Jelikož nás panička konečně vzala na Setkání tak někteří mě už viděli „naživo“(pozn. Hlavně slyšeliJ) a pro ostatní a osvěžení paměti, jsem Kerry blue terier, no moc blue ještě nejsem ale budu! Narodil jsem se 13. 9. 2006 v Kroměříži mamince Jacquelině a mám ještě 3 brášky.

Panička se na nás byla dívat poprvé když jsem byl ještě hodné malinký to si ji moc nepamatuju, ale o pár týdnů později jsem už tušil, že by s ní mohla být sranda a jelikož se mluvilo o nejhezčím štěňátku – jako o mě, je divné, že ti lidi to poznají sotva stojíme na nožkách, tak jsem preventivně usnul Páji na noze, aby jako věděla, že jsem to Já!!!

Dopadlo to dobře a v listopadu si pro mě přijela. Cesta autem se mi vůbec nelíbila tak jsem poblinkal všechno kolem a ještě dlouho mi trvalo, než jsem si na cestování zvykl. Dneska mám auto rád, protože nás vozí většinou za zábavou a to já můžu a taky rád se dívám z otevřeného okna. Při cestě mezi utíráním poblinkaného čumáčku mi panička vyprávěla, že na nás doma čeká kamarád Frogi a že musím být na něho hodný, ale nějak mi zapomněla říct, že to není pes ale stodola a když jsem ho viděl prvně tak jsem ho raději seštěkal, aby jako věděl, že já se nedám!!!

Panička nelhala když říkala ,že je Frogi hodný a fakt, vůbec mu nevadilo, že na něho štěkám, ani když jsem mu stál opřený o rameno a taky si nechal okousat náprsenku! Z toho ovšem nebyla nadšená panička, prý Frogi vypadá jak oškubaná slípka. Nevím co je oškubaná ani slípka ale Frogi vypadá stejně jako já výborně, ne? Taky si se mnou hrál, hlavně na přetahovou a hoňku a vlastně si na toto hrajem pořád sice ne tak často, protože venku nemá Frogi čas, furt čte ty pesemesky a píše pak svoje.

Naštěstí na mě Pája myslí a nosí mi ven balónek a tak si hraju jenom s ní, i když s Frogim je větší psina. Páji musím balónek donést, Frogiho si lovím a taky se s Pájou nepřetahuju a někdy mívá úplně ty nejblbější nápady, třeba mi hodí balónek, nechce mě za ním pustit, prý mám čekat na povel – nějak pořád nevím, co to vlastně znamená ten povel, a pak teda už smím tak mažu a sotva ho bafnu už mě volá zpátky a musim si sednout – copak mám čas??? A pustit až mi ona řekne – no to by se z toho jeden zbláznil, takové zbytečnosti! Ale teda, aby měla radost tak jsem ji nechal, aby mě naučila „podej“ a to jí dám tenisák do ruky, ale ty zbytečnosti s tím sezením ať ode mě nečeká!!!!

Další srandy, které děláme, jsou agility a obrany. Chodíme kvůli nim na cvičák. Ani nevím, co dělám, raději asi mi je to jedno hlavně, že můžu lítat a štěkat. Sice i tady jsou ty povely (fuj) ale už vím, že bez nich ta sranda není ono tak jsem dovolil Páje mě naučit „stůj“ – to kvůli zónám, víte co je zóna?? Zóny jsou dvě, nástupní – na tu vyběhnu a sestupní -po které seběhnu dolů, a jsou na překážkách typu kladina, houpačka, áčko, a na tu zónu musím šlápnout aspoň kouskem jedné packy a když to na závodech neudělám tak rozhodčí zvedne ruku a hnedle máme chybku.

Další co umím je „čekej“ – to sice nedělám rád ale vím, že mám čekat až mi Pája mávne a s tím souvisí „vpřed hop“ a pak tunel, ty mám rád ale někdy na závodech vlítnu do špatné díry a je z toho průšvih – diskvalifikace, slalom rád nemám, nechápu proč se musím proplétat mezi tyčkama, a ještě rychle, vždycky se to snažím Páji říct ale ona mě neposlouchá a pořád jen sem-tam sem-tam tak teda jako jdu ale nadávám celou dobu. Agility mě baví a taky tam mám paničku jen pro sebe. Frogáška mám rád, je to můj starší brácha a kámoš ale jsem malinko sobecký a o paničku se dělit nechci s nikým!

Obrana je taky super, když Pája začne doma balit do cvičákového batůžku postroj a řetízkové obojky a můj náhubek tak víme oba, že jdem kousat – tak se tomu taky říká, jinak oficiálně děláme sportovní kynologii. Jakmile mě Pája obleče do postroje, dostanu řetízek místo klasického obojku a před tím než dojdu na řadu jsem odložený v kotci s náhubkem, kde se hrozně těším, že nemít ten náhubek tak se zakousnu do pletiva a rval bych se s ním. Pak mě Pája vysvobodí z kotce (odkladačky), sundá mi ten hloupý koš a jdem na to!!

Jarda nebo Vašek(to jsou naši výborní figuranti) mi dávají kůži nebo peška a já se zakousnu a pak se spolu taháme a tak pořád dokola a nejlepší je, že můžu štěkat jak chci. Bohužel i to této srandy mi nacpali povely a tu na mě zkouší pusť, lehni – hlídej, revír… a já protože jsem hodný a chci jim i sobě dělat radost tak teda většinou poslechnu, ale pusť se mi nechce! Napřed ode mě chtějí abych držel a sotva se zahryznu už abych pouštěl a hlídal a čekal, až dojde Pája!

No a když už toto všechno teda trénuju tak jsme se byli už 3x s Pájou předvést na závodech, sice jsme ještě nevyhráli, ale aspoň ukazujeme, že nejen služební plemena můžou kousat. Jé já bych úplně zapomněl, že mám taky dvě zkoušky ze základní poslušnosti, tam vám bylo povelů!!! To byla děsná psina jen mi Pája za cviky nedávala žádné mlsky. Ale všechno dopadlo, jak mělo a jsem 2x základně ovladatelný, heč. (pozn no psina to byla, Terry byl rozjívený, Frogi je šťastný jak 3 blechy když může předvádět sedni-lehni-vstaň, ale Terry nemá čas na takové hlouposti).

A jaký jsem doma??? Báječný – jak jinak. Už jsem se naučil i odpočívat, a že v noci nesmím štěkat ale spinkat. Taky rád pomáhám při vaření, asistuju při přípravě jídla, jsem vrchní ochutnavač a kontrolor, tu jsem se díval, jak se dělá omáčka a jak se smaží rybka, jak je naskládané nádobí ve skříňkách. A jak se to vlastně dívám? To mě vezme páneček do náruče a všechno mi ukazuje, tak jsem děsně chytrý pejsek.

Ještě bych vám napsal i o výstavách ale to až příště protože začíná peřinová válka a tam já nesmím chybět!!!! Frogi už válčí s pánečkem… Tak se mějte a já si jdu zakousnout svůj polštář!!

Váš princ Utěrka I.