Podél jihokarolinskeho atlantického pobřeží, na jih od Charlestonu až po hranici s Georgií k městu Beaufort a do těžce definovatelné části vnitrozemí se nachází území tradičně zvané Lowcountry. Tedy země nízko položena – takové jižanské Nizozemsko. Není to okres nebo region a na mapě to pod tím jménem asi nenajdete. Je to spíš pojem, spojeny jistými zeměpisnými, historickými, společenskými, a dokonce i kulinárními rysy.
Je to kus země, kudy se spousta řek vlévá do Atlantiku, a cestou vytváří delty, zálivy, bažiny a slaniska. Řeky mají převážně stará jména v jazyce Cherokee Indiánů; jako napr. Coosawhatchie, Salkehatchie, Combahee, Congaree, Enoree, Keowee. Ve vnitřní části Lowcountry řeky často vypadají velmi tajemně. Vroubené starými duby, cypřiši a borovicemi. Z mnoha stromů visí cáry tzv. španělského mechu (Spanish moss).
Není to mech, není to lišejník, je to rostlina, která není parazitní, ale žije na větvích stromů a nabírá živiny ze vzduchu. Ve větru vlají jak šedé vlásky stařenek. Stromy se sklání nad řeku, až téměř vytvoří dojem tunelu a řeka pomalu a lině putuje ke svému splynutí s oceánem. Voda v těch řekách a jejich nesčetných ramenech je téměř černá; od bažin, s kterými vytvářejí symbiózu, od taninu z listí dubů, které jsou vždy zelené, ale celoročně opadávají, z tisíciletých nánosů úrodné půdy v deltě. 
Jižní Karolína je na americké poměry stát s bohatou a dlouhou historii, zejména v části podél Atlantického oceánu. Přístavní město Georgetown bylo patrně místem jednoho z prvních pokusů o trvalé osídlení v Severní Americe; v r. 1526 se zde pokusili usadit Španělé, ale zahubila je malárie, neshody s Indiány a hlad. Charleston byl částečně založen nebo spíše zveleben anglickými kolonisty z Barbadosu. Dodnes je to jedno z nejkrásnějších historických měst v USA. Přístavní město Beaufort (blízko dnešní hranice Jižní Karolíny s Georgii) bylo místem první francouzské kolonie v Novém Světě, založené r. 1562 Jean Ribaultem, který byl vyslán, aby našel útočiště pro hugenoty.
V této oblasti angličtí kolonisté z převážně šlechtických rodu obchodovali, ale také zakládali ohromné a úspěšně plantáže. V začátcích pěstovali hlavně rýži a indigo (indigo je důvodem, proč je státní vlajka Jižní Karolíny tmavomodrá). K úspěšnému provozu plantáží potřebovali dostatek pracovní síly; a, ano, jsme na americkém Jihu, takže pracovní síla sestávala z velké části z otroků. Angličtí kolonisté brzy přišli na to, že v místních subtropických a na vodu bohatých podmínkách by se dobře dařilo rýži. Ale nevěděli, co s tím – doma jim to nerostlo.
Řešením bylo dovážet otroky zejména z oblasti dnešního státu Sierra Leone, kteří v tomto měli zkušenosti. Právě díky zakládání velkých plantáží už i v koloniální době počet černého obyvatelstva v Lowcountry zdaleka převyšoval počet bílého. Z tohoto a řady jiných důvodů je Lowcountry dodnes místem, kde se potkává stará sláva a velké bohatství s nesmírnou chudobou. Je to místo, kde se zachovaly zbytky africké kultury, včetně fragmentů jazyků a nářečí, smíchané s angličtinou a španělštinou. Říká se tomu Gullah nebo Geechee. Zachovaly se africké hudební rytmy a pověry a víra v duchy, skřítky a jiné bytosti, k čemuž ty řeky, lesy a bažiny opravdu navádějí. Prostě místo zajímavé a tajemné. 
Chtěla bych vás seznámit s jedním Lowcountry místem plným historie, krásy, tajemna, a pro mne i spirituálna. Říká se tomu Old Sheldon Church. Nachází se v katastru obce Yemassee (no není to krásné jméno?) poblíž města Beaufort. Jsou to ruiny kostela ve starém parku. No to bylo tak. Nějaký Stephen Bull z anglického hrabství Warwickshire, usedlosti jménem Sheldon, připlul z Anglie a usadil se na území dnešní Jižní Karolíny. Dařilo se mu dobře, patrně dostal od krále patent na velké pozemky v kolonii a také obchodoval.
V roce 1683 se mu narodil syn William Bull, ze kterého se stal úspěšný koloniální politik a plantážník. Plantáž si založil poblíž Beaufortu a pojmenoval ji Sheldon. Ke konci života se zasadil a významnou finanční částkou přispěl na vybudování anglikánského kostela, který se jmenoval Prince William’s Parish Church a stal na pozemku přilehlém k Bullově plantáži. Proto se mu také začalo záhy říkat sheldonský kostel. Kostel se stavěl mezi lety 1745 a 1755 a byl postaven v té době populárním novořeckém stylu. William Bull zemřel v roce 1755 a jeho náhrobek je doposud před bývalým oltářem.
Byl to jeden z největších kostelů v okolí s velikým množstvím farníků. V období boje za americkou nezávislost se rodina Bullu jednoznačně přidala na stranu amerických patriotů. V Jižní Karolíně se odehrálo mnoho bitev za nezávislost, protože Británie potřebovala přístav v Charlestonu a kromě toho tato část kolonie byla velmi bohatá. Ale špatně se těm Britům v Lowcountry bojovalo v bažinách a deltách řek. 
Patrioti začali používat sarkofágy a hrobky na sheldonskem hřbitově k ukrývání zbraní a střelného prachu. Když na to Britové přišli, tak v r. 1779 vypálili kostel a sheldonskou plantáž. Ta už se nikdy neobnovila, ale kostel byl zrenovován v r. 1826. Na konci války Jihu proti Severu, když se federální armáda, které velel William Tecumseh Sherman, vydala na (ne)slavný pochod z Atlanty přes Jižní Karolínu a vypalovala vše, co stalo v cestě, tak v r. 1865 vypálila i sheldonsky kostel.
A tak tam zbytky slavného kostela stojí dodnes v krásném parku, ve stínu starých dubu, obklopen hroby, svědek pohnuté historie. Prvně jsem na toto místo narazila, když jsem se s mámou jednou na jaře courala autem po bočních cestách a všimla jsem si značky vedoucí ke starému sheldonskému kostelu. Nic jsem o tom místě nevěděla, a proto jsem byla o to víc okouzlená a dojatá. Ráda se tam vracím, zejména na jaře, kdy kvetou me oblíbené dogwoods a prosvěcují ten tajemný dubový porost.
Letos jsme se tam s manželem vypravili na velikonoční neděli a kupodivu tam bylo velmi plno. Po nedělních bohoslužbách si tam udělaly dvě kostelní skupiny piknik, dětičky ve svátečních šatech si hrály a štěbetaly, byli tam lidé obou ras a přišlo mi, že toto místo poznamenané válkami je také místem smíření a díkůvzdání. Mimochodem, jednou za rok, vždy druhou neděli po velikonocích, se v sheldonském kostele koná ekumenická bohoslužba, jejímž hlavním tématem je prosba za mír.
Na konec bych chtěla přidat odkaz na písničku, která částečně vystihuje atmosféru. Jmenuje se Hard Times, Come Again No More (Zlé časy, už se nevracejte) a složil ji Stephen Foster někdy kolem roku 1850. Byla velmi populární ve válce Jihu proti Severu. 
