PSI: Jsem Bulis, mops Bulis

Několik let po smrti milovaného čau-čau, samorosta Fokyho, se rodiče usnesli, že by jim další pejsek nebyl proti mysli. Vzhledem k tomu, že bydlí v paneláku bez výtahu, už nechtěli středního psa, ale malého pejska, kterého by v případě pohybových obtíží mohli nosit. Volba nakonec padla na mopse, a tak 12. 8. 2007 přibyl do domácnosti mých rodičů vyjukaný uzlíček, kterému jsme vymysleli jméno Bulíček. No, vyjukaný byl asi tak čtvrt hodiny.

Přírodní versus společenské plemeno

Je velmi zajímavé zažít společnou domácnost s přírodním plemenem, o kterém mnozí tvrdí, že to je kočka převlečená za psa a následně se společenským plemenem, které člověka zbožňuje skoro stejně vášnivě jako kus žvance. Zatímco čau-čau miluje polehávání po zahradě a meditování nad smyslem psího života, přičemž společnost a jídlo vyhledává jen občas, tak mopsovi tímto programem nikdo radost neudělá.

Vypuštění SAMOTNÉHO mopse na zahradu by bylo provázeno nevěřícným pohledem „No to snad nemyslíš vážně?“. Mopsovi je vcelku jedno, jak velký či malý příbytek je, on především potřebuje být v blízkosti svých lidí anebo alespoň jakýchkoli lidí. Jeho hlavní obava spočívá v tom, že by mohli zavítat do lednice a bez rozdělení se s ním něco zblajznout.

Chce-li někdo poznat, co to je zhmotnělý stín, nechť si pořídí mopse. Každý člověčí pohyb po bytě provází věčné capity cap s tím, že jakákoli nepředvídaná změna směru vede k zamotání psiska pod nohy a k následné baletně akrobatické etudě nazvané „jak nezašlápnout mopse“.

Zatímco čau čau na procházce vyžaduje bez milosti svou obvyklou trasu a pod půl hodinu ho nedostanete s tím, že jít domů se vzpírá, mopsovi je úplně šumák, kam jde, hlavně že jde na procházku SE SVÝM ČLOVĚKEM a domů se vrací radostně, zejména čeká-li ho tam kus žvance.

Samozřejmě ho baví očmuchávání, očůrávání a oblizování rohů, ale na procházky je nenáročný a na dlouhé výlety není kvůli sklonu k přehřívání stavěný. Nemám to ověřené, ale zdá se mi, že Bulis má dokonce kladný vztah k vodítku, protože tím je jeho pouto k člověku dokonale zhmotněno.

Mopsí slabůstky

Byli jsme varováni, že mopsi špatně snáší samotu a jsou poněkud pomstychtiví. Pokud například není nikdo doma, pomstí se mopsík tím, že vyskočí na stůl (ano jsou dobří skokani) a tam názorně předvede, že na své lidi ehm.. kálí.

Tak něco takového Bulíček neprovádí, říkala jsem si celý dlouhý rok. Samotu snáší velmi dobře – zdá se, že to je pro něj konečně chvíle, kdy se může pořádně vyspat, protože jinak ho jeho přirozenost a žaludek pudí capkat za svými lidmi a v žádném případě není to naše zlato pomstychtivé.

Ovšem pak mi přišel mail od táty, který nemohu necitovat: „Představ si, že včera jsem málem zahlušil naší obludku. Kdyby ho někdo po ránu chtěl tak jsem mu ho dal. To hovado mě probudilo ve 4, a když jsem ho odehnal, tak mi pochcalo triko na křesle a vychcalo se v kuchyni. Je to prasák!“

Další věc, která vyplývá z tátova mailu je to, že Bulis je ranní ptáče. Vstává mezi 3-5 hodinou ranní, přičemž ve většině případů nejde o akutní potřebu, nýbrž o to, že pejsek je odpočatý, rozverný, rád by se veselil se svým člověkem a především neodkladně posnídal. Na toto téma mi přišel další mail:

„Tvá alikvótní část Bulise vstávala ve 3.00 hod, moje ve 4.00 hod. Pouze tvá část drsně položila trusnici v kuchyni a pak si na hoďku ještě lehla. Ven jsme šli ve 4.00 hod. Prostě někdo si pořídí psa, a někdo to odnese!“

(Pro vysvětlení – alikvótní část Bulise představuje částku, kterou jsem na koupi pejska přispěla.) Poté, co jsem tatínka politovala, tak napsal: „To zná každý, kdo má psa a zvláště ignoranta jako je mops. Nikdo nám neřekl, že je to hodule žravá, zato všichni tvrdili, že to je milý rodinný psík. Poznání se dostavilo až po zakoupení obludky!“

Více než pozitivní vztah mopsů k jídlu, Bulise nevyjímaje, je přímo legendární. Konkrétně Bulislav zbožňuje cokoli kromě pečiva, a to včetně ovoce, zeleniny a nejrůznějších mastiček. Poté, co jsme se řídili radou paní Sehnerové, že štěně má mít dostatek kvalitního jídla a také příručkami, že mopsí štěně má mít pěkné bříško, jinak je podvyživené, došlo k tomu, že nám Bulíček lehce přerostl. Někteří lidé dokonce tvrdí, že to je pěkný tlusťoch, ovšem já osobně jsem přesvědčena, že je jen urostlý pes s dokonale vybudovanou kostrou a muskulaturou.

