Čas nezastavíš. A protože to je skutečnost, se kterou my lidé nic neuděláme a která přetrvává navzdory společenským zřízením i vědeckému pokroku, rozhodli jsme se moudře nevzdorovat, ale raději tuto skutečnost ve vhodnou chvíli pořádně zajíst a zapít. Říkáme tomu oslava narozenin, a zvláště bouřlivě zajídáme a zapíjíme, jsou-li to narozeniny takzvaně „kulaté“.
„Jaký dort bys chtěl letos k narozeninám?“ zeptala jsem se jednoho dne lstivě mezi řečí.
„Já už mám zase narozeniny?“ opáčil budoucí oslavenec překvapeně.
„Jo-o. Ptám se tě, jakej chceš dort. Můžeš mít i dort s vodotryskem, když jsou to kulatiny…“
Tímto nevinným dotazem jsem vyvolala k životu problém. Nejdřív Terrovi, protože se musel samostatně a dobrovolně rozhodnout, který dort má raději a jak by měl vodotrysk vypadat. Pak sobě, protože jsem se zavázala jeho přání splnit.
„Jakej chci dort?“ zopakoval pomalu. „Znáš mě, čokoládovej.“
„Dobře – a s čím? Myslím, krém, ozdoby a tak…“
Následovala dlouhá odmlka.
„Nejlíp s čokoládou,“ pravil Zdeněk a oči se mu zúžily do pobavené škvírky. Bylo rozhodnuto.
A abyste si případně, pokud jste stejní milovníci čokolády jako ctihodný alfa-kocour naší lidsko-mňoukací smečky, mohli udělat názornou představu, jak tedy ten slavnostní narozeninový dort vypadal a chutnal, následuje popis jeho přípravy s několika drobnými bonusy pro ty, kdo dočtou až do konce. Začneme od základu, což je v případě dortu předmět zvaný korpus.
Na ten budeme potřebovat: 200 g dobré hořké čokolády, 300 g hrubé mouky, 200 g másla, 12 vajec velikosti L, 360 g moučkového cukru.
Máslo vytáhneme z chladničky a necháme změknout. Čokoládu nalámeme na kousky a rozpustíme nad vodní lázní, nad kterou ji zatím ponecháme, aby znovu neztuhla, ale pomalu chladla. Máslo utřeme s cukrem, přidáme žloutky a vyšleháme do pěny. Pak pramínkem přilijeme vychladlou čokoládu a prošleháme. Z bílků vyšleháme tuhý sníh a po troškách ho společně s moukou vmícháme do vyšlehané hmoty.
Těsto nalijeme do dobře vymazaných a vysypaných dortových forem, na dvoupatrový dort nám suroviny stačí přibližně na průměr 18 + 26 cm. Formy plníme o něco více než do dvou třetin, povrch těsta lehce uhladíme a v předehřáté troubě pečeme asi 45 minut na střední stupeň. Necháme vychladnout. Vychladlé korpusy překrojíme dlouhým nožem, a to větší (spodní) na tři pláty, menší svrchní jen na dva. Máte hotovo? Takže nyní přichází
Čas náplní a krémů:
Podotýkám předem, že na většinu budete potřebovat jen dobrou hořkou čokoládu a smetanu ke šlehání. V obou případech platí, že na kvalitě surovin záleží, a to velmi. Popisovaný dort byl naplněn a potřen pařížským krémem, který se připraví takto:
Potřebujeme: 500 g kvalitní hořké čokolády a 500 ml neušlehané šlehačky. Obecné pravidlo je, že smetana a čokoláda jsou v krému v poměru 1 : 1, ať už ho děláte misku nebo lavor. Záleží na velikosti dortu.
Příprava:
Šlehačku a nastrouhanou čokoládu postavíme na plotnu a uvedeme do varu. Jakmile se čokoláda rozpustí a směs se začne lehce vařit (probublávat), ihned ji odstavíme a vložíme do ledové vody. Za občasného míchání necháme zchladnout. Pak ji dál necháme několik hodin v chladničce. U některých receptů se můžete dočíst, že po vychlazení takto vzniklý krém našleháme metlou.
Dovoluji si před takovým počínáním co nejdůrazněji varovat – nedělejte to, pokud máte svou kuchyňskou šlehací metlu jen trochu rádi, a nezkoušejte to ani elektrickým šlehačem. Jedno nebo druhé zničíte. Pokud jste totiž postupovali správně a suroviny byly kvalitní, budete velmi rádi, když se vám pařížský krém podaří promíchat a rozetřít na připravené dortové pláty.
Jednotlivé části dortu tedy spojíme krémem, spodní část korpusu opatříme krásným a hladkým krémovým kabátkem. Do středu posadíme spojenou horní část korpusu a i tu potřeme na povrchu krémem. Výsledkem našeho dosavadního snažení je temně hnědé poschoďové cosi. Je to však ještě hladké a neozdobené. Pro tu správnou cukrářskou dekoraci si tedy vyrobíme ještě pařížskou šlehačku.
Liší se od krému především poměrem surovin – na 500 ml smetany ke šlehání budete potřebovat pouze 150 – 200 g kvalitní tmavé čokolády. Jinak je postup podobný jako u krému – čokoládu nalámeme do tekuté šlehačky a zahřejeme tak, aby se čokoláda rozpustila a směs začala mírně vřít. Necháme přejít var, odstavíme z plotny a vychladíme. Zatímco krém je možné připravit den předem, u pařížské šlehačky je to nanejvýš vhodné. Musí být totiž před šleháním opravdu dobře vychlazená. Čokoládovou šlehačku před zdobením dortu našleháme ručně nebo elektrickým šlehačem – obvykle nebývá problém s tím, že by nebyla dostatečně pevná. Vytáhneme z chladna upravený korpus, cukrářský sáček naplníme směsí a zapojíme fantazii.
