Určitě ji všichni znáte – skákací kulička z barevné tvrdé gumy, děti jí říkají hopskula. Dost často se dá koupit za desetikorunu v takovém malém automatu na trafikách, spolu s kuličkovou žvýkačkou za menší peníz.
U nás se tahle kulička běžně potulovala bytem, kde o ni děti už nejevily zájem. Pak ji objevila Borůvka. Kulička skáče, je-li upuštěna na zem i z malé výšky, tedy z kavalíří tlamky. Snahu o rozkousání Borůvka nejeví a na spolknutí je příliš velká. Tudíž máme doma kavalíří fotbal. Kulička je z tlamky vhozena do pole, poskočí a následují přihrávky tlapkami.
Bohužel jsme před pár lety měli geniální nápad koupit nábytek nikoli na soklu, ale na širokých nízkých nožkách. Mezera mezi dnem skříně a parketami je taková, že ruka skoro nejde vecpat, zatímco hopskula zajede velmi snadno. Navíc je pod skříň špatně vidět. 
Hopskula vletí pod skříň, před kterou ulehne pes a šátrá pod ní tlapou jako kočka. Když nevyloví, nacpe pod skříň čumák a mručí: „Vylez, zbabělče!“ Hopskula výzvy obvykle neuposlechne, a tak se jde k vyšší instanci. Vedle mě se zhmotní pes, který hypnotizuje střídavě skříň a mě. Až vyvolá žádoucí pozornost, opět uléhá ke skříni a šátrá tlapou. Poučená majitelka hopskulového maniaka se pokusí kuličku vylovit, při tom si svítí pod skříň baterkou a otlouká si kotníky na rukou. Po vylovení vše nastává od bodu „Kulička je z tlamky vhozena do pole…“
ALE! Kuličky jsou zákeřné! Máme doma tři – zelenou, duhovou a třpytkovou. Ale NIKDY se neobjevily všechny tři najednou, jen dvakrát se objevily dvě společně. Nevím, kam mizí. Obvykle je jedna honěna po bytě a další dvě se někde skrývají. I když se je snažím najít (s plnou Borůvčí asistencí – při nahlížení pod skříň se mi postaví na ruku, kterou pod skříní nešátrám, nebo mi přišlápne vlasy), nemám šanci.
Je to záhada. Možná tu mám hopskulovou ochočenou černou díru, která kuličky sežere, a je-li v dobrém rozmaru, nějakou vyplivne. Borůvce je to jedno, hlavně když má alespoň jednu. A tak začínám obhlížet trafiky a hledat automaty na kuličky, protože i černá díra by se měla časem přežrat!
Mno my jsme těm potvorám kulatejm říkali hopkuličky a těm slizovejm fujtajblíci (angel) Ale to byl tak rok 1988…
Normálně jste mě tak naladili, že jdu zítra schánět hopíka. Pro sebe, ne pro Gastona. Ani pro Barunu. 🙂 😀 A k tomu potřebuju sehnat ten sliz, co se tak krásně rozplácnul na zdi a nechával fleky. Ten taky dost nutně potřebuju. 🙂
Všechno nejlepší k narozeninám pro naší milou KIM! (h) (sun) (party) 🙂 (rose1) (^) (d) (*)
Jéje, KIM má narozky? Tak všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví a pohody! A totéž i dalším slavícím! A fotečku:
http://www.astro.cz/apod/ap100226.html
všechno nej! (rose1) (d) (h)
Děkuji za přání, dnešní významný den jsem pojednala odpovědně – byla to samá radost.
No jasně že nejsem anonímní (blush)
Teď už dodatečně: vše nej, nej, nej! (rose1) (f) (rose1)
Vsechno nejlepsi!!!!!! (f) (rose1) (f) (rose1)
Všechno nejlepší, milá Kim (h) (rose1) (^)
Milá Kimi (h) , tak trochu s příborem po obědě (chuckle) , ale přece, a o to srdečnějiTi přeju všechno nejlepší k narozeninám.
(f) (h) (sun) (d) (^) (dance) (music) (f)
Tak se mi jednou poštěstilo dostat se k článku včas a hele, ona je tu Borůvka a s takovým krásně vemlouvavým pohledem! 🙂
I u nás máme černou díru, nedávno mi pohltila pouzdro na brýle a já ne a ne ho najít. Podezírala jsem Denise, pečlivě prohlédla zákoutí u jeho pelechů a nic. Až když černá díra pouzdro vyplivla pod sedačku (opravdu jsem se předtím pod ni dívala a nebylo tam), musela jsem se Denisovi v duchu omluvit – to když jsem pouzdro otevřela a našla v něm gumové prasátko. Tak šikovný, aby nacpal prasátko do pouzdra a zapnul je, náš Denis zase není, v tom má dozajista prstíky Anička.
Denis nemá hopskuli, ale svého času měl puk, který tu zůstal po synkovi. Neprozřetelně jsme mu jej vydali, že si s ním jako bude kutálet – jenže on ho místo kutálení různě pohazoval, čímž jednak dělal dost významný kravál, jednak by nemuselo dobře dopadnout, kdyby se trefil do skleněných dveří, takže mu byl puk s definitivní platností odebrán – čímž skončila kariéra Denise hokejisty. 🙂
Chudák Denis, určitě to byl nadějnej hokejista… 🙂 (y)
Milá Matyldo, roztomilý článek a Borůvka je rozkošná pejska. Skvěle jsem se bavila, ba co přímo řechtala následným komentářům (rofl) (rofl) (rofl) Myslím, že všichni, kteří vlastní kočku či psa mají v domě černou díru, která polyká a vyplivuje věci dávno oželené, případně znovu zakoupené, stejně jako v ní řádí různí rarášci „zášupšáky“ (pana Jindřicha) 🙂
Áchich, Matyldo, kdybys věděla, jakou jsi spustila nostalgii… Byla jsem po těchhle skákacích nesmyslech úplně posedlá. Jak zmiňuje Apina – dávný bílý hopík velikosti golfového míčku skákal naprosto nedostižně. Jen měl tu nepříjemnou vlastnost, že záhadně mizel i bez přičinění zvířeny. Radost z něj trvala vždycky vélmi krátce. Chi, a když byl hozen ze třetího patra na Jeleňáku (Jakub bude vědět, prostě na kopci nad městem), doskákal až do Vřídla. Doteď po nich, už krásně vybarvených, zálibně koukám a sem tam neodolám. A zvěři nevydám.
Matyldo, díky! (inlove) Príma článek a krásné fotky! A hopskula je skvělej termit. Kubovi držím (y) . Je moc šikovnej kluk, tak ať neklesá na duchu! (h)
Pěkně všichni perlíte (rofl) . Kusbuchty, schovka v pračce atd.atd.