A úplně na závěr velmi citlivý překlad nápisu na pamětní desce u vchodu do kostela, laskavě poskytnutý JakubemS.
Přátelé,
Vy, kdož přicházíte na naše svaté pole.
Prosím,
Přistupujme k těmto posvátným troskám, ke hrobům a všemu, co je obklopuje, s
úctou a vážnosti, jak si to zasluhují.
Nechť pocítíme,
Že starý Sheldon je po naší návštěvě opět o něco lepší, nikoliv horší.
FOTO ZDE
Autor: Hana Williamson, fotografie: Chet Williamson, překlad: JakubS.****
Milí Zvířetníci, přeju vám krásný a láskyplný první máj 🙂 A vězte, že pokud zrovna nebudete mít po ruce kvetoucí třešeň, je možné si ji pro účely májového políbení přimyslet! (inlove)
Vaše Dede
****
Doktore, zase jste se kochal – ? Kochal. A strašně zvířecky a požitkářsky a nostalgicky a procítěně a ospale a – prostě jižansky… Vave má přesné komentáře. A ostatní. Těma prázdnýma oknama se lze podívat dvěstě let zpět.
Oh Lord!! Ten nápis u toho virtuálního nádraží mě odrovnal a fascinoval a okouzlil. Nelze jinak. To je teda věc. Inc. zde kupodivu neznamená (škoda – ) Incorporated = a.s., anóbrž IN NOMINE CHRISTI – Ve jménu Kristově (resp. In the name of Christ). Ale já doporučuju domyslet si tam a.s.!
Hani, díkdíkdík! Starý Jih, ano. My všichni jsme Jižani.
A přece ne! Je to Incumbent = vikář, farář, správce sboru. Howgh.
Jakube mily, bohuzel to neni ani jedno, ani druhe, ale opravdu to Inc. jako a.s. Rada kostelu je vytvorena jako pravni osoba, protoze to pak chrani jednotlivce ve vedeni proti pravni zodpovednosti, kdyz nejaky farnik prijde k ujme – ne dusevni, ale fyzicke. I kdyz vetsinou si to Inc. nepisou na predni stit. Ta nadhera toho napisu je v necem jinem – jednak v te zdanlive nahodne kumulaci nazvu a druhak v titulech tech dvou chlapiku v dolni casti napisu. To jsem mela na mysli, kdyz jsem rikala, ze i pro tvuj prekladatelsky talent by to byl orisek. To uz skutecne chce znat mistni realie velmi detailne a do historie. Ani rade mistnich lidi by jista nechtena ironie toho nedosla. Mne dosla jedna cast, Cet mi objasnil druhou. Sem uz to snad ani nepatri, ale napisu ti o tom treba nez pujdu spat – je to dost zajimavy.
No dyť nad tím jsem taky pěkně kroutil hlavou především. Neuvěřitelné. Všecko je jinak a znamená něco jiného, posunutého, přeneseného, vyššího- nižšího. Napiš!! Jó – reálie. Věčné šarády!
Wow (přeložím: Jůůů!) – starý Sheldon! A já jsem se vrátil ráno z chaty (od pátku), teď hledím – tak ale honem někam na oběd, nevrmajnd že prší, a pak si přečtu. Ale vím už teď, že to na všecky prostě musí zapůsobit. Church yard je ovšem jednoduše hřbitov kolem kostela – ale nepřeložte to svaté pole, že…
Mili patele, moc dekujeme s Chetem za pochvalu, rdime se jak pivonky a jsme radi, ze se vam povidani libilo. Jak jsem psala vcera, odjeli jsme dopoledne k rodine do Conway a nedostali jsme se k sestre do baraku az dost pozde vecer.
K dotazum: Dogwood je vskutku Cornus floridsky, jak demonstrovala, tusim, Veram, na fotkach z Pruhonic. Ale mne se libi rikat, ze dogwoods kvetou, – kvetouci Cornusy ztraci cosi na kouzlu. Proc se to sachori na stromech jmenuje Spanish moss, nevime, ale jiste bude neco na webu. Jak rikala Maricka, vyuziva se k jistym dekoracnim ucelum. Sebrany primo v prirode je opravdu plny nejakych breberek, ale par minut v mikrovlnce tento problem vyresi.
Cernobile fotky jsou na tradicnim moc sikovnem Nikonu, Uz byl leta odlozen a tak nam ho byl lito. A krom toho to fakt v nekterem smyslu dela lepsi fotky nez nase digitalni vec. Dali jsme film do drugstoru a za velmi maly obnos nam to prevedli na CD.
K HCHO: Doporucila bych tu cestu – a krom toho je tam krasne. A Americani jsou v podstate velmi vstricni lide, zejmena, vidi-li i vstricnost vuci sobe.
Urcite jsem na neco nebo nekoho zapomnela, tak prominte. Mam nekolik dalsich podobnych povidani v hlave – jen toho casu malo a jeste musim nejake veci probadat, abych nekazala bludy.
PATELE nejste – pratele. (h) Kdybych po sobe cetla, tak bych se pak nedivila.
Jo, jeste jsem chtela rict, ze ta diakritika v clanku prece jeste jenom pokulhava. Vyuzila jsem doporuceni pana Kadluse na takovy rychly program z Masarykovy univerzity – text se tam zkopiruje, zmacke se knoflik – a – voila – uz jsou tam hacky a carky. Ale ne vzdy na spravnem miste, tak jsem to pak opravovala rucne, ale zjevne jsem nejake jeste minula. Polepsim se. Maricka mi doporucovala nejaky jiny program – ona je takova pecliva, ale to se mi aspon na zacatek jevilo prlis slozite.
TO Hana W : Na mojí adresu šla neoprávněná chvála. Na možnost využití programu MU „k ohákování“ textu českou diakritikou jsem byl v dřevních dobách , kdy se zakládal wéwéčkov blog( http://wewko.bloguje.cz/) byl upozorněn samotnou „šéfkou“- Dede. Takže, sláva nehynoucí patří jí !
Krásné místo a úžasné fotky, u některých bych dodala …. a čas se zastavil!
Milá Hano a Chete.
Děkuju za seznámení s kousíčkem jižanské historie. Jižní Karolína je nádherná a děkujik že nás s ní seznamujete.
Chete, tvé fotky jsou úžasné a báječné a jedinečné. A ty černobílé berou přímo za srdce – kdybych nevěděla, že jsi je fotil letos o velikonocích, velice bych váhala s jejich datací – ten létající chlapeček mohl vyfocen klidně před třiceti a možná i šedesáti lety – ta fotka mě dostala!
¨
Jakube S. – diky za překlad.
Hani, díky. Moc zajímavé vyprávění a fotky .. IA 🙂
Krása, taková Amerika láká i mě.
Včerejší zkouška nedopadla nejlépe – to mám za to, že se cpu se svou humanitní buňkou tam, kde zůstává nevyužita. Ale co už, stejně musím do Prahy.
A za chvíli jdu kompletovat (^) pro Ferdu, neb se zítra narodil a bude mejdan (dance) . Dort bude sekanej, plněnej slaninou a bude mít dvě patra. Upečený kola sekané chládnou, naložený bůčky jsou nakrájený a slanina nachystaná. Tak mi držte palec, ať se zadaří a povede se to nejen zkompletovat, ale i schovat ve špajzu.
Sekanej dort (clap) zní bezvadně (rose1) (rose1) , tak si to užijte. A zkouška – no, není každej den posvícení, zkusíš to příště 😛 Ale to asi až po dni D, že?
