se u nás všechno vyrábělo a vyváželo. Dneska koupíte jen málo věcí vyrobených v Čechách a na Moravě. Asi ze všeho je mi smutno-
Marsko, to je pořád to samé: kde je poptávka, nabídka vznikne. Chceme my vůbec ty krásné věci z Čech a Moravy? Není mezi námi přece jen víc takových, co jim buď stačí Made in China – mizerné, ale levné, nebo naopak vyžadují kabelku od Gucciho, ale hlavně aby na ní byla ta značka? Co na tom, že dobrý modista udělá koženou kabelu originální a krásnou – není na ní napsáno Armani…
A k těm látkovým přířezům: fabriku zdejší poptávka neuživí, ale taková chráněná dílna by se toho mohla třeba ujmout. A třeba i přes internet prodávat. To by byla pomoc potřebným, a zároveň by si piškvorkářská komunita v kotlince přišla na své… K.M. má pravdu, tohle potřebuje člověka, který z toho udělá tenhleten „podnikatelský záměr“… 😀 Není tu někdo takový? Za bukem sedící? Možnosti mající? Halóóóó!!!
Spíš bych potřebovala člověka znalého textilácké problematiky- jak sehnat ty hadry co nejlevněji. Tu chráněnku bych možná našla…
škoda, že patchworku nerozumim. Já si jenom dělám košíky a teď jsem pokukovala po látkách, abych si do těch košů ušila „košilky“ a byla jsem úplně vyjukaná z těch látek v Ikea, kde se dá sehnat za 49,- metr na metr šedesát. Ale taky občas zajdu do výtvarných potřeb, kde maj v jednom koši látky na patchwork a kochám se. 🙂
No, chráněných dílen znám „hafo“ a i takových, které umí s textilem divy. V tom by problém nebyl. Problém by ani nebyl s látkami. Pořád tu je spousta továren a továrniček, které něco šijí a mají zbytky. Pořád je spousta výrobců. Také by se daly oslovit fabriky v zahraničí, které šijí oděvy a zbytky od nich odebírat v pytlích – podobně, jako se to děje např. s vyřazenými oděvy ze supermarketů, které se pytlují a pak končí v ČR v sekáčích. Jsou ještě nové, nerozbalené, s cedulkami původu. Prostě to funguje tak, že např. H+M v Německu jednoho dne vyhlásí, že ani to, co viselo ve skontu za 10% ceny venku na štendrech se neprodalo, takže DOST A PRYČ S TÍM. Pak jsou vidět zaměstnanci s žoky, kteří sbírají jednotlivé oděvy a cpou je do těch pytlů, které si nějaký podnikavec někam odveze a tam odtud si je odtáhnou další, kteří je pak prodávají např. u nás. Proto je občas možno koupit naprosto nové věci, krásné a kvalitní, třeba jen na váhu – sako do stovky apod. Miluju sekáče! Ale to jsem odbočila. Buď v rámci charity získat zbytky zdarma nebo za symbolickou cenu. Dovézt do dílny, kde někdo bude dodávat nějaké vzory, podle kterých se bude krájet a je to celé! Je to hlavně o organizaci! Vůbec ne o penězích, ty jsou v počátečním nákladu minimální! Ale o nadšenci, který to zorganizuje a vše bude vyřizovat papírově i jinak! Ach jo, já mít víc volna!!!!!!!!!!!!!!!!!
Kazové zbytky z fabrik vykupují firmy a prodávají je na váhu. Muselo by se to na fabriky uhrát přes tu charitu.
Každý snob se musí pochlubit značkou, to ani jinak nejde! Chraň bože mít něco českého! Byť kvalitnějšího! Ještě tak tolerují české módní návrháře! Dnešní VIP, kterým se také říká celebrity, byť jde o tu poslední „hvězdičku“ z bezvýznamného tv seriálu, prostě upoutají aspoň tím oblečením, když už nezaujmou tím, co umí! Jen to nejdražší – auta, oblečení…… až pak budeme myslet na ostatní! Ne nadarmo jsou honěni tzv. „módní policií“, kdy jsou středem zájmu bulvárů a o to víc se snaží vypadat in a zařadit se po bok slavných z Hollywoodu či Paříže, aby je náhodou někdo nezkritizoval, že jsou nevhodně oblečeni! A kritika je neúprosná, zlá a krutá. Jiné hodnoty neuznávají, jen hlavně být stále tím středem pozornosti ať to stojí co to stojí! Je mi jich docela líto!
