Dneska ráno jsem vyjížděla od domu a v první zatáčce mi dávali přednost mladí lidé – což o to, to je u nás nutnost, protože víc jak jedno auto sídlištěm neprojede – ale oni se i na mě usmívali a mávali na mě rukama. Tak jsem se na ně taky uculila a mávala obouruč zvesela – a pak mi ještě před vjezdem na hlavní silnici došlo, že nemám rozsvícená světla. Říkala jsem si, že o tom musím napsat, o dodržování pravidel a o kráse lidské vzájemnosti a ohleduplnosti, když jsem si náhle uvědomila, že to všechno vlastně ještě patří do té úvahy, kterou jsem nenapsala minulý týden.
Za těch asi patnáct let, co jezdím do práce autem stále stejnou trasou, přibylo na silnicích alespoň osm přechodů řízených semafory a bezpočet přechodů obyčejných, často namalovaných bezprostředně za výjezdem z hlavní ulice.
Dále pak kdosi vylepšil průjezdnost tím, že na dlouhých úsecích vyčlenil jeden jízdní pruh pro autobusy, a to i v místech a časech, kdy tudy téměř žádné autobusy nejezdí, ba dokonce i v místu, kde tím blokoval provoz a vytvářel naprosto nepřehlednou a nebezpečnou situaci a pro autobusy tím vůbec nic neřešil – toto omezení bylo naštěstí po několika kolizích zrušeno.
Chápu, je potřeba dbát na bezpečnost chodců, a také MHD by měla mít před individuální dopravou z mnoha dobrých důvodů přednost, ale …
.. ale třeba by mohl někdo chodcům vysvětlit, že ty přechody jsou na ulicích pro jejich bezpečí. Že řidiči povětšinou nestojí o to, aby chodce přejeli, ale občas mají problémy s luštěním signálů, které chodci vysílají: stojí u přechodu a telefonují, stojí u přechodu a hledí do dáli, po směru jízdy, stojí u přechodu a konverzují, a pokud přecházejí, v polovině vozovky minimálně zpomalí nebo se dokonce zastaví a ostražitě hledí do protisměru za devatero horamia jedním středovým pruhem, chráněným zábranou. Nebo přecházejí pět metrů od přechodu.
Jeden z nejnovějších světelných přechodů na trase je u lhoteckého kostelíčka. Kousek za ním je škola a sídliště je po obou stranách ulice, taky je tam autobusová zastávka v obou směrech, proto je ten přechod velmi frekventovaný. Několik posledních let u něj ráno stávali dva policajti, zastavovali auta a převáděli chodce. Pak u přechodu město postavilo semafor a auta začala zastavovat na červenou, kdežto chodci nadále přecházeli kdykoli.
Nevím jak vás, ale mě mate, když přejíždím přes přechod a vidím, že přes protijedoucí pruh přechází chodec. Znejistím, zda jsem nepřejela náhodou na červenou. Rozhodí mě to, protože na silnici více než kde jinde člověk funguje na signály, na pravidla – tady obvykle není čas nad něčím přemýšlet, činnosti jsou a musí být zautomatizované a daná pravidla by se měla ctít.
Naštěstí kousek od tohoto přechodu stojí telefonní budka a za ní občas stává policajt. Číhá na neukázněné chodce a dává jim pokuty. Vidím ho tam moc ráda. A pokuty mi přijdou spravedlivé. Nějak mi nevycházejí ty kupecké počty, že ani postavení semaforu neušetřilo víc než jednoho policajta na nějakou jinou užitečnou činnost.
Přemýšlím, kolik přibude za pár let na mé cestě do práce dalších omezení, zpomalení a překážek. A proč tam vlastně musí být. Proč je tak těžké přecházet jen na zelenou, dát autobusu přednost při výjezdu ze zastávky a dodržovat rychlost. Možná, kdyby bylo na světě víc vzájemného respektu a ohleduplnosti, nemuselo by být tolik pravidel.
Někdy má člověk pocit, že je v situaci, kdy není jiné řešení, než se zachovat tak, jako by byl na světě sám. To proto, že si nedovede představit, jak děsivé by bylo, kdyby byl na světě skutečně sám. Naštěstí pro nás míváme v sobě vlastního policajta. Většinou o něm ani nevíme, protože se schovává za telefonní budkou. A pokutový bloček má po ruce.
Milá Vave, včera jsem už nějak nebyla schopná sem napsat, jak pěknej článeček jsi spáchala (inlove)
Milá Dede, v tuhle pozdní hodinu vzpomínám a zapaluju svíčku naděje.
P r o D e d e : nedávno mi můj kamarád a spolužák Monsignore pochválil a schválil mou interpretaci té odevždy záhadné a mnohoznačné devízy Miluj bližního jako sebe sama. Že totiž člověk musí napřed být sám v co nejlepším pořádku duševně aji tělesně, aby mohl řádně a dlouho prospívat druhým. Víš, proč mi teď napadlo ti to napsat, že?
Ach milá Dede (h) (h) (h) je mi tolik smutno z toho, co čtu o Daníkovi. Souvisí jeho současný stav s tím úrazem, které utrpěl ještě před kastrací ? Jestli ano, v tom případě mu narkóza při operaci asi spíše uškodila. Ale to teď není tak podstatně – teď je hlavně třeba doufat, aby něco zabralo (h)
A navíc jsem vyčetla, že jsi s tou starostí doma sama a jistě se ti z té smutné atmosféry svírá srdce. (nebo tam máš alespoň Andyho?). (h)
Moc a moc na tebe myslím, tebe přes moře objímám a Daníkovi za mně pošeptej do ouška slova povzbuzení. (h)
Dede, moc na Vás na všechny myslíme, celá smečka jsme s Tebou (h)
pořád (h) .
Vave, celý den mám ve znamení „nestíhám“, tak až teď se dostávám k napsání, žes to napsala výstižně a moc hezky se to čte. Malý policajtík svědomík v každém člověku …jo, kéž by byl, v každém…
To tvoje včerejší povídání bylo super! Těším se na pokračování. (y)
Pro Dede- ačkoliv nepatřím mezi čtoucí a reagující na vše, držím (pokud to bude něco platné) palce. V létě jsme (společně s MLP) doprovodili Sabinku, 15ti letou kníračku přes veterinární kliniku na poslední cestu za Duhový most. Dodnes je smutno, jen si už pejska s ohledem na naše „pokročilé mládí“ pravděpodobně netroufneme pořídit. Vždyť i naší kočičce Terince je letos 11. Vážená Dede, nejde ani vypsat, jak s Vámi cítím. Promiňte, někdy je člověku „do ouvej“.
A co treba nejaky pokrocile mlady z utulku? 😉
No, aspoň mají velice šikovného a pěkného vnoučka. Teda poznal jsem jednoho, možná aji víc.
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Rolník se zeptal souseda, jestli si může na pár minut půjčit jeho koně. „Rád bych, rád, jenže podomek ho odvedl k veterináři a budou pryč celý den.“ V tu chvíli se ze stáje ozvalo zaržání a rolník se na souseda vyčítavě podíval. „No tak komu věříš?“ rozkřikl se ten soused. „Mně, anebo koňovi – a navíc koňovi, který je notorický lhář!?“ .(*)
~o) Hezký večer, hezké sny a nevěřte notorickým lhářům. ~o)
Tak tomu říkám problém – to je dialektika, co…
Milá Vave, ani jsem dneska nenapsala, jak moc se mi tvůj článek líbil, tak jsem se k tomu konečně dostala. (h) (y)
K dopravnímu provozu bych řekla dvě věci- jsem chodec. Takže na přechodu, pokud auto zastaví, se snažím úsměvem poděkovat. Vždycky mě to mile překvapí a jsem ráda. Druhá věc- štve mě dnešní móda pro děti. Když byli menší, tak před sedmi lety, byl Kuba splašené éro. Chtěla jsme mu koupit barevnou bundu, ale zrovna byla éra oblečení pro děti v barvě šedé, béžové, hnědé a černé. Prodavačky se ve všech obchodech hrozně divily, že odmítám takový módní hit, ale já jsem fakt chtěla, aby ty děcka byly vidět!
To je kapitola sama pro sebe, oblečení. Snažím se kupovat bundy s reflexními prvky, ale moc jich není. Tak aspoň na školních báglech toho mají děti hodně. Nejmenovaný český výrobce na to velmi dbá a ještě jim porůznu přidávám takové ty reflexní náramky.
Dede! Teď to čtu!!!! (h) (h) (h)
Myslím, moc myslím a držím palce, jako nikdy! (h) (h) (h) Kéž bych se uměla modlit, ale nevím, zda by to od ateisty bylo férové (h) (h) (h)
ježiš mně je z toho špatně. Nejde to operovat???