To ne, před, max. za týden. Musím ještě oficiálně požádat o odložení termínu státnic a odevzdat náhled závěrečné práce a nechat si za to napsat zápočet, ukecat oponenta (aby oponoval) a udělat tuhle zkoušku. Pak odvezeme Andulku k našim na prázdniny (whew) a budem rodit. Takhle zní zjednodušený plán na příští 4 týdny 🙂
Teda Týno, heeezkýýý. A ve volných chvílích můžeš plácat cihly, abys byla trošku vytížená. 🙂 (h) (sun)
Jooofka (wait) a dokumentace by nešla udělat? To může být zajímavý dort. A s tou zkouškou se netrap. Stejně, když čtu, jak sbíráš body a ještě svištíš kolem mimi a jseš čekatelka… Můj hlubokosklon (inlove)
Prostě smekám pomyslný klobouk a klaním se. To je úžasné, já bych to všechno nedokázala zorganizovat a propadla bych panice. Jsi prostě špicová baba. (angel)
Chichi, všimli jste si (vpravo nahoře), že dnes má svátek Svátek práce? (rofl) (rofl)
Ano a oslavila jsem Svátek práce prací. Až v televizi jsem pak koukala, jak to partaje rozjely. Holt mám v robotě něco, co do pondělka nevydrží, ještě tam musím zítra.
Ano, a oslavili jsme na 20. narozeninách Reflexu.
Zde důkaz http://renatae.rajce.idnes.cz/20._narozeniny_Reflexu/
A ještě historka – jeli jsme domů metrem, děti třímaly balónky s logem Reflexu a hned vedle stála holčička s dvěma balónky ODS. Víla: „To je ňáká politická strana, že jo?“ Hřívnatec: „No jo, ale asi si chce taky dejchnout!“
Pro neznalé vysvětlivka: Balónky jsou plněné heliem a když se z nich opravdu zhluboka nadechnete, stáhnou se vám hlasivky a mluvíte pár vteřin jako postavičky z kreslených filmů – pro moje děti, přebývající odmala vedle bomby s heliem, je to neodolatelná kratochvíle.
Pááááni, dvacet let?! Pamatuji se, jak jsme prodávali (nebo rozdávali?) historicky první číslo (nevím, zda bylo značeno jako nulté?) na Václaváku.
Teda, on to měl na starosti kamarád-herec a přednosta s dalším kamarádem mu pomáhal zpěvem.
To byla doba nejrůznějších pouličních divadel a vystoupení a chlapci a děvčata měli pravidelné vystoupení poblíž dětského domu. Předvolební vystoupení. Parodovali komunistické agitky z 50. letech a lidé byli šťastni, že toto se už volit nemusí a tleskali a dávali peníze do velkého plastového prasete s rudou hvězdou na tučném boku.
Pravda, jednou nám jedna paní donesla mimo peněz i rudý karafiát a se slzou ve voku děkovala, ale nakonec, proč ne? I ona si ten den prožila svou šťastnou chvilku a peníze se nakonec propily všechny. 😉
Ten vystoupení dokonce natáčela televize a vysílalo se. Chtěla bych ho vidět. Vzpomínka na bujně vyvinutou kamarádku Danišku v pionýrské košili a šátku, kterak ohnivě přednáší verše soudruha Kohouta a potom význačné verše o dojičce krav je naprosto nesmrtelná. Resp. totálně smrtelná. (rofl)
Vave, minulý týden vyšlo speciální superčíslo Reflexu s přibaleným 1. číslem, možná to ještě někde seženeš. Stojí to za to!
Renátko (inlove) , díky za tip – už jsem to někde zaslechla před časem a říkala si, že si to nesmím nechat ujít. Dlouho jsme měla doma to první číslo a pak ještě mnoho kompletních ročníků, až mě zlomilo jedno malování a všechno jsem to vyskládala ke kontejnerům pod stříšku. Zmizelo to okamžitě.
Je na tom moc zajímavá především vizuální stránka, kam jsme se za těch dvacet let posunuli. To první číslo je více-méně černobílé. Samozřejmě i po editorské stránce je viditelný značný posun (rofl)
A my jsme dneska s dětmi počítali, jak dlouho vlastně vychází Zelený Raoul a vyšlo nám to hodně bajvočko na patnáct let.
Raul má vyjít v knížce. Teď nevím, jestli už je (max. týden), nebo vyjde příští týden.
Tak a musím se pochlubit: Dneska jsem konečně navštívila pracoviště naší velké holčičky 🙂 No… leckdo by to asi nevydýchal ]:) , ale viděli jsme s Péťou plazy, které tu nemá ani ZOO. Pětimetrová krajta Bobina je asi největší had u nás. Okouzlil mě párek chřestýšů a zmije gabundské, jak si tak spolu žijí a i napít se jdou společně (h) A malá kobra se nám předvedla, jak umí roztáhnout límeček. No a Péťa byla v sedmém nebi, když Píďa vyndala z terárka víc jak metrového leguána a dala jí ho do náručí. V pondělí dám fotky na Rajče 😛
Páni, Lucko (y) . Jsem zvědavá.
A co koňský mimča?
Lucko, to bych asi nevydržela, prostě jsem z těch, kteří by to nedokázali vydýchat. Mě se orosilo čelo pouze při představě (sweat) Máš to nervy jako špagáty nechat dceru pracovat s jedovatými hady a ještě tam dovést tu druhou. Na to bych neměla. Jak se říká – proti gustu žádný dišputát. Já osobně bych tedy za určitých okolností mohla vidět krajty – za tlustým sklem. Co se týká jedovatých hadů, je mi z nich mdlo i když je jen vidím v nějakém dokumentu. Mimochodem zrovna zmije gabunská je prý dost agresivní had, který sám útočí a neutíká ….brrrrrr. A vidět kobru, jak se staví???? Chápu, že to někdo vidí rád…… Hlavně, ať se děvče opatruje a dává zatraceně pozor. Doufám, že tam mají pohotovostní zásobu sér.
Co dělají koňátka????
Lucko, už se těším na fotodokumentaci. A taky moc prosím o nové fotky koňátka 🙂
Teda, milá Lucko V (inlove) , víš že děsně riskuješ!? Že se malá zhlédne ve velké a bude chtít taky pracovat s něčím tak rozkošným? 😉 (chuckle) (f)
Milá Hanko, díky za rozšíření obzorů! A fotky jsou úžasné, dýchá z nich historie!
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) „Vojáci, teď se budete plazit po rovné zemi!“ velí nastoupené jednotce kapitán. „Zem je kulatá!“ ozve se z jednotky. „Kdo to řekl?“ „Koperník!“ odpovídá hlas. „Koperník, pět kroků dopředu!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký sváteční večer. ~o)
Na stejnou notu- ale „drsnej „: Před nastoupenou jednotkou stojí náčelník , v ruce telegram, oznamující náhlé úmrtí otce vojína Nováka.
„Všichni, kdo mají otce, krok vpřed! Novák, kam to lezete?“
Pro útlocitnější povahy omluva ! (puke)
Díky za nádherný článek paní Hanko, mám rád místa se starou slávou, kde je silný genius loci a tohle mezi ně patří.
Dík za palečky , určite to pomáha. Už je Astor doma. Dostal lieky a je to vraj zápal nejakého druhého viečka – som ani nevedela, že aj to psi majú. Vyzerá teda otrasne, ale vraj bude v poriadku. Retrieveri niekedy trpia na oči. (dog) Ešte raz ďakujem za palčeky. (h)
Dovolím si dotaz. Není to zanícené třetí víčko? Také se mu říká mžurka. Je vidět ve vnitřním koutku oka. S tím jsem měla problémy u erdelinky Aidičky. Dokonce se muselo operativně odstranit.
