Pamatujete na ty papírové skládací pohádkové knížky, kde se některé pohádkové postavy hýbaly? Měla jsem ty knížky asi jen dvě, jedna byla psaná anglicky a druhá francouzsky – byly to zmetky z továrny v našem okrese, kde se tyto knihy tiskly hlavně na export.
Zato jsem měla doma hodně těch hýbacích postaviček; byly pečlivě vytvarované a vykreslené jen asi do půlky těla a potom přecházely do zahnutého a táhlého držátka, kterým se v knize postavou hýbalo.
Dostávali jsme tyto poloviční postavy u dětské doktorky, to ony nás smiřovaly s dřevěnou špachtlí v krku a studivým stetoskopem na zádech, kvůli nim jsme se hrdinně vypořádali s podivnou medicínkou na lžičce, ba dokonce i s injekcí. Čekali jsme na to, až se nás paní doktorka po vyšetření zeptá: Chceš obrázek? Horlivě jsme kývali hlavou a utíkali k sestřičce, která vytáhla spodní šuplík na levé straně stolu.
Páááni, kdyby se otevřely všechny pokladnice nejbohatšího z králů, nemohl to být krásnější pohled! V šuplíku byla hromada nejrůznějších postav volně promíchaných a mezi nimi hromádky stejných obrázků, sepnutých k sobě gumičkou. Nikdy jsem nevěděla, co si dřív vybrat – černokněžníka se špičatým klouboukem s hvězdami, princeznu se zlatými vlasy v růžových šatech nebo prince v baretu s perem či ježibabu z perníkové chaloupky. Odnášela jsem si je vždycky jako veliký poklad, jako zaslouženou odměnu za svou statečnost, šikovnost, trpělivost a vstřícnost.
Potom čas obrázků skončil. Až jsem po letech stála v té samé ordinaci s malou holčičkou, která se bála paní doktorky, a ta holčičce říkala: „To jenom otevřeš pusinku a uděláš ááá a já se ti podívám do krku – a potom dostaneš obrázek.“ Zatajil se mi dech, zdaleka ne jen nad šuplíkem plným pokladů. Ale nad magickou sílou té věty… potom dostaneš obrázek. To je ono! Zabírá to na děti, když se jim do něčeho zrovna moc nechce. Ono to dokonce zabírá i na dospělé, nějaký obrázek se přece dá najít pro každého – jen je potřeba ho potom opravdu dát.
Už dávno jsem velká holka a obrázky už mi nikdo neslibuje ani nedává, tak jsem si časem navykla dělat to sama. Protože je to potřeba, protože to potřebuju. A docela dobře mi to už jde. Stýská se mi ale občas po tom povzbuzujícím příslibu. Stýská se mi – kdyby mi tak někdo zase řekl: „… ale potom dostaneš obrázek …“
A sem tam mě troufale napadá, že třeba mi to někdo i říká.
Prosím Vás, marně sháním leporelo, které jsem měla, když jsem byla malá… pamatuju si úryvek. Můžete mi, pokud někdo máte alespoň text k pověsti o Bruncvíkovi poslat odkaz, nebo opsat text, nebo mi jakkoliv pomoc získat tento klenot??? díky M. …tiše jako peří husí padá bílý sníh, kamenný lev u mostu si z plna srdce kých. Ty Bruncvíku jdu se schovat, už toho mám dost, ve dne v noci opatrovat ten tvůj slavný most. Bruncvík ruku na svém meči mlčel jako zeď, za staletí tahle řeči znal už nazpaměť…. mail: blue.diamond@seznam.cz děkuju…
Milí Zvířetníci (h) , děkuju vám všem za hřejivé ohlasy a přeju vám dobrou noc. (h)
Brouky, brouky, Vavílo, já sice obrázky nepamatuji, ale pamatuji, co mi v nemocech přistávalo na nočnícch stolcích, ale to je asi vyprávění na jinejch stopětkách. Pá, pá, holky dnes večer dostaly kuřecí. 🙂
Ále jedenáct, fúúrt…
Ach obrazky. To byla krasa. Pamatuji se na ne. Jejich kouzlo bylo v tom, ze byly okamzite po ruce. Nejvice jsem mel svatych obrazku. Vzpominam si na Spasitele obklopeneho oveckama. Nejvice vsak na Spasitele, jak jede na osliku.
To vjizdel do Jerusalema. Az pozdeji, kdyz jsem o tom hodne precetl jsem pochopil, ze tohle muselo velekneze vytocit na nejvyssi miru. Spasitel mel prijet v zlatem kocare. Tohle je hrozne urazilo.
No jo obrazky. Nemyslete si, ani v dnesni dobe neztratily na sile. Jen se kolem sebe podivejte. Je jich vsude kolem plno. A na nich v ruzove barve Spasitel. Ovecky se pekne houfuji za nim.
Nas ruzovy spasitel urcite cetl Bibli. Vi ze prilisna skromnost se nevyplaci, ze ji vlastne ani lide nechteji. Spasitel, co nema na poradnej povoz, ten uz od ukrizovani budi neduveru.
Spasitel se usmiva z obrazku v perfektnim obleku a vsadte se, ze z Lidoveho domu do sidla vlady ( pozdravovan stasnymi duchodci) nepojede v oprejskane SKODE 105.
Tak ten konec… jak s tím cigánským: – a terazky to po*ral!! (kdo nezná, řeknu). To je kruté. Když víme, že to tak bude. Esli bude oprýskaná či přelakovaná – to mně už bude celkem volný…
Nu vidíš, králi: tak náš lid! Má duši zvláštní, trochu drsná zdá se… však kvete po svém, v osobité kráse – veelmi osobité, veru, naozaj. Náš lid z toho vzepětí Gaussovy křivky je na můj vkus (na kerý se mě nikdo neptá) velice osobitý. Že to není humorné? Ne, není. Nebude.
No jo, kdo na toto místo?
A kde je chyba, že bude vítán důchodci?
Nu ano, někde je chyba, nebo se krade, jak říkal ten starý pan účetní, když mu neseděly cifry.
Ono to bude tim, ze nikdo nemuze duchodcum dat, to co jim PlnouParouBack muze slibit.
to teda nepojede. Né, že by nejel, on bohužel vinou „všeholidu“ pojede, ale rozhodně né ve stopětce, v něčem onačejším, ba nejonačejším, máš www pravdu. A nemám radost, že máš pravdu, i když já ji mám tu stejnou a přesto, že je i moje, tak z ní radost nemám. Ale cokdybyžeby zázrak a nejel by???Jejda a sedm a devět, to ještě ke všemu!
WWW, děkuju. Tohle tady prostě chybí.
Vzpomínám na Tvá putování s Ježíšem. Až teď mi došlo, od koho jsi získal svou moudrost, laskavost, nebojácnost i ten vzácný pohled skrz věci i kecy.
Neztrácej se nám, prosím.
Ano, WWW, je to tak. Bohuzel. Coz mi pripomina jiny biblicky primer – a to o falesnych prorocich.
Ach jo 😐
Dalmatin, vyjádřilas to nejvýstižněji 🙁 WWW máš bohužel pravdu a nic na tom nezmění to, že my co spolu kamarádíme tady na Zvířetníku si (fubar)
Milá Vave , dnes už píšu po třetí, vždycky mi to neodešle komentář, tak to zkusím ještě jednou a pak nevím, budu hledat chybu. Mám dole na liště hlášku, že na stránce došlo k chybám a chce to share this, nevím co s tím. (envy)
Moc krásné vzpomínky na dětské doktoří obrázky, za mně tohle nebylo, v padesátých letech bylo opraveno zatuchlé dětské středisko a pamatuji si , že tam byl koutek s hračkami, houpací kohouti a tak. Paní doktorka ještě stále chodila spíše k nám, byla to rodinná přítelkyně.
Se synem to už bylo spíše na chirurgii, jako doma, tam dostával různé plastové stříkačky, sádry s podpisy spolužáků a pod.
Teď zkusím sečíst a poslat.
