Ještě než jsem dopsal text o Voynichově rukopisu, tak mi jeden známý navrhl hypotézu, že by se v něm mohl skrývat návod na výrobu Kamene mudrců. Nemyslím si to, nic tomu nenasvědčuje a onen známý to ostatně řekl jen tak. Ale protože jsem i od jiných Zvířetníků zaregistroval zájem, tak si povězme, co to vlastně Kámen mudrců (též Kámen filosofů) je, přesněji řečeno, co by měl být.

***

Verbum sine mendacio, 

certum et verissimum:

Quod est inferius, est

sicut quod est superius

et quod est superius, est

sicut quod est inferius,

ad perpetranda miracula rei unius.

Hermes Trojmocný: Tabula smaragdina

***

Jeho příprava byla jedním z cílů starých alchymistů a mělo se jednat o prazvláštní látku, univerzální reaktant, jež spouští transmutaci prvků – tedy něco, co lze dnes realizovat snad jen uvnitř urychlovačů částic. Ovšem v podání Kamene mudrců se mělo jednat o přeměnu méně ušlechtilých kovů ve zlato.

Kolem středověké alchymie dnes v širším povědomí panují zkreslené představy, které byly u nás formovány jednak Fričovým, jinak vynikajícím dvojfilmem Císařův pekař a Pekařův císař a jednak podivně neurčitým vztahem totalitního školství k tomuto historickému fenoménu. Nevím, jak jiní, ale nejkonkrétnější věc, kterou jsem se dozvěděl já, byla neutrální informace, že alchymie byla předchůdkyní dnešní chemie, což je zavádějící.

Alchymie měla odlišné cíle i způsob práce. Jaké cíle to jsou? Tak záleží na tom, z jakého úhlu se na to podíváme. Ten zajímavější úhel spočívá nejspíše v konkrétních hmatatelných výsledcích a to je například již zmíněná příprava Kamene mudrců, dále třeba příprava alkahestu – jakéhosi všemocného rozpouštědla, příprava koloidního zlata, které se dá pít a je velmi mocným lékem prodlužujícím život a léčícím všemožné choroby (nezaměňovat s elixírem života), stvoření umělé bytosti, dále kvintesence neboli extrakce látek z rostlin či anorganických materiálů, rekonstrukce živé bytosti z jejího popela, atd atd.

Ohledně toho pitelného zlata si na tomto místě dovolím jedno varování. Na internetu lze nalézt firmy, které pitné zlato skutečně nabízejí, nenechte se tím prosím ošálit, prodávají za dlouhou řadu stokorun bezcenné preparáty, jejichž výrobní cena je v řádu desetikorun, netřeba snad podotýkat, že jsou to preparáty bez jakéhokoliv účinku. P.O. Boxy v adresách firem jsou výmluvným varujícím prvkem.

Ale zpět k našemu tématu. Toto všechno byly ovšem jen dílčí cíle alchymie na cestě k jednomu většímu a důležitějšímu cíli – hledání moudrosti a sebezdokonalení. Přeměna hmoty vedoucí k přeměně alchymistovy duše. Ostatně i dnes víme a uznáváme známou pravdu, že načtením knih člověk získá vědomosti, ale až když ví, jak vědomosti správně aplikovat, získává moudrost. Je to prostě hledání moudrosti a alchymistovým cílem není honba za zlatem či elixírem života, ale zdokonalení sebe sama. Hledání zákonů interakce mezi makrokosmem a mikrokosmem, mezi člověkem a světem, univerzem. Hledání návodu na soužití těchto celků.

Rovněž představa, že alchymie byla záležitostí období vlády Rudolfa II., je mylná. Alchymie je odvětví nesmírně staré, kam se na ni v tomto hrabe chemie. Počátky alchymie nalezneme ve starověkém Egyptě a antickém Řecku. A možná ani to není ještě počátek. Za zakladatele je považován Hermes Trismegistos, pravděpodobný autor textu Smaragdové desky, jejíž část je citována na začátku. Od jeho jména se také odvozuje pojem „hermetické nauky“ ve smyslu tajné nauky.