Tak to jsem zvědavá, jak Káča uspěje jako návrhářka. Líbí se jí elegantní věci a věci se šmrncem, ne ten laciný kýč, co často chválí módní policie. 🙁
No, rozumní lidé dávají přednost kvalitě nad značkou! Spousta ve světě málo známých módních návrhářů z Česka má své zákazníky z řad velice známých osobností, které si ovšem na celebrity nehrají! Tomu fandím i těmto návrhářům, já sama jsem od Fejkové, když začínala, měla kabát. A to měla krámeček na Flóře, takový mrňavý, nikdo o ní nevěděl. Prostě se mi ty její návrhy i realizace moc líbily, tak jsem si časem pořídila kostým, šaty……… Takový Ateliér Donát, jehož výrobky neuvěřitelně elegantně obléká Květa Fialová, nemá chybu! Má nadčasové modely, mám několikery večerní šaty, vzájemně kombinovatelné, i postava typu „skříň dvoudvéřová“ je v nich elegantní a budí dojem celkem slušné figury – je to jak říkal kdysi Čochtan – když stojí po kolena ve vodě, padá mlha a vy koukáte doleva, zdá se vám, že vpravo je docela pěkná ženská, tak nějak to bylo, už si to nepamatuju! Nechci nikomu dělat reklamu, ale šaty od Donáta jsou pro mne mnohem cennější, nežli nějaká kreakce od kdovíkoho ze které se může taková slečna Hanychová zbláznit nadšením! A „módní policie“ je z ní celá u vytržení! Tak tomuhle moc nefandím!
Taky mám pár kousků od Fejkové, ještě z dob, kdy byla na Flóře. Nadčasové, kvalitní, krásné věci. Když to spočítám, první kousek jsem kupovala před šestnácti lety – a pořád drží.
Jo, já ten kabát mám dodnes, visí v igelitovém pytli ve skříni, ale občas po něm sáhnu! Jako po dlouhém liščím kožichu do nóbl společnosti, tak po tomhle kabátě, když jdu do divadla! Kdy já naposled byla v divadle?????????????????????
K.M., ateliér Donát obléká moji ženu už mnoho a mnoho let – to o nich taky ještě nikdo moc nevěděl a měli v Praze jen mrňavé odděleníčko v OD Kotva, tak se dvěma „štendry“… Něco se mi líbí moc, něco míň (k tomu „míň“ patří třeba mohutné, mnohabarevné a různě nepravidelně rozevláté kabáty), ale z mého laického pohledu – líbí.
Terro, je tady venku pár obchůdků kde se koupí za rozumnou cenu české výrobky, ale obchůdky ubývají a ubývají a asijští spoluobčané je zabydlují. I když kupuji hrneček, tak koukám kde byl vyrobený a kupuji český. Ale menšina lidí to nemůže zachránit, když je to celosvětový trend. Nenaříkám tady, podnikám ve výrobě už dvacet let, tak vím co to obnáší.
Jsem si o tomhle dneska koumala – měla jsem chuť na dobrý párky. Jeden jak druhej, jak třetí… prostě všichni řezníci se předháněli, kdo bude mít větší nápisy, co všechno levnýho maj. Ale že by někdo nabízel (aspoň nabízel, když už ne prodával!) kvalitní věci?
Samozřejmě každej rád ušetří, ale tady se to zvrhlo v takovou hysterii – ať je to sebeodpornější, hlavně lacino.
Tak jsem koupila květák.
Vavísku, s tím štěstíčkem máš hodně poravdu, ale někdy to neplatí, nebo je sakra těžké to realizovat… ale nezbývá než se snažit – ta Maričky „hra“ je úžasná (clap) (h)
a já si teda něco najdu hned teď – a bude to smích nad tvým …jsem strávila několik báječně vzrušených večerů tím, že jsem si vybírala a kombinovala látky a ukládala je do nákupního košíku. A když odbila půlnoc a účet se rovnal zhruba mému ročnímu platu, vysypala jsem s povzdechem košík… 😀 😀 😀 😀 😀
(P.S. něco chci otestovat, škoda že tu není možnost náhledu)
stejně to asi nefunguje 🙁 (anebo chybka u mne mezi židlí a klávesnicí)
noooooo, holt asi jo 🙁
takže tady radost žádná, takže – dnes se budu držet té výše zmmíněné!!
Jak jsi vyrobila to tučné písmo?
Že by takto ?
Díky za návod (rofl) (rofl) (rofl)
Vraž text mezi formátovací znaky. Takhle: sem přijde text.
No jo, to jsem čekal. 😀 Jak bych to popsal sakra, já nejsem programátor….
Nejdřív přijde velké B zavřené mezi znaky „větší“ a „menší“, potom napíšeš text a nakonec přijde lomítko / a za ním zase velké B, obojí znovu zavřené mezi znaky „větší“ a „menší“.
Když například místo B použiješ velké I, bude tam zase kurzíva, apod. Stejně se dělají barevná písma, atd.
Dík.
mělo být i červené!!! (yawn)
GRRRRRRR
říkám GRRRRRRRRRRRR
Zkus modrou (rofl)
Zkus vodu, milá Lízo, milá Lízo, zkus vodu, milá Lízo, zkus vodu. (wasntme)
Ze bych to taky zkusil?
