Posaďte se. Je mi líto Vacoušku, ale matematika začala, tak schovej ten facebook nebo mi půjdeš ukázat, jak ovládáš logaritmy! Takže mládeži, dneska jsem se rozhodl s vámi diskutovat na téma matematika. Co je to ta matematika? Ne, Němcová, není to pitomost.
Co je to matematika… dovolím si tvrdit, že naprostá většina lidí, kterých se zeptáte, vám odpoví, že se jedná o číselné operace. No dobře. Možná ne zrovna takhle, ale v tomhle smyslu jistě ano. Pakliže chceme zjistit co je matematika, musíme se zamyslet, co je to to číslo. Ví někdo? Tak třeba ty Petránku, zkus to. No máš z části pravdu, číslo skutečně je počet. Jenže počet čeho? Co si máte představit pod jedničkou?
Tak například v této třídě je jeden Petránek a to je dané. Jenže my vlastně nemusíme říkat jeden Petránek, nám stačí jenom jméno a proč? No? Správě třído, protože tu je jenom jeden a všichni to víme. Jenže číslo nám pomáhá to přesněji zapsat. Takže už víme co to je číslo, teď se podívejme na to, co to jsou operace s čísly. Jaké operace známe? No pane kolego, jen se ukažte a zkuste to bez telefonu a nepozornosti jako obvykle.
No, sčítání to opravdu je, ale zvládl by někdo všechny základní operace? To máme tedy sčítání, odčítání, násobení a dělení. Pro vás je to možná jenom různé znaménko, ale zamyslete se nad tím ještě jednou. Uvažujme bez čísel pro chvilku. Máme dvě malé skupiny lidí, kteří se setkají na jenom místě, a vznikne jedna velká skupina. Tedy máme-li dvě malá čísla a dáme je dohromady, vznikne jedno velké. Že proč vám říkám takové triviálnosti? No co z toho plyne? Z toho plyne, že matematika je pouhé zapsání logické posloupnosti myšlení.
Ano? Dotaz? Ach ano, k čemu nám jsou funkce, derivace a integrace… respektive k čemu jsou dobré pro běžný život. Vy si to totiž neuvědomujete, ale používáte všechny tyto věci každý den. No nekoukejte na mě, jako na špatně vyřezaného svatého, je to tak. Tak třeba vy Němcová. Ano, na vás mluvím a nekoukejte překvapeně! Vy přece jezdíte na kole nebo ne? Vzhledem k povaze povrchu naší planety se musíte dostat do bodu, kdy pojedete do kopce a vy si říkáte jak nechutně je prudký.
Tak to právě derivujete a tedy zjišťujete gradient funkce, kde funkce je kopec a gradient je sklon. A integrál? Co kdyby vás jako matematičku, Kulhánek nesmějte se!, napadlo jaký má asi obsah průřez toho kopce a kolik je tam hlíny? Tak si spočítáte určitý integrál funkce kopce a máte to. Určitý integrál je přeci takový zázrak, který rozdělí kopec na nekonečně mnoho nekonečně malých hromádek hlíny a sečte je – a jestli tohle nevíte, tak se za mnou rovnou stavte pro doučování, a potom doma pro jednu za ucho.
Cožeto? Že je vám jedno přesný sklon kopce, jenom to dělíte na blbý, děsný a hrozný? To je přece také gradient, jen amatérský, ale chápu poznámku, kdy to budete potřebovat skutečně počítat. Tak jako další příklad použijeme něco, co vy, facebookáři, asi už ani neděláte, ale co já vím. Jste pod oknem své milované, první lásky, a chcete jí hodit do okna přání dobré noci a máte jen jeden pokus, protože chcete rychle zmizet a udělat romantickou atmosféru. No co s tím? Protože jste v mé třídě, tak si sednete a spočítáte trajektorii svého vzkazu, sílu, kterou musíte vyvinout a úhel pod kterým házíte. No, a protože neumíte ani tu fyziku, tak matematicky si spočítáte přesně úhel, dráhu i sílu pomocí derivací, funkcí a integrací.
Co je to u všech ďasů tam vzadu za mluvu? Aha, ptáte se, jestli tohle je ta slavná matematika. Kdepak mládenci, tohle jsou jenom počty a to je jenom aparát matematiky. Jestli chcete vědět co to je skutečná matematika, musíte na vysokou školu. Počty, to je pouze matematický aparát skutečné matematiky, jsou to věci, které použijete na cestě k rozluštění záhad z vašeho života. Co asi potká většinu z vás, je statistika a hlavně pravděpodobnost. Chcete příklad ze života? No dobrá tady je.
Představte si tu krásu, jste matematik, úspěšný, chytrý a inteligentní. Jediné co vám chybí k dokonalosti je partnerka či partner. Co s tím? Kluby ani diskotéky vás nebaví, alkohol nepijete a mezi lidi taky moc ne. Takže, protože umíte myslet, tak si sednete nad papír a začnete si počítat. Vezměme si Prahu – pro příklad. Tak víme, kde jsou koleje vysokých škol, z databází zjistíme kolik má jaká škola studentů a kolik z těch studentů je dívek a chlapců.
Víte, že většina holek je zadaná, takže pro začátek si určíte, že volných je dejme tomu 33,33 %. K tomu přidáte, že jen dejme tomu čtvrtina z nich myslí tak, jak se vám líbí, a pouze jedna pětina z nic se vám bude líbit. Krutá pravda, já vím. Současně víte, kam mládež chodí – nesmí to být daleko od koleje, ale nic drahého, a tím si stanovíte radius průměrného „dostřelu“ studenta. Data zanesete na mapu a ukáže se vám schéma podle pravděpodobnosti výskytu a potom už jenom hurá do boje.
Ano, ano, já vím, že normální člověk raději jde do města a porozhlédne se co a jak, ale jistota je jistota nemyslíte si? Ještě nějaké dotazy? Aha jistě… kde se matematika dneska používá. Milé děti, odpověď je, že prakticky všude. Jsou to počítače, ekonomické systémy.. ale i systém pošty, řízení ve firmách nebo optimalizace výroby. Také matematika her a mohl bych pokračovat ještě hodně dlouho. Ptáte se na počítače? No dobrá, ale jen krátce.
Kdo z vás dává fotky na internet? Většina? Skvělé! A víte, že když chcete dát velké množství fotek na internet, že to trvá dlouho, vzhledem k velikosti všech těch obrázků. Kdo si všiml přípony za obrázkem? Správě, máme jpeg, tiff, bmp a několik dalších. Tak jen pro ujasnění, váš foťák udělá nejdříve fotografii v takzvaném RAWu, což je soubor obsahující dokonalou informaci o obrazu. Jenže těch informací je velké množství a velmi často jsou si extrémně podobné.
Tak několik chytrých matematiků vynalezlo způsob jak zmenšit velikost a to substitucí. Jestliže se v kódu několikrát opakuje určitá sekvence jedniček a nul, jednoduše zadá zkratku pro dlouhý zápis. To samozřejmě zmenšuje velikost souboru, ale i jeho kvalitu. Tu ale nezkušeným okem nerozeznáte. A tak nám matematiky vlastně umožňuje zmenšovat obrázky, aby se nám s nimi lépe zacházelo a přitom výsledný dojem neutrpěl.
Ale chtěl bych se zmínit o jenom příkladu z internetu, který možná vy ještě neznáte, ale vaši rodiče určitě ano. Asi víte, že do bank se můžete dneska dostat i přes internet, ale aby se tam nedostal také někdo, kdo tam nemá co dělat, tak jsou přístupy do bankovních systémů zaheslované, tedy šifrované. Šifrované jsou pomocí takzvaných prvočísel – prvočíslo je přirozené číslo, které je beze zbytku dělitelné jen číslem jedna a sebou samým. Zatím nikdo nepřišel na algoritmus jak to rozšifrovat, ale pokud na to někdo přijde, bude velmi zle.
Tak ještě někdo něco by chtěl vědět? Jistě, divil bych se, kdyby se někdo nezeptal a ještě více bych se divil, kdybyste to nebyl vy, Koulíku. Tedy, má cenu se učit matematiku, pokud mě to nebaví, nechci s tím mít nic společného a čísla nenávidím a co mi to vlastně dá? Odpověď budiž prostá a sice: matematika vám pomůže naučit se logicky uvažovat, dostane vám do hlavy racionalitu a zabrání lidem vás oblbnout kdejakým nesmyslem. Naučíte se myslet a nebudete se bát mozek použít. Dovolím si tvrdit, že to není zas tak špatné, Koulíku, co říkáte?
Ach ne, už zvoní. No, doufám že něco z té hodiny máte a uvidíme se zítra. A abych vám udělal radost, tak tady máte domácí úkol do dalšího pondělí – spočítejte všechny příklady od strany 130 do 156.
Ano, taky vás mám rád.
(cz)
Tak zase jednou prolétám, tak přidám situaci, která mě kdysi dávno moc pobavila … a myslím, že to s tím naučeným tomu-nemůžu-nikdy-rozumět postojem trochu souvisí.
Po nějaké katastrofální písemce přišel náš mladý fyzikář do třídy a začal mluvit: Říkal jsem si, jak bych vám pomohl, aby pro vás bylo jednodušší fyzikální příklady spočítat. Existuje taková konstanta, říká se jí Püschweitzova (napsal na tabuli) a to je takové číslo, kterým když vynásobíte to, co vám vyšlo, dostanete správný výsledek… – a ještě chvíli pokračoval. Nebyla jsem nikdy ten správný student, co si všechno píše do sešitu a dřív, než jsem přiložila tužku k papíru, už jsem získala svoje podezření. Jen jsem tedy zhrozeně a pobaveně sledovala, jak si to téměř celá třída pilně zapisuje do sešitu. Docela dlouho trvalo, než jim to došlo 😀 (S odstupem let by mě docela zajímalo, co si o tom spisovatelském zápalu tehdy myslel ten dobrý muž)
Pokud by v někom ještě zůstávaly zbytky pochybostí, doporučuji odkaz http://blog.cincura.net/6913-pisvejcova-konstanta/
Sedí takhle matfyzák s matfyzačkou na lavičce, drží se za ruce, je vlahá letní noc, kolem tichounce šplouchá řeka, v její hladině se zrcadlí stříbřitý úplněk a z křoví se ozývá tlukot slavíka.
Chlapec se nakloní k dívce, vroucně jí stiskne ruku a zašeptá jí do ucha:
„Myslíš na to, na co myslím já?“
„Ano…“
„A kolik ti to vyšlo?“
(rofl) (y) (rofl)
:-))
Na chodníku ležely barevné kamínky. Modré, zelené, žluté a červené. Tři modré, sedm zelených, dva žluté a žádný červený.