Mopse si prý nemají pořizovat slabé osobnosti, které neumí říct „ne“ neboť správný mopsík, i kdyby měl puknout, dokáže kdykoli spáchat dokonalou hereckou estrádu na téma „podvyživený pes na pokraji smrti hladem“. Například já mezi tyto osoby nepatřím. Po týdnu dovolené rodičů, kdy jsem o něj pečovala, dokázal přibrat kilo živé váhy. A teď si představte mopse, kterému byla nasazena dieta, byť mírná. Ano, je to tak, zažíváme kruté okamžiky v životě lidském i psím. 

Dalším poznávacím znakem mopse je takřka nepřetržité línání. Prakticky s každým pohybem trousí závěje chlupů. Chovatelé však o této vlastnosti taktně mlčí. Potkali jsme rodinu vlastněnou mopsem, která dokonce považovala neustálé línání mrňouska za příznak nějaké strašné choroby a vyrazila s tím k veterináři. Ten, aniž by se smíchy zakuckal, předepsal jakýsi lektvar, který rodina pejskovi trpělivě mnoho týdnu vtírala do srsti. Již tak bohatá srst ještě zkvalitněla a mopsík o to radostněji pokračoval v chlupatizaci domácnosti. Papá onehdá prohlásil, že když vidí vysavač, může ho čert vzít.

A pak je tu jedna žinantní slabůstka, kterou se málokterý majitel mopse pochlubí. Tou jest značkování. Ochcávání botníku a kuchyňské linky je vášeň, které se Bulis doposud nedokázal vzdát. Kupodivu je natolik inteligentní, aby své podvratné akce nezveřejňoval, takže byl dosud dopaden jen asi třikrát. Ačkoli byl okamžitě ztrestán, k pozitivnímu posunu dosud nedošlo. Vysloužil si alespoň přízvisko Chcanec.

Mops a umění

Málokdo by tomu věřil, ale mops umí být i obstojnou můzou. Často slouží jako předloha pro pohádkové bytosti a mimozemšťany. Mezi nejznámější mopsovité tvory patří Mistr Yoda, tupoun Stoupa ze Šmoulů, Strýček Fido a mimozemšťan Frank z Mužů v černém. Čím to je, nevím. Každopádně jedno mají všichni mopsíci společné. Jsou to heboučcí, veselí a přátelští pejsci s lišáckou jiskrou v oku. No řekněte sami, lze něčemu takovému odolat?

Věnováno Tojefukovi

Aktualizováno: 23.3.2010 — 18:51

130 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. šmarjá jaké rádobyanglickočeské hovado zde zasírá prostor? Jde zde o bibíky mopse. Jednoho máme a je to božský tibetský medvídek!!!

  2. Mopsíky miluju a celkově psi (h) (inlove) škoda že žádného nemám ;( ale jenou naše překecám (sun) určitě 🙂

  3. Marku, k tvým narozkám i od klokanů samé jen to nej a nej!!! A ještě gratulace k parádnímu zvládnutí Nového Zvířetníku, vypadá báječně. Tož ti připíjéme ohnivým jiho-australským mokem na další úspěšná léta

  4. Tak to zatím vypadá, že máme doma též společenské plemeno, které si nechá ukrást obojek. Navíc máme malé společenské plemeno (chuckle) , takže u jídla bez problémů může slintat na stůl.

  5. Jsem usmátá, dokonale usmátá. (rofl) (rofl)

    Parádní vyprávění ještě umocnily fotky a zcela jasně výmluvné výrazy mopsích očí .

    Bulisku a Jezevče (Petro) , díky.

    1. Mily Marku – vsechno nejlepsi k narozeninam a veliky dik spoluvytvoreni novych stranek a za bezchybne webmasterovani. (^)

  6. Noné, Buldo, vodkaď já Tě znám?! 😉
    Předně se omlouvám těm, jimž dlužím pcaní, zejména Kočce V. – zas jezdím hlídat a než bych spouštěla spřátelený kočičí počítač, rači se poflakuju po zahradě a počítám pupence.
    Gratuluji všem tohtotýdenním oslavencům a setrvale držím palce všem oslaBencům. (Slovní hříčka mi nedala, ale držím pevně.)

    No a k Buličím vočkám. Sem o vánocích vcapala k ségře (byvší spolumajitelce mnoha dog, dvou dobrmanů, boxera, vlčice… a to je asi všecko). A co nám to funí pod stolem a rozsvětluje po odchodu posledních pesů zatmělou domácnost? Mopsík. Mops s úžasně složitým jménem typu von, v němž se vyskytovalo i něco jako Bernie nebo Barnabáš, tudíž se pesínovi říká Bóbika – dle již obecně známé reklamy „Pohlídáte mi Bobíka?“ 😀

    Sestřina snacha uchovnila mopsinku, že aspoň jedna štěňátka, a dotyčná (štěnátka) narvala do spřízněných domácností – a musím přiznat, že v tomhle případě měla zvlášť dobrý nápad. S nyní asi třičtvrtěročním psem se nenudíte ani minutu. FURT to chrčí, mlaská, funí, kníká, vrtí, kmitá, bobruje do ponožek, cpe se pod svetr, civí do talíře, oblemcává klíční kostě, žužlá ušní lalůčky, POKUD už se odmístí od jedince, tak jen proto, že kolem projde prapanička ke sporáku, tak co kdyby vodtamtaď něco do misky… švagr, bývalý velmistr přes co největší a nejstrašidelnější baskervily s ním zachází jak s pantoflem, zvedá ho, odhazuje ho, třepe s ním, vymýšlí mu ohavné přezdívky – a Bóbik ho sleduje stále zamilovanějšíma očima a v náruči se mu telelí blahem. Hlavou zabořenej do pelíšku stěhuje dotyčný pelíšek po celým obýváku dokola, prdelinkou se může uvrtět a zřetelně občas blahem učúrne.