Vypada to ze je seznam povolenych tagu dost omezeny. Ne ze by to vadilo.
Tak jeste jde kurziva. <i>takhle</i>
(Pro pripad, ze by &cosi; nefungovalo tak kurziva se dela „mensitko“ „i“ „vetsitko“ to co chcete kurzivou „mensitko“ „lomitko“ „i“ „vetsitko“.)
Ani se nedivím, ono s povolenými html tagy se dají stránky slušně hackovat 🙂
Proč vrčíš ?
Protože chce vrčet červeně a nejde jí to (rofl)
Pokus: Červená a tučná
Hele, ta barva fakt nejde (think)
Ještě jeden pokus: červená
Tak nic 🙂
(OT) Hlasani … vcerejsi divadlo dopadlo dobre. Posvitil jsem si na ne. Parkrat jsem myslim rozsvitil nebo zhasnul o vterinku dve pozde … u diiivadla ktere je prakticky cele na hudbu na tom zalezi … ale celkove myslim dobre. Jenom teda reknu vam … nezavidim osvetlovacum. To je horsi nez vystupovat! Kdyz je clovek na parketu, pred publikem, tak nema cas byt nervozni. Zacne hrat hudba a jedem. Ze je okolo publikum? Nestiham! Muzika, ja, partnerka, parket, ostatni pary a tim to hasne. Na uvazovani neni cas, furt se neco deje.
Za pultem je to horsi. Pustit muziku, pul minuty nic, pomalu rozsvitit 6ku, dve minuty nic, rozsvitit 1ku a stahnout 6ku, cca tri minuty nic, na hudbu rozsvitit 4ku, minutu nic, stahnout 4ku a nasvitit 2kou, tri a pul minuty nic, najednou stahnout jednicku a dvojku a pustit tak na tretinu vykonu petku, … vetsinu casu nic nedelam, pak ve spravnou chvili dva nebo tri pohyby … to jsou nervy! I za ostatni.
Tuplem po cele jedne zkousce s nekompletnim hereckym obsazenim v pondeli a dvou odsledovanych zkouskach a jednom predstaveni v nedeli.
Jo! Kvalitní spolehlivý osvětlovač je v tyjátru vélmi vážená osobnost, tak tak!
Určitě!
Včera jsem byla na paní Hegerové. Zpívá pořád úžasně (h) . Kromě kapely představuje při představení i osvětlovače a zvukaře, to se mi moc líbí.
Kvalitni urcite. Ovsem to se me netyka 🙂
… nejen ze jsem byl pozde. Uplne na konci jsem uplne zapomel malilinko prisvitit sestkou.
Jendo, to přijde. Patnáctá – osmnáctá repríza 🙂 Dělám si legraci, obdivuju tvou odvahu do toho jít. Možná si dovedu představit, jak ti bylo. Asi jako mně, když jsem se kdysi postavila na parket a pronesla „Váš milý tancmajstr XY bohužel onemocněl a dnešní lekci tedy povedu já.“ (rofl)
Tolik repriz nebude. Dochazi pribuzni, kamaradi a znami 🙂
Sice se tam ted posledne par neznamych lidi objevilo, ale na to aby stalo za to dat jeste nekolik repriz to neni.
Milá Dede (inlove) , dojala jsi mě k slzám samostatnou rubrikou, moc Ti děkuju. (h) Budu se snažit, abych si ji zasloužila. (nod) 🙂
Je to víc než zatraceně těžké… vlastně by takové své malé štěstíčko měl mít každý sám v sobě, třeba milou vzpomínku, jak se praví v jednom českém filmu, jako ohříváček na horší časy …
Kdepak v sáčku, my ve starší době kamenné jsme si kupovávali kartonovou roličku, zabalenou v hedvábném papíře! Taky byly na stojato vyrovnané v krabici a smělo se jen ukázat, kterou. A žádné štěstíčko, „kočka v pytlu“ to byla. (cat)
Pamatuju ijá, ijá…
Jo stesticka, byvala neodolatelna, a to zklamani, kdyz v nich nebyl vytouzeny prstynek :))
Omluvuju se za zvedavost – kam kam do Emeriky na pytlicky s latkama? 🙂
Snugi (inlove) , písni mi na arolf tečka 07 zavinutka gmail tečka com, pošlu Ti odkazy a pár slov v mailu. 🙂
Milá Vave,
zase jsi mě vrátila do dětství – štěstíčko za korunu jsem si kupovala na hodech od komediantů. To bylo napětě, než ruka šmátralka vybrala ten správný papírový sáček, při vytahování jsem ho potěžkávala a rukama zkoumala tvar. Jak jsem toužila po prstýnku s červeným průhledným srdíčkem … a většinou to byly panáčci z korálků! No byly krásní, to zas ano, ale srdíčkový prstýnek to nebyl ;( . A stejnak jsem si odpustila dvě pohoupání (jedno pohoupání za padoš – moje nejoblíbenější atrakce) a na druhý den stála u štěstíčka zas.
