Ještě než jsem dopsal text o Voynichově rukopisu, tak mi jeden známý navrhl hypotézu, že by se v něm mohl skrývat návod na výrobu Kamene mudrců. Nemyslím si to, nic tomu nenasvědčuje a onen známý to ostatně řekl jen tak. Ale protože jsem i od jiných Zvířetníků zaregistroval zájem, tak si povězme, co to vlastně Kámen mudrců (též Kámen filosofů) je, přesněji řečeno, co by měl být.
***
Verbum sine mendacio,
certum et verissimum:
Quod est inferius, est
sicut quod est superius
et quod est superius, est
sicut quod est inferius,
ad perpetranda miracula rei unius.
Hermes Trojmocný: Tabula smaragdina
***
Jeho příprava byla jedním z cílů starých alchymistů a mělo se jednat o prazvláštní látku, univerzální reaktant, jež spouští transmutaci prvků – tedy něco, co lze dnes realizovat snad jen uvnitř urychlovačů částic. Ovšem v podání Kamene mudrců se mělo jednat o přeměnu méně ušlechtilých kovů ve zlato.
Kolem středověké alchymie dnes v širším povědomí panují zkreslené představy, které byly u nás formovány jednak Fričovým, jinak vynikajícím dvojfilmem Císařův pekař a Pekařův císař a jednak podivně neurčitým vztahem totalitního školství k tomuto historickému fenoménu. Nevím, jak jiní, ale nejkonkrétnější věc, kterou jsem se dozvěděl já, byla neutrální informace, že alchymie byla předchůdkyní dnešní chemie, což je zavádějící.
Alchymie měla odlišné cíle i způsob práce. Jaké cíle to jsou? Tak záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváme. Ten zajímavější úhel spočívá nejspíše v konkrétních hmatatelných výsledcích a to je například již zmíněná příprava Kamene mudrců, dále třeba příprava alkahestu – jakéhosi všemocného rozpouštědla, příprava koloidního zlata, které se dá pít a je velmi mocným lékem prodlužujícím život a léčícím všemožné choroby (nezaměňovat s elixírem života), stvoření umělé bytosti, dále kvintesence neboli extrakce látek z rostlin či anorganických materiálů, rekonstrukce živé bytosti z jejího popela, atd atd.
Ohledně toho pitelného zlata si na tomto místě dovolím jedno varování. Na internetu lze nalézt firmy, které pitné zlato skutečně nabízejí, nenechte se tím prosím ošálit, prodávají za dlouhou řadu stokorun bezcenné preparáty, jejichž výrobní cena je v řádu desetikorun, netřeba snad podotýkat, že jsou to preparáty bez jakéhokoliv účinku. P.O. Boxy v adresách firem jsou výmluvným varujícím prvkem.
Ale zpět k našemu tématu. Toto všechno byly ovšem jen dílčí cíle alchymie na cestě k jednomu většímu a důležitějšímu cíli – hledání moudrosti a sebezdokonalení. Přeměna hmoty vedoucí k přeměně alchymistovy duše. Ostatně i dnes víme a uznáváme známou pravdu, že načtením knih člověk získá vědomosti, ale až když ví, jak vědomosti správně aplikovat, získává moudrost. Je to prostě hledání moudrosti a alchymistovým cílem není honba za zlatem či elixírem života, ale zdokonalení sebe sama. Hledání zákonů interakce mezi makrokosmem a mikrokosmem, mezi člověkem a světem, univerzem. Hledání návodu na soužití těchto celků.
Rovněž představa, že alchymie byla záležitostí období vlády Rudolfa II., je mylná. Alchymie je odvětví nesmírně staré, kam se na ni v tomto hrabe chemie. Počátky alchymie nalezneme ve starověkém Egyptě a antickém Řecku. A možná ani to není ještě počátek. Za zakladatele je považován Hermes Trismegistos, pravděpodobný autor textu Smaragdové desky, jejíž část je citována na začátku. Od jeho jména se také odvozuje pojem „hermetické nauky“ ve smyslu tajné nauky.
Možná je to tím že u nás jsou dobře známá jména jako John Dee, autor obsáhlých, ale obtížně srozumitelných děl, Edward Kelley, možná šarlatán, ale šarlatán nesmírně šikovný, Polák Michal Sendiwoj, o němž šla zvěst, že připravil elixír života, nicméně také šikovný iluzionista, Tadeáš Hájek z Hájku, vynikající astronom a botanik, který byl pověřen císařem dozorem nad jeho alchymisty, Alessandro Scotto, který se prý přeměnou mědi ve zlato solidně živil, tato postava je nicméně dost záhadná a neví se, zda opravdu existoval. A ti všichni měli nějakou souvislost s Rudolfem II..
