Nejdřív nás okouzlily jejich matky… A ty se nám za péči odvděčily koťátky… pro která teď hledáme nové domovy. Dáte bezpečný pelíšek mazlivé, veterinárně ošetřené kočce z Afriky?
Nejdřív nás okouzlily jejich matky… A ty se nám za péči odvděčily koťátky… Je celkem známo, že místní miciny nemají život lehký. Máme jich doma pět, z toho čtyři adoptované z ulice v kotěcím zbídačením stavu – z těch jsou už teď výstavní mourkové a dámy, s lesklým kožichem a pyšně zvednutým čumáčkem se tváří, že takový původ a osud se jich netýká.
Kočičí smečka, kterou vám nyní představujeme a která je připravená k adopci do dobrých rukou, se skládá ze dvou černo-žíhaných (želvovinových) kočiček, jedné černé kočičky (cca 9 měsíců věku) a jednoho zrzavého kocourka (cca 1 rok věku). Všichni jsou sterilizovaní, očkovaní, mají své doklady o očkování a mazlivou dušičku.
Ferda
Nejdřív jsme „dostali“ zrzavého Ferdu – od jeho maminky Šišinky. Přišla kdovíodkud, párkrát týdně se u nás objevovala něco přes rok, šedo-žíhaná, nejdřív jen papů, ale postupně i mazlení a vrnění se přidalo – na oplátku nám jednou přišla povít tři zrzečky, jenže po dalším měsíci zmizela – nenávratně, radši si nepředstavovat, co je jí přihodilo. Potřebovala toulky, ale ta mají svá rizika, hlavně tady. Koťátka jsme dopiplali, všechna tři, dvě jsme udali a Ferda nám zůstal, hravý, za kotěte plašší, ale teď, po sterilizaci a cca jednom roce soužití na naší zahradě je z něj opravdový mazlík.
Také jsme ho totiž zkusili udat do marocké rodiny jako koťátko, ale ta nám ho po dvou dnech vrátila, že „je hrozný, zavřeli jsme ho na zahradě do malého tmavého zahradního domku a on odtamtud pořád utíkal“ – kdo by ne, že. Když jsme ho přivezli zpět, už se od nás nehnul, vrněl a byl asi vděčný, že je tmavým koutům v jeho životě konec. Jakmile nás dnes na zahradě spatří, běží k nám a lehá si před námi na zem, abychom ho místo překročení podrbali a pochválili, jak je přítulný.
A pak tu byla Florinka. Droboučká číča se zajímavým zbarvením, dlouhosrstá, strašně mazlivá od prvního kontaktu. Vždy přišla na dva tři dny, napapat a podrbat, a pak zase na nějakou dobu zmizela – vždycky usměvavá, přítulná. No a jednou si to kráčí do naší chodby s malým chomáčkem chlupů v tlamě – hodila mi ho hrdě k nohám a otočila se pro další – a pak ještě další dvě. Zkrátka se přišla pochlubit čtyřmi koťátky.
Čertinka
Jedno bohužel ještě tentýž den zemřelo, pohřbili jsme jí ho na zahradě u ibišku, byla u toho a pak mě celou olízala na znamení díků, že se chováme s respektem i k mrtvému stvoření. Další tři kočičky prospívaly, dali jsme jim jména Apia (Apinka), Amina (Aminka) a Čertinka, pelech jsme Florince udělali přede dveřmi, v suchu a teple, zkrátka klidná rodinka. A pak najednou Florinka zmizela také.
Koťata už nesála, ale bylo nám líto, že jim máma zmizela ze dne na den – v té chvíli však nastoupil strýček Ferda. Okamžitě se jich ujal, a od té doby jsou stále spolu. Myjí se navzájem, je kouzelné je pozorovat, když si hrají na honěnou nebo na schovávanou!
S našimi pěti šelmami není bohužel možné, abychom si je vzali s sebou do Prahy, kam se letos vracíme. Kdyby se ale mezi vámi našel nějaký blázen, jako jsme my, a chtěl je adoptovat všechny, určitě by byli šťastní.
Ale také by nebyl žádný problém vzít si jen dva z nich – dvě kočičky nebo jednu kočičku a Ferdu. Ideální by bylo umožnit jim malou zahrádku, ale jsem si jistá, že by se z nich dali vykouzlit i dokonalí „gaučáci“. Mrkněte na fotečky a až se zamilujete, napište na subrova.zdenka@seznam.cz – přivezeme vám je z Afriky až do náruče!
Apis a Amina
Ferda je náš Mikeš, co už není! A ne že ne! Má puntíkaté bříško?