A jak si tak uvědomuju, jednotlivé dny-štěstíčka si taky ráno potěžkávám, jestli v nich jsou prstýnky s kamínkem – ale jsem ráda i když je v něm korálkový panáček. Nakonec – nemám tolik prstů, kolik bych si mohla vytáhnout prstýnků.
P.s.: Přeju ti, aby z Ameriky došel pytlíček s těmi nej klůcky. A až je poskládáš dohromady a ušiješ z nich nějaký dárek, tak ten obdarovaný vzdychne štěstím a obdivně vydechne: „Jo, tak to je amerika!“ (amerika pro nás byl výraz největšího obdivu).
Mým největším štěstíčkovým úlovkem byl tmavě modrý srdíčkový prstýnek. Kdepak je mu konec!
Dík Vave, že´s mi to připomněla.
Vaví, poslední odstavec je dost možná tak jak píšeš, ale nevím nevím… V poslední době se každého nového dne bojím. Kdyby to bylo v mé režii, tak bych si dovolila kdeco, jenže ono to tak není. Zrovna dneska jsem jak na péro. Jirka jde na ozařování o dvě hodiny dřív a pak ho čeká CT a další vyšetření, aby se vědělo jak léčba zabírá a co a jak. Kdybych na to tak měla vliv………..Nemám. Musím čekat. A bát se. Už váží pouhých 65 kilo, při 197 cm výšky…. Už není schopný jíst tuhou stravu. Pouze polívky, jogurty, puding. Chůze po schodech ho natolik vyčerpá, že si musí na chvilku lehnout….Vyhlížíme konec léčby, chemošky i ozařování by měly odpadnout koncem května, jenže s chemo má teď zase odklad protože špatná krev… A já už začínám mlít z posledního a nemám kde nabrat sílu… Tož tak….
Hezký den 🙂
Ach Li, viem ako ti je. Moja mamička schudla z 85 kíl na 45! Žiaľ neskončilo to dobre. Žalúdok.
A psa – Astora s jeho okom som priskoro chválila. Dnes ho má krvavo zapálené a vraj liečba trvá asi tri týždne. (tmi)
Li, myslím na tebe dlouhodobě a tisknu všechny palce. Máš to opravdové martýrium a Jirka ještě větší. Já vím, že je vám oběma ouvej, ale bojujte. S tou krví je to problém, vím, ale snad příští výsledky dovolí dokončit léčbu a pak se to jistě obrátí k lepšímu. Já tu pořád vidím to světlo na konci tunelu, i když vím, že ti už připadá zatraceně dlouhý. (y) (y) (y) (y) (y) (y) (h) (h) (h) (h) (h)
Lídošku, držím vám moc palečky. Zkus mu sehnat kukuřičnou kaši a slaď hodně medem. (h)
Lídošku zlatej (h) (h) (h) , objímám Tě. Vůbec se nedivím, že se Ti „štěstíčko“ špatně hledá, jsi v krajní situaci už dlouho. ;( (u)
Když jsem koukala na ty fotky, napadlo mě, že když už jsou holky doma, že bychom se měli mrknout na ty boudy a nějak naplánovat jejich opravu, jak jsme se předběžně domlouvali. Mám teď trochu chaotické dny, ani jsem nezvládla odpověď na Tvůj mail, ale pochlapím se a něco vymyslíme. (nod) (inlove)
Neumím Ti moc pomoct, Li, fakt nevím, jen zapaluju tu svíčku. (h)
Milá Li,
je mi nesmírně líto, že ti nemůžeme nijak pomoct a ty svou bolest musíš nést sama. My můžeme jenom na vás myslet a doufat, že Jirka tu svou krev zkrotí a bude moci dokončit chemo a že pak bude už líp.
Dávej na sebe pozor a jez a pij a semtam odpočívej! víš, že na tobě visí tři živůtky – jeden lidský a dva pejsčí. (y) (h) (y) (h)
Li, taky moc držíme pěsti a myslíme na tebe. Je to na pytel, že nemůžeme pomoct i jinak…
Ach jo, Li. (hug)
Lidko, moc držím pěsti. Vím, jaký to je boj, a tak přeju, abyste ho vybojovali vítězně.
(f) Li, až za nějaký čas Ti budu moci napsat, jak moc s Tebou cítím a jak moc Vám oběma držím palce. Teď by to bylo příliš kruté.
Li, držte se, oba, myslím na Vás.
Li, moc na tebe myslím, i když nemám třeba čas to sem psát. Ono je to často horší pro toho, kdo bezmocně přihlíží, než pro samotného nemocného. Vydrž, ono to dobře dopadne, jenom to bude nějaký čas trvat. Možná tady mají včelaři ještě nějaký domácí med, mám se zeptat?