Vraťme se ke Kameni mudrců. Jak se vyrábí? Ano, postup je znám, není to takové tajemství, každý si to může přečíst, i když připouštím, že příslušné knihy se seženou trochu obtížně a nejsou vůbec levné. Potíž je hlavně v tom, že ten postup je zcela hypotetický a upřímně řečeno, neumím si vůbec představit, že by fungoval. Chybí mi k tomu duchovní rozměr starých alchymistů. Ale nevadí, exaktní racionalisté mohou tuto pasáž přeskočit a my ostatní – si nyní trochu zafantazírujme.
Nejprve je třeba vytvořit směs rtuti a síry za pomocí sole, která je prostředníkem těchto prvků. Směs vložíme do pevné skleněné baňky a hermeticky uzavřeme. Hrdlo baňky nutno zatavit. Máme nyní takzvané filosofické vejce, které vložíme do athanoru, což byla zvláštní pec, a tam je třeba vejce opatrně zahřívat. Na jaké teploty, to bohužel nevím. Pozor na exploze, tato fáze je velmi riskantní a směs ve vejci je prudce jedovatá. Lze pozorovat barevné stavy, kterým se někdy říká květy.
První stav Merkur je, když směs zčerná a stoupá z ní pára, která se opět sráží a padá. Druhý stav Saturn – hmota je stále černá, ale vaří se tak dlouho, až ztuhne. Třetí stav Jupiter – směs zešedne. Čtvrtý stav Luna – směs je čistě bílá, postupně získá krystalickou strukturu. Pátý stav Venuše – směs zezelená a rozteče se. Šestý stav Mars – směs se opět zpevní, nabude nejdřív žluté, pak žlutohnědé barvy. Sedmý stav Slunce – Kámen mudrců je na světě, jsou to zářivě červené krystalky. Kdo viděl hezký dobrodružný film pro mládež Maharal, tak si to umí představit. Kámen mudrců, který tam uchovávali ve skleněném válci, se tomu dosti blíží. Konec mystiky.:o)
Bohužel nelze exaktně rozhodnout, zda snaha alchymistů měla nějaké výsledky. Proč? K čemu došlo po době velkého rozkvětu alchymie v Praze za vlády Rudolfa II., mohou popsat historikové, Prahu vyplenili Švédové, Pražský Hrad vyloupili až na holé zdi a popravdě, kdyby mělo nožičky všechno, co si odtud odnesli, tak se jim většina slavných muzeí a královských knihoven v Uppsale a Stockholmu rozutečou.
To říkám bez hořkosti, historie prostě byla taková a naše vojska se v cizině obvykle nechovala lépe. Výsledek toho byl ten, že cokoliv cenného se tu někde skrývalo, bylo zničeno, ztraceno, a to tak, že nenávratně. Další potíž s alchymisty je ta, že všechno utajovali, alchymista musel být mlčenlivý, diskrétní tajnůstkář. A i když významu mnoha alchymistických pojmů jako „filosofický merkur“ nebo „Electrum magicum, apod. se lze nějak dosíci, stále to nestačí. Ono to utajování mělo své vážné opodstatnění, nelze jim to vyčítat.
Citát ze Smaragdové desky v úvodu článku je česky zhruba takto (omluvte prosím neumělý překlad, v latině jsem samouk): Je beze lži zcela pravdivé, skutečné a pravdivé, že to, co je dole, je jako to, co je nahoře. A to, co je nahoře, je jako to, co je dole. Zázraky jedné věci se takto dějí. Dále se tam píše, že všechny věci jsou zrozeny z jediného… prostřednictvím úpravy jediného. Celý text je v podstatě shrnutí několik zásadních filosofických pravd, které se staly základními kameny hermetických nauk.
