ČLOVĚČINY: 105×148 – Říkadla, zaříkávadla, mantry

Určitě nejsem sama, koho o Velikonocích potěšila Jenny, resp. Jennin přednosta s originální a půvabnou velikonoční koledou: „Kázal kadlec i kadlička, aby dali tři vajíčka, jedno bílý, dvě červený, to je moje potěšení.“

Stejně tak jistě nejsem sama, koho napadlo, kolik podobného „rodinného stříbra“ se mezi námi skrývá. Vždyť jedním z nejnápadnějších znaků, kterým se od sebe jednotlivé lidské skupiny odlišují, je právě používání různých samoznaků, zkratek, náznaků, odkazů, citací, slovních hříček a přesmyček.

Koneckonců – svébytný jazyk se během času vyvinul i na Zvířetníku, charakteristickým jazykem se mluví na každém pracovišti a ze všeho nejvýrazněji nepochybně rozkošatěl v rodinách.

Když se o nějaké ženě s patřičným důrazem řekne, že je pěkná, každý si hned představí její půvabnou a hebkou slovanskou oblost. Je to srozumitelné v Čechách i na Moravě a já jsem neskonale pyšná, že tento významový posun nezpochybnitelně vznikl v naší rodině.

Už je to moc dávno, kdy moje babička přeslicová byla ještě mladá a můj strejda Standa prvňáček přiběhl ze školy domů, utíkal ke své mamince, objal ji a pravil zaníceně: „Maminko moje, ty jsi tak pěkná!“ Pak se na ni podíval zkoumavým zrakem zralého školního muže a dodal nemilosrdně: „Ale naše paní učitelka je ještě pěknější!“ A chudinka moje pěkně slovanská babička nevěděla, jestli se má smát nebo brečet, protože paní učitelka měla dobrých sto kilo krásy.

To „je ještě pěknější“ je jedním z kousků našeho rodinného stříbra; v pokladnici se pak najde i „takový to blbý“ jako označení všeho nepojmenovatelného, pokud se tedy nejedná o nějaký přístroj či zařízení jménem „pochystátor“. Leží zde vedle sebe pubertální hitůvka s krásným rýmem „Nám to nevadí, že jsme pitomí, naši rodiče byli jako my“ a dětská písnička „Šel kašpárek na procházku“, dále tu najdeme babiččinu větu, začínající slovy: „Než jste přijeli, tak …“ – dosaď libovolně slova nepršelo, rostly houby, bylo dost třešní nebo nebyly žádné vosy.

V rohu už je dost zaprášené úsloví „Trp kozáče, budeš atamanem“ a vedle vztyčuje prst další babiččina věta „Nikdy nesmíš nikomu dávat jehly ani špendlíky, abyste si nerozpíchali přátelství“. A hele, tady je dětský koutek, najdu tu Lucinčiny mutáčky a šopotky – punčocháčky a piškotky, stejně jako pincehu mého bratrance.

Všechny tyto pečlivě uskladněné poklady jsou korunovány osobnějšími větami krizovými, kterými si každý z nás vysvětluje ústrky okolního světa, dodává odvahu mu čelit, případně jimi povzbuzuje sebe či své bližní. Jedna z těchto mých vět je sice hluboce filosofická, bohužel však není plně publikovatelná, neboť zní: Po posvícení obvykle přichází s*ačka. S dodatkem: Čím větší posvícení, tím větší …

Po tomto konstatování se dá buď dodat „Tož tak!“ (ve smyslu Vonnegutova Haj hou!) nebo odhodlaně pronést zaříkávadlo „To by bylo, aby nebylo!“, zavelet si „Prsama plnou parou vpřed!“ a doufat, že i tentokrát to nějak dopadne, protože „dycky to ňák dopadne, vždycky to ňák skončí, jde jen vo to, jak – anebo kde!“

Aktualizováno: 12.4.2010 — 13:55

239 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Tak já jsem taky vopožděná, ale pár jich přidám:
    Můj bratr jako malý při obouvání říkal „lígo alígo“ a mělo to znamenat obout boty (ale nevím, co které to slovo je) (chuckle) Z raného dětství mojí maminky se uchovalo „opempi to“ (otevři to) Já jsem byla jako prcek naštvaná na starého pána ze sousedství proto, že mě ho babička nutila zdravit (ten den už potřetí) a pravila jsem: „Fijous tatá a čuá na tobec“ …dnes se to používá, když Bodie spáchá loužičku nebo něco obdobného doma na koberci – je jako Fijous 😉
    V rodině se drží i další skvosty: když hrají nějaké filmové nebo hudební hitovky, tak jsou to „šmáčný fláky“, když jde v TV nějakej doják, tak zaručeně „jedno dítě nezůstalo suchý“. Moje teta má pseudonym pro jednu autorku románů červené knihovny – Rozakunda Píčlerová.

    Já osobně miluju kromě Cimrmana taky Dívčí válku, ale taky mi tu chybí nadhazovač ;( Čížku, ptáčku, zeleného péří.. Jak se jmelí zelená, kombajn valí doubravou… Já patřím všem, všem ženám, všem mužům! Brnknu do Opusu a půjdu na to s e(E)lánem! ..To pořád viděla město veliké, které śe svou slávou hvězd dotýká, ale jaké bude zítra počasí, to jsi z ní nedostal! Bivoji, Bivoji! Kde je zas ten pitomec?!? Bivoji, pojď domů! Máme kančí na borůvkách!
    Jinak jsem si osvojila poměrně podivný slovník se svým nástupem do praxe – občas z něj rostou i mí kolegové… Když uspávám psa na operaci, tak jdu psa „sestřelit“, když usne, tak je „tuhej“, když mu přidáváme na sále inhalační narkózu, protože málo spí, tak je třeba ho „přidusit“.

    1. Tak se tu nezrizene chechtam nad Vavilim clankem, parada (y) (rofl) umis Vavisku! A pak si prectu prvni diskusni prispevek od Luciaska a konec, hotovo, ta me dorazila 😀 neni tu na to dost vhodny smajlik. Nad Rosamundou a sestrelenym psem jsem az zavyla, muj italsky 2metrovy sef sel zrovna okolo a narazil si hlavu, jak proskocil futrama, aby mi pomohl, myslel ze se z neceho hroutim ci co (chuckle) Ma ted epesni bouli a jeste vyzivnejsi vyraz (wasntme)
      Ale Divci valka, to je neco, to mi cinklo (nod) (y) Byly doby, kdy jsem dokazala deklamovat cele pasaze bez jedine chybicky, od uvodni sceny po pohrbu Libuse (tamhle nam cmoudi) pres Coco Chanel by Ctirad na wc az po slajsnu, doutnik Havana a totalne rozladenou loutnu bozskeho Lumirka (rofl) Sakrys, musim to doma zas dohledat a pustit, diky Lucisku :*
      A jdu dohanet resty, jeste jsem ani neslysela nedelni radijko 🙁

  2. Tříletý potomek kamaráda: apoloč = autobus, patakyč = kapesník. Nebo obráceně…
    Děcka, to ale dnes byla žeň, co? Panebože. Sklizeň perel.

  3. Děkuju vám za úžasné hlášky – je vidět, že Zvířetnictvo je národ hravý. (clap) (inlove) (y)
    Krásnou dobrou noc všem. (h)

    1. My děkujeme za pěkné téma.
      A já zase skoro s křížkem po funuse. A k tomuhle by se dalo psát až do rána. Samozřejmě používáme hlášky z Cimrmana, ty nemá cenu vyjmenovávat. „Máchale spadlo ti to“, teď říká velmi často MLP Rysíkovi.
      Co se týče zkomolenin, tak ty jsme doma často dělali záměrně. Do teď používám „mamtěráda“ místo marmeláda. Na vysoké jsme používali dost zajímavou směsici češtiny, odborných výrazů a anglicismů. Když jsem s tím dorazila domů (byla jsem vychovávána ve spisovné češtině, ale zkazila jsem se už na střední), tak mi rodiče skoro nerozuměli.
      Veram: MLP zajásal nad tím zaříkávadlem proti bubákům. Autora považuje za spřízněnou duši.
      A já už zase nevím, co vše jsem chtěla napsat, tak jdu spát.
      Dobrou noc.