Áno, to je ono.
Tak se nám nakonec udělal krásný den. Borůvka si na chalupě mohla tlapky uběhat, aby byla u všeho, Kačka seděla na stoličce a malovala tužkou tulipán (fakt se jí povedl) a já jsem se pokusila vyhnat ze záhonku konvalinky. Úspěchem si nejsem jista. A přivezla jsem si první letošní rebarboru, bude buchta. 🙂
hmmmm … dal bych si … ale kdyz pomyslim na nasledky … radsi ne 🙁
Teď jsem propracovala v komentářích dolů – děfčátka naše krásná americká (h) , ta ropa, to je fakt děs běs. Pamatuju na ty chudáky zachráněné, ale silně odmaštěné tučňáky, co s ejim pak pletly svetry a nekonečměm noho zmaru. Snad se stane ještě nějaký zázrak, neumím si to vůbec představit. (u)
Koukám na zprávy…ostrůvky podél pobřeží Lousiany a delta Mississippi jsou v řiti. ;( ;( ;( ;( ;(
Mám strach, že je to teprve začátek 🙁 ;(
Ty zprávy jsou vůbec horror. Nejvíc je mi smutno když koukám na řežby lidí proti Astynomia v Řecku. pro tuhle zemi mám velkou slabost. ;(
(Ale jedno mi to není samozřejmě nikde…)
Ten mrkací smajlík tam nepatří…musím si zvyknout že nemohu užívat tak volně své oblíbené kombinace závorek a teček apod.
Je to špatný…
Ještě si pamatuji záběry z havárie tankeru Exxon Valdez a i záběry z Kuvajtu, kdy poražení Iráčani zapálili vrty. Tohle bude bohužel ještě asi horší katastrofa, ropa pořád uniká a teď na jaře všechno hnízdí arozmnožuje se. ;( ;( A je tu také 11 obětí z té potopené plošiny. ;(
Kdyby je ti šmejdi jen zapálili, ale oni vypustili do moře tankery, plošiny i ropné terminály. Miliardy litrů….
Joj, to jsem se ocitla daleko 😉 Děkuji Hanko, moc zajímavé (y)
Krásné počtení, bomba! Bude ještě nějaké pokračování? Mělo to úžasnou atmosféru (y)
Mili zviretnici: Za chvili odjizdime k Chetove rodine a nebudu na prijmu az do velmi pozdniho odpoledne naseho casu, protoze jdeme na nejakou party pro pidisynovecka a odtamtud pak na veceri. Odpovim az na vecer.
Hanko, velké díky za krásný rozcestníček. Do USA jsem se zatím nikdy nedostala, ale doufám, že to jednoho dne vyjde alespoň na dovolenou. Mě sice asi nejvíce lákají Skalisté hory a národní parky v nich, případně bych se ráda někdy podívala na místa, kde byla má máma (Galweston, Houston), ale i Jižní Karolína musí být krásná. Vyprávění o Sheldonském kostele mě opravdu dojalo. O španělském mechu mi vyprávěla máma – teď zrovna postupně nechává převádět diáky do digitální podoby, abychom si je zase někdy prohlédli. Tak si to snad zase připomenu, kromě práce tam vyrazil na cesty a ujela asi 10 000 mílí – byl v tom Grand Canyon, Monument Valley, New Orleans, Los Angeles, San Francisco, Yosemitský park a ledacos dalšího. dodnes vypráví, jak ji navigovala její známá stylem: „teď pojedeš 200 mílí rovně a pak zahneš doprava..“ 😀
Zdravím všetkých! Náš Astor má dnes 7 rokov a miesto osláv musí k vetovi lebo má zapálené oko a takou blankou sa mu to potiahlo. Ešte včera bol O.K. Tak nám držte palce.
Držíme, to bude dobrý, určitě (rose1)
držím všecky (y) na rukách aji na nohách (h)
Držíme, držíme (y) (y) (y)
(y)
(y) (h) (dog) (y)
Držím (h) (y)
Dej vědět, jo?
Farma u dvanastich duboch,Tara,Ashley,Tarletonove dvojcata,pan Kennedy Rhet, (roseMelanie,pestunka,Scarlet aPorky a vsetci dalsi-tam som ich videla na Vasich obrazkoch.Zasla slava-sumrak bohov.Vdaka Chet a Hanka.
Rhet Butler byl z Jižní Karolíny, ale Scarlet O´Hara z Tary a dvojčata Tarletonovi byli z Georgie
To je krásný americký rozcestníček. Díky. Nějak mi to virtuální rozcestníčkový cestování vyhovuje daleko víc, než to opravdický. Tenhle tejden na mě naběhnul šéf, že by se jako výhledově asi nechalo jet na stáž do Arizony. Jo, po odborný stránce si nedovedu představit nic lepšího (jsou tam lidi, co píšou současné učebnice a obrovský archiv případů; nejlepší kursy v Evropě takovýhle šanci nesahají ani po kotníky), ale jako těžkej zápecník si to teda taky opravdu nedovedu představit – se svou pasivní znalostí odborný angličtiny si nekoupim ani chleba, živý letadlo jsem ani nikdy neviděla, kaktusy mi bohatě stačej u taťky ve skleníku. Juj. No uvidíme, co se z toho vyvrbí.
HCHO, nevím, kolik ti je, ani jaké máš závazky doma, ale ta příležitost se podívat na místo, kde bych se mohla tolik dozvědět. Já osobně bych neváhala.
Kdysi jsem odjela do Itálie po dvou měsících učení se italštině pouze se starodávnou učebnicí pro samouky a s pánem, který zpíval ve Filharmonickém sboru a probíral to se mnou. Přijela jsem tam a nerozumněla ani slovo, neznala jejich způsob myšlení, prostě nic. K tomu mi moje šéfová řekla, že původní předpokládaný šéf zemřel a ona o mě nic nevěděla. Prostě „Ántré“. Přesto jsem si došla na policii pro povolení k pobytu, potom do banky pro stipendium, bez schopnosti mluvit to vyřídila včetně vkladní knížky pro přebytek peněz – dostali jsme to na dva měsíce předem, tak jsem byla docela ráda, že to nemusím mít všechno pod matrací. Nebylo to pro mě jednoduché, měla jsem pevně stažené hýždě a téměř jsem bobkovala, ale dalo se to zvládnout. Dnes mluvím italsky velmi slušně, mám tam kamarády a vůbec to pro mě byla ta nejbáječnější zkušenost v životě. Prostě, já osobně bych sbalila kufry a skočila do toho. Ono to nějak dopadne.
Bez obav. Chleba si koupis. Zajdes do suprmarketu, nahazis veci do voziku, u kasy je nahazis na pas a soucet si prectes na displeji. A kdyby nekdo neco povidal tak hraj hluchonemou 😉
Neboj, to zvladnes! Budem drzet palce 🙂
Jestli je to výhledově, tak to určitě není dřív než za 3-6 měsíců. A za tu dobu se v nějakém intenzivnějším kurzu rozmluvíš. To by byla škoda, odmítnout takovou odbornou příležitost!