Teď jsem si vzpomněla! Děti dostávají od paní zubařky nejen zubní pastičky (míněn malý formát 🙂 ), ale pokud se vrtá, tak dostanou i barevnou hadičku od odsávačky. Kluci modrou, holky červenou 🙂
Milá Vave, to je opět krása. Tahle krátké formy 105 x 148 jsou moc půvabné. Vždycky se na ně moc těším. Také jsem jako malá holčička občas dostala u doktora nějaký obrázek, ale na nějaké tajemné vybírání si příliš nevzpomínám. Snad jen, že to byl tajemný svět doktorů, před kterým jsem měla velký respekt. A také na mnohonásobný zápal plic v mých čtyřech letech, kdy jsem onemocněla brzy na podzim a uzdravila se až někdy v pozdním jaru. Ale to je jiná historie. Jo, a někdy bych potřebovala obrázek….. 😉
Milá Vave, jako vždycky (wave) Milé, laskavé, moudré. Krásné čtení na dobrou noc. Dobře se mi spalo (f) (sun) (f)
Obrázky jsem nedostávala, ale když jsem měla pravidelnou jarní virozu, přiše vždycky pan dr. Jakubčík s vééélikánskou kytkou rozkvetlé sakury. Tedy tu dostala spíš maminka, ale já jsem si jí tak nějak přisvojovala, protože jsem na ní měla tou nemocí největší zásluhu. Na vysvětlenou, abyste nemysleli, že to v Kladně dělali doktoři běžně (chuckle) Táta byl lékárník a dobře se spolu znaly.
Ale fuj, pánové se znali.
A mně se to, jak se pánové znaly, lýbý. Je to takové současné. Džendrově korektní.
Jakube, já se stydím (tmi) Rukou bych to nenapsala, ale jelikož jsem psací stroj ani počítač na písmenka nikdy moc nepoužívala, tak se mi stává, že při hledání tam máznu to i které najdu dřív. Asi by se mi vyplatilo, kdybych si to po sobě přečetla (wave)
Několik dní jsem na Zvířetníku nebyla a tady se děly tak smutné věci 🙁 Dede je mi to tak líto! Obulila jsem spolu s daníkem i našeho Míšu, který odešel už před čtyřmi lety ;( Ono to sice přebolí, ale v životě přece jen zůstane taková malá mezerka, kterou nic nezaplní. Zvláště po tak senzibilních pejscích, jako byli Daník a Míša (h) (u) (h) Nevím, jestli je to nejvýstižnější výraz, ale Ty mi jistě rozumíš. Přeji, ať CD dobře zapracuje a brzy najde náhradu. Rozloučení s daníkem je tak nádherně napsané a je slzičkové i sluníčkové zároveň (rose2) (sun) (rose2)
Tak my jsme zadne obrazky u doktora nedostavali. Asi se to v mych detskych letech jeste „nenosilo“, a tisk obrazku pro deticky asi nebyl v petiletce naplanovan. Zato jsme meli skolni zubarku jezibabu, ktera kourila non stop a s cigaretou v ruce nam vrtala zuby a vdechovala do nas kour. Takove CPR/oziveni naopak.
Hanko, s těmi zubaři jsi mi připomněla můj hrůzostrašný zážitek se školními zubaři na gymplu. jednoho dne jsme přišli do nejmenované ordinace a všichni na prohlídku zubů. Já mám bohužel tetracyklinové zuby, které se velmi snadno kazí, navíc až nyní mi zubařka vysvětlila, že u takto postižených zubů se nekazí střed zubu, ale hrbolky, kam vedou nervy. Kromě toho tetracyklin funguje tak, že výrazně oslabuje sklovinu a na mých sedmičkách už vlastně dávno žádnou nemám. Proč to píšu, tenkrát mi našli kaz na třech sedmičkách. Jedna, musím říci mezi ostatními ta HODNÁ zubařka si mě vzala do práce a jala se vrtat všechny tři sedmičky. Dvě šly a mělo dojít na tu nejcitlivější. Už jsem toho měla docela dost. Nicméně povídám zubařce, aby dávala pozor, že ten zub je citlivý. Ona se zubu pouze dotkla a v tu ránu jsem vyletěla do vzduchu, prostě všechny hvězdičky před očima. Zubařka samozřejmě na mě vzala vrtačku pro dospělé bez chlazení vodou. Naštěstí ale měla rychlou reakci a vrtačku mi z pusy včas vytáhla. Viděla, že takto to nepůjde, a tak mi řekla, že to vezme dětskou vrtačku. I tak to bylo děsné, ale dalo se to vydržet. Mezitím už jsem tam ale zůstala poslední, a tak se ostatní zubařky (všechno ženy, ani jeden muž) a jejich sestra shromáždily u křesla, ve kterém jsem seděla. Vysmívaly se té mé zubařce, že je měkká, že mi vrtá zub dětskou vrtačkou (já docela šílela bolestí i tak), že moc dá na mé stížnosti. Mě se vysmívaly, že nic nevydržím, že jsem padavka. Bylo to naposledy, co jsem si v rámci hromadné péče o chrup, nechala ošetřit zuby. Mě ani nevadilo to, že mi zubařka vrtala tři zuby nebo, že to úděsně bolelo, ale ten neuvěřitelný výsměch, to bylo na mě moc. Jo, a o pár let dříve mi dětská zubařka (také při hromadné kontrole) vyvrtala zub (naštěstí mléčný) tak, že jsem měla parádní zánět okostice a o zub jsem přišla. TOž tak.
Nejsem krvežíznivý ale oni jsou doktoři kterým by neuškodilo kdyby se jim dostalo možnosti nahlédnout na problém z pozice pacienta a to pěkně s veškerým „komfortem“. A někoho kdo by jim pak přes clonu bolesti vysvětlil že jsou padavky.
Ano ano, naprostý souhlas a dávné přání. Aspoň na chvilku jim „to“ půjčit se vším všady.
Ještě – díky za nedávné osvětlení k řidičům. Jako pěšák některé myšlenkové pochody neumím domyslet. Chicht, buď mám mizernou paměť nebo štěstí, ale docela často se setkávám s ohleduplností a nečekanou ochotou pomoct. A tak si stále hýčkám naději, že to s lidmi není až tak zlé, jen že ti slušní nejsou tak vidět (h) . Ehm, aby nedošlo k mýlce, na blby narážím též (headbang) , leč snažím se nezoufat 🙂 .
Není zač, jen podotýkám že jsem tě rozhodně neřadil do žádné ze skupin které jsem popsal, jen mně napadly hned tři typy zkušeností proč to řidiči dělávají. 🙂
Ano, někteří doktoři by to potřebovali, nejen ty tehdejší zubařky, aletřeba i doktor, který tátovi práskl s telefonem, když ho volal k umírající tetě se slovy, že po telefonu neléčí a že on není jeho pacient. Tak toho, až bude umírat bych nechala bez lékařské pomoci a ve chvíli, kdy nebude schopen vzít ani telefon do ruky, bych mu ho ponechala k dispozici, ať si zavolá. V tomto případě mluvím o roce 2007.