Já vám všem moc děkuju. Pomáháte mi strašně moc tím, že jste, že mám místečko, kde se můžu svěřit, vybrečet, můžu si trošku poskládat myšlenky a číst vaše milé slova. Díky!!! (h)
A k praktickým věcem, med ho škrábe v krku a vyvolá velké záchvaty kašle, to už jsme vzdali. Kaše, kromě krupicové, má rád, ale teď už jsou na něj moc husté, není schopný to polknout … Takže polívky, polívky a pak ještě polívky…
Vím o paní, která to měla na štítné žláze. Ozařovali jí to drasticky, prý do sebe dokázala dostat tak jeden nutridrink za den a to ještě s největším sebezapřením. Co vím, bylo to snad 64 dávek ozařování každý den. Dali jí tuším rovnou dvojnásobnou dávku. Prý jen představa polknutí byla strašná a k prvnímu polknutí se musela strašně přemlouvat, tak to bolelo. Dnes je jí, pokud vím, dobře. Je to smutné, ale věřím, že bude líp a Jirka se brzy bude moci zase najíst a sebrat síly. (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Ano, Li (y) Když tady Apina zmínila ten Nutridrink, tak jsem si uvědomil, že jedna kamarádka před mnoha lety prošla podobně devastujícím léčením (úspěšně!) a jediné, co do sebe vpravila, byly izotonické iontové nápoje. Dostala tak do sebe i nějakou tu energii, poměrně málo ji dráždily a nezatěžovaly žaludek. A to byl tehdy výběr „ionťáků“ velice omezený. Přesto tvrdila, že jí pomohly, když bylo nejhůř. Takže k tomu Nutridrinku třeba nějaký ten ISOstar nebo podobnou věcičku? Moc na vás myslíme, bojujte oba – to je snad vůbeto nejdůležitější… (h)
Ale no jo, no. Žádné „vůbeto“. Vůbec to nejdůležitější mělo být. Třeba bylo psáno, že to mám zopakovat…
Jirka má taky ozařování každý den, 39 dávek. A k tomu chemošku. Je toho najednou moc. Nutridrinky samože pije, těch máme plnou lednici.
Lidošku, moc a moc na vás oba myslím a držím palce! (y) (y) (y) Jirka to zvládne (h) (h) (h) (h) (h), bude líp !!!!!
Drž se, nezapomínej, že ty musíš být zdravá, ať to všecko zvládnete!!!
(f) (f) (f) (f) (f) (f) (f)
Li: myslim na vas a preju hodne sily a zlepseni stavu. A davej na sebe pozor. (h)
Lidunko, pozor ale na nutri drinky – nesmí se to s nimi přehánět, jinak hodně devastují žaludek. Ty polévky jsou výborné, hlavně zahuštěné, tzv. „kojící“. Mohou být naředěné, aby hustota nebyla taková, mixované, lépe se tráví, možno pít i širokým brčkem. Existují také speciální láhvičky, podobné, jako pro malé děti na tekutou stravu, se širším náhubkem, kterými se dobře do žaludku mixovaná zahuštěná polévka dostane. Hodně pít, udržovat důležité tekutiny v těle. Moc držím palce! (h)
Milá Lído, často na vás oba myslím, představ si, že zrovna dnes ráno u snídaně jsem o vás mluvila se svou polovičku a vyprávěla, že pesové jsou už na místě, ani nevím,jak na to přišla řeč 🙂 . Musí to pro Tebe být strašně těžké, nejhorší je ta bezmoc. Kdybych Ti jen mohla nějak na dálku dodat trochu síly navíc… (h) (y) (h)
Ano, Li, zrovna pro tebe je sakramentsky těžké najít v každém dni něco pěkného. Myslím na tebe často. Drž se. Držte se oba. (y) (y) (y) (h)
Lídošku, myslím na vás průběžně celou dobu, i když se tu moc neobjevuju (y) (y) (y) (y) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)
Milá Li, posílám srdíčka tobě i Jiřímu, víc bohužel neumím….. ale vím, že to dopadne dobře !!!! (h) (h) (h)
Li, procházet peklem nejistoty a strachu musíš sama, ale sama nejsi. Nás je tu hodně, kteří na vás oba myslí a přejí at‘ se vše v dobré obrátí.
Když jsem byla v nemocnici na malé operaci, na chodbě byl k dispozici stůl s ovocem a TEKUTOU ovesnou kaší. Byla ochucena skořicí a trochou cukru a chutnala nebesky. Když jsem pak totéž zkoušela doma, zdaleka to nebylo ono. Nevím, jak tam s tím čarovali a jistě už jsi něco takového také zkoušela, ale myslela jsem, že bych o této formě kašopolévky mohla dát vědět.