    A závěr? Všichni mají co dělat, všichni se můžou přetrhnout, aby se Bobánek dosyta vymazlil a napapinkal, babička celá šťastná zas může vařit pro psa a nemusí kvůli tomu do garáže (kde mívaly dogy vlastní kuchyň: vařič, lednici, i nádobí, vážně) a z mého pohledu hlavně může Bětulásková setrvat klidně půlden a furt je o čem povídat a čemu se smát a to taky pokaždý nebejvalo, čili z Kočetijního pohledu – ať žijí Bulísci!! (dog)

    Zprávy z Kočetie. Holky dnes dostaly k velkonocům velkej květináč vzrostlého osení. Normálně u něj strávily půlden, vlastně doteď sedává aspoň jedna na kuchyňském stole, mžourá z vokna a roztržitě okusuje travičku a prej že vejce už barvit nemusím. 😉

  7. Bulísku, ty jsi vážně Bond, James Bond, dovedu si tě představit v koženém křesle anglického klubu jak popíjíš sklenku Martiny, protřepanou nemíchanou (d) pěkně nožku přes nožku , s červenými ponožkami na tlapkách. (rofl)
    Těším na další úžasné mopsování, taková osobnost musí mít přece i další úžasné příběhy. (h) (y) 🙂 (wave)

  8. Dalmi nám všem děkuje za palečky – její akce stále pokračuje, končí teprve zítra, takže já se přimlouvám, ještě si na ni občas vzpomeňte. Děkuju. (h)

  9. POZOR! POZOR! POZOR!
    Zvláštní a mimořádné hlásání! Náš milý webmajster má dneska narozeniny! (music) (^) (dance) Jsem trouba, že jsem si vzpomněla až teď! 🙁

    Takže, milý Marku (h) , omlouvám se a přeju Ti všechno nejlepší a moc Ti děkuju za všechno, co pro nás děláš. (f) (sun) (f)

    1. Všechno nejlepší k narozeninám, Marku,a ať Ti jednou dá někdo v životě taky takový dárek, jako Ty jsi dal touhle podobou Zvířetníku nám (rose1)

      1. Batýsku (inlove) , dnes byla vycházka bez nehod? Včera jsem se lekla, ale Ty jsi to popisovala s takovým humorem, že jsem se nakonec musela zasmát. (chuckle)

    2. Už se řadím! Marku všechno nejlepší a splnění krásného přání a hodně zdraví a pohody a přátel a…. (h) (rose1) (sun)

    3. Jejky, já přišla domů až teď a hele, Marek má narozeniny. Všechno, všechno nejlepší, hodně zdraví a pohody a tahle fotka je specielně pro Marka:
      http://www.astro.cz/apod/ap020122.html
      (prosím, neptejte se mě moc podrobně, co to je, asi bych pokašlávala a snažila se zavést řeč jinam) 😀 😀 😀
      A všecko nejlepší i všem dalším slavícím.
      (rose1) (rose1) (rose1)

  10. Hurá, konečně jsem se taky probojovala ke čtení. V práci mi stránky hlásily chybu…a zrovna dneska bych o to nerada přišla. Taky se jedním fešáckým mopsíkem Bobešem kamarádím. Hned jsem poslala odkaz na článek jeho majitelům.

    1. Ojoj, ta je ale krásná! Copak Kazan by se nevěstě nebránil, ale je za vodičkou, za vodouuuu! Takže nic (shake) Stýská se mi… (u) Ale jsou to pěkné stránky akční paničky…:)

    1. LALALLALALA, Jsem Hujer. A) mám už přihlášku odsouhlasenou
      B) dnes jsem dala příkaz mému zaopatřovacímu ústavu (ČS). Pokud to nepůjde omylem do pryč, tak to má splatnost pátek. 8)

      1. Já bych chtěla být taky Hujer 😀 – ale já ještě nemám odsouhlaseno ;( ! Tady se nabádá k posílání přihlášek – tak já zas nabádám k zasílání odsouhlasení – (rofl) (rofl)

  11. No, já jsem nikdy nepochopila, proč si někdo pořizuje pejska s tak častými zdravotními problémy…. Už to chápu! (chuckle) (chuckle) (chuckle)
    Bulisáku, buď svůj!! (y)

  12. Článek po čertech vtipnej 🙂 Bulis se hnedle zařadil mezi mé oblíbence a doufám, že tohle povídání bude mít pokračování! Sestra mé tchyně má taky mopse, teda mopsovou (wasntme) a podle rodinných historek je pomstychtivá příšerně! Ovšem u ní je to dáno nezměrnou rozmazleností 😀

  13. Nestíhám, nestíhám, nic nestíhám (pi) Ale lehké hlášení stavu. Na broučky jsem si vzala brýle – jsou to velicí zahradní mravenci a už lezou i v modrém autě.
    Jirka zítra chemo nemá pro mizernou krev….. (pi) Včera ho zaměřovali na ozářování, má po sobě znaků jak Indián na válečném tažení a jeden bod má přímo na srdce. Tož tak.
    Mějte se tu krásné! (sun)

    1. pokud jsou to velcí mravenci – tak jsou lesní a chránění (bug) – ale dá se zařídit přestěhování (happy) . Sousedům takto přijeli z ochrany přírody na zahradu s velikým sudem, odebrali mraveniště (vykopali ho ze země – jen část byla na povrchu) a odvezli mimo civilizovanou oblast…
      Myslím na tebe mocmoc (u)

