Pomalu končilo babí léto 2009 a sychravý podzim na sebe nenechal dlouho čekat, jeden smutný příběh míjel druhý a v každém z těchto příběhů se k nám dostaly handicapované kočičky, proto bychom těmto zvířátkům chtěli věnovat vždy pár řádků.

Kočičky, kterých se tentokrát naše výprava týkala, pocházely ze starého a polorozpadlého Strnadova zahradnictví v Praze, kde jim mimo jiné hrozila hromadná otrava plánovaná novým majitelem, který měl brzy v těchto místech zahájit stavbu. Paní, která denně chodila kočičky krmit, se měla brzy odstěhovat na jiné bezpečnější místo. Ve Strnadově zahradnictví jsme měli také možnost poznat skupinku lidí, která se ocitla na pokraji lidské společnosti.

První povídání je věnováno kočičce Berušce, starší chlupaté kočičí dámě, která první dny u nás trávila v kuchyňském dřezu, stále na nás koukala a cítila se velmi dotčeně, když byla několikrát přesunuta do pelíšku, nešlo ani tolik o to, že by Beruška ve dřezu nemohla sídlit, ale spíše o to, že nebylo možné umývat nádobí a kočička se nezvedla ani tehdy, když jsme pustili vodu z kohoutku.

Párkrát jsme ji také nachytali v odkapávači na nádobí, kde se vždy nasoukala do uzoučkého prostoru, tzv. stojanu na talíře. Manžel Michal neváhal, nechtěl Berušce kazit radost, proto jí pořídil odkapávač vlastní v barvě původního odkapávače, aby v něm mohla sídlit dle libosti a cítila se tak spokojeně, avšak v tu chvíli Beruška opustila své původní hnízdiště a jala se obsadit teplý pelíšek na okně, nyní Berušce teplý pelíšek ale také nestačí, proto okupuje proutěný košík původně patřící černé kočičce Chiquitce.

Beruška je povahově svá, pro pomazlení si sama nepřijde, vždy si jde pouze do mističky pro granulky a poté hurá odpočívat. Zbožňuje kartáčování, to se pak mění v přítulnou chlupatou kuličku vlnící se nám před očima a válející sudy.

Co však Beruščině příchodu k nám do útulku předcházelo? Beruška byla jednou z mnoha kočiček ze Strnadova zahradnictví, nikdo jí nedával moc šancí na přežití. Hlavním cílem bylo poskytnout pomoc nejen jí, ale také ostatním kočičkám z tohoto objektu. Beruška byla často viděna hodně nemocná, průjmující a chrčící. První odchyt byl neúspěšný, Berušku se podařilo odchytit až na druhý pokus.

Ještě ten den jsme ji dopravili na veterinární vyšetření, byla olepená průjmem, k zadečku jsme se museli doslova prostříhat, aby bylo vůbec možné změřit kočičce teplotu. Beruška údajně spávala ve staré garáži mezi odpadky, vůně, která se z nebohé kočičky linula, nás nenechávala na pochybách, že tomu tak skutečně bylo. Beruščiny vyhlídky na časy budoucí nebyly moc růžové, byl jí diagnostikován těžký zápal plic, proto jsme ji několikrát léčili.

Bohužel, odezvy na plicích zůstaly doposud, následně jsme nechali udělat laboratorní stěry suchého a mokrého nosánku s pozitivním výsledkem, Berušku bylo nutné léčit dalšími antibiotiky. Beruščino chrčení však stále přetrvává, proto i nadále zůstává u nás v útulku, nelze ji momentálně kastrovat ani očkovat, věříme však, že nám bude ještě dlouhou dobu dělat společnost a přinášet radost, ale popravdě řečeno se o její zdraví velmi obáváme.