AOINO, TAKY MÁM JEDEN FESTOVNÍ ZÁŽITEK, I KDYŽ NE TAK HNUSNÝ JAKO TY. STAL SE V DOBĚ, KDY UŽ MŮJ TÁTA BYL PO 2. MRTVIČCE NA PŮL TĚLA OCHRNUTÝ. BYLO MU ZLE, JELIKOŽ ZARYTĚ DMÍTAL DIETNÍ STRAVU KVŮLI SVÉ CUKROVCE. PROTOŽE SE DOKTORKA MUSEL A DOASTAVIT PO SVÉ PRACOVNÍ DOBĚ , TEDY AŽ KOLEM 14. HODINY, ZAČALA NA MÉHO TÁTU UŽ ODE DVEŘÍ NESKUTEČNĚ HYSTERICKY A SPROSTĚ VYŘVÁVAT NĚCO V TOM SMySLU, CO , ŽE SI JAKO DOVOLUJE JI VOLAT, KDYŽ MU EVIDENTNĚ NA PRVNÍ POHLED NIC NENÍ. NO, NEVYDRŽELA JSEM, MLČKY SMÝKLA JSEM DOKTORKOU SMĚREM KE VCHODU A UŽ JEN S KOMENTÁŘEM PŘECEZENÝM PŘES SEVŘENÉ VLASTNÍ TZUBY JSEM TUHLE MRCHU VYHODILA ZA NAŠE DVEŘE A ZABOUCHLA JÍ JE PŘWED NOSEM. NEDOKÁŽEŠ SI VŠAK PŘEDSTAVIT, KOLIK ÚSILÍ A STAROSTÍ MĚ TEHDY, V TOM ROCE 1976, STÁLO, ABYCH SI PRO SVÉHO TÁTU VYMOHLA JINÉHO OBVOĎÁKA. VOZILA JSEM HO POTÉ AUTEM AŽ NA DRUHÝ KONEC MOSTU A ON MĚL ZCELA JINOU A MNOHEM KVALITNĚJŠÍ PÉČI. TA HNUSNÁ DOKRTORSKÁ MRCHA VŠAK TEHDY NA MNE NEZAPOMNĚLA. MUSELA JSEM K NÍ DOCHÁZET SAMA A ONA MI VŠE SPOÍTALA POZDĚJI., DYŽ UŽ JSWEM BYLA 5 MĚSÍCŮ TĚHOTNÁ.PO TĚŽKÉ ANGÍNĚ MI ANI NENABRALA KREV NA SEDIMENTACI A I KDYXŽ JSEM MĚLA STÁLE A CELÝ DEN I NOC MÍRNĚ ZVÝŠENOU TEPLOTU(37, 37,1) A DĚSNĚ MNE BOLELA HLAVA, ONA MIUKONČILA MARODNÍ S TÍM, ŽE JSEM NAPROSTO OK A VYMÝŠLÍM SI. NEBYLA JSEM OK, COŽ ZJISTIL ZA DVA DNY ORL LÉKAŘ. MĚLA JSEM OBROVSKY ZANÍCENÉ VŠECHNY DUTINY A BYLA JSEM TĚSNĚ PŘED ZÁNĚTEM MOZKOVÝCH PLEN.KDO VÍ, CO JSOU PUNKCE , PŘEDSTAVÍ SI TEN DĚS. DENNĚ JSEM NA TUHLE LÉČEBNOU LAHŮDKU DOCHÁZELA DO ŠPITÁLU. NA JEDNÉ STRANĚ BYLO PUNKCÍ 26 NA DRUHÉ JEN 23. TA MRCHA MĚLA OBROVSKÉ ŠTĚSTÍ, ŽE JSEM TEHDY BYLA TĚHOTNÁ , CHUDÁ A TEDY EZ PENĚZ NA SOUDY.
No, ono s tim občas ani zúčastěnej doktor moc nenadělá – dnešní zážitek:
Pozvali si mě na provedení jednoho speciálního vyšetření na dětskou ORL ambulanci – že maj dítko objednáno na 11. hodin a že zavolaj, až budu mět přijít. Kolem půl dvanáctý volaj, že ještě nemají něco hotový a že to bude tak až kolem dvanáctý. Tak tam přijdu ve dvanáct a koukám – jiná sestřička a jinej doktor než obvykle – no nazdar. Tak se (naštěstí, jinak bychom ten druhej odběr neudělali) dopředu ptám, co teda přesně chtějí za vyšetření a zjistím, že krom toho, co měli domluvený, chtějí ještě další vyšetření a že na to nemaj správnej fixační roztok (ale podle mě ho tam někde maj, jen ho ta jiná sestřička nenašla), tak letím přes celej areál zpátky pro fixační roztok (všechny laborantky, co s tím dělají, jsou na obědě, tak než se tam vloupám do laboratoře… ), doletim zpátky na ambulanci a než dodělají pacienta, tak je pomalu půl jedný. Pan doktor si pozve maminku s kloučkem a teprve z něj vyleze, že tenhle odběr nikdy nedělal a začne tam se mnou před maminkou a vyděšeným kloučkem řešit, co a jak je potřeba odebrat… (nakonec se mu to stejně odebrat nepovedlo, což jsem ale zjistila až u nás v mikroskopu, no snad to nabral aspoň na to druhý vyšetření – to jsem ještě neviděla) Obdivovala jsem maminku – po hodině a půl čekání, po tomhle předvedení se pana doktora, jak byla schopná tomu doktorovi všecko o synkovi stručně jednou větou říct a následně držet a chválit hošíka, že je statečnej (klučina je dost nemocnej, tak asi měli chudáci bohužel s doktorama zkušeností víc než dost a už v tom maminka měla praxi).
A NAKONEC ANI OBRÁZEK NEDOSTALI!!!
Je mi z toho smutno, z takovýho toho pocitu, že není jak to ovlivnit.
A na milé 105×148 se taky vždycky těším. Díky 🙂
Api, tomu nemůžu ani věřit. Zažít takový olol jednoho poznamená! A hlavně: co to tutti santi bylo za baby, za stvůry?! Máš o nich přehled, co dělají dnes, resp. kde dělaly před penzí?
Jakube, ani nevím, jak se ty bestie jmenovaly, vždyť přece při hromadném ošetření zubů se chodilo k tomu, kdo byl zrovna volný a vyvolávalo se podle abecedy. Nikdy jsem se nedozvěděla, jak se jmenovaly. Na dveřích asi cedulky byly, ale kdo si to má pamatovat. Bylo to na Žižkově, myslím v Jeseniově ulici, ale jestli je tam i dnes středisko nevím. Z těch dotyčných by dnes mohla možná ordinovat pouze ta má HODNÁ, ta z nich byla nejmladší a dnes by mohla být před důchodem nebo v ranném důchodovém věku. Ona se fakt celkem snažila, jen ji nenapadlo, že by v takovém případě bylo vhodné mi dát nějaké lokální umrtvení. To se tenkrát nenosilo. Ale ten výsměch, tu škodolibost těch, co se postavily okolo, to člověk nezapomene po celý život.
Lokální umrtvení před „pouhým“ vrtáím dodnes nedávají zubaři rádi, nedávno mi jeden objasnil proč, a musel jsem připustit že se jim nedivím. A obávám se ordinovat by dnes mohly všechny. Zubařů je tak moc málo, že můžou fungovat i ti špatní.
To by me celkem zajimalo. Moje zubarka nikdy nevypadala, ze by ji jakkoli vadilo, ze si nechavam dat vcelicku pred vrtanim. Spis to vypadalo, ze je radsi, ze se na tom domluvime rovnou, nez abych si hral na hrdinu a pak jsme se tam prali nebo davali oblbovak dodatecne.
Doufám že to interpretuju správně….takže – nerv je normálně červenej a je uvnitř zubu obstojně vidět a když se zubař moc „přiblíží“, vidí to. Umrtveý nerv je šedobílý a zubař ho nevidí. Takže je těžší do něho nezajet a když se to omylem stane, pacient to nepozná neb je umrtven. Takže zubař dokončí výkon, zaplomuje zub a pacient tradá domů. Jenže pak injekce přestane působit, poškozený nerv se ve spraveném zubu probere a začne to vskutku luxusně bolet.
Doufám že jsem to správně pochopil i vysvětlil a nějak nepopletl…
To by mě taky velice zajímalo, je-li to takhle – ?
Však já jsem také ráda, že po ošetření nemám ztvrdlou pusu, tak se snažím to vydržet, ale jsou případy, kdy to prostě jinek nejde, což bylo právě tehdy. A to je na zubaři, aby tohle poznal. A jestli by dotyčné mohly ordinovat? Já nevím, nebyly to žádné mladice (kromě té „hodné“) a je to odhadem 30 let, tohle se totiž stalo ve druhém ročníku na gymplu, hned na podzim, no letí to. Bude jim nejméně 70 a více, těžko říci. Jen té „hodné“ by mohlo být okolo 60 let.
Jako sedmiletá holka jsem měla první kaz ve druhém zubu. Bylo to hrozně nemilé. Byl to dvojka vpravo nahoře a vzadu. Tatínek mne vzal ke svému známému zubaři do vedlejšího města. Pamatuju si to ještě dnes. Pan zubař měl ještě vrtačku na nožní pohon. Já na to koukala jak v muzeu. Vyvrtal (klepala se mi hlava, div mi mozek nevypadl. Zaplomboval a… světe div se. Ta plomba už před několika lety slavila padesáté narozeniny. A je stále svěží a funkční. (wave)
Apino po několika příhodách se zubaři z dětství a puberty mám dodnes nepříjemný pocit z návštěvy zubní ordinace. Před 4 roky jsem byla na zákroku, který se prováděl v lokální narkóze a ještě před samotným zákrokem podali pacientovi sedativum (aby se moc necukal 😀 ). Celý zákrok trval cca 2 hodiny a ke konci, když pan doktor ještě pracoval a já začala jeho práci cítit (whew) , ozvala jsem se zpoza zelené plachetky… Pan doktor hned odvelel sestru pro další injekci a ta mu zahlásila, ale pane doktore, to nám pojišťovna neproplatí…!!! I odvětil pan doktor, že si to se mnou může jít vyměnit a sestra natošup přinesla co měla 8) .