  4. Děda sedlák, naturální sprosťák a jeho oblíbené úsloví při hledání čehokoliv – cituji: Kur.v venku aspoň deset, doma žádná (chuckle)
    Děda mlynář, tichý cholerik a jeho tichá stížnost na jakýkoliv babiččin požadavek – cituji: Furt neco, semo tamo, ale špichél to né, špichél nemá
    Pubertální neteře – Bohdano vysmahni a nesmrď tady! Csss, si vysmahni sama, já tady nesmrtím

    A spousta dalších, ale vzpomeň si, teď.

  5. Jejdanánky, jejdanánky,můj přednosta ve Vavískovým počteníčku a já nikde. To jsem ale lama. Bohužel jsem tak stahaná, že sotva lezu.
    Milá Vave, to je zase témátíčko. Musím v klidu přečíst. Teď jenom všechny zdravím i se smečkou, přeji teploučké pelíšky a brou, brou, neb mně desně bolí oči,jsem po zákroku a tak musím voko šetřit. Zatím všem pá, pá.
    (clap) (h) (wave)

  6. Tak, jeste: „Uz mne ty piskaci hracky nebavi“, pravila znechucene ctyrleta neter a pokracovala s oznamenim, ze by radsi byla maminkou. Piskaci hracky je rodinne stribro. Vzpomnela jsem si na to tak, ze tady neco v praci delam a v duchu si myslim piskaci hracky. (rofl)

  7. Takjo,no.Pumpumpáče- punčocháče. Když jsme jednou byli tátou propašováni na natáčení nějaké pohádky (dodnes si jí pamatuju a dodnes jí dávají, drakovi tam praskne oko a to měl právě na svědomí táta), přišel „Jíšek“ – rozuměj Jindříšek domů zamlklý a na přímý dotaz pravil „Všečko je to podvod.“ Používá se doteď.
    O slangu „útulkovém“, zvířecím, léčicím atd radši až jindy. Poslední perlu vytvořila Magda, co má u sebe kočku Išku na dietě a momentálně jí musí vařit. Usnula a Marcela jí telefonem vzbudila. Od té doby se to drží – „Ku.va rejže.“
    Jinak soukromé heslo – „Nějak bylo, nějak bude“. Teď je dost aktuální.A pak taky „Bůh ochraňuj královnu.“ Jinými slovy,vše ostatní je fuk, tak se z toho nepo..
    Ještě zavzpomínám. Dobrou s kobrou.

  8. Já už to tady kdysi říkala, ale mezi rodinná stříbra patří mamčiny školní hlášky dějepisného a náboženského typu:
    „Cyril a Metoděj byli zvěrozvěsti.“ „Jan Hus byl panem mistrem v semenáři.“

    A další perla, tentokrát ze rtů prostřední sestry (taky jsem již prezentovala, ale nemohu si odpustit):
    „Ten Jules Verne je bratr Žila Verna – a že psali hodně podobně!“ (Na rodinných sešloštech na to dojde vždycky, ovšem Danuška tvrdí, že je komplot proti ní a že si to celá rodina vymyslela.)

  9. jako slušně vychované dítko jsem po jídle vždycky pěkně poděkovala: „děkuji nám!“ a ujalo se to a pořád to používáme.
    taky jsem tvrdila, že bydlíme na poseku-poseku, protože jsem si správně pamatovala, že se naše sídlo označuje dvěma slovy, tedy praha-prosek 🙂
    jinak s texty písní bývá švanda… kolegyně teprve nedávno rozklíčovala, že text námi ve škole hojně provozované písně nezní „skákal slepý divočinou…“ (pro neznalé – skal a stepí, divočinou…), jak se dosud domnívala 😀 přítel zase viděl v jednom zpěvníku přes rameno majitele text „čpí tam podkoní“ (rofl) (tam kde zem duní pod kopyty stád… čpí tam pot koní…)

    1. Ty texty – to mě připomíná jednu písničku od P.Černocké – dodnes jsem nepoznala, co se v refrénu zpívá
      „stačí že Tvůj hlas, si na zvukový pás ……. na památku natáčí.“
      nevím, jestli místo těch teček zpívá RÁDA či KRÁVA. Vždycky, když tato písnička běží v rozhlase, tak natahuju uši a pořád tam to dobytče slyším. Ale nevím, jestli zpěvačka zde mluví o sobě ve třetí osobě či zda mluví o nejlepší kamarádce (chuckle)

      1. To se mi stává v pohádkovém muzikálu Ať žijí duchové. Ten sbor dětí v sámošce.
        „Chcete-li prospěti dítěti blbému…kupte mu pramen zdraví z Posázaví.“
        Já vím, je tam „bledému“ nikoliv to co jsem napsal já, ale nemohu si pomoci.

        1. No – a u toho sloganu Pramen zdraví z Posázaví jsem dlouho myslela, že pramen mě zdraví :O

        2. Jojo, texty písniček, to je samostatná kapitola. J.Nedvěd zpívá jednu nyvou písničku (opravdu vám ji nezopakuju) je tam devatenáct let a mně VŽDY naskočí devadesát let. Asi to je tím, že ten chlap netuší kolik mu je. 😀

  10. Je, at ted jsem si jeste vzpomnela na jeden. Muj bratr zacal mluvit velice brzo a ani moc slova nekomolil, ale spis si je – vymyslel? Botum dost dlouhou dobu rikal ocuchy (c“ s hackem). A opravdu je pry obcas ocuchaval. Rukavice byly zase opaky – odvozeno od „Vojtisku, mas ty rukavice zase naopak.“

  11. Krasne se bavim obcasnym nakukovanim v procesu. Jak nekdo zminoval mekkone a podobne, tak my jsme prosili tatu at nam zazpiva „ty darmoty“. A to bylo, samozrejme od „darmo ty muj mily Vitousku rozmily, darmo ty na mne volas…“ U nas v rodinne je taky pokladu, ale s laskou vzpominam na dva. Moje sestrenice byla Hrubcova. Ale nerekla to. Ovsem dotazana, jak se jmenuje tatinek, sprav rekla Ubec. Manmnka: Ubcova. A ty: HOPSASAAJA. Jejiho otce to privadelo k silenstvi. A muj mladsi se na mne jednou rozcilil a chtel mi vynadat. (Ja jsem v te obcas poslouchalo porad Zrcadlo kultury – musela byt ujete dite). A dle maminky bratr cely zrudnul a rika: ty, ty ty jedno ….zucadlo kultury. A pry vypadal, ze mi to skotecne nandal. Zucadlo kultury se mi rikalo doma dost dlouho.

  12. jéééé to se mi to líbilo a tůůůze hezky četlo…no jako vždycky, jako vždycky (h) (h) (h)

    Hlásím, že se strašně omlouvám za absence, leč jsem jaksi rozvrkočená a všemi směry rozhemžená. Zítra jdu do nemocnice pročekat se dopolednem a jestli si mně tam nenechají tak se opět přihlásím. Mávám večerně společně s Majorem, která je celá radostná, že ta malá postýlka v ložnici je pro ni a večer u ni vždycky sedí a zamilovaně na ní hledí (inlove)

    1. Kačenko (inlove) , zítra na Tebe budeme všichni moc a moc myslet a držet palce (y) (h) (y) . Páááni, že to ale uteklo, co? Hihi, teda nám jo. 😉

      Dneska jsou komentáře senzační (clap) , chvíli jsem se nedostala k PC a už se tu zase řehtám. (rofl)

    2. Kačírku – držím palečky, ať to rozdvojení osobnosti zvládneš (chuckle) Jsi skvělá, že jsi (navzdory všem průšvihům) dokázala pevnost uhájit až dokonce (nod) Abbíšek by ale mohla tu postýlku alespoň maličko vyzkoušet (rofl)