Týýý jo … takhle jsem na to ještě nekoukala 😀
Vybavil jsem si, že tuhle charakteristiku matfyzáků jsme znali už v Brně v šedesátých.
O prospěšnosti matematiky mě přesvědčovat nikdo nemusí. Sám se aplikovanou matematikou živím. Ono programování není nic jiného, než aplikovaná výroková logika. Z matiky jsem maturoval, a k tomu si dal jako nepovinnou deskriptivní geometrii. Byla to pohoda, rozuměl jsem tomu a tak se to ani nemusel učit. co jsem nevěděl, to jsem si vymyslel. Ale to s meritem věci nesouvisí. Mnohem zajímavější bylo, když jsme zoufale protestovali nad tím, že na nás naše profesorka angličtiny, dej pán Bůh tý bábě princmetálový sladké spočinutí za to , co nás naučila, nakládala stejně jako na humanitní jazykovou třídu. Její odpověď byla odzbrojující. „Když zvládnete programovat ty šílené stroje, tak pro Vás je angličtina hračka.“
Coz je do znacne miry pravda. Ona anglicka gramatika a system casu je proste logicka. O gulasi ktery maji v tom jak se co pise a vyslovuje se to nanestesti rict neda. Tam je porad jeste gulas zpusobeny tim, ze je anglictina amalgamem starogermanskych jazyku, latiny a nanestesti i francouzstiny.
Ono to bylo asi všude, nám zase říkali, že ať se ty Stroje neučíme, že máme místo toho Ekonomii. Taky že jo, akorát k maturitě nám přidali pátej předmět: Stroje 😀
Takže jedinou věc, co oproti klukům nemám (tedy krom osobní morfologie (chuckle) ), je řidičák na náklaďák, po kterým velmi toužím (headbang)
Re: je řidičák na náklaďák, po kterým velmi toužím
To jako fakt? A uděláš si ho?
Evi – ?! Až tak? No všecka čest stranou!
No, mám na traktor a jezdila jsem, když jsem dělala na farmě, ale s avii jsem nemohla, to jsem musela přenechat chlapům. Jinak řídím v pohodě, bez nehod a v klidu dojedu kamkoli. Je to taková výzva. Ale jen jaksi platonická, je to příliš drahý a tenkrát jsme měli všechny řidičáky za 1600,- !
Heč, já mám i na ten náklaďák (chuckle) A byla to docela legrace, jako jediná baba v kurzu jsem byla za exota, ale absolutně mě nešetřili. No a u zkoušek byla i technika, sice jsem nadávala, ale mockrát se mi to pak hodilo.
Taky se hlásím, mám C i E 🙂
A občas jsem byla povolána z kanclu na sklad, že jako na školení kamioňáků a chlapi se smáli, tak jsem se nechala vy (happy) hecovat a zacouvala jsem jim k rampě s návěsem a od té doby se nesmáli 😀
Re: nebo mám to nejhorší, co může chlapa potkat. Ošklivou vědátorku a určitě by navíc neuměla ani uvařit čaj !
Pane Kadlusi, ošklivá vědátorka je falešný stereotyp, občas zahlédnu v TV pořad kde vystoupí nějaká vědátorka a ošklivé nejsou. 😀
Ale za našich let (polovina 70desátých) se říkávalo, že holky jsou hezké, ošklivé a z matfyzu.
PS Švára je RNDr matfyz, Ségra RNDr též Matfyz, Švagrová z ženiny strany Matfyz taky, jen já a žena jsme relativně normálnější. (programuju a ona je bankovní úřednice)
Takove veci se rikaly i za me.
Jo jo … matfyzak je chytry a krasny. Matfyzacka je take … chytry a krasny.
Že je Země placatá se taky „říkávalo“ a není to pravda. 😉
sem matfyz navštěvovala téměř rok a holky jsou tam jako všude jinde. Hezký i …běžný. Jen jich je tam pomálu. V našem ročníku jich bylo asi pět (ku cca 50 klukům). Jediný, co mě na nich udivovalo, že těm divnejm počtům počínající na „Věta číslo 57…“… „Důkaz k větě číslo…“ rozumněj. Já tam teda chodila z jinejch důvodů (h) (rofl)
Hele, medvídku pohádkovej, to, co jste použi se nazývá nesprávná generalizace. Neřekl jsem, že celá množina vědátorek je ošklivá, jen jsem se zhrozil, že z toho zbytku bych mohl vyfasovat právě tuto variantu. Jinak, opět osobní zkušenost- zdání klame, neboť řada z nich je natolik inteligentní, že právě ve spolužití dokáže své nedostatky snahou v jiných oblastech nahradit. PS. Nemám doma ani vědátorku, ani ošklivku a čaj připaluje velmi zřídka !
Jak psal dole webmaster, že je nenáročný, a co by měla umět dívka s „průměrnou inteligencí“, která by ho zaujala, tak mi připomněl vtip:
Baví se ježibaba a Sněhurka, na jakou vejšku půjdou.
Ježibaba: „já půjdu na mat – fyz, sice tam nebudu nejchytřejší, ale určitě nejkrásnější“
Sněhurka : „já půjdu na VŠE, sice možná nebudu nejkrásnější, ale určitě budu nejchytřejší“
Případní absolventi VŠE prominou, tohle koluje mezi studenty gymnázií (kteří nechtějí na VŠE)
No jo, z ekonomů si dělá srandičky každej 😛 A přitom jsou i snadnější školy. Třeba práva.. . některý (chuckle)
– se tehdy eště nevědělo. A ani eště nebyly okresní unyverzyty.
Z podobného soudku … Student Novák přestoupil z Matfyzu na VŠE. Na obou školách stouplo průměrné IQ.
Omyl, tohle koluje na matfyzu! 😀
http://wiki.matfyz.cz/wiki/Matfyzácké_vtipy
No, za nás se říkalo, že proč prý nemáme jarní prázdniny – že bychom si prý stihli udělat práva. O ekonomce se pro změnu říkalo, že je to nejtěžší pražský gympl. Všem přítomným právníkům a ekonomům se preventivně předem i zadem omlouvám, tehdy to tak bylo.
OT – fotky a Betíček: všechno jsem viděla, krásnou Alex, YGU, Veram a Louk – doufám, že jsem na někoho nezapomněla.
Marku bavila jsem se opravdu dost. Díky. Ale já matiku a fyzuli JOOO. Rozhodně to byly předměty, na které jsem se těšila. (sun)
Omlouvám se – OT pro HanuW.
Se dmu pýchou! O polévce píšeš skoro v superlativech a když chutnala tak, že dokonce Chet poslal pozdravení, tak to už je na mne moc (ninja). Hano, ta krabí konzerva je vlastně konzerva s krabími ocásky, které jsou samozřejmě ve větších kusech. Jak jsem taková přitroublá, tak jsem si rozdíl mezi předním a zadním dílem kraba neuvědomila. Mea culpa!
Hano, gravlax nedělám, nechávám to odborníkům a kupuji ho již naložený. Jestli se chceš podívat jak se s tím pracuje podívej se na tuhle adresu. http://www.cookingforengineers.com/recipe/132/Gravlax
Prosím o přidržení palečků kolem 17.30. Díky!
Hoďka sem, hoďka tam, držím už teď! (y)
(y)
Renatko, hlavu nahoru a nááádech, výýýdech. (h)
Renáto, držím (y) (inlove) .
Držíííím! (y) (h) (y)
Tak jak? (y)
Díky všem, vypadá to nadějně.
Tak dej vědět (y)
Milý Marku, už na Zvířetník málokdy zaskočím a vůbec nestíhám číst články ani diskuse. Nějak nestačím tempu dne a pokulhávám za řítícím se časem v slow motion. Na štěstí jsem sem dnes nakoukla a nedalo mi abych si nepřečetla tvou krásně napsanou oslavu matematice. Měla jsem ten předmět moc ráda a stejně tak fysiku. Ale jako kapitalistické dítě jsem nesměla ani na gymnasium a tak se ten svět logiky a mystiky pro mne zavřel.
Syna jsem nikdy nenutila, vybral si na škole extra matematiku a potom studium na Chalmers, technickou fysiku – obor ne zrovna nejlehčí. Diplom ovšem nemá, po čtyřech a půl letech kdy už na Chalmers i vyučoval jako asistent a měl před sebou jen pár zkoušek nenadále studia nechal. Asi ho nezajímala role inženýra v nějaké fabrice. Doma má stále haldy nových knih o matematice a blok s výpočty, lásku k tomu světu nikdy neztratil. Já mu mohu jenom závidět ale taky mu přát to co získal a co mi bylo upřeno.
Právě jsme v sobotu oslavovali jeho 46 narozeniny a já jsem způsobila že budou nezapomenutelné. Nakoupila jsem mu všelijaké praktické dárky. Přál si také sklenky na víno ale nechala jsem ho ať si sám vybere. Sem tam zaskočím do obchodu Armády spásy a našla jsem tam pět skleniček Villeroy Boch, s tmavě modrou a krátkou buclatou nožkou. Moc se mi líbily a stály 60:- SEK kus. Koupila jsem je jako extra překvapení. Křečovitě jsem celou cestu domů držela nákupní vozík, protože mi držadlo často z ruky vyklouzne a vozík bouchne na zem, bodejď by ne artrósa v prstech. Ale dorazila jsem v pořádku s celými sklenkami. Na cestu k synovi jsem je vložila do papírových rour které mi zbyly po nákupu jakýchsi jiných sklenic. A přišla chvíle předávání dárků. Vyndávala jsem jednu sklenici po druhé a opatrně předávala synovi. Ta první roura byla moc vysoká a tak jsem ji naklonila se slovy : „Jen abych tu sklenici nevyklepala na podlahu….“ Vyndala jsem třetí sklenici ale pod ní byla ještě jedna. Teď už víte co se stalo že? Ta poslední sklenice vyletěla z roury a roztřískala se. Já totiž myslela že jsem tam vložila jen tři kusy a do druhé roury dvě ale nebylo tomu tak. A tak jsem si uvědomila co kdosi v Čechách říkával, možná že to byl dokonce můj muž a říkal to i tady. MYSLET ZNAMENÁ HOV.. VĚDĚT. (rofl)
Kdybych teď náhodou zemřela je jisté že syn na poslední oslavu svých narozenin s matkou nikdy nezapomene a to i kdyby zapomněl události všech ostatních let. Takhle já se zvěčňuji. 🙂 😀 (rofl) (rofl) (rofl)
Velká kočičí pochvala Velké kočce, že se ozvala, už jsme si dělali starosti! Jedna sklenička – žádná sklenička, hlavně, že jste si to pěkně oslavili. (h) (rose1)
Ach milá Velká Kočko, není to jedno, jestli má krásné skleničky 4, nebo 5? Hlavně aby jemu i Tobě přinesly štěstí a pohodu. I já se přimlouvám za to, abys nakoukla častěji. Vždyť stačí, abys napsala jen AHOOJ. (h) (sun) Tak hodně sluníčka a zdravíčka.