Nejde Štětinko, doktor říkal, že to by určitě nepřežil. Dostal injekci se steroidy a prednison. je nepatrná naděje, že to, co utlačuje mozek (není to krvácení, ale naopak nedokrvení, protože tam něco je) je naplněno tekutinou a po těch tabletách to trochu splaskne. Ale naděje na trvalejší zlepšení je mizivá. Přesto si myslím, že tu šanci si zaslouží, tak uvidíme…
I já děkuji za odpověď a za šanci.Každý by jí měl dostat. Dede,jak vypadá? Je doma? Možná jsem mimo,ale drobet mě to rozhodilo.. Myslím na tvého krásného psa.Kamaráda.A držím palce.
Je doma (nikde bych ho nenechala), jinak se potácí, neudrží se na nohách, průběžně padá a vůbec, je to dost hrozné. Po injekci teď ale přece jen spí, je klidnější, tak aspoň to.
Dede (h) , neboj, určitě poznáš, kdy už nemá smysl čekat. Je potřeba nechat injekcím čas zabrat, i když Daník třeba působí hrozně. Hlavně se nezapomínej najíst a napít a taky trochu odpočívej, když Daník spí.
Myslíme všichni na Tebe. (h) (h) (h)
Vavísku – před chvilkou jsem taky Dede psala, ať se kouká najíst… (h) Bojím se, že to nestíhá…
Právě jsem dojedla, od rána poprvé 🙂 Děkuju (h)
Hodná! 🙂 (inlove) A teď se ještě napij a na chvíli natáhni a budeš ještě hodnější! (nod) (h) (wave)
Dede,jasně,je doma.Co se stalo,jak se to stalo,to snad potom.Já osobně věřím,že bude líp.Prostě musí být. Vždycky sem obdivovala tvé psy.Věřím,že poznáš,co je třeba..A také věřím,že to potřeba nebude. Držím palce.Hodně držím palce. (h) (h)
Milá Dede, až teď se dozvídám, co se stalo, a je mi strašně líto vás všech. Bohužel si umím představit, co prožíváš, on ten pohled na bezmocného kamaráda trhá srdce. Moc držím palce, abys nemusela udělat to nejtěžší, ale zároveň nejmilosrdnější rozhodnutí, Daník ještě není tak starý a snad léky zaberou. Ale někdy přece jen musíme nejlepšího přítele nechat odejít, držet ho při životě, který by byl jen trápení, by byla sobeckost.
Přivolala jsem si vzpomínky na dva svoje pejsky a dvě kočičky, které už jsem musela vyprovodit za duhu, i na jejich poslední chvilky. Budu tuhle noc myslet na vás i na ně.
Milá Dede, vidím až teď ty zprávy…. kdyby tak člověk mohl v těchhle situacích nějak účinně pomoct. Myslím na vás ze všech sil (h) (handshake) (h)
Dede, myslíme na Tebe, oba s manželem, nedá se nic jiného než vzpomínat.
Dede, teď čtu…..ani nevíš, jak je mi to líto ;( a jak přesně vím, jak ti je….ale snad přece jen bude líp. Držím palce, co to jde, modlit se neumím.
Dede,jak je ? Všichni sme teď s tebou a s Daníkem. (y)
Podle toho, co mi napsala Dede, tak to operovat nejde… (u)
než jsem to dosala, tak už to tu je v originální verzi (h)
Dede! Držím palce jak nejlíp to umím, ostatně my všichni doma od Blážů! Achich ouvej, to je ale zpráva! Myslíme na vás! (h) (y) (h) (y) (h)
Až ter,az som tu. Daníka je mi hrozne ľúto, aj ostatných. Tečú mi slzy. Dede nenechaj ho trápiť, ale veď ty to vieš.
Tak trochu k dnešnímu tématu. Ale pozor, jen pro silné povahy!
http://www.youtube.com/watch?v=Z2mf8DtWWd8&feature=
Myslím na Dede, na Daníka, na Kazana. Jestli je Dede sama doma… moc na ni myslím, vím co to je.
To jsem já Alex. 3+5=8, ale nevzalo mi to. Snad 2+5=7 bude dobře.
No tak snad nyní (všimla jsem si , že není už automaticky vyplněné jméno a mejl, doplnila jsem).
bohužel, jako na potvoru je Dede zrovna dlouhou dobu sama… 🙁 (h)
No právě…
Vave báječný článek. Oni i cajti jsou různí. Mám ale i pozitivní zkušenosti, nastartovali mi mrtvou baterii u auta a ještě u nastartovaného otevřeného auta počkali než si dojdu pro doklady, abych ho projela (to je story za všechny prachy). Jindy jiní nám zase raději vyměnili prasklou žárovku u reflektoru – zastavili nás kvůli tomu, tak holt museli trochu spolupracovat. Když jsme pro kontrolu nastartovali auto, chlapíkovi sklouzla jeho čepice téměř do motoru. A chodci x řidiči – chyby se najdou u obou kategorií. Já se jen snažím nebýt přejeta a pokud možno nepřejet.
Kvůli žárovkám už téměř neprudí, protože u některých aut je výměna žárovky důvodem k návštěvě autoservisu 😀
Kdo teď přišel, podívejte se na Dede (Anon.) v 13.31, prosím!
Já to viděl Jakube a moc na ně myslím. Kdybych se uměl modlit, dělám to. Nekomentoval jsem to protože slova nenacházím. Třesou se mi myšlenky v mozku a prsty na klávesnici. ;(
Jakube, viděla jsem a moc na ně všechny myslím. Vždyť by to byla hrozná rána nejen pro Dede a celou její rodinu, ale i pro Kazana. Vždyť jsou parťáci.
A děkuji, že jsi si na mě včera vzpomněl, nebyla jsem u PC – a i ostatním, kdo přáli nejen k MDŽ. Víš ale, že mi v Itálii přáli někdy v listopadu? Jenže tam nemají svatou, ale pouze svatého.
Apinko (inlove) , asi mi včera něco ušlo. (blush) Tak se napravuju a přeju Ti co nejsrdečněji k čemukoli včerejšímu významnému. (h) (f) (sun) (rose1) (cat)
Zase tak hrozně významné to nebylo (v naší rodině svátky moc neslavíme), když já si tady na netu schovávám své jméno, tak o mě ví pouze občas někdo. Ale Jakub to zaregistroval. Však ale bylo také MDŽ a to je pro dámy také náležitý důvod k oslavě. Možná nevíš, ale tento komunisty tak zprofanovaný svátek se v Itálii slaví velmi hezky. 1) Správný muž přinese ženě mimózu – týká se to i kolegyní nejen vlastní partnerky. 2) Vlastní oslava – tady jsou dvě možnosti – partner může svou dámu vyvést na večeři (zase takoví frajeři, aby uvařili, nejsou) a nebo se dámy trhnou a udělají dámskou jízdu, zatímco pánové ošetřují domácí krb. To se hodí i pro nezadané a hospody mají vždy plno. Tak tohle se mi tam vždy líbilo. Žádné podnikové ožíračky nebo dárky v podobě utěrky, aby mi dali najevo, kam patřím. Což se mi kdysi stalo.
Nojo, Apinko! A jste tu nejméně dvě takové! Tak dodatečně i G.H. všechno nejlepší k svátku! (f)
Guardi – ! Ma… non e un santo, lo sai, c´e un a r c a n g e l o . . . ma credo che tu lo sai! Gabriele e Michaele, la coppia degli capi di tutti capi – é angeli, si capisce. Ciao.
Certo che lo so, allora il mio onomastico in Italia festeggiano quel giorno. Lo so che si tratta dell´arcangelo Gabrielle , l´ho abbreviato un po´ troppo.
Eccam… ego te absolvo, filia!
Čili – podívejme se na ni – odpouštím ti, dcero!
Milá Vave, díky za další krásné člověčiny (h) . Neřídím a jako chodec se snažím být čitelná. Skoro se to bojím říct, abych něco nezakřikla, ale moje zkušenost s řidiči na přechodu je převážně dobrá. Paradoxně mě spíš obtěžovala jejich přílišná vstřícnost. To když jsem se s hexnšusem pomalu ploužila ještě pár metrů od přechodu a mávala, ať jedou a oni neé a netušili přitom, jak jejich dobromyslnost bolí, protože jsem se jaksi snažila přesunout rychleji. Ehm, doufám, že mě za odměnu někdo přejede, nejlépe hned zítra ráno (rofl) .
Policajt za telefonní budkou stejně jako vlastní policajt vůbec nejsou samozřejmí. Buďme za ně vděční – vždyť všichni dobře víme, kam to bez nich spěje (viz George vedle).