Tak za mých dětských let (zlatá šedesátá) nevrtali zuby doktoři, nýbrž dentisté (něco jako veterinární technik ]:) ), doktoři byli na složité zákroky a rovnání zubů.Vzpomínky mám teda smutné. Měla jsem trochu křivé horní přední zuby, takže dostávaly dost zabrat, leč plomba od dentisty vydržela tak měsíc 🙁 . Tak mě táta vzal k MUDrovi, se kterým se znal od rybářů. Ten zašlápl mou předpubertální duši do země, řekl mi, že ve dvanácti jsem na rovnátka stará! (think) No na nápravu, která není nic moc, jsem si musela počkat skoro dvacet let, a když dnes potkávám feš čtyřicátnice s rovnátky , je mi to jen tiše trochu líto. (smirk)
Apino, já měla vždy zvýšenou kazivost, takže při školních prohlídkách na mě celá třída čekala (ne že by jim to vadilo – nemuseli do školy) Školní doktorky bývaly většinou řeznice, které zřejmě z profese nenáviděly děti. A na střední na nás v ordinaci čekal jakýsi Palestinec, kteý tu v rámci bratrské pomoci studoval a učil se na nás. Všichni do jednoho jsme prohlásili, že jsme ošetřováni v místě bydliště, a husím pochodem jsme se radši vrátili do školy.
To jsi řekla přesně řeznice to byly, stvůry necitlivé, které nenáviděly děti a mladé lidi. Jenže kolik takových ještě běhá po světě?….. ach jo
Poněkud OT, i když ne tak docela: Byli jsme s Denisem u veterináře. Včera jsem si všimla, že trochu ulevuje levé zadní. Běhal normálně (t.j. jako blázen), skákal, ale vestoje tu levou zadní nadzvedával a při chůzi malinko kulhal. Pan doktor nezjistil nic závažného, snad to bude jen natažený sval. Denis přetrpěl včeličku, ostříhání drápků i vyčištění análních žlázek. Za vzorné chování nedostal od pana doktora obrázek, ale hrst piškotů a podrbání – obojí konzumoval nadmíru spokojeně. A pak – ta ostuda! – zatímco jsme čekali na účet, očůral Denis klíďopíďo nohu vyšetřovacího stolu. Tak nevím, jestli chtěl říct, že tohle pitomé zařízení by tam vůbec nemuselo být, anebo chtěl předvést panu doktorovi, že už je velkej kluk a právě začal zvedat nohu?
no, to je důvod, proč bych se asi ani nechtěla nikdy stát majitelkou psa (pána od feny). To očůrávání je podivné 😀 fenka v ordinaci nepřičapne 😀
Ale Deník to tomu podivnému tvorovi (vet) nandal, to asi koukali 😀
Koukali jsme všichni, protože Denis nebyl u veta poprvé, ale tohle faux pas ještě nikdy neudělal. Zítra jdeme znovu, snad si nedá repete. (blush)
To záleží na tom, jestli Deniska (dog) někdo přeznačkoval! Ne že bych chtěla nějak naznačovat, ale přece jen – je to přece výsostné území pana doktora! (rofl)
Nále já ti vidím tak, že si to připojil ke své doméně! To je přece smysl, ne?
Naše Janička dostala obrázek dnes – volali mi ze školy, že ji bolí bříško, tak jsme to vzali rovnou k pídr dětské. No, nic to není (asi), ale dostala hned „obrázek“. Tedy 2 samolepky, dětské sudoku, omalovánku a ještě cosi. Vše krásně barevné s logy výrobců léků a popisem zázračných účinků jejich preparátů. Kde jsou ty časy medvěda, holčičky u umývadla (ta se mi móóóc líbila (inlove) ) a dalších obrázků radících zcela bez vedlejších úmyslů jak se mýt, oblékat, co dělat a nedělat… (think)
Pamatujete někdo u doktorů vitamíny? Byly to malé papírové sáčky a v nich kulaté prášky – bílé a děsně kyselé. My jsme závodili, kdo se po nich bude míň ušklíbat. Nesměly se ale polknout, musely se cucat.
To bylo céčko! Pamatuju, drahý příbuzný! (inlove) Pamatujete na acylpyrin v kulaté tubě? Strašně rychle se rozpouštěl a chutnal hnusně. 🙁
Děkuju všem (inlove) za milé ohlasy a nabídky obrázků (h) a Velké kočce za dlouhé vzpomínání. Můj odřený hnedý medvídek se jmenoval Otík. 🙂
Musím teď na jednání, tak budu asi až navečer. Ještě jednou děkuju a přeju všem krásné odpoledne. (h)
Jak chutnal hnusně?! Já jsem jeho chuť milovala – a céčko jakbysmet! Céčko jsem loudila po mamce v lékárně a jak jsem byla zklamaná, když zahlaholila Celaskon – a jak jsem byla šťastná, že je to vlastně jedno a to samé
Pamatuju si to stejně. 😀
no jóóó, Celaskon, jé jak já ho milovala. A vůbec, já měla slabost pro kyselý. Klidně jsem snědla citron na posezení a ani jsem se při tom nezašklebila.
To tu dělali i jiní. (rofl)
Vosum.
joooo, to mi připomnělo acylpyrin zavařenej v tý průhledný folii, jak se nedala otevřít jinak, než nůžkama! A do těch tub od šumivých acylpyrinů se střádaly pětikoruny na dovolenou!
Milé dívenky, Vave a Velká kočko, vzpomínání Vás obou je krásné. Myslím si to také z toho důvodu, že pro mne obrázek není jenom obrázek a medvěd není jenom medvěd. A nedivil bych, kdybyste to i Vy cítily podobně.
Mějte se jarně, když ne hned, tak určitě brzy.
Milá Vave, byly jsme na stejné vlně, tys musela vycítit na co jsem tyto poslední dny myslela. Moje „dostaneš obrázek“ bylo trochu jiné.
Já jsem vychovávaná medvědem. (hug) Ano prosím, nedivte se, medvědem. Byl velký to vím, ale už si vůbec nepamatuji jak vypadal. Měl dozajista hnědý kožich, když jsem byla malá neexistovali růžoví nebo kostkovaní medvědi jako dnes. Jméno snad ani neměl. Nepamatuji si jak vypadal protože to co na něm bylo fascinující bylo to že měl maminčin hlas. Medvěda jsem poslouchala do puntíku. Věděl naprosto všechno a vedl mě jistě prvními krůčky mého života. Radil mi, nařizoval mi, povzbuzoval mě, vyprávěl mi, asi četl i pohádky. Myslela jsem teď intensivně na to že ho nutně potřebuji. To se asi vracím do dětských let. Pomohl by mi rozhodovat o důležitých a nedůležitých věcech, věděl by jak se co dělá a asi by mnohé za mne i sám udělal.
Období touhy po medvídkovi mého dětství sem tam přicházejí. Dokonce jsem si jednou koupila velkého hnědého medvěda, byl měkoučký, huňatý ale nic mi neříkal, nic mi neradil, maminčin hlas neměl. Ten pravý zůstal „doma“ to je v Čechách v mé rodné Chrudimi. Kde je mu konec? Vlastně jsem toho medvěda od narození sourozenců už nikdy neviděla a neslyšela. Na čas jsem se stala pro sourozence oním medvědem ale bez teplého hlasu maminky, bez její moudrosti. Nevzpouzela jsem se ty malé hlídat když maminka pracovala, to tak prostě bylo.
Před pár dny bylo Růženky. Moje maminka se narodila, slavila svátek a nakonec i zemřela v jednom a samém měsíci. Včera byl den jejího úmrtí. Moje maminka, hlas mého medvídka který mě vedl od mých prvních krůčků. Hlas který mě odměňoval. No samozřejmě, to ji tak bolestivě postrádám. (u) (u) (u)
Teplé kožíšky které mám teď doma nejsou medvědí a nemají maminčin hlas. Přesto jsou mi odměnou a útěchou. (cat) (dog) (cat)
Jak je to vlastně, je třináctka šťastné číslo a nebo nešťastné?