S tím rozmluvením to bude poněkud obtížné, budete přesně v situaci Američana, který se bude učit v rychlokursu česky a potom se bude chtít bavit s někým, kdo ovládá jen ,,Brněnské hantec“ Většinu psaného si sice jakž takž přeložíte, ale porozumět mumlající americké angličtině je o něčem úplně jiném (osobní zkušenost). Jediné místo, kde jsem se jakž takž domluvil, bylo Honolulu, havajština je totiž podstatně jednodušší a fonetická, stejně jako čeština. (party)
To je mi líto, že máte takovou zkušenost. Já mám naopak zkušenost, že pokud se pokoušíte komunikovat a máte problém, většina lidí kvituje snahu a pomůže. Obzvlášť v prostředí, kam míří HCHO, se to dá očekávat.
Myslite, ze existuje nejaky takovy tvor co ovlada JEN brnensky hantec? Fakt?
On je dost rozdil pokouset se rozumet tomu, co si mistni povidaji mezi sebou, nebo pokouset se s nekym domluvit. S nekym kdo se domluvit chce!
Myslite, ze treba dominikanska verze spanelstiny je srozumitelna nekomu, koho ucili spanelskou? Houbeles, i pruvodnkyne, ktera uz tam byla pul roku, tvrdila, ze kdyz se bavi mezi sebou, tak jim nerozumi. A presto jsem s necelym pulrokem spanelstiny nemel problem ani na recepci hotelu, ani na baru, ani v kramech a dokonce ani s tou slecnou co mi vysvetlovala, ze si ji mam odvezt, ze ma dvouleteho syna, jehoz otec se o ne nestara, ze kdyz se napije tak z ni litaj saty a ze kdybych chtel tak si muzem odskocit (za zcela jasnym ucelem) na toaletu. A ze ji mam zavolat, pred kterym obchodakem na me hodla cekat a tak dale a tak podobne. Evidentne se domluvit chtela.
P.S.: Ne, nikam jsme nesli, nezavolal jsem a do kufru jsem si ji taky nezabalil. I kdyz by se mozna vesla 🙂 To bude asi ta promeskana prilezitost co o ni zana a Zdena b.p. pise.
(y) 😀
Jendo, nemají Španělé také celou řadu dialektů nebo místních řečí? Alespoň já vím o Katalánštině, která je jiná než korektní Španělština, asi také Andaluština, Baskičtina? Třeba i něco dalšího. Tomu nebude rozumět ani Španěl z druhé části Španělska – podle mě. Mám zkušenost z Itálie, doma se naučí místní dialekt, případně řeč, pokud je to uznáno jako řeč, potom první a poslední cizí řeč Italštinu, se kterou se domluví v celé Itálii, a zbytek řečí je celkem nezajímá. Žila jsem v regionu Friuli – Venezia – Giulia, kde je jístní řeč Furlandština (italsky Friulano), tomu normální Ital nerozumí a dodnes místní venkovské děti mluví nejdřív furlandsky a teprve někdy ve školce se naučí italsky. Dříve bez znalosti italštiny chodili rovnou do 1. třídy a učitelce vůbec nerozuměli. Naopak Ital, který vyrostl jinde nerozumí Furlandštině.
Baskictina nema pokud vim se spanelstinou spolecneho nic (i kdyz bych se dost divil, kdyby si nejaka slova nevypujcila), jinak urcite dialekty existuji a pocitam, ze jsou dost rozdilne. Ovsem jak moc to netusim. Nésu žádné odborník.
Tak jsem na to koukal a ona baskictina nema nic spolecneho vubec s nicim. Jakasi vzdalena neprukazna moznost pribuznosti se severokavkazskymi jazyky, to je asi tak vsechno.
Takze i treba cestina je spanelstine pribuznejsi nez baskictina.
Nevím o tom dost, abych se tu mohla nějak fundovaně vyjadřovat, ale baskičtina je prý snad jediný pozůstatek původních evropských jazyků, které byly jinak všechny převálcované „invazí“ tehdy ještě jednotného indoevropského jazyka. Invaze v uvozovkách, nejednalo se o nějaké vojenské manévry, spíš o kolonizaci a možná mísení nových obyvatel s původními kmeny. Oni ti Baskové jsou zajímaví i geneticky, právě proto že u nich k tomuhle mísení nedošlo…
(rofl)
Ano, musí se chtít! Bohužel je to o tom, že Američanům se moc nechce. Podle většiny z nich je svět zajímavý jen tam, kde se mluví anglicky, ten zbytek je jen nezajímavá periferie. Většina Američanů má jen mlhavé povědomí o tom, že existuje cosi jako Evropa a před r. 1989 skoro nikdo nevěděl, kde by měl Československo na mapě hledat. Dnes jsme v USA velmi ,,populární“ díky korupci a lumpárnám, které se u nás dějí. Každopádně počítejte s tím, že pokud si ssebou povezete notebook, bude vám na letišti zkontrolován a pokud v něm imigrační úředník najde cokoli, co je podle zákonů USA nelegální, (hudba, obrázky, SW), bude vám bez náhrady zabaven a vy posláni šupem zpět.
Onehda to psali v Halo novinach.
Já je sice nečtu, na rozdíl od Vás, ale mám s USA osobní třítýdenní zkušenost, ještě z 99. roku. Dnes to bude, kvůli boji s terorismem nejspíš ještě o něco horší.
Asi nevypadam jako Krakonos. Ja byl od devateho zari ve Statech dvakrat. V prvnim pripade jsem si vezl notas jen ze Statu, v druhem tam i zpatky. Nikoho nezajimal. Zrovna tak jako spousta dalsich veci. A spousta lidi tady ma jeste cerstvejsi zkusenosti.
Měl jste kliku a výjimky potvrzují pravidlo! Pokud se imigrační úředník špatně vyspí, nebo se mu z libovolného neznámého důvodu znelíbíte…
Já bych se toho nebála. Pro průměrného Američana je čeština mnohem těžší řeč než angličtina pro nás. To je třeba si uvědomit. Ani po letech tady ji Američani zpravidla dobře neumí. Jediná výjimka, kterou znám, je žurnalista Eric Best – před ním mi prostě padá čelist. Většina z lidí, kteří musí číst odbornou literaturu, angličtinu alespoň na nějaké úrovni ovládá. Kromě toho naši lidé se v USA zpravidla naučili anglicky velmi dobře, až tak dobře, že kolikrát už mají cizí přízvuk v češtině. Je pravda, že na místní přízvuk je třeba si zvyknout, ale všechno jde, když se chce. Máma si před mnoha lety v Galwestonu také brzy rozuměla, a to byla na jihu Texasu, kde mají opravdu hanebný přízvuk, na ni se ale snažili mluvit dobrou angličtinou. Navíc ve velké nemocnici nebo výzkumném centru nebo kamkoli by měla HCHO jet, bude velmi pravděpodobně personální složení z celé Ameriky a možná právě i někdo z Honolulu, tak tam budou mluvit asi standardní americkou angličtinou. Také je rozdíl s někým přímo mluvit a třeba poslouchat film – tomu se obecně mnohem hůře rozumí. Já jsem přijela do Itálie, jejíž řeč jsem v té době téměř neovládala a také to šlo. Mimochodem Italové angličtinu zpravidla neovládají, takže zpočátku jsem si moc nepopovídala, ale s trochou dobré vůle na všech stranách to šlo. Prostě, já bych čapla příležitost za pačesy a nějaké přízvuky a fakt, že třeba nerozumím každému slovu bych řešila na místě. Předtím bych se ale pokusila v rámci možností jazykově připravit co nejlépe, aby ty začátky byly snažší.