Jó, u nás bydlí skřítek zašupšák. A mocně utiskuje dobromyslného skřítka hospodáříčka. Podle toho domácnost vypadá 😛
Vidím to na inspiraci Postřižinami a velké Zkracování.
Pěkné počteníčko, Borůvka úžasná jako vždy a Kubovi držím palce, ať dopadne odvolání , stejně je to šikula.
Naše Arinka hračky buďto zničí nebo ji nezajímají – podle nálady. Ale když ony (ty hračky a hlavně míčky) nemají ani nožičky ani zuby – tak co s nimi. Ale míčky nám postupně přibývají, protože Arina je venku nachází. To si takhle jdeme, Arinka zahučí do roští a vynoří se s oslintaným tenisákem obaleným vším možným. Nadšeně si s ním asi 5 vteřin hraje, pouští ho z kopce a nadhazuje a pak se ho snaží nenápadně zbavit. Aby panička neviděla a nenutila ji do nějakých hloupých aportů (stejně je to marné) Joo, to když se objeví psí kamarád – tak pak je míček velice vhodný k provokování a provokování až vyprovokování nadšených honiček. A tak se nám doma nenápadně hromadí tenisáky i jiné míčky. Ale fakt je, že hopíky nemáme….. 🙂
Zdravím ve spolek, tož u nás v Otrokovicích to byl skákačák, taky jsme jich pár doma měli kam se poděli nevím.
Yorinka hračky neničila, dokonce máme doma po ní 2 gumové balonky, schované v nějaké té černé díře (rofl) ,která je vyplivne pokud je poškádlena vysavačem.
Jinak hračky dělím na rychle ničitelné a tabymohlachviluvydržet, kdy chvila = aspoň 5 minut. Frogi i Terry si hrát neumí, všechno pokud možno zničit, rozškubat a co nejrychleji, Terry ty kousky hraček plive, Frogi raději všechno sežere, takže si hrajeme společne kdy já dohlížím, aby hračka a Frogiho žaludek neutrpěl újmu na zdraví (y)
Borůvka je krásná jako vždy(f)
a asi jsem nebyla moc hodná páč sčítat přes 10 je dneska na mě moc (wasntme)
Matyldo,pozdrav za mně Borůvečku,je úžasná, moc krásně jsi to napsala, to fakt paráda,pěkně mně to pohladilo po tlapce. (h) (y)
Ať žijí zášupšáci všeho dru a nechť zhyne ten proradný němec. (bat)
Přátelé, věřte mi, máme to všichni, dnes už bez rozdílu věku, ještě ,že se na obecňáku nedávají černý puntíky do sešitku. (rofl) (chuckle) (wave)
Ha, tentokrát sedum, snižují mně nároky. (chuckle)
Ahoj všichni!Jsem zase na chvíli na netu – takže dočítám,dodatečně gratuluju oslavencům a držím palce všem,kteří to potřebují (y) (wave) (h) (toivo)
P.S.:Děkuju za maily,naběhlo mi jich 12 😀 (chuckle) (h)
Ahoj, to je dobře, že ses zjevila! (rose1)
Ráda tě vidím, milá Fallowo (inlove) . Už byla sháňka…
To je prima, Fallowo, že jsi se ozvala. (f) (h) (f)
OT- Kubovy přijímačky dopadly jako včera- z 290 uchazečů byl 34., brali 30. Tak zkusíme odvolání na obě školy a třeba to nějak dopadne.
Mataldo, článek je rozkošnej a fotka teprv. Kuba by se měl dostat, těch 5-7 míst se na odvolání vždycky nechává, to by mělo vyjít. Držím (y)
Kde je? (pi) Myslím ten příspěvek, co jsem psala v práci? (wasntme) Že je Kuba dobrej a že se určitě na odvolání dostane? (y) (clap)
Určitě!!! (y) (f) (y)
Posílám pozdrav Borůvce od čínsko(Krejg)rusko(Mařenka)americké(Bubíček) smečky. Jsme prostě kosmopolitní 🙂 Krejg včera oslavil své 7 narozeniny – rošťák jeden už při mém příchodu domů věděl jistě, že mu nesu něco dobrého a dával to najevo radostným tancem dokola. Zapěli jsme mu „Hápy bérsdej tů jů“ a on ve vteřině slupnul svůj dárek (dog) (party) (^)
Velká gratulace Krejgovi (toivo) (^) (^) (h) !
Nojo, máte doma průřez kontinenty (happy) . Hele, Blážo, ale měla bys pro inspiraci nakouknout ke Georgovi – je ostuda, že nemáte australské zastoupení (rofl) .
Krejgáčku, dodatečně všechno nej! (^) (sun)
Zdravím všechny a veselou kavalírku zvlášť! Dáreček ohařisko dělá přesně to samé co ona s tenisákama. A Elsa jako kotě řádila stejně s kroužkama z petek.
Dlužím vám hlášení od neteřinek z přijímaček-díky za palce, obě se dostaly, Terka vyloženě s přehledem. Tak mají radost.
Díky za krásnou zprávu. Však Terka je šikulka, těším se zase na nějaké její povídání. Koneckonců, měla se u těch přijímaček pochlubit, že je veřejně publikující autorka (y) (y)
Ahoj, Ap (inlove) – nějak jsi poslední dobou jako neviditelný inkoust. Mohla bys nakouknout častěji (nod) .
Holky jsou šikulky – gratuluju! (sun)
Drobná opozice.
Nejedná se černou díru, ale o zlomyslné skřety zášupšáky. Tato domácí strašidla se narodí v té chvíli, když živý tvor začne cokoli potřebovat. U lidí se jedná o chvíli, kdz malý človíček začne potřebovat dudlík. Zášupšák mu ho neustále schovává a raduje se z toho, jak jej člověk marně hledá. Jakmile je pořízen nový, starý pro zášupšáka ztrácí význam a tak jej vrátí, obvykla na naprosto nesmyslné místo. Např nahoru na skříň, do domácího nářadí a pod. Armáda zášupšáků se neustále během života rozrůstá a pase se na bezmocném vzteku jimi opečovávaného jedince, kterému mizí pod rukama vše akutně potřebné. Vymře až jedinec v okamžiku svého skonu už opravdu nic nepotřebuje.
Z uvedeného je zřejmé, že zášupšáky není možno přežrat. Takže tuto strategii je třeba zavrhnout. V případě nakoupení ež redundantního množství hopíků uschová zášupšák celou zásobu najednou, aby ji zpřístupnil až ve chvíli, kdy za hříšné peníze dokoupíte další nesmyslné množství, či Borůvku přestaly zajímat.