      Nedávno jsem chtěla konečně nějaké dobré zprávy – a vida – Jiřinka hlásí vítězství v bitvě, minimimikoňátko už běhá, štěnítko na objednávku se dneska konečně narodilo, tak ještě to Pimprle (h)

    3. Mankote Kačere – aby sis to pak v noci při kojení nespletla! (wait) Ti držím všech 10!!!

    4. Kačírkovi – zítra budu na vás všecky myslet a držet palce – no s těmi bych už mohla i teď (y) (y) (h) (h)

      1. Kačííí, budu na tebe a mimi myslet ještě víc, než doposud. Tak, kéž jde všechno tak jak má a vrátíte se dva a budete úplně zdraví a čiperní. Už se moc těším na hlásání. (h) (sun)

    5. kačírku, dnes jsem nebyla, tak opožděně držím palce, aby ses co nejlépe a nejradostněji dostala ze stavu 1+i do stavu 1+1 😀 (f) (inlove)

  13. ;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)

    .(*) Na hostině seděl rabín vedle katolického kněze. „Kdy se konečně zbavíte předsudků a začnete jíst jídla, která nejsou rituální?“ optal se kněz. „Na vaší svatbě, důstojnosti,“ odpověděl rabín. .(*)

    ~o) Vinšuju všem hezký večer a pěkně se vyspinkejte! ~o)

    1. (headbang) Zase anonymní, asi přestávají fungovat šedé buňky mozkové. (Tři.) (headbang)

    2. Jovásku (inlove) , vtip je skvělý, jako vždycky! (y) (rofl) ¨

      Mně naštěstí nick stále zůstává v rámečku, doma i v práci – naštěstí, protože jinak bych byla hanoným furt pryč. (nod) (blush)

  14. Tak především jednu naši rodinnou hlášku – moje dcera neměla ráda kaši, a tak jí říkala KRUCIPOVÁ. Výborně jsem se pobavila a dnešní hlášky mi zvedly špatnou náladu. Neodpustím si ale trochu poučení: v sobotu v pořadu O češtině vysvětlili ten termín doprovody – má to být do Provody. Je to
    nějaká svatá (něco jako do Řehoře). Ještě jednou díky všem pisatelům i pisatelkám. (dog)

  15. U nás je hic, zasadila jsem na záhoně asi polovinu sazenic paprik a rajčat, které jsem si dneska dopoledne jela koupit. Teď jsem si dala zasluženou pauzu v chládku domu (abych si narovnala záda) pročítala jsem ty krásné příspěvky a moc se pobavila 😀

    Tak taky ještě přidám dvě dětské zkomoleniny, které se v rodině ujaly.

    První je můj výraz z dětstvé „cidují“. Trpěla jsem v té době průjmy a maminka mi často dělala vařenou mrkev, která na to působila. Jenže mě vadilo, že bratr má na talíři něco jiného-lepšího, tak jsem ten svůj tallíř pravidelně odstrkovala s tím, že „cidují“ (chci druhý). No a to teď v legraci používáme, když někdo dostane na výběr jídla a to nabídnuté mu nevoní. Kupodivu jsem na mrkev nezanevřela, mám jí stále moc ráda v jakékoli úpravě i syrovou

    Moje neteřka všem bombónům říkala „bumíky“a také to se ujalo až dodnes. Její dcerka, moje dva a půl letá praneteřka prý hrozně komolí a můj bratr má co dělat, aby jí rozuměl. Její mamka ji pro použítí nočníčku naučila na „jdi udělat bobek“. Většinou se pozná, že je na to čas, když malá lítá po bytě dokolečka. Jednou, bratr vnučku hlídal a ona najednou začala běhat a vykřikovala“bubák“. Bratr i švagrová ji ujišťovali, že nikde není žádný bubák – to běhání si vyložili tím, že před bubákem utíká a pro ujištění s ní také běhali dokolečka, aby protivu vyhnali a malou uklidnili. Jejich společné vyhánění bubáka jaksi nepomáhalo a nakonec se přeci jen dovtípili, že bubák bude „bobek“, malé honem přinesli nočníček a bylo to o chlup. Kupodivu stejně se chová naše kočka Smoky – jakmile začne lítat po bytě, vím, že také co nejdříve přisedne na záchůdek a udělá „bubáka“. Smoky má na bobkování celou zahradu, ale už dávno jsem zjistila, že dává přednost záchůdku v domě a to, že provoní dům kolikrát v tu nejméně žádoucí dobu jí vůbec nezajímá.

    Tak si užijte zbytek večera a já se jdu zase rýpat v hlíně.

    1. A aby nebyly ty zkomoleniny jen od dětí. 😀 Moje maminka (90let) byla na obědě u bratra. Mluvila jsem s ní pak na video-chatu a ptala se, co dobrého měli. Tak mi to popisovala s tím „no a nakonec jsme měli výborné tsunami“. Já na to co že to měla? No a bratr poopravil, že maminka si pochutnala na „tiramisu“ (chuckle)

      Jako ta „kadibudka“ od Víly od Renaty.

  16. Opravdu výživné téma. 😀 Co pamatujubyly v naší rodině hýčkány patvary a říkadla a zaklínadla. Dost jsem jich infikovala do zvířetnického slovníku. Něco mi zůstalo ve spodním šuplíčku. 🙂 Můj bratr byl mistr ve vymýšlení slov. Nůha, punčůha, mochn to jsou jen ta, která mne napadají od boku. Á, ještě – basidlas a zasňákášš 🙂 Moje „Bláska je blék“, nebo blékárna a zemdlenina 🙂 Citací a úsloví je bezpočet. Nejvíc jsem si v tomto oboru rozumněla s tátou. A s jedním kamarádem. Dnes to uplatňuju jen na Zvířetníku. Přednosta pozbyl smysl pro humor. Úplně.

    1. No a víš určitě, že to není tím, že s tebou holt fakticky nejni žádná sranda – ?! Já např. to vím a počítám s tím. Aby to nevěděl on.

  17. Moje nejoblíbenější Vílí perla: Tři králové přinesli Ježíškovi zlato, kadibudku a mír.
    Hřívnatec: Trumpeta nejde ztlumit, protože nemá žádný ztlumátko.

    1. O, ano!!!! To je primo poklad. Oboji. Ale ta kadibudka vede. I kdy jako ono, ze jo, to v te staji asi nemeli…, tak by byla uzitecna.

  18. No a citáty používám spíše z nejlepšího sitcomu všech dob – Takové normální rodinky. 😀

  19. Díky za téma. V sobotu jsem pustil svoji milovanou polovičku do hospody, a dobře jsem udělal. Poslyšte, co přinesla.
    V jisté mateřské školce se děti naučily častovat se jistým velmi vulgárním výrazem. Jakým, to paní učitela z vrozené cudnosti (nebo zákeřnosti?) nesdělila, nicméně požádala rodiče, ať s tím něco udělají.
    Jedna z maminek tedy doma zahájila vyšetřování. Zjistivši, že oním výrazem je chlupatá pí*a, neodolala a zeptala se: A víš, co to je? Chlapeček se hluboce zamyslel a odhadnul: Asi nějakej pokémon…
    (1+4 beru za urážku, já umím i násobit, heč)

    1. Re: já umím i násobit, heč

      Lapile, prosím nedrážděte admina nebo časem bude muset každý, kdo bude chtít napsat příspěvek, vyřešit soustavu kvadratických rovnic. 😉

      1. No jen aby to nedošlo třeba k integrálům 😀 Což mi připomnělo, jak tatínek Milan (dnes ho, chudáka, pořád propírám) odháněl od dětské postýlky bubáky a strašidla hrozivým zaklínadlem:
        Rrrrrotace rrrrrotace rrrrrrovná se grrrrrradient diverrrrrgence míííínus laplas.
        A jak to fungovalo! Všechna strašidla utekla!

