První díl tohoto povídání jsem psala ani ne před dvěma lety a už jsou tu změny. K 1. listopadu loňského roku totiž začal platit nový zákon o platebním styku (284/2009 Sb.). Je zaměřený hlavně na ochranu spotřebitele.

Správně bych vám měla doporučit, abyste si ho přečetli. Ale já budu kamarád a naopak vám poradím, abyste to nedělali. Tenhle zákon je taková spleť odkazů z paragrafu A na paragraf B, resp. platí-li B, pak ještě na paragraf C, kde se ve třetí větě odkazuje zpět na první odstavec paragrafu A… že normální smrtelník se tím neprokouše. Budete-li mít to nutkání, zkuste si přečíst nějaké shrnutí, sice taky nejsou moc čtivá, ale aspoň jsou kratší (třeba tady).

Řekla bych, že jako běžný uživatel bankovních služeb jste si za uplynulého cca čtvrt roku stejně nejspíš žádných zásadních změn nevšimli. Takže jen stručně upozorním na pár oblastí, kde se něco dělo.

Změnily se lhůty – platební styk po tuzemsku běží trošku rychleji. Momentálně je to tak, že banka vám má z účtu odepsat požadovanou částku týž den, kdy jste jí dali příkaz k platbě (za předpokladu, že to bylo do doby, kterou pro to určila; pokud jste ho dodali později, tak příští pracovní den).

Připsat tyhle peníze na účet banky příjemce (zajistit zpracování v zúčtovacím centru) musí vaše banka nejpozději v pracovní den, následující po dni, kdy je odepsala z vašeho účtu. Banka příjemce musí částku připsat na účet příjemce týž den, kdy ji obdržela ze zúčtovacího centra.

Hm.

Řeknu to česky: platba po tuzemsku by měla být na účtu příjemce zítra, nejpozději pozítří (když jste dali příkaz pozdě, řekněme v druhé půli odpoledne, v případě elektronického bankovnictví někdy v noci :-).

Došlo také ke změnám v lhůtách zahraničního platebního styku, ale většinou mají odloženou platnost až od roku 2012, takže zatím se v téhle oblasti nic moc nemění.

Měsíční výpis z účtu byste měli mít zadarmo. Praxe je taková, že banky masově rozšířily zasílání elektronických výpisů a papír nechaly za poplatek (ono to opravdu je pracné a drahé). Kdo máte možnost odebírat výpisy elektronicky, využívejte ji – za papír je škoda peněz a ještě vám pak leží doma. Navíc po nějakých pěti letech ho třeba budete chtít vyhodit – a budete se trápit tím, jestli předem semlít na strojku na maso, nebo roztrhat na centimetrové čtverečky a následně zkompostovat… prostě vyvstane klasický nerudovský problém.

Důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele se v zákonu objevuje i v části, která se týká elektronického bankovnictví a platebních karet. Měl by zlepšit situaci klienta, kterému hrozí, že mu někdo přes tyhle kanály vybrakuje účet, případně k tomu už došlo. Když vám třeba kartu ukradnou, musí ji banka zablokovat zdarma.

Finanční odpovědnost majitele účtu při podvodných transakcích je novým zákonem – obecně řečeno – omezená. Zase: těžko odhadnout, jak to bude prakticky fungovat, ale pamatujte si, že v případě nějakého maléru je nutno se zuřivě bránit, šance je lepší než dřív. Zákon říká, že jste v právu, a je na bance, aby dokázala opak.

Velké tlaky na unifikaci (zákon transponoval, tj. převzal, evropské předpisy) se promítly do institutu inkasa. Myslím takové to zařízení, kdy dovolíte např. škole vašeho dítěte, aby si z vašeho účtu měsíčně brala částku za obědy, které dítko projedlo (pozor: neplést s trvalým příkazem! Trvalým příkazem platíte třeba splátky nebo činži – prostě pevně stanovené částky, které se nemění – šest stovek měsíčně apod. Naopak u inkasa předem víte jen rámcově, kolik vám strhnou). Změny by měly zvýšit ochranu spotřebitele – to jako vás. Jestli to tak funguje, ukáže až čas.

Jen pro představu: starý zákon měl 36 paragrafů. Současný jich má 147. Nejsem si jistá, jestli konkrétně tohle měl na mysli Komenský, když radil postupovat od jednoduchého k složitému.