V případě Terrova dortu byla do pařížské šlehačky přidána ještě opatrná dávka chilli na ochucení, jako závěrečná dekorace sloužily višně v čokoládě a několik čokoládových lístků proložených bílým mentolovým fondantem (měly na vrcholku imitovat ten vodotrysk). Přání bylo splněno a oslava narozenin mohla začít. Čokoládový dort s čokoládou vyvolal alfa-kocourovi na tváři mlsný úsměv a vůbec, ale ani trochu nevadilo, že čas prostě nezastavíš…
Jenže ne vždycky člověk mocně slaví, někdy chce prostě jen posedět s přítelkyní u kávy, a občas ho čert ví proč honí mlsná, kterou lze snadno zkrotit, aniž by bylo nutné vyrábět poschoďový dort velikosti a váhy kola od žebřiňáku. Chce to něco malého, čokoládového, klasického na nedělní odpoledne? Hmmm… Co takhle pravý Sacher? Jak z vídeňské kavárny?
Vídeňský Sacher dort:
Ano, správně – to je ten malý bonus, slibovaný na začátku. Takže pro příjemné posezení s přáteli u dobré kávy si napřed připravte:
125 g polohrubé mouky, 135 g másla, asi 4 cm vanilkového lusku (vanilínový cukr nebo extrakt jen v krajní nouzi, prosím – kde by pak byl styl a kouzlo staré Vídně?), dále 150 moučkového cukru, 6 vajec střední velikosti, 130 g kvalitní hořké čokolády a 110 g cukru krupice. Kulatou dortovou formu o průměru asi 23 cm, hrubou mouku a kousek másla na její vysypání.
Dortovou formu vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou. Ve vodní lázni necháme rozpustit čokoládu. Po rozpuštění přidáme vnitřek vyškrábnutý z vanilkového lusku a necháme čokoládu za stálého míchání trochu zchladnout.
V míse ušleháme dohladka máslo s moučkovým cukrem. Ušlehané máslo musí být hladké a světlé. Poté zašleháme jeden po druhém oddělené žloutky. Dále rozpuštěnou prochladlou čokoládu s vanilkou. V další čisté míse vytřené citronem ušleháme bílky s krupicovým cukrem. Sníh musí být hezky lesklý a tvořit malé kopečky. Do připraveného čokoládového těsta střídavě vmícháváme prosátou mouku a sníh. Pracujeme velmi opatrně a ne moc zhurta, abychom sníh do těsta spíše vetřeli než vtloukli. Na tuto K. und k. specialitu musíte jemně!
Dokončené těsto nalijeme do připravené formy. Troubu rozpálíme na 200 °C a dort při této teplotě pečeme asi 20 minut; poté přibližně další půl hodinu při snížené teplotě, asi 150 – 160 °C. Před vyndáním zkontrolujeme píchnutím špejle, zda-li je korpus propečený. Po upečení dortovou formu otevřeme a necháme korpus vychladnout na mřížce. Než vychladne, můžeme si připravit náplň a polevu.
Náplň připravíme svařením asi 300 ml meruňkové marmelády s dvěma lžícemi rumu v malém kastrolku. Marmeládu často mícháme, aby se nepřipálila. Vaříme tak dlouho, dokud marmeláda nezačne tvořit na vařečce lepkavé kapky, které budou jen neochotně odkapávat. Takto připravenou marmeládou potřeme napůl rozkrojený korpus. Poté korpus přiklopíme a potřeme jej seshora a z boku a necháme zaschnout. Pozor, marmeládu je nutné použít teplou a pracovat s ní rychle, vařením jsme z ní odstranili část vody a jak chladne, stává se z ní rosol, s nímž se obtížně pracuje a nevypadá dobře. Kromě toho, že dortu dodává příjemně pikantní chuť, funguje marmeládový potah i jako izolace – čokoládová poleva, která přijde úplně „navrch“ se nevpije do těsta, je hladká a lesklá a těsto zůstává vláčné.
Na polevu budeme potřebovat 185 ml vody, 170 g kvalitní hořké čokolády a 350 g cukru krupice.
Ve středně velkém kastrolku svaříme nejprve vodu s cukrem. Přidáme nastrouhanou nebo nalámanou čokoládu a snížíme teplotu. Dáváme pozor, aby se čokoláda nezačala přichytávat na stěnách kastrolku. Polevu vaříme asi 10 minut, dokud lehce nezhoustne. Připravená poleva se zdá řídká, ale po vychladnutí krásně ztuhne. Když si nejsme jistí, zda jsme polevu svařili dostatečně, můžeme ji vyzkoušet: při kápnutí na talíř nebo misku by měla ztuhnout. Pokud se to nestane, ještě chvilku povaříme. Hotovou polevu lijeme na vychladlý korpus, zcela pokrytý marmeládou, která musí být už ztuhlá a zaschlá. Teplá poleva poměrně rychle stéká, proto je dobré korpus položit na plech, aby se dala stékající čokoládová hmota dále použít (když ji znovu rozpustíte, dá se s ní polít zmrzlina nebo ji lze využít jako základ pro výrobu dobré husté horké čokolády).
Sacher dort dáme vychladnout do chladničky. Hotový podáváme nakrájený na dílky a vedle na talířek dáme poctivou porci ušlehané šlehačky. Servírujeme ke kávě, protože se zdá téměř jisté, že tento moučník byl právě k ní předurčen starými cukráři. S čajem to není prostě ono… Můžeme si k tomu pustit Straussovy valčíky a vůbec nevadí, že to, co nám šplouchá za humny, není krásný modrý Dunaj, ale třeba Cidlina…
Dobrou chuť a příjemné oslavy a posezení s čokoládou.