        1. No mně by se líbily slovní úlohy, ty jsem měl rád. Dva kopáči se flákají, za jak dlouho nevykopou příkop, atd.

          1. Ježíši. Pámbů s náma a kopáči pryč! A auta z města A do města B okamžitě stop!! Todle na mě.

        2. To se nedivím, já bych utekla taky 😀 . Tohle je ale vydařené téma. My jsme doma měli kakajo ( = kakao) a když jsme stonali, vařila mamka i babička „komet“ . Takhle moje sestra nazvala v raném dětství bylinkový čajíček s medem a už se to udrželo.
          A malé OT – Arinka snad už zmoudří 😉 – konečně začala hárat, 😀 je jí rok a půl!

      2. jejé neblázněte s matematikou (sweat) první hodinu matematiky ve čtvrťáku vešla Hanka(naše skvělá profesorka) do třídy se slovy: Pavli nebudeš maturovat z matematiky,že ne? Tak jsem ji uklidnila,že nemusí být obavu, vítězila němčina a dopadlo to dobře, vlastně výborně (rofl) ale to už je tak dáááááááávno

        sčítání mi docela (y)

    2. (chuckle) (rofl) 😀 tak…a chybělo málo a byla jsem inkontinentní (rofl) (rofl) (y)

    3. Tak ten „nějakej pokémon“ je opravdu úžasnej…. málokdy se tu směju opravdu nahlas, ale teď ano, až jsem z toho také byla málem inkontinentní.

  20. Ale jo, nakonec jsem si, kromě nimícha, vzpomněl ještě na pilmimník a kdo uhádne co to je pilmimník, tomu něco dám. 😉

      1. Ne, to není. Gambek bych tipoval na malé pivo Gambrinus, ale jestli to má být ovoce, tak to netuším.

        1. A tumínka to byla prosím podle naší Elišky tramvaj (!), ale teď už moc nekomolí slova a je po legraci…

    1. Když ne podstatné jméno, tak tedy by to mohlo být citoslovce. Co takhle zvuk padající lžičky na podlahu???
      A kdo ví, co je to IŽOVKA A ŠTĚŇÁCI??? To jsou slova naší tehdy asi dvouleté Kačky

      1. Vyhrála jsi !!! :O :O Pilmimník je označení zvuku, který vydala kovová lžička při pádu na zem, ničil jsem tím nervy své drahé maminky.

        1. Tak ještě autoři rozklíčujte ta další slova, prosím! Prosím, prosím, smutně koukám!

        2. Matěj z mojí třídy miluje zvuk rozbíjené skleničky, který máme v jednom výukovém programu. Řehní se jak šílený, až z toho škytá a pouští si ho pořád dokola místo plnění zadaných úkolů a já kvetu. Ale co bych neudělala pro šťastný smích žáčka, že?

      2. Štěňáci jsou snadní. Stačí se vžít do myslí dítěte a to mi jde, jsem svou infantilitou pověstný. (rofl) Štěňáci je cokoliv, co dítěti chutná a chce JEŠTĚ NĚJAKÝ (zkomoleně – chce štěňáky). Mohly by to být bonbónky. Ižovka je ovšem záhada.

            1. To nie je výmysel komunizmu, to existuje i v západných štátoch, a eště v ďaleko horšom vydání. (devil)

              1. Jo to je přesně ono. Netuším, jak na to to dítě přišlo, ale už jednadvacet let je to u nás IŽOVKA 😀 .

  21. No to je úžasný téma (inlove) . A v těch komentářích… takový perly (clap) . Tak bych ještě připomněla Tři muže ve člunu, my je jeden čas sebou furt vozili a četli a uměli citovat slušně dlouhý pasáže.
    Třeba: to myslíte, že si k těm botám čuchám??? (poměrně známý úryvek z pasáže o průvodcích cizinců, podle kterého se v krámě obloženém botami zeptali „Máte zde, prosím, nějaké botky?“.
    Nebo – velmi oblíbené “ Krásu vašeho přítele bych označil jako prchavou. Je tam, ale může se stát, že ji přehlédnete. A v tomto klobouku ji přehlédnete docela určitě.“
    Nebo: „Dvakrát řekl „Je to v kupě“, jednou řekl „Není to v kupě“ a co řekl potřetí, se snažím zapomenout“ – zážitky amatérského správkaře jízdních kol.

      1. Mi to lhalo, že příspěvek už odešel a já ho neviděla, tak jsem spáchala novou verzi … a už plevelím dvakrát. pardon (whew)

  22. A víte, co je to Kádukudáka? To není slepice, ale čokoláda v podání mého malého bratra.

    A z dospělého světa tátovo oblíbené na nemotorné řidiče – Banda hrbatých psů!!!!

  23. (h) Děkuju vám všem za to, že jste otevřeli truhlice se svým rodinným stříbrem. (clap) Je to úžasné a já doufám, že se do večera ještě ledasco půvabného najde, opráší, vyleští a vynese na světlo boží. (rofl) (inlove)

    1. Tak já bych si dovolila vynýst Dunajský (chuckle) dar a pak ještě „včas jak legendární vojsko“ – teda to mi vždycky přijde drobet perverzní.

  24. Jo a naše babička ve stadiu vrcholného vzrušení vykřikovala – ježkovi voči turecký!- . Dodnes se mi to nepodařilo rozšifrovat. Napadá vás něco?

    1. no, to je jasný jako facka!
      U nás žije převážně ježek západoevropský,ale Turci jsou na východě – maj tam ježka východoevropskýho a ten má hezčí voči! (whew)

  25. Tak u mě vede taky božskej Jára. Dokonce na střední jsme jednu hru nastudovali a hráli pro školu. Znala jsem zpaměti celé dlouhé akty. Z těch, co tu nebyly mi často vytane: Cos to udělal! Pepíku!– Ubil si ho? Ubil. — Chybí mi ale nahazovač, manža to nezná, tak to upadá.
    Od našich dětí nám zůstaly výrazy typu: abajdžaj (ovladač na TV), ihju (svetr) titín (vysavač), don džír (původně traktor John Deere, nyní už jakýkoli traktor)

    Z TV používám: Nechceš dát do těch kalhot aspoň gumu (když vidím někoho na půl žerdi)

    1. Štětinka,ani ďalej nečítam.,musím Ti hned odpovedat.roky som u svojich znamych-farmaroch počúvala vety :Bolo by nam velmi dobre,keby sme mali džondéra,no nie je ,musime vydžať.Velmi ma mrzelo,nevedela som kto to je/nejaky pomocnik,robotnik…/Ked som sa dozvedela,ze ide o firmu,ktora vyraba traktory,chechtala som sa ako pominuta.Asi ako ked mi kamaratka volala,nech pridem,že ma macramé.Bola som hladna,tak s nadejou v dusi som vyrazila k nej….

        1. ale náhodou na to macramé bych taky byla slintala, je to jasný mascarpone!

          No, iděm k zubaři a pak třídní osobní schůzka,…zajímavý den. Jo, ráno jsem byla s Ondrou u doktorky, už 3. týden se plácáme s teplotama a kašlem a rýmou – má dutiny a průdušky. Mám dneska den jako včera jH 😀

      1. Verenko, a co tohle – znáš?

        James… je vonku teplo?
        Svieti tam slnko, pane.
        James, ty afgánsky chovatel´ opíc – ja sa ťa nepýtam, či tam svieti slnko, ale či je tam teplo…

        Tak tímhle naši malou společnost „zaneřádil“ slovenský kamarát Maťko. Krásně zaneřádil…

  26. Moc krásné. Většina filmových a knižních hlášek u nás doma též koření zapustila, leč mé nejoblíbenější tři hlášky jsou smavé dědictví po mém tatínkovi:
    Pohlavkové hluší lítaj kolem uší – velmi často slyšené
    Aktivní vůl horší třídního nepřítele – velmi často používám na své milé kolegyně
    A hláška nejmilejší: Bůh stvořil muže, potom ženu a z toho co mu zbylo splácal inženýra a dodneska se diví, co za hovado to stvořil

    1. a víš, že „pohlavkové suší létali okolo uší“ je citát z rukopisu ze čtrnáctého století????