Téda, milá Velká kočko, dobře, že se ozýváš. Už byla sháňka a starost veliká (inlove) . A netřeba litovat, vždyť střepy nosí štěstí (sun) .
No bodejť! A vsadím se, že ti to vůůbec nevyčítal – jak by mohl?
Velká Kočko – prosím, přijď častěji – já už se strachovala, co se s vámi na severu děje.
A panu synovi posílam dodatečné blahopřání k narozeninám – a věz, že střepy přinášejí štěstí a tobě ho přeju celou nůši.
Velká kočko, moc dobře, že se ozýváš (h) . A o těch střepech je to fakt, to určitě znáš (y)
No a pak, že je matematika k ničemu. Dnesla jsem jel vlakem do Prahy a potkal jsem slečnu, vzpoměl jsem si na návod, který jsem napsal pro tuhle situaci a už mám telefoní číslo a před schůzkou. 🙂
No prosím, milý webmajstře (inlove) ! Určitě to nebylo na Tebou vypočítaném pražském teritoriu – čili pravdu má moje teorie o nevypočítatelné dívce s culíčky. 😉
Jinak máš samozřejmě obrovskou pochvalu a uznání za pohotovost! (clap) (chuckle) (sun)
Kdy mame drzet palce? 😉
No jsi profík… to jsou holt ti mladí lidi z Británie. Každá jim padne do klína jak hruška.
Asi by som mala tiez viac cestovat vlakom./Hm,ale podla clanku sa tym pre mna nic moc nezmeni.,Statistika a pravdepodobnost su…../doplnte si podla veku/
Mily Web master-velmi prijemne a vtipne pocitanicko.
musim pdotknut-susedka,ktora je u mna prave povedala:tebe by uz nepomohol ani ten super rychly francuzskay vlak.Je toi osoba prostoreka,samo,ze to viem,ale …..
Predpokladam, ze sousedka je na tom podobne. Zkuste si udelat vylet a uvidite 😉
Fujtajxl matematika! Můj úhlavní nepřítel ať jsem studovala co chtěla! Snad jen geometrii jsem brala na milost, ta mi taky šla, to jsem pomáhala všem dalším spolužákům. Ale ostatní? Ani omylem, to jsem byla za dokonalého blba! Vůbec všechny předměty, vztahující se k matematice, fyzice, chemii byly mé noční můry. Dodnes mám problém s nakloněnou rovinou, natož s nějakým složitějším chemickým vzorcem! Vždycky jsem se to na tu, nejhůř chvalitebnou, navrčela, ale že bych tomu rozuměla, to tedy ani omylem! Zato cizí jazyky, čeština a další, to bylo mé hobby. Zeměpis, dějepis, tohle všechno ano, jen ne trojčlenku, rovnice a zlomky! Nedávno jsem se ráno probudila s Kocourkem nataženým po boku a jemně pochrupujícím zpocená hrůzou, protože se mi zdál strašný sen! Zapsala jsem se do školy a chodila-nechodila do ní! Prostě jak se mi chtělo a jak práce dovolila. A najednou přišly časy zkoušek a já neměla ani poznámečku v bloku, nic, prostě matematiku jsem např. úplně vynechala. A měla jsem jít za pár dní ke zkouškám a tak jsem se začala vrtat v nějakých učebnicích a zjišťovala, že vůbec nic netuším, že se všechno strašně změnilo od dob mého mládí……………. Lidičky, já byla vyděšená, že jsem Kocourka probudila, ten na mně zíral nešťastně, vůbec nic nechápal, já ostatně taky ne, po tom mém nočnímpřevalování se v posteli z toho měl v té své chlupaté hlavince pěkný chaos…….. Brrr, nechci už žádné zkoušky ani žádnou matematiku! No a kolik je 4+6? Napsala jsem 19, protože jsem se přeťukla a to byl, panečku, komentář!
Milá K.M, já měla taky v noci hrozný sen. Najednou jsem stála na jevišti, představení v běhu a já vůbec netušila co že se to hraje za hru. Nic mi nepřipomínala a já jenom konstatovala že jsem účastníkem naprosto neznámého dění. Děsivé sny tohoto druhu jsem mívala často když jsem byla ještě činná a nějaký čas i tady po našem úprku. Čtyřicet let tedy nic a teď najednou z ničehož nic zase ten dávný sen. Prý sny něco znamenají. To by mne zajímalo co jsem si v tomto snu řešila, bohužel nemám nejmenší ponětí. A jestli jsem v noci něco vyřešila tak mi to teď k ničemu není. Umíte někdo vykládat sny? Rozumbrada Daisy tady leží vedle klábosnice, kouká jakože všechno ví ale nic mi neprozrazuje. (cat) 🙁
Jejda, tak Gótka žije! Tak si nedávaj zdát hororové sny a přicházej radši přisednout!
Mimochodem … „cisla jsou pocet“ … tim si oduvodnime cisla prirozena … kdyz zacneme resit i to ze mame 5 jablek, potrebujeme 8 a kolik nam jich zbyva sehnat … tak to rozsirime na cela cisla (a ac se to mozna nezda nez lidi napadla nula a zaporna cisla tak to dost dlouho trvalo). Kdyz pak jeste zacnem pouzivat nadoby a vime ze na tu kasi potrebujeme dva a pul hrnku mleka tak se dostanem k cislum racionalnim (vyjadritelnym jako zlomek) ale tim to nekonci. Pak jsou i cisla ktera zadny pocet nepredstavuji. Co je treba takova odmocnina ze dvou za pocet? To zadnym delenim a prelevanim obsahu nadob neziskame. A pritom je to takova zakladni a dulezita vec. Delka prepony pravouhleho rovnostraneho trojuhelniku o odvesne 1. Nebo jestli chcete delka uhlopricky ve ctverci o hrane 1. Nic extra. A pritom kdyz se to cislo pokusite vypocitat a vyjadrit (treba v desitkove soustave) tak pocitate a pocitate, cisilka se mnozi a nikde tomu neni konec.
Marku, skvěle sepsané! (clap) 🙂 Jen s tím smysluplným řádem ve všem… (chuckle)
Chtěl-li by někdo kouknout na opožděné jaro na západě, tak tady http://louk.rajce.idnes.cz/Prevazne_zabi…/ , ale bacha je to samá žába 😛 .
93 je nejlepší!
Jano, nádherné přímo profi fotky. Obdivujeme s páníkem. Všechny jsou nádherné ale ta makra…. ta jsou. Píšu Ti nadšeného mejlíka. (wave)
Pánijáni, Louk, to je skvost. No, je vidět, že už máš foťák v paži. A koko ti zůstalo skvostné a nadané. A… Pedrouš zoologem je přímo k sežrání. (h) (*)
Nooo, žádný koko, ale oko 😛
Správně se píše piskla …. é, voko! 😉 (rofl)
(pááááni, dnes je ke mě božstvo zvané Počty velmi milostivé – jen jednou jsem měla nad deset!)
Jéžiš, Zdeno! Víš, čemu se u nás říká KOKO? a při představě, že Louk ho má nejen skvostné, ale i nadané … (chuckle) (chuckle) (chuckle)
To teda nevííím. U nás je jen koko z kokosu.:P Ale tam, gde dokážou sprosťačit i u vylupování kukuřice? (wasntme) To je potom těžký. (h)
Tedy , milá Louk,ty jsi vážně mistr fotky a dnes ještě k tomu žabí mistr.
Myslím, že Pedroušek chtěl vyzkoušet jestli by tam po nějakém tom blemcáku, nebyla nějaká psí princezna. Ale bacha, prý jsou některý žabky jedovatý . (bow) (clap) (wave)
Nádhera, asis narazila na samé ochočené žáby 😉 , mně je vždycky Arinka vyplašila, holt není ten studijní typ. Prostě umíš! My jsme si s Arinkou užívaly jara v Broumovských stěnách a pak v údolí Vošmendy, zkusím večer přihodit nějaké foto, ale tak pěkné nejsou. S háravou Arinkou to bylo zajímavé, málem jsme si domů přivedli velikého blonďatého labradora Kvida, naštěstí měl známku s telefonním číslem, takže jsme ho vrátili po domlouvání typu: „A kde jste vy? V Kovářově rokli? Aha, my jsme na vrcholové cestě směrem ke Slavnému, že sebou máte dvě malé děti, hmm, tak já se tedy vrátím a přivedu vám ho. A tak jsem si výlet trochu prodloužila, ale Arinka byla spokojená, Kvido se sice naštěstí k ničemu neměl, ale trpělivě snášel Arinčiny výpady a držel se nás jak přilepený 🙂
Článek pěkný, zajímavý, fakt je, že strašně moc záleží na učiteli. Zavzpomínala jsem si při něm na školní roky, díky, mně připadala matematika vždycky zajímavá a bavila mě….Ne, že bych v ní vynikala, ale nějak nechápu ten strach z ní (toivo)
Louk, super fotky. (y) Bezva je ta, jak Pedrouš udiveně zkoumá a žába načuřeně čučí (148). Kolega mi civěl přes rameno, uznale pokyvoval a nad 213 zařval smíchy. Prý jako ze života – ona má papulu deformovanou vzduchem zevnitř a on se nepřítomně usmívá. (chuckle) (y)
Teda Louk!! To je na zahození fot’áku. Myslím mého. K netopýrkově smůle se zdá, že si nevylíbal princeznu, ale zato porno studoval intenzivně. Krásný fotky, fakt.
Nojo, jestli on buldočík není ten… nemrava (blush) . Chi, ale když uvážím, jak by vypadala princezna jeho snů – docela mě těší, že hubanem neosvobodil dvojnici Betky například. I když Xerxová tvrdí, že je doga skladná 😛 .
Pozdravuji Betího ctitele (inlove) Je mi líto, že ona jeho vroucí city neopětuje a že mu hrozí ušlapáním (chuckle) Už se těším na podzimní expedici (rofl)
Děkuju vám (h) . Vždycky jsem přáviděla děvčatům moravským obojživelníky, kteří přede mnou zdrhali. Teď se jen usmálo štěstí, že jsme byli ve správný čas u rybníka. Žab byly mraky. Samou váchní byly naprosto zpitomělé, civěly do blba a rozjímaly o jaru a ochotně pózovaly. Takže pochvaly jsou dost nezasloužené, některé žáby trčely na jednom místě třeba půl hodiny. Ehm, akorát jak jsem se povalovala na promáčeném břehu, vypadala jsem jako zcela jiné zviřátko. Příjemné odpoledne pro nás oba (happy) . Jen foťák měl chvílemi namále (wasntme) .
Teď ještě ulovit divočáky, které záv…é přávidím Zaně.