Pokud si budete chtít specielně v Honolulu u místních šplhnout, učte se raději havajsky. Abeceda má pouze 12 písmen a celý slovník pouze 900 slov. Před příchodem prvních misionářů měli Havajané 20 výrazů pro pohlavní styk, ale ani jeden pro práci! Pracovat je naučili až misionáři, trvalo to dlouho a většina těch horlivých skončila jako zpestření jídelníčku. (Dokud jsi zajímavý, povídej, až začneš být otravný, skončíš v hrnci!) Kéž by bylo možno takto naložit i s našimi politiky! A pokud jde o domluvu: S naším zájezdem jela profesionální průvodkyně, v USA nastoupila tamější a ta naše, přestože anglicky uměla velmi dobře, měla s domluvou rovněž potíže! Nechci nikoho strašit, ale může se velmi snadno stát, že použitím nevhodných slov, špatným slovosledem, nebo (ne)artikulací řeknete přesný opak toho, co jste říci chtěli.
Já bych se opravdu tak nebála a určitě bych nestrašila. Do USA cestovaly už tisíce Čechů a zpravidla jejich zkušenosti byly dobré. HCHO nechce pracovat načerno, měla by jet na stáž do střediska, kde se naučí mnohem více o své lékařské problematice. Taková zařízení mají personál z celých USA a kolikrát i hosty z celého světa. Také jistě špičky dotyčné instituce jezdí na konference po světě a nějakého Evropana už občas viděli. Budou mít trochu větší rozhled než běžný Arizoňan. Tam budou lidi, kteří se budou chtít na nějaké úrovni dorozumět a do jisté míry budou tolerovat, když se HCHO na něco zeptá dvakrát. Koneckonců HCHO může být jedno, když nebudou vědět, kde je ten náš kousek země, hlavně, když se sama naučí a přiveze své znalosti sem. A pro praxi bude jistě zajímavé se muset domluvit také venku mimo instituci (nemocnice, výzkumné centrum?)
Jistě, bude třeba si zjistit více o podmínkách vstupu do USA (třeba právě ty notebooky, ale i další náležitosti typu mít dostatečný obolus na účtu a pod.), v tomto je to asi složitější než před rokem 2001. Ale HCHO ještě není tak daleko. Já tvrdím, že když se chce, tak to jde. Když jsem to zvládla v Itálii bez počáteční znalosti italštiny – a můžete vzít jed na to, že Italové anglicky neee – tak by to v renomovaném zařízení mělo jít také. Koneckonců není to na zbytek života.
A to Honolulu? V každém případě je to zajímavá informace. Ti Haiťané byli asi šťastnější, dokud tam neměli ty misionáře s celou naší civilizací. Není to špatné mít 20 výrazů pro sex a žádný pro práci 😀 I když jistě i oni museli občas ulovit nějakou rybu, aqby bylo co do žaludku.
Ti Haitane by se doted vzajemne mlatili v Africe. Vsichni Haitane jsou dovoz!
Ti Havajci by se mozna meli lip. Pokud vam nevadi prumerna delka zivota tak dvacet let.
Myslela jsem to dobře, ale v rychlosti jsem se hanebně přepsala. Omlouvám se za obrovskou místopisnou chybu.Seknout se o pár tisíc kilometrů a třefit do Karibiku místo do Tichého oceánu, tak na to je třeba být Apinou. Obojí je naHá. Kde je tu smajlík, který si sype popel na hlavu? 🙁
Neni potreba. Ja jsem vedel, ze je to vpodstate preklep. Ale rejpnout jsem si musel 😉
Dík, fakt, aspoň to člověk vidí, že jsou ty praktický problémy celkem řešitelný. Do států jezdí občas někdo ze známejch na nějaký kongresy, takže určitě bude koho se vyptat na nějakej vhodnej odkaz na základní informace. A jednoho z těch hlavních tamních kapacit jsem viděla napodzim na sjezdu u nás a rozumět mu celkem bylo (ale je fakt, že rozumět přednášce je něco jinýho než bejt schopnej si s někým povídat), to že jsou tak nějak amerikocentralistický, je ale bezesporu pravda :-), zrovna tady měl tenhle profesor přednášku kapku mimo, protože nějak neakceptoval fakt, že epidemiologicky se tu vyskytujou jiný infekční agens než v tý americe :-), docela mě to tehdy mrzelo – kvůli provozním problémům v práci jsem jela přes půl republiky na dvě hodiny na jednu přednášku, abych pak zkonstatovala, že půlka přednášky byla na houby a zase vesele odfrčela zpátky, ale zpětně musím uznat, že i tak to stálo za to, a do jistý míry to byla chyba organizátorů, že si ho pozvali zrovna na tohle téma.
Na Havaji stačí k pohodlnému přežití vlastnit dvě až tři kokosové palmy. Úrodu sklidíte, prodáte a do další úrody už nemusíte nic dělat, pokud nechcete žrát koňská vejce. Když zabodnete do země suchý klacek, do týdne se olistí, další týden vykvete a další sklízíte. Sopečná půda je velice úrodná, prší málo a pravidelně a průměrné teploty kolísají lehce kolem 22°C. Výsledkem je to, že domorodci nemají 99% starostí, které máme my. V turistických centrech je to, pochopitelně, o něčem úplně jiném, ale pokud se vám podaří uniknout z pout pečlivě připraveného programu a podívat se mimo oficiální výletní trasy, objevíte úplně jiný, pro většinu uhoněných a stresovaných ,,civilizovaných“ lidí naprosto neuvěřitelný a dokonale pohodový svět. Těžce šokovaný haole (běloch) najednou zjišťuje, jak se dá nádherně pohodlně a bezstarostně žít a jak zoufale zbytečné jsou všechny ,,nepostradatelné“ výdobytky civilizace. Přímo v Honolulu, nebo jiných velkých městech moc původních obyvatel nespatříte, ale pokud se tam nějací objeví, nelze si jich nevšimnout. Je zcela běžné, že se potkají dva, pozdraví se, (aloha nui), vezmou kytary a začnou hrát, jen tak, na chodníku, prostě dostali chuť, tak hrají. Za chvíli se přidá třetí, čtvrtý… Jediné, co idylu poněkud ruší, je policajt, který se okamžitě objeví a kontroluje, jestli nevybírají do klobouku, protože na to musejí mít licenci! U nás něco nepředstavitelného, (zkuste najít někoho, kdo by byl ochoten začít hrát na kytaru jen tak pro radost na chodníku, riskoval by konflikt s OSA za nepovolenou a nehlášenou produkci!), tam běžná praxe. U hotelu, kde jsme bydleli, byl takový přístřešek s pódiem, kolem stánky s občerstvením (Made in Hawaii China), skalka s kytkami a vodotryskem, kdo měl hlad přišel, dal si něco, poseděl a zase šel. Občas, naprosto nepravidelně, přišlo několik muzikantů, rozložili nástroje, zahráli zazpívali poděkovali za pozornost a zase šli, několikrát denně a vždy nějací jiní. Pochybuji, že by toto dokázal někdo zorganizovat. O tom, že kvůli nápadu uspořádat slalomovou jízdu postelí na kolečkách na šestiproudové hlavní třídě, která byla kvůli tomu přes hodinu uzavřena pro veškerý provoz raději psát ani nebudu. Byli jsme na západě USA dva týdny, další týden na Havaji, stálo to dost peněz, ale rozhodně to nebylo drahé.
HCHO, nic na světě není blbější, než vzpomínat na promarněný příležitosti. Určitě jeď, dokopej se k tomu. Chápu (teda snažím se chápat 😀 ) že všichni nemůžou bejt takový nepokojný éra jako já, ale uvidíš, že to bude dobrý. A i kdybys tam nebyla tak spokojená jako doma – vždyť je to jen na chvíli a přivezeš si toho spoustu odborně.