Jste dokladem toho, že Tajemství je skryto opravdu dobře. Chce to míň přemýšlet a hlavně nechtít…
Milý Pů! Já bych chtěla jít k tobě na školení, nebo do kursu! Tohle mě tak fascinuje! Díky za článek, tisknu a dávám přečíst synovi. Je to téma na dlouhou diskusi. Díky a piš v tomto směru dál, já to velmi vítám!!! 🙂 (sun) (nod)
Moc zajímavý článek, díky. Jak psal někdo dole o Jitru kouzelníků – ta kniha mě moc zaujala, bylo tam popsáno hodně věcí, který ty alchymisti tenkrát uměli a „věda“ na ně přišla až poměrně nedávno. Odnesla jsem si z ní do svého „vědeckého“ života trochu pokory ve smyslu, vždycky se snažit koukat i po opravdu dost starý literatuře – lidi dřív nebyli hloupější než my, jen měli pro vědu jiný podmínky. Například jsem zjistila, že to, na čem byla postavená jedna z našich prací o nádorové imunitě, bylo ve velmi podobném duchu popsáno už v padesátých letech.
Mily Medvidku, ten clanek mne dost zaujal, akorat jsem nejak pres den nemela cas k tomu neco intelygentniho dodat a s postupujicim vecerem uz nejake hlubsi myslenky jaksi nejsem schopna. Docela bych si to rada jednou trochu prostudovala.
Docela dobre historicke podani teto doby je od Petera Demetze – americky historik narozeny pred valkou v Praze – v knizce, ktera se anglicky jmenuje Prague in Black and Gold (Scenes from the Life of a European City). Myslim, ze to bylo prelozeno do cestiny.
Pro „nadšené sběratelky“. Upravené „visí“ na „Wéwečkovinách“!
– a sběratele, sím. Ď ď ď !
;;) R O Z V E R N Í Č E K . ;;)
.(*) Prohlášení ředitele jedné velké firmy: „Vážení přátele, tak finanční krize dorazila už i ke mně. Jím plesnivé sýry, piji stará vína a jezdím v autě bez střechy!“ .(*)
~o) Vinšuju všem hezký večer, pokud možno bez krizových stavů. ~o)
A nemyslej, může to bejt ještě horší: vona rodina ani často nemá šajn, jakej armer tojfl každej v tý ungliklich firmě je. Napadne takhle paninku přijít pana manžela politovat do firmy, votevře dveře kontoáru – a hned vidí, že jeho sekretářka nemá ani na šaty!!
No – copak na šaty sekretářka, ale firma totálně v úpadku, protože i židlí se nedostává a chudera musí sedět na panovi šéfovi.
A to mi připomělo: přijde v pondělí sekretářka do práce, vidí, že od šéfa odnášejí kanape a zděšeně vyjekne: „Jéžiš, já mám padáka?“
No – sedmnáct
nikdy neřekla. Tak jsem se potěšila, alespoň na chvilku, ale jak říkala naše máti „aber die ‚koncen‘ „
Vypadl mi nadpis, že tohle bych nikdy do Jakuba S. neřekla…
;;) Náhodou Jakub je formát. ;;)
Nro – 17
Jo a ještě mohu potvrdit počáteční barvu v Markurově stavu. Síran rtuťnatý je skutečně černý. 😀 😀
Krásné odpoledne, milí Zvířetníci (inlove), hlásím se z provizorního provizoria – do neděle ještě bez vlastního HD v zapůjčeném PC, a taky mám půjčenou klábosnici z práce, protože PS2 (nebo taknějakpodobně, prostě kulatej) čůdl od klábosnice je v PC nefunkční, a to právě já bohužel na své domácí klábosnici mám, naštěstí USB čůdl (hranatej) je funkční, což bohudík mám na klábosnici z práce. V pondělí budu mít půjčenou jinou hranatou klábosnici, takže provizorium už bude hotové – a budu moct začít mudrovat, co dál. 8-|
Kámen mudrců i Mlsotník si dám později, teď běžím s Ankou, než přijede Tádoš. Ale musím přiznat, že jsem neodolala a přečetla jsem si historku od wéwéwéčka a udělala jsem moc dobře, protože po velmi únavném a posmutnělém dni mě pohladila po duši a já se teď tady konečně usmívám. (chuckle)
Takže, milý www, moc Ti děkuju a posílám Ti k Tvému stolu jedno malé točené (beer), a máš u mě pak na večer ještě jedno (beer) , protože Tvé vyprávění za to stojí! (nod)
Krásné odpoledne všem! (inlove) (wave)
:-))) čůdl++
Tak asi tak nejak to vysvetluju, kdyz se nekdy resi klabosnice a mysi. A byvalo hur! Krome kulatyho PS2 čudlu byl ještě větší kulatý pětikolíkoidní čudl na klábosnici a lichoběžníkový sériový čudl na myš.