Medvěd s maminčiným hlasem: A, ty člověka hned prostě odrovnáš. Stačí pár vět – a všecko vidím, slyším. Vyvolání dětství. Jak v černé komoře! A ty vyvolávat sakra dovedeš!! Uznání, dík…
Jakoubku, řekl jsi to i za mne. (y)
Velká kočko, umíš moc krásně vyprávět, někdy bych chtěl být Garykem nebo tvými princezničkami a poslouchat tvé povídání. (h)
Ještě aby princezny nevládly pohádkovým vzpomínkám… 🙂
A víš, že jsem taky měla takového méďu? Bledě krémový, rozdrbaný, však přetrval deset let mučení tří sourozenců, ale co bylo veselé, sedával na gauči. Sváteční seknice, kterou se jen procházelo a užívala se 5x do roka pro vánoce a přespání příbuzných, gauč, polštář, polštář, všechno nažehlené, naleštěné – a mezi tím notně vyžilý medvěd. 😉
Moc děkuji za dopísek, Kočí Veliká. Teď něco řeším, sednu na odpověď, až budu v psací náladě. Drbu (cat) a (cat) a (dog) a přeju Ti chvíle plné (sun)
Velká kočičko, tys to tak krásně napsala (f) Někdy takového medvěda také velice postrádám. A už moc dlouho, protože naši mě měli v dost pokročilém věku a odešli oba už moc dávno. Člověk je odchodem rodičů tvrdě uvržen do naprosté dospělosti a u mě to bylo velice brzy (rose2) Škoda.
Milá Velká Kočko, neumím ti vrátit maminku, musela to být laskavá paní. (h) (h) (h) Je to báječné, že medvídek mluvil jejím hlasem. Co mě strašlivě mrzí, že naši blízcí a už vůbec ne zvířata s námi nemohou být po celý náš život, někdy je opravdu těžké přijmout nutný koloběh života. Pak zbývají pouze vzpomínky a dokud člověk vzpomíná, jsou s námi i naši nejbližší. Promluvit s nimi ale nemůžeme, jaká škoda.
Vavisku Ty se mas, ja nikdy obrazek nedostala, vzdycky mi nabizeli jen lizatko.. a pac ja mela rada jen malinovy, coz bylo nedostatkovy zbozi, mela jsem vetsinou smolika 😀
OT namky – vcera jsem konecne dostala z prace cenik pro letosni Velikonoce a naposilala to v noci zajemcum, snad jsem na nikoho nezapomnela… A uz zpracovavam objednavky (rofl) Kdo by mel jeste zajem, prosim ozvete se na boxikova tecka mekke i na seznamu ceskem. NEjedna se o NOVOU adresu, jen o zvlast zrizenou pro tuhle akci, jinac bych v tom mela s coursingem atd desnej bordylek (chuckle) Objednavky musim mit do konce tydne, namky se pak vyzvedavaji u me u prace na Andelu v predvelikonocnim tydnu.
Jinak hlasim, ze jsem jeste porad marod :S krev nedopadla, takze mi byly vnuceny ATB a nejmin do konce tydne jeste musim lezet. Jak ja to NESNASIM (shake) chjo.. Takze na mailu jsem dost malo, na Hady se sice nekdy dostanu a ctu, ale napsat tam je vec snu, pokazdy to hapalo 🙁
Ahoj marodko – šel Ti emil… (wave)
Stejne je to zajimave u kolika veci si prozijeme ten samy postup. Nejdriv neco delame nebo dostavame a je to straaasne dulezite. Pak bysme se desne urazili, kdyby po nas nekdo neco takovyho chtel, nebo nam neco takovyho nabizel, protoze uz jsme prece velci! A pak marne touzime zase dostat u doktora obrazek.
Protoze uz vime jaky je to byt velci a radsi bysme byli zase mali. A k doktorovi chodili za rucicku a verili, ze dostaneme obrazek a ze se vsechno zase zahoji a …
– ale nejde to. Vrátka jsou jednosměrná. Honza Skácel. Napadne někoho, co myslím? Když tak přepíšu. Je to silné jako Honza byl slabý.
Vave, moje děti obrázky dostávaly a moc rády. Jo, ale vidíš, ty bys za to krásné psaní měla dostat obrázek- no já to nějak vymyslím….
Jéjda, Vave, tys mi připomněla, že já možná doma mám… obrázky.
Musím se podívat a jestli to vyjde, DOSTANEŠ OBRÁZEK! (sun)
Člověci, vy jste se zapomněli podívat vedle do Austrálie a přitom je to takovej kousek! V úterý se nelítá půldruhýho dne, ale jen dva kliky, to je zvířetnický speciál George, zcela nízkonákladovej.
A přitom služby ****. Prostě dumping. Oni mu to zarazí. Nekalá konkurence.
Vave, to je krásný, dostaneš obrázek! (hug) (heidy) (bat) (cat) (dog)
tak si tady tak mudruju a vzpomínám, a už jsem na to přišla! Taky jsem měla takovou knížku, O Sněhurce, ale jediný, co se mi vybaví je rakev, v který ležela a měla (ta rakev) celofánový dekl, aby bylo na Sněhurku vidět.
sákryš, jak to, tak těžkej příklad?! jsem ještě pořád marod |-(
Jéje, Olčavo, ty jsi mě předběhla, právě jsem chtěla napsat to samé! Tatínek, zaměstnanec tiskárny, přinesl tuhle knížku domů, aby předvedl, jak pěkné kousky umějí vyrobit. To už jsem byla ale větší a tak knížka přečkala řadu let do narození synka, až ten si s ní vyhrál. Celofánové víko rakve mi taky nejvíc utkvělo. 🙂 Pak tam byly myslím ještě posuvné okenice, kterými se do chaloupky koukali trpaslíci, jak Sněhurka leží natažená přes všechny jejich postýlky. 🙂
ano ano ano!!! 🙂 trpaslíci koukaj na Sněhurku…. ach jo, to už je tak dávno…
a jestlipak se ještě dělaj takovýhle knížky?
Artia to dávala dělat a vyvážela ještě dlouho. Byl to pro ni, pro stát a pro Vojtěcha Kubaštu – (C) – dlouhodobý zaručený (a zasloužený) zdroj příjmů. Dnes – ? Taky bych rád věděl!!
No jistě, Vojtěch Kubašta! To tak má někdo paměť (clap) !
Olčavo, byla to tahle knížka, viď? :
http://www.podzemni-antikvariat.cz/detail/cizojazycne/kubasta-vojtech-schneewittchen-snehurka
Dá se sehnat v antikvariátu 🙂 .
jóóó, Hančo!!! to je přesně ona! Páni, až jsem slzu dojetí zamáčkla… a pak hned druhou, při pohledu na cenu ;(
Já jsem měla takovou tu hýbací knížku s medvídky- kdo seděl na mé židličce? kdo jedl z mé mističky? A onehdy jsem takovou knížku viděla u takových těch prodejců, co chodí po firmách, ale zaboha si nevzpomenu, co to bylo….
Tak tuhle knizku jsme meli taky, ovsem nemyslim, ze by byla hybaci.
A krasna byla knizka o cvrckovi. Ta sice taky nebyla hybaci, ale nektere stranky byly derave a bylo nimi videt na dalsi stranku. A ty obrazky byly delane tak, ze to vychazelo.
Mimochodem … znate tuhle knizku?
Narodil se hříbek malý
ve smrkové houštině,
veverky se přichystaly
k nečekané hostině.
Ale hříbek, hlava chytrá,
cupy dup a v prachu byl,
pod jedlemi ještě z jitra
domeček si postavil.
Zlobili se všichni, běda,
co je tohle za hřiba?
Chodí, běhá, neposeda,
z potůčku si přihýbá,
s jelenem si porozpráví,
pavoukovi spraví síť,
klobouk zvedá, všechny zdraví
cožpak tohle dělá hřib?
Muchomůrky všeho druhu
uchystaly výpravu,
však mu výprask přijde k duhu
a dostane po právu!
Včas se to však dozvěděla
všechna lesní zvířátka
jelen rychlý jako střela
buch buch buší na vrátka.
Vstávej hříbku, musíš odtud!
Kdekdo ti tu závidí.
Čekal by tě smutný osud,
líp ti bude u lidí.
Domluveno, ujednáno,
správně hříbku, nedej se,
druhého dne brzy ráno
byli oba v Brandejse.
A tam na kulatém rynku
velký cirkus hostoval,
pan principál smek‘ buřinku,
vážení jen račte dál.