U mimina nevím, ale mně schovává vše ten Němec, no…, jak von se jmenuje…no … Alois, jo ten Alzheimer. Ten za to může. Takže my doma nadáváme, že nám to zase Alois schoval. Na psy ve vyšším věku to platí také. Specialista byl Nick, který rozpačitě vešel do předsíně s s Výrazem „co jsem to sakra chtěl…“ se na člověka takovým nejistým, lehce nepřítomným pohledem díval. Stejným způsobem zírám občas do špajzu (skříně…) a přemýšlím, pro co jsem tam sakra šla. Ale ztrácení drobných potřebných předmětů (jako je hopskula), to na Aloise nesvedete. Asi bude těch zlomyslných mechanizmů vícero… Chudák člověk… Možná i chudák pes
Nesouhlasím, s tím němcem mám taky svoje zkušenosti. Třikrát dojdu do špajzu rozhlédnu se, sakra co jsem tady chtěl, přinesu maggi, vrátím se do kuchyně , špatně , pokus 2, přinesu sušený houby a teprv na potřetí si uvědomím, že jsem šel původné pro sojovku. Ale to jen tak mimochodem. Působení zášupšáků je jiné, škrábu brambory, je třeba zamíchat jíšku, i zamíchám a chci se vrátit k těm barmborám a škrabka nikde. Dopižlám to nožem za hrozného klení, aby se škrabka, jen co to dodělám, objevila třeba na záchodě..A to jsem z tý pitomý kuchyně paty nevytáhl.
Tak nevím, komu dát přednost, zda zášupšákům nebo tomu Němci. asi mi jsou milejší ti zášupšáci, v tom jsem totiž naprosto nevinně. Taková zlotřilost schovávat jednomu ty nejpotřebnější věci. A že se mi jich naschovávají jejej. Ten Němec na A…. to už zavání opravdovým průšvihem, takže zatím se pokusím ho ponechat stranou a nebudu ho ze všeho obviňovat. Co kdyby to jednou vzal vážně?
Matyldo, máte s Borůvkou bezva život – a naopak (h) 🙂
A když jsme u těch černých děr – nedávno jsem řešila záhadu: Po vyndání vypraného prádla z pračky jsem v něm objevila žvýkací kost. Proklela jsem svoji roztržitost, neb jsem myslela, že jsem ji měla v kapse. Ale příště jsem před praním sáhla do pračky, a ejhle, sídlila tam mrkev. Příště se nám tam zabydlel tvrdý rohlík… To už jsem začala cosi tušit. No a pak jsem jednou ušatcům rozdala žvýkací kostičky. Buffinka si chvíli žužlala, pak sbalila kost a nenápadně začala mizet směr prádelna, přes kterou mají hafani udělaný průchod ven. Jenže ven nešla – nosem otevřela přivřená dvířka pračky, kost tam uložila a dvířka pečlivě přivřela 😀 Takže je to jasné – když si chudák malá něco schová venku, Xena to okamžitě najde a zabaví. Ovšem pátrat v pračce jí zatím nenapadlo 😀
😀 😀 😀 Opravdu od srdce jsem se zasmála. Nahlas se směju málokdy, ale teď jsem přímo zavyla. Chytrá pejska!
Chudinka malá šizená pejska s puntíčkem na hlavičce – (chuckle) hihi, ještě že je pěkně mazaná, Buffča jedna. (clap)
Jen by mě zajímalo, co si o Tobě myslela, když jsi její skrýšku stále vybírala. :O
No teď už aspoň vím, komu tyhle nálezy odevzdávat, takže ošizená není. (h) Mimochodem, než přišla na tuhle skrýš, s oblibou mi věci ,,na pak“ zkoušela narvat do kapsy mých oblíbených domácích kalhot 😀
Taky dobrý….
Bára si věci jedlé neschovává, na to je příliš nenažraná.
Ovšem Bára I. byla v zahrabávání na PAK hotový mistr. Jednou vysomrovala kus buchty. Kousek sežrala, ale protože to byl již několikátý kusbuchty, usoudila, že tento kusbuchty by se hodil na PAK. I zahrabala ho do mulčovací kůry pod borůvky, nosíkem pečlivě urovnala jednotlivé kousky mulče, poodstoupila a zkoumavě zkontrolovala, vrátila se, poopravila, znovu podstoupila, zálibně se pokochala dílem a koukla na mne. Jenže zjistila, že se dívám a viditelně jí šorotovalo v hlavě „vona mě viděla….vona viděla, kam jsem to schovala…. a bylo to původně její žrádlo…. co když….. vona mi to sežere! tak to ani náhodou!“ Jedním skokem byla v mulči, buchta byla vyhrabána a polknuta jak pilulka. Ovšem ten vítězoslavný pohled „nedám! můj kusbuchty!“ bych vám přála vidět.
Ach! Dusím se! (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) (y) (h)
Taky! Vidím to úplně jasně… (rofl)
.. a a a! ta kusbuchta! fííííí! (rofl)
kusbuchta je fakt krasny vyraz 🙂
Bubu, hi, hi, přesně tohle dělá Klérka, jakmile zjisití, že VIDÍME místo, kam je poklad zahrabán, okamžitě jde schovávat jinam. Nejlepší je užužlaná žužlací kost, řádně omácháná v hlíně, která skončí u mne pod polštářem (devil) .
Šiš. lidi , já padnu, kusbuchty s mulčem, témě sežrán nenasytnou pančičkou,ještě, že to bylo prohlédnuto, fúj taková léčka. (rofl) (rofl)
Móc chytrá Buffinka, to by ani mně nenapadlo , chi,chi. (rofl) (rofl) (y)
KOsti v pračce, to je dobré. Připomnla jsi mi pejska mé neteřičky. Měly jsme s mmou morkovou kost, morek byl náš (mňam bez ohledu na šílené krávy), kost dostal pes. pes byl nadšený :O První, kam ji schoval, byl kyblíček se sádrou. Pes se prozradil tím, že měl úplně bílý čenich. Podruhé kost schoval za květináč a naházel na ni hlínu právě z toho květináče. Tak nevím, zda ještě někdy můžeme přinést pejskovi kostičku.
A dnes už pokolikáté přes 10 ach ou.
Nějak se tomu nechce psát dlouhé samohlásky a háčky. Vyklepala jsem klávesnici, tak snad to bude lepší.