Jsi mi teď, Vavílo, připomněla, jak jsem kdysi volala do zdejší, již renomované, prodejno-opravno-kavárny přes bedny a uvedla se takto: „Dobrý den. Tady ta a ta ztama a tama. Prosím vás, smím říkat ´čudlík´?“ Odborník popadal smíchy, povolil, tak jsem sdělila, že ten čudlík na zapínání nezapíná a v zásuvce že jsem, děkuji předem za optání, a honem potřebuju něco uvnitř neztratit, dodělat, nahrát a odeslat disketu odpolední poštou. Odborník stále rozveselen záhy dorazil, čudlík vyměnil, a pak jsem několik let čerpala různé zajímavé služby, které jsem neuměla nebo neměla kde provést, jako vyrobit foto na A4 nebo převést do stavu vhodném pro tiskárnu, vypálit tohle, tamhle oživit tabulku a hoši mi říkali „ta Čudlíková“ a pak jsme si už pořídili skenery a vypalovačky a inovovali parní stroje a tento oboustranně láskyplný vztah odezněl. (blush)
Dnes jsem naposled hlídala kočky a nikdo po mně nechtěl ani paštiku, ani pětku, čiliže jsem krleše nemohla uplatnit. Ostatně i kočky se podívaly ze schodů na vánici, vykonaly čelem vzad a záhy jsem je našla zahřívat navracejícím se páníčkům postel a tam po zimomřivém pátku asi patříme všichni. Doma jsem našla Bětuli na topení, Pusinu v křesle a desetiměsíční otesanku Babetku rozloženou přes drobounkou mamku, ana se pokouší cucat z cecíku a máma jí přitom zaníceně leští zadní tlapku zespoda, no Sodoma a to druhý město! A ach, ta láska mateřská… 🙂
Ehm, Bětuláskovo, nápadně mi to připomíná, když jsem šla reklamovat tiskárnu k počítači, která byla nová a můj nejdražší jaksi nechápal, co jí je. Tak jsem pečlivě přičísla tehdy delší světlé vlásky, namalovala ksichtík na hlavu a nacvičila u zrcadla stupidní úsměv. Uchopila jsem tiskárnu do náručí a na vyjevený dotaz počítačových chlapců v obchodě, co tomu je, jsem stále odpovídala: „Já nevím ono to netiskne.“ „A měli jste to zapojený?“ „No, ale ono to netiskne.“ Chlapci se v tom poštrachali a zjistili, že tam byla jen velmi malá zkušební cartridge, ale dodneška si pamatuju tu přípravu, abych dokázala patřičně prostoduše říkat: „Ono to netiskne.“ 😀
Si ž y v ě představuju. Příště připomenu, předvedeš – z toho se nevyvlíkneš, (promiň) blondýnko inteligentní! To bude zlatý šroub večera…
Osm a devět. Tak to už je na hranici. Budem dělat postupky?
Mně tehdy, v počátcích všech těch záhadných úkonů, ten den kámoš inťák ze Prahe na můj dotaz se krutě zasmál a pak mi odrecitoval takovej ten oblíbenej frk, jak volá blondýna technické zabezpečení a nemá v konci počítač v síti, takže jsem volala o pomoc po tomto hovoru, vyzbrojena informací, že v síti jsem, a rovnou jsem si řekla, že všechno, co neumím, na sebe prásknu – no a vono to zabralo. A to jsem ještě pravila, že volám z Řeky, mínila jsem adresu u řeky, a proto se chlapci chechtali eště víc, zavolá ňáká Bábovková, tvrdí, že volá z Řeky a čudlík že nezapíná, no to se nezapomíná, že áno. 🙂
Tak já jsem se dopustila historického výroku, naštěstí jen v rodině. Když začínaly místo disket CD, synek mi přinesl jedno , na něž vypálil písně nějakého mého oblíbence, vepsal obsah do jednoho řádku v obalu, načež jsem se prostoduše zeptala, co je na druhé straně… (rofl) Nesnáším, když mám v PC problém, nahlásím, přiletí ajťák, natáhne mi pracku přes rameno, raketově plácne na pár čudlíků a já navím, co tomu bylo. Dnes ráno infarktově, místo dopraváků zastávkoval PC v práci, dvě a půl hodiny jsem seděla a přihlížela marnému ajťákově zápasu (kdyby aspoň bylo 13. (bat) ). Nakonec jsem nevydržela, nechala si poslat úkoly na domácí adresu a a ž téměř doteď jsem se vztekala nad prací. Takže teď konečně trocha radosti se Zvířetníkem a odpočívám u Vás (wave)
Málokdo z Vás uvěří, milá Kimi, ale tak báj vočko půlka devadesátých let, máme třídenní školení s počítači vůbec a bavíme se na hodinách prvními faxy přenášenými z obrazovky na obrazovku, takže asi spíš první půle půle těch let. Učíme se nastoupit a vystoupit (znáte ten vtip, né?) a úplně prvotní pokyny a všichni jakž takž procházíme a poslední den kouříme na chodbě v hloučku a vmísí se mezi nás lektorka a jedna kolegyně se táže, zdali může řešit problém.