        1. Znáte bajku o kavce? Tatánek míval ve zvyku nás vychovávat pomocí obrazů, příkladů, bajek…. Takže občas místo suchého „nebuď drzá“ mne počastoval hláškou „již staří Čechové říkávali: pro hubu na hubu“ a měl-li více času poučil mne bajkou o kavce.
          Máme doma kavku. Jmenuje se Pepík. Sedí doma na bidýlku a pokřikuje na kolemjdoucí „ty vole, ty vole….“ Tatínek jí vykrožuje, že ji přerazí.
          Rok nato. Máme doma kavku. Jmenuje se Pepík. Sedí doma na bidýlku, ale už nepokřikuje na kolemjdoucí „ty vole, ty vole….“ Je vycpaná.

          A jednou jsem seděla u kamarádky, její dceruška dostala úkol udělat nám kafe a jelikož měla zrovna doma svého hocha – Pepíka, šmrdolil se okolo ní v kuchyni a občas přiložil ruku k dílu. Prostě to kafe mi přinesl on. A aby posbíral nějaké body od potenciální tchýně, pronesl u toho směrem ke kamarádce „ten hrnek jsem musel umejt“. Kamarádka opáčila „máme doma myčku…“ a mně naskočilo „jmenuje se Pepík“. Tak jsem to řekla nahlas.
          Zůstalo nám to a od té doby kamarádka občas přijde s informací „máme novou myčku. jmenuje se Karel“

        2. Teda Baty (inlove) + Veram! (inlove) Klobouk dolů. (clap) Ale dalo mi to práci to najít – nakonec jsem to musela mrsknout do Wordu a hledat mazaně tam:
          [465]
          A pohlavci k tomu suší
          pleskají okolo uší.
          Tak zároveň bez rozpači
          druh druha pod sebe tlačí.
          Hrozný hřmet jde o podlahu,

      1. To jsou zajímavé stránky, baty a Kaa! Jen by mě nenapadlo, že je těch Zabudnutých Slávů tolik. I když – objektivně vzato, je tohle spíš něco na způsob „oživlé historie“ a vcelku ( i po částech 🙂 ) tomu fandím. Člověci se tak dovědí věci, o které by jinak sotva zavadili…

  27. Drahá příbuzná, to jsi zase trefila hřebíčkem přímo o hlavičku! Já se tady dusím smíchy a zjišťuji, že jsem se svým repertoirem zcela normální (tedy noumální Úďo).
    Když se známý nějak nepohodl s rovnováhou a poroučel se k zemi, my ho honem zvedali a on pravil: zase jsem se kochal, doktore. Na to, že mu na několika místech crčela krev dosti pohotová reakce.
    Jinak doma běžně používáme miklobrnku, MLP zase používá vrtěnku a připíjíme buď „Nasraví! – Ať složí!“ (Durrell) nebo zní odpověď „Ať slouží babička“ (to zase Verunka byla zvyklá, že babička má noční v nemocnici).

    1. Jako osoba z města železnice, kde je nejvyšší koncentrace pražců na hlavu ve střední Evropě připíjím zásadně „nádraží!“ Ovšem stalo se, že vtipní kolegové naučili jednoho Itala přípitek „na zdraví – ať se postaví“. I stalo se, že šli s tímzo Italem na večeři a vzali s sebou šéfku provozu z moravského závodu (elegantní noblesní dáma, cca 50 let). A Ital bodře pronesl naučený přípitek. Kolegové zalezli pod stůl, dáma vyprskla a s jiskrou v oku dodala „kéž by….“

      1. Tak tohle mi připomnělo vyprávění mého táty: Kdysi pracoval jako hlavní inženýr na stavbě vodní elektrárny kdesi v Koreji. Samozřejmě je tam občas přijeli navštívit nějací důležití papaláši, zejména jeden jezdil často. Taky ho chlapci učili česky – přípitek místo ,,na zdraví“ ho naučili ,,ať s…re pes!“ Bylo to velmi vtipné až do chvíle, kdy tento přípitek pronesl na recepci s československým velvyslancem 😀

    2. Kdepak, Gerry Durrel, to je můj člověk a nasraví si u nás připíjíme velmi často. (h)

  28. Pravilo mi tříleté potomče „mami, víš co je to bezbrboto? Takovejdle kudlík!“ Dodnes mantra pro všechno těžko vysvětlitelné či úplně záhadné.

    1. Já zase měl „takovu traktúru, co říká se jí kakondon“ – myšlem byl traktor. (chuckle)

      1. Ať dělám co dělám, dokážu si nyní vzpomenout je na nimícha. Nimích je prosím Phascolarctos cinereus. 😉

        1. No Pů – to jsi nám ani nemusel vysvětlovat – mně například bylo hnedle jasné, že nimích je Phascolarctos cinereus – (rofl) (rofl) (rofl)

          1. Já třeba nimícha poznal hned, ale toho Pasko… Fasko… jsem musel hledat bo latinsky neumim.

        2. To neznám, ale vzhledem k tomu, že to má latinský název, tak to nebude příbuzný pipíka.
          U nás se používá (kromě Cimrmanů, hlavně jmelí): „my o vlku a straka na vrbě.“ Pak také děláme narážky na sbírání borůvek na švestkový koláč. (pi)

  29. Jednou si můj tchán stěžoval svému švagrovi snad na všechno, co existuje, no a švagr se tak na něj podíval a pronesl: no jo, Oline to je OVRATA. Na nechápavý pohled přítomných dodal: no dyž to može byt O SUD, tak to može byt aj O VRATA. (rofl)

  30. Má dítka tvrdí dodnes o Milanovi, že má orientační smysl pro humor. Poprvé použito dávno pradávno, když se měli z nějaké procházky do lesa vrátit asi za dvě hodiny a vrátili se podření a poškrábání za pět. Ale vrátili se 😀

    1. A pronesu-li úsloví, které v rodině je asi od první světové: Basama s fusama teremtete kafehaus a fik! vědí všichni moji vnuci, i ten nejmenší, že je záhodno věnovat zvýšenou pozornost tomu, co požaduji. 😀

      1. Moje babička říkávala: basama s fousama remtete dudy kuličky tutaj – asi ve stejném významu.

        1. Jooo – taky to znám s kuličkama, Olino…
          A k tomu orientačnímu smyslu pro humor u nás bude asi nejblíž „skautská nábližka“ – to je zkratka podle hesla: Bylo to sice o tři kiláky dál, ale zato horší cesta… Občas k vidění u mého bratra rodného. 🙂

      2. Hele, a netušíte někdo, co to je jako zač, s basama? Já v tom tuším maďarštinu, protože coby sborový zpěvák jsem byl varován před použitím obratu „A teď si to zazpíváme s basama“ právě v Maďarsku.
        A teď jsem hledal a našel http://www.rozhlas.cz/regina/slova/_zprava/175665. Základní myšlenka: začíná tak mnoho maďarských kleteb, ale nikde jsem se nedočetl, co to znamená“.

          1. Můj děda mi hrozíval slovy: „basama s fousama a remtete k tomu“. Já jako dítě přemýšlivé jsem se snažil rozluštit, čím mi to vlastně vyhrožuje, a tak jsem si myslel, že jsou někde nějaké fousaté basy. (Co to je to remtete, jsem nezjistil, ale výrok jsem si rozšířil na „… a fousatý remtete k tomu“.) Pak ještě používal variantu „basamárum fousatárum“ – to jsem zase myslel, že to jsou dvě lahve rumu, jedna má na etiketě nakreslené basy, druhá zase fousatý obličej; nakonec jsem ale došel k závěru, že to znamená „basa má rum, fousatá rum“.

            Až celkem nedávno jsem zjistil, že výrok ve skutečnosti pochází z maďarštiny: „teremtő“ je stvořitel; basama bylo původně „baszom a …“, což znamená … (Napovím, že se jedná o dvojslabičné sloveso na J.)

