Milí Zvířetníci, všichni to znáte dobře, že čas nejde, ale letí. Je to už dost dlouho, co jsme se neozvali a já to cítím jako dluh. Hned to napravuji, protože dneska jsou Myšátka doma a odpočívají po práci a jistě se těší na Velikonoce. Donesla si domů ozdobičky na jarní větvičky (tak mě napadá, že já žádné nemám :o( ) a naučila se koledu, aby z mrskačky nebyl jen masakr.

Ale zkusím utřídit myšlenky a psát hezky popořadě.

Nedávno mi na účet díky skvělé strážkyni pokladu Zaně přišel od vás velký dar a já vám za vaši štědrost chci moc a moc poděkovat. Abyste si udělali malinkou představu, nač ho využíváme, představím vám zase drobátko naše činnosti a zážitky.

Naposledy jsem vám povídala o Vánocích, kdy se pod stromečkem díky vám objevily dárečky, které rozzářily očíčka Myšátkům a věřte, že mi to opravdu stálo za to, jít i s horečkou do školy. To je něco, co mi dělá moc dobře, když vidím, že jsou mrňata spokojená a šťastná.

Už jsem vám jistě říkala, že letos mám štěstí na „hravé“ děti – tedy ony si opravdu umí krásně hrát – ať už je to s auty, stavebnicemi, panenkou a kočárkem (a to i kluci!) nebo s plyšáky. O přestávce nechodím ze třídy pryč, jednak mě moc baví Myšátka pozorovat při hře, občas musím krotit temperament nebo „vejskat“ kvůli správné výslovnosti některých, protože při hře zapomenou mluvit pořádně, a jednak si to ani nemůžu, kvůli vážnosti postižení některých, dovolit.

Abyste si nemysleli, že si jen hrajeme, ukážu vám, jak pilně se připravujeme na jarní výlet do ZOO a na sraz Zvířetníků. Děti moc baví tvořit ze samotvrdnoucí hmoty a z papírové hmoty, takže s ní jsme se dost vyřádili, a když jsem minulý týden oznámila, že si ještě něco vytvoříme, nadšení bylo obrovské.

Hmotu si Myšátka nejdřív důkladně prohnětla a potom jí na mokré látce vyválela na placku. Díky Mirce z Houstonu jsme měli bezva vykrajovátko na sluníčka, takže jsme vykrajovali a vykrajovali, až jsme měli plné stoly. Nechali jsme hmotu vyschnout a potom děti vzaly papírové pilníčky a musely nerovné okraje pěkně zbrousit do hladka.

Teprve potom mohly natírat žlutým balakrylem. Že jsme byli všichni jako sluníčka žlutí snad ani netřeba zdůrazňovat (ano i já!). Drobné dotvoření už připadlo na mě, ale bezva si u toho odpočinu a baví mě to. Finální výrobek vám ale neukážu, protože byste nebyli vůbec překvapení a to by, prosím, nešlo!!!

Další oblíbená práce je z papírové hmoty. Z natrhaných a namočených novin jsme namixovali papírovou hmotu, drobet jí vytvrdili lepidlem, vyždímali a tu hmotu jsme plnili do vykrajovátek s velikonočními tvary. Když hmota vyschla a ztvrdla, Myšátka vajíčka, slepičky, kuřátka, kytičky a motýlky natřela barevnými balakryly a já jsem si po odpolednách pohrála s jejich dozdobením, protože to už je moc jemná práce pro jejich tlapičky. No a k čemu to všechno?

Letos se naší třídě dostalo té cti, že jsme zdobili velikonoční stromek před radnicí. Je to zvyk, který trvá už pár let. Na velikonoce jsou před radnicí malé břízky v květináčích a každá škola a školka má svůj k ozdobení. Před vánocemi jsou to zas malé smrčky. Stromky jsou vystavené po celé svátky. Takže v úterý jsme se vydali s košíčkem ozdob na náměstí. Cestou jsme potkali paní ředitelku, tak se děti docela pyšně chlubily, co vyrobily. Stromek jsme ozdobili, děti dostaly za odměnu bezva žížalky a byly pochválené a vyfotily se s velikonočním zajíčkem.

Ne všechna práce je ale nadchne, jenže je potřeba cvičit tlapičky, a tak i protivnou a piplavou práci je třeba dělat. Takže když vytáhnu krepový papír a připravím obrázek na vylepování z malinkých kuliček, které z krepáku musí v prstíkách užmoulat, to nadšení opadá. Teď jsme tu otravnou, ale hodně potřebnou práci vylepšili tím, že k ní pouštíme kazety od Štětinky a DVD od Půa a hned to jde líp od ruky. Vznikají tak barevní motýlci, zvířátka, kytky a výsledek je většině případů pěkný.

Abychom měli obalový materiál na dárečky, vytvářeli jsme škrobový papír. To si neumíte představit, jak jsme byli všichni „krásně barevní“! Doma jsem uvařila hustý škrob, ve škole jsme ho obarvili podle přání Myšátek barvami do primalexu (používám ho místo vodovek, vyjde to mnohem levněji, má výrazné barvy a dlouho vydrží – i na rukách a jiných částech těla, chichi).

Šrobovou kaši si děti nalily na velkou čtvrtku a packama jí hezky po celé ploše rozetřely a prstíkama vytvářely vzory. Bylo to úúúža a děsně je to bavilo. Pravda, barvy nezůstaly jen na papíře, ale přesunuly se i na obličej a do vlasů (rodiče mají se mnou svatou trpělivost, když jim předávám různobarevné děti!). Školník pravil, že bych si měla pořídit pracovní oděv, nejlépe skafandr, kuchařky v jídelně se se zájmem vyptávaly, cože jsme to ve škole měli za akci. No co, no, tak jsme byli vesele barevní, no! Ale sukni jsem čistou uchránila, heč!

Ve středu přijel k nám do školy muzikant z Brna a přivezl spoustu hudebních nástrojů. Z téměř všech dětí udělal skvělé muzikanty, představil jim mistra Paganiniho. Děti se vyřádily a byl to opět hodně pěkný zážitek před velikonočními prázdninami.

Teď už se moc těšíme na květnový výlet do ZOO, kamarád mi sehnal pro Myšátka plastové přicvakávací jmenovky, kdyby měl náhodou někdo tulácké sklony, a ještě se pokusím sehnat stejné jednobarevné kšiltovky, abych je měla jak kytičky na očích. Dárečky jsou už připravené, tak už aby byla půlka května!!!

Mezitím stihneme na Den Země úklid v přírodě a taky ohýnek a buřtíky, každý měsíc máme jedno divadelní představení a kino.

Když si to tak po sobě čtu, říkám si, že to vypadá, že se vůbec neučíme, ale to by byl velký omyl! Hrnu Myšátkům do hlaviček všechno, co je třeba a co jejich hlavičky poberou, ale jen si u toho trochu hrajeme, aby to bylo zábavnější.

Tak vám přejeme moc krásné jarní dny, ať vás každý den baví tak, jako nás a užíváte si ho.

Spoustu sluníčka a pohody od Myšátek a Myši.