„Jistě,“ bohorovně pokyne lektorka a to eště neví, co ji čeká.
„Ty diskety, jak máme formátovat. To nůžkama?“
Pro ty, co nevyprskli ihned nebo čtou po řádcích: kolegyně se domnívala, že formátování probíhá tak, že dostane plát černé hmoty a z té bude stříhat čtverce. Byla k tomu hotova, bezesporu.
– sme si mysleli kdysi všici, ne?!
Je pekne precist si nekdy tyhle zabavne prihody popsane z druhe strany … 😉
On ke Kanci chodil nakej Kudrna a ten tvrdil, ze ma na zahrade zvlastni kamen. Kdyz prej si na nej sedne a da si frtana, tak ho vobestre takove zvlastni tajemno.
Ten kamen byl ve skalce, na kterou byla Kudrnova pysna a ukazovala ji navstevam. Pod nejakou popinavou rostlinou si Kudrna schovaval flasku , ktere rikal „chovna“ a na tom kameni z ni upijel. Tvrdil Kudrna, ze jednou se mu na protejsim kopci za mesicku zjevila postava a zehnala mu.
Tohle mu nikdo u Kance neveril, pan Klimes rikal, ze by se muselo jednat o „kamen mudrcu“ a ze nevidi duvod, proc by ho mela mit ausgerechnet Kudrnova ve skalce.
Az jednou Kudrnova v patek odjela za detma , Kudrna se u Kance zase rozparadil a zacal s tim kamenem. Kdyz hospoda zavrela, tak jsme vzali dve flasky ferneta, hospodskej Imra pridal ze sveho flasku „barasz palenky“ a tahli jsme na zahradu ke Kudrnovi ten „kamen mudrcu „proverit.
Jeden po druhem jsme na ten kamen lezli, Kudrna nam nalil frtana a kazdej musel rict co citi. Ja jsem citil akorat toho ferneta, ale to jsem nemohl priznat, protoze zubar Cemr tvrdil, ze na nej jdou zvlastni mrakoty a z nitra zeme slysi divne, jakoby varovne duneni.
Hajnej Cajthaml po prvnim frtanu necitil nic, tak si dal nalejt od Imry, pak se citil jako Libuse, chtel vestit.
Akorat milicionar Zemlicka z toho kamene sklouznul a byl sprostej. Pan Cemr to vysvetlil tim, ze Zemlicka si vodbejva povznasejici pocity kazdeho 25 unora na Staromaku, proto ze je vuci „kamenu mudrcu imuni“ a vubec, ze je to vul, ktereho „kamen mudrcu nemuze oslovit !
Pak jsme si vsichni zazpivali „Masaryk nas svolava“, akorat Zemlicka porad trucoval.
V sobotu odpoledne, jsme si u Kance“ povidali o tom zazitku, kdyz pribehl vydesenej Kudrna, ze skalka je nadranc, ze posbiral vajgly a flasky, ze tu skalku ale uz neda nikdo dohromady, ze von jde za hodinu Kudrnovrej naproti na nadrazi, ze je zoufalej, ze to vypada jako by tam radilo stado divocaku, s Kudrnovou ze to sekne, ze sedel hodinu na „kameni mudrcu“ ale na zadnou spasnou myslenku neprisel ze zjeveni co mu tuhle zehnalo se na nej taky vyflajzlo……..
Ale Cajthaml byl porad jeste vosvicenej tim „kamenem mudrcu“, sel za Imrou, aby mu dal to zlomeny tago od kulecniku. Vytahnul zalesackej nuz, na tom silnejsim konci neco rezal. Bez na zahradu Kudrna, votiskni to parkrat, kde je hlina, smerem k lesu, vytrhni dve planky a je to.