Louk – nemám slov – žáby jak ve vodě tak na souši jsou úžasné. A ten ptáček – úžasné. No a Pedro je manekýn
Louk, paráda … a už to tu všichni napsali, přišla jsem pozdě (y) . Já bych ještě podotkla, že samotnej rybník taky není marnej (h) .
A jsem ráda, žes konečně přiznala to focení vleže (rofl) (rofl)
Marku, nevím, do jaké míry jsi matematický talent, ale literární určitě (y) (bow) . (O dalších nadáních se nezmiňuji vědomě, ta už jsou známá).
Marku – bravo!!! (rose1)
Co je to -5+-6?!
JEDNA, Jakube… 🙂
Prosím, to je špatný zápis příkladu -5+(-6). A je to -11, nenechal-li jsem se splést. (Nenechal; vyměkl jsem a ověřil si to na kakulačce).
Tak lapile, máte samozřejmě pravdu – je to tak špatný zápis, že jsem přehlédl to druhé mínus… (rofl)
A upřel jsem vám velké L, takže Lapile… Pardon.
marně přemýšlím, jestli jsme u těchto typů příkladů tyhle závorky dělali. A furt mi přijde, že jsem si to asi zjednodušili :O
Ale na druhou stranu jsme měli úžasného profesora na bižuli. To byl Komenskej jak vyšitej, i tu bradku měl… 😉
Štětísku, pokud jste sčítali dvě záporná čísla, určitě jste závorku psali. Ale faktem je, že při prvním čtení (nepozorném (blush) ) jsem také druhé mínus přehlídla.
No … ona by mezera navic stacila. -5 + -6.
Voila – Le Lapil agil. Merci beaucoup!
„Ces´t la vie“ Jakoubku! Někdo se nedomluví ani pořádně česky ( zejména reportéři v TV), jiný zase má problém s matematikou.“ Cherchez la femme“- třeba zrovna předání některých genů odbyla a u jiných genů to „přepískla“!
Rostu v ocenění. Zase přes desítku, dokonce 14 !
No prosím. Pak že su hlúpý. Ale mám oči a selský rozum. Pravda, co s tým dneskaj.. ale tož neuškodí negdy!
Ste ňa dojali že mosím ít pohodit koňovi. Ja bóže…
Dovolím si zde zavzpomínat, jak mě balil můj stávající: při dlouhanácké procházce lesem na hrad přišla řeč i na jeho matematický původ, a když jsem se zmínila, že takový povrch koule je pro mě španělská víska, chytil se toho a celou dobu to počítal. Já naopak celou dobu žasla 😀 Podotýkám, že jsme již oba byli ve zralejším věku, ale zřejmě z nervozity se matematického tématu ještě rád chytil. Jsme spolu už asi deset let – pak že integrály či čo nejsou k ničemu 😀
Zákeřné, ty roby, strašné. Chytne se tématu a už je chycený. Povrch koule. Napadlo by mě to někomu nadhodit? Nenapadlo. Víte proč, že?
Matiku ne, tu nebrat. Pamatuju si, že úplně, úplně první den na střední škole, nám učitelka rozdala papíry a my psali: -5+-6 =… -8–3=… 2–8=…. No a jak to dopadlo? Hned první den jsem dostala kuli! Jak vyšitou! A jak jsem končila? Maturovala jsem na samý! Ale proč, protože ve čtvrťáku už matika nebyla! Hihihi. ALe jinak se to odehrávalo tak, že má sousedka v lavici uměla tyhle základní počty,ale neuměla logiku, tak já vymyslela postup a ona to spočítala. Dobrá spolupráce, ne?
A ještě jeden kámen úrazu jsem na střední objevila: Kolik dusíku dáme na hektar pole, když tam nasypeme 30 kg 15% ledku amonného?… Hmotností zlomky, vzorečky, to mi nešlo. Pokud jsem nepochopila pincip, tak mi nešly ani slovní úlohy. Prostě počty ne.
Apropo, jak jste v první třídě učili děti počítat nad deset? Vojta to dělá za pomocí čárek, které buď odškrtává nebo domalovává. Je to správně? Nebude mu to později vadit? Snažila jsem se mu to vysvětlit pomocí dopočítávání k deseti,ale nechápal to? Jak se to učí?
Jen poznámku- zdánlivě neuctivou. Počítání ( jeho učení)v oboru do deseti je v 1.tř. už pozdě, protože s tímhle rozsahem se dítě setkává v předškolním věku zcela běžně a je skoro povinností rodičů , možná formou ne zcela odpovídající pedagogickým zásadám ,věnovat tomuhle pozornost ! Jen mne tak napadá příklad: Kolik mám bot ? Kolik jich máme já, ty a táta dohromady? Táta odejde- kolik jich zbyde ?
Nebo- kolik sledíš ? No, jo, MLP by řekla ( není naštěstí doma) : Zase poučuješ, dědku !?
“ Dědku“ (chuckle) neboj, tohle už Vojta opravdu uměl, než šel do školy,ale tyhle počty nad deset ještě ne
Jenže máte nejspíš pravdu, Kadlusi – rozhodně nejsem přesvědčen, že máme geniální dítka (4+7) (chuckle) Ale takhle zvládají i jednoduché počítání se zlomky… Když nás sedí u stolu pět a strejda Petr s tetou odejdou, kolik nás tu zůstane, Janičko? Když tu buchtu rozdělím tak, aby všichni měli, kolik to bude kousků – a jak se jmenuje ten jeden kousek? Prostě jeden aby byl lstivý a záludný, i když připouštím, že dcerenky se tomuto druhu vzdělávání alespoň nikdy nebránily. To nás nejspíš teprve čeká…
Příklad s botičkama je bezva, pokud ovšem nemáš doma logika. Ten opáčí „To jako myslíš i ty, co jsou přes zimu ve sklepě?“ – a hotovo, přes smích už na počty nedojde 🙂
Sorry, zapomněl jsem napsat, že do „výuky“ musíme zapojit více smyslů- tedy ukázat ( zapojit zrak) na viditelné boty. Nezapomenout další výchovné : „Kdopak je všechny vyčistí? “
Očekávám duchaplnou odpověď : „No přece ty mami, jako vždycky !“
Co se v mládí naučíš, ve stáří nehledej, zbytečná námaha!“ Jiná formulace pro bonmot :“MLP má vždycky pravdu!“
Šlus. jab řekl náš slovutný jazykozpytec. Víte jakou časovou jednotku jsem ztratil v téhle skoromatematické diskuzi? Jak je to s její poměrem a propěšnou užitečností? Tedy, užitečností definovanou MLP ? Konec, šlus, oběd a pak něco bohulibějšího ( Bůh v tomto vyjímečném případě= MPL).
Další pokrok- 1+9! Díky, inteligentní robote, co dokážeš vycítit úroveň diskutujících !
Já jsem už ztratil v životě (no kdy jindy) časových jednotek – neúúrekom. Co jednotek – desítek, stovek… a nakonec se třeba z těch ztrát vyklube něco, k čemu bysme v životě (už zas) ani jindy nedošli. Nepřišli. A du do hospody, aji na krmení musí dojít, to by nešlo. A šlus.
U nás je to jinak – o čištění bot se děti přetahují. Z nějakého záhadného důvodu je to strašně baví.
Nechceš pučit boty?
Taky bych se stavil s fusakem bot. Vycistit, nakremovat, prelestit …
Zeptám se, kdyžtak je vezměte na coursing 🙂
Malých dítek již dlouho nemaje, čistím si ( občas) vlastní obuv, s dovětkem : „Když už jsi v tom…….“. To jsou zářné příklady z mládí, neboť v ranných předmanželských dobách (v mezidobí mezi Kosmovou a Dalimilovou kronikou) jsem byl upozorněn, že manželčin otec cídí veškerou obuv doma s láskou a pravidelně. Já tu pravidelnost tehdá bral ( a litoval jsem, že nejsem pavoučkem malým, vzduchem se vznášejícím, osminohým)- a boty resp. jejich nablejskanost mi byly šumafuk !
Já je chápu, Renato, v dětství to byla moje žárlivě střežená domácí práce, kterou jsem nikomu nepučila ani za citronovej šumák! Zato nádobí…
Marku, úžasné! proč mi tohle neřekli ve škole? 🙁 Třeba bych tu zatracenou matematiku začala chápat a nebyla by na gymnáziu mým úhlavním nepřítelem. Ovšem nikdy nikdo nepochopil, proč z matiky mám za čtyři, zatímco fyzika mě baví a mám z ní nejhůře dvojku 😀
A fakt nechápu, kde zrovna já jsem vzala potomka, pro kterého je matematika naprosto běžnou a prakticky využitelnou věcí….hm…že by geny tatínka? (wasntme)
4+7 ještě zvládnu! 😀
Teda Lucka, ako cez kopírák čo sa týka gymnázia a synka. Na vyške už to bolo o inom, ale na strednej tak ako u teba. Až na to že gény matematické u môjho mladého museli byť dedičstvom po mne ( som sa vypracovala až za jedna, aj keď samochvála smrdí) lebo nik iný v rodine niééé, ale možno aj preto že nás na strednej nevedeli naučiť! (clap)
Lucko,
dítě si z obou rodičů vybírá to nejlepší 😉 . Po Tobě lásku ke zvířatům, po tátovi nadání na matematiku. Ale jsou i vyjímky. Například já. Matematické geny na mě nepřeskočily ani z jedné strany rodičovstva, takže jsem matematický (chemický, atd.) analfabet. Ale protože jak se říká, že geny ani klackem neumlátíš, tak dcera maturovala z matematiky a chemie za 1 (což mě naplnilo údivem a úžasem, protože potkat to mě, tak ve škole sedím dodnes (chuckle) . A mladší synátor se také celkem v oboru matematiky činí. Takže geny přes koleno a od tatínka 8)
Marku, dobrý ! Přece jenom-pohybujeme se v matematice, ale základ pochopení je ve zvládnutí „kupeckých počtů“(viz Xerxová)-vlastně na 14. stupni ZŠ.l Tak kvituju s povděkem- Kubulín , vnouček, čtvrťák- ve škole přísný zákaz jakýchkoli “ výpočetních mašinek“.Před pí.uč.hlubokosklon! Ona matyka je vlastně navýsost rozvinuté selské myšlení, ač si to Ti sedláci často neuvědomovali. Na druhé straně jí nebalili do učených výrazů, což často činí současní vykladači této vědní discipliny a činí jí pro normální smrtelníky nedostupnou! Marek se pokusil pohled na mnou milovanou matematiky polidštit, patří mu za to Hosana ! Jen v jediném bych měl připomínku. Kdybych se snažil matematicky “ sbalit MLP“, tak jsem buď ještě svobodným, nebo mám to nejhorší, co může chlapa potkat. Ošklivou vědátorku a určitě by navíc neuměla ani uvařit čaj ! Naštěstí vše probíhalo jinak. Při čajích na balkoně jsem v množině tančících vybral podmnožinu vzhledově přijatelných, následně eliminoval, až jsem vyeliminoval. Cestou domů ale matematika byla- počítali jsme hvězdičky ! Ještě ( myslím k Pú). Záměna 56 a 65 by mohla ukazovat ještě na další dysfunkci- nejen tu početní.Sakra než to pošlu, tak mne ta antispamcha považuje asi za sklerotika. 1+2, není to vlastně urážka (mojí Vážené Namyšlenosti) ?