  31. U nás tatínek (městský člověk!), kývával hlavou nad mým vysvědčením a říkával ‚je to v pořádku, brambory jsou v řádku‘ (teda když to bylo) a když jsem o něco otravovala, sklíčeně vzdychal ‚no, Janičko, v pádu-li se husy nezadusí…‘. A pokud vás zajímá co brumláme při hledání, tak to bývá ‚to sem blázen kam ta holka šla!‘ a když se něco kvůli vlastní blbosti zvoře, hodí se významný pohled, pokyvuje se hlavou a s despektem pronáší ‚no jo, vrcasí tim votim, že jo‘. To mi v nadšení vypadlo z pusy, když jako dítě jsem chtěla překotně sdělit kolemstojícím, jak ta kachna co se koupe, rychle vrtí tím vocasem.

    1. V naší rodině se tradovalo: „Když se večeří, tak se nepapá“ (namísto „nemluví“).

  32. Jé, to je radost – od mrkvice po voves (happy) . Vave, náramné téma! (inlove)

    Mě hodně pronásledují pohádky a dětské filmy a písničky: „Máchale, spadlo ti to… asi vítr“ a „někdo má hadry na těle, někdo je nosí v hlavě“ a „na políčku v jetelíčku“ atd.atd.
    A „zavři oči brouku“ a „nepotěšil jste mne ani já vás nepotěším…“ Toho je, jen si vzpomenout…

    1. Taky dost frčí: „Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“ (Postřižiny). Nebo povzdechnutí nad krátkými džínami synka: „Ten pes zase vyrost!“ (maxipes Fík). Případně „Nežebrej, Jumbo, nejsi malý dítě.“ (Bylo nás pět, hovořili ke slonovi).

          1. Tak u nás se na to odpovídá: „Trochu pepře, aby to mělo chuť a trochu papriky aby to mělo barvu.“ 🙂

      1. Místo nežebrej se u nás zásadně říká „Dyndero, neloudil“ z Hostince u kamenného stolu – v neděli jsem se opět s chutí bavli „okolnostmi barvy zrzavé“ a „dolíčky, co se nedají srovnat s jinými dolíčky“

        1. Si myslím, že to bylo káravo-výhružné ‚Dyndero, on loudí!!‘ Alespon tohle se praktikuje u nás.

          No tak čtrnáct, no.

      2. Jednou mi to s tím mývalem kdosi řekl, okamžitě jsem jej poslal do jednoho pražského zverimexu, o kterém jsem věděl že mývala mají. 😀

  33. Já se k tomu hlásím dobrovolně – naše rodina si hlášky všeho druhu osvojuje, takže lze slyšeti velkého Járu da…, já se tak těšil na tu medajli s nemenším a navíc reálným Vlastou Burianem, semo tamo se mihne Krhút, Zabudnutý Sláv pronásledovaný dobrým trampem Forbesem a „nudlí cezenou přes kanál“, kupodivu ne moc nové české filmy s výjimkou pana doktora „co se zase kochal“ – a „jeďte se podívat do Pelhřimova na krematorium, ať víte, do čeho dete!“ Mnoho hlášek je však zcela „našich“ a určit jejich původ může jen pamětník. Uvedu dvě z nejoblíbenějších:

    „to by v tom byl čert, aby ten voves nechyt“ – ve smyslu to prostě musí klapnout/fungovat/stát se.
    Mnoho let jsme dělávali oddílový táborák nedaleko pole, kde tou dobou dozrával oves… Nechytl nikdy, věděli jsme , co si můžeme dovolit.

    „…no, a ještě tam svítí!“ jako odpověď na konstatování, že něco se definitivně pokazilo/chcíplo/rozpadlo.
    Vrátil se kdysi v temné noci kamarád ze „suchého švédského“ (hele, další termín) vlídného domečku se srdíčkem uprostřed lesa. Odešel vybaven baterkou, vrátil se klopýtaje temnotou. A pravil neméně temně: Tak, a baterka je v ha*zlu! Mysleli jsme, že se porouchal a, ale on, aby nebylo pochyb, dodal: V ha*zlu, a ještě tam svítí…

    A mnoho a mnoho jiného. Život studentský a sportovní je život veselý…

      1. EvoŽ, bývaly doby, kdy jsem Bohatýrskou trilogii znal „po kusech“ zpaměti 🙂 A taky jedno svěží a dneska už skoro zapomenuté dílko „Krvavý Bill a Viola“… Jenže to neznal skoro nikdo další, tak jsem hlášky zase pozapomněl, snad až na jednu, a ta zní:
        Teda… já mám lidi rád. Ale když jsem si uvědomil, že se všichni budou chtít dostat do vlaku, začal mi kolt v pouzdře nápadně těžknout.

        1. Ta knížka je asi ze 60. roku a napsal ji pan Švandrlík, to pro případné literární zvědavce.

          1. Humor toho pána mi je takový cizí, ještě tak Černé barony jsem zvládl, ale to taky díky tomu, že jsem znal od jednoho známého pozadí celého příběhu – on tam totiž sloužil se Švandrlíkem.

  34. U nás a v přilehlém okolí zdomácnělo -je to káásný jako krtek- neb pro mého syna byl po jistou dobu krtek nejvyšší mírou krásnosti.

  35. Jednou u nás zazvonil telefon a já ho vzala. Byly mi 4 roky a z toho plyne má nejslavnější hláška z dětství a v podstatě pozvánka pro zloděje:
    “ Tady Apina Apinka Apinová. Tady nikdo není. Maminka je v Americe, bratr je tam s ní. Táta je v práci a babička spí na židli. Na shledanou!“

      1. Naštěstí tenkrát volala mámina kolegyně, co chtěla se neví, jaxi se s nikým nedomluvila, a později už to nutné nebylo 😀 . Ale díky ní můj výrok zůstal nezapomenutý.

  36. No to je dneska výživné téma. Vave, krásné. A ty komentáře! (chuckle) No boží! 😀

    Taky máme rodinné hlášky. Juniorek asi jako dvouletý zahlédnul v tv Alfa (toho chlupatého mimozemšťana, co miluje kočky – k jídlu) a pronesl „hele chochron“. „Ale jmenuje se Alf.“ „Nevadí“, pokrčil rameny, „je to chochron“.
    A temná hláška „sajíčku, uš je to tam!“ nahrazuje klasické doprd… (velmi zaujatá veverkou – maňáskem; vycpali jí bříško novinama a obvykle placatou veverku postavili na štokrle; jsem neměla čas jít na nočník, až bylo pozdě).
    Nebo třeba bontóny (to nejsou bonbóny, ale borůvky) a modrajísky (pomněnky).

      1. I když kurvítko není originál od Bubu, znám ho odjinud (a používám).
        Tyhle perly jsou k nezaplacení. Ovšem rodinná mluva občas zatemňuje předmět náhodnému posluchači. A Cimrmana ti mladí už dnes sni neznají (tedy většinou, jsou úchylky, kde se to dědí) A kolik lidí dnes zná ještě úžasné hlášky pana Žáka (kromě těch, proslavených ve filmech)

        1. Však já si také kurvítko neuzurpuji, to je prostě terminus technicus. 😉 Ale skvělej.
          A znám ještě jedno kurvítko. To když jsme po laborkách kreslili grafy a mezi změřené body jsme potřebovali vložit křivku závislosti, použili jsme kurvítko (křivítko).

        2. No přiznávám, že z Cimrmana používám především hlášky z pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký:
          „Koho to vidí mé bystré oči? Není to princ na bílém koni? Je to princ na bílem koni!“
          „Já bych si s dovolením taky vzal!“
          „Nejhorší jsou trpaslíci, ti vám vlezou všude.“ atd. atp.

          1. Též je oblíbená odpověď „Je na malinách.“ – zvláště, když někdo něco dlouho hledá. (rofl)

            1. Jojo a před obědem „pečený Beran, to nezní špatně. Já bych sněd´ i Kratochvíla“, nebo “ ty máš krysu, huso?!“
              Perel nepřeberně.
              I když úžasná perla byla v jedné stařičké učebnici angličtiny Byly tam ukázky rozhovoru:
              Co děláte? Sčítám 2 a 3.
              To se u nás také vžilo (a já musím sčítat 7+8, to je nespravedlivé)

              1. Hihi, tak takhle já vzpomínám s láskou na starou učebnici jazyka francouzského, kde byly jako příklady výslovnosti perly typu: Letošní léto je suché nebo Ten člověk je mrtev. Děsně užitečné…

                1. To já jsem takhle omdlela nad učebnicí Česko-maďarské rozhovory, kde byly i perly „Dnes máme čerstvé jitrnice“. V životě jsem takovou větu neřekla!