Terra-san
jejda, tečou mi sliny. Škoda, že náš alfa kocour čokoládu nerad 🙁
nevadí právě jsme vyrobili plný pekáč dortu z kysané smetany, piškotů a ovoce na první kulatiny dcerky (^)
Tedy, možná bych si i kousek dala, ale málo platné, já jsem jiná kategorie…
Jediný dort, který jsem kdy dostala, (byl od sestry k polokulatinám), byl nádherně zdobený a moc pěkně vypadal, ale jako korpus posloužil pěkný kus domácí uzené krkovičky. Ta paráda ozdobná se dala velmi snadno odstranit. Někde v šuplíku se určitě povaluje fotka.
Joo, tak jestli mne při čtení odněkud shora I.P. Pavlov sledoval, tož mne za kvalitní reflex musel chválit… polykala jsem přímo ukázkově. A už jsem v duchu spřádala myšlénky, kdy bude příležitost péct tyhle dobroty….a zvládnu to? Popsáno jest krásně, sugestivně, srozumitelně, jen s rukama potenciální pečitelky…pekařky….dortotvůrkyně…je problém.
Tsssk Tsssk Lucko zapoj pěkně Profu Piškotka a Piškotovej dortik bude jedna básen. Estli ti u toho bude pomáhat zbytek smečky jak Bibiša u vánočního cukrovi. Tož to se zasmějem u nějakého pěkného vědeckého zápisku. Mnauk
YGO, jak to dopadlo s tím malakovem z příspěvku úplně na konci diskuse? Dalo se z něj aspoň něco sníst? Takhle jsem si dala vystydnout na okno první manželskou kuřecí roládu a větříček ji nikoli tiše, nýbrž neobyčejně hlasitě sesunul i s jenskou mísou na zem, takže to bylo rovnoměrně rozložené – maso, nádivka, střepy, šťáva. A k obědu byly brambory se zapomenutým kouskem turisťáku z ledničky.
Chachá, 1+2, no řekněte, kdo z vás to má?
Nikdo. Ale já mám stejně unikátní a už dávno v celé rodině omšelou legendu o tom, jak jsem přivedl domů představit svou potomní ženu. A jak to (taky) d o p a d l o . Byste mohli srovnat…
Snad jsi ji nerozplácnul po podlaze :O (rofl) :O
1+4, heč heč
Nikulich, bylo to jiné, velice unikátní představení… sdělím.
No – řeknu to tak – tenkrát jsme jedli ze země – ovšem neteř dostala tradiční ořechový dort, aniž by tušila, proč ho naše rodina nejí (byvši přejezena tím zemitým) (rofl) (rofl) .
Ahoj z ostrovů 🙂 Chtěla bych nejdřív poděkovat za všechna vaš přání a útěchu, opravdu mi to pomohlo, jen jsem nebyla schopná odepsat. Trápím se proto, že mi Daník chybí a že ho postihla taková hrůza, ne proto, že jsem ho doprovodila za Duhový most. Nebyla jiná cesta…
Kazan mám dojem ví, co se stalo – o tom, že je zle věděl dřív než my, tedy už před druhým „atakem“. Ano, tenkrát v zimní zahradě to nebyl pád ani nic jiného, to se to na mozku ozvalo poprvé. Takže asi ví, ale stále čeká, protože neví, co by měl jiného dělat. Neumí si hrát, míček mi přinese tak třikrát a už ho to nebaví. Asi budu muset vymyslet nové způsoby, jak ho zabavit – tuším jsem to po ty roky jejich podvojnictví měla příliš jednoduché 🙂
Dede (inlove) , myslíš jako že by třeba Kazan (dog) házel a Ty bys aportovala? 😉 (h) To nevypadá špatně – odtialto! (chuckle)
Ale vona je Dede šikovná. (h) (chuckle)
a Kazan taky není žádné béčko…
Nooo, Kazan na to určitě má, jen nevím, jak Dede půjde to vyčuchávání aportu. (chuckle) (rofl) (dance)
(Bué, 5+9)
Nó – nad tím uvažujte!
však vy se to naučíte (nod) Chvilka času to spraví (h)
Že bych něco přehlídla? Vždycky mi přišlo, že to ani tak není o čase, jako o piškotech a spol. 😛 (inlove)
Není co dodat, musíš to s Kazanem odsmutnit. Achjo, už zas staženej krk a vláha, tolik je mi líto, co jsi musela podstoupit. 🙁
Juuuva, to je teda recept. Přímo výročně sváteční. Úžasný. Voní až sem. (^)
Chjo, si asi vyměním hlavu s bulikem (jak říkával náš děda sprosťák) 😀
No jooo 2+3 bych snad věděla, jen si vzpomenout 🙂
Tady je pro milovniky cokolodavych receptu jeden velmi dobry recept, ktery delala moje babicka. Jeho hlavnim znakem je, ze za (a) se uplne v puse rozpusti a za (b) krasne se z neho tvaruje.
3 cela vejce a 150 gr. piskoveho cukru slehat ve vodni lazni do zhoustnuti. Smes velmi zesvetla a bude se ji navrchu delat pena. nechat krapet vystydnout. Zhruba 170 gr zmekleho masla umichame do peny a pridame vlaznou rozpustenou dobrou tmavou cokoladu – dle oka. Na tohle mnozstvi tak min. pulku ceske cokolady na peceni. Do cokolodaveho masla zacneme pridavat penu po lzici a opatrne zlehka promichavat. Ne vzdycky se podari cela zapracovat – krem by se mohl srazit. Vysledny krem by mel byt velmi leskly a consistence majonezy. Krasne tuhne a tudiz je dobry na zdobeni dortu nebo z nej nastrikat parizske rohlicky. Ale vynikajici i jako napln do kosicku s ovocem nebo do dortu . Musi se s nim pracovat pokavad jeste uplne nezatuhne.