Jani, to může pramenit ze zkušeností některých řidičů že jim ten druhý (ne nutně chodec ale i jiný řidič) dá přednost a pak náhle pokračuje. Stalo se mi dvakrát že mi to udělal chodec a jednou řidič. Taky si dávám setsakra pozor než přijmu „vrácenou“ přednost. Dál to také může být strach ze schovaného policisty. Ten pak může řidiče zkásnout za to že nedal přednost a je irelevantní že mu ji chodec „vrátil“. Prostě on ji měl dát a nedal. To jsem osobně nezažil – znám jen z druhé ruky. Třetí důvod může být ten, že jim prostě nevadí že jdeš pomalu. „Prostě si v klidu přejdi, já počkám“ .
A jen bych doplnil k případům které jsem popsal jakoprvní důvod to, že v případě následné kolize jsem touto kolizí vinen já a jenom já. Že mi protějšek naznačoval „že můžu“ , je zcela irelevantní.
De iure. Jistěže. Potvrzuje JUDr. T.D.
Dede moc držím palce (y) (y) (y)
Petro K a JanoBa, děvčata, myslím že ta slova „my Češi“ vyjádřená s patřičným despektem, přece nebyla nutná a jsou pod vaši úroveň. Není to Česko, kde bylo nedávno povinné svícení zrušeno. Je to jeden z těch tzv. „vyspělých západních“ …
Medvídku, já Janu dobře znám, v tom despekt nebyl. To byl spíš povzdech, a už vůbec to nebylo z pozice „to my tady“. Ten povzdech podle mě mířil na to, že u nás lidi nemají rádi jakákoliv nařízení, včetně těch rozumných (že se sem tam najdou). Ostatně tady v Anglii svícení povinné není, potřeba by však bylo každý druhý den (od října do ledna pořád) a já za volantem nadávám, když na těch úzkých cestách ukrytých v listí míjím jen tušená auta – proč ksakru nemůžou rozsvítit? A nemíním to z pozice člověka, v jehož domovské zemi se civilizovaně svítí, prostě mi to vadí, protože je to kolikrát opravdu nebezpečné.
Uznávám že to tak asi nemyslela. Já jsem jenom na tohle dost háklivý, ono je to „my Češi jsme…“ atd atd, dosaď cokoliv negativního, je dnes módní. Mám svou teorii o tom odkud tato prapodivná móda do značné míry, pochází, ale o tom nechci vyvolávat debatu. A nařízení nemají lidi rádi nikde, vždycky o tom nějaká diskuse bude, většinou i dost prudká a je jedno zda půjde o nařízení rozumná či nerozumná. A snězte si mně třeba, já myslím že je to tak dobře. 🙂
Ano. Podívej se: snad nepochybuješ, že se svou profesí a zálibama nesnáším generalizace. Ále jendže – tady jde o krátké spojení, s h o r t h a n d , zkratku, kvůli zřetelnosti uvedený čtivější, leč mlhavější obrat… ano? Prostě: za to m y Č e š i atd. je nutno si domyslet – v téhle branži, v téhle oblasti, za volantem, téhle vrstvy, tohoto zaměření, tohoto (ne)dostatku vzdělání atd. atd. – nespa? Ano? Jo? Tak; a včil možu napsat, že to taky nesnáším… Byď zdravé, kemo!
Medvídku- to jsem nechtěla Tě takhle pozlobit, ale…. abych pravdu řekla, já jsem poslední dobou na nás Čechy nazlobená. Doopravdy. A nejen proto, že rádi remcáme a ruku k dílu moc nepřiložíme, ale třeba taky proto, že se z nás stávají čím dál tím větší čuníci. Bohužel. Jestli se u nás za něco stydím, tak je to za tohle a hodně. A to bez nadsázky. Rádi děláme trapný narážky na to, jak je který národ bordelářský, ale přitom, když se člověk podívá kolem sebe, stačí letmo, nemusí se dívat pozorně, tak bohužel, bohužel žijeme na smetišti. Schválně – koukni se, dáš mi za pravdu. Většině lidí záleží jen na něm a na jeho nejbližším okolí – ať už myšleno v rovině lidské, nebo reálně v opravdovém okolí. Ještě, že je Zvířetník, kde pak člověk načerpá taky trochu něčeho jiného a nezmalomyslní. Tož se na mě nezlob, ju? 🙂
Tak v tomto smetišťovém problému Ti teda za pravdu dám, samotného mně to točí nesmírně. Poznal jsem sice horší, ale souhlasím. V tom ostatním ne, je mi líto. Nevidím kolem sebe takové jevy abych mohl tohle paušálně tvrdit. Ale možná mám prostě jen rozdílnou zkušenost a rozhodně, ale rozhodně, ale rozhodně, ale rozhodně, se nezlobím. 🙂 🙂
Eh, no já to vidím třeba hnedle u nás teď v domě – a naprosto maximalisticky. KAŽDÝ má 1000000000000000 řečí, ale aby něco udělal?????????? Ejch to nehrozí. To by musel NĚCO DĚLAT. A třeba loni tady v práci….. když byly záplavy, všichni plnou pusu řečí, jak jsou ty lidi chudáci…. a??? skutek?? nějaký?? ee, nebyl a když jsem tedy přišla já s nápadem…….. jak dopadl??? Zrealizoval ho až Zvířetník. ……… kdybych pokračovala, budeme tu dlouho. Moc mě mrzí, že tohle píšu o svém národu, ale bohužel ho tak čím dál tím víc vidím. Je málo Zvířetníků, málo.
A ten burdel kolem nás?No je totiž přesně vizitka tohodle chování, o kterém píšu vážně. Vezmi si to, kdyby lidem na něčem záleželo, na tom jak a kde žijou, nebudou se chovat jako…….no nemůžu napsat jako prasátka, páč ty, když mají tu možnost, jsou ve své podstatě čistotná. 🙂
Nevím Péťo, fakt nevím. Tady nemá správce problém sehnat lidi z řad nájemníků na pomoc k pracem, ke kterým není třeba odborníků. Určité opravy společných prostor které ovšem jsou prospěšné jen někomu, se také vždy v pořádku odhlasovaly. A obé tu máme za normální. Pak se třeba znám s částí personálu nemocnice, díky jistým okolnostem a mám k těm lidem a jejich obětavosti nesmírný obdiv. A záplavy ?? Pracoval jsem na zmírnění následků jako dobrovolník a že tam, nás cizinců (rozuměj dobrovolníků z nezasažených oblastí) nebylo pět a půl. (Fuj to byla místy ošklivá práce, když si vzpomenu jak vypadá rozmáčeé plantago… 😀 ) V tomhle se asi neshodneme, já prostě Čechům věřím. (cz)
Pro oba: tedy v tomto směru jsou v Evropě (nemluvě vůůbec o jiných kontinentech) p o d s t a t n ě horší národy. Třeba, no náhodně, no… románské. To ovšem souvisí s celkovým pojetím vchutnávání a chápání života, které nazývám lempl ščastlívyj… čili brát komplexně. Vidět vše pokud možno duálně ambivalentně, v (promiňte, ž nepudu dál) hodnotových konotacích komplexu, jemuž nevýstižně říkáme život. Tož tak.
Dvanáct kurňa!!
No jo Jakube, ale přece to nejde pořešit tím, že si řekneme – jo vedle jsou ještě hroší než my, to jsme na tom dobře. To je jako říkat si,je to vlastně dobrý jsem zloděj, soused je vrah, nejsem tak špatnej člověk.
Jakube, to je na mně moc cizích slov… 😀 Ale jinak máš pravdu, viděl jsem podstatně větší čurbes v zemi která není ani dvě hodiny letu odtud a byla v (eu) dříve než my. Ale pozor – to neříkám jako argument pro obhajobu naše čurbesu, který jest odporný. (envy) Neboť pro to argument není.
Jasně, dyť snad já to nehájím. Pořád mě málo znáte. Vysvětluju. Pomáhám pochopit. Chápat všechny strany/fazety/stanoviska v té které otázce/problému/potíži. První fáze čehokoliv je snažit se co nejvíc zjistit, vidět, vstřebat… pak teprv začít s hodnocením, pokud vůbec. Ovšem tím pevnější je pak mé případné stanovisko, že.
Jakube, u těch románských zemí bych ještě rozlišovala mezi jednotlivými zeměni, jejich politickou zkušeností a v případě té mé milované situované ve známé holínce je ještě velký rozdíl mezi vrchním okrajem holinky a její špičkou nebo podpadkem. Vršek to je civilizace a dokonce tam i pracují. Dokázali z trosek po zemětřesení znovu postavit celé Furlandsko a z původně jednoho z nejchudších regionů udělali jeden z nejbohatších. Přitom obětavost jim nechybí. Na spodek jsem jen nakoukla, tak nemohu pořádně soudit. Jen jsem zjistila, že tam je jiný svět.