Andule rekni, ze tam vlezl divocak, ze jsem se byl na to podivat, ze jsem mu na stope, ze ho dostanu.
Vsichni jsme Cajthamla velebili, jak to chytre vymyslel. Cajthaml klopil oci, , byl skromnost sama ,ze kdyby si nedotkl „kamene mudrcu“, tak by na tohle genialni reseni neprisel.
Navecer se rozlitly dvere,v nich rozpalena Kudrnova! V ruce mela to zlomeny tago a rovnou k nasemu stolu. Imra hned pribehl s becherovkou. Nad hospodou bylo kino a po kine se chodivalo na sklenicku. Kudrna si daval vzdy pivo a ferneta, ale Kudrnova, podle toho co hrali.
Kdyz to byl zamilovanej film, tak Kudrnova pila sladkou Tesavelu, kdyz byl film valecnej, tak si davala vodku s dzusem. Becherovku si davala, kdyz to byla napinava detektivka.
Byl to spise horor! Zbledli jsme u stolu vsichni , Cajthaml smrkal do kapesniku a koukal z okna.
Dopadlo to ale dobre, Kudrnova dokazala, ze je format, nikoho tagem nepretahla. Kopla do sebe becherovku .“Cajthaml“ (!!), povidala. uz jste dostal toho Kance?
Jeste ne Andulko koktal Cajthaml, ale jsem mu na stope. Takovej kanec Andulko ubehne za den klidne i 30 kilometru.
Normalni kanec mozna jo , zajecela Andulka. ale tenhle se moc daleko dostat nemohl, protoze mu upadla proteza. A prastila s tim ulomenym tagem na stul !
Ježíšmarjá, WéWéWéčko Ty dáš člověku zabrat. Zdá se, že odvádíš pozornost schválně směrem ke Kudrnům, ale já mám ten dojem, že kámen mudrců má schovanej Anežka Šejbalová.
Hezké.
Milý WWW, zážitky od Kance prostě nezklamou!
Olól!Kláásnýý!
No to su já, ovšomž. A ovšomž coby můj tříletý (tehdy eště ne) policista.
Všem moc mocajda děkuju za kladné ohlasy. Abyt…nejsem mudrc propánajána. 😀 Jen něco málo vím, mám ve své minulosti takovou éru, která mi umožila pár věcí se dozvědět. Louk potom, má pravu v tom že nejtěžší je vždycky do pár odstavců shrnout problematiku tlustých knih. Li, přidám, neboj. Terro, vím kdo to je, Expert přes dějiny chemie (mimo mnohé jiné), ale nic od něho jsem nečetl, moje zdroje jsou Dietrich-Haage, Fulcanelli a další. 🙂
Půjčil jsem kdysi kamarádovi Tajemství katedrál… mno, proklínal mě poměrně dlouho, protože prý není zvyklý číst knihy s výkladovým slovníkem u ruky… Já jsem předpokládal, že Karpenka znáš, jeho publikace jsou zajímavé m.j. tím, že jak je členem různých mezinárodních badatelských korporací, dostane se občas i ke knihám, které člověku neukážou ani v televizi 😀 a dost obsáhle a případně z nich cituje…
To jsem ráda, že jsem se sem právě dostala 🙂 Téma mi na míru ušité – Pů díky moc a přidávej (y)
Tééééda, Pů, ty jsi ale číslo. (clap) Teda ne, že bych z tvých fotek a povídání tajemno necítil, ale tohle? 8-| Zajímavé, velmi. A krásně podané! (y) Díky, příteli, asi se zase budu muset vrhnout trochu na historii. (jenže kdy????) (sweat)
A docela zajímavou a čtivou knihou, která shrnuje vývoj zeměkoule a vznik různých věd, myšlenek a nápadů lze najít i v knize Terryho Pratchetta Věda na Zeměploše.
Milý Pů (hug) , do zajímavých končin jsi to zabrousil… Takže se zeptám: znáš jméno Vladimír Karpenko? Ten pán je chemik, a kromě toho asi taky největší žijící klasik přes historii alchymie. Ehm , ehm, ten pán mi na PřF přednášel – všimněte si, jak jsem dobrej 😀 Napsal pár hodně zajímavých a velice důkladných studií o alchymii, jejích dějinách, filosofii, jazyku… Moc chytrý pán…
Ano. A ne největší, nýbrž prostě vůbec jediný… a zasvěcený. A stojící přitom nahama pořád na zemi. Osobní poznání téhle několikanásobně významné osobnosti krutě závidím! Rád slyším, že je dosud tady.