Jsou micinky moc krásný ale jsem na tom jako Vave, mám stop stav, bohužel , přeju kočenkám ať brzo nkoho najdou. (h)
Kočenky marocké jsou nádherné…a jste dobří, že jste je takhle vypiplali, i když se ztrátami – svoboda je nebezpečná tu i v Maroku. Mám bohužel jedinou možnost, a to poslat jejich fotky dál mezi známé, protože stav naší domácí + venkovní smečky se přes zimu ustálil na deseti chlupatých kouscích, a to je tak někde na hraně…někdo taky musí vydělávat na konzervy, nejen drbat (cat) . Takže moc moc držím palce, abyste kočenkám našli vhodné a dostatečně vychované majordomy, a pokusím se porozhlédnout kolem…
Sireni nabidky marockych kocicek mezi znamymi je dobry napad – jejich stavajici pecovatelka ma doma v Praze pet nalezencu, a to v garsonce, takze si tam pet dalsich kousku opravdu privest nemuze :-/
Jsou krásně, kočenky exotické. Bohužel mám doma stop stav, ale doufám, že se Vám podaří pro Ferdu i jeho neteřinky najít dobrý domov. (h)
Jinak kočička Apinka – kdyby nebyl Micánek proti …. (inlove) (cat) (wave)
Víš Vave, už jsem měla cukání mnohokrát, jenže jsem změnila názor. Vloni Micánka na letním bytě hrozně valchoval jeden místní kocour. A Micánek byl bit a to tak, že hodně, až plakal a kůži měl hrozně porvanou, přestože to zvíře bylo mnohem menší než on. Byl ale také mnohem mladší (kromě toho pravý kocour) a my jsme zjistili, že ve rvačce už Micánek nemá nejmenší šanci. Tento kocourek sice krátce na to zahynul, ale myslím, že úplně stačí další kočky na zahradě. Prostě výrazně mladší kočka se u nás doma zřejmě dříve nebo později pokusí převzít vládu a věřím, že i kastrovaná by mu mohla při jeho povaze udělat ze života peklo. Po smrti Micinky mu dlouho trvalo najít si novou životní rovnováhu, ale našel ji v důvěře k mámě a částečně ke mě. Já jsem mu dobrá jen, když máma není po ruce, ale i tak mě to lichotí, za mnou už totiž není nikdo. Micánek také zůstává hodně bázlivý, takže pro vyrovnanou koexistenci dvou cizích koček nevidím velký prostor. Kromě toho ho asi budeme letos muset vozit častěji sem a tam, protože na chalupu přijíždějí mí příbuzní se svými psy, které si v poslední době pořídili. Pro Micánka je to další problém, tak velký, že ho asi na delší pobyty psů raději budu brát do Prahy, aby byl v klidu. Vozit vlakem dvě přepravky, to si asi nelajsnu a auto musím nechat mámě na letním bytě. Takže asi tak.
Apinko (inlove) , já tohle moc dobře vím, jen mě okouzlila, že jedna marocká kočička se jmenuje stejně jako Ty. K Micánkovi se žádná nová kočenka nehodí, to je víc než jasné. Je to krásný kocourek bez sebevědomí, je moc dobře, že má Tvou maminku a Tebe. (inlove) Špatně jsem to zformulovala, promiň.
Ale Vave, já vím, že jsi to myslela dobře, nemáš se proč omlouvat. Vždyť já bych kočenku brala všemi deseti, ještě když má jeden na výběr takovou, která se jmenuje Apinka. To je v pohodě. Ale to víš, jeden se musí rozhodnout a my musíme dát přednost našemu starému kamarádovi. Už schytal v životě hodně ran (já nevím, kde všude má původ ta jeho bázlivost, jako mladý tím netrpěl) a nebudeme mu brát nebo jakkoli zpochybňovat jeho životní jistoty.
Apino, jak to tak líčíš, tak mi Micánek silně připomíná jednoho mého bývalého kocoura – venkovský Macek, poté, co se stal kočkem 🙂 dostával venku takovou „sodu“, že jsme ho museli převést na domácí režim, jinak by nám ho byli okolní kocouři nosili domů po kouskách. S tím se mnoho nenadělá, a jen málo to souvisí s věkem – spíš s těmi hormňouny a s povahou. Je mi jasné, že Micánka asi na čistě „gaučového“ už nepředěláš, ale vím, jak je to nepříjemné…
Terro, máš pravdu, z Micánka čistokrevný gaučák být nemůže. Tedy, je to asi tak, v Praze ví dobře, že nikam nemůže a je v klidu, nedere se ven. Dokonce v takové pohodě jako letos jsem ho v bytě dříve nikdy neviděla. Jenže na letním bytě ví, že může ven a tvrdě to vyžaduje, ať se venku děje, co chce. Dokonce i tam už jsme se ho po posledních zkušenostech pokusily udržet v chalupě, ale to nejde. Vyvádí, dokud se nedostane ven a je mu jedno, že venku může být zlý kocour. A v létě s otevřenými okny a dveřmi ho nelze držet doma vůbec. Určitě za ty jeho prohry mohou do značné míry hormony, změna povahy (nevím, kde vzal tu bázlivost, asi obecně špatné zkušenosti ve světě) a věk v tom také hraje roli, protože dnes už je také téměř bezzubý a to blbě vrací kousnutí. Zjistila jsem ale, že stará kočka má také své půvaby. Když on nám tak rozumí, ví, co říkáme, domlouvá se s námi, ví, co uděláme v příští chvíli, my mu rozumíme, umí nám ukázat, co chce, tohle zase s mladou kočkou jeden nezažije. Tak doufám, že nám to ještě dlouho vydrží.
Což vám upřímně přeju. Howgh. (f)
To je moc krásně a láskyplně vystiženo, Api! Já bych chtěl být mezi lidma, co se k sobě chovají tak, jak vy ke svým tvorům, kteří s váma putujou životem. Nebo vy s nima, že…
Tak počítám našich (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) a marockých (cat) (cat) (cat) (cat) (cat) , to bych mohla být snad uspokojena co se týká počtu koček, Tím pádem bych zřejmě byla – jeden Bimbo, kdo by nás živil??
Takové krásné kočičky (h) (cat) , moc jim přeji, aby brzy našly nové doma s teplým pelíškem a hladící lidskou rukou. (cat) (cat)