                  1. Italština pro samouky – cvičení Zapamatujte si:
                    Toto zelené auto je hezké, že ano? Je to pravda. Není to pravda. Detektivky.

                2. Taky pěkná a velmi užitečná věta z učebnice německého jazyka: Pod mnohými keři bývají červi. Často používané. Jinak velmi dobrá pasáž z učebnice konverzace je ve Třech mužích na toulkách od Jerome Klapky Jeroma.

                3. A teď si představ, že má první a vlastně i poslední učebnice Italštiny byla ta pro samouky z totalitního období, neb počátkem let 90. ještě nová nevyšla. To jsem se dozvěděla o světových úspěších socialistického Československa na milánském veletrhu. Jak dokonale mě tam učili nejrůznější strojírenské výrazy, jak naše hrdá socialistická delegace se přátelila s italskými komunistickými soudruhy….. Jo tam bylo vět, které jsem nikdy nepoužila. Naštěstí tam ale byla také ta gramatika, kterou jsem potřebovala, zbytek přišel už sám.

                  1. – cosa e, ragazza! Přebiju: Tři pacholci tančí okolo studny. Hej, kočí! Kde jest můj kočár? Druhá lekce Učebnice jazyka vlaského, 1880.

                    1. Tu mám nejspíš doma, jednu dobu jsem učebnice vlašštiny a poté italštiny sbírala.

                4. Stran učení cizích jazyků je taky kouzelnej Pan Kaplan, ten se u nás cituje hodně – hodit někam oko, Telemannovy vrata…

              2. V učebnici angličtiny pro základky (bylo to těsně po revoluci) se někdo ptal: „Are you bus today?“ (A dotyčný odpověděl: „Yes, I am.“)

                Samozřejmě, že se nechtěl ptát, jestli je autobus – vypadlo poslední písmeno ze slova „busy“.

        3. Tak Cimrmana my máme jako splečníka do auta na dlouhé cestování a Péťa Cimrmanovské hlášky tím pádem používá jako součást běžné mluvy. Občas je to o život… Domů, do Podolí, do lékárny… , šrapnel…., paňumbaňumba nejlépe když nám tu pracovala stavební firma plná černochů – no, nakonec jsme jim tu Afriku pustili a mlátili se smíchy taky, česky umí dost dobře 😀

  37. No, minerálce dodnes říkáme podle Kačky melálka, koření jsou koženky, no a název obchodu Interspar je dodneška Ištepál. Můj tatínek si potrpí na různé novinky v elektronice, kterým moje máti a následně i my všichni souhrnně říkáme „kulatý nesmysly“. Jinak do mého života hodně zasáhlo divadlo Járy Cimrmana- fronta na úřadě obvykle obdrží komentář „Na takový návaly tu nejsme zařízený“ a podobné, máme bohatý repertoár a všichni v rodině vědí, o čem je řeč (kromě mé tchýně, bohužel. Dodneška to nevydýchala.) K často používaným bych zařadila ještě „Mně z tebe raní mrkvice“, vzhledem k pubertě dětí mi mrkvice hrozí dost často. 🙂

    1. Matyldo, pěkné. Málem mě z těch komentářů ranila mrkvice, naštěstí šéf zrovna řekl žert, takže se mé vyprsknutí považovalo za žádoucí a nemusela jsem mlžit veselýma tabulkama.
      Hlášku na takový návaly tu nejsme zařízený obvykle obdrží druhý či třetí telefonát v řadě. V práci zhusta používané. A dozor nad sítí mají chlapci vylepšený hláškami z filmu Kurvahošigutentag. Takže jeden router se ozývá „tak toto si nezvykaj“, jiný zase „tady se bude hulit akorát z komína“, či „neserrrr“. Jednou přišel pan řídící a cosi chtěl, do toho se ozval dozor „tak toto si nezvykaj…“ a v zápětí „neser!“ No, měli jsme co vysvětlovat. Naštěstí to není suchar a když se ozvalo „já bych si dal ty kaviárové toasty“, tzn. že už to nabíhalo, chechtal se s námi.

        1. Tak z tohoto filmu se v naší firmě preferuje hláška „Bohumile, kurva se neříká!“ a „Ty blbé milionářu, koza se ti oběsila.“
          No a pak z Vesničky „Zase jste se kochal, pane doktore?“ a když někdo udělá nějakou blbost, tak „A barák´s prodal?“
          Zkrátka – některé české filmy takovými krásnimi větami hýří.

            1. Ku—a se neříká, Bohumile… to taky používáme. A už nevím, odkud je „…stanou se horší věci. třeba někomu chcípne kráva… a taková kráva to bejvá živitelka rodiny…“. A moje rozvedená kamarádka, s barákem, hypotékou a dvěma dětmi na krku mi na to odpověděla „že já kráva se na to nevy…..“

              1. Miluju filmovou větu: „Dejte si bábovku, ta vás postaví na nohy.“ Říká ji (tuším) Jindřich Plachta, ale teď nevím v kterém filmu. Docela často ji používám. (nod)
                A snad v Eva tropí hlouposti říká tetička „Stateční hoši“, to já používám v autě, pokud teda neklnu jako pohan, když nějaký debil udělá cosi sebevražedného. Vlastně, když řídím, pustě klnu, když jsem spolujezdec, cituji. 😉

                1. Stateční hoši…. pronesla paní Meda Valentová v Dívce na koštěti (když Rousek, Bujnocha a …. a…. ten třetí mlžili, jak Honza spadl do studny a ….atd.) A vždycky mě to shodí ze židle. Ta její prvorepubliková dikce je báječná.
                  Z Evy, co tropí hlouposti miluju hlášku Pane! Běh sílí srdce a plíce a já svou sestru miluji!

                  1. Juj – Eva je můj nejoblíbenější film pro pamětníky a v neděli mi ji zase dávali. „A puntyk tam udelala!“

                    1. Nevím o tom, ale tetička je kouzelná. A opravdu už dnes nepřijdeš? Anebo – Jestli já vás neměla máčet ve studené vodě, když jste byli malí…..

            2. Počasí na jihu (rain) (rain) (rain) . Doufám, že se ti malí pitomci (myslím štěňata) schovají pod střechu. Úplně zavřít je nemohu, buď by zbourali příslušnou část baráku, nebo by jim některá z velkých holek stejně otevřela, protože by ječeli. Zima jim nevadí, zmokli už taky, ale takovéhle počasí je hnus.

  38. Dobré ráno všem,

    u nás je velmi oblíbené úsloví bezohledně nespolupracující. Poprvné ho řekla starší dcera, když pomáhala s oblékáním mladšímu sourozenci a ten vůbec nespolupracoval….. 😀

  39. Dobré ráno, myslím, že v každé rodině existují vlastní originální hlášky velmi často převzaté od dětí, (u nás se zásadně neříká mol, ale moň, výraz naší tehdy dvouleté Lenky). (chuckle)

    A venku je skutečně hnusně, (rain) a (rain) a zasekává se nám nějakej bazmek ve dveřích, které tím pádem nejdou zabouchnout a my si nemůžeme v klidu v práci přečíst Zvířetník (devil) (devil) .

      1. Už toho (rain) je Liberec, Liberec (nevím, proč by to furt měla mít kontě Aš, říkával můj tatínek).
        To není schválnost, nevím proč si tatínek vybral zrovna Liberec 😡
        No konečně 2+3

        1. Já zase k „Až Až“ dodával „Až Jablunkov“.

          A když jsem si nebyl jistý, jestli se říká „konec, zvonec, Jablonec“, anebo „konec, zvonec, Liberec“, tak jsem to úsloví rozšířil na „konec – zvonec – Jablonec – Liberec – Bedřichov“. (V Bedřichově máme chalupu, kam jsme jezdili na prázdniny.)