Ci sono due continenti, vero. Berlusconi a ragione quanto a diversita.
Jsou to dva světadíly. B. má pokud jde o rozdílnost recht.
OT: Děkuji všem za gratulace ( nebo spíš kondolence )k mým pátečním narozeninám. Kvůli lehké viróze jsem se zde nevyskytovala a tak jsem si přáníčka přečetla až teď. V minulém týdnu jsem přivolávala jaro jarními botkami a místo jara jsem si přivolala rýmu jako trám. (puke) Tři dny jsem zůstala v posteli, obalená z každé strany jedním trhačem. Užívali si ti tak, že na venčení jsem je musela přímo lákat. Teď už jsem zdravá a na značkách.
OT – Vave určitě promine… já jen že s Daníkem je zle. Bohužel se potvrdily ty nejhorší podezření z před týdne, které Daník poměrně rychlým zmátořením se odsunul. Má krvácení do mozku, dnes ráno se probudil a začal padat, má porušené centrum rovnováhy (já si z angličtiny nepamatuju všechny ty názvy částí mozku) a bohužel prognóza je velmi špatná. Už jsme dnes na veterině byli, doktor mezi tím konzultoval případ s neurologem, teď mi volal zpátky výsledky. Odpoledne jedeme na injekci jakýchsi steroidů, prý by mohly trošku pomoct – ale sama nevím v čem, snad stav trochu zlepší? nevím. myslete prosím na nás.
to jsem já z jiného počítače
Ach jo – nějak mi to bylo jasné, když jsi ráno neodepisovala… (h) Dede – prosím, nenech trápit Daníka (h) ať to teď zní hrozně krutě (h)
Já vím. (h)
Je mi to tak líto, milá Dede ;( . Souhlasím s Xerxovou. Moc na vás myslím a buď statečná! (h)
Ach Bože! To je hrůza! chudák Daník – a Ty a Kazan a celá smečka.
Pevně Tě objímám, holčičko, budu s Tebou. (h) (h) (h)
Držíme palce (h)
Dedé, držím palce, co můžu. Přeju moc štěstí, ale taky síly.
To jsem já.
(y) (y) (y) (h) (h) (h) (y) (y) (y)
(h) Taky se přidávám.Tohle je sakra situace! Jak jen mohu pomoc? Tak bych ráda,jsem srab,strašně se bojím. Všechny palce držím,budu u počítače čekat na dobré zprávy. (y) (y) (y)
Božemůj Dede to je smutná zpráva, taky nejsem zrovna v poslední době naladěná na pozitivní vlnu, tak mi tu tečou slzy, ale i přesto držím palce! Snad ještě všechno dobře dopadne!!!! Myslím na Tebe i na Daníka moc a moc ;( (h)
To je mi moc líto, držím (y) (y) ze všech sil, aby se Daník zlepšil (h)
Moc, moc, moc držím palce. Snad se to zlepší (y) .
Dede milá, (h) (y) (h) !
Ach – chudinka Daník a chudinka ty. Myslím na vás oba (a utírám si slzy) a oba vás objímám – je mi to tak líto. (h) (h) (h)
To je mi moc líto, držíme palce a vratidrápky, ať to dobře dopadne!!!
Ajajaj, Dede držím všecny palce, ať to dobře dopadne. (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) To je mi moc a moc líto, to mi můžeš věřit. Budu čekat na další zprávy, vím, že ti není vůbec lehko. (h) (h) (h)
Dede, držím hrozně moc všechny palce co mám. Myslím na vás (h) (h) (h)
Dede,je mi to hrozne luto,bojujte,ale nenechajte ho trapit
Jen prolétám, tak jen rychlé, ale intenzivní (h) (y) (h) (y) (h)
Achjo, to je mi moc líto, držím palce a moc na Tebe a Daníka myslím….. (h) (y)
Jen jsem nakoukla a tady tohle. Daníčkovi a jeho smečce držím palce, tohle je vážné ale nemusí být beznadějné. (h) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (y) (h)
Dede, to je hrozné, moc na Daníka a na vás všechny myslím a držím (y) (h)
Naše palce a tlapky zapojujeme na maximum (y) ! (h) Milá Dede (h) , prosím, neostýchej se vyptat na všechno třeba třikrát, ať máš správné informace. Tohle člověk těžko vstřebává v rodném jazyce, natož v cizím. (y) (h)
Dede, to je děs! Snad s tím půjde něco udělat! Držíme (y)
Držíme palce i drápky, co to dá (h) (h) (h)
Chudera Daník, ajaj to je špatný. Držet budu ze všech sil, ať se stane zázrak, ale nenech ho trápit. Jsme tu s tebou.
Dede, píšeš moc smutné zprávy :O ;( přesto nebo spíš právě proto (y) (y) (y) (h) (y) (y) (y)
JEŽÍŠI DEDE!!!!!! Drž se!! Souhlasím s Xerxovou a Louk Ale – nejsem tam, nevím o jak velkou mrtvici jde – jen, Murphy zvládnul dvě a ještě tu nějakou dobu s námi byl. Známé fenka -hodně stará – ji nedávno prodělala taky a je tu ještě s námi. Nechci vlévat zbytečné naděje, doktor by měl poznat a říci, ale jen, že ne vždy to musí skončit smutně.
Dede, devce zlate, to je zapeklity. Co se steroidu tyce, Dalmatin by ti mohla rict. Ono u mimisku se to krvaceni do mozku obcas musi resit.
Moc, moc, moc na vas myslim, drzim palce a preju silu. (h)
Milá Dede, držím za tlapku a moc si přeju, aby to dobře dopadlo. A vím, že ty sama nejlépe poznáš, jestli léčba má nebo nemá cenu, on ti to Daník řekne, protože tě má rád a věří ti (h)
Dede (hug) (hug) (hug) (hug) (hug) (u) !
Dede, konečně jsem skončila s prací a moc na vás všechny myslím a hlavně na mého miláčka Daníka a moc držím pěsti, aby to dobře dopadlo (h) (h) (h) .
(h) (h) (h)
Ach Bože! Ona ta jedna větší zornička nic dobrého nevěstila. Moc se bojím… Dede, objímám tě (h)
Dede, myslím na Tebe (h) (h) (h)
Milá Dede, to jsou smutné zprávy o Daníkovi. Steroidy se dávají i u lidí. Při krvácení do mozku může vznikat druhotně otok mozku a s ním fatální zvýšení nitrolebního tlaku. U lidí je úmrtnost při cévní mozkové příhodě způsobené krvácením bohužel 50% přes veškerá možná chirugická řešení.
Kvalita života po prodělané mozkové příhodě je často snížená.
Rozhodování je těžké. Jsem v duchu s Tebou.
Dede, držím, držím, moc, všichni držíme, 18 tlap…. Myslím na Tebe a Daníka , držte se. (h) (h)
Komunitní řešení dopravních problémů, odkoukáno na ostrově Upolu, Západní Samoa
Jedeme k večeru přes vesnici a tam cca každých 20 m stojí gentleman ve věku důchodce, všichni v jednotné uniformě bílých triček, v ruce dvoumetrové hole. Nedalo nám to, zastavili jsme a šli se zeptat, co že je to za cvičení. Prý hlídka proti rychle jedoucím řidičům. Fakt. Kdo to jel moc rychle, bum.
Tak toto je naprosto dokonalé řešení 😀 😀 😀 Taková rána holí do okénka auta udrží kázeň v příslušných mezích a ještě ke všemu mají místní obyvatelé o kondici postaráno. Obávám se ale, že u nás by bylo příliš otřískaných plechů a vytřískaných okének, ale jeden by hned věděl na čem je. A okolí také – máš omlácené auto? Hochu, jezdíš příliš rychle, to máš za to 😛
A zapomněla jsem počítat: 1 + 9 = 10
To tedy nevím…pokud by jel opravdu rychle tak by ten bumák taky mohl mít zlomenou ruku.
(rofl) (rofl) (rofl) (rofl) DOKONALÉ ŘEŠENÍ!! (y)
Chcešli vstoupit do silnice rozhlédni se převelice. Koukni vlevo, koukni vpravo, pospíchati není zdrávo. Tohle funguje bezvadně. 🙂 už od dětství mého synátora, nyní praktikuji u vnoučat.
