Tak tohle krátké povídání nebude o chráněném sexu a zejména pánům se slabým žaludkem sem maluji pomyslnou hvězdičku. Tohle je, s prominutím, jen a pouze o lidské hlouposti. A taky o jednom moc hodném psovi.

Když jsem tuhle smutnou „historku“ viděla na živo, (tedy tak trochu odasistovala), byla jsem, jak říká kamarád, plna sprostých slov. Už mě to přešlo, jen žasnu nad lidskou neznalostí a hovězími nápady a nemůžu se alespoň formou varování nepodělit.

Že gumičky (na vlasy, nebo ještě hůř, ty zavařovací) občas navlečou malé děti psovi nebo kočce na tlapku či ocas nebo ucho, nejhůř jazyk, to už leckterá veterinární praxe zažila. Je to nebezpečné a stává se to.

Ale když se do ordinace dostaví majitelka s velkým psem s tím, že se snažila ušetřit za kastraci a nějaký veterinář jí poradil, ať dá psovi na pytlík gumičku, je to na… Prý že ho to nebude bolet a za pět dnů bude po všem. Umím si představit i to, že jí někdo toto odpověděl jen v ironii, třeba když se ptala na cenu kastrace a přišlo jí to moc. Nebo v hospodě jako vtip po pár pivech. Nevím a vědět nechci. V každém případě to udělala.

Trvalo noc a den, než jí došlo, že je zle a ten její pes má svatou trpělivost. Gumičky se dřív používaly na nekrvavou kastraci třeba u malých beránků, a pokud vím, už by se to dělat nemělo. Ale jak něco takového mohlo kohokoliv napadnout zkusit u velkého a dospělého psa? Kam by se asi ta hmota poděla a co to udělá s tělem… No, zoufalá bolest, otok, horečka…

Zmasakrované kulky bylo samozřejmě potřeba odstranit, to už se sundáním těch zavařovaček nespraví, s nimi ale bohužel i spoustu poničené, oteklé a prosáklé kůže. Namísto jizvičky na dva stehy má pes teď jizvu snad patnáct centimetrů a bez léků na bolest by to pro něj bylo krušné. A ještě pořád nemá vyhráno a troufám si říct, že doktorka udělala možné i nemožné, aby spravila jeden den hlouposti jiných.

Majitelka toho pejska, mimochodem opravdu moc trpělivého a hodného, to neudělala ze zlé vůle a úmyslu ublížit mu, snad jen se snahou ušetřit. Je to stejný druh hlouposti, který někomu dovolí sušit psa v mikrovlnné troubě. Pokud vím, paní doktorka majitelce doporučila zagumičkovat si prst a počkat, jak dlouho to vydrží. Nás „přicmrndávající“ napadly i jiné, výživnější varianty.

Ale tohle není psané ve snaze o „kritiku“ oné paní, to by nemělo smysl a v tomto duchu prosím případné komentáře udržte ve slušné rovině, ač je to těžké. Tohle je varování před lidskou hloupostí a nepřemýšlením, ono pokusit se tak nějaká dáma zregulovat plodnost manžela, asi by jí pokousal.

Když jsem si, plna dojmů, ulevovala kamarádům, zjistila jsem, že toto není úplně ojedinělý případ. A tak tu vytahuju tohle varování, které bych, nevidouc to na vlastní oči, považovala za úplně zbytečné a nesmyslné. Prosím, šiřte osvětu. Chceš udělat něco psovi, zkus to napřed na sobě. A pokud nemáš pytlík, najdi jinou vhodnou součástku. Kdo hledá, najde. Ale už vím, čím budu některým adeptům vyhrožovat.