Tak tohle vám prostě musim říct! Já vim, že jsem tu dlouho neštěkal, ale za tohle já vážně nemůžu! To furt panička něco mrmlá, že prej už se nemůže dostat do diskuze, že na ty nový stránky se v práci nedostane. A doma jí samozřejmě u počítače sedět nenechám, to zas jako ne. Vocaď pocaď, že jo.

Když dřepí celej den v práci a já na ní musim čekat sám doma, tak pak se mi samozřejmě musí věnovat, když přijde domů, že jo. To jako když si zkusí tu ohavnost pustit doma, tak důstojně zakročím (to znamená, že se přikradu a tu ruku jí votamtaď prostě shodim, že jo. A když to nepomůže jednou, tak shazuju, dokaď to nevypne).

Ale! Páníček vám slavil narozeniny. Poznal jsem, že se něco děje, páč panička byla nějak podezřele dlouho doma. Nejdřív sem si myslel, že je nemocná, páč se z vany nějak divně zapotácela a pak už ji jen odvedli do postele. Tak jsem se zklidil z cesty, ale řikal sem si, že aspoň nebudu doma sám… No, jenže vona vám pak najednou vyleze voblečená nějak moc nóbl a že prej když už ty lístky na ples maj, tak tam pudou.

Sem si zaťukal na čelo (obrazně řečeno, samozřejmě. Už jste někdy viděli si psa ťukat na čelo? To by prej zvládl jen Ešus, říká panička). No, šak taky celej další den proležela v obýváku na gauči pod peřinou a já si jí hlídal. Eště v pondělí polehávala a to už sem věděl, že mám vyhráno, že dyž nešla do práce, tak bude se mnou. Johoooooo! Ale stejnak sem si jí rači hlídal, až z toho byla panička zoufalá a říkala, že mi neuteče, když jde na záchod. Že prej to okýnko u záchoda je moc malinký a neprotáhne se jím ven, tak si můžu dát na chvíli pohov.

Tak jsem si teda dal pohov a? No a? Zmizela samozřejmě!!! Naštěstí se mi do půl hodinky vrátila – sice sama, bez páníčka, zato se slibně vonící taškou. Evidentně byla na lovu!!! Šel jsem zkontrolovat, co ulovila a asi hodinu jsem stál vedle ní a koumal, co to vlastně dělá. V kuchyni, když tam je Eva nebo Martin, dycky něco vodpadne, nebo něco lítá do koše.

Ale vona vám tam ta moje panička tak stála a nic nevodpadávalo, nikam neodbíhala. Už jsem začínal bejt zoufalej, páč ta vůůůůůůůůůůně, to byste nevěřili! Pak přijel Martin s Evou z dalšího lovu, tak jsem je šel zkontrolovat, ale stejně sem po očku koukal na paničku. Viděl jsem, jak něco přenáší na tácu na stůl. NA MYM TÁCU! TAKŽE TO JE PRO MĚ TA DOBROTA! Jsem vám byl natěšenej jak nevim co, když najednou přišel páníček. Eva s Martinem mu poklepávali rukou, něco mu dávali, tak jsem koukal, jako že kde mám přáníčko? Vždycky nosim přáníčko!!!

Jenže panička se na přáníčko prej tentokrát vybodla, že prej to nestihla bo co, tak jsem šel aspoň potřást tlapkou a voblíznout pro štěstí, ale!!! Koukám, jak panička nese MŮJ tác! Srdce bušilo, tep se zrychloval… A pak jsem málem dostal infarkt! Vona ho normálně dala páníčkovi! Chápete to? Můj tác, kterej tak slibně voněl!!! Byl jsem z toho úplně paf, vůbec jsem netušil, co to má znamenat.

Někde se stala chyba a to se prostě musí vysvětlit! Tak jsem hodil tázavej pohled na paničku a ona mi povidá: „Hele, tohle nejni pro tebe, tys už narozky měl. A ten tác taky nejni jen tvůj, na tom se ti jenom rozmrazuje maso, když ho ráno vytáhnu z mrazáku. Tak nebruč.“ Myslel jsem, že si ze mě dělá srandu. Tohle mi prostě nemůže udělat!!!

Sledoval jsem páníčka, jak tác odnáší na lednici, tak jsem strávil asi hodinu sezením u lednice a čekal, až si to rozmyslej a přijdou říct, že to byl vtip. Byl bych jim to i odpustil… Pak přišel páníček a přesunul tác do špajzu na zem. A v tu chvíli se to stalo. JÁ SE ZAMILOVAL! Takovou vůni prostě nemá žádná fenka, to se musí nechat!

Tak jsem tam celý dva dny chodil, zavíral se se svojí láskou ve špajzu, přestěhoval si pelech do kuchyně, abych jí měl furt na dočuch. Panička ze mě měla bžundu. Až mi páníček zlomil srdce. Dva dny na to mi mojí lásku sežral. Normálně sprostě sežral! Ani se nezastyděl. A nerozdělil! Takže páníček má teď utrum a sem zvědavej, jak si tohle vyžehlí. To byl totiž přestupek nejvyššího stupně…

Mishi a Gastoňák