A jak fungají ti co chrání u nás ? Jsou cca 12 km ve městě. Zavolají paní …. nezdržuje se vás na vsi nějaká žena jménem …. . Odpovídám, nevím, jak vypadá? Chvíli ticho, pak mnó asi 170 vysoká, hnědé delší vlasy. Tož nevím, mám naprášit půl dědiny ? Takže odpovídám , že nevím a poliš si udělá čárku, že pátral. Oba jsme spokojeni. (devil)
Minulý týden mi volali z obvodního od. , paní…, máte tam nepřizpůsobivé, nabízejí deky, já na to a co jako mám dělat? No my jsme dostali hlášku tak vám to říkáme. Tak vezmu auto, přednostu, pokud je doma a jdu na ně (punch) . Pak mi zavolají ještě jednou, že prý jak to dopadlo, co ?
Jaká je moje odpověď, si prosím pěkně doplňte sami. Teď už se tomu směju (rofl) Tož tak.
Tak teď jsem sečetla ale nepřiznala barvu (rofl)
Doufám, že ti platí za to, že na půl úvazku pomáháš a chráníš (rofl) (rofl) (rofl)
Trávím v autě každý den spoustu času a je fakt, že NĚKTEŘÍ chodci si zřejmě svého života příliš neváží. Protože co si jinak myslet o člověku, který vleze z nástupního ostrůvku do ulice pozadu mezi projíždějící auta, nebo o paní o holi, která přechází mimo přechod za zatáčkou, kde jí auto uvidí až když bude pozdě ????
Jo Lenko, toto je opravdu výživné téma. Chyby jsou na obou stranách, to je bohužel tak. Samozřejmě raci couvající z ostrůvku nemají na silnici co dělat, jenže na druhou stranu ty ostrůvky jsou kolikrát příliš úzké pro tolik lidí. Prostě lidi kolikrát fakt skoro přepadávají, zvláště, když se vyvalí z tramvaje. I když je jasné, že to pro řidiče je úplná můra. Já neřídím často, ale u přechodů mám oči na šťopkách a ještě k tomu pořád koukám po okolních chodnících, jestli se tam neobjeví někdo, kdo to střihne mimo přechod.
Na druhou stranu – jsem často pěší a musím přecházet. Jen málokterý řidič je dostatečně inteligentní, aby zpomalil daleko před přechodem, případně blikl a nechal mě bez stresu přejít. Přitom by na tom vydělal, kolikrát by nemusel vůbec zastavit. Zpravidla jede na plné pecky až k přechodu a tam na fleku brzdí, musí zastavit a má mě za b/l/b/a, který chce přejít. Pozor nelezu řidičům do cesty, na to se mám ráda. Další varianta je, že řidič nohu z plynu ani nesundá a jede přechod nepřechod, kdybych si opravdu nedávala pozor, tak už mě srazili stokrát.
Jo a u práce máme přechod (mizerně umístěný), kde za dobu existence přechodu máme jeden smrťák a tři těžká ranění. Na tom je paradoxní, že před důkladnou výstavbou přechodu a klandru okolo silnice lidé přecházeli automaticky na přehlednějším místě a nikdy se nestala žádná nehoda. Takže ani přechod nevyřeší vše, naopak může být sám smrtelně nebezpečný.
Mňamozní tématíčko. U nás máme nejbližší policejní stanici asi 15 km daleko, kde mají podstav a tak v celých 3500cových Břežanech jsem neviděla těch osm let policajta. Na našem obecním webu běží domobrana v podobě hlášení kdo krade a jak vypadá, v jakým autě, sezóní varování při krádežích kol, napadání psů. A najednou, z ničeho nic se naše vedení domluvilo a bude polic. stanice posílena. Pár dní na to jdu s Ondou na kole a dvěma psy po vsi – nemáme tu ani metr chodníků, tak je to vždy o život. Když to kolem nás jako vždy profrčí motorista alespoň 80tkou. Pro tentokrát to byl harlejník. A pak jsem vyvalila oči, slyším policejní houkačku a ona tam za nim frčela pomáhající a chránící oktávka. U krámu ho stopla a už to jelo. Navíc chlapec neměl helmičku, tak to asi bylo měkně mastný.
No, největší dojem to ale udělalo na Ondru, ten to hlásil všem ještě několik hodin poté a nejvíc měl hrůzu z toho, že ho vzali do vězení
Osmdesatka je rozumna rychlost. Kolik jezdi ti imbeciloidi na te krasne rovne ctyrproudovce z Zelivskeho na Ohradu, to snad ani nechci vedet. A vubec je nezajima, ze je tam tramvajovy mustek, prechod a ze ve vedlejsim pruhu auto zastavilo a nechava prejit chodce. Vzuuuuuum. Vzuuuuuuuum.
Kdyz uz touzi darovat organy, tak at ksakru daruji vlastni!
Jendo, u těch motorkářů a obecně mlamojů je bohužel jeden zásadní problém. Jsou sice zdraví a ve své podstatě naprosto ideální dárci orgánů. Jenže, co jsem slyšela, zpravidla se roztřískají tak, že už jsou dále nepoužitelní. Takže nejen, že kolikrát zabijí dalšího člověka, ale sami už nemají co darovat. 🙁
Neboj, většinou jsou z nich ty orgány (aspoň ledviny) použitelné. 🙁 Ale každý rok je pár mldých hova.d daruje. I když, pokud k tomu nevezmou i někoho jiného…
Tak alespoň něco, i když hodně lidí potřebuje třeba i srdce nebo plíce a tam si vůbec nejsem jistá. Mě není líto těch b/l/b/ů, kteří hazardují a jezdí jako šílenci. Koho je mi líto, jsou jejich oběti a pak jejich rodiny. Že si nevzpomenou alespoň na své mámy a táty, kteří po nich budou navěky truchlit. Nejsou to jen motorkáři, v Praze na Evropské se před časem zabil 23letý kluk. Náraz byl tak silný, že motor byl několik metrů daleko od auta, auto doslova vejpůl a mládence prý našli na zadním sedadle. V místě, kde se to stalo je povolená rychlost 50 km/h. Kolik ale jede mládenec, který utrhne motor auta? Jen jsem si říkala, že jeho mámě musí být moc a moc smutno.
No právě 🙁 a teď jsem dokonce někde slyšela, že orgány se odebírají jen lidem s mozkovou smrtí kterým bije srdce-čili jsou na přístrojích….. 😐
Myslim, ze to bude zalezet na tom jake organy. Ony ruzne organy vydrzi pokud vim ruzne dlouho. Ovsem je pravda, ze pokud se dotycny zabije na miste tak nez dorazi sanita a odveze ho do nemocnice tak uz asi neni co odbirat.
Možná by to věděla Verenka – ?
Zucastnila som sa mnohych odberov organov k transplantáciam /ako clen odberoveho tymu a jedenkrat ako clen transplaantacneho tymu a to v Brne.Prezivanie organov je roznej dlzky, najviac vydrzia ladviny.Cely ten proces je velmi emotivny/aspon pre mna/ Urcenie mozgovej smrti,suhlas na odbery-jeden podpis,jedno razitko,vypnutie pristrojov-otazka som Boh,mam nato pravo?Ale presne si spominam na svoju prvu,kde cez Eurotransplant pecen sla do Viedne,srdce pluca do Edinburgu ladviny Ba a Praha.Viem,ze ked o nejaky cas mi vo Viedni jeden neurvaly Rakusak vrazil do boku,som si pomyslela:mozno mas prave ty jatra zasluhou mna!A miesto vrcania,som sa nanho usmiala.
Nedá mi to nevyjádřit obdiv Vaší práci, ale i tomu naprosto dokonalému vyjádření etické problematiky celé záležitosti. Jsem ráda, že jsem v pozici, kdy nedělám rozhodnutí, kdy nerozšiřovat terapii, neresuscitovat apod. Vždycky, když to čtu ve zprávách, tak je mi z toho úzko (nejhorší to je u dětskejch pacientů, když tam ještě dopíšou, že rodiče s navrženým postupem souhlasí), i když to z medicinskýho pohledu chápu.
(a jsme zase u Dede a Daníka – i tam by to bylo těžký rozhodování, doufám, že nebude potřeba se rozhodovat)
Plati jeste porad predpoklad souhlasu? Nebo jak se to jmenuje?
Jestli se nepletu tak to byvalo tak, ze u nas se predpokladalo, ze pokud clovek pred smrti vyuziti svych organu nezakazal, tak se predpokladalo, ze s tim souhlasi. A kdysi do obcanky a pak do nejakeho registru se zapisovalo, ze ten a ten nesouhlasi.
Musim rict, ze me by nenapadlo nesouhlasit. Pokud mohu alespon po smrti nekomu zachranit zivot, necim co uz mi k nicemu neni, tak citim povinnost to udelat. Takze pokud je to nutne tak bych rad vedel, kam napsat, ze s transplantaci souhlasim.