Jde udelat i jako moka – v tom pripade kavu instantni do vajecne smesi a slehat, nebo vanilkovy, ochutit pomerancem, primichat orisky…..
Pískový… co to je, sím, krystalový nebo moučkový? A poslyšte, hospodyně: Na Slovácku se říká snad furt m l e t ý cukr. To jsem miloval. Když jsem se ženy nebo její maminky zeptal, co jako teda mám v obchodě vzít, řekly:No mletý, no – ! – Ale nic takového v obchodě, co su na světě, není. Víte? To přece musíte vědět – ?! Jenom krystalový nebo moučkový… Jak to?! – No není!! – Ony popíraly svou celoživotní zkušenost kuchařek a hospodyň. Zvlášť její maminka, profi excelentní kuchařka, doma i ve školce. To je dodnes nad mé chápání. Musely to přece vědět, ne? Co berou? MMCh dnes už zas nevím, co to oficiálně je. Rád jsem to vypustil z paměti. V tomto směru mě sebevědomé a k jiným míněním (natož upozornění na možné omyly!) netolerantní Slovácko velmi zklamalo…
Ani jedno, Jakube. Bývá nadepsán, jako Cukr krupice. 😀
Dovolím si nesouhlasit. Je to buď krystal nebo krupice, pokud vím, není na to žádná norma (jak mají být ty kousky veliké) a záleží to na konkrétním cukrovaru. Vezmeš-li sáček krystalu z jednoho cukrovaru, může být stejně jemný/hrubý jako krupice z jiného. Do receptu je to dost jedno, rozhodně to není moučka. A mletý cukr myslím je právě moučka (tedy byl).
Jakube – pískový cukr je vlastně jemný krystal (po našemu kříšťál). Mletý cukr = cukr moučka (odjakživa – moučku dodnes nepoužívám (rofl) ). Do dortů, moučníků – především do sněhu jedině pískový cukr, moučku ne (sníh je takový došeda – asi je to tou nehrudkující přísadou).
No, my jsme doma na Hane rikali cukr pisek – a myslela se tim krupice. No jo, ale ted mi dochazi, ze ono vlastne je to taky takova slusna nadavka – CUKRPISEK. (chuckle) Cert aby se v tom vyznal. A krom teho je to celkem jedno – proste v zadnem pripade to neni mouckovy, je to ten DRUHY. Mne se vlastne v CR libi, ze jsou ruzne hrubosti krystalu – takove ty opravdu velike, ktere jsou dobre na zasypani treba lisoveho testa, tady dost spatne shanim.
Já jsem věděl, roby, že d ů v ě r u v e m ě k l a d e n o u n e z k l a m e t e ! (To kdysi ve VÚK takhle došlo ze SRN, přeloženo iniciativně jednou starou sudeťandou s pověstí znalkyně češtiny…)
Jj, dobré domácí dortíky dáme , pak si zazpíváme, hop na váhu hupky,hupky a pak zas k Terrům do komůrky. (^) 🙂
Jak jest přečteno, je pečeno s velkou láskou, to je hned vidět. (h)
Co si mám představit pod kvalitní hořkou čokoládou? 50% nebo 80%? V konzistenci to bude asi velmi podstatné.
Renato, 70% je minimum. Raději 80%, od 85% výš už se poměr cena:výkon stává poněkud nepříznivým 🙂 A je to i zbytečné, těch dalších 5% nikdo nepozná, pokud nedělá kvalitáře u Lindta.
Tedy terrovi, jste nejen chytří a příjemní, ale i nesmírně „prožraní“. Tohle bych si taky nechala líbit, leč bohužel. Můj metabolismus dosahuje rychostí malých a potřebuji být schpna pohybu přímočarého, nikoliv pouze valivého.
Jménem smečky děkuji za poklonu – terra má pověst člověka s jazykem mimořádně vybraným a chlupatým až do jícnu (rofl) Běžně se takhle opravdu nestravujeme, to bych já nebyla schopna pohybu v jakékoliv podobě a mám jisté pochybnosti, že by to „ustál“ i terrův svižný metabolismus… Pokud jde o vaření, tak máme jedinou zásadu: vařit pokud možno z čerstvých a kvalitních surovin. Jsme všežravci a raději dobré než moc.
terro-san, moc pěkně se mi to četlo… čokoládový dort s čokoládovou náplní a zdobením – mmmhmm – mňam.
Psssssst – poraď prosím, která čokoláda je osvědčeně kvalitní? Je mi jasné, že v síti vesnických prodejen bývalé Jednoty je zbytečné hledat, ale přece jen se občas podívám i jinam. Dnes člověk opravdu nesmí věřit všemu, co vidí velkým písmem na obalech…
A P.S. – už jste, terrovi, hlasovali pro zvířetnický kalendář?
MaRi, překvapivě dobrá je i česká čokoláda na vaření Orion. Lepší než některé „vyhlášené“ značky a za solidní cenu. Jinak bych se v tomhle případě řídila údajem o obsahu kakaa…
Pro kalendář jsme hlasovali, i když to ze začátku vypadalo, že těch kalendářů bude několik. Ještě že nám do toho nekecali kocouři…
Jé, Terra-san, zrovna jsem chtěla napsat to samé, na obyčejné vaření a pečení přes týden podle mě klidně stačí ta Orionka; dcéra ji i ráda mlsá, radši než všelijaké ty Milky. Na tenhle dortík by to ale samozřejmě chtělo něco lepšího.
Jo, teď u Cuketky běhá odkaz na jeden čokoládový e-shop; lidi, co to vyzkoušeli, si to docela chválí, já jsem to zatím nezkoušela, ale cukání mám (dcéra bude mít narozeniny): http://www.svetovacokolada.cz/
A ještě překvapivější jsou čokolády jedné privátní (supermarketové) značky. Na rozdíl od Orionu 50% kakaa za směšnou cenu, jak hořká, tak na vaření.