Psával (píše?) do Psa na hlavní stranu.
To já taky 🙂
Milý Pů, díky za další zajímavý a dobře zpracovaný článek (f) . Téma je nesmírně široké a obsáhlé a obdivuji, že jsi dokázal čtivě a srozumitelně shrnout podstatu. Obávám se, že z mnoha různých důvodů byla kontinuita vědění starých alchymistů nevratně přerušena a nám je dopřáno sledovat pouhé střípky dávného umu aneb k čemu Kámen mudrců když chybí mudrc (nod) .
Tak nějak, Louk. Řekla jsi to za mne.
Ano, mudrcové, zdá se, definitivně došli. Tedy kromě (hug) Pů, který o tom zajímavě a zasvěceně a srozumitelně píše.
Dobrý článek, dík . Já znám tento překlad Smaragdové desky:
Text Smaragdové desky:
(překlad: Pierre de Lasenic)
Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.
A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.
Slunce jest jeho otcem, měsíc jest jeho matkou, vítr nosil jej ve svých útrobách, země jest jeho živitelkou.
On jest otcem universálního telesmatu celého světa.
Jeho síla jest celá, když byla proměněna v zemi.
Oddělíš zemi od ohně, jemné od hrubého, opatrně a nanejvýš moudře.
On vystupuje od země k nebi a zase znova sestupuje z nebe na zemi a příjmá sílu věcí hořeních i doleních.
Takto budeš míti slávu celého vesmíru; veškerá hmota prchne před tebou.
Tu sídlí síla, ze všech sil nejmocnější, která překoná každou jemnou věc a pronikne každou věc pevnou.
Takto stvořen byl vesmír.
Odtud vzejdou přizpůsobení podivuhodná, jichž způsob jest zde.
Proto jsem byl nazván Hermes Trismegistos, maje tři části filosofie celého vesmíru.
Co jsem pověděl o magisteriu slunce, jest úplné.
Hezky tajemné, že? Mimochodem, první věta o tom, že co je dole je i nahoře a naopak prý také značně ovlivnila astrologii.
😕 Já si nejsem jistý, že bych měl to samé dole, jako nahoře. .:-?
To znamena JoVo, ze to nevylucujes. On uz nekdo ve Svejkovi tvrdil, ze v zemekouli je schovana jeste jedna zemekoule , ktera je o hodne vetsi !
Ono existuje moře výkladů co tím Hermes (jinak nejspíš staroegyptský Thovt) vlastně myslel, ale je pravda že by to měl být jakýsi nejprvnější kodex ze kterého vyšly všechny „hermetické“ nauky.
Veram, Kohout byl grafoman a v sobě ztracený sebestředný mystik mimo rámec normality. Všecky kolem sebe dřív či později krutě zklamal, vše mu bylo dobré podle jeho bezskrupulózních zásad jen k uspokojení jeho okamžitých či jakýchkoliv potřeb. Ve všem byl ilustrací toho, čemu se říká diletant. Žel usilovný, osobně okouzlující, přitahující (dobově) naivní dámy a pány, dychtící po t o m v y š š í m , t o m a b s o l u t n í m . Dnes je taková doba (pro takto disponované jedince) opět… Jeho překlad začátku Herma Trismegista (nikoli Trojmocného, Pů, prosím) je přijatelný, byť malinko nepřesný. Ovšem nepřesnost, nejednoznačnost, je přece v samé podstatě jakékoliv mystiky, že… tož tak. Jenom k tragikomické postavě tzv. P. de L.
Já vím, omlouvám se za ten výraz, nechal jsem se unést a když jsem nemohl zaboha přijít na lepší český výraz, měl jsem ho nechat tak jak je.
Nejčastěší převod je „Třikrát svatý“, ale výkladů toho, co tvoří tu trojici, je na můj vkus až moc… (whew)
OT – POSLEDNÍ PŘÍLEŽITOST
Prosím prosím, kdož jste ještě nedodali fotečky, urychleně prohrabejte své archívy a pošlete na zviretnickykalendar@seznam.cz – bylo by škoda, kdyby zrovna vaše fotka nedostala šanci se dostat do kalendáře. Uzávěrka bude úderem páteční půlnoci, tak ať to neprošvihnete (wait) !