56 a 65 bylo moje, potažmo kaččino. Ano, našli i mírné dislexii, takže třeba nedokázala pochopit slovní úlohy. Kolikrát nebo o kolik bylo pro ni jedno a totéž. Tohle už je naštěstí lepší. Nicméně obyčejné počty z hlavy jsou dodnes peklo, na zlomky se dívá značně nedůvěřivě, jako by mohly každou chvíli vyskočit a otočit se. Malá násobilka byla pro nás záležitost na tři roky… 🙁
TO Matylda. Ano, dyslexie. Pro ty, kterým je tahle problematika vzdálená stejně, jako derivace v matematice jeden nejjednodušší návod. Jakmile si dítě začne plést malé tiskací d (jako Davaj časy!) s malým tiskacím b ( jako Blboune jeden), mažte s ním k odborníkovi. Většina elementaristek ( kantorek na 1. stupni) tohle pravidlo zná, ale i mezi nimi se vyskytne stejné procento ignorantů, jako v ostatních profesních skupinách. Končíme malé školení mužstva, opět dotčeni- 2+5, to je úroveň! U výsledku přes 10 jsem se musel alespoň sehnout ( i když s obtížemi)!
S jednou drobnou výhradou. d a b jsem si pletla dlouho.
Už máš zase místo S a ? bez puntíku. Kam kouká J a kam L? Proč máš tu 3 zase obráceně? A nejsem ani dyslektik, ani dyskalkulik. Mám selský rozum. Slovní úlohy mi vždycky šly. I úlohy o pohybu.
Matiku mám ráda a jediný drobný problém sjsem měla, když mě na VŠ jistý zlý Míčka ze všech nejzlejší vykopnul od zkoušky s tím, že by to bylo za 3 a to tedy ne, vy už byste se to nenaučila a přitom jste jedna z mála, co má na 1, tak přijďte za týden, ale na písemku nechoďte, tu byste mi zase napsala a kdo to má po vás číst…
Jsem totiž levák a často vidím věci zrcadlově převrácené.
Ovšem psát neumím…. těch překlepů. Se stydím.
Sčítat umím. I přes desítku. 15
To Bubu. Z popsaného jste jednoznačně minimálně na hraně dyslexie, to nemá nic společného s faktem, že dyslektici nejsou ( fuj, terrminologie!) dysLOGICI! Při pochopení ze strany vyučujících ( a obecně dospělých) mohou dyslektici dosáhnout na nejvyšší mety. Problém je v rozvoji poznání. Podle současného stavu jsme vlasně každý nějak postižený- duševně či zdravotně. Lidově, „každej jsme nějak cáklej, nebo bychom měli dát na TV reklamu a brát zaručeně doporučované- na př. krásnější polovina lidstva Actimel, pánové Prostanol, či nějaký jiný, zaručeně….. a doporučovaný někým, také zaručeně. Ale snídaně na vidličku ( natož do postele a s láskou předkládaná), to je jiný kafe !
S tím prófou souhlas- máš na víc? Tak koukej, abys viděla, viditelné flákání zkracuje žíly i mozkové buňky ! Makej a nediv se, neboť kdo se diví, je mu divno, kdo si hoví ….. !
No ale písmenka si nepletla, ono to fakt vylezlo nejvíc v matematice. Pak se teprve dorazilo k té češtině. Navíc já jsem z vyšetření na logopedii věděla už ve školce, že nějaká dysfunkce tam bude, tak jsem ostře hlídala, co to bude. Byla to matika. Jenže to celé bylo v podstatě na houbelec, na vyšetření jsem měla čekat 4 měsíce, to je u prvňáčka strašně dlouho! Tak jsem ji vzala do soukromého zařízení, kde diagnóza proběhla rychle a učitelka s ní podle toho začala pracovat. Dyslexie teda vykoukla později, normální texty jí kupodivu zvláštní potíže nedělaly, hlavně až ve spojitosti s tou matikou. Jednu psycholožku jsem později odmítla, protože tvrdila, že Kačka neumí vůbec nic, což se po přechodu k jiné psycholožce naprosto neprokázalo. Bylo to šílené, úděsné a málokdo uvěří, jak často má člověk pocit beznaděje.
to si Vojtík neplete, ale plete si psaní malého „a“ a „o“
Radu- neplete si písmenka, jen lajdácky odbývá věc zdánlivě nepodstatnou- „ocásek, co to písmenko má“. Mnemotechnická pomůcka- při „a“ máš pusu dokořá- tak ten ocásek musí být pěkně až na řádku. Při „o“ máš pusu našpulenou, ocásek tam „přimázni našpuleně“= nahoře! Vnouček Kubulín zrovna tohle fláká stejně- ale v matematice je jednička. Kriticky ale dokáže přiznat- ve třídě máme Einsteina- počítá rychleji než paní učitelka a často ví i víc, než ona!
Vojta je zase nejlepší čtenář. Ale jsme kritizování za introverování, prý ho to máme odnaučit! Pomóc!
Pokud se doma, eventuelně mezi kamarády ( zejména v momentech, kdy může mít dojem, že není sledován) nejeví jako “ uzavřený do sebe“, pak je i část chyby někde jinde- v prostředí, která ho nutí „zatáhnout se“ Obecně, možná dobrá snaha školy- při větší otevřenosti by V. mohl dosáhnout víc- nemusí být pro další jeho vývoj vůbec na závadu, některé věci se řeší “ samospádem“ s přibývajícím věkem. Vůbec- moje zkušenosti jsou takové, že občas to( i v dobré víře) s psychologickými náhledy na rozvoj dítěte trochu přeháníme. Pozorovat, kromě „obrovských výkyvů“ zasahovat minimálně , jakoby bokem, neviditelně a vždy se pro sebe snažit dopátrat jejich příčin.Často je to v domácím prostředí- i když nechtěně !
Pokles- jenom 10, už jsem měl být fuč! Dole stojí na“poobědové kafíčko“, jsem se jenom „juknul“!
zase třeba matematika se pro „sbalení“ hodí ještě lépe…jenom to vyžaduje výdrž. K tomu bych osobně použil teorii her a řízení rizik. Dalo by se vytvořit univerzální pravděpodobnostní schéma, podle kterého postupovat vpřed k cíli 🙂 V zásadě to znamená připravit si ideální témata hovoru s patřičnou posloupností a mít vždy po ruce odpověď..:-) a pak to většinou dělám tak, že svou přípravu naschvál prokecnu a dotyčná většinou žasne a je to v kapse. 🙂
No Marku,
znám dotyčnou, která by určitě nežasla (teda žasla, ale v jiném slova smyslu, než si myslíš ty) – ono nejenom matematika je život (rofl) .
Jo, to je právě ta logika, kterou ( a zbytečně) postrádal Terra. Jen přípodotek- příprava musí být mnohostranná ( těch témat- od černých děr, přes literaturu- krásnou, vážnou, vědeckou, až po znalosti kulinářské).Pak převáží ta moje věda-psychologie. Rozpoznat bleskem, na kterou udičku někdy hladová, jindy přesycená rybička zabere. Tak tahle zdánlivě čistě humanistická věda má najednou navrch. Než to matematik spočítá, psycholog už s ní počítá hvězdičky.Pokud nenarazí na typy, myslím jako Veram.To si pak vyslechne přednášku o Vesmíru. Často pak stačí, když rozpozná Velký a Malý Vůz a v pravý okamžik vyhrkne nějakou nebetyčnou hovadinu. Na př. něco v tom smyslu : „Stejně, hvězdičky ve Vašich očích ( u mlaďochů už tam bude spíš v Tvých očích) jsou daleko zářivější než ty na obloze!“ A je to! Ruka je v nohávě !
Hurá, zase přes 10! No jo, i ten počítač pozná „Yntelygenta“!
To mi nepřijde moc promyšlené, vždyť se tam hrozně spoléhá na štěstí, není v tom žádný smysluplný řád. Plán je nade vše, pokdu je vše připraveno, nic se nemůže stát co bych nečekal.
😛 Aby ses jednou nedivil! (rofl) (sun)
Právě tady se projevil rozdíl mezi teorií a praxí. Také mezi zkušenostmi, nabytými věkem.Stanovení priorit. Co hledáme? Štěstí, či řád ? Moje zkušenosti mi říkají, že v prvním okamžiku hledáme alespoň kousek toho „poka…nýho štěstíčka“. Pak ( někdy následně) řád. Rozhodně bych to nezaměňoval. Co je mi platný řád bez štěstí, i když přiznám, že v matematicky velmi malé množině může dojít k prolínání. Alespoň jsem to kdesi teoreticky v literatuře četl.(kdysi dávno, byla prastará- ta literatura). Jejich spojení je pak za vzácné shody okolností výsledkem dalšího vzájemného působení dvou veličin- ale to už je opět vlastně jenom matematické vyjádření působení humanistické vědy- výchovy, či vzájemné sebevýchovy-peadgogika dospělých ( někdy, často jenom postpubertálních jedinců). Na tomhle žádná shoda, stejně jako odvěké dilema: Co bylo dřív- vejce, či slípka? Dokonce by se pak mohlo zdát, že mnohoženství v islámu má svojí neuprosně matematickou logiku. Jedna pro štěstí, další pro řád, a k těm dalším přiřadit další jednoznačně definované veličiny=očekávané vlastnosti. Z toho by mohla vyplynout i další logika. Nesplníš očekávané ? Kšáááá, stačí slovo! Kdo by to měl ale živit, zejména teď, v době “ krýze“?
Vida, lekce z matematiky a jsme u slípek a koránu ( co je vlastně lepší po ránu- štěstí, či řád=snídaně+čistá košile?). Moje dlouholeté pozorování by upřednostnilo kombinaci obojího. Štěstí po ránu a pak snídani do postele. Vydatnou, jak jinak! No a jsme u propagandy= každému podle zásluh !
Kousek matematiky- odhaduji, kolik se do mne s gustem teď opře Zvířetnic? Do desítky, či přes desítku ?
Já tedy rozhodně ne – gut gebrüllt, Löwe!
No jo, já učila hvězdičky Milana. Ale nabalil mě on, to já ty hvězdičky až potom!