Renato, které prosím???
P.S. Co prázdniny, dobré, užila sis je? 😉
Clever (Billa), cca 11 Kč/100 g. Vyzkoušeno k jídlu i na vaření. Prázdniny byly bezva, to ticho a klid! Nikdo se nehádá, co si pustí v telce 😀 Vařila jsem jen čaj a kafe a zajídala chlebem s něčím (clap)
A ještě – Figaro má taky víc kakaa než Orionka a je levnější. Na chuť nevím, používám pouze na pečení, nasekám na kousky a nasypu do těsta na muffiny nebo do ořechové buchty. Clever slušná i na chuť.
🙂
Dík, vyzkouším.
Renato, taky prosím, která? Tady není žádné vyhrožování na téma nedovolené inzerce…
FUJ POTVORO 🙂 🙂 – sakryš jak sem mámpřetahnout ten smajlík?!?!
Sliny mi kapou na zelný salát a netučný tvaroh!
Ách to musí být dobrota!
Dcera dělala podobný dort jednou a byl celičký, obě patra, pokrytý čokoládou. Jak bylo docela teplo při přepravě, horní patro se poněkud opile posunulo na stranu a u vyvdaného příbuzenstva to sklidilo posměch, ten nádherný obrovský dort nazvali BOMBOU (no on tak trochu nášlapnou minu připomínal, to je pravda), ale byl dobrý.
Tenhle poctivý recept včetně sachru zkusíme – jen prostě trochu vydělím množství surovin. MŃAM!
vydělit, nebo vynásobit?
Louk už to dole napsala, ale já to mám z vlastní hlavy – terro-san, díky za dortovou báseň. (rose1) (^) (rose1) Dcéra bude mít letos kulatiny, tak nikoli snad kolo od žebřiňáku, ale kolečko od kočárku malé Petry vyrobím.
Jo, samozřejmě, pět a jedna, to vím z hlavy, ani nemusím na prstech..
Čokoládu můžu ve všech pádech a časech a za všech podmínek. 😉 Když sladkost, musí být smetanová a čokoládová a bašta! (wait) (clap)
Ovšem musím říct, že jsem víc líná než mlsná, takže nehrozí, že bych kdy spáchala podobný dort. Ale čte se to moc hezky ….. ách! mňam!
Alfa terro – měl jsi krásné narozeniny a Tvá san je úžasná baba! (y) (h) (f)
(alenojofurt! 2+6, no! to přece ví každej!)
Terro-san, ten čokoládový dort je super úžasný.
Ale mě se víc líbí ten sachr – hlavně proto, že ho dělávám taky – jenom ho nesmím potírat tou meruňkovou marmiládou (takže to vlastně ani sachr není ;( ) – Terka totiž v dortech nemá ráda marmeládu. Minule jsem to řešila tak, že jedna čtvrtina byla marmiládkyprosta 😀 – akorát se na ni natrefit (rofl) !
Dyť já vím 4 + 7 = 11
No a jsem v háji zelenym, jinak řečeno bez auta. Teď jsem se vracela z jakéhosi jednání a na poslední světelné křižovatce před naší firmou jsem zjistila, že mám prázdné zadní kolo. Zima jak v ruskym filmu, rukavice samozřejmě zůstaly doma. No nic, kolo jsem vyměnila, proklela pár blbců, co jim bylo na obtíž mě objíždět, tak aspoň museli zatroubit a vyrazila směr pneuservis. Ovšem už když jsem na prázdné kolo koukala, bylo mi divné, že letos nová zimní pneumatika je na vnitřní straně totálně sjetá. Kluci na to koukli, pak prohlídli závěs kola a konstatovali, že je tam velký problém a v podstatě jsem měla kliku, že se na to přišlo takhle. Takže jsem zmrzlá, špinavá jak dobytek a auto jsem opatrně odtransportovala do servisu. Prý v pondělí zavolají, jak to vypadá… Milá terro-san, čokoládu obvykle moc nemusím, ale teď by se kus toho tvého úžasného dortu fakt hodil
LuckoV., tak to je docela morová rána… a jistě, čokoláda je dobrá na překonání stresu a únavy, když je horká, tak i pořádně zahřeje… Bohužel neproleze dráty, takže ti mohu nanejvýš držet palec, aby se tvé přibližovadlo v dobré obrátilo.
V pohodě, aspoň jsem si uvařila hrnec zeleného čaje a osladila asi půlkou cukřenky. Už mi skoro rozmrzly ruce a pomalu se začíná navracet normální tělesná teplota.
Chuděro, to je mi líto. Já už taky s jistým podezřením poslouchám vrzání ramen a to máme vloni měněné silentbloky i tlumiče. Asi by to na české cesty chtělo nějaký teréňák. :O
No já už jsem měla podezření na rodící se průšvih delší dobu, podivné vibrace, zhoršující se jízdní vlastnosti… Ovšem v servisu jsem byla za hysterku, co má strach z bubáků, sice to snad prohlédli, ale že prý nic nenašli. Když jsem se ptala, jestli se s tím někdo projel, tak tvrdili, že to není třeba a ať počkám, až se to projeví. No tak se to projevilo, ta pneumatika byla víceméně prodřená. Ale ten servisní protokol od nich mám, už jsem jim ho lehce otloukla o hlavu a nějak nevěděli, co odpovědět.