Vidím to zcela stejně! A vidíte, jakou osobnost tu ve Verence máte? Teda máme. To su rád!
JA som rada,ze VAS mam!!!!!!!!!!!!!!!!
Neviem,ci sa sem este vratite,ale skusim.V Ceskoslovensku a teraz nadalej na Slovensku plati „predpokladaný suhlas“ pacienta.Ak ma výhrady,este za zivota musi pisomne deklarovat,ze si nezela,aby po smrti boli z jeho tela odnate organy,suhlas pribuznych sa nielenze nevyzaduje,ale ani neberie do uvahy.Pokial viem,.je t.c. centralny register ludi,ktori odmietaju darovanie organov./nesledujem to,uz sa tomu nevenujem/Za „mojich casov“ a urcite i teraz sme to brali nesmierne vazne.Osetrujuci team vyslovil podozrenie na mozgovu smrt,ale dalej sa nesmel zucastnovat na jej diagnostike/nastupil nový team/,zaverecny protokol,podpisovala tropjclenna komisia specialistov a az potom nastupil odberový team.Nikto nesmel byt v pribuzenskom alebo inom vztahu s pacientom.ustredna/vlastne europska/ komisia nam pri dakovnom liste oznamila len mesta,v ktorych boli organy transplatnovane.Darca i prijimatel zostali navzajom anonymní.Nepaci sa mi,ked teraz v bulvari citam inmformacie,z ktorých sa pravdepodobne da identifikovat darca.Nie je to spravne./Davam organy kvoli sebe,pre to,ze som clovek,ze chcem urobit niekoho stastnym….
V ČR taky zustal předpokládaný souhlas, i když kolem toho byly před časem nějaký debaty, tak nakonec zvítězil zdravej rozum a zůstalo to.
Orgány se odebírají v okamžiku, kdy se prokáže mozková smrt – tj. kdy už přes mozek neprotéká krev. Dělá se na to speciální vyšetření (mozková angiografie), aby se to prokázalo a taky z forensních důvodů zdokumentovalo. Aby byly orgány použitelné, musí se trochu déle udržet uměle dýchání a krevní oběh. Mezitím se provádění spousta vyšetření, aby se s transplantátem nepřenesla nějaká infekce a všechna vyšetření znaků, které určují, pro koho by orgány z tohoto dárce byly vhodné (liší se to i u různých orgánů – třeba u jater ta shoda nemusí být tak velká jako u ledvin…), aby po voperování příjemci nedošlo imunitní reakcí k odhojení (rejekci) toho transplantovaného orgánu. Samotný interval mezi odběrem orgánů a jejich voperování pacientovi je velmi krátký (maximálně několik hodin) a to se ty orgány kolikrát i letecky převážejí, je na to nutné speciální medium, musí to být v chladu.
Jsou teda taky orgány, který se dají odebírat úplně po smrti (tedy myslím po zástavě dechu a oběhu) – třeba oční rohovka, klouby apod. a ty se taky nechají uchovávat delší dobu ve tkáňové bance, než se dají pacientovi.
Jinak si myslím, že motorkáři zrovna nejsou úplně nejčastější dárci – na to by bylo potřeba, aby měli poraněnou pouze tu hlavu a to oni se většinou dobijou podstatně víc. Častější dárci jsou třeba pacienti s rozsáhlým krvácením do mozku, to bejvají mladí, jinak zdraví lidi.
Tak konečně jednou správná reakce policistů. Harleják se asi opravdu hodně divil. A je dobře, že to Ondra viděl na vlastní oči. Úplně tě chápu, že to tam u vás jinak musí být o strach.
OT – POMOC! Příští týden je 2x Josef a já nevím co. Ani nevím, jestli mám pokračovat v sortimentu Maso-uzeniny nebo přejít do sortimentu Ovoce-zelenina.
hmmmm,…táta je taky Josef (tmi)
Mam tip./sestra ma o dva tyzdne 60-ku/ a vymyslela som toto:kupila som jej °1 aker pody na Mesiaci za 33 euro.Udajne je z neho krasny vyhlad na Zem .vedela by som Vam dat adresu,kde sa to bjednava e-mailom,ale bojim sa,ze sa to nesmie-teda,ze je to nepovolena reklama.Naznacim:kupuje sa to na ich ambasade-ostatne najdete na Googli.Myslim,ze to bude pekny darcek.
Tedá… to je dokonalé.Jak říká ze staré desky JW: to je blbý, to se BUDE LÍBIT! Originální, absurdní, poetické, nesmyslné, kouzelné. Nespa?!
Jenda tudle slavil kulatiny a od jedné mé neteře dostal úplně nejkrásnější kytku – z kvalitních uzenin a chutné zeleniny (klobásy+mrkve+paprika) – myslím, že je to jediná slušná kytka, kterou můžou akceptovat i chlapi (clap) (nod)
syn a tatínek jsou Josefové.
U mladšího je dárek vyřešen rychle. Je teď v období, kdy ho zajímají jen a pouze hrací a sběratelské karty, takže již byl zakoupen a uschován balíček. A tatínek – kvalitní likér a malé nářadí na zahrádku pro vášnivého zahrádkáře (sun)
Jsem chodec a maximálně spolujezdec, takže tím kulatým netočím a když mám popojet na zahradě přemýšlím, co je spojka a co brzda. (chuckle)
Ale učím své dvě dvounohé přecházet. 8 a 10 věk, kdy začínají opravdu samostatně se pohybovat po matičce Praze, kde je aut opravdu hodně. Semafory ctí a to i v neděli dopoledne, kde auto není vidět na kilometry daleko, ale u přechodu bez nedokážou odhadnout situaci. Nevidí řidiče za okýnkem a nedokáží rozluštit signály, které jim dává, dokud opravdu nezastaví. Jsem zvědavá, zda a kdy přijde naopak období, kdy se budou vrhat do silnice kdykoliv a kdekoliv a zda to přežijí ve zdraví.
Vážené dámy, vážení pánové
Po smrti své ženy před 13-ti lety jsem na tom byl velmi špatně po duševní stránce. A tak jsem se rozhodl udělat něco se svojím myšlením, se svými názory. Na kursech Avatar http://www.avatarepc.com/ jsem se nejprve dozvěděl, že to jediné co mohu udělat a co mi 100% prospěje, je změnit sama sebe, a ne měnit svoje okolí. Změnit okolí nemohu protože okolí jsou jiní lidé se svými názory, na jejichž změnu nemám právo. Stejně jako oni nemají právo měnit moje názory. A později jsem začal znovu věřit v Boha, i když jsem žil dlouhá letá v socialistickém a ateistickém ČSSR, i když jsem byl computer system programmer a analyst. Při hledání co mohu pro sebe udělat jsem brzy zjistil, že existuje velmi mnoho návodů jak změnit sama sebe, a že to jsou pouze různé intepretace a implementace něčeho co je nazývano philosophia perennis http://de.wikipedia.org/wiki/Philosophia_perennis . Vážení začněte měnit sama sebe, začněte být tolerentními i k netolerantnosti druhých. Když to udělá každý z nás tak se změní celý svět. Končím citátem od indického myslitele Sri Aurobindo „Život člověka naučí, že vše na tomto světě přináší zklamání, pouze Bůh ho nezklame když se plně k Bohu obrátí. Zklamání není způsobené zlou mocí, která člověku nic nepřeje a vše kazí. Celé lidstvo je neustále zklamané, protože touží po věcech které nemůže mít. A i když je dostane tak tyto věci jsou pomíjivé a lidstvo je ztratí. Anebo tyto věci nesplňují očekávání a proto lidstvo neuspokují. Pouze obrácení se k Bohu je jedinou pravdou v životě.“
No po vas se mi fakt stejskalo.
Stále hledající, tady bohužel moc souhlasu či aspoň většího porozumění pro vaše hledání a vlastně nalezení nenaleznete. Vaše naivní prostoduché přímočaré mesiášství je sice pro tolerantního percipienta pochopitelné, leč to je vše. Podotýkám, že to nemá co činit s tím, věřím-li v nějakého boha. Otázka stojí jinak. Vy to nepochopíte, jak to myslím. Mějte se.