A hříbečka na jelenu
hned uvítal v manéži
dvojnásobně zvýšil vstupné
dav se tlačil u dveří.
Prý jsou podnes u cirkusu
a nic jim tam nechybí.
Kdo nevěří, ať tam běží,
já jdu radši na hřiby.
Humps. Furt si to ještě pamatuju, po těch letech 🙂
Tohle jsem neznala, zato dodneška umím kompletní Jak to bylo, pohádko? Zabloudilo kuřátko….
Ani já to neznám, ale dostal jsem naši Janu do kolen, když jsem jí odvyprávěl celého Rákosníčka (Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet…). 😀
… pípá, pípá, nožky bolí …
taky jsem ho kdysi uměl, ale už si to nepamatuju 🙂
Jendo, teda! Všecka čest stranou!!
Bomba , celé znění téhle říkanky shaním už asi 10 let. Znám ji z dětství, ale všem v rodině se uchovalo jenom pár veršů. Díky
Ahoj a kdo znal skládací knížku z Kampy s kolem na Čertovce, co se točilo? … Bruncvík ruku na svém meči mlčel jako zeď, za steletí tyhle řeči znal už naspaměť. Zato Broček kulil očka jako talíře. Haf haf, kluci, je tu kočka toho rytíře…. Nevím, kam se poděla a moc moc po ní toužím 🙂 Místo Bročka vedla paní najednou na vodítku lva… Mě sem naopak pašovali tyhle skládací báječnosti z venku, skoro jsem se kvůli tomu učila holandštinu. A taky chci obrázek po dnešní děsné noci. A taky si ho dám. Vyždímu z kotle všechnu horkou vodu kterou mi dá, pak alespoň trochu usuším vlasy u nějaké napitomělé kriminálky, protože když koukám, nemusím myslet, dám si ještě jednu procházku s vlastním psem a ještě něco si tu přečtu 🙂 A pak vzhůru hurá pokračovat 🙁 B. Tři plus čtyři je ý, to je logické, ne?
(h) Vave, tohle mě hodně oslovilo. Protože pro mne teda život o obrázkách je. Taky už mi je nějak nikdo nedává…
Nejčastěj si slibuju obrázky výletů 🙂 (inlove)
Vavísčina stopětka = pohlazení po duši. (h)
Teď už nám nikdo obrázek neslibuje, musíme si ho slíbit sami. Takže si říkám, dodělám tuhle protivnou věc, a pak si udělám dobré kafíčko, zajdu k zubaři, a pak si půjdu koupit botičky, vydrbu kychyň, a pak si do ní ušiju novou chňapku, žehlím mu košile a on se mnou chodí do tanečních……:)
Můj dětský doktor nám nikdy žádné obrázky nerozdával, ale měl skvělou fintu. Praktikovala jsem ji na Juniorovi i dalších dětech a fakt to funguje. 😉 To se musíš chytit levou rukou za pravé ucho a pravou za levé, pořádně držet a zavřít oči, pak žádná injekce nebolí. 🙂 A když je potřeba třeba vyndat třísku, musíš se volnou rukou provlečenou pod kolenem chytit za nos. 🙂 Takové bejkárny uměl vymyslet jenom pan doktor. A fakt to funguje. „víš, mami, Jarda se nedržel a taky strašně řval“ (chuckle)
Pan doktor byl moc chytrej pán (y)
To byl a moc to s dětmi uměl.
zdravím po víkendu… Ještě jsem neměla čas vás dočíst, ale hnedle se na to vrhnu! Všechno jsem si zkopírovala a dala do wordu, než přijde pan řídící a vyhodí mě z netu. 🙂 Zatím vám všem přeju krásný den…
Jééé, papírové hejbací pohádky… pyšnila jsem se třemi poklady – Perníkovou chaloupkou, Sedmerem krkavců a Alí babou a loupežníky. Achich, to bylo dobrodrůžo, když se při „Sezame, otevři se“ odhalila jeskyně plná pokladů… 🙂
Vaví, vždyť všichni stále, bez rozdílu věku dostáváme své obrázky (h) . Jen nejsou vždy papírové 😉 . Nezapomenu na jeden moment, kdy jsem se na svět škaredila a přes svářečské brýle hleděla a do autobusu přistoupila malá, tak čtyřletá holčička a začala jasným zvonivým hláskem prozpěvovat „já s písničkou jdu jako ptáček…, kdo se nerad usmívá, ten je starý protiva…“ A zrovínka včera – koukám do blba é zahloubaně 😛 , buldočík se popásá na trávníku a najednou slyším dětský hlásek „heléé, zajíčéék“. Jj, kdo tipuje Pedrouna, hádá správně. Chicht, navzdory velkému maminčinu úsilí si chlapeček zajíčka nenechal vymluvit (rofl) . Milá Vave, nepochybuju, že máš takových obrázků v záloze spoustu (inlove) . Díky za krásné člověčiny (sun) .
No, čistě realisticky: na Ondru tohle neplatí, čím víc se ukecává a maže med kolem pusy, tak tím víc neguje a zarazí ty paty do země, aby se s ním nedalo hnout. Chce to rychle, bez vysvětlování a dělat jako nic. Jinak spláčem nad výdělkem. Takhle ho přemlouvala i zubařka, pokaždé vysvětlovala, dávala osahat nástroje, ukazovala, až milej Ondra dospěl do fáze, kdy už mu napsala rovnou narkozu. Tak jsem se pro změnu šprajcla já a zítra jdem jinam..
Ano ano, každé dítě je jiné. Dcerka také nesměla dopředu moc tušit, co ji u pí doktorky čeká, a pak byla v pohodě a než odpověděla na všechny kladené otázky (co zrovna dělají ve školce, co malý bráška a pod.), a než se potom pořádně nadechla k breku, bylo po zákroku a už se zase jen usmívala. Pokud jsem ji poctivě informovala o všem, co ji čeká, byla velmi vynervovaná a plačtivá. (Pozor, nelahala jsem jí nikdy, jen jsem opatrně vypouštěla některé předpokládatelné události.) Zato syn byl pravý opak, očkování musel mít nahlášené a důkladně popsané tak týden předem, potom statečně nakráčel, nastavil ručku, dvakrát fňuknul a bylo. Ale běda, když nastalo něco jinak. Dodnes vzpomínám na šílenou scénu spojenou s křikem a tvrdým odporem, když jsme šli jen na jakousi preventivní prohlídku, a po jejím ukončení pí doktorka, nic zlého netuše prohlásila, že když už jsme tam, že ho také oočkuje. Uf, to bylo krocení dravé zvěře – a sestřička se nestačila divit, jak to, že jindy tak statečný chlapeček najednou tak sveřepě a hodně hlasitě bojuje…
Vavís, hezká vzpomínka. A velmi poučná. TAKY CHCI OBRÁZEK. 🙂 A mám skvělou zprávu: JARO JE ZA DVEŘMI (*) (sun) A až si upraví šatičky a opucuje botičky o rohožku, tak vstoupí a nám bude hej. Já mu říkala, že ho budeme vítat, i kdyby našlapalo jako smečka z vycházky. (inlove) Ale ono je nějaké moooc dobře vychované. Tak PŠŠŠ, ať ho nepoplašíme. 🙂
Já ti dám jaro!!! (envy) ¨ :@ :@
Bahno je za dveřmi! (headbang) (headbang) (headbang)
Sem včera povlíkla postele a dnes ráno přiběhla Ťórven (pelíškovská kočka) a rovnou cestou s to hupsla na žluté prostěradlo! :@ (headbang) (n)
(chuckle)
Ba jo, asi to bude jaro. Jsem dneska vystoupila z metra na stanici Hlavní nádraží. Je to v centru, před nádražím je takovej park – no, park… rostou tam hlavně bezdomovci.
Lidi, já tam slyšela datla (nebo spíš strakapouda, ten je oprsklejší 😀 )
(h) (sun) (h)
Ježiš aby si ho ti hoši tepelně neupravili!! Woody a la Sherwood. É – !
