Pohádka pro toho, komu je smutno za něčím či za někým, nebo komu je smutno jen tak a neví vlastně proč

Komorníku, povídal jednou ráno král Hurdálek VI., mě už to kralování nebaví. Když tady ještě byla královna a princezna Maruška, to bylo jináč. Bylo tady veselo. Královna zemřela a Maruška se mi provdala. A co já teď tady, sám. Já bych do toho někdy komorníku kopnul!

Jezuskote pane králi, povídal stařičkej komorník. Jak to mluvíte? Kdyby vás slyšel tatínek Hurdálek V., kterému jsem věrně sloužil. Lidí vás mají rádi, království vzkvétá. Nikdo v naší zemi nehladoví, žaláře jsou zrušeny a hladomorna zasypána. Ukažte mi Vaše Veličenstvo podobně království široko daleko. No jo, povídal Hurdálek VI., ale co je to platný, když je mi smutno. A běž pryč, ty tomu nerozumíš!!

Pak král Hurdálek VI. vyšel na balkón. Zahradníku, kdepak seš? Poď si dát se mnou čouda. Počkej, já ti podržím žebřík, ať nespadneš. Ale pane králi, povídal zahradník, vy byste kouřit neměl! Jsem tady já král, vztekal se Hurdálek VI., nebo ty ses tady zahradníků král?! To jsem to dopracoval, zabědoval. A připal mi, než se fakt naštvu.

Hurdálek VI. spokojeně pokuřoval. Copak se to támhle batolí po cestičce zahradníku?! To je prosím pane králi štěňátko. Já mu říkám, povídal zahradník, Knoflíček. Voni mu koukají jen ty kukadla jak dírky vod knoflíků. Dostál jsem ho od převozníka. Jeee, to je roztomilý štěňátko, vykřikl Hurdálek VI. Já bych chtěl taky takový štěňátko, to by mi třeba nebylo tak smutno!

Tak já vám pane králi zítra jedno přinesu, převozník má ještě dvě. Ale hned ráno! Povídal Hurdálek VI., já bych byl jinak celej den nervózní, já bych byl hrubej na komorníka a to já nerad, když vopatroval už mýho tatínka. Poslouchej zahradníku, musí to být tajné, to bude jenom moje štěňátko. A nesmí být úplně stejný, to bysme si je pletli… No, to dá rozum pane králi, povídal zahradník. Přece nemáte blbýho zahradníka. Jaký pak by to byl pořádek v království, kdyby král měl to samé štěňátko jako zahradník. To se nesluší.

Druhý den ráno podržel Hurdálek VI žebřík a zahradník vylezl na balkón. Pak sáhnul za košili a vyndal krásné štěňátko. Jeee, vykřikl Hurdálek VI., to je nádherný štěňátko. Děj mi ho do ruky. A podívejte, pane králi, povídal pyšně zahradník. Jak jsem vybral. Je stejný, jako to moje štěňátko a není stejný. Má totiž mezi očima bílej flíček a to můj Knoflíček nemá. Tak si je nespleteme!

Podívej zahradníku, vykřikl radostně Hurdálek VI., jak se drápe nahoru na korunu. Už ví pacholek, že je královský štěňátko. To mu musím dát nějaký vznešený jméno. A já mu hned dám ňákej titul, jásal Hurdálek VI. Zahradník se škrábal za uchem. Víte pane králi, vy můžete všechno, to já zase jako vobyčejnej zahradník musím uznat. Zem vedete dobře, lidi jsou šťastný. Ale dávat pejskovi vod převozníka šlechtickej, nebo přímo královskej titul, to se mi teda zda vopravu děsně pitomý .

Tak kdo je tady vlastně král, vztekal se zase Hurdálek VI. Já nebo ty?! A dej mi cigaretu, já jsem z toho tvýho voponováni zase pěkně vytočenej. Hurdálek VI postavil opatrně štěňátko na zem a zapálil si. No dobře, se zahradníkama je dycky potíž, to povídal už můj tatínek Hurdálek V. A jak by se podle tebe mělo královský štěňátko jmenovat? To jsem teda náramně zvědavej, povídal král Hurdálek VI., co v ty zahradnický kebuli vymýšlíš.

Ale dyť to je jasný, povídal zahradník. Bude se jmenovat Flíček. Jeho brácha je Knoflíček, dyť to sakra pane králi pasuje. Tak jo, povídal Hurdálek VI. Konec konců, má se naslouchati hlasů lidu? Teď ti podržím žebřík a upaluj pro tu dobrou slivovici. Stejně ji pálíš z mých švestek darebáku! To se musí, zahradníku, zapít.