Druhé povídání je věnováno kocourkovi Merlinkovi, krásnému kocourkovi, který svým chováním i vzhledem připomíná tak trošku pejska. Merlinek k nám přišel již vykastrovaný, údajně se jeho původní páníčkové přestěhovali a Merlinka zanechali opuštěného venku. Pusinku má bez jediného zoubku, nosánek má věčně zahleněný, i když je Merlinek bezzubý kocourek, jako první okupuje mističku s papáním po boku své kolegyňky Berušky.

Merlinka jsme přijímali s těžkou bronchitidou, několikrát byl léčen různými antibiotiky, docílili jsme však jen toho, že se jeho stav sice podstatně zlepšil, ale bohužel se nemůže zbavit chronického sípání, také má potíže s horními cestami dýchacími.

Několikrát denně kýchá krvavé hleny, kterými vždy znečistí své bezprostřední okolí, bohužel, proto je potřeba být neustále v pohotovosti, čistit a přetírat malbou znečištěná místa. Merlinkovi jsme jednu dobu nechávali několikrát aplikovat Zylexis na podporu imunity, ale finančně nebylo možné v tomto duchu pokračovat, i když se výsledek dostavil a kocourkův stav se na čas trošičku zlepšil.

Povahově je Merlinek absolutně přátelský, věčně nalepený na páníčkovi, sedá si na klín a svého „dvounožce“ drží za ramena, stejným způsobem si omotává okolo drápků příchozí návštěvy. Merlinkův veliký kamarád handicapovaný kocourek Simba nás opustil letos v lednu, s ním také skončila i jedna krásná etapa našeho života, dlouho jsme se s tím nemohli vyrovnat a Merlinek evidentně také ne, byli to dva obdivuhodní kamarádi, loudílkové dobrého papání a „otrapové“ v jednom, neustále nalepení na kredenci a s otevřením lednice stojící v pozoru a kvílející, dokud „omylem“ neupadlo na zem kolečko salámu.

Čas běžel a my jsme začali u Merlinka pozorovat vypadávání srsti, nejdřív jsme tomu nevěnovali až tolik pozornosti, ale začalo být hůře a Merlinek měl holý celý bok, den poté už začaly odpadávat také cáry kůže a kocourek měl doslova kůži vydřenou až na maso. Co teď? Merlinkovi jsme nechali udělat laboratorní vyšetření kůže a stěry suchého a mokrého nosánku.

Laboratorní vyšetření nevyšlo nejlépe, bylo pozitivní, nicméně správně nasazená antibiotika vykonala své. Po nasazené léčbě nám začal Merlinek opět zarůstat, značně se nám ulevilo, ale po čase jsme si všimli stejného problému, Merlinek seděl a vylízával si kožíšek. V tu ránu nám došlo, že jsme 2 dny zpátky nasypali kočičkám jiné granulky, ihned jsme tedy krmení změnili na původní a Merlinek nám přestal opět ztrácet srst a začal zarůstat.

Momentálně jsme ve stavu pozorování, myslíme si, že příčinou je alergie na určitou potravinovou složku, ale nemůžeme si být zatím ničím jisti, věříme však, že příčině časem přijdeme na kloub. Nedávno se k nám také dostala informace od paní, která chodila kočičky krmit, že údajně Merlinek takto ztrácel srst pravidelně, z těchto důvodů se ho mohli jeho původní páníčkové také zbavit. Merlinek k nám přišel již vykastrovaný, očkování však zatím není možné podstoupit.

Brzy vám představíme další handicapovaná zvířátka žijící natrvalo v našem útulku, ale i ta, která přes svůj handicap k umístění jsou či budou a mají tak ještě šanci najít své milující páníčky.

Se srdečným pozdravem,

Kristýna a Michal Kacálkovi a parta zvířátek z Vrbičan

O.S. Srdcem pro kočky

www.kocky-utulek.cz

www.srdcemprokocky.cz

e-mail: info@kocky-utulek.cz

e-mail 2.: kristyna.kacalkova@seznam.cz

mob. 777 757 445