Tuším, že tohle bude zase výživné téma. Já jsem tohoho názoru, že každý chodec by si měl několikrát za život vyzkoušet, jaké to je sedět v autě za tím kulatým, co se s tím točí, aby poznal, jak to celé funguje a že nejde zastavit na pětníku. Jsem moc ráda, že se auta přinutila svítit, že se udělala přednost chodců, ale chodci by měli používat mozek. Proto jsem i ráda za poldy číhající za telefonní budkou, páč jsem toho názoru, že NA VŠĚCHNY účastníky provozu by měl být stejný metr, ať mají kola čtyři, dvě, s motorem, či bez a nebo jsou opěšalí. Prostě stanovená pravidla musí dodržovat všichni bez rozdílu
Petro, souhlasím s Tebou, jezdím už čtyřicet let a svícení jsem ráda přivítala. Svítila jsem ještě před tím než to bylo nařízeno, zvykla jsem si na to v Rakousku. Tím, že jsem jezdila i se služebními auty, musela jsem každý rok na přezkoušení, takže pravidla mám jakž takž čerstvá. Bezhlavost, bezohlednost a nezodpovědnost, tak se dá shrnou současná situace (wait) . Za volantem nad těmito nešvary nezuřím, ale dobře o nich vím a snažím se je respektovat a snažím se vždy vědět, co udělá ten druhý. Předvídat. No, snažím se.
Heh, já jsem byla v rodině jediná, kdo ještě před schválením svícení byl jednoznačně pro. Všichni se na mě sesypali jako vosy – včetně ségry, kde mě to dost překvapilo teda. No nakonec si národ zvykl. Stejně teď hlasuju pro povinné vesty v autě. Čím víc je člověk vidět, když musí zastavit na blbým místě, tím líp. Když jsem za chodce, snažím se být maximálně čitelná, počkám, až se s řidičem domluvíme, že oba víme.
A teď jsem si vzpomněla na debatu na téma svícení na Neviditelném psu tehdy (rofl) . to byla vášeň, to bylo téma (rofl)
Hm, já jsem nikdy neporozumněla té nechuti jezdit s rosvíceným autem. Je to podaná pomocná ruka jak pro chodce, tak automobilisty.Takže dodnes nevím, proč kolem toho vůbec byly debaty. Já jich četla jen pár, argumenty proti svícení mi připadaly hloupé, tak jsem to vzdala. Asi proto, že jsem na svicení zvyklá, tady už desetiletí se všechna auta automaticky rozsvítí při nastartování a zhasnou při vytáhnutí klíčku. Jiná se neprodávají. Nezaznamenala jsem, že by to mělo jakýkoliv negativní dopad na cokoliv. Ale my Ceši musíme okušnit prostě všechno (talk) .
No přesně, musíme všechno okušnit. Asi se fšicí báli, že si vysvítěj svíčky (rofl) (rofl) (rofl) . A přesně tak, rozsvícený auto je jasně identifikovatelný, že je v akci. A úplně největší plus je to – paradoxně – když blbě svítí sluníčko, takový to nízký, ostrý, v lese, kde se to mihotá….
No jo, prostě musíme pořád remcat
Ano, Jano (jejda toto vyšlo (chuckle) ) my Češi ….. 🙁 .
Od té doby, co je svícení povinné, tak se 90 % času (pěšky i za volantem) pohybuji venku poslepu.
Přiznám se, že mi teď spíš vadí, když vyjedu do zahraničí, kde svícení povinné není. Pak člověk potká na zasněžené silnici zasněžené bílé auto a prostě ho nevidí! Fakt nevím, proč se některým ,,vybraným“ jedincům to svícení nelíbí. A ten policajt – tady na Zličíně taky jeden ráno převádí děti přes silnici – obětavě, za každého počasí riskuje, že ho nějaký polospící blb přejede, protože on přeci pospíchá…
Naprosto souhlasím, svítit je dobrá věc. Zvláště v našich končinách. Mám snad jen jednu připomínku, ve slunečných dnech, kdy sluníčko praží na plné pecky, tak ta světla stejně vidět skoro nejsou. Ale ono stačí dojet do nejbližšího lesa. Jenže mé příští auto (za mnoho a mnoho let) bude muset mít automatické rozsvěcování. Kaju se, jsem bohužel ÚB, ale často si vzpomenu až za jízdy, že jsem měla rozsvítit. Zvláště, když je jasno. Ale stalo se mi večer v ulici že jsem jen chtěla přeparkovat a až po novém zaparkování mi došlo, že jsem si vůbec nerozsvítila. Tak to se mi při pouhém umělém osvětlení na ulici vážně nepovedlo 🙁 Tak to jsem raději od auta rychle mizela. Ne že bych nechtěla rozsvítit, nebo, že bych proti tomu něco měla, vůbec, prostě mi to dodnes pořádně nedocvakává. Prostě jsem v tomto směru ÚB.
Kdyz jsme jednou s Chetem byli v Kanade autem (to uz je dost davno), tak tam meli povinne sviceni furt. U nas to jeste nebylo ( a svym zpusobem neni doposud, jen za deste), ale hned se mi to zalibilo – meli jsme sedivy Caravan a ten nejak splival s mlhama. Od te doby jezdim se svetlama furt. Ani o tom nepremyslim; nahodim motor a zapnu svetla. Na tu diskusi na Psu ohledne povinnych svetel si vzpominam. (whew)
Autobusy již přednost mají i bez vyhrazených pruhů. Mají přednost když vyjíždí ze zastávky a tento úmysl dají najevo blinkrem, mají přednost, resp. možnost vjet/stát tam kam běžné osobní vozy nemohou. Vyhrazené pruhy jsou luxusní pravidlo, který by mělo být používáno setsakra střídmě a pořádným rozmyslem. Co se týče chodců…nedávno jsem zastavil na přechodu takové podivné dvojici, zřejmě matky se synem, onen syn (odhadem tak 25 až 30 let) na mně vyplázl jazyk a tvářil se nesmírně arogantně jakoby mně nějak strašlivě trestal tím že toto je přechod a já musím čekat až on přejde. Nějak se to minulo účinkem – dusil jsem se smíchy. 😀 Ale co mně mrzí je to, že si neuvědomuje (a s ním i značná síla dalších „přechodců“) že řidič sám má obvykle radost z toho že lidé v pořádku přešli. Protože nadosmrti nemoct klidně spát a mít stále před očima mrtvého člověka – mámu či tátu od rodiny nebo nedejbože dítě, o setsakra nepříjemných trestněprávních důsledcích ani nemluvě…o to nikdo normální nestojí. Ale musí se konečně dostat do širšího povědomí to, že aby se toto nestalo, nezávisí jen na tom řidiči. Přechod nepřechod.
Ten druhý smajlík tam nepatří, jen jsem uzavřel závorku. 😀
Je hrozně zajímavé sledovat, KDO na přechodech pravidelně zrychlí a KDO pokračuje vycházkovým krokem nebo ještě zvolní – je to celá škála důvodů a jsou dost čitelné. Někdy to samozřejmě zrychlit nejde, ale to se pozná dobře.
Zrovna tak jsou řidiči, kteří brzdí už zdálky a kteří nebrzdí vůbec.
Zažívám to pouze z pozice chodce. A bohužel se mi zdá, že těch, kteří nebrzdí vůbec je podstatně víc. Nebrzdí vůbec a ještě ukážou vztyčený prst. Případně telefonujou.
Jo přesně Vave. Patřím mezi zrychlovače a vždycky si to ještě s řidičem odmávneme. Já jako poděkování a on jako odpověď. Jsem ráda, že zastavil a nevidím důvod, proč si na přechodu dokazovat svou trapnou rádobypřevahu tím, že si na něm lehnu a zapálim si hadžvaňo (rofl)
Trochu z jiné kategorie: Tady kousek od nás je přechod, který má svého havrana, nikoli policajta 🙂 Fakt, ten praštěnej pták sedí na chodníku a když vidí v dálce auto, důstojně vykráčí na přechod. Donutí auto zpomalit a s vědomím vlastní převahy přejde na druhý chodník. Po chvíli totéž zopakuje v opačném směru. A neviděla jsem to jen jednou, tenhle doveda je tu každou chvíli (rofl)
To je vůůůůůl!! (rofl) (rofl) (rofl) (rofl) . Já vím, že jsou havrani, kteří používají přechod u semaforů jako louskáček ořechů, ale o týhle specialitce jsem ještě neslyšela. Já tyhle ptáky prostě miluju. Krom toho, že jsou úžasně chytří, tak mají taky smysl pro hjůmor (y) (rofl)
Dokumentovat!!
Žas jsem nad nevzhledem ptáka, jenž tak bez okolků kráká bezobsažnou odpověď, jež prozrazuje bezradné… jo, havrani, krkavci, kavky – to je přemýšlivá verbež! a přitom jsou pěvci. Kdyby dravci, neřeknu…
No já zrychluju :-). Z pohledu řidiče mě zpomalovači štvou.