    2. Mili Li, jsem s tebou i Jirkou. Vím, že je to těžké pro vás oba. Držte se. (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h) (h)

    3. Lídošku! (h) (h) (h) Kdybys alespoň mohl mít už holky blíž! Ale ono je asi dobře, že hárají najednou, budou to mít rychleji odbyté.
      Jirku moc pozdravuj. Myslím na něj, na Tebe. Dneska zapálím svíčku dřív. (h)

  14. Dneska jsme byli na cvičáku a bylo to skvělé- modrá obloha, sluníčko, tak jsme cestou tam šly pěšky. Trochu mi nedošlo, že je vysoký stav vody, tudíž cestička za zahrádkami byla z větší části zaplavená. Jak je Borůvka estétka a do vody nevleze, o blátě to dneska neplatilo. Vzala to tím řídkým mlaskavým bahýnkem, takže bílá barva na nohách zmizela. Na cvičáku tradičně nadskakovala „pusťe mě na to, já už chciii!“ a pískala zoufalstvím, že ještě nemůže (rofl) Po příchodu se na ni vrhl boxer s rotvajlerem a oslintali ji dost děsně (shake) Ale dostali jsme dneska tenisák do osobního vlastnictví, úplně novej. Cvičitelka říkala, že je hezké, jak je Borůvka pořád natěšená, že se něco bude dít… Neříkali veti a internet, že kastrovaná psice zleniví? A že bude nevrlá? Já bych připustila silně pozitivní vztah ke žrádlu, kde je nutno hlídat množství, ale ten měla už předtím. Navíc věčně lítá jako utržená, akorát teď jí konečně došlo, že se dopoledne unavila a odpadla pod mým pracovním stolem…. 🙂

    1. Vždy si ráda přečtu o Borůvce, myslím, že se psice má fantasticky. Taky bych si zablbla na cvičáku a pískala, že nemůžu hned na překážky, jenže musím pracóvať. A kastrace – nevím, jak je tomu běžně u psů, ale paatuji, že naše Micinka blahé paměti se po kastraci z důstojné kočičí dámy proměnila v hravé kotě, což jí ještě dost dlouho vydrželo. A s váhou celkem nebyly větší problémy, jak Micinka, tak Micánek z toho vyvázli jen s trochu kratšími nožičkami, ale váhu měli celkem stabilní. Jenže na chalupě vždycky měli oba tělocvik.

    2. S tou kastrací je to buď pitomost nebo individuální záležitost. Buffince to taky rozumu nepřidalo, temperamentu neubralo a ani není přežírací. Argus je na tom úplně stejně, akorát u něj místo hormonálních bouří nastaly bouře konzumní – prostě místo ženskejch ho zajímá lednička 😀

      1. Na to ani neni potreba kastrace. To prichazi samovolne s vekem. Jak clovek nebo pes zmoudri …

  15. …jéje, tak to si to s Bulískem pěkně užíváz=te teda! (wasntme) …hlavně asi vaši! (blush). Moc mě ten příspěvek pobavil a ty fotky jsou úžasný! 😉 . Musíš nám někdy o Bulíčkovi povyprávět třeba u dobrého vínka? (d) (rofl)

  16. Milá Jezevče, Bulis je kouzelnej ufounek 🙂 Ten jeho zmuchlanej kukuč prostě nemá chybu a to, jak o něm vyprávíš, taky ne. A k těm společenským plemenům – máme doma tři honiče (ano, baset je též honič v provedení do nízkého porostu 😛 ). Taky se o ně doma přerážím na každém kroku, neb společensky asistují u všeho. (dog)

  17. Bulisi, Bulisi. Jsem tu jen na oběd, ale kombinaci oběda a povídání o tobě jsem asi neměla dělat. Místo toho, abych prchala, si musím střihnout úklid poprskaného pecka. CHJO. 😀 (rofl) Tak se nám ukázal další pomilování hodný exot. Viď Pedrouši? (h) Díky Jezevče za krásný a věrohodný portrétek.

  18. Musím žalovat!!!!!!
    Na tu bestii zrzavou, příšernou, nenažranou, voprsklou, zatracenou, padoucha mizernýho :@ – no už jste to někdy viděli, aby čokl vopeslej sežral syrový neuvařený knedlíky těsně před tím, než je hodíte do hrnce? (punch)

    1. (rofl) (rofl) (rofl)
      Promiň, ale já to přímo vidím. Fila takhle zase ukradla pečené vepřové moment po vytažení z trouby. Taky nám zbylo prd. 😀

    2. Naše doga Linda blahé paměti zhltla štryclu sekané právě vytažené z trouby a určené pro cca 10 lidí. Poprvé v životě jsem viděla tchyni brečet. (pi)

      1. Alka ako 8-mesačné šteňa ukradla pečenú morku z balkóna, kde sa chladila. Morka bola väčšia ako ona, holt foxík je silný pes (rofl) (rofl)

        1. Matýsek, předchůdce Bobeše, sice celou krůtu nezvládl, ale velmi si pochutnal na nádivce. Nacpal hlavu do krůty, cpal, se cpal… Lekl se výhružného kříku mamky, hlava mu uvízla a vypadal jako Mr. Bean… s hlavou v krůtě. 😀 My sice byli bez nádivky, ale krůtičku jsme si dali… A než psíka vysvobodili, vše pečlivě zdokumentovali 8)

    3. uááááááá! Rputinko, to je ale prevít zrzavej! (rofl) Vidím před sebou ten jeho nevinný kukuč! (dog) Hihi, hlavně aby z toho broučkovi nebylo špatně. 😉