HOLKY, NECHTE TOHO!!! Baštím kusbuchty a málem jsem se z těch vašich řečí udávila 😀
Baty, doufám, že už jsi dojedla. 😀 Ten samý pejsek je docela expert. Vloni mámě ukradl její narozeninový dárek – ručně pletené ponožky (ne, že by ji zrovna tento druh dárku uchvacoval, ale to je jiná). Pes nelenil a ponožku sebral. Až potud celkem normální průběh. Byl nadšený, chtěl se honit, my se ho pokoušeli lapit, prostě rodeo. Pak jednu známou napadlo, že vymění usmažený řízek za ponožku. Představa byla jednoduchá – dáme řízek a pes na oplátku vydá ponožku. Jenže pes byl chytřejší – vzal si řízek a ponožku si nechal 😀 😀 😀 😀 😀 😀
😀 😀 😀
My jsme hopskuli za psích dob říkali myšpyš. Na dotaz – Montíčku, kde máš myšpyš?, 40ti kilovej ovčák stěhoval skříně. (sweat) Borůvečce ale duhovej hopík velmi sluší. (dog)
Terminologická poznámka (snad se Matylda nebude zlobit) – na druhém konci Brna se stejnému předmětu říká hopskulka (kula je velká, kulka je malá, teda aspoň u nás doma). 😉
To jo, ale my používáme tu větší 🙂 a výraz přinesly děti kdysi ze školky…
Tak to pak jo. Mmch. my ten výraz taky máme od dětí ze školky.
Ano,aj k nam na Slovensko do NZ. to priniesli synovci z Brna a bola to hopskula.Uz su davno dospelí. a asi pred polrokom som sa malem prizabila-jedna vysla /bohvie odkial/ na prechadzku po byte
Matyldo,drzim Vam obom palce a verim,ze to na odvolanie vyjde!!!!!
Krásné čtení na bolavou duši po ránu!
Borůvka je prostě model jako víno (dog)
Hm, tanečky. Náš VIP kočkour, pan ředitel Artcatu, KoDr. ( žádný titul z Plzně, prostě Kočičí titul (cat) ) má ve zvyku hrát cosi mezi fotbalem, hokejem a baletem
s čímkoliv k snědku – taková párkomyš nebo kusomasomyš, to je tanec zleva, zprava, ratata ! Blbééé je, když tento originální “ puk“ zaleze někam, kde vyhnije a vysmrádne a černá díra nevydá signál kde se nachází (dance)
Tanec s čímkoli jedlým Borůvka neprovozuje- jedlé věci je nutno nasoukat do břicha okamžitě, u některých věcí jde o zlomky vteřiny (rofl) na to je příliš nenažraná. Ale hračky- to je jiná. Nosím v kabelce (no tak jo, kabele) měkký pěnový míček a občas si s ním hraju při výuce,když se potřebuju odreagovat. Minulý týden jsem sáhla a vytáhla co? Tenisák. NĚKDO mi ho v tašce vyměnil! A já jsem si říkala, kde borůvka vyhrabala nový pěnový míček….
Milá Matyldo, černá díra se hopskulemi nepřežere, alespoň té naší se to ještě nepovedlo. Zásadně se zhmotňují dvě z několika (mnoha?) skákavých kuliček, zbytek je k nenalezení, jak popisuješ. U nás je, pravda, prohání především kocour Dalí, neb je ze všech chlupatců nejhbitější (cat) Když se do toho dá, je od hopskule k rozeznání pouze dle velikosti, protože jinak skáče do výše kuchyňské linky kolmo vzhůru a raději by se přerazil, než by minul… A to tak dlouho, dokud kulička kmity více méně tlumenými alespoň poskakuje nahoru a dolů. Když spočine bez pohybu, zhmotní se kocour na lince s prosbou v očích: bouchni s ní o tu dlažbu znova, jo? Kdo si hraje, nezlobí…
Jinak u nás se tomuhle gumovému předmětu říká hopík nebo hopsinka (měli jsme i několik zářivě „hopsinkově“ červených), ale jestli dovolíš, tak hopskuli adoptujeme. Líbí… 🙂 A Borůvče podrbej za ouškama, je to moc šikovná pejska.
Terra-san, hopskule je výborný název, jinak hopsinka se u nás říká broskvové vodce a po té zase baletí člověci, když nebědí kdy mají dost……
nevědí – bědí potom
😀 No, co bych dělala po broskvové „hopsince“ já, raději nedomýšlím. Sice zdaleka nejsem přísný abstinent, ale s vodkou se nějak nemáme rádi, bez ohledu na místo původu, druh a kvalitu…
Nápodobně…
To nepíšu z vlastní zkušenosti, já bych asi vypadala takhle : (dance) (ninja) (headbang) (envy)
To si dokážu úplně živě představit a dost jsem se u toho nasmála! Díky za krásný ráno. 🙂
Hlavně na kulličky nešlápnout a nezkoušet Jánošíkovský taneček. 😀
Co kulička- ale podvozek z větší plastové lokomotivky při běhu k telefonu- to je síla!!! 🙂
já tančím občas v noci, když mi Pitina s Noriskou přihrajou pod „šlapku“ (chodidlo), golfáč nebo jinou kouli….a při běhu na záchod,to je adrenalin 😀
kam se hrabete na Máčiny nestrávené granule (puke) (rofl)
když jedu ke skorotchýni,tak stačí Matýskovi nestrávené granule, je to sice nádhernej kocour,ale bulimik jak vyšitej,sežere na co přijde a pak to vyšavluje…za pochodu a bez uzardění, jednou se mi do té hromady podařilo v noci šlápnout, když jsem se snažila druhou nohou zaparkovat lépe, šlápla jsem na hranu tácu,na kterém má 5 koček u tchýně své mističky, takže misky to vzaly letem z tácku,rachot jak při dělostřeleckejch salvách,já už se bála i přešlápnout, do toho se všichni vzbudili, přiběhla zvířena, za nimi skorotchýně, co se roztančila po těch vysypanejch granulích na dlaždičkách, pak moje drahá polovice, která ji úspěšně napodobila (aby ne,matka se synem)a koukali na mne,co se děje…na blbej dotaz,proč si nerozsvítím, jsem odpověděla, že jsem je nechtěla budit…než jsme uklidili tu kuchyň, bylo ráno…
Tak tohle je nepřekonatelné. Ještě, že tady sedím sám.
sharko.68 (inlove) ! uáááááááá! granulový noční tanec, to tu fakt ještě nebylo! (y) (clap) (rofl) (rofl) (rofl)
Sharko68, ještě, že tu jsem sama. Nahlas jsem se smála a vypadala jsem velmi prapodivně 😀 😀 😀 😀 😀 Jinak náš kocour se takto kdysi také dokázal přežrat granulek. Po večerním masíčku to pak ze sebe všechno vyklopil, to byly tak 4 hromady. Oni jaxi nepočítají s tím, že se jim to v žaludku výrazně roztáhne a pak ten přebytek holt musí někudy ven 😀 😀 😀
😀 😀 😀 a ještě lepší je skateboard za závěsem během noční cesty na onu útulnou místnost… To jsem měla v mozkovně dokonale přeformátováno 😛
Matyldo – Borůvka na fotkách je opravdu neoodolatelná a při tvém povídání jsem si živě představovala, jak tě úpěnlivým pohledem strká pod tu skříň (chuckle) . Díky za veselé ráno.