Možná je to tím že u nás jsou dobře známá jména jako John Dee, autor obsáhlých, ale obtížně srozumitelných děl, Edward Kelley, možná šarlatán, ale šarlatán nesmírně šikovný, Polák Michal Sendiwoj, o němž šla zvěst, že připravil elixír života, nicméně také šikovný iluzionista, Tadeáš Hájek z Hájku, vynikající astronom a botanik, který byl pověřen císařem dozorem nad jeho alchymisty, Alessandro Scotto, který se prý přeměnou mědi ve zlato solidně živil, tato postava je nicméně dost záhadná a neví se, zda opravdu existoval. A ti všichni měli nějakou souvislost s Rudolfem II..

Vraťme se ke Kameni mudrců. Jak se vyrábí? Ano, postup je znám, není to takové tajemství, každý si to může přečíst, i když připouštím, že příslušné knihy se seženou trochu obtížně a nejsou vůbec levné. Potíž je hlavně v tom, že ten postup je zcela hypotetický a upřímně řečeno, neumím si vůbec představit, že by fungoval. Chybí mi k tomu duchovní rozměr starých alchymistů. Ale nevadí, exaktní racionalisté mohou tuto pasáž přeskočit a my ostatní – si nyní trochu zafantazírujme.  

Nejprve je třeba vytvořit směs rtuti a síry za pomocí sole, která je prostředníkem těchto prvků. Směs vložíme do pevné skleněné baňky a hermeticky uzavřeme. Hrdlo baňky nutno zatavit. Máme nyní takzvané filosofické vejce, které vložíme do athanoru, což byla zvláštní pec, a tam je třeba vejce opatrně zahřívat. Na jaké teploty, to bohužel nevím. Pozor na exploze, tato fáze je velmi riskantní a směs ve vejci je prudce jedovatá. Lze pozorovat barevné stavy, kterým se někdy říká květy.

První stav Merkur je, když směs zčerná a stoupá z ní pára, která se opět sráží a padá. Druhý stav Saturn – hmota je stále černá, ale vaří se tak dlouho, až ztuhne. Třetí stav Jupiter – směs zešedne. Čtvrtý stav Luna – směs je čistě bílá, postupně získá krystalickou strukturu. Pátý stav Venuše – směs zezelená a rozteče se. Šestý stav Mars – směs se opět zpevní, nabude nejdřív žluté, pak žlutohnědé barvy. Sedmý stav Slunce – Kámen mudrců je na světě, jsou to zářivě červené krystalky. Kdo viděl hezký dobrodružný film pro mládež Maharal, tak si to umí představit. Kámen mudrců, který tam uchovávali ve skleněném válci, se tomu dosti blíží. Konec mystiky.:o)

Bohužel nelze exaktně rozhodnout, zda snaha alchymistů měla nějaké výsledky. Proč? K čemu došlo po době velkého rozkvětu alchymie v Praze za vlády Rudolfa II., mohou popsat historikové, Prahu vyplenili Švédové, Pražský Hrad vyloupili až na holé zdi a popravdě, kdyby mělo nožičky všechno, co si odtud odnesli, tak se jim většina slavných muzeí a královských knihoven v Uppsale a Stockholmu rozutečou.

To říkám bez hořkosti, historie prostě byla taková a naše vojska se v cizině obvykle nechovala lépe. Výsledek toho byl ten, že cokoliv cenného se tu někde skrývalo, bylo zničeno, ztraceno, a to tak, že nenávratně. Další potíž s alchymisty je ta, že všechno utajovali, alchymista musel být mlčenlivý, diskrétní tajnůstkář. A i když významu mnoha alchymistických pojmů jako „filosofický merkur“ nebo „Electrum magicum, apod. se lze nějak dosíci, stále to nestačí. Ono to utajování mělo své vážné opodstatnění, nelze jim to vyčítat.

Citát ze Smaragdové desky v úvodu článku je česky zhruba takto (omluvte prosím neumělý překlad, v latině jsem samouk): Je beze lži zcela pravdivé, skutečné a pravdivé, že to, co je dole, je jako to, co je nahoře. A to, co je nahoře, je jako to, co je dole. Zázraky jedné věci se takto dějí. Dále se tam píše, že všechny věci jsou zrozeny z jediného… prostřednictvím úpravy jediného. Celý text je v podstatě shrnutí několik zásadních filosofických pravd, které se staly základními kameny hermetických nauk.