J
já běžně autobusy pouštím, jsem tak nějak samozřejmý pouštěč a nepříjde mi na tom nic divnýho, ale velmi mě iritují autobusáci, kteří v jednom zlomku vtěřiny zavřou dveře, hodí blinkr a vyjedou. Kolem projíždějící řidička (já), pak už nestíhá zabrzdit a musí se nebezpečným úhybným manévrem vrhnout do protisměru… Nepříjemné.
Zdravím všechny, zas jen prolítnu. Články čtu poctivě, ale v práci mám moc práce a doma je to teď divočina. Miminka se dostala do věku téměř 7 týdnů a jelikož je venku zima, neají se pořádně utahat. Po půl až 3/4 hodině jim začne být zima a chtějí domů. Tam řádí. Uklidní se jídlem, případně naší přítomností. Musíme je občas pouštět aspoň do části bytu, aby se moc nenudili. Tak se nenudíme taky…. Úklid, vačení, obsatrání psů, úlkid… Pořád dokola. Aspoň v noci spí. Ale bojím se, že mi skoro všichni zůstanou doma. Zatím mám jistě zadané 3 občas se někdo informuje, někdo se podívá a pak už neozve… (snad to není neplacená inzerce?!). Velké holky už jsou trochu nervózní, když je i na pelechu otravují mrňata. Když mohli být venku, bylo to jednodušší.
Ale jsou pěkní, živí, zdraví. No tak holt budu mít 9 psů….
Evi, to musí být doma pohroma a obdivuji celou rodinu. Je mrzuté, že zrovna letos si jaro s příhodným počasím dává tak na čas. Napíšu Ti přes Hady.
ach jo – já doufala, že třeba přes ten výcvik retrívů bys mohla nějaké ty zájemce na kvalitní pracovní krev sehnat… (dog)
Leda že bys do školičky pro štěňata na jaře přijímala i zájemce bez vlastních psů, že „materiál“ dodáš (chuckle) (já vím, že na žertování není nálada 😡 )
Evo, zkus dát avízo na http://www.goldenforum.cz/index.php , tam chodí retrívráři nejen zlatí 🙂
Drzim palce, at se dobri lide pro steniky najdou. Pripomina mi to krizove obdobi, kdy jsme meli dve kocky domaci, Grizzlinku pejskovou, venkovni maminu Holsteinovou a jeji tri uz dospele kocoury a mamina nam povila 5 kotatek – nez se nam ji podarilo vykastrovat. S timto nadelenim doma jsem jela sama do CR, protoze bylo nutno, ale byla jsem v mrakotach. Chet mne vezl na letiste s 5 kotatama v prenoskach, aby je mohl po mem odletu ukazovat kamaradum. Nastesti jim nasel domovy, o ctyrech jeste furt vime, pate se s panikama nekam odstehovalo.
Hele, v nejhorsim si muzete zaridit reality show – zivot s deviti akcnimi cernymi psy. Vim, ze neni cas na vtipky, ale cerny humor te obcas dostane z vecera do rana.
Naopak s černými psy je čas na černý humor, ne? (rofl) Ono to nějak dopadne…
Jen to zkoušení z počtů mi dělá potíže. Některé příklady jsou opravdu těžké :O 😀
Černý… ale dobrý!
Dobrý, ale – černý… takový minicirkus, co?
Evi (inlove) , snad se s oteplením najdou i další zájemci o psího kamaráda. Tahle táhlá zima zmrazuje snad úplně všechno.
Těším se na další povídání z ohrádky. (h) (dog) (h)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Vavísku – ano každý máme svého policajtíka v sobě… A někteří i velmi aktivního, co jim nechce dovolit ani maličké překročení pravidel (rofl)
Máme hezkých mínus jedenáct stupňů… zcela jasno (sun)
Všechny zdravím z brněnského suchého, slunečného mrazivého dne. Přilípnu se pod Xerxovou, také mám v sobě velmi svědomitého policajtíka, kdyby si tak mohl na čas vzít dovolenou, hned by mi bylo někdy i lépe :O .
A Vave, nech si namontovat do auta takové zařízeníčko, že když nastartuješ, tak se automaticky rozsvítí světla. S knoflíkem na přepínání světel můžeš dál manipulovat jak chceš, ale máš jistotu, že svítíš. Já už bych měla pokut, kdybych tohodle praktického policajta neměla v autě 😀 !
Prosím, milá Alčo , já jsem svítič odedávna, svítila jsem stále, i když to nebylo povinné. Zapomenu opravdu málokdy – a proto jsem vděčná, když na mě někdo blikne. Sama blikám a mávám na všechny roztržité lidi.
Nemám ráda svícení za jízdy parkovačkami a tzv. denními světly, které prakticky nejsou vidět, a pokud jsou domontované, nesvítí světla vzadu.
Ale svícení na nastartování taky není úplně to pravé, když třeba někdo v zimě čistí auto a svítí naplno, oslňuje kolemjedoucí. ach jo, žádné řešení není bez pih na kráse. |-( 😡
Ehm, Alex (inlove) , ne Alčo (inlove) !
Vavísku, pochopila jsem 😀 .
Vavílo milenová.
Jak nejsem řidič, řídím se řidicími impulsy a proto u přechodů dávám výrazně najevo, kdy hodlám přecházet, a k tomu si nesmírně cením toho, když autík z dáli blikne, že jako mám jít. Prostě se nevsouvám do vozovky náhle, naproti tomu předpokládám, že se mi řidič nevsune náhle na chodník.
Neshledávám nic obtížného na tom, dávat si navzájem přednostě a soudím, že když se chce, tak to jde. Tuhlevá jsem měla na návštěvě Pražáka a když u mého přechodu brzdil a divila jsem, říkal, že tak se v Praze nepřechází. „JAK?? se nepřechází, tady jsou pruhy, brzdí nám to z obou stran, jdeme!,“ divila jsem se. On to považoval za vrhání se do náruče smrti a celý dny se bál u každýho přechodu, kde já přecházím dvacet let bez úhony, zvláštní. Fakt TO brzdí. U nás jo… U nás v malym městě se eště brzdí… 🙂
Podhistorka.
Podpodhistorka, policajtní.
Měli jsme před léty jako záložní a tlející auto starýho žigulíka. Postával a reznul pod okny, až jsme jej za pár tisíc prodali kámošovi, že si ho manželka užije na městské nákupy. (Kámoš pak ze servisu hlásil, že sice autí provozuschopné a tachometricky nepřetočené a vše v poho, akorát že zpod předního blatníku vypadla ptačí kostra. Kdybysme se prej ptali. – Nojono. Co jeden zmůže?)
A přihodilo se, že kamarád nutně musel do Prahy a hlavní auto selhalo a tak kulhal žigulem a na zpáteční trase byl odmávnut policajty. Věděl, že překročil. Stejně tak věděl, že mu běží minuty. Takže vylezl z auta, servilně přiběhl k cajtům a drmolil: „Pánové, žena mne zabije, dnes má svátek a já mám poslední pětistovku, jesi mi dáte pokutu víc jak tři kila, tak nejen přijedu pozdě na večeři, ale eště bez pořádný kytky, a já teda nevím, kdo se kdy z vás rozváděl, ale já se rozvádět nechci, tak jesi mne zatknete, tak jí musíte zavolat…“ – a drmolil a drmolil, až první policajt pravil: „Proboha jeďte, nechci vás mít na svědomí.“
To ještě historka pokračuje. Dotyčný hříšník se podělil o pocit s kamarády a o pár dní později zablikali na jiného kamaráda v tomtéž místě (marně jsem teď hledala, který výjezd z Prahy asi měli hoši na mysli) a on čerstvě poučenej a naučenej vyskotačil zpoza volantu, utíkal opět přesevilně k orgánům a vysvětloval, jak náhle spěchá za rodinou a že víte co a pátek a rodina čeká a podobně (kdybych já si vzpomněla, kerej kilometr, kerý místo) a orgán praví: „No a víte, co jste provedl?“ „Vím, vím, jel jsem krapet rychlejš, ale manželka má narozeniny… (blafuje nezdara)“ No a co nám zaplatíte? „Můžu dát dva tisíce, ale fakt víc ne, zbytek musím nechat na večeři, pánové, mějte soucit.“
„Městská policie Vám tímto děkuje za příspěvek na činnost. Chtěl jsem Vám napsat tisíc, ale když nutíte dva, nemohu odolat.“
FAKT! 😀 Kluci prochechtali v hospodě celou noc. Tak zdvořilej policajt. 😉
Jů Bětulásková!
Tak toto si člověk nevymyslí, to musí spáchat sám život! (rofl) (rofl)
Lásková (inlove) , jsi moje (sun) ! (h) (f)