Jinak u nás jsou v kursu pinponkáče – kupujeme je v sadách po šesti a vždy se po pár dnech nenávratně ztratí – naše černá díra není hodná a co uchvátí, už nevrátí. Ziki má největši radost, když mu jich pár nasypeme do nové krabice od bot (nojo, že my si ty boty kupujeme hlavně kvůli němu (rofl) ) – to je odtud vytahuje a zase se snaží vrátit zpět. Toya si s hračkami hraje málo – pokud má po ruce – nebo spíš po tlamě – plyšáka, tak s ním parkrát zatřepe, parkrát ho vyhodí (když se trefí do Zikmundovi krabice, je odměněna potleskem, když do Zikmunda, tak kočičím propleskem) a pak ho znechuceně nechá ležet tam, kde na něj určitě narazím, iďa v noci do nejmenší místnůstky (a teď nemám na mysli špajsku).
Dá se říct, že nejlepší hračkou je pro ni v posledním roce Zikmund a pískací chcíplá kačena, ale tu před ní tvrdě tajíme, neb jak ji uslyší, stane se z Toyi momentálně zaostalý pes a my celý večer neděláme nic jiného, než že pískáme kačenou psovi do čumáku a ona tu kačenu v tranzu olizuje. Po takto vydařeném večeru je pták nabídnut černé díře, ovšem ani ona není odolná a čas od času ji vyplivne někomu pod nohy, kačena zapískne a martýrium začíná od znova. Já nevím, kdo měl tak debilní nápad a tu hnusnou kačenu zakoupil (že bych to byla jááááá :O – asi v úplném pomatení smyslů (fubar) ).
Jo, to my máme horší věc- na školní soutěži mazlíčků dostala mezi poživatelnými výhrami pískací gumový míček. Zapíská i při velmi lehkém zmáčknutí. Jak Borůvka neštěká, tak kolem téhle věci tancuje, občas do ní bací a může si tlamku uštěkat- takové to štěkání ve vyšší tónině, co rve uši, a má vyprovokovat zbabělý míček k větší akci. Dřív takhle štěkala na gumovou kačenku (jedna telefonní společnost ji měla v reklamě), ale časem ji to přešlo, tak mám šanci i tady- zatím je pískací míček na příděl, protože je to s ním o nervy a hlavně o uši… (whew)
Předchozí pejsek Fanfán měl takovou přepravku a v ní měl hračky a ta přepravka se vždycky zastrčila u babičky pod otoman. Fanfán si lehl a packou tak dlouho šmátral až si přepravku vytáhl – vybral si malinké autíčko na setrvačník a pak ho veledůležitě honil po kuchyni a my jsme museli dělat obecenstvo a hrozně chválit jak je šikovný. Babička měla takovou velkou obývací kuchyň, jak to dřív na vesnici bývalo a tak měl rozjezd. Naši psi nikdy žádnou hračku nerozkousali. Hračky se likvidovaly opotřebováním.
Tyhle zvukyvyluzující hračky jsou děsné! Je zapotřebí se v obchodě před koupí zeptat, ale ještě lepší je to vyzkoušet! Ne vždy totiž je prodavač fundovaně informovaný a tak se lehce stane, že se koupí něco, o čem prohlásí, že „to vydává jen tiché zvuky“ a pak se po vybalení místností nese cosi děsného, z čeho bolí i vlasy, nejen hlava uvnitř. Takhle jsem nalítla na 3 hračky pro kamarádovy dětičky. Měla jsem od dědečka, který s nimi bydlí a je z dětiček lehce na prášky, nařízeno velmi přísně, že plyšáky ne, není pro ně kam šlápnout, ale hlavně nic, co vydává zvuky. Tak jsem si na internetu našla hračky, které tomuto přání odpovídaly. Tedy alespoň jsem si myslela. O nějakých zvucích tam nebyla zmínka! Objednala, koupila, zabalila, přinesla pod stromeček – to bylo radosti! Jen do té doby, nežli děťátka hračky z krabic vylovila a začala se domáhat vložení baterií! Mírně jsem znejistěla a očekávala, že bude průšvih! Byl! Všechny ty hračky totiž příšerně vyly, ječely, kvičely, vrčely…… prostě vydávaly zvuky, za které by se slušně obsazená ZOO nemusela stydět! Přiznám se, že po vražedném pohledu kamarádova děda jsem vzala opravdu velmi rychle dráhu domů, protože jsem očekávala, že budu právem v silné nemilosti! Nicméně – děd si poradil! Vybagroval z hraček ty řvoucí střeva a byl klid! Akorát děťátka to obrečela, ale protože hračky měly opravdu úžasnou životnost, netrvalo dlouho a nebylo po čem brečet.
Po ránu se bavím. Borůvka je šikula. Chování není kočičí, naši psi si pro nás také dojdou, když jim někam zapadne hračka a honění míčku bylo docela oblíbené. Míčky ale nepoužíváme. Ája je destruktor. Tenisák vydrží tak 5-10 minut, než je utržena plstnatá část a guma rozlousknuta jak ořech. Plné míčky jsou rychle vykousány a vythány, takže zbyde neskákající orvaný kus a hromádka kousků gumy. Jak kousky gumy, tak část tenisáku jsou rizikové předměty, které mohou být spolknuty a způsobit potíže, pokud je prs ničitel a kouše je. Proto míčky nemáme. Borůvka se chová k míčkům slušně.
Naše kamarádka ovčanda Agina jednou spolkla půlku tenisáku. Na ultrazvuku to vidět nebylo. Bylo jasné, že je něco v nepořádku 4 dny ji léčili, nakonec rozhodli, že půjde pod nůž. Pán ji ještě šel před narkózou vyvenčit a Agi se nahrbila – a vyšela z ní inkriminovaná půlka tenisáku (příslušně obalená. Pán, jinak nesmírně čistotný, celý šťastný, že fena nemusí na operaci onen nechutný kus popadl a šel ukázat veterináři (chuckle) . Takže Agina unikla operaci snad za pár vteřin 12. Člověk by nevěřil, co dokáže projít zažívacím traktem psa.