Už je sice asi správně rozhodnuto, milá HCHO (inlove) , ale i tak se přilípnu pod Zanu. Až na to, že bych se označila jako nepokojný éro :O 😉 (rofl) , s ní souhlasím naprosto se fším! (y) (clap) Zvládneš to. (flex) (cz)
Moc díky lidičky. S tím angličtinářským kursem to je dobrej nápad (díky RenatoE). Nevyšla mi plánovaná dovolená, tak se zkusím podívat po nějakým povídacím anglickým kursu. To bude do života dobrý i kdybych nakonec nikam nejela.
Jestli to vyjde (jsou dost velký nároky na výběr uchazečů, ale právě teď je naděje na dobrý doporučení, který jsou z toho všeho asi nejdůležitější), tak pojedu, protože to je šance, která se víc než jednou za život neopakuje, ale moc nevím, jestli tak úplně chci, aby to klaplo (wasntme)
Držím palce a myslím, že nejet tam by byla chyba. Tak ať se zadaří (rose1)
I já radím, nepromarni příležitost. V životě jsem se řídila heslem:“NEPOKUSITI SE, JE OSUDNÉ.“ Pokud překonáš nechuť a obavy, budeš na tu cestu ráda vzpomínat, i kdyby ti to nepřineslo nové informace. Ale tomu nevěřím. (sun)
Držím palce, ať to vyjde. Všechno se dá zvládnout. Když jsem to zvládla já proti vůli šéfů, tak s jejich požehnáním to bude mnohem lehčí. Jdi zatím na nějaký konverzační kurz a odjeď na dovolenou cvičně třeba do Velké Británie – mají sice o hodně jiný přízvuk, ale donutíš se tam mluvit. Nedělej si hlavu, když nebudeš hned všemu rozumět. Ono se to usadí. Držím palce (y) (y) (y) (y) (y)
Držím palce a není se čeho bát:-) V Arizoně jsem se jednoho krásného dne zhmotnila jako desetiletá školačka, anglického slova neznajíc – a on se člověk domluví, když musí. I když přiznávám, že nejlíp jsem si rozuměla s mentálně postiženou spolužačkou s Downovým syndromem 😀 Jinak pokud by byla jenom trošku možnost volit roční období, tak určitě doporučuju duben až červen, to poušť kvete. Ale asi si moc vybírat nemůžete…
Dobře se rozhoduješ (nod) , touhle dobou se ještě nemusíš těšit, stačí když se trochu zasnažíš (handshake) .
Synek tvrdí, že na zvyknutí si na cizí jazyk jsou skvělý kreslený seriály – děj je jasnej a jednoduchej, mluvení málo a relativně zřetelný.
Kreslené seriály to je prima nápad. Hodilo by se také CNN, kdybys k tomu někde získala přístup. Možná to mají některé kabelovky – asi za nějaký obolus navíc. Tam totiž naposloucháš americkou angličtinu. Prostě si na půl hodiny denně k tomu (jedno, zda ke kačerovi Donaldovi nebo zprávám) sednout se slovníkem v ruce a poslouchat, v tom slovníku je dobré si najít denně tak 3 – 5 výrazů, kterým nerozumíš. Více nemá smysl, to by jednoho pouze znechutilo. Když se to tak dělá pravidelně, za měsíc se konají opravdové zázraky – osobně vyzkoušeno s italštinou (ta má ale jednu výhodu oproti angličtině – vyslovuje se víceméně jako píše, u angličtiny je přece jen třeba mít představu o možné písemné formě slova).
Apino, CNN je skvělá, ale začala bych kačerama 😀 , zprávy jsou pro nenavyklý ucho hodně rychlý. Ale máš pravdu a UPC má i jiný programy v angličtině – přírodopisný třeba.
Zano, my to prostě dáme dohromady, angličtina už je skoro v kapse 😀 Tak už zbývá jen letenka do Arizony. 😉
Hihi, zrovna včera jsem objevila hru, u které jsem si rozšiřovala (pasivně) slovní zásobu. Tak jsem ji předhodila Hřívnatci a ten hnedle přišel na to, že když někam klikne, tak to slovo, kterému nerozumí, se mu zobrazí jako obrázek (šlo o to hledat předměty v bytě). To by mě zajímalo, jestli se naučil aspoň dva nové výrazy, než na to přišel (rofl)
Dočítám až dneska, díky moc všem (h) pomohli jste mi se nad tím i trochu zasmát. Nějak to byla teď tak asi stopadesátá věc, která mi v posledním tejdnu spadla na hlavu, a rozhodně v tu první chvíli převážily obavy nad úvahama o praktický stránce věci, což je vždycky chyba, tak díky 🙂
Držím palce, hlavně se nenech odradit, hlavně ať to vyjde a ať porazíš případné konkurenty. Nicméně radím využít čas a v rámci možností se dobře připravit, protože připraveným štěstí přeje (y) (y) (y) (y) (y) (y) A potom? Hoď srdce za překážku a tělo už půjde samo.
dík 🙂
Hanko, to je úžasný (y) ! Děkuju moc, je to něco, co našinec vůbec nezná a je to krásný a zajímavý. Fotky úžasný. Ty aleje! (h) Zajímavý, jak těm ruinám sluší černobílá.
Líbí ! Moc ! Díky ! (y)
Mně taky a to moc! Díky! (clap) (clap) (y) (h)
Týjofka! Co se jeden nedozví! Děkan! 🙂
Hani, díky, že jsi nás vzala s sebou na výlet prostorem i časem (inlove) . Velmi zvláštní místo. Pro středoevropana trochu exotické. Tajemné a nostalgické. A fotky dokonale dokreslují atmosféru tvého vyprávění. Od nádherných stromů s šedivými vlasy, přes magickou ruinu kostela až po černobílou sérii. Chet umí (y) 🙂 .
Chjo, jen tak obecně mám dojem, že na Zemi není snad kousek místa, který by nebyl spojený se zbytečným krveprolitím nebo bezprávím. A pustošením…
Zbaběle se snažím nedomýšlet následky ropné havárie, protože nemůžu nic ovlivnit, ale stejně jsem z toho moc smutná, obzvlášť ze zbytečně větších škod ;( .
Hezkou prvomájovou sobotu všem! (inlove) Ať už pod rozkvetlou třešní nebo s mávátkem, stojíc zedníkovi vítězně na hrudi (rofl) .
Hanko – krásné, zajímavé (y) (h) … a fotky eňoňuňo (y) (*)
musím se přiznat, že mě zaujal název „psí stromy“, posléze už tedy psané dogwood (poprvé se mi tedy vsunula myšlenka na to, že u nich pejsci jaksi… vykonávají svou potřebu 😀 … potom už jsem začala pochybovat (chuckle) )
pokud to někoho také zaujme, tak angličtiny schopní zde http://www.wildaboutgardening.org/en/features/section5/dogwood/dogwood.htm (je tam zmínka právě o tom názvu, Jakub snad přeloží, já nestíhám a nevládzem (sweat) )
méďa Béďa (hug) , Nyny (cat) a Zuzu (cat)
hele – a co naopak do angličtiny „eňoňuňo“ ? (chuckle) (rofl) 😛
(wave)
the bee’s knees
Díky (rofl) (y)
Slovník překládá dogwood jako svída krvavá. Jenže podle Haniných fotek to není ono.