Jsa sadistka, nutím svoje povstalce doučovací ( dva sedmáci a dva osmáci, nikoli degu, ale žáčci) počítat zpaměti. Ve škole smí používat kalkulačky, ale u mně mají zákaz. Zpočátku brblali, ale už si zvykli. Zjistila jsem totiž, že úplně zapomněli násobilku i prosté sčítání a odčítání. Technika je jistě príma věc, ale ne vždy jí máme po ruce – aspoň takhle jim argumentuju a oni mě utřou, že mobil mají u sebe vždycky. Ale už přijali, že Myš má svoje vrtochy.
Zrovna o víkendu jsme taky měli matematické cvičení. Hráli jsme šipky – a tam se tři jednotlivé hody sečtou a výsledek se odečte od čísla 301. Hřívnatci se soustředěným úsilím málem narovnaly vlasy (rofl)
😀 😀 😀
No s tim zmensovanim velikosti je to slozitejsi. To co Marek ve zkratce popsal je princip ZIPu a podobnych BEZSTRATOVYCH kompresi. S necim takovym bych mel sanci tak jeste u kreslenych obrazku (GIF) kde se skutecne vyskytuji stejnobarevne plochy.
U fotek i kdyz to tak treba vypada neni zadna plocha skutecne jednobarevna, takze s pokusem najit opakujici se vzory byste moc neuspeli. Tam uz nastupuje slozitejsi matematika.
U kreslenych obrazku nastupuje jeste jedna vec … kolik ten obrazek zabere zavisi nejen na jeho rozmeru (pocitanem v poctu bodu/pixelu toho obrazku) ale take na poctu barev. Napriklad pokud bych v obrazku mel jen ctyri ruzne barvy tak se mi do jednoho bytu vejdou informace hned o ctyrech bodech obrazku. Pokud budu chtit mit 256 barev, tak uz na kazdy bod potrebuju cely byte. A 256 jeste neni moc … pokud byste do tolika barev prevedli fotografii tak dopadne dost spatne. Na fotky to chce nejmene 16 milionu barev … to jest 3 byte na kazdy bod obrazku. U kreslenych obrazku ovsem tolik barev vtsinou nepotrebujete, tam by vam casto tech 256 stacilo. Jen ne vzdycky stejnych.
Napriklad format GIF vam umozni vybrat si az 256 barev z palety 16 milionu a pak uz pro kazdy obrazovy bod staci 1 byte. A nasledne nastupuje bezstratova komprese nahrazovanim opakujicich se vzoru.
Pro predstavu … display meho notebooku ma rozliseni 1680 krat 1050 bodu, to je 1 764 000 bodu. Obrazek pouzitelny jako pozadi na plochu by zabral bez komprimace cca 1.7MB pri 256 barvach (a vypadal by strasne protoze je to fotka) nebo 5MB pri 16 milionech. Diky komprimaci zabira 1.54MB a pritom ma rozliseni (pocet bodu) jeste vyssi (1920*1200 = 2 304 000 bodu). Zaplat panbu ze ji lidi vymysleli.
Milý pane učiteli, vy byste si nepochybně velmi dobře rozuměl s jedním mým bývalým profesorem – používal podobné „výkladové prostředky“ a budiž mu ( i vám) to přičteno ke cti. Teorie o tom, kterak se seznámit, mi silně připomněla způsob, jakým nám vysvětloval, kterak zjistit tvar orbitalu a příslušnou energetickou hladinu. Ten „tvar“ je totiž odvozen z pravděpodobnosti, že na daném místě příslušný elektron bude – což neznamená, že tam právě je, ani, že tam je takříkajíc furt…
A k počtům, měřictví, potažmo k matematice vůbec. Předsílám, že k ní mám kladný vztah – učit bych ji však nechtěl, a to z mnoha důvodů.
1) ty číselné operace, které mnoho lidí pokládá za „matematiku“, jsou opravdu jen počty a měřictví a bez drilu se naučit nedají. Alespoň na té základní úrovni. Nevím, jak o této pravdě přesvědčit sedmiletého špunta. Neuměl bych to.
2) Rpuť má pravdu, že člověk by se za pomoci matematiky měl naučit logicky myslet a používat hlavu. A že by měl začít brzy. Co nejdřív. Jenže to buď musí napřed zvládnout ty počty (asi v kolíbce…), nebo se musí na elemetární úrovni souběžně s těmi počty začít učit základům logiky – a to se, pokud vím, běžně nedělá.
3) uvítal bych, kdyby příklady aplikací tak jako Marek uváděli i středoškolští matematici… jenže jsem zažil jen jednoho, který toho byl schopen (nebo ochoten) a zřejmě díky jemu mi limity, derivace, integrály, diferenciální rovnice a posléze i některé divočejší matematické konstrukty vnitřně nevadily – i když i já jsem narazil na strop, nad nímž ty konstrukty (čtyřrozměrné koule s trojrozměrným povrchem a jiné šílenosti) už jaksi přesahovaly mou představivost. Ale alespoň když slyším „stochastický systém“, nemám nutkání si odplivnout a nakreslit do vzduchu muří nohu proti uhranutí…
Takže Marku, díky, každý pokus o polidštění matematiky je vítán, zvlášť když je dobrý – a to ten váš byl.
Terro, dělá – alespoň u dobrých matykářů, jen se tomu neříká, že jde o výuku základů logiky. Snad nejjdnodušší příklad-převody u rovnic “ na druhou stranu“ a jejich důsledky. Jeden můj kantor občas zvýšil hlas při zdůrazňování “ Mysli trochu, sakra! Ono vůbec- s vyšší úrovní jakéhokoliv poznání utíkame od používání srozumitelných slovních označení ( srozumitelných pro většinu) a ejhle, hop, je tu lidoop- pardon, vědátor. Nejtypyčtější příklad- používání pseudovědeckých slovních označení u naší politické elity. Jo, teď už jsem spokojen, mám tam 10+7 a to už je přechod přes desítku. Jenom se mi blbě drží prsty na rukou a ještě se k tomu předklonit k nohám! To mi nedělejte !
Kadlusi, to je ten nedostatek osobní zkušenosti – starší dcerka je teprve prvňák a počty jsou opravdu to poslední, co by jí ve škole vadilo. Zato na výtvarku je po mně a myslím, že bych měl vzdát hold tomu, kdo ze školních osnov vypustil krasopis. Nemá smysl to svádět na dysgrafii, k té to má daleko – ale těžkou ruku zdědila po tatíkovi… A výtvarný „necit“ nejspíš taky…
Kdyz uz jsme tak dobloudili ke skolstvi … http://www.ucebnice.krynicky.cz/Obecne/Skolstvi/Jsou_ceske_skoly_nebezpecne.pdf
Ony i ty ucebnice jsou celkem zajimave…
Zajímavé. A obávám se, že učitelů, kteří by se dětem chtěli věnovat nejen v lavicích, bude pořád čím dál míň. Proč taky.
Vzhledem k tomu, ze takovym haze (nejen) ministerstvo klacky pod nohy, tak jich bude jeste mene. A je to skoda.
Jendo, díky za odkaz. Je to neveselý čtení. Selský rozum se vytrácí ve všech oborech, ale u školství se nám to extra vymstí (n) .
Tak jsem ze zvědavosti na uvedený odkaz zabloudil. Věcně bych měl řadu výhrad- tak jedinou z osobní zkušenosti. Víte, kde jsem nabyl dojmu, že se neví, „která bije“? Při osobním jednání na MŠMT ! Jinak- prezentace učitele, ve které při zběžném čtení najdu řadu pravopisných nedostatků, také něco vypovídá o úrovni ! Na druhé straně- v každém povolání jsou rizikové momenty a místa, která nedokáže postihnout sebelepší předpis. Vždy to bude na momentálním rozhodnutí zodpovědného jedince. Ve školství je to ještě znásobeno faktem, že, obrazně řečeno „každej rodič do školy chodil (někteří „středoškoláci“ pouze ve středu a jestě ne pravidelně), tak tomu musí přece rozumět! Divíte se potom poněkud váhavému přístupu školy a opatrnickému řešení MŠMT ? Přiznejme si- svoje „pitomky“ všichni milujeme- a dokážeme vždy předvídat a zamezit vzniku rizikových okamžiků ?
Asi jsem- či spíše nejsem v mainstreamu, jenom 3+4, už mlčím !
Pravopisnou kontrolu jsem nedelal, jen jsem si vsiml, ze s carkami ve vete Martin zachazi dost … volne. Ja ostatne taky. A je dost mozne, ze pise jak nam tam na jihu zobak narostl, cehoz si uz vubec nemam sanci vsimnout.
Kazdopadne nepochopil jsem co myslite tim „se neví, „která bije““.
TO Jenda- převedu „která bije“ do srozumitelštiny. MŠMT – potažmo jeho pracovníci často působili dojmem, že školu naposledy viděli z ponorky v Atlantiku za ii. světové a ještě byla totálně zakalená voda. Tož tolik !
Ještě k té češtině- kdyby to byly jenom čárky, tak mlčím !
Jasne. Me z toho nebylo jasne, kdo to vlastne kde nevi, ktera bije. Souhlas.
A kdyby jen na ministerstvu. Takhle podle mych informaci pusobi i spousta ucitelu na pedagogickych fakultach.