Tak Terrovi tady otvírají cukrárnu? No, nic proti, repceptíky určitě stáhnu, MLP i děti budou rády a rády ochutnají. A já rád pomůžu s přípravou. 😀
Honzo, jestli hádám správně, tak jsi ta nejvhodnější pomocná síla při výrobě cukrářských specialit: nemáš tendenci užírat suroviny, ulizovat krémy a ochutnávat těsta… 😀 Ale neboj, cukrárnu neotvíráme, jen jsme tu před časem v diskusi dělali Zvířetníkům chutě a pak nezbývalo, než sliby splnit, protože to se patří…
Já se nebojím, kdybyste otevřeli, měli bychom alespoň další záchytný bod pro případný výlet. (rofl) A opravdu neochutnávám (nebo jen trošičku), tedy pokud se týče sladkého. U slaného je naopak nutné mě držet co nejdál, já klidně ochutnám i směs na sekanou. 😀
No, znám i případ, který předčasně myje formy. 😛
A je to (dog) , (cat) nebo (bow) ?
No to může být kterýkoliv, že… a s tím záchytným bodem – poslyšte, co takhle zřídit č o k o z á c h y t k u ?
A vozila by nás na ni čokopolicie v čokoládovým autě a měli by na vzpurné závisláky čokopendreky a na čokozáchytce, abychom nevlítli hned do absťáku, přidělili by nám aspoň dvacet deka Milky… 😛
Anežka. (dog) Babi si tuhle pečlivě vymazala a vysypala formu, odložila ji na stoličku a jala se míchat těsto. Anežka ví, že na stůl nemůže, ale židle přece není stůl, že? (mm) Než si toho babi všimla, byla již forma skoro celá umytá. (^) 😛
Milé Zvířetnice, případně jejich čokoládymilovné polovičky 🙂 Přiznám se, že já jsem taky ochotna péct čokoládový dort s čokoládou vážící hodně přes tři kila tak nejvýše jednou za deset let. Jinak mě ale výtvarná stránka pečení baví, takže někdy „ze sportu“ zdobím dvoubarevnou polevou třeba i obyčejný makovec… Dávky surovin v receptu se samozřejmě dají krátit (na polovinu, nebo jakýkoliv jiný vhodný zlomek), ale nezapomeňte si pak opatřit přiměřeně malé formy na korpus. U poloviční dávky se vám může stát (budete-li trvat na „druhém poschodí“), že horní část dortu budete péci v rendlíku. Ale jde to taky.
Já mívám spíše čokoládové záchvaty – tak jednou do roka to odnese dvacetideková tabulka hodně dobré černé hořké čokolády – nejlépe Lindt, když už tady padaly ty různé značky, a pak kolem vánoc padnou za obě’t krémové figurky značky Orion 😀 v množství větším než malém. Já totiž od dětství miluju vůni krémových figurek a fondantu (dříve arabesky a salonky, nyní k mému žalu už jen ty salonky – fondantové arabesky vymřely po meči i po přeslici, a fakt za to nemůžu). V ostatní období roku je přede mnou čokoláda bezpečná…
Tá čokoládová torta musí chutiť fantasticky, ale priberám, len keď o nej čítam (chuckle) (chuckle) (chuckle) 😀 😀
Tak to je čokoládová bomba !!!
A té práce co s tím je, terro-san, Tvůj mužíček je opečovávaný!!
No, terra je opečovávaný, ale především strašně mlsný – navíc to mlsání na něm nebývá tak dramaticky vidět, což mu tiše závidím. Zřejmě vlastní metabolismus rychlý jak jamajský sprinter. A ještě z jednoho důvodu ho občas takhle rozmazluju: on je totiž přes svůj chlupatý jazyk docela skromný strávník. Opečovávání nevymáhá a při vhodné příležitosti ho i oplácí…
Teda to je pohádka!!!! Jen je mi líto, že tohle nikdy nevytvořím, je to na mě moc náročné. I když ten výsledek, teda když se to povede 😛 mňam.
Teda Terro-san :O 😛 já chci taky, já mám hlad!!! Já taky ráda čokoládu (clap) a ty to popisuješ tak barvitě…
Chudák já, pozřevší doma jogurt a teď jablko ;(
Oooo, díky za nové inspirace. Dorty u nás peču na každé narozky. Ono se totiž opravdu nevyplatí je kupovat. Letos to Zkumavka zkusila na Ondrovi narozky a pěkně se prohnula.
Já peču povětšinou klasické piškoty (někdy kokos, někdy oříškové) a náplň šlehačka (i paříž). Vzhledem k tomu, že vejce máme vlastní, tak náklady na dort jsou jen v podobě šlehačky (ostatní je zanedbatelné).
Ale při čtení jsem celou dobu čekala, že alfa kocour je opravdu kocour! Tak jsem očekávala vyvrcholení v podobě šunkového či rybičkového dortu, a ono nic! (rofl)
😀 Když je to alfa, tak musí být dvounohý, Štětinko 😀 My máme ve smečce pořádek!
Terro-san: moc pěkné!
krásný popis dortíků – a je vidět, že si lafa kocoura náležitě ve smečce opečováváte (nod) A tak to má být (happy)
Přiznám se, že tento textík na mé chuťové kanálky nezapůsobil (shake) . Tmavé dorty namám ráda, čokoládu mám ráda – ale odborníky čokoládové zklamu – mám ráda mléčnou s oříšky… Takže sachr a čokoládové tmavé krémy i čokoládové zmrzliny jsou přede mnou v bezpečí… Ale takový piškot s hromadou čerstvého ovoce a s troškou želatiny 😛
Hihi, Xerxová, jsem taky mléčnooříšková, a to tak, že velmi (happy) . Jenže ten POPIS je fakt náramnej. Žebřiňákový dortík byl evidentně vypiplaný, s obrovskou láskou dělaný a mně se při čtení nejen sbíhají sliny (jako když začne třeba Bubu nebo paní Melíšková o čemkoliv), ale taky je mi moc milo na duši 🙂 .
Dotaz: Jak velké jsou vejce velikosti L? A čí vejce se mají použít? U nás si totiž snáší kdo chce a jak chce. Perlička sice kvůli kohoutovi musela dostat teplý pelíšek, ale pořád máme výběr. (^)
Velikosti vajec: S=malá, do 53 gramů; M=střední, 53 až 63 gramů; L=velká, 63 až 73 gramů; XL=velmi velká, nad 73 gramů. Platí v ČR pro slepičí vejce, jinde to asi budou mít jinak.
To je musím vážit? Nějak si nedovedu představit, jak stojím ve sklepě, beru z plata jedno vajíčko po druhém, zvážím, odložím na druhé plato nebo do ošatku, tam studeně profukuje, Anežka asistuje a shazuje sklenice a pak se mi zamotají slepičí vejce do kachních….
Nee, nevážit, to je jen norma pro kupovaná vejce, napsala jsem to sem jen pro vysvětlení, co to tak asi může být (čili L – velké vajíčko, ale ne obří). Ani producenti vajíčka neváží po jednom, ale po 100.
Hihi, kup si pro jednou v krámě vajíčka a na nich je to napsané. Pak už můžeš jen porovnávat, za chvíli to máš v oku 🙂
Mila Terra-san, opecovavas si mazela dobre. I muj prednosta je cokoladovy maniak. On jak ma takovy ty ruce velky jak lopaty, tak delikatne vezme kousek dobre cokolady, vlozi do pusy a cely ksicht se promeni v jeden usmev. Kdyz jsem poprve pred mnoha lety (a svatbou) delala nejaky cokoladovy slehany krem, Chet, odchovany na Snickers a 3 Musketeers a jinych hnusech prohlasil nesmrtelnou vetu. Babe, mohla bys toho udelat celou vanu? Pak jsme jednou leteli do a z Prahy pres Brusel, a tak jsme cestou zpatky tam zustali asi 2 dny. Na tom velkem namesti, kde maji radnici, je taky prodejna cokolady Galler. Byly tam i jine, ale chodili jsme a kupovali par od kazdeho, abychom prisli na tu nejlepsi cokoladu a tu pak privezli domu. A prave u toho Gallera meli cosi, co se jmenovale Extreme – cokoladove kostky s mekci naplni – neuveritelne dobre. Chet si vysel z kseftu s pytlickem ruznych, zakousnul se do Extreme, ocka mu malem vypadla, a prohlasil dalsi nesmrtelnou vetu – „Babe, myslis, ze bys tady nasla praci? Tohle muzu mit kazdy den.“ Dalsi cokoladova etuda – jeste furt v Bruselu, Chet uz s novym pytlikem Extremes, a jdeme hledat curajiciho hosika. Malem jsme ho prehlidli. Az kdyz jsme si vsimli davu lidi cumicich do steny – a on tam byl. Chet si to prohlidnul; zvolna (a muj chot je mistr „zvolna“) si vlozil Extreme do pusy a rozvazne pravil ze tohle je skutecne poddimenzovana kulturni pamatka, ale ze ty cokolady. … No, vezli jsme toho zpatky domu asi kilo – a ze jsme se na tom financne prohnuli. Ted nam Extremes vozi Chetuv bratranec, ktery zije v Tokiu a Galler tam ma obchod. Ale bohuzel se bude s rodinou stehovat do USA.
Jééé, Chet je kamarád (y) 🙂 , tyhle názory (na čokoládu i čurajícího chlapečka) plně sdílím (chuckle) (rofl)
Hi, hi, Chete , já jsem také čokozávislák, tak Tě plně chápu 🙂 !
Jenomže teď už se musím bohužel krotit 😉 , ale tím jsou ty chutě na čokoládu ještě horší 🙁 .
Milá HanoW., anžto jsem měla to potěšení spatřit tvého muže na vlastní oko, dovedu si vééélmi živě představit, co tady tak krásně popisuješ. Jak si tak pomaloučku vkládá tu pralinku do pusy… lehce se zašpulí…zazáří…a pak se tě zeptá, jestli bys nemohla pracovat v Bruselu… 😀
Toto je tak kouzelné, že je toho stokrát škoda do pouhé diskuse. Ano – Belgie = chocolateries… Poznal jsem to kdysi v Lovani (Leuwen). K tomu sochy po ulicích, přímo v parteru, a piva přímo v piovárech… Ach, kultura!
A z rádia teď hrajou Až chlapečku zavřeš víčka, vyskočíš si na koníčka – a koníček spí… Franta Halas. A kouzelné zpíváno – kým?! Pokud neznáte Před usnutím, s Otou Janečkem (!), okamžitě napravte, klidně aji kvůli sobě, to je stejně tak pro dospělé.
To zpívají naši milovaní Hmm, už jsem je zde párkát inzerovala; chodíme na skoro každý jejich koncert tady, naposledy jsme byli těsně před Vánoci. Viz též. http://www.skupina.hm/
Synek s nima slaví velký úspěch u češtinářky, oni zhudebňují kdeco, od Wolkera po Sovu, včetně řady světových. Jsou moc šikovní a velcí sympaťáci. Jejich CD Plán na zimu mám omylem 2x, kdyby byl zájem, klidně věnuju.
Já bych, prosím, měla zájem.
Chceš i ty ostatní? Mají celkem 4. Jedno hezčí než druhé. Ovšem, je to otázka vkusu, někomu se to líbit nemusí, nám jo.
Třeba „Antonína Sova“ (viz. Š+G) v tomhle provedení: http://www.youtube.com/watch?v=UDr3o_aRaCo&feature=related
Nebo jeden Gellner: http://www.youtube.com/watch?v=X-zbZNA_Uls&feature=related
Jo a tohle je moje jejich asi nejoblíbenější. První písnička, kterou jsem od nich kdy (na Vltavě) slyšela a hned si mě získali. Náhodou hned asi za týden měli koncert tady u nás v Pekárně. http://www.youtube.com/watch?v=aFEE56t3sZU&feature=related
A už končím s hudebními ukázkami a Terrovým se moc omlouvám za odbočení od krásného sladkého tématu, nezlobte se.
Ano, prosím.
OK. Nějak se přes víkend ozvu, ale asi až v neděli, to jde MLP do nemocnice (nic vážného, kýla); předtím ještě musíme zvládnout jeden trénink, jeden košt a jedno divadlo.
Jakube,v ktorom roku ste tam boli?Ja som v roku 19692 mesiace pracovala v Lovani.Krasne somienky-moja prva Coca-cola.,pepsi-cola.doma som bola potom za frajerku,vykladala som chutove rozlisnosti apodmienky predaja tychto nebeskych napojov./ na a dnes to pokladam za blivajzy
Ale kdeže, tak dáávno… Já až v červnu 2003!
Je to tohle?
http://www.amazon.com/Galler-Extreme-Cocoa-3-5oz-Tablet/dp/B000NNBU9Y/ref=sr_1_18?ie=UTF8&m=A3LR4XC8NYTY39&s=gourmet-food&qid=1268392316&sr=1-18
To se dá koupit přes internet 😛
Milá Terro-san 😛 To teda musel být dort dortovatej – opravdu jak kolo od žebřiňáku. (^) Můj choť také miluje čokoládu – v cukrárně mohou nabízet tisíce druhů zmrzliny (a že jich tady mají), on si je poctivě přečte, zamyslí se a…dá si čokoládovou nebo kávovou (zato já pokaždé vyzkouším jinou chuť). Tak možná někdy zkusím i ten tvůj dort – ale myslíš, že bych mohla to množství zredukovat nejméně na polovinu 🙂
Zato ten Sacher zkusím tutově – v Německu jsem si ho pravidelně dávala v cukrárně, ale doma jsem ho nezkoušela nikdy, připadal mi moc pracný. No teď mám přesný recept a tak se o něj pokusím, děkuji. (pi)
A jednu trik – pomůcku, kterou možná stejně všichni už znáte. Když krájím dortové korpusy, tak si nejprve do strany vpíchnu dvě párátka a mezi nimi pak korpus rozkrojím. Skoro nikdy se mi totiž nepodaří placku rozkrojit přesně hladce (ani dlouhatánským nožem), většinou tam mám menší vlnobití. Po odklopení a pomazání náplní mi právě párátka pomohou spojit ty dvě části zpět tak, jak mají být.
Maricko, nevim, co kupujes za cokoladu na peceni, ale ja jsem pred par lety zacala kupovat americkou Ghirardelli. Je drazsi, ale na tyhle akce se vyplati. U nas ji maji ve World Market, Trader Joe (ten je ale v Charlotte) a obcas Publix. Do Publix ale radsi moc nechodim, neb tam jsem sebou pred 4 lety triskla a postupne se pretvorila do kriplika, a tak jsem tak vyjukana, kdyz tam vstoupim, ze mam strach, abych se zas neporoucela k zemi z tech nervu. Aby si nemysleli, ze to delam naschval. Takze do Publix chodi spis Chet.
Spojené představy a la Pavlov jsou sfiňa… jo, podmíněné reflexy, doktore, co?
Maričko, dávka se dá určitě zmenšit na jakýkoliv zlomek, který ti bude připadat dobrý 🙂 „Párátkový“ trik jsem neznala, díky za inspiraci – já sice obvykle krájím dlouhatánským a patřičně ostrým nožem dost rovně, ale soustředím se při tom přímo pekelně a rodina tvrdí, že při tom vypadám jako některý z našich kočkourů, když trůní tam…no, však víš, kde. Ono se taky u nás občas říká: Tváří se, jak když kocour s…. do řezanky. Ta tak nějak prý vypadám já, když potřebuju rozkrojit rovně OPRAVDU VELKÝ dort… 😀
Já krájím korpusy silnější nití, stejně jako knedlíky. Jde to báječně, protože nit možno naštelovat po celém obvodu tak, aby to bylo rovné 🙂
Přiznám se, že i tahle technologie mě napadla, ale neměla jsem tu kuráž ji vyzkoušet. Ráda čtu, že to někdo umí a že to funguje… Příště vyzkouším.
Když nevěříš niti obyčejné, pořiď si buď režnou (výborná je taková zelená, co si s ní Jenda štupovával vojenské ponožky) nebo rybí vlasec. Já jsem si kdysik v hlubokém dávnověku (když jsme píkala dorty neteřkám) pořídíla takový chromovaný harapák, mezi jehož dvěma konci je nataženo ocelové lanko – nemůžu si vynachválit.
harapák je nádherný slovo, nějaká odrůda bazmeku, žejo?
Ne, to je druh ďáblova vynálezu. (chuckle)
Přeložím: forychtunk.
Chichi – všecky tři odpovědi jsou správné – je to takový rovnák na ohýbák (rofl) (rofl)
harapni-je madarsky hryzt.Takze doma sme volali a volame jednohubky harapasiky
Valami harapnivaló, kérem? Harapasiki: elbüvölö.
Auauauúúú, zradáá, zákeřný útok!!! Že sem sem… a chci taky kulatiny a hned a okamžitě.
Milá Terro-san, přiznávám bez mučení, že na mé volšové ruce je výroba dortu nedostižnou metou, ale tvůj nádherný popis jsem si vychutnala náramně. Díky za báseň! (inlove)
Ajaj, známé firmy určitě v průběhu dne přihodí další lákadla… to zas bude očistec 😛 .
No, musím říct, že mi taky připadá, že je to ten typ dortu, co člověk peče dvakrát za život (nejvejš). Ale pozvat bych se dala. (chuckle) (y)
Chichi – dvakrát za život, to znám – poprvé a naposledy 😉 . To byl můj malakov, který téměř hotový, se mi neslyšně sesypal na podlahu ;( (tmi) .
bych ho sež…la z podlahy, no… (rofl) (^) (rofl)