Evo – „prs ničitel“?!!! (rofl) (rofl) (rofl) To si ani neumím představit (chuckle) .
A mám to za devatenáct (whew) – to mám za to!
jo,jo! To bylo dobrý! Prs, co všechno rozkouše (rofl) (chuckle)
Jinak moje holky taky nejsou moc hravý, snažila jsem se to Čelsinu naučit, ale ona je tak bázlivá… Ale Dustyna byla vášnivá aportérka. Tenisáky ani podobné měkosti taky nevydržely, ale milovala takové ty plné míčky z tvrzené gumy. Přítel jí je kopal (kdo měl na ty slinty furt šahat) do 100 m vzdáleností a ona vydržela aportovat hodiny a hodiny. Chybí mi to. Chtěla bych zase aportéra.
Nojo aspoň překlepem jsem vás pobavila 😀 to mám z toho, že po sobě nestačím číst. Samozřejmě je Ája pes (tedy fena, žejo). Ale stejně je to mrcha, protože opravdu zniční většinu hraček. Plyšáky párá (už si dávám pozor, abych nenapsala páří), míčky rozkusuje. Mladá to okoukala.
Jinak takové ty téměř freudovské překlepy (a přežblebty), ty mi docela jdou. Většinu odchytím. Občas se zadaří 😀
Milá Matyldo (inlove) , Tvé vtipné a hřejivé vyprávění jsem si přečetla už doma, ale nutno přiznat, že jsi mi nasadila pěkného brouka! Kam se jen mohou ty míčky vždy podít?
Až v autě mi blesklo: že oni chodí „do práce“ k Borůvce na tři směny? A mezitím se vracejí domů, do své hopsíkové či hopskulové země. Musí to být krásná zem, plná báječně barevných, veselých a hopsajících míčků.
A že se občas objeví dva najednou? Inu, kdo z nás alespoň jednou v životě nevyrazil do školy nebo do práce v nějakou podivnou hodinu či dokonce o víkendu. I hopskulové mají své dny. 😉 (rofl)
Přeju všem krásný den! (h) A kupte si dneska hopskuli, pro začátek na jednu směnu? (chuckle) (inlove) (wave)
Představa hopskulové země je nesmírně půvabná, milá Vave. Nevím proč mi vytanul na mysli film Karlík a továrna na čokoládu- asi že říše Umpalumpů v továrně byla podobně barevná 🙂
Vave ta představa mě nadchla – hopskulová nebo hopsínková země musí být naprosto báječná a barevná…. (clap) (happy)
OT pro Jakuba, včera odešel za duhový most PhDr Tomáš Edel, ředitel Podještědského muzea.Pro Český Dub to je nenahraditelná ztráta – už to půjde všechno do háječku zelenýho, protože není asi takový druhý člověk, co by se tomu všemu věnoval a hlavně měl takové znalosti a zápal pro věc. Marie
U nás je stejný problém s jakoukoli hračkou pro kočky, protože máme staré kredence pod kterými má správná hospodyňka uklízet a v obýváku nábytek na nožičkách. Tam je to dobrý, protože mezera je dost velká aby tam prolezly i naše kočky. Ale když jsem čekala první dítko a byla taková ta čerstvá manželka co neustále uklízí a tak jsem v osmém měsíci kdy jsem měla + cca 28kg uklízela pod tím bufetem a Bimbo byl na odpolední a tam to šlo a zpátky se mi nějak vzpříčil břuch a prostě to nešlo. Tři hodiny jsem ležela na zemi, byl leden, kotel pomalu zhasínal a ten krám byl tak těžký, že ho Bimbouš musel nejdřív vyskladnit, než ho zdvihl. Náš tehdejší pejsek Gaston ležel celou dobu vedle mne a uklidňoval mne.
Ufff! Tak to je teda horor, milá Inko! (h)
To muselo být drama v dané chvíli docela zoufalství…
Ošklivá vzpomínka. Hlavně, že vše dobře dopadlo. Já zase s Vojtíkem trpěla na závratě od krční páteře a taky jsem takhle jednou padla na záchodě a zašprajcla se tam. Naštěstí v sedě (mezi mísou a zdí). Nějakou velmi šťastnou shodou okolností manža přišel z práce o hodinu dřív. To mě zachránilo od podobného čekání jako tebe
Teda zensky vy ale mate prihody …
Krásne jarné dobré ráno všetkým! Tak vitaj v spolku lovcov zatúlaných loptičiek guličiek. U nás tak fungujú tenisáky – pod skrinkou na televízor. A že sa potvory vždy ale VŹDY zatúlajú práve tam, kde sa ťažko vyberajú! Astor nemá veľkosť Boruvky a keď začne hrabať koberec labiskami a mrmlať pritom, viem že ich musím ťahať von aj keď sa mi nechce. A za chvíľu sú tam zas. (f) (happy)
Kocourek má neuvěřitelné množství hraček (nejen od paničky, ale hlavně od jejích kamarádek, které stále něco nosí – viď Bedo? – OT: co myslíte, že dostala panička od 5 svých nejlepších kamarádek k narozeninám? To neuhodnete: cinkací rybičky na gumičce, hopsací a cinkací kočičku na gumičce, kulatý nesmysl, ve kterém je kulička, nahoře otvůrky, aby si Kocourek mohl tu kuličku hezky honit dokolečka, obrázek kočičky s obrovskou kyticí, který se hýbe, sadu krásných misek pro kočičí granulky a spoustu mlsání pro Kocourka. Pro paničku jedna miničokoládička, aby z těch narozenin taky něco měla!). To jsem trochu odbočila od tématu. I přes tu spoustu hraček, míčků, hopíků a já nevím čeho ještě má nejoblíbenější 2 předměty – obyčejné špunty od portského vína. Nahoře mají takový plastový proužek a z něj čouhá ten korek. Na dlažbě a na plovoucí podlaze to dokáže ve 4.00 ráno vytvořit docela slušný randál ve ztichlém domě. Sousedi už na mne koukají jako vrány a obávají se otázat, co tam v noci dělám! Pochopitelně, že špunty jsou neustále někde zasunuty, kam Kocourek nemůže. Nemůže tam ani vlézt, ale ani prostrčit tlapičku, je to příliš daleko. A pak se odehrává smutnění u dotyčné „černé díry“ a protože začal hodně povídat, tak neustále cosi mele. Asi mne popohání, abych už konečně vzala tu kulatou tyčku a špuntík mu hezky vyšťourala. Kulatá tyčka je v poslední době mou tradiční výbavou a doplňkem a nesmím ji nikam založit, jinak hledám já tyčku a Kocourek mi vyčítavě cosi vykládá u inkriminovaného místa. Netrvá to ani pár vteřin a můžu šťourat znovu!