Ano, rozmixovaná, v Bohunicích myslím bývala taky. To nemůže škodit, myslím optimální kompromis všech požadavků/zákazů/příkazů…
Milá Li, jsem tady s tebou! (h) Držím palce, myslím na vás oba každičký den. Kdybych tak mohl alespoň radou, kousíčkem něčeho pomoct. (h) Pečuj o sebe, Jirku pozravuj a holky podrbej.
Li, jakmile ta léčba skončí, dá se Jirka zase do pořádku, i když ne hned. Děláš pro něj to nejlepší, uvidíš, bude líp… (h)
Milá Li, myslím na vás (h) . Kolegyně z práce byla s něčím podobným doma rok. ALE PŘEKONALA TO. Už zase dělá.
Opatruj se, starej se o sebe. Třeba si nařizuj budík, abys nezapomínala jíst a pít. jsi pro Jirku hrozně důležitá!
OT pro Myš
prosím, platí termín 13.5. pro ZOO? A ještě, kolik je teď Myšátek? Nějak nemám čas prohledávat všechny diskuze. Děkuji.
Olčavičko, platí. Myšátek je šest – 5 kluků a jedna holka(vydá za deset kluků).
děkuju, přijdu 🙂 a moc se těším (inlove)
Taky se na všechny moc těším. doufám, že se mi podaří vyčarovat lepší počasíčko. Udělám, co bude v mých silách 😉
Myšičko (inlove) , já opravdu nevím. Trochu se na mě valí termíny pracovní i doktorské, nemůžu bohužel slíbit nic. 🙁
Vavísku, není to povinnost, máš svého víc než dost, uvidíš, jak ti to vyjde.
Když budu zdravá (to si musím říkat vždycky 🙂 ), budu na značce! V kolik přijedete?
Veram, moc se těším. Měli bychom dorazit zase po deváté na Roztyly, ale záleží na tom, jaký bude provoz na silnicích. Budu zase psát průběžné smsky.Kluci se zjančí radostí.
Dyť já už taky, prosím. Mě bylo třeba jenom nenápadně potichu seřvat a už o tom vím a je. A bude.
Ale jo, prodávají. Jmenuje se to kindrvejce. Nějak to ale není ono. 🙁
Ale Pů, ještě, že Tě trochu znám a vím, že to přirovnání bereš s nadsázkou. Kindervajko nesahá štěstíčkům ani po paty! Štěstíčka v časem a dětskýma ručkama ohmatané krabici a o kousek dál voněla cukrová vata, houpačky vrzaly a létaly až k nebi a lochneska a řetízkáče a amplion vyřválal Kristýnku….
ÓÓÓ, ty krásné časy, kam jste se poděly…?
Ale je to citoň, vysloužila jsem si hned dvě jedničky (5+6), heč.
Však to byl taky povzdech. Kindervejce jen jen nepovedená parodie na tato štěstíčka.
V sobotu jsme byli „na pouti“ s Tádoškem. Poprvé jsem na pouti ani na dvě rány nevystřelila růži – ale paní byla hodná a zahrála se mnou tu skvělou hru, že spadla dolů, a tak Tádoš růži pro maminku od mě nakonec dostal. (h)
Dřív jsem s poutí jezdila, tak od tý doby nestřílím, kor teď, když je krize, tak maj ty pušky ještě víc rozharašený. 🙂 Takže momentálně je vystřelení růže taky takový štěstíčko. 🙂 Ale prodávaj se pořád! Viděla jsem je! Vždycky si u toho zavzpomínám právě na ty prstýnky…
Vzhledem k tomu jak sejdrem jdou me ruce i oci, je to uplne jedno. U me to byla vzdycky cista nahoda. Mozna, ze by se to naopak vykompenzovalo … 🙂
Nic si z toho nedělej, já musím na pouti těch růží vystřílet 5 (MLP, Verča, Jana, ČT a švagrová). Rok od roku je to dražší ale držím se na limitu 8 ran (zatím).
Stejně je nejlepší „Staročeská střelnice“, kde se střílí na hejbací obrázky a na kuličky a tak. Tam snad i ty pušky jakž takž fungujou.
Zdravím všechny! Tiše sleduju a držím (y) potřebným…Ale dnes se musím ozvat, protože musím podat hlášení. Páneček byl včera cvičit v poli za městem a cestou zpátky mu přes polničku před autem přeběhlo štěně. Malé. Zastavil a zjistil, že tam jsou v křoví a kopřivách dvě-tři- čtyři!!! Tak sedm-osm týdnů staré, béžové, s ouškama dolů, s delší hrubou srstí. Mokré, vyděšené, naříkající a při odchytu se zoufale bránící. Své dva psy posadil do jedné bedny a do druhé pochytal ty zoufalé stvoření. Odvezl je za mnou, prozkoumali jsme pohlaví-jeden kluk,tři holky,jedna holčička naprosto skvělá v projevu a s krásným ksichtíkem. V náruči se nechaly ukonejšit, v bedně se zakutaly spolu pod deku. Odvezli jsme je měšťákům, měli je odvézt do útulku(občan do útulku psa předat nemůže). Bohužel sestava na služebně nebyla zrovna psomilná, ale snad je do toho útulku odvezli. Tak tolik naše včerejší štěstíčko. A těm pytlíkům s neznámým obsahem jsme říkali „kočka v měchu“!