Díky (clap) .
Krásné a poučné, alchymie mě vždycky fascinovala, tak jsem si článek pěkně po ránu užila. (blush)
A doufám, že bude pokračování.(sun)
A jedno HLÁSÁNÍ : Sylva slaví půlkulaté narozeniny, navíc chudák ochořela, takže posílám (rose1) (rose1) (rose1) (d) (^) , a ať je brzy fit. (dance)
Pro ty, kdo si nevzpomenou, kdo to je, tak je to dáma ve vlastnictví dvou krysaříků, Maxe a Rupíka.
Sylvě všechno nejlepší k narozkám! (f) (^) (sun)
Tak přeju všechno nejlepší a hlavně brzké uzdravení. A pohodu a zdraví přeju taky všem ostatním, co teď někdy slavili, slaví či slavit budou. (rose1)
http://www.astro.cz/apod/ap060829.html
Milá Sylvo, všecicko nejlepší k narozeninám a brzké uzdravení! (rose1) (h) (rose1)
Na Maxe a Rupíka zapomenout nelze. Postavou malí, ale srdce mají odvážné a jejich galantnost nevyčerpatelná. Bára by mohla povídat 😉 😀
Jejich paničce Sylvě všechno nej k narozeninám (rose1) (rose1) (rose1) (d) (d) (d) (^) a hlavně ať se brzo vychoří… (h)
(rose1) Všechno nej, nej Sylvě k narozeninám a ještě kytičku na níže uvedené adrese. (rose1)
http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_6/
No jistě, Max a Rupík, živoucí důkaz, že i malý pes může být Pan PES. Sylvo vše nej, nej, nej, ať se daří. Rychle se uzdrav a pěkně si to oslav a pesanům posílám pohlazení (d) (^) (rose1) (rose1)
Děkuji za připomenutí Sylvy a jejích statečných krysaříků 🙂 Přeji krásné narozeniny, brzké uzdravení, a podle možnosti alespoň malý (^) a chutný (d)
Pů, ty nám servíruješ takový krásný záhady 😡
Poslyš, ale – jak to teda bylo dál? Myslím s postrudolfinskou alchymií?
Velice zajímavá kniha na toto téma: Jitro kouzelníků od autorů Jacques Bergier, Louis Pauwels.
Není to zrovna beletrie, ale, myslím, stojí za přečtení.
Musím se přiznat, že i když jsem se o to mockrát snažila (naposledy jsem se dokonce vsadila a moc se přemáhala, ale fakt to nešlo), Jitro kouzelníků jsem nikdy nedočetla. Ne proto, že by bylo tak skvělé, spíš naopak; něco takového se hned tak nevidí…
Byli v těžké ilegalitě, ti zahraničí, ti z Rudolfínské Prahy i ti Rožmberkovi, ostatně Vilém z Rožmberka byl asi rád, nacpal do nich strašně moc peněz. Jakési obskurní spolky podivínů existují dodnes.
Žádná už nebyla. Nějakou dobu, dlouhou, nebyla popravdě ani alchymie atp. ani (dosud) věda, novodobá, jako taková. To pak čekalo na osmnácté století.
Jak můžete napsat takovou blbost o vědě? 18. století? Galileo a Newton nebyli podle vás vědci? Anebo jste myslel jenom na země koruny České? Tak tady té vědy ovšem nikdy moc nebylo.
:O Teda, jak ty tohle všechno vůbec víš?? Jsem si tě zařadila jaksi do nějaké vzdálenější škatulky, než alchimie! :O :O :O
A do jaké, Štětinko ? 😀
těžko říct, asi někam k technice? (think) (wasntme)
Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Mám odsněženou sekci A (cestičky u babči a chodník)… a po snídani klušu házet sníh na sekci B (výjezd z garáře). Sněžíííííí (chuckle)
Medvídku Pú (hug) – krásné tajemno… (bat)
Tady taky (doh) . Zítra si vyzkoušíme, jestli auta stojí a vlaky jedou (stačilo by mi to „vlaky jedou“, na stání aut netrvám) (envy)
Tak tady v Modřicích svítí sluníčko a je nádherně modrá obloha (sun)
V Modřicích jinak než azurově krásně snad ani být nemůže, to je krásně nadějný jméno (sun)
Ale abych byla spravedlivá, tady už taky přestal padat. Uvidíme |-(