🙂 (inlove) (cat) (y) (h) (h) (h) Krásné, stále láskyplné, milá K. M.? (h) Máš nějaké nové zprávy? Ehmmm, sypu si na hlavu, já vím, že jsem určitě na řadě s odpovědí. (blush)
Vavísku nesypej si nikam nic, to bychom se asi usypali všichni!!! Já taky nemám čas a některé e-maily čtu po týdnu! To je život! Rychlý až moc! Až si ho člověk nestíhá užívat, hlavně ne s Kocourkem, což mne hodně mrzí, ale proti tomu nic nenadělám! Jinak snad vše dopadne dobře, ale vyhráno ještě není!
Milá KáMo – jenom nepovídej, z těch dárků jsi měla určitě obrovskou radost (možná větší, než Kocourek (chuckle) ) – ony tě kámošky dobře znají!
No jasně, že měla!!! Kdyby mi holky koupily nějaké ptákoviny, které založím někde do šuplíku, tolik by mne to netěšilo, jako když se dívám na Kocourka, jak si to užívá! Jo, koupila jsem mu bydlík! Takové to šplhadlo, dole hodně široká pevná platforma, pak 3 sloupky se sisálem, pak bydlík, houpačka, plošinka, další sloupek se sisálem, na něm pelíšek, připevněná myška, sisálový provázek s rolničkou, košíček na hračky…….. moc pěkné to je a moc si to pochvaluje. Hlavně já – když si lebedím v posteli, chroupu něco dobrého, koukám na TV a Kocourek má chuť dovádět a z té výšky pelíšku mi skočí rovnou všemi 4 tlapičkami na pupek, to je při jeho dnešní váze fakt dobré překvápko! No jo, chlapečkovi bude v květnu rok!
K.M., psala jsme ti před časem emílka s dotazem. Došel? Asi nemáš čas, viď?
Štětinko fakt nemám, jsem nějak rozběhaná, ale zjistím a hned se ozvu! Omlouvám se!
Milá K.M., ráda tě tu „vidím“ (wave) , špunty od sektu – korkové – jsou oblíbeným náčiním všech našich peršáků, protože hopskule jsou pro jejich cobby tělíčka a krátké nožky trochu moc akční 😀 Jsou ovšem poměrně tiché. A mají tu výhodu, že se kutálejí více méně v kruhu a pod nábytkem tak mizí jen občas (někdy zpod něj dokonce i samy zase vyběhnou). Nejstrašnější nástroj u nás představuje velká červená rolnička visící v dosahu kočkouřích pacek. Takhle kolem čtvrté ráno… člověk by ty chlupaté nádhery svlékl z kůže! Ale konec konců, kdyby nám to tak moc vadilo, mohli bychom přece tu strašnou, hlučnou kovovou věc schovat. Neuděláme to, a vy s Kocourkem určitě snadno uhodnete, proč (h) Podrbej ho za fouskama a mějte se oba moc hebce.
Jo, to je jak u nás, golfáč na dlažbě, to je taky děsivej zvuk….a ve 3 ráno, dokáže probrat i mrtvýho…
Jo, ty ranní budíčky, to je taky dílo! Já tedy chodím spát s těmi pověstnými slepicemi, takže celkem se vyspím, nežli začne Kocouří aktivita. Ale když jsem třeba unavená nebo mi není dobře, tak ranní rituál našlapávání, ducání hlavičkou a hlásání hovínka v záchůdku a potřeby půlky kapsičky je ve 4.00 docela šok. Ale on je zlatíčko, takže za chvíli přestane zlobit a lehne si ke mně na polštář, tlapičky mi dá kolem krku a vrní a vrní a hřeje a je v klídku a užívá si dospávání.
Za mého dětství byl ohromným hitem malý bílý míček (tak velikosti golfového míčku), na kterém bylo vytlačeno do kříže slovo HOP. Samozřejmě jsem ho musela mít, a to nejsem Borůvka :O :O :O :O :O :O
V tomto případě mohu prohlásit, že Borůvka má pravděpodobně v rodokmenu někde kočku, protože její reakce se až podezřele podobají právě chování našich koček. Ano, je třeba si hrát s nějakým předmětem, když zapadně někam, kam se zvíře nedostane, nastane fáze, kdy si jde postěžovat té své velké kočce (ne do Švédska, ale tam srdečně zdravím Velká kočko (h) ). Když velká kočka nerozumí, je třeba ji povzbudit třeba drásáním křesla, což má chlupatá kočka přísně zakázané a dobře o zákazu ví.
Taky mi to připadá jako kočičí chování…
Jéé, naše pudlí slečna Jessie dělá totéž, pacičkama si podává zakutálené hračky a taky si jimi měří vzdálenosti 🙂 Nedávno měla na agility proskočit prvně kruhem, tvářila se značně nedůvěřivě a při paniččině přesvědčování, že má proskočit jen nevěřícně pohrabávala packou ke kruhu, ten se rozhoupal a to tedy budil ještě větší nedůvěru. Ale nakonec se odvážila a proskočila.
U nás se tomu říká hopík.
Evelínek honil hopíka. Hopík skákal, hopík hopsal …. a trefil Evelínka do kebulky. Evelínek nemá hopíka rád – je zákeřnej! 😀
Cháááá – čirá rpuťovina: na dvou řádkách celé drama (clap) (clap) ! Tvoje příběhy ve zkratce mám moc ráda.
Dík!
Takový podraz na Evelynka, 😀
I u nás hopík. Hopíky jsou různé a jsou vyhrazeny Prašivce (bo Prcek vulgo Šmejd si nehraje, je už velkej kocour a musí zachovávat dekórum; stejně mu to nikdo nevěří). Barunka by je rozcupovala v cukuletu. Zato tenisáky, či jiné míčky Barunka nedá.
Prokletí je u nás míček na dobroty. Takový ten dutý míček s ďourou, co se naplní mlskama a psíček si je má kutálením z balonku postupně vysypávat.