To snad není možné, co to je dneska za lidi ! Věřím tomu, protože máme zkušenost také: už je tedy delší dobu – bylo to po vánočních prázdninách večer, když se vracejí lidé z chalup /asi/. Jana byla venčit Dona. Přiběhla domů a říká: někdo tady střílel, viděla jsem, že zastavilo auto a potom něco běželo, nejspíš zajíc. Ukázalo se později podle krvavých stop na silnici a v okolí, že to byl pejsek. Našli jsme jej a byl opravdu postřelený od hlavičky k zadní nožičce, Zadní nožku měl ošklivě poraněnou. Ubytovali jsme jej u nás, zajistili ošetřování. Měl štěstí, když jsme jej vykurýrovali, kamarádce odešel pejsek za duhu a tak si ho moc ráda vzala- vypadal jako zmenšenina labradora, byl to kříženeček něčeho s něčím, ale mé kamarádce mnoho štěstí a radosti přinesl.
Dík za pejska, Marsko. (h) Vyjadřovat se k chování těchto „lidí“ už ani nemám sil.
Ap – včera si svůj sáček se štěství vytáhla i ta štěňata. (h)
Ano, vééééliký pytel štěněcího štěstí (h) Toho lumpa, co je tam odložil, radši nechci znát. Tak doufejme, že si s nimi v útulku poradí a najdou jim přívětivé „doma“…
Milá Ap (h) , vy to máte tak nějak v genech – nacházíte psy, koně i štěňátka. Patří vám obrovský dík (clap) (h) (y) (f) .
No a ti ne-lidi, co dokáží takhle zacházet s živými bytostmi, doufám, že na ně taky spravedlivě dojde. (punch)
Vave, nejsem od přirody pesimista, ale obávám se, že nedojde. Nějak už jsem na tu slepou dámu s váhama v ruce přestala věřit. Měla by zahodit šátek a vzít si brejle!
Kdybych toho, kdo je vyhodil dostala do ruky, vykopla bych ho nahatýho a svázanýho do kopřiv na hnoji. (puke) :@
Štěstíčka jsou nejrůznější. Také kouzelnící je rádi používají.
A to si takhle kouzelník, při představení v jedné vsi, vybral jako figuranta místního páriu a opilce zvaného Habešan. Kouzelník předvedl prázdný látkový pytlík, mávl hůlkou, pronesl Simsalabim a vyzval Habešana, aby do pytlíku sáhl a vyndal vyčarované.
Habešan se zarazil a zaraeagoval po svém: „Jo vole“, pravil „a vono tam bude hovno“.
Lidi zbourali hospodu a kouzelník už nepředvedl ani jeden trik. Prostě nemoh…
A my všichni jsme se chechtali ještě nejméně týden … taky štěstíčko! 🙂
Rputi!!! Pláču! Smíchy pochopitelně (y) (rofl) (rofl)
Rputi, večer budu moci vzpomínat alespoň na jednu hezkou věc – na to, jak si mě teď rozesmála k slzám 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀
(rofl) (rofl) (rofl) (clap) (chuckle) (rofl) Rputí rputiny mi vážně moc chyběly (h) (rofl)
Rputíííí!!! Tvoje rpuťoviny jsou jako perličky na dně mořském – vždycky se mi tak nějak zatetelí dušička, když si těch pár řádků přečtu.
Jsem přesvědčená, že jsou lidi, kteří mají v sobě magnetismus a příhody a příběhy se k nim přitahují neodolatelnou silou. Ty patříš mezi ně.
Rputinka (inlove) je dneska ve vrcholné formě! (y) (rofl)
Tak do takový hospody radost chodit. 🙂 To se bude vyprávět ještě dlouho a dlouho. 🙂
Rputi, no konečně zase rputírna jaksepatří! 😀
Chudák kouzelník, takhle mu zkazit číslo (chuckle) ….. (rofl) (rofl) (rofl)
Ale největší číslo je Rpuť.
Souhlas – Rpuť se dostává do špičkové formy 😀 Myslím, že ani kouzelník dlouo nezapomněl…
Jejda, děkuji všem (blush)
(rofl) (y)
úúúúúááááúúúú (rofl) (rofl) (rofl)
rputíš, děvče, rpuší! ale krásně rputíš!
Rputi, ty jsi čííslo!! (sun)
Jééé Rpuť rputí!!! (rofl) (y) (rofl)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
úterní klasika – nic ráno nestíhám, neboť klušu na ranní výuku.