  40. Jó, u nás jsou také tradované Přebrepty – i když děti je tehdy myslely vážně. Dcera z kina přišla z nějaké pohády s očima na vrch hlavy, že tam byl taky „tupír“ – ne nešlo o účes, ale už tehdy upíra (dnes by to nikoho nepřekvapilo). Když řvala, že tam má „nic vabunkáču“ tak jsme byli s rozumen v koncích (po podrobném výslechu a prohlídce se zjistilo, že je to nit z punčocháčů). Princencán mého švagra je celkem srozumitelný. Kdysi tentýž dědečkovi (snad až prorocky) pravil „dědo, já ty holuby vyžením“ – nevyženil holuby, ale koně. Holuby jen vyhnal.
    Moc moudrá je průpovídka dědy MLP, „stovku mít a nemít, to už jsou dvě stovky“. A jeho životní filozofie: „ono to nějak dopadne, když ne dobře, tak aspoň špatně“ (děda přežil koncentrák jak německý, tak komunistický)
    Jó, úsloví, nezvolila jsi trochu malý formát?!

  41. Jéje, takových úsloví máme taky hodně – akorát si na ně zrovna nevzpomínám (chuckle) !
    Ale když jsme z něčeho nadšení, tak říkáme „Stolička a čelá dževená!“ (to vyřkla sotva dvouletá Terka, když dostala od strejdy stolaře malinkou stoličku).
    Jinak, když hledáme všelisjaké porichtungy, popisujeme slovy „Takový rovnák na ohýbák“ a každému je to jasné.
    No přes den si určitě vzpomenu na další šperky (rofl) (rofl)

  42. Dobré ránko želám. Tu (rain) alebo leje. Zatiahnuto, pochmúrne. Článoček od Vave nemá chybu!
    1 plus 2 – no nevyuži to! (dog) (cat)

  43. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)

    Synoveček brzy a docela dobře mluvil. Znal snad všechna zvířátka – opice, kokodýýýl, tygl… vše bylo poměrně jasné. Jedna specialita se našla – dodnes ji všichni používáme – NONUNA (chuckle) Uhádnete, co je to ?? (wave)

    Mlaďaska vnesla slovo škáda. Taky dodnes čokoládě jinak neřekneme.

    1. NONUNA – že by chtěl říct no kuna (rofl) ? Taky by to mohla být žirafa – má to stejně slabik (chuckle) !

      1. nee – je to zvířátko – není to ani kuna – je to zvíře exotické, v liberecké ZOO chované

        1. Jak snadné, milý Watsone, to je přece SLON.
          Když jsem u zvířátek a Xerxové. Dcerka asi ve dvou letech viděla svou první dogu. Nekompromisně na ni ukázala a pravila „táva.“ Že je to pejsek a ne kráva jsme ji tenkrát nepřesvědčili.

          1. pche – slon byl slon… tam problém nebyl (chuckle)
            Na krávy, koně, telata je Betka zvyklá (rofl) Ale ondá jsme potkali špunta sotva chodícího a ten zcela jasně pravil – mamííí hele dogááá (wave)

              1. Žirafa? U dětí mě nepřekvapí nic, Kuba taky stonožce říkal ňaňa- a jak jsem si mákla, než jsem přišla na to, co tím myslí!!!

                  1. Xerxová, nechci zpochybňovat váš úsudek, ale jsi si jistá, že jste to slovo identifikovali správně? Nonuna bude spíš dikobraz, veverka nebo paní, co prodává cuc na špejli (rofl) !

                    1. to bylo zcela jasné – i v knížce zabodnul na obrázek nosorožce prstík a zřetelně hlásil NONUNA

          2. Dogááá. No to je taky zdroj hlášek. Šli jsme po chodníku, proti nám chlapečekcca 3-4 roku, na protějším chdníku krásná doga. Chapeček vydechl:“mami, hele – konik“
            Jinak dalmatin byl v době našich začátků neznámý pojem, ale pak se objevil film a 101 dalmatinů znalo každé dítě. Jenže ten jazyk: a tak dítě které šlo prti a vidělo KONEČNĚ ŽIVÉHO dalmatina se zarazilo a vzrušeně vykřiklo: mamííí, mamííí, hele….. (teď blok)… delfínek (rofl)

            1. Naše dalmatinka byla zase jednou (podotýkám, že v červenci) považována za zasněženou. (chuckle) Korunu všemu ale nasadil v Jugoslávii jistý horník (těžký přízvuk a nalamované oči), který viďa psindu zařval: „Děcka, vidite? Pravy afghansky chrt.“ Že jsem smíchy neupadl má na svědomí Nikinka, protože to považovala za výzvu k přivítání a škubla. Hrdinný objevitel afghánského chrta strachy málem vyšplhal na lucernu.

              1. Achich ouvej, achichichichi, (rofl) (dance) (rofl) (dance) (rofl) máš mě na svědomí, drahý příbuzný! (clap)
                Jsem tak zařvala, až se u mě seběhla celá firma, a to mám zavřené dveře. Svedla jsem to na úlek z pavouka (bug) a následný záchvat kašle, ale nevím, zda jsem právě neutrpěla navěky na věrohodnosti a praudomluvnosti. (chuckle)

                A ještě ke všemu 4+9!

        2. Chtěla jsem vítězoslavně napsat „Arona“, milá Xerxová (inlove) , ale píšeš náhle, že to je zvíře chované v ZOO, tak to Aronka nebude, to by Tě tam museli chovat taky. 😉

  44. Těšila jsem se na dorta a ono kudla…
    Paní doktorka mi k recepisu na prášky přidala rozkaz, abych se stavila v cukrárně a dala si pořádnýho dortíka. Poslechla jsem. Výběr v cizí cukrárně nic moc, ale zaujala mě taková docela velká kostka, zalitá čokoládou, tak jsem si jí tedy dala. Po boji se do toho zapíchnout umělohmotnou lžičkou konečně tvrdá hořká čokoláda rupla a na talířek se vysypal strouhaný kokos. Suchý, bez pointy, a bylo ho moc. Ne že bych měla něco proti kokosu, naopak takovou margotku mám ráda, ale cpát se suchým strouhaným kokosem na tenoučkém podkladovém těstě a hořkou čokoládou? Brrrrr.
    Těšila jsem se na dorta a ono kudla…

    1. To jsi měla reklamovat. Chtěla jsi dort a ono se z toho sypou piliny….. Z dortu má vytéct krém, šlehačka, vaječný koňak… Ale sypat se z něj nic nemá. Takový nekázeň! Škandál!

  45. Milá Vave, to jsou krásné hlášky 🙂 Moc se mi líbí to „pochystátor“, to opravdu vyjádří vše – s dovolením předám v rodině. (rofl)

    U nás se už řadu let k narozeninám traduje gratulace – „přejeme ti, abys nám ještě dlouho vydržel (a)“. Tak totiž kdysi s velkou upřímností popřál můj synovec své tehdy asi 75leté babičce (mé mamince). No a tak mi si to teď přejeme vzájemně též – nakonec co lepšího si přát, že? 😀

  46. Jj, velikonoční koledy mě taky potěšily. Dlouho jsem hledala alternativu k oblíbené „Hody hody doprovody“ , až jsem v jedné knížce našla „Ben ben ben, blechy ven“. Dětičky se to bleskurychle naučily, bohužel ten nejzdatnější koledník umí jen tu první a nedokázala jsem se mu vyškubnout. Zato ty ostatní jsme dokonale převezly se slovy: “ Jestli chceš koledu, tak si mě chyť“ – následoval sprint kolem chalupy. Koledníci zjevně nečekali, že na krátké známé trati vyvinu takovou rychlost a tak jsem schytala jen pár symbolických.

      1. A teď už to víš? Mně totiž napůl baví a napůl rozčiluje, jak to všude píšou „doprovody“ 😉

          1. Ano, díky moc, milá Kaa! (inlove) Už jsem to někde kdysi četla, ale hlava děravá neudržela. :O

Napsat komentář: Bubu Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN