Tak jsme se konečně s Kadlikem dostaly k sepsání toho, co se událo za loňský rok v našich životech…  bylo toho opravdu moc a moc. Kadlik zatím prý moc psát neumí, tak mi bude jen napovídat, kdybych náhodou na něco zapomněla…  

Vezmeme to pěkně popořadě, ať se v těch událostech nezamotáme jako štěně za ocáskem…

Leden: pro mě více-méně odpočinkový měsíc, panička hledala vhodného ženicha a já si válela šunčičky na gauči a připravovala se na roli nastávající matky.

Únor: začala jsem hárat a jako laboratorní krysa jsem absolvovala několikero testů, zda už jsem na ženicha připravena. Když nastal ten „den D“ odvezla mě panička k „panu Božskému“. Mně se teda pranic nelíbil a nechtěla jsem ho, ale pak jsem ho zase chtěla… No však to znáte, jak to v životě chodí…

Březen: v očekávání a nedočkavostí panička zkouší, zda je pravda, že i na nás, fenky, fungují těhotenské testy, jak se někde doslechla. Jak se později ukáže, nefungují J. Po ultrazvuku u pana doktora bylo potvrzeno, že budu mít malý jezevčíčky. Prý 4 kousky…  Březost jsem snášela moc prima. Byla jsem veselá, ani jsem nebyla zas tak tlustá… a panička si mě hýčkala. Ale poslouchat jsem musela pořád stejně.

Duben: vyrazila jsme s paničkou na Velikonoce na hory, na „naši“ chaloupku s dalšími 18ti jezevčíky. Měla jsem týden do porodu, ale vůbec mi nedělalo problém lézt v ledovém potoce, čmuchat v lese nebo chodit ve zbytcích sněhu co ještě byl kolem chaloupky. Jen už jsem se pohybovala trochu pomaleji a dávala jsem na sebe větší pozor a taky bříško už jsem měla nějak blízko u země.

V pondělí 20.dubna jsem se stala hrdou a prý strašně moc šikovnou maminkou 6ti dětí! Narodili se mi 4 holčičky a 2 chlapečci. Jeden jako druhý, všichni a všechno bylo v pořádku. Dokud neviděli, sosali mlíčko a spinkali, bylo to moji milovaní sosáčci. Ale jakmile začali otevírat očička, stavět se na nožičky a začali jim růst zoubky… byli to malý piraňáci 😀 Nemluvě o tom, když jim nožičky zesílily, zoubky vyrostly a byly jako jehličky a najednou bylo těch 6 malých příšeráků všude a nedali mi pokoj. Tahali mě za ocásek, kousali mě do uší, otrhali mi moje krásné fousy…

Květen: Příšeráci obsadili celý byt a já byla ráda, že se ještě nedostanou do postele. Na gauč už se lozit naučili. Začalo být pěkně a tak objevili i balkon a na návštěvu začali chodit cizí lidi. Vždycky přinesli spoustu pamlsků a nějaké hračky. Byla to legrace a já každou návštěvu ráda přivítala. Jen pana doktora jsem odhalila, i když nebyl v bílém plášti. Přišel zase na kontrolu štěňátek a přinesl sebou několikrát i „včeličky“ . Tak jsem se raději klidila.

Panička nás pak jednou vyvezla na výlet. Já zůstala chvilku v autě bez mimin, pěkně jsem si schrupla a děcka mi panička vrátila uřvaná a s ušima celýma od zelené barvy. Nechala jim do uší udělat taky ty obrázky co mám já. (Kadlik: moc to tenkrát bolelo to tetování a mně se dokonce v autě udělalo dost špatně, že jsem se i poblinkala, ale teď už autem jezdím ráda a s mámou se vždycky cestou, v té naší boudičce, pěkně vyspinkáme!)

Červen: jednoho dne přijela návštěva z Brna a vzali sebou domů i Kačenku. Úfff! Bylo mi trošku smutno, ne že ne, ale Kačaba – to vám bylo éro! Druhý den si přijeli ze Slovenska a odvezli si Elišku. Eliška byla zase obrovský mazel a panička se s ní těžkou loučila. Další 2 dny nepřijel nikdo. Ale pak šel z domova do světa i Tonda, ten úžasně veselej pejsek. Za další 4 dny si přijeli opět ze Slovenska, pro moji malou Azalku a mě doma zůstala už jen Kadlik a paničky miláček Fanýsek.

Ten nakonec opustil smečku hned druhý den po Azalce, ale stejně jako Tonda zůstal nedaleko.

Fanýska měla panička strašně moc ráda a bylo jí moc smutno, ale my jsme ji s Kadlikem vždycky hned rozesmály. Po čmuchu jsem poznala, že všichni, ke kterým ty moje děti odešli, jsou moc hodní a že se o ty moje miminka postarají, jak jen budou moct a že se u nich budou mít tak, jak se máme my u u naší paničky.

Doma mi zůstalajen Kadlik. (Kadlik: bráchové a ségry zmizeli někam do světa a já zůstala s mámou sama. Sice mi bylo trošku smutno a mámě taky, ale zase na nás zbylo víc jídla a máma si prý dost odfrkla. Já byla ráda, že mám mámu jen pro sebe a že mě bráchové a ségry nekoušou do uší a tak…)

Červenec: poprvé jsem vzala Kadlika do společnosti a jela se mnou a s paničkou k mojí chovatelce Katce na návštěvu „Svárovských bestií“. Smečka v té době obnášela 14 pejsků a další si přivezli kamarádi z Plzně a Prahy…  Kája se mnou šla poprvé do lesa a hned ji tam poštípaly vosy. Telátko moje malý, vběhla jim přímo do hnízda a dvě ji kousnuly.

Ale naštěstí je šikulka po mě, tak o tom už za chvilku nevěděla. Už tenkrát byla hrdinka! (Kadlik: Jo to byl zase výlet, nejen, že jsem ještě v autě blinkala, ale ty divný, pruhovaný a lítající jezevčíci mě moc pokousali! Ale jinak to v lese bylo moc fajn, všechno tam vonělo a všude bylo takových roztodivných kytek a věcí!) Dokonce spala poprvé pod širákem se mnou a paničkou ve spacáku! (Kadlik: Jooo to bylo dobrýýý! Jsem se z pelíšku mohla jít rovnou venčit!)

Srpen: další společenské události jako návštěva mých bratranců v Plzni, nebo první Kadlikův tábor pro pejsky. Na celý týden jsme s paničkou jely na Blatensko se cvičit. Já se poctivě začala připravovat na další zkoušky a dostávala jsem se zase do kondičky a Kadlik si zvykala i na to, že na světě nejsou jen jezevčíci. (Kadlik: Jééé to byla legrace! Celý týden jsem byla v lese, se spoustou pejsků a i lidských kamarádů. A taky jsem se koupala v rybníku a v potoku a mohla jsem si hrát s velikejma ohařema a kokrama a tak!… )

Pak jsme ještě jeli na prodloužený víkend na naši chaloupku. Tam byla Kadlik naposledy ještě v bříšku. (Kadlik: Jo to si stejnak pamatuju! Proto jsem tam byla jako doma!) Ale hodně rychle se naučila, jak to tam chodí a moc se jí tam líbilo. Taky si poprvé „přičichla“ k opravdové práci a byla děéésně šikovná, když jsem jí ukázala „deku“ (stažená kůže i se srstí) z divočáka, a když zjistila co a jak má dělat, hlásila ji (štěkala na ni) jako starej mazák. (Kadlik: No to byla fakt sranda, sice jsem se nejdřív trochu bála, ale když jsem zjistila, že mi to nic neudělá a že na to můžu hulákat z plna hrdla a panička mě ještě pochválí, tak mě to fakt začalo bavit!)

Září: vydala jsem se na první letošní zkoušky. Na soutěž „Krásenský kahan“. A co to obnášelo? Jely jsme k Sokolovu a dva dny jsme s paničkou pracovaly. První den byla Lesní zkouška a druhý den Zkouška barvářská. Já už je obě sice složila loni, ale tady šlo o zadání titulu CACT (vééliká odměna pro pracovní pejsky). Obě zkoušky jsem úspěšně složila, a i když mi to na titul nestačilo, měla jsem já i panička radost, že v tak krátké chvilce po dětech už tak pěkně pracuje.

Říjen: v říjnu jsem se pečlivě připravovala na další zkoušky a z Kadlika začala růst pěkná jezevčice. Vyrazila jsem s paničkou a Kadlikem na Světovou výstavu do Bratislavy a i když jsem nesklidila žádný výraznější úspěch a Kájince chyběly asi tři dny, aby mohla jít do třídy štěňátek, aspoň se seznámila s tím, jak to na takových výstavách chodí. A taky mi tam přivezli ukázat moji holčičku Elišku, jak pěkně roste a jak je šikovná.