Vykopávání výš…
Dle odkazu (díky, Jendo) se mi to jeví, že tahle společnost, nebo přinejmenším valná její část, už fakt blbne. Autor příspěvku má pravdu – jistá míra rizika patří k životu a právě tak k němu patří i schopnost si riziko uvědomovat a omezovat ho. To se nedá nastudovat, to se musí zkusit, a pud sebezáchovy je dokonce i u dítek poměrně silný. Prostě „někdo“ se rozhodl ochránit nás před námi samými, a to za každou cenu. Jen mi dělá problémy toho „někoho“ identifikovat. Možná je to dobře – pro něj… :@
Představa, že své děti nenaučím plavat nebo jezdit na kole jen proto, že by se mohly utopit nebo si zlomit ruku… Samozřejmě, na kole nebo na in-linech budou mít všechno, co mít mají – přilbu, chrániče… a špatného plavce nenchám bez bedlivého dohledu samotného v bazénu, i kdyby mu bylo víc než mně. Ach jé, kde jsi, zdravý rozume. Ne, prosím, na tuto otázku neodpovídejte, mohli byste být „smáznuti“…
Terro, vážený, když odpověď, tak slušnou. U nás je koncentrován ve Sněmovně, což je matematicky rovnocený ekvivalent oné zmiňované vulgarity. Moje babička na to měla velice originální bonmot a tím vlastně položila základy k mojí absolutní slušnosti. Říkávala : Pamatuj chlapče, vždy se setkáš s lidmi, kteří nebudou hodni ani toho, aby přiložili svůj horní konec zažívací roury na tvůj spodní! A to měla jenom 4.třídy obecné školy za C.a K.monarchie a matematiku považovala dlouho za sprosté slovo ! (devil)
Marku, úžasný čtení, fakt. Jen přemejšlím, proč nám to ve škole neřekli…
Milý Marku (inlove) , takhle osobitě a s takovým šarmem o matematice umíš mluvit jen Ty. (bow)
Velice mě zaujal ten výpočet, kde se s nejvyšší pravděpodobností dají sbalit dívky. (h) To je ta precizní teorie. Ale já vidím nikoli město veliké, ale děvče s culíky a zmrzlinou, vůbec to není v Praze v cenově dostupném zařízení, ale úplně jinde, a je to ten zelený strom života a poezie o fous vedoucí nad matematikou. 🙂
Přeju všem krásný den! (h)
(a už jsem to asi přepískla, panu vyučujícímu se neodporuje (shake) , to mám za to, 3+9)
Je vidět, Vave, žes nedávala pozor! Nejde o to, kde dívku sbalí, ale kde je největší PRAVDĚPODOBNOST výskytu dívky ke sbalení vhodné. Stejně tak jako stoletá voda nepřijde vždy za sto let, ale jednou třeba za 20 jindy za 150. 😛
A co se citů týká, tam ty integrály nemusí být tím nejdůležitějším kritériem 😉 myslím, že na ně je i matematika krátká a to i ta vyšší, ne středoškolská. Jenž jsme zase u prvděpodobnosi… Když matematikova milá nezná rozdíl třeba mezi koulí a krychlí, tak když vyvane chemie, ta mocná čarodějka lásky, a ohlásí se rozum, tak je vysoká pravděpodobnost, že vztah na labilních základech…. (u) ;(
Naštěstí takové nároky nemá většina mužů. Spoustě stačí, když je žena milá, mají vcelku uklizeno a hlavně uvařeno 😉 To intelektuálně exaktně laděná dívka to má těžší (inlove)
Nááááhodou jsem pozor dávala, Evi (inlove) – jen jsem říkala, že může počítat pravděpodobnost do haleluja, ale vždycky tam může zahrát nějaký ten rozkošný nepravděpodobnostní prvek. 😉
Co se týče dívky s culíčky, jednak může vědět, jaký je rozdíl mezi koulí a krychlí, pak nadějné i po chemii, nebo to nejdřív vědět nemusí, ale může se to naučit – pak ještě nadějnější i po chemii, nebo se to naučit nemusí, ale kupodivu to vadit nemusí. Protože něco jiného. No, nebo se nenaučí a vadí, pak šmidra. (wait)
Hihi, jeden výpočet, a co výsledků může vzniknout! :O Je to ale zábavná disciplína, ta matematika! (clap)
No tak třeba já rozhodne nejsem náročný na inteligenci dotyčné. Požaduju jenom, aby uměla derivovat, integrovat, ovládala SŠ matiku, hrála výborně šachy, aby hodně četla nejen beletrii, ale i poučné knihy…zase na druhou stranu vaření není podmínkou 🙂
tak z toho všeho umím jen to vaření (headbang)
(chuckle)
Předpokládám, že i můj muž-konstruktér doufal, že jeho milovaná bude umět podle pravítka narýsovat rovnou čáru, případně i jiné. Což mu u mne silně zakulhalo. Ale když narýsuje to, co je potřeba, já doplním zbytek. Takže když mi vytáhne střih, já najdu v historických materiálech potřebný oděv a ušiju ho. Nemusí ti lidi umět totéž, jen by se to mělo místy protnout… a pokud jde o to vaření, věř, že to přijde, kdysi na uvařeném obědě taky tolik nezáleželo….
Šachy… šachy…. vím, jak která figura táhne, a vím co je rošáda, ale tím to hasne. Zato umím mariáš. A upéct uzené koleno. A bramborové knedlíky….. Já myslím, že bych se kvůli vhodnému protějšku šachy naučila hrát obstojně, ale málokterý by měl chuť se každou neděli v poledne napást.
Skutečně nenáročný mladý muž (rofl)
Viděl jsem vysokoškolská matematická skripta syna jednoho bývalého kolegy a jímal mně děs, protože tam už se snad ani nejednalo o matematiku ale o jakýsi druh svérázné filosofie. :O
Jo, rozstřelit faktorizací dlouhatánská čísla naštěstí nejde moc rychle, dá se to lámat snad leda hrubou silou, tedy závisí na výpočetním výkonu a ten by musel být…nu…veliký.
Jinak my dyskalkulici co jsme chodili do školy v době a místě kde se na nějaké dys…moc nehrálo, víme svoje. (sweat)
Ó ano, my dyskalkulici víme své. Dcera to má dokonce už papírově potvrzeno, snažili jsme se s ní pracovat, ale na rozdíl od dyslektiků a dysgrafiků děti s problémy v matice učitele méně zajímají, protože se to méně vyskytuje. Tudíž některé učitelky se snažily pomoct, jiné řekly „Maminka ti to doma vysvětlí“ (vzhledem k tomu, že i maminka tímto trpí mi to přišlo zábavné), jiné to naprosto ignorovaly (jak si někdo může plést 56 a 65) no a ta současná se fakt snaží, protože i Kačka se snaží. Přizná, že nechápe a nerozumí, učitelka si s ní domluví doučování a snaží se vysvětlit třeba popáté. Dokud tam má čísla, obvykle to ještě jakž takž jde, ale jak se přejde na proměnné, tak se v tom beznadějně utopí.
Naštěstí střední škola, kam byla přijata, je uměleckého směru a matematiky je tam pomálu, hlavní bude geometrie (konstrukce střihů) a s tou neválčí až tak divoce.
Který druh? Tipl bych si že grafická. (Já operacionální). 🙂
Jo, tak to, milý Pú, se žádný psycholog nepokoušel zkoumat. Chodili jsme, ale přišlo mi to docela beznadějné. V podstatě jim šlo jen o to, napsat jí papír pro školu a starejte se, milí rodičové. Starala jsem se, snažila se. Navíc první hláška psychologů byla, že dyskalkulie se nedá poznat v první třídě, ale Kačka nechápala 1+1, tak to snad bylo dostatečně průkazné. Učitelka v první třídě se moc snažila, dokonce kvůli ní absolvovala školení, jak s takovými dětmi pracovat, protože dyskalkulika ještě neučila. Moc jsem si toho vážila, jenže pak měla každý rok někoho jiného a bylo to v háji. Mladá učitelka jí řekla, že maminka vysvětlí, stará důchodkyně se nesnažila vysvětlit. Měli tehdy ve třídě zlobivé kluky, a tak stará dáma věčně třískala do zavřeného klavíru a řvala TICHO! Tehdy mě dítě prosilo s pláčem, ať nemusí do školy. K tomu navíc ty potíže v matice. Až v páté třídě dostala dobrou učitelku, která se jí opět věnovala a potom tu současnou, ale řekla bych, že škody z prvního stupně nikdy úplně napraveny nebyly.
Hm, buď grafická nebo lexická…asi. Jinak je to moc smutný. Neboj, naučí se s tím žít. Jako my všichni…. 🙂
Ono se skutečně s takovejhlema vadama nechá zvádnout hodně.
My jsme v rodině všichni hodně dyslektický – mě to omezuje hlavně v cizích jazycích (s češtinou jsem se nějak porovnala, i když jedničky jsem z ní taky nemívala), např. ačkoliv rozumím čtenému anglickému textu celkem dobře, tak když mám něco anglicky psát, tak se mi ty písmenka nějak motaj napřeskáčku (to naštěstí hravě spraví opravy ve Wordu). A taky čtení nahlas je moje černá můra. (i v češtině, ale v Aj to je úplná katastrofa)
Bráška na tom byl podstatně hůř. Základkou se probojoval přes veškerý snahy mých rodičů skoro s odřenejma ušima (tenkrát s tím ani moc kantoři asi neuměli zacházet), jak měl problém dát v textu vůbec správně písmenka, tak už nebyl schopnej na to nabalit nějakou gramatiku atd. atd. Na učňáku mu to celkem šlo, tak šel pak na střední (tam akorát dost bojoval s angličtinou) a nakonec po vojně udělal denním studiem bakaláře (víceméně stále ve stejném oboru jako předchozí dvě školy) a právě (už coby taťka od rodiny) dodělává dálkově zbytek (dneska má odevzdávat diplomku, tak na něj celej den myslim). Když se na to tak koukám zpětně, tak on se vlastně naučil ty písmenka tak nějak víceméně bezproblémově až někdy na tý střední škole – a pak už mu to šlo.
Chce to hodně trpělivosti a asi i trochu štěstí – u brášky byla taky docela důležitým faktorem jeho milá (nyní už žena) jelikož nejlepší motivací, aby se naučil trochu normálně psát, byly dopisy z vojny 🙂
Tak držim Kačce palce, je to holčina šikovná, ono se i tohle poddá (h)
A moc děkuju našemu webovému mistrovi za pěkné, milé počteníčko.
Hihi, milá Matyldo (inlove) , staří účetní této přesmyčce říkali „devítková chyba“. Týká se všech sousedících čísel 45/54, 32/23 a samozřejmě 56/65. V době, kdy sčítalo na počítačkách (hihi podruhé, pamatuju ty s klikou!) , tohle byla bezvadná pomůcka při hledání chyb – při rozdílu o velikosti 9 se hledaly nejdřív tyhle přesmyčky.
(lidi zlatí, dnes mám protekci, ani jednou přes deset!)
Marku – jo!
Teda jo – článek super napsaný, že jsem se šklíbila od ucha k uchu – leč se obávám, že matematično je pro mě stále tajemnou komnatou.
Jistě máš pravdu, že matyka je všeobecnému životu užitečná, ale když já válčim i s obyčejnými počty (whew) .
Nicméně neklesej na mysli a dodej další článek (wait) – třebas se někdo chytne (nod) .
Matematika je fajn a používame ju stále a úspešne všetci. Aj tí, ktorí tvrdia, že matematiku nemusia. Keď chceme prejsť cez cestu, po ktorej sa blíži auto a bez problémov prejdeme alebo počkáme. Keď chceme niekomu alebo po niekom niečo hodiť a trafime sa. 😀 Všetko sú to výpočty, asi je pravdou, že najrýchlejší počítač nosíme medzi ušami. (rofl) (rofl)
tak i zde já odolám, zásadně nemám odhad na čas příjezdu auta k přechodu. (doh)
Leda, že bych teda zasedla k obrubníku s blokem a tužkou a začala si to počítat…ehm, stihnu to spočítat, než dorazí auto? (wasntme)
Nestihnuuuu (punch)
Tak jsem zkusila zagůglit – hesla mat.logika a mat.myšlení. Hledala jsem něco jednoduššího, z čeho by bylo možné vyjít aspoň na 2.stupni ZŠ – kde nic tu nic. Vše je až pro vysokoškoláky. Jestli ovšem chceme učit matematicky myslet lidí až po dvacítce, tak na to můžem rovnou zapomenout.