Zdeno, nevím proč mám pocit, že Ti s tím jarem už vůbec nevěřím. ;( ;( ;(
MILÁ IKO, U NÁS UŽTAKY VŠECHNO VYPADÁ JARNĚ. MNĚ NA ZAHRÁDCE KONEČNĚ ROZKVETLY PRVNÍ SNĚŽENKY, KTERÉ JEŠTĚ PŘED NĚKOLIKA DNY JEN NESMĚLE VYSTRKOVALY ZELNÉ PRSTÍČKY. POKUD SE JENOM TROŠINKU OTEPLŮÍ A ZAHŘEJE NMALINKO SLUNÍČKO, BUDOU ROZKVETLÁ I DOSUD ZAVŘENÁ POUPÁTKA RANÝCH A NĚŽNĚ LILA KROKUSKŮ. NEVĚŘILA JSEM, ALE VÁŽNĚ DNES SE MI HARO NA MÉ ZAHRÁDCE UKÁZALO TAKY. VČERA SLUNÍČKO TROŠKU HŘÁLO, ALE STŘÍDALO SE SE SNĚHEM A PRŠOSNĚŽENÍ, TAKŽE MU JEŠTĚ NEBYLO CO DŮVĚŘOVAT. PTÁČCI UŽ POHRDLI SLUNEČNICÍ A RADĚJI SI SHÁNĚJÍ NĚJAKOU MASITOU STRAVU. A TŘINÁCT, PŘECE!!
LENKO, U NÁS UŽ TO TAKY DOST RYCHLE ODTÁVÁ, ALE TY VELIKÉ HROMADY NAHÁZENÉHO SNĚHU JSOU VŠUDE. JELIKOŽ MÁM DVŮR NA SEVER OD CHALUPY, JE TAM JEŠTĚ VŠUDE SNÍH. SNĚŽENKY UŽ MI V PŘEDZAHRÁDKÁCH TAKÉ VYLÉZAJÍ, ALE JEN TY DVA KOPEČKY, CO JSOU TĚSNĚ VEDLE JIŽNÍ ZDI. JINAK MÁM PŘEDZAHRÁDKY ZAHÁZENÉ SNĚHEM Z CHODNÍKU A JE TAM JEŠTĚ ASI 30 CM. A KE VŠEMU ZADNÍ ZAHRADA, KTERÁ JE NA VÝSLUNÍ A BEZ SNĚHU, JE TOTÁLNĚ ROZRYTÁ KRTKAMA. TY BESTIJKY SI TAM POD SNĚHEM VYBUDOVALI CENTROPOLI. TAKŽE SE NEDIV, ŽE Z TOHO NA MĚ PADÁ TA SKEPSE (envy) JÁ UŽ SE TAK TĚŠÍM NA JARO (f) a TEĎ BYCH TO SEM CHTĚLA PSÁT FURT JAKO PAN PROFESOR PIŠKOT, ŽE CHCE ŽENSKOU 😀 (sun) 😀
IKO, U MNĚ UŽ VŠECHEN SNÍH ROZTÁL, ALE BYLO HO HODNĚ TAKY. MÁM VŠAK ZAHRÁDKU NA JIHOZÁPADNÍ STRÁNI, KAM PERE SLUNCE HNEDLE OD RÁNA, KDYŽ VYJDE. JEN BYCH SI DOVOLILA MALOU POZNÁMČIČKU: JSI SI DOCELA JISTA, ŽE TO, CO TI RYJE V ZAHRÁDCE JSOU OPRAVDU KRTCI? MÁM TOTIŽ OBAVU, ŽE TY HROMÁDKY JSOU SPÍŠ OD HRYZCŮ, KTERÝCH JE LETOS OPRAVDU HODNĚ. KRTINEC A „HRYZINEC“ SE MALIČKO OD SEBE LIŠEJ VZHLEDEM. PRO ZAHRADU JSOU VŠAK HRYZCI DALEKO VĚTŠÍ POHROMOU NEŽ KRTEK.PŘEJU TI, ABY TO BYLY FAKT JEN POUHÉ KRTINCE, CO NA TVÉ ZAHRADĚ VYRŮSTAJÍ.
TAKY MÁM TU OBAVU. JSOU TO HROMÁDKY MENŠÍ A SPOJENÉ KOMUNIKACEMI TĚSNĚ POD POVRCHEM. TO BUDE VĚC, AŽ TO ZJISTÍ KIKINA. TO TAM BUDOU NEJEN HROMÁDKY POZITIVNÍ ALE I NEGATIVNÍ. (think)
Já taky ne, včera jsme po několika hodinách marného úsilí, včetně řetězů atd museli „krásku“ nechat potupně vyprostit domorodcem se čtyřkolým pohonem z sněholedového humusu. Poprvé za tuhle zimu a vlastně za dlouhá léta, jinak vždycky fungovala svépomoc (lopata, štěrk, koberce, odvaha, lidské síly a zoufalství:-)). Samozřejmě v nočních hodinách. A jsme o štěně bohatší, pro něj jsme vlastně jeli, kdosi ho vysypal zřejmě z auta na výpadovce za městem.
Vave, to je tak hezké (h) , taky jsem si pyšně odnášela obrázky z ordinace, a já byla spíš bojínek a plašmuška. Jak já se bála injekce, ale bála jsem se vždycky potichu, tekly mi jen slzy ;(
A víš ty co? Já mám v práci v šuplíku taky obrázky pro dětičky, co k mám chodí s maminkama nakupovat. Ale někdy mám dojem, že bych si tam měla schovat i rákosku (nebo vařečku)
Kuba nakupování odvždycky nenávidí, a tak od mala už u dveří prevetivně nasazuje výraz „pusťte bratry domů“. Někde prodavačky otráví, jinde pochopí a na můj pokyn „doneste tak čtvery rifle, ať to má vyzkoušený najednou“ kmitnou a nosí, dokud je chlapec svlečen a ochoten zkoušet. Teď v pubertě se situace mírně zlepšila, ale ještě tak před rokem razil heslo „já mám všeho oblečení dost“. Ale vařečku na něho nebylo nutno použít, i hadérky se mnou odtrpí. Na hadérkách se podílel jednou, když jsem slíbila ušít medvídkové pyžamko (no jo, bylo mu asi 5) a to vášnivě vybíral…
Ale tož! To on teď nebude číst rád, už je to m u ž ! Medvídkové pyžamo. Až zas po další obrátce té spirály. Až stane na tomtéž místě… ale přitom jinde. Výš. Dál. A červí dírou (M. netřeba vysvětlovat, pro neznalce sci-fi a fyziky: krátké spojení mezi dvěma altern. vesmíry, v. Blázni z Hepteridy) může shlédnout sebe sama tam dole. Bude-li chtít a být s to.
no já tu vařečku myslela spíš na některé maminky, já chápu, že děti to nemusí mezi hadrama bavit, ale co nám některé předvádějí, z toho mi jde hlava kolem. A je vidět, že jsou zrcadlem svých rodičů. Většinou se snažím děti zatáhnout do hovoru a nakupovacího procesu, a docela to zabírá. A Kuba už je velkej, tohle je o těch maličkejch.
MATYLDO, TYS MI PŘIPOMNĚLA NAŠE DCERKY, KDYŽ JEŠTĚ BYLY MALÉ . BABIČKA JIM HODNĚ ŠILA PARÁDU. PETRA ODMÍTALA COKOLI ZKOUŠET A HLASITĚ PROTI JAKÉMUKOLI ZKOUŠENÍ PROTESTOVALA. VĚRČA TA ZAS By ZKOUŠELA ÚPLNĚ VŠE A TŘEBA STOKRÁT. RÁDA SE KROUTILA PŘED ZRCADLEM ODMALIČKA .KDYŽ SI NA HAVU DALA I TŘEBA LUPEN LOPUCHU, ČEKALA OD PŘIHLÍŽEJÍCÍCH JEN SLOVA CHVÁLY A OBDIVU.PETŘE NECHUIŤ ZKOUŠET A NAKUPOVAT OBLEČENÍ VYDŽELA DODNES, VĚRKA SE UMÍ KRÁSNĚ A VKUSNĚ, I KDYŽ JEDNODUŠE A NENÁKLADNĚ OBLÉKNOUT A VYPARÁDIT STÁLE. HEČ:1+7
To je k neuvěření, JAK NĚKDY DĚTI TĚCH SAMÝCH RODIČŮ, VYRŮSTAJÍCÍ V NAPROSTO STEJNÉM PROSTŘEDÍ, JSOU ABSOLUTNĚ RŮZNÉ, CO?! ZNÁM: JÁ A MÍ BRATŘI. TŘI RŮZNÉ SVĚTY, TROJE RŮZNÉ PRIORITY V ŽIVOTĚ, TROJE KRITÉRIA HODNOT…
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Já chcíííí obrázek (nod) jen se bojím, že místo okaté holčičky Zdravušky by na něm bylo hrablo a závěj… (rofl) Tady toho za noc napadalo mocmoc, právě jsme házeli ve dvou přes půl hodiny…
Dede, moc držím palečky, aby anglická cesta k choďáčkům (dog) byla nadějná (happy)
Ó Xerxová, jak Ti rozumím, teď jsem dorazila na čaj. Mám dojem, že už nic jiného snad ani padat nemůže, mám toho dost . Vydržíme ? (devil)
(rain)
Ale může, všelicos. Bárco. Tady když je nejhůř, padají ševci.