Já myslím, že je to nějaká jiná svída, je jich asi třicet nebo více druhů. Jenom nad Dalmatinovem mám tři různé.
A španělský mech je tilandsie šedá.
Fíha, tilandsie? Takže kytka kvetoucí a žádnej mecholišejník? Zajímavé, jdu gůglit! Vůbec, článek i fotky plné tajuplné atmosféry… tam bych se taky chtěla jednou podívat (clap)
Nene, tilandsií je mnoho druhů. Mech to není (v našem slova smyslu), jsou to takové třásně, které můžeš vidět prodávat i u nás, kousek přichycený na nějaké kůře nebo něčem a máš-li skleníček s dostatečnou vlhkostí, poroste ti to.
Já právě vím, co jsou tilandsie, jenom jak blbě a nepozorně čtu, tak jsem si v článku přečetla „není to mech, je to lišejník“. A navíc podobné rostliny, tentokrát opravdu lišejníky, znám z jiných míst planety (tedy ne osobně, z fotek). Kaji se a sypu si botanický popel na hlavu (blush)
Jo a ty skutečné lišejníky vypadají třeba takhle: http://en.wikipedia.org/wiki/Usnea 8)
Podle lationského názvu by to mohlo být tohle:
http://botanika.wendys.cz/kytky/K547.php
Ale ty Hančiny fotky vypadají jinak.
Aha, už to asi mám.
http://www.biolib.cz/cz/taxon/id40208/
Tak tohle kvete v Průhonicích na několika místech v parku, kouknu do svých fotek, jestli to náhodou nenajdu. Nebo bych tam musela zajet 🙂
Já si taky myslím, že to je cornus florida
http://en.wikipedia.org/wiki/Cornus_florida
No, zajet tam můžeš i tak, bude tam hezky 🙂
Krása na krásu, já jsem tam tu Scarlett viděla, ještě jsem ani nekoukla na fotky. Strašně by mě lákalo vidět americký Jih, ten starobylý. A fotky mě dostaly úplně. Hani, paráda. Na fotkách s emi moc líbilo, že tam prostě pobíhaly děti a lidé měli piknik- že to místo žije. U nás se na taková místa díváme jako na památníky, ale ten život už jim nevracíme. Možná je to těm troskám starých staveb líto….. Ale na druhou stranu tam nebylo vidět, že by to navštívil nějaký pitomec sprejer, úžasné.
V Brně prší. A to potřebuju jet na chalupu zasázet kytky.
Matylda to napsala naprosto správně. ( akorát u nás, za lesíčkem, je pouze zaoblačněno a , zatím, neprší)
Hani, úžasné a díky!
Souhlasím.
A tady je jen oblačno, pršet by teda moc nemuselo – peru (ale asi by potřebovalo, zdá se mi dost sucho).
Hani (inlove) , úžasné vyprávění + fotky. (y) Je to opravdu magické místo.
Žiješ v nesmírně zajímavé oblasti s bohatou minulostí a já doufám, že nás ještě na pár výletů vezmeš sebou. (h)
Přeju všem krásný den! (h) My jedeme pro Tádoška a pak rovnou do ZOO, doufám, že nezmokneme.
Hanko, skvěle napsaný článek. Vůbec jsem tohle místo neznala (tedy ani o něm nevěděla). Beaufortem jsem kdysi pouze projížděli, ale v Charlestonu jsme jednou strávili celý den – bez nadsázky pravá perla Jihu !!! A fotky jsou také úžasné (sluší vám to na nich všem třem).:)
Mě se Spanish moss na stromech moc líbí, nezbytná kulisa filmařů, kteří chtějí navodit skutečnou jižanskou atmosféru. Ten mladý „sp.moss“ má krásnou světle zeleno-šedou barvu a je pružný a jakoby „chlupatý“. Ale i ten starý, šedivý má své kouzlo, vítr ho strhává v chomáčích na zem a za tmy působí dost strašidelně. Prodává se v obchoděch v sáčcích jako výplň závěsných drátěných „květináčů“ do kterých se pak vloží květináč s živou kytkou, nebo květiny umělé. My ho na zahradě nemáme a tak jsem si ho kdysi odjinud přivezla domů plný pytel s tím, že ulehčím ptákům shánění materiálu na hnízda. Rozházela jsem ho po trávě a čekala, kdo o něj bude mít zájem. Ale ani jeden pták o něj nezavadil. Prostě to pro ně nebylo „místní, kamuflážové“ stelivo a dali přednost klacíkům a travinám. Jenže pak mi někdo řekl, že Spanish moss je plný maličkých červených vši či jakýchsi štěnic, ptáci to vědí a hnízda si jím neplní. Tak nevím, ale opravdu, když člověk drží chomáček toho mechu chvíli v ruce, má dojem, že ho něco kouše. Když jsme bydleli v Německu, přichytávala jsem kolíčkem na prádelní šňůru chomáčky vyčesaných kočičích chlupů a pak jsem z okna pozorovala sýkorky, jak je s vervou odcupovávaly a odlétaly si jimi připravit měkoučké hnízdečko pro své potomky. Těšilo mě vědomí, že mláďata budou mít ustláno na chlupech z kožíšku naší kočky. 😉
A Hanko, dostala jsi můj mail, který jsem ti psala asi před dvěma týdny? Dlouho jsem ti dlužila odpověď a konečně jsem odepsala.
Napjatě sledujeme, jak se k nám nezadržitelně blíží ta rozteklá ropa, kterou se zatím nepodařilo zastavit. Ani na povrchu moře (vysoké vlny ho převalují přes zábrany), ani u jejího zdroje, který je skoro v šesti kilometrové hloubce, vyvěrá v ohromném množství pod silným tlakem a nikdo zatím neví, jak ho ucpat. Jestli opravdu dorazí až k nám, tak to bude katastrofa (jako i všude jinde). Co to udělá se zdejšími nádhernými „cukrovými“ plážemi a jaký dopad to bude mít na vodní ptactvo (a turistický ruch vůbec) – ani nechci pomyslet. ;(
Maricko: mejlik prisel a vydatne odpovidam. Proto jeste odpoved nemas. 🙂 Sorry. Beaufort stoji za zastaveni, kdyz byste nekdy jeli kolem. Tiche mestecko, skoro zadny turista (narozdil od Charlestonu, ktery bohuzel pripomina Karluv most na vrcholu turisticke sezony). Kdyz zajdes do bocnich ulicek od Main Street, tak nadherne stare domy, krapet osuntele, ale to jim doda kouzlo. A pak neuveritelne siroka oblast of marshes – slanisk? Nejvetsi, co jsem kdy videla. Zeme a voda v takovem obejmuti. A toho zivota co v tom je.
A to je, pratele, to co zminila Maricka o te roztekle rope. Jakmile to prijde do delt a slanisk – a uz to tam skoro je, tak to znici mista, kde se mnozi a rodi krevety, krabi, rada ryb, jsou tam ustricova pole. Navic ted zrovna hnizdi mnoho ptactva, dalsi jsou na ceste, chranene zelvy se budou lihnout. Dloudoby dopad na ekonomii a ekologii si jeste ani neumime predstavit. A co mne na tom neuveritelne stve je to, ze hned jak to bouchlo, tak federalni, statni a mistni urady nabizeli BP vsechnu pomoc to nejak zastavit, ale BP tvrdilo, ze to maji pod kontrolou a nic spatneho se nestane. No, stalo se……
Moc na vás myslím, je to hrůza. Tyhle systémy jsou křehký…
díky, chtělo by to zveřejnit více takových zajímavých míst. A fotky taky pěkný 🙂