    4. A zdá se, že mu z toho ani není zle – jen místama krká – to ten prášek do pečiva – popelnice jedna zrzavá! (devil)

      1. Blesánek má prostě rád těsto, čemu se divíte? Už od malička uďoubávám z kynutého těsta. Vždycky jsem musela babičce ochutnat těsto na vánočku (jestlipak bude dobrá?) a babička mi říkala „nejez to, poroste ti to v břiše“

    5. Ano viděla 😀 Maminka tak uplácela jednoho ovčouna, kterého jsem měla na výcvik a ona se ho bála. Sežral takto naprosto všechno včetně těsta na knedle (rofl)

    6. Jo, náš první jezevčík Lesan s první kočkou Káčou byli bezvadná dvojka. Ona uměla otvírat dveře, takže jsme museli špajz zamykat. Jednou maminka zapomněla a zvířátka si posloužila božíhodovou husou 😀 . Pak se oba s nacpanejma bříškama uložili na kuchyňském stole, abysme, až přijdem, viděli, jaký jsou kabrňáci (rofl). Kimča měla na kontě těsto na tvarohové knedlíky a půlku Hery – bez následků. Jezevka Dulinka naprosto bezpečně objeví čokoládu – vleze do tašky vytáhne, citlivě rozbalí. Jednou mi maminka zabalila řízek – do papíru, na tácek, to celé do mikrotenové taštičky, to celé do tašky. Tašku i psinu do auta. Ujeli jsme cca 800 metrů ke mně domů, vytáhnu tašku, taštičku, tácek, papír – řízek nikde. Při požírání, ani papírek nezašustil, taková je šikovná(chuckle)

    7. To kámošky ovčoun jednou zblajzl kilo a půl čerstvě vyškvařeného a vystydlého sádla.. a ani se po tom neposr…

      Rputi, jestli Blesan jen krká, tak je to super.. Z toho prdopeče by mohla být torze žaludku jako víno (sweat)

    8. Tak syrový knedlíky ne, ale znám jednu bestii zrzavou voprsklou pochybného původu a diskutabilního vzhledu ( aka šerednej vořech ), která sežrala dvě pečené kuřecí nohy zastrčené v nejzadnějším koutě sporáku. Jak se tam dostala je poněkud nejasné, nicméně ztrestala se sama – bylo jí pěkně zle. Z přežrání.

  19. Milí Zvířetníci,
    díky za milé a vtipné komentáře. Nový Zvířetník je moc krásný a díky Dede, že tak vytrvale a neústupně jak teriéří tvrdohlavec Zvířetník drží a spolu s ní bezvadné jádro Zvířetníků vytrvalců. Ať se Zvířetníku, Zvířetníkům a Zviřátkům daří, vznikají bezvadné články a je nám tu dobře. A na duhu se všichni budem jenom dívat. 🙂

    1. -a kolem každého jádra je ve vesmíru nedefinovatelný a nekvantifikovatelný (prosím Cheta o vyslovení…) shluk dočasně neviditelných obíhajících těles. Někdy se přiblíží k jádru… a zviditelní!

  20. Tak tohle povídání nemá chybu 🙂 milý jezevče, zaskoč častěji, určitě! 🙂 A diskuze mi dodala – naštěstí ke smíchu, protože z toho druhého příspěšvku jsem pro změnu brečela. Jinak vážení, tímto prohlašuju, že chlupatizace domácnosti s huňatými psy aĺa Nazgúlové je zřejmě milosrdnější, i když by to neznalý člověk neřekl! :O Chuchvalce chlupů se sice vyskytují v množství větším než malém, ale s oblečením zdaleka nemám takový problém – pokud si samozřejmě nesednu na psí křeslo (rofl) S těmito chlupáči má psí pohroma jinou tvář – písek, nasušené bláto a kila jiných přírodnin trvale se vyskytujících v obytných prostorách. Můžete psiskám ostříkat nohy i podvozek, svědomitě vysušit ručníkama a stejně z nich postupně vypadávají vzorky hornin i biologického materiálu kdekoliv si na delší (i kratší) dobu lehnou. Myslím, že by mě neudivilo, kdyby jednou v chlupech přinesli i živou ještěrku 😛

  21. To je ale radostný povídání :* , Bulísek je prostě zlatíčko (clap)
    Doufám, že toho čtení o něm bude ještě spousta!

  22. ááááááááááááááááá BULIIIIIIIIIIIIIIIIIIS je jednička!! BULISI MULISI – to mě napadlo hned 😀 . Así máme taky společenský plemeno- neb ať jsem kde sem za zadkem mám psa 😀 . I když u nás to asi nebude společenské plemeno, spíš vemeno 😀
    Ad nepřetržité línání – bože jak se mi ulevilo – to je jak u nás – první kdo přijde domů, probrodí se vrstvou chlupů – tedy teď při výměně srsti, ale i jinak celoročně máme notně zachlupíno.
    Chlupatizace domácnosti – (rofl) (rofl) (rofl) – to je přesný terminus technikus (y) (y) a tatínkovi se nedivím, nikdy jsem neměla vřelý vztah k vysavači, posledních pět let náš vztah ještě ochladl 😀

    a naposled – to věnování….. to je moc hezký (h)

    1. Jo línání. Až mi zase bude někdo tvrdit, že kráktosrský psi nelínají, přerazím ho. Dobrmaní chlupy jsou VŠUDE.

  23. Milá Jezevče, (rofl)
    tak přesně tohle láskyplné povídání mám moc rád. (y) A tys to zvládla naprosto dokonale. Popis plastický jako C-4 (trhavina), nádherné fotky. A ty chlupy? Pořiď si dalmatina nebo staforda (stačí i ridgeback) a to teprvé něco uvidíš! (rofl)

  24. LOL….ustálala jsem to s jenom lehce poprskanou klávesnicí a monitorem :-). Ale termíny jako zahlušit nebo chcanec fakt nemají chybu.