Matematicky nadaný si na to přijde sám, ostatní mají smůlu. Ale pak bychom si neměli stěžovat.
Marku, obdivuji každého, kdo matematice rozumí. Nevím jak jsem mohla udělat maturitu. No tenkrát na nás asi takové nároky nebyly nebo jak se říká: Pán Bůh nebyl doma, nevím. Podle mě je matika věda, která se naučit nedá
No, Marku, konečně mi někdo řekl, proč jsem se tu matiku k maturitě vlastně učila. Protože od té doby jsem ty integrály a derivace už nikdy nepoužila v podobě matematického zápisu a jediné, na co matiku používám, je výpočet množství látky na určitý kus oděvu nebo deky, případně obvod kolové sukně a množství krajky pro olemování nutné. Což by měl zvládnout žák ZŠ, že ano. Případně převody jednotek a přepočet palců či yardů na centimetry. Ale pokud se mám přiznat, vůbec se mi po matematice nestýská…. 🙂
Jinak krásně čtivě napsáno (y)
Skvělé! Tohle by hlavně měli číst učitelé matematiky. Já vím, že s některými studenty by možná lépe pohly metody jiné, než logické (těch zmíněných pár facek). Ale je fakt, že člověk nemusí v životě počítat sice příklady na derivace a integrály (už bych to po letech neuměla), ale ten základ logického myšlení, ten je nedocenitelný.
Mít analytické myšlení, spousta lidí by pochpila, že úrok 20% je blbost a nenalítla by různým Kampeličkám, pochopila by, že pravděpodobnost, že si milionář XY vybere zrovna mě, abych mu pomohla s transakcí se limitně blíží nule a že hry typu letadlo nemohou fungovat. I k tomu pomáhá matematika.
Jen ty počty! Ty jsem nikdy neměla ráda (ostatně většinu písemek mi kazil výpořet – základní úkony se za nás nesměly dělat s kalkulačkou, ostatně kalkulačky byly vzácné a z dovozu).
Hry typu letadlo funguji. Jen musi clovek nastoupit a vystoupit vcas.
Kdyby nefungovaly tak to lidi nedelaj.
Spíš si tu hru musíš sám iniciovat, zkasírovat pár tupců a zmizet. Nastoupit lza maximálně v prvním nebo druhém kole, později je to prodělečné.
Takže je to prostě zásadně nemorální. Mělo by to být trestné, jednoznačně. Sunt certi denique fines. Jsou jisté konečné hranice.
Jestli ono to taky nebude tím, že dítka učíme počítat – nikoli matematicky myslet.
Marku, jo!!! (y) (y) (y)
A OT: Chcete vidět, proč se nelítá?
http://www.astro.cz/apod/ap100419.html
Velkolepé… ale – jak kolem toho můžou lidi žít?
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Marku – dóóóst dobrýýý (wave) Já teď ve škole rostu – rok od roku máme horší a horší studenty (technické obory fakt nejsou moderní a tak u nás skončí většinou ti, co by jinde neuspěli… (think) ) No – asi tak – jsou i jedinci, kteří „kupecké“ počty neumí, násobilku zapomněli, metr na milimetry nepřevedou, o tíhovém zrychlení možná někdy dáno slyšeli (ale co, to už nevědí) a že hustota není nic jiného než to, kolik kilo by vážila kostka o hraně 1 metr nacpaná tou surovinou, jim taky zůstalo utajeno… Moc príma se na takto postavených základech buduje požadovaná vysokoškolská nástavba (tmi)
Týýýý jo, milá Xerxová (inlove) , s tou hustou kostkou jsi mě dostala! Tohle – na mou duši! – slyším poprvé a přijde mi to fakt zajímavé.
Páááni! Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela – jsem si zatím vystačila s dělením hmoty na prostupnou a neprostupnou, pružnou a nepružnou, dělitelnou (mými silami) a nedělitelnou, měkkou a tvrdou (kupř matrace). (think) (chuckle) (rofl)
Škoda, že jste mě neučili ve škole, myslím Tebe a Marka. Co jen ze mě mohlo být! (emo)
Myslím, že všem nám současným i budoucím by pořádný učitelé matiky moc prospěli…
Když si třeba vzpomenu na toho blba, u kterýho synek strávil (doslova) celou čtvrtou třídu písemným dělením (puke)
víš – to mě děsně štve, že se řadu věcí děti učí papouškovat a nemusí vůbec vědět, o co jde… Na základce často děti děti mají v hlavě jen nabušenou definici a jednotku a ještě si musí pamatovat, že hustota vody je 1000. A že jsou hustoty materiálů v tabulkách. Ale že tedy akvárium o hraně 1 metr váží tedy 1 tunu, to už jim nesepne…
Přitom když by logicky pochopily, co to vlastně znamená, tak by si to pamatovaly mnohem líp…
Jasně, matika jsou i tyhle vyloženě praktický úvahy … na který často nedojde.
jsem myslil, že je to fýziká!
matika mě nikdy nebavila, krom logických slovních úloh,ale fyzika celkem jo
tak to já věděla, mě tyhle fyzikový věci přijdou logický, narozdíl od příkladů prachobyčejnejch matematickejch
Kdo nezná – Richard Feynman: To snad nemyslíte vážně. I tenhle nositel Nobelovy ceny potřeboval k matematickým úvahám praktickou představu, o čem to vlastně uvažuje.
Zrovna před pár dny jsem naučil třeťáka rovnice (takové ty x+4=5) opakováním mantry: „Když máš dvě stejný hromady a z každý ubereš čtyři, budeš mít pořád dvě stejný hromady“.
Kdo nezna, at to napravi! Ta knizka je skvela!
P.S.: Taky jsem nikdy nemel zaludek na baleni slecen ala Feynman v baru.
Dík, tohleto dám přečíst aplégrovi!
Bych řekla, že hlavní problém je v tom, že nikdo neučí děti takhle myslet. Nemusí být každý na matematiku nadaný, ale pokud ji má ovládat, musí se na to ten mozek cvičit odmala.
Bez malé násobilky to nejde, ale ještě taky někdo musí vysvětlit proč… 😉
Milý Marku, velice hezký článek, ale mě bohužel chápání jakýchkoliv matematických tajů nebylo dáno do vínku, ačkoliv můj tatínek byl vedoucím účetní. Když se mi snažil na ZDŠ pomoci s matematickými úkoly, nechápal, že já nechápu, čímž mě většinou rozplakal a naší spolupráci byl ten večer konec. ;( A to šlo jen o školní matematiku. Takže jsem ten pravý kandidát na tvoji větu „..a jestli tohle nevíte, tak se za mnou rovnou stavte pro doučování, a potom doma pro jednu za ucho. 😀
Ale o to více obdivuji ty, kteří si s čísly tykají, rozumí jim a dokáží s nimi neuvěřitelná kouzla. Je mi jasné, že něco si dobře propočítat usnadní a zjednoduší práci, jen je třeba vědět jak. Jeden náš známý nám kdysi vyprávěl o jeho kolegovi, který se rozhodli postavit si na zahradě cihlovou garáž. Udělal si náčtrt, změřil obvod a vypočítal, kolik cihle bude na stavbu potřebovat. Když při objednávce zadal jejich počet, prodejce se ho zeptal, zda si náhodou nechystá postavit soukromou atomovou elektrárnu. Milý pán totiž při kalkulaci zapomněl na to, že ta garáž bude dutá. 🙂
Dneska jsem k večeři dělala jahodové knedlíky, které můj drahý miluje (tedy nejen s jahodami, ale s jakýmkoli ovocem). Snědl jich 10 a nebyly to žádné mini knedlíčky. Já jich snědla 5 a myslela jsem, že prasknu. Dělala jsem je už jednou asi před třemi týdny, ale použila jsem jahody z obchodu, dovezené z Floridy. Ty na pohled vypadaly hezky, ale uvnitř byly ještě bělavé a dost tvrdé. Zato ty v dnešních knedlích byly z farmy asi 2km od nás, kde už začala jejich sklizeň a byly trhané v sobotu (já je tam jen koupila, sama netrhala). Byly červeňoučké skrz naskrz a ten rozdíl v chuti byl poznat při prvním soustu.
A Dede, dodatečně chválím kadeřnické povídání. Já mám bohužel děsně jemné vlasy (a navíc dost řídké) a přestože jsem se několikrát pokusila zajít ke kadeřnici, nikdy jsem nebyla spokojená, frizůra mi vydržela sotva den a pak se to vše zase spláclo. Tak jsem na ně zanevřela a už dlouhá léta si vlasy stříhám sama a celé manželství jsem i dvorním holičem mého muže. (emo)
Renato, hezké fotky…“Bříza zelená, bříza bílá, vedou k ní cesty dvě….až mě páni na vojnu zavolají a z té břízy flintu mi udělají…..znáte?
Milá Maričko (inlove) , musela jsem se usmívat nad Tvým příspěvkem, že to jsou pro Tebe tajemnosti! Vždyť Tvé vyprávění je plné počtů: kolik jsi musela uvařit knedlíků, abys mohla sníst 5 a přednosta deset? A kolik jich zbylo na dnešek? Za jak dlouho se dostaneš na farmu vzdálenou 2 km? 🙂
Marek má pravdu, nejen trpaslíci, ale i matematika vleze všude. 😉 (chuckle)
(hihi, 3+7 zvládnu! a za odměnu je to prvočíslo!)
Teda desítka podle mě prvočíslo není…. :S Nebo jsi myslela tu trojku a sedmičku?
Hihi, mělo to být 3+4 = 7 a to je prvočíslo!
A takhle bylo o víkendu nad Dalmatinovem http://renatae.rajce.net/duben_10
Hezké fotky, hezké – ale Renato, co ten sníh (think) !! Ten měl být už dávno uklizený a nachystaný na příští zimu, která bude zááááá dlouuuuuhooooo 😀
Pane profesore, máte ode mě (hug) (hug) (hug) . Nejen, že jsem se něco dozvěděla (jak spočítat – no, to o tom kopci), ale hlavně jsem se pobavila (y)
A protože jsem napsala kladné hodnocení, byla jsem odměněna příkladem 1+4=5 (rofl)
Hurfá – mladý pan manager téhle menažérie má primici! Přečtu ráno a je mi jasné, že to nebude marné. A esli bude, ať si mě nepřeje… a přeju dobrou lety nerušenou jihoenglickou noc, jen lehce krytou mrakem-drakem.
To su já. Proč se tam nedalo jméno? Protože ano. Sesa. Selaví…