Štěstíčka se dají koupit i dnes! Na různých trzích (vánočních, historických a jiných) obvykle jeden prodejce bižuterie má štěstíčka v papírovém pytlíku a kolem košíčku s ním stojí děti a dumají, co by se tam tak dalo najít a jestli mají radši investovat do štěstíčka nebo do sekaného tureckého medu…
Já jsem ty záhadné krabičky milovala. A jásot nad novým prstýnkem nebral konce, zvlášť když měl kamínek průhledný! To byl přece skoro pravý drahokam. 🙂
🙂
Byl jsem pred nedavnem s kamoskou v trafice s kavarnou. Potrebovala spolecnost, kdyz to vypadalo, ze kvuli sopce neodleti do Statu za přítulem. A u kasy měli košíček s prstýnky za pět korun.
Tak dostala pro štěstí prstýnek za bůra. S modrým sklíčkem.
Místo přes Londýn to nakonec vzala přes Madrid a (myslim) Bogotu, ale doletěla.
Jendo, přitul je skvělý termit. (y) (chuckle) (clap)
Vave, ja ta stesticka strasne milovala. Prodavali je u nas na vesnici v papirnictvi naproti zakladni skoly. Ale byly v krabickach – obycejnych, nebarevnych a nedaly se prohmatnout. Jak malo nam stacilo ke stesti….
Milá Vave, zase moc hezké povídání k zamyšlení. (whew)
Když byl synek mojí sestřenice malý, každý večer v postýlce před spaním se svojí maminkou hrál hru – „co bylo na dnešním dnu hezké“ (taková trochu Pollyannovská obdoba „být rád“). A sestřenka vždycky klučinu přinutila, aby našel alespoň něco, co se mu na končícím dnu líbilo, i když na to přávě neměl náladu, nebo mu musela sama pomoci něco najít. Tomuhle klučíkovi bude v listpoadu 30, ale já jsem si tu hru přivlastnila a hraji ji celá ta léta v mysli každý večer. U dětí se takováhle hra jistě hraje snáze, než u dospělích. Ne vždy jsou naše dny vydařené od začátku do konce, někdy vůbec ne. Ale přesto se snažím najít něco i když to dá třeba trochu práce – a to je na hře to zábavné a hned se lépe usíná, když si to „hezké“ připomenu. Dneska, když jsem po dešti obcházela zahradu, objevila jsem ve větvích tři nová ptačí hnízda. Není to nic závratného, ale mě se při představě natahujících se hladových krčků určitě bude dneska hezky usínat. 🙂
Jejda, Maricko, to je hezkej napad. Budu se na to muset cvicit. ja jsem furt v jednom fofru a mysl mi lita od jedno k druhymu a pak usnu….
Maričko, to je nádherná a moudrá hra (nod) (h) . A v zájmu klidného spaní a větší pohody bychom se ji měli naučit všichni. Jenže člověk je většinou potvora nevděčná neukázněná a vybavuje si spíš kde nechal tesař díru 😛 .
Tak toto je krásné. Tohle bych měla praktikovat i já. Každý den si vzpomenout na něco hezkého z uplynulého dne. No někdy se to opravdu nepovede, ale pokud se nedějí nějaké velké pohromy, tak je to v někdy těžkých dnech moc kdobrá věc.
Maričko, to je fakt krásná hra a já jí taky zkusim ode dneška hrát. Třeba se mi bude konečně dobře spát, když nebudu myslet na všechny problémy kolem stavby domu a kolaudace. Jenže ono se to tam stejně vkrade… Ale za pokus nic nedám, takže díky za radu!
Třeba se nekrade na stavbě a hned máš hezkou myšlenku.
Vidíš, to mě vlastně nenapadlo. 🙂 Proč řešit, že jsou už 14 dní po termínu předání stavby a bydlení zatím v nedohlednu. Hlavně, že tam nikdo nekrade lešení a polystyreny a střechu. Nebo by mi to taky mohli zapálit, je to dřevostavba, tak by to bylo hned. 🙂 Dík, tohle si budu říkat každej den. Vždyť vždycky může být hůř…
Taky bych to mel zkusit 🙂
Zrovna na dnesek i na vcerejsek se mi usinalo dost spatne. Ne ze by se delo neco tak strasneho, ale nejak ten mozek nesel vypnout. Neslo prestat myslet.
Jsou lidi, a těsně před důchodem, co ten mozek ještě nezapnuli. A nevypadají, že by jim to ňák extra vadilo…..
To nic, já jen dnes asi 2 hodiny tlumočila třem účetním a daňařovi. Tihle čtyři potřebovali informatika, aby se domluvili. :@ By mě piclo.
A jsi si jista, ze by bylo co zapnout? Nekteri lide maji tak maximalne prodlouzenou michu.
Prodloužená mícha (rofl) (y) (rofl) , to si musím pamatovat.
Maričko, ty jsi totiž úžasná ženská, víš?
Mari, tohle je úžasná h r a ! Já to zavedu hned v sobotu v Počeunicích.