Bára velmi rychle přišla na to, že míček se musí kutálet pomalu a jemně. Nejlépe čumákem, protože tak se dá rovnou vyuxovat vypadlá dobrotka. A tak Barunka koulí a koulí, cestou necestou, pod židli a pod stůl, až do kouta. A ta potvora míček se zapasuje do rožku mezi trubku od radiátoru a kuchyňskou linku. Nejdřív pobourá všechno na stole, protože když se 35 kg rozvášní, je to znát. Pak panička vleze pod stůl a míček vyloví. Příště je míček zapasovaný mezi schodem a gaučem. Nebo za květináčem. Jindy propadne schodama. A nejlepší je, když se zakutálí mezi kabely za tv. Už jsem chytala dvd, repráky i tu škatuli od satelitu, a teď čekám, kdy budu zachraňovat tv. Tak si říkám, když ten míček nikde nevidím, jestli by neměl radši zůstat ztracenej.
Míček na mlsotky máme taky, ale asi o dost menší, máme tu kočičí velikost (chuckle) a pokud se zapasuje do rohu, Borůvka do něj tak dlouho mlátí tlapkou, až ho nějak dostane ven. Při těch otřesech z něj samozřejmě vypadnou granulky v hojném množství. A nekutálí ho pomalu, to je votrava, protože to je jen kvůli žrádlu. Honí ho pěkně razantně a tříská s ním o dveře do bytu, aby si to s ní v baráku užili všichni (rofl)
Taky vlastníme děravou kouli na pokroutky 🙂 Popravdě řečeno, Céčka ji přehlížejí jak krajinu, protože jediný mlsek hodný jejich neutuchajícího zájmu je jeden druh sýrové pasty, kterou zpočátku dostávali kvůli lepší srsti – a teď, chlupatí jak koule, ji bohapustě vymáhají. Zato Dalí je schopen z ní menší mlsky vytřást skoro najednou, ale obelstili jsme ho – dělají se pamlsky ze sušeného masa, jsou to takové asi 2 cm dlouhé tenké špalíčky. Ty jdou vysypávat vééélice špatně, a tak se Dalí přece jen trochu „nadře“. Teď to ovšem s Ebíšem zdokonalili (jsou vůbec nebezpečně akční – Dalí dodá kondici a Ebony mozek 😀 ) Asi k těm pokroutkám budeme muset přidělávat nějaké háčky… (chuckle)
Tuto kouli jsem sháněla jak běsná a když jsem jí konečně vítězoslavně donesla domů a naplnila, Olda (h) koukal jak puk a vůbec neprojevil snahu se k dobrotám dostat. Tak se tam smutně válí. Ale on si neumí ani sám hrát s hračkama co dostal. 🙁
Dalí si taky neuměl hrát, když k nám přišel – a ještě dlouho poté. Jenže pak se zjevil Ebony… a to je hračička. Dalí (se kterým si asi v jeho původním domově nikdo po kočičím nehrál) se naučil bryskně – a teď jsou demoliční četa… už aby tady byl ten nový šplhací strom, co jsme ho vymysleli tak, že ho teď nejsme schopní dodělat :@ nebo nás smečka rozebere na prvočinitele.
Rputííííí! (h) Rputíííííš! (rofl) (rofl) (rofl)
Bubu! (inlove) To je rozkošné, jak se staráš, aby si Barunka mohla stále koulet. (clap) (y) 🙂
Hmm, u nás mizejí plyšmyše. 8-| Sem tam, po odtažení nábytkůch, se jich pár objeví, sem tam nějaké najdu na záhoně pod balkónem, ale je to stále jen nepatrný zlomek těch, co jsem ulovila ve městě a nanosila domů. :O (chuckle)
Hele Vave, jestli ty nejsi ňáká městská kóča, když lovíš myše ve městě a v záhoně ti to nejde… (chuckle) Ti to domluvím u Prašivky a dostaneš školení. Kdybys viděla jak aristokratka loví myše. To je koncert.
Hihi (chuckle) , že bych šla k Prachověnce do myšilovného kurzu? Óóóó, to bych ale stoupla v kosouřích (cat) (cat) očkách! (y)
Ačkoli … mám obavu, že před živou myšou by kosourci prchli v hrůze až ke stropu, a to i Mikešek, který výšky neumí. 😉 (h) (rofl)
Jéje, Rputí minidrama! 😀 Ty já ráda… Ale je ošklivé dělat si z nebožátka baceného Evelína až tak legraci…
(y) (rofl) Také jsem ráda Rputi, že zase rputíš !!! (y) (rofl)
Rputi, nádherná miniaturka, typická rpuťovská (y) 😀 .
Hopskula (rofl) je super temín. Celý článek se mi nějak logicky přiřazuje ke včerejší debatě o roboluxu (už jsem začala spořit).
Matyldoooo, fotka Boruvky laskyplne koukajici na kulicku je naprosto uzasna.
Jakey hracky nerad. jeste tak vycpani plysaci, ktere si zanese pod postel a v neviditelnosti z nich zvolna vybira napln. A pak rad papiry. Pouzite papirove uterky jsou obzvlaste lakave.
Ale zpod nabytku lovim gumove hady pro kocoura. Moc rad je topi v misce s vodou.
Gumové hady moc rád topí v misce s vodou… (rofl) (rofl) (rofl) Jo a papírové kapesníky nebo utěrky jsou i u nás oblíbený artikl 🙂
Matyldo, jsi si jista, že nemáš nábytek, stěny, strop a podlahu prostřílené prolétající kuličkou? Aby ta tvoje domácí černá potvůrka zblajzlou hopskulu zase vyplivla, musí totiž rotovat. Problém je v tom, že z rotující černé díry, i teda z té tvé u vás doma, by měla vyplivlá kulička vyletět hodně rychleji, než z děla a to by na vybavení bytu bylo zatraceně pozorovatelné. Ale možná máš doma velmi ochočenou a neuvěřitelně slušně vychovanou všepolykající potvůrku, zatím vědě neznámou, která dokáže vyplivovat zbaštěné předměty pěkně pomalilinku. 🙂 😀 (rofl)
Třeba je ta černá díra ochočená? 🙂
Taky by to mohla být zmizelice podvinutá, ssp černá 😀 To je naše rodinná fiktivní houba – proč jsme v tom mlází žádné houby nenašli? No přece zmizelice…
Cože – devatenáct?
Júúú. zmizelice !!! To adoptuju!!! (S dovolením)
(clap) (clap) (h) (clap) (clap)
Bude nám potěšením, veram. Ale ať se u tebe zmizelice podvinutá příliš nezabydlí… tedy, pokud jsi houbař.
Vzhledem k tomu jak tahle kulicka skace … nejen na vybaveni bytu.
Jen nevim … Veram … neni ona ta rychlost vystreleni zavisla na smeru a uhlu pod kterym se kulicka k rotujici cerne dire priblizuje? Tedy ve vysledku celkem nahodna?