Poněkud opožděně přeju všem krásné svátky a moc děkuju za došlá přáníčka, oplatit je letos nemůžu, teď už nic nestihnu.
A specielní díky vzkazuje Pizizubík, ráno vypadal on i rány velmi slušně, vrkal na mě a chtěl mazlit. Po dnešní kontrole je sešitý bez narkózy kovovými svorkami, u každé rány má ponechanou dírku, skrzevá kterou musím proplachovat dezinfekcí a cpát mastičku. Kdybych to nedokázala(tedy kdybych ho nedokázala udržet), budeme jezdit k panu doktorovi domů. Ve středu další kontrola. Cestou zpátky jsem koupila celý kuře jenom pro něj, tak mi ho bylo líto, a teď mu dávám kousíčky libovýho masíčka se žloutkem. Chutná mu hodně. Marodka je v koupelně, přes kterou se jde i na záchod, takže dnešní návštěvu jsem donutila chodit na kadiboudu a ruce si myli v kuchyni. Ale on to byl synáček s rodinou a synek je hodně kočičí, tak to vzali jako samozřejmost.

My v Kočetii na velikonoce i jiné svátky v zásadě prdíme, páč slavíme, když vyvstane potřeba a né podle data, ale panička možná předrbe okna, aby se kočičkám lépe a zářivěji povalovalo na dekách a v květináčích na parapetech. A taky aby sousedi viděli. Eště uvidíme, budeme-li činorodí… 😉
Ostatně holky dostaly k jaru fontánku a osení a dneska ráno vařenou rybišku (Bětulka se napráskla tak, že už dvě hodiny nehybně tráví na gauči, jen jen si odříhnout) a ještě chápavý majitel krámku tajdle u nás na kopci, co už pochopil, že když do koutka k drogerijním věcem občas přihodí pytel kočkolitu a nějaké to krmivo, tak že je ´udá´, pořídil nové kapcy. Eště je neznáme, ale nekupte kapsičku za 9 káblí, zvlášť, když minulé kapsy za 9 byly whiskasky a minulé paštiky za 9 Babetka i Pusa zbožňovaly – hned jsem učinila kontrolní nákup. Zvěřina, hovězí, kuře a ryby – to by v tom byl čert, aby se po něčem z toho holky nevoblizovaly… 🙂
Než Vám popřeji krásné a veselé, na což ostatně coby bejvalá velmistryně ve výrobě voskových kraslic mám stále nárok, příjemná historka ranní:
Už jsem se kdysi zmiňovala, že v našem domě bydlí celkem tři pesíci, tedy od zimy už jsou čtyři. V mém vchodě bílý, teď už spíš žlutý stařeček Buddy, vedle zbytek. Přibyla starší buldočinka, s kterou jsme se během zimního odhazování závějí dobře poznaly – totiž zejména páníčci si pochvalovali, že než se vyklobají na první ranní procházku, už mají prokutanou stezičku. (sweat) – Tím naznačuji, jaká to byla fuška.
Soused z vedlejšího vchodu už tak druhý rok se svým pejskem „co genofond dal“ o letních víkendech snídá za domem na trávníku. Pejsek se vyvaluje na dece, páník fetuje hrnek kafe, někdy s sebou mají míček nebo jinou hračku, ale popravdě obvykle se jen vyvalují. Nu, také venčení, co by ne, pesánek také už není nejmladší…
Dnes vleču domů nákup a dotyčný soused, jak zřím, má putovní úklidové koště a pln elánu vymetá pěšinku k popelnicím. Oběhnu keře – a co nevidím? Pesíček je rozložen vedle vchodu na své dece! Asi aby brouček nemusel moc chodit nebo nedejpánbu léžet na studeným asfaltu či dlaždicích nebo – fuj ten hnus – na trávě! Když já jdu dělat velkej úklid, snáším ze schodů kyblík s jarovou vodou, kyblík na smetí, malej smetáček s lopatkou, velkej smeták, někdo ještě tahá pracovní rukavice na sbírání smetí z trávníků nebo podobné vychytralosti – tenhle paníček tahá psí dečku, aby bobánek, než páníček uklidíčkuje, ležánkoval na pohodlníčkovém. No nejni to rozkošné? :* Jak jsem zrovna míjela na ranním slunci klimbající zvířátko, vyklusal z domu další objekt na ranní nákup, chápavě a znalecky pousmál a opatrně pejska obešel.
A pak že to nende!

Tak pohodové Velkonočky všem a výhradně podle Vašich představ!