  25. Pořád se nemůžu vynadívat na fotky Bulíska. Teda – už jsem pár mopslíků viděla, ale tento je ze všech nejustaranější 😉 . Na portrétku je úžasný! A sušenku přímo hypnotizuje – to prostě nejde mu nedat aspoň odrobinku. Při představě, co by takový pohled udělal s mojí mamkou – do týdne z pejska by byl kopačák s nožičkama (ona se totiž vyžívá ve vykrmování – a je jí jedno, zda se jedná o žírný skot, domácího miláčka či vlastní (popř. i cizí) sapíky).

  26. Páni, to je nádhera! Okamžitě článek odesílám kolegyni, která má celoživotní slabost pro mopsy (dokonce se nechala s jedním vyfotit ve stylu obrazu „Dáma s psíčkem“ 🙂 ) Teď totiž nastal čas, kdy si chce poprvé pořídit svého vlastního mopsíka… Díky, jezevče.
    Ad chlupy: chodívali jsme hodně v černém, neboť Taz byl černý… Pak jsme zvolna přešli na šedou, neboť Céčka jsou světle šedá. Jenže teď máme dva světle šedé, jednoho černého a jednoho prudce zrzavého kočičáka. Nemáme začít nosit maskáče? Jinak milánkové právě línají a podle množství uklízených chlupů by už dávno měli být prostí srsti. Ale nejsou, nejsou…
    Naše smečka se omlouvá všem, kterým nepopřála, nepochválila… palce potřebným držíme tak nějak průběžně, ale život pádí rychle a ještě rychleji, v pondělí jsme absolvovali první Domči „žákovský koncert“ v ZUŠce, na který jsem málem dorazil ještě obalený blátem z terénní pochůzky kolem Poděbrad… Takže čteme, máváme, myslíme na vás, milí Zvířetníčci, ale psát, psát nestíháme… (h)
    Ale no jo, pořád… jedenáct!

    1. My máme chlupy černé, rezavé, světlé i bílé všechny na jednom psovi (přiznávám převahu černých).
      Kolegyni pošli, ať vidí, že nikdy neví předem, co si vlastně pořídila. Já myslela, že si pořizuji hlídacího psa s fixací na paničku. Teď řeším, jestli mám doma (cat) nebo společenského (dog) .

    1. já tam vidím, „hele von má súšu…. a clubku…. dej mi súšu…. dej…. šmarjá von ji snad chce sníst!?…. a už ji cpe do pusy! no von ji snad sežere sám! já jsem takovej chudák…“
      (chuckle)

    2. Jo přesně, hladový pejsek, který posledních 14 dní neměl ani sousto v tlamě. To znám. 😀 😀 😀 😀 Zrovna tak se na mě dnes ráno díval kocour a k tomu předváděl tanečky ubohého hladového zanedbávaného kocourka. Dostal porci kuřátka, jak jsem o půl hodiny později zjistila, toho rána už druhou 😀 😀 😀 😀 😀 😀

  27. Mopsíci jsou pejsci, kteří ve mně vyvolávají asociaci starých porcelánových sošek psíků. Že jsou to takoví nenechaví žrouti vím od své kolegyně, která je ve vlastnictví takového pokrabaceného čeníšku.

  28. Ty fota jsou úžasný! Opravdu dokumentují, jak ustarané to žvížáto ohledně papání musí být. 😀

  29. Moc moc děkuju za krásný povídání! Hnedle se mi bude líp pracovat… Myslim, že pár vlastností sedí i na ostatní psy (kor ten pohle psa na pokraji smrti hladem) a úplně si to u vás doma dokážu představit. 🙂 Každopádně se těšim na další povídání!

    1. Pohled psa na pokraji smrti hladem zvládáme – KAŽDÁ kočka je totiž na pokraji smrti hladem nejméně jednou denně. Jestli je čau-čau převlečená kočka, protože je individualista a šetří projevy oddanosti, tak mopsí pohled na téma: „To není možný, von to snad sežere sám! A já mám takovej hlad!“ má s tím kočičím taky hodně společného…

  30. Ahoj, Bulislave báječný, na tuhle nakrabacenou čuňu se nedá zapomenout. Jeden kolega míval mopsíka. A byl stejný jako ty. Lehce poťouchlý miláček, co by za pána a jídlo dal duši. Ovšem mopsí chlupy jsou naprosto neukliditelné. A tak se majitelé žemlových mopsíků poznají podle světlých obleků, béžových kostýmků a sukní. Což je jediná šance, jak nevypadat uváleně. 😉 Vítej, Bulíčku, bavíš nás. :*

    1. Nejen majitelé mopsů. Kamarádka má dva welsh corgi. Chodívala hodně v černém oblečení, posledních pár let má spíš světlé, na kterém se světlý či rezavý chloupek ztratí lépe, že… A onedy říkala něco o tom, že vzhledem k množství zakupovaných lepících válečků na chlupy, aby mohla odejít z domu jako člověk, by jí výrobce měl dát množstevní slevu. Tmavší kusy oděvu přenáší bytem zásadně nad hlavou a obléká až u dveří, kde je ještě musí ojet tím lepícím válečkem… (rofl)

      1. Ale jistě…. proč myslíš, že jsem se za posledních pár let poněkud přeladila do černé? Jen poslední rok mi to hedvábná Prachovka poněkud ruší.

