Za tento článek prosím poděkujte Štětince, která mě k němu svými dotazy na ropuchu krtkovitou a blobfish vyhecovala, nebo snad lépe, inspirovala.

Jak už je mezi čtenářstvem Zvířetníku povědomo, tak v zemi klokanů je úplně vše tak trochu jinak, ba přímo naopak. Ať to už jsou roční období, noční i denní obloha, silniční doprava co jezdí vlevo, nebo flora a fauna. Dnes si dovolím ctěnému čtenářstvu představit tři zajímavé skupiny vodní říše. Tedy dvě určitě ta třetí jen tak napůl. Takže začneme tou třetí, aby to šlo pěkně za sebou.

Najít žábu v poušti je pro někoho překvapivé, spíše by ji hledal v bažině nebo tůni, potoku či řece. Avšak Austrálie je zemí neomezených možností nejen pro homo sapiens ale i pro obojživelníky. Zatím. Většina tuláků po Klokaním vnitrozemí si nemůže nevšimnout, jak po většinu času suchá koryta potoků, tůně a jezera jsou po dešti přímo přeplněna rybkami, žabami a pulci. Všechny tyto životní formy potřebují k přežití vodu, které je v poušti poskrovnu. Mnohdy nezaprší po celá desetiletí. Podíváme se na jednu žábu pouštní, jakou používá strategii k přežití.

Jedná se o žábu krtkovitou a nebo též vodu držící (burrowing or waterholding frog) Cyclorana Platycephalus podle Günthera, A. 1873 a nebo Cyclorana slevini podle Loveridge, A. 1950, či Chiroleptes Platycephalus opět podle Günthera, A. 1873. Jakmile tato ploskolebá žaba zjistí, že vody ubývá, tak se napije a naplní vodou, která pronikne ze zažívacího traktu do těla, že dostane tvar a velikosti pomeranče. Dovede tak nabrat zásobu vody rovnající se 75 % její váhy.

Pak si tato výtečnice vyhrabe chodbičku, až metr pod povrch země, kde si udělá jakési doupě, aby se tam tak akorát vešla. Dále se obalí jakousi blanou, která téměř nepropouští vodu a klidně si usne. Metabolismus skoro nic až do dalšího deště, kdy velice rychle rehydruje. Rychle se páří, klade vajíčka a pulci se stávají žabkami již do 40 dnů, aby to stihli, než voda zmizí a pak budou zase muset několik let čekat, než zaprší, aby se proces opakoval.

Domorodci o těchto podzemních zdrojích vody dobře ví a navíc také to, kde je najít a jak se k nim dostat. V době nouze a potřeby takovou žábu vykopou a vymáčknou si její vodu do úst. Žába pak zahyne, ale nezahyne homo sapiens, kterého tak zachránila před smrtí žízní. Takže žáby v Klokánii dovedou, za cenu života vlastního, zachránit život člověka.

Další zajímavá žába ze zdejších suchých oblastí je Rheobatrachus Silus. Tato, asi 50 mm velká žabka řeší nedostatek vody při množení tím, že vysychání vody v tůních kde by se měla vyvíjet její vajíčka a pulci prostě z procesu vyloučí. Počíná si následovně.

Nejdříve vypne trávící pochod v žaludku a tvorbu kyseliny chlorovodíkové a pak oplozená vajíčka zblajzne, aby milé potomky inkubovala v žaludku. Z vajíček se tak vylíhnou v žaludku pulci, kteří jsou v ideálním prostředí. Teplo, vlhko a klid. Asi po 36 – 43 dnech mamka žabka otevře tlamičku a z ní jí vyskáče kolem 25 plně vyvinutých žabiček. Mamina pak opět spustí svůj trávící pochod v zažívacím traktu a žije v klidu spokojeně dále. Dožívají se zhruba tří let.

Nyní se přemístíme ze suchého vnitrozemí Klokaního kontinentu na pobřeží oceánu, ve kterém žije nepřeberné množství všelijakých roztodivných potvůrek. Třeba taková Puffer fish, z rodiny Tetraodontidae, v Japonsku známá jako ryba fugu a delikatesa, kterou je nutno umět upravit, jinak labužník umírá na prudkou otravu.

Tato rybička oplývá nejen částmi prudce jedovatými, zvláště vaječníky a játry, ale v případě nebezpečí dovede svůj nesmírně elastický žaludek naplnit vodou tak, že pak vypadá jako koule. Tato rybička je druhý nejjedovatější obratlovec na světě.

Primát drží žába jménem Golden poison frog – Phyllobates terribilis – zlatá jedovatá žaba, co žije na pobřeží Pacifiku v Kolumbii. Dovolte mi jen krátce odbočit k této výtečnici. Nesmírně potentní jed na bázi alkaloidu znemožňuje nervům přenášet impulsy svalstvu. Toto zůstává neaktivní v křeči. Může to vést k selhání srdce z důvodu fibrilace.

Alkaloidní batrachotoxiny jsou i na kůži této roztomilé žabky a jsou známy případy, že slepice a psi zemřeli jen tím, že přišli do kontaktu s papírem po kterém tato žabka hupsala. Průměrné množství jedu, kterým jediná žabička disponuje je zhruba jeden miligram, který stačí k usmrcení 10 000 myší nebo 10 – 20 dospělých lidí. To znamená, že jediný gram by v průměru stačil k usmrcení 15 000 homo sapiens. To určitě Hitler nevěděl a tak se patlal s Cyklonem.

Ale zpět k rybičkám. Tentokrát se podíváme na tu, která je pokládána za jedno z nejošklivějších zvířat na světě. Jmenuje se blobfish (Psychrolutes marcidus). Žije několik set metrů pod mořskou hladinou, tedy ve velkých hloubkách. Tato nádhera neoplývá svalstvem, ale její tělo tvoří jakási želatina a má hmotnost nepatrně lehčí než okolní mořská voda.

Tak se tato krasavice jen bez námahy vznáší v prostoru a slupne co pluje kolem. Tato zhruba třiceticentimetrová ryba často uvázne v hloubkových rybářských sítích jako nechtěný úlovek. Po vytažení z velké hloubky zpravidla umírá. Jedlá není. Samička klade několik tisíc vajíček a na ryby necharaktericky zůstává na nich „sedět“. Často se dá najít několik samiček „sedících“ na vajíčkách ve skupině. Proč se tak děje, není docela dobře známo.

Další fotky najdete zde (Vřele doporučuju! Dede 🙂 )