A budeš mi nosit pro něj jídlo zahradníku. Já ho budu tajit, to bude jenom moje štěňátko, aby mi ho nezkazili, povídal Hurdálek VI. a loknul si rovnou z láhve. Dopoledne měl pořadu s rádci. Schoval Flíčka pod trůn a zakryl hermelínovým pláštěm. Flíček kňučel, Hurdálek VI. se držel za břicho a dělal bolestivé obličeje. Pak se Flíček počural a z pod trůnu vytékala loužička.

Rádcové a komoří na ní koukali vyděšeně. Běžte pryč! Zařval Hurdálek VI. Končím mudrcové mudrování! Za co vás platím? Co?! Vztekal se Hurdálek VI. Ode dneška mudrujte sami. Kdo je tady král, já nebo vy?! To snad není možný!

Mudrcové i s komořím se zděšeně vzdálili. Král zamknul, vytáhl klíč a strčil ho do kapsy. Hermelínovým pláštěm utřel loužičku. Vzal Flíčka do náruče a vyběhnul na balkón. Zahradníku!! Pocem rychle. Člověče, Flíček se mi pod trůnem počural! Vono to vypadalo, jako že já. Voň je ještě malinkatej, povídal zahradník. Voň se naučí venčit a zdvihat nožičku. Nebojte se, pane králi. Tak jo povídal Hurdálek VI., vo to nejde, konec konců i když je to jen Flíček, je to královský štěňátko a může dělat loužičky kde chce!

Flíčku, povídal potom Hurdálek VI, jakpak ty se naučíš zdvihat nožičku, když to nikde nevidíš? Hele, to musíš takhle. Hurdálek VI si sundal plášť? Na hlavě si nechal korunu. Po čtyřech obcházel kolem velkého stolu a u každé nohy zvednul nožičku jak pejsek. Zděšenej komoří se díval klíčovou dírkou. Flíčka neviděl. U klíčové dírky se střídali zděšení rádci.

Druhý den večer byla tajná porada. Pánové, pravil komoří. Je naší povinností zasáhnout. Nejen ta loužička, ale tohle jsem našel. Na královské lopatce zdobené tepaným zlatem leželo malinké hovínko.

Druhý den vyjel spěšný posel do sousedního království, kde žila princezna, teď už královna Maruška. V dopise stálo. Přijeďte ihned naše bejvalá nejjasnější princezno a nyní královno Maruško. S vaším tatínkem Hurdálkem VI. je zlé. Ať není pozdě! Neudrží moč a ano, i se nám už pokakal!!!!

***

Počkej Flíčku, povídal král Hurdálek VI. už jsi mě zase celýho voslintal. No jo, to víš, že tě mám rád, ty moulo! Na dveře královské komnaty najednou někdo zaklepal.

Jooooo, vykřikl Hurdálek VI., dyť snad nehoří! Flíčku, já tě schovám na chvilku do truhly. Ne, že tam zase počuráš královský klenoty. A nekňuč! Já s nima hned vyběhnu! Za dveřma stál komorník. Vaše Veličenstvo, pane králi vy se teď zamykáte? Tohle vás tatínek Hurdálek V., kterému jsem dlouho a věrně sloužil, nikdy nedělal. Je vám dobře Vaše Veličenstvo pane králi?!

Jeho Veličenstvu je náramně dobře, povídal Hurdálek VI. Dyť si sám tuhle říkal, že království vzkvétá, lid je šťastnej tak já jsem taky šťastnej. A neříkej mi furt Vaše Veličenstvo pane králi. Co teda vlastně jsem? Jsem něčí Veličenstvo, nebo jsem Tvoje Veličenstvo nebo dokonce snad svoje Veličenstvo? Ty bys, komorníku, jednoho zblbnul.

Ale říkal jste tuhle, pane králi, že je vám náramně smutno. To teda nevím, že bych tohle říkal, vztekal se Hurdalek VI. Ty ses starej popleta, tak je to! A konec konců, i kdybych to říkal?! Jsem tady já král, nebo ty seš tady král komorníků?! Ale pane králi, já mám vo vás starost. Já jsem vašemu tatínkovi slíbil, když byl na smrtelně posteli, že se o vás budu starat. Pane králi, komorník zavřel dveře a ztlumil hlas, řekněte mi upřímně. Nic vás netrápí, je vám dobře?

Pak sebou cuknul. Co to tady kňučí?! Já kňučím, vztekal se Hurdálek VI. Jsem král, a když se mi chce kňučet, tak budu kňučet! Co to máš za řeči pořád? Mně je náramně dobře. Já jen povídal komorník, že vám každej den musíme měnit hermelínovej plášť, je celej voslintanej. Jestli nemáte něco se žaludkem. A dost, zařval Hurdalek VI. Já si snad ani jako král nemůžu voslintat hermelínovej plášť jak chci a kdy chci! Jdi pryč, dneska jsi mne vopravdu