Milá Xerxová (inlove) , myslela jsem si, že Řád Zlatého hrabla (*) za letošní zimu přidělím sobě, ale zdá se, že jsi ve finiši začala dělat všechno proto, aby sis ho letos nahrabala pro sebe. 😉
A ještě něco: když ráno na Zvířetníku nevidím Tvůj ptáčecí pozdrav, zdá se mi svět poněkud vykolejený a ne zcela v pořádku. (shake)
Přeju všem krásný den! (h)
Milá Vave, máš úplnou pravdu. Ráno Xerxové přivítání do dne a večer JoVův rozverníček, to jsou takové malé životní jistoty (chuckle) (wait) (chuckle) A člověk ví, že život běží, jak má běžet (nod) (f) (nod)
Tak dnes je tady jenom pár centimetrů, ale včera musel jezdit pluh, a že náš starosta nás nějakou přehnanou péčí o silnici zrovna nehýčká. Znovu jsem si přečetla tohle:
http://blog.dailychat.sk/rubriky/zabava/dennik-nadejneho-kysucana/
Učím se z toho nadávky, ve slovenštině jsou mnohem hezčí, když jsem si například při odhazování bariéry po pluhu přivodila ukázkový hexnšůs, moc se mi hodily. Jestli ještě jednou, jedinkrát napadne sníh, „sťahujem sa nazad do Prahy“.
Tohle už sem slyšela,ale pořád je to naprostá bombáá!!
To je b o h o v s k é ! ! Ale žádné kafe v ruce. To sestupování po stupních vyjadřování, to posouvání na stupnici emocionality, ty nádherné slovenskomoravské výrazy (no ono je jiích eště podstatně víc, co vy víte – )… Dík! Slovanům (+ maďarům, co se mezi ně vklínili) se v tomhle nikdo ani stínem nevyrovná. Japonce nepochopíme. Všecko vyjádří jenom intonací atp. To by pro nás nebylo.
Já to taky četla, ale vo Kerkonoších (devil)
Nooo – tak já vás asi naštvu, ale u nás, na jihu Jižní Moravy, jaro už asi je (nod) ! Protože dnes ráno, přesně v půl sedmé, za deště (který naštěstí včerejší večerní metelici úplně odklidil) ZPÍVAL PRVNÍ LETOŠNÍ SKŘIVÁNEK! Vznášel se nad polem a já si s Hrubínem musela zarecitovat „Skřivánek vylít do mraků a jásá. Na svět, jež plný zázraků déšť zpěvných perel střásá“. To bylo ale krásné ráno (f) (sun)
no když u nás špačkové jsou už od konce února (nod) , starkapoudi buší jak o život, kosáci a špačci ráno zpívají (music) , sýkorky se honí v borovici – jaro zvukově to je, jen těch 30 centimetrů sněhu všude kolem je tak trošku nejarní… (chuckle) Ale když do toho teď zasvítilo (sun) slůňo a krásně hřeje, tak to taje před očima (sun) Jen toho silného (rain) na víkend se bojím, my jsme na kopci (wave) , ale všichni na tom nejsou stejně (think)
Vave, děkuju. Mívám podobné , nostalgické, s dětstvím spojené přání – aby mi někdo vyprávěl něco na Dobrou noc, před usnutím. Nemusí to ani být pohádka. Prostě něco hezkého, laskavého….
A dnes se mi to díky Tobě splnilo. Děkuji.
A posílám imaginární obrázek (rose1) (cat) (sun) (dog) (rose1)
moc pěkné povidání, takové nostalgické. Dobrou noc.↲
Jakkel.↲
Já mám otázku 1+8, což mi připomíná-↲
3×3 je 9, kd bručí je čmelák 🙂
Tak já jsem už strašně potřeboval hodinu spat, ale přišla nutnost něco pro vás stvořit, tak jsem to doteď tvořil a poslal. Takže nedostanete obrázek, to bohužel… ale holt něco jiného. Snad dobrého. Člověk nesmí promeškat ten okamžik, když pocítí, že teď zrovna přišla konstelace (= sestava hvězd) k něčemu. Díky, Vave, dobré ráno!
Ja som nic nedostala,co to je? Ako sa k tomu dostanem?AKO?????
Verenko, kdo si počká, ten se dočká. Jakub asi něco stvořil a pak poslal přes Kanál. Tam to Dede zařadí do štrůdlu čekajících příspěvků a přetvoří vnější formu. A pak se někdy probudíš a … bude tu článeček, nebo básnička od Jakuba 🙂
Jo tááák!!!!/Ja trouba,ja že hned/
Trouba je čechismus – ! (wait) (nod)
No jistě vědomý, jasně! Přesto. Nešlo by: ja somár? Může to říct aji roba?
Čo by nie,ked JE somár!/Ale so sestrou sme si v detstve hovorili Ty somarica-viete v rodine prof.slovenčiny a nebola EU a jej genderove prikazy/
Konečne mam lahky priklad 1+4
Somarica. Páni! To má šťávu. Marné, na nás z Velké Moravy asi úplně aspoň v nadávkách nemáte, čížečci…
Ako tako. Dočkat času jako husa klasu. Ne, nikoliv na nové články. Času, až vyjde na světlo boží Kalendář… nuž tak. No anebo… ze staré známosti pošlu, no!
Neposílej … ať si koupí 🙂 !
Víte, já k ní musím (no nemusím – ale musím) být hodný a pozorný. Mám u ní z loňského NP vroubek totiž. Došlo k jakémusi nep/dorozumění, nepochopení. Nevyzvídejte na ní ani na mně, je to dávno pryč, ale…
Teda!Ved som sa uz ospravedlnila!!!!.Stale len pisem,ale prosim Jakube:Chleba po vode pousteti….I.Shaw napisal s tymto podtitulom knihu,krasnu,ako bohač zaplavil bohatstvom rodinu,ktora mu pomohla, a tym ju nakoniec znicil..Pretoze,“./tak som si to vysvetlila ja/ chlebom pustanym po vode si pomahame len my,ale tym,co ho najdu,skodime.Vid rozne milodary,charity,dotacie-nakoniec i ti Indiani v USA.My si len vykupujeme svoje spatne svedomie-mame ich ucit plavat,nie hadzat pl.kola,nie?
Ale jistěže. Jenom, že je to už úmorné – pořád a pořád dávat, pomáhat, učit základní věci, a další generaci zas znovu. Nejen práva – i povinnosti. Tečka.
Mimochodem, Jakoubku, za to, cos onehdá rozesílal, (Nedisciplinovaný diplomat se to jmenovalo) máme velikou pochvalu ze školy (y) A kde prý jsme vzali takhle bezvadného strýčka, co umí zajímavě poučit? 🙂 A nejen páťáky, kterým to paní učitelka přeci jen musela ještě trochu vysvětlit, teď jsem to ještě posílala velké slečně, která právě ve škole taky probírá podobné téma, protože když se jí Péťa chlubila a rozebíraly to spolu, Terka usoudila, že tohle by mohlo zajímat i spolužáky. Takže máš velikánskou jedničku! (y)
Ále jendže ta patří především A u s t r a l a n o v i , přece!
od rána mě něco nutí napsat sem tento citát: Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.
Čím dál víc si uvědomuji moudrost v těchto slovech…
To je moc krásné (rose1)
MaRi, to je tak kouzelné (clap)
Z čeho / odkud to je?
Zrovna ale chleba, no… po vodě… tá rozmáčená nevábná kula, co by z něho za chvílu byla – bárco bysem vybrál, nále chleba –
Kaz 11,1
Nebyla. Od toho jsou ryby, kachny, …