V půlce října jsem odešla další zkoušky – Zkoušky Honičů, které jsem zvládla na jedničku. I když už napadl sníh, předvedla jsem, jak umí malý jezevčíci nahánět prasátka. Další víkend jsme jeli na Norování do Rakovníka – za plný počet bodů, i když o pár vteřin pomaleji než když jsem byla před rokem, ale to jsem zase nebyla mamina. A hned druhý den jsme i s Kadlikem jely na Klubovou výstavu jezevčíků. Kája byla vyhodoncena jako Velmi nadějná a já si tentokrát neodnesla nic, už mě to totiž vůbec nebaví, ty výstavy 😀

Listopad: Druhá Kadlikova výstava – byla shledána jako Velmi nadějná 1 a já jsem si konečně dodělala titul Český šampión tím, že jsem byla ve třídě pracovní první s titulem CAC a ještě navíc i Res.CACIB! Další víkend mě čekala poslední zkouška – Barvářská zkouška honičů. Tam jsem to natřela úplně všem (hlavně pak „jagošům“) a celé zkoušky jsem vyhrála. A to vám řeknu, nebylo to jen tak! Taky jsme jely na „Babskou naháňku“ na Orlík a já tam celý den mohla po lese honit prasátka. Kadlik ještě nemůže, protože je na to moc malá, ale výlet si užila i ona, když mohla šmejdit kolem chaloupky, kde bylo taky spousta stopiček.

Prosinec: konečně odpočinek od zkoušek a výstav a já jezdila jen na naháňky na prasátka a moooc mě to bavilo a šlo! Vánoce jsme strávili s kamarády jezevčíky mimo Prahu. Já měla nakázáno přibrat, takže jsem dostávala hromady granulek a pmalsků a musela jsem se válet na gauči. (Kadlik: a když přibírala máma, tak já taky a šlo nám to náramně!) To lítání po lese za prasátky ze mě totiž udělalo děsného hubeňoura. No vůbec mi to vánoční nic nedělání nevadilo…

Leden: napadly hromady sněhu a my v té největší kalamitě vyrazily s paničkou do Jizerek. Tam jsme celý víkend mohly běhat a blbnout, a když byla panička na svahu tak jsme s Kadlikem odpočívaly. Sníh nás moc bavil, celou dobu co bylo tak nasněženo jsme se Kadlikem fakt dost vyřídily… (Kadlik: Jooo sníh je super, dají se v něj dělat kotrmelce a taky to vůbec nebolí, když člověk nezvládne nožičky a občas upadne. A taky je dobrota jíst zmrzlé kuličky sněhu, ale to mi panička zakazuje…)

Únor: zase jsme jely na hory a zase do Jizerek, tentokrát jeli i další jezevčičí kamarádi a o to víc bylo legrace. Kája vyrostla do krásy a do puberty a začala si z paničky dělat legraci stejně jako já, i když já už v pubertě nejsem J . (Kadlik: Náhodou já poslouchám na slovo! Copak můžu za to, že panička neví na který???) Ale na druhou stranu je moc šikovná, protože „sama od sebe“ začala paničce nosit aportíčky! (Kadlik: To tedy jsem! A dokonce mě to aportíčkování i baví!)

Na návštěvu za námi přijel Kadlika bráška Tonda – jak přijel střapatý a chlupatý, tak se do něj panička pustila a odjížděl jako krásný fousatý drsňáček – hotový pan „Profesor“. Poslední únorový víkend jsme jely na Speciální výstavu jezevčíků. Kája byla moc a moc úspěšná – tentokrát už šla ne mezi „štěníky“, ale mezi „skorodospěláky“ ve třídě mladých a „vychodila“ si titul CAJC! Já byla ve třídě vítězů druhá s titulem r.CAC. O víkendu jsme se vyřádily s bratránky a ještě stihly takovou „pěknou nadílku“.

Tak ve zkratce jsem vám popsala to nejdůležitější co mě a moji dceru potkalo za loňský rok a začátkem letošního. Jsme obě zvědavé jak se nám třem (mě, Kadlikovi a paničce) bude dařit letos. Držte nám palečky, ať v tom našem psím životě jde vše aspoň tak, jako loni.

Krásné jaro!

Béďa a Kája