        1. To mě nenapadlo, že na světlym oblečení nebudou ty Gastoňákovy rezatý chlupy tak vidět! jenže u nás je to stejnak jedno, páč než proběhnu od dveří k brance, najde si mě barča a hodí po mě aspoň slintem a je jí upe jedno, jakou barvu má moje oblečení. 🙂

      2. Takže velšáčci do domácnosti zvyklé soužití s chlupatci jsou přímo ideální. To je dobré vědět, jsou to toiž moji psí favoriti. Děkuji za varování. A nějaký ten váleček na chlupy? Chlupy (s výjimkou společenského oblečení) jaksi neřešíme. To bychom se uválečkovali k smrti.

    2. Chacha, povídejte něco o chlupech a oblečení někomu, kdo je v držení dalmatina. Když chceme jít někam, kde to chce vypadat slušně, oblíkám se s půlhodinovým předstihem, abych se mohla jakž takž ojet válečkem a psici nemilosrdně zavírám do kuchyně. (pi) 😀 😀

    3. o chlupech mi povídejte, jsem v držení dvou kočičáků. Dlouhostrsté kočičky a bílomoura kočičáka. Žehlím zásadně s válečkem pro odchlupacení, i tak máme chlupy i na prádle. Zvláště černém.

      1. V mé oblíbené knížce o „zen-kočce“ je jeden „čiči-kóan“, který praví: chlupy jsou všude. Tak proč ne na černém prádle?

        1. Tuhle jsem musela nechat Kubovi ušít kalhoty do divadla- v dětské velikosti tento artikl není možné koupit, zato džíny mají všude. Když mi švadlena vracela zbytek látky, můj muž na ni pohlédl a řekl- ta Borůvka tak líná? Jsou na tom nějaký bílý chlupy. Podotkla jsem, jestli si všiml, jakého psa má paní švadlena? Aha jo, světlej labrador…

          1. Zrovna včera jsem převlíkala návštěvní postel, ačkoli v tom povlečení žádná návštěva nespala. Zato Prachovka si ji oblíbila a podle toho to vypadalo.
            OT- Prachovka mě dneska naštvala, k snídani si přinesla ptáčka, pravděpodobně drozda. Tak jsem jí ptáčka odebrala, pietně uložila do popelnice a Prachovce jsem vyčinila „myši, krtky a jiné potvory chytej, ptáčky nech být, čúzo!“ Nebo mi chce nazačit, že podávám málo syrové drůbeže?

            1. To bude spíše tím, že drozd je takový tupější pták, chodí hodně po zemi, pozdě si všímá okolí a tudíž je pro kočku poměrně snadná kořist. Drozdy za mlada chytal náš kocour také a přitom nikdy neměl nouzi o syrové maso. Pravda, kuřecí dostává častěji až v poslední době neb je měkčí než to hovězí srdce, které míval dříve, a tudíž ho i bezzubý dobře spořádá.

      2. V každé slušné domácnosti je určité množství chlupů. Domácnosti zcela bez chlupů jsou silně podezřelé.

  31. Jéééé – to jo úžasné povídání! Doufám, že se s Bulisem nepotkáváme naposledy, protože mopsíka tady myslím nikdo nemá. S tou svou svrasklou hubičkou předčí i Pedrouše a to už je co říct 😀 !

    Ale jak to tak čtu, tak vidím, že pámbu držel nade mnou ochrannou ruku. Totiž když Terka srdceryvně žadonila o pejska a my se začali zajímat, co by bylo pro naši rodinu vhodné, mimo jiné mě napadl mopsík. Ovšem zbytek rodiny se zásadně postavil proti – prý s takovým ksichtem po sídlišti chodit nebudou! Jak já byla smutná, že mi držtička neprošla ;( ! A teď si říkám zaplaťpambu – mám psa, který nelíná, není pomstichtivý, vstává zaroveň s paničkou, neničí zařízení bytu a vypadá jako pes (chichichi). Akorát ten věčný hlad je stejný – oni ti knírači asi taky už sparchantěli a stalo se z nich společenské plemeno! (rofl) .

    Ovšem – když venku potkám mopsíka tak nikdy neodolám a musím se s ním poňufat.

  32. U nás takových mopsíků chodí několik, vždycky mi připadali jako důstojný pan rada na vycházce – ovšem než jsem zjistila, že to jsou pěkní kašpárci, když na to přijde. 😉 Mopsík zkrátka klame tělem. (chuckle)
    Milá jezevče (inlove) , přeju vám, aby všechny alikvótní části vašeho Bulise nadále byly tak veselé a přátelské a společenské, jako jsou dosud. (clap) A doufám, že se ozveš s mopsím hlášením častěji. (y)
    Přeju všem krásný den! (h)

  33. Díky za milé povídání – každé zvířátko má něco specifického a je dobře, když o tom někdo umí hezky napsat…
    Můj choť si mi včera stěžoval, že hodinu česal Macíčka a čím víc ho česal, tím víc chlupů lítalo. Tak jsem při stříhání drápků, kdy Macík leží na zádech a se zájmem sleduje, cože mu to kutím s packami, názorně chlapovi ukázala, co všechno ještě musí z kožíšku ven, aby moc nechlupatil. Vypadal, že ho klepne pepka a se slzou v oku vzpomněl na naši Týnu, která sice také pořád chlupatila, ale měla alespoň chlupy bytelné a dlouhé, na rozdíl od Macíčkovy chmýřovité podsady… (sun)

  34. Chichichi, Petro, to jsem se tuze potěšila (happy) . Vélmi povědomý popis. Nejen, že čumí takřka stejně a jsou si s buldočíkem hodně podobní vizáží (pokud se zrovna nejedná o záměnu se zajícem 😛 ), ale i základní povahové rysy jsou hodně podobné… Díky, báječně podáno! (inlove)

  35. Mopsíci jsou úžasné opičky – mám je moc ráda (nod) . Blízko nás bydlí mopsík – Betka ho měla docela ráda – on na ni neblafal (naopak, choval se jako důstojný molos (chuckle) ) vždy se očichali, pozdravili. Ovšem zakrátko nastala změna – mopsíkovi pořídili mopsinku. Jsou krásní, vždy dobře naladění, ale jsou dva. Ale malá čubinka je pěkný (devil) – Betě nadává, Betce se to nelíbí a pejsek pochopitelně hájí dámu svého srdce (h) … A máme po mopsím kámošení
    Mimochodem v zimě měli mopsíci i stejné kabátky s elegantním chlupatým límečkem – jen pejsek měl modrý a čubinka červený (wave)

  36. Aaaaa, poznávám společenské plemeno! Kavalíři by za kus žvance dali život- včera jsme málem trhli ostudu. Bprůvka venku radostně doběhla k batoleti a protože ví, že na lidi, zejména malé, se skákat nesmí, jen radostně čuchala ke kousku suchého chleba v malé dětské pacince. Omlouvala jsem se a vlekla pryč ubohého hladového psíčka, který vrhal na kůrku žalostné pohledy. A motá se mi pod nohama pořád, případně pokud doma píšu, ulehne na pohovku nebo křeslo, aby mě měla pod dohledem a nemohla jsem se jí vypařit. No a když se jí na ulici rozchází smečka, ječí jako týrané dítě, takže se celá ulice ohlíží a my se málem propadáme pod dlažbu…

    1. Ano , skvělě popsáno. Bobeš svoji fintu jak udržet smečku pohromadě vylepšil o zalehnutí bytových dveří 🙂 . Znamená to, že nikdo neodejde bez jeho vědomí a komentáře 8)

  37. Jedním z psů mého života (kterého jsem ale nevlastnila) se kterým jsme se velmi milovali byl kříženec mopse a kokra zvaný Voříšek. Tak kokří hněď s černou mordičkou a piškuntální duší se nedá zapomenout 🙂

  38. Nádhera, Někdy správně položené slovo,vydá za román. Málem jsem se pochčůrala smíchy. Zdravím Bulíka i jeho šťastného majitele (nod)

    1. Ahoj všem příznivcům spláclích čumáčků..taky máme doma jednoho..jmenuje se Bonaparte, říkáme mu Bon..od malička je to naše dítě..prostě ho Milujeme..vždycky s námi dělal všechno a nikdy by nás nenapadlo,že přijde doma,kdy už nebude moct ;( nejsou mu ani 3 roky a už jsme toho spolu prožili…od poraněného oka, přes dýchazí optíže, které vedly až k operaci, která proběhla včera..jednalo se o resekci měkkého patra..
      ale jak to začalo..Boník vždycky miloval procházky, v létě jsme si mysleli, že se zadýchává z toho vedra a tak jsme s ním ve vedrech chodili jenom kousek..po čase už bylo jedno jestli je léto nebo zima, kousek nebo dálka..Boník už prostě nemohl..následovalo vyšetření u vet. bylo zjistěno, že má hodně špatné srdce, plíce že by potřeboval operaci,protože má velké měkké patro, které mu zabraňuje většího přísunu kyslíku. Jenže v tu dobu na tom byl tak špatně, že kdyby ho operovali..už by tam zůstal ;( půl roku musel brát 2x denně prášky..plíce se o malinko zplešili a byla nám doporučena ta operace s tím, že tam riziko pořád je..moc jsme se báli..operace trvala 20 minut,ale čekejte si na svého Miláčka co můžete vidět na posled 20 dlouhých minut..náhle se ozvalo hrozné chrčení..bylo nám šíleně smutno,něvěděli jsme co se dějě..přišla doktorka a my jak stádo celá rodina honem k němu..chudinka jazýček jestě venku..sotva koukal..byl to hrozný zážitek…Boník je naše Láska..žádný pejsek není takový srdcař jako je Mops..lidská blízkost a mazlení za to by dal všechno..je to král …i přesto musím závěrem říci..kdybych věděla co ty pejsky za celý život čeká, nikdy by to nebyl Mops co bychom si pořídili…vybírali jsme podle povahy a vzhledu..a to jsme neměli..po Boníkovi už nikdy žádného Mopse..jsou to chudáci a vůbec nechápu kdo jim tohle mohl udělat..od narození se dusí (porovnání -chyťte se pod krkem tak,aby jste se sotva nadechyli a dýchejte tak)takhle to mají celý život..od toho je nemocné srdce i plíce..vzduch jim do plic turbuluje a ani se neohřeje,nezachytí se jim žádné nečistoty,jde to všechno rovnou do plic ;( je to hrozné to psát..a jsou jedinci, které tohle nikdy nepotká,bohužel je jich málo..každý Mops by na tuhle operaci měl jít co nejdříve i bez optíží..strašně se jim ulevý od toho hrozného dýchání..je mi líto, že jsem to jsem napsala ,ale musela jsem ..Mops je srdcová záležitost a tak by to každý měl vědět do čeho se pouští (dog)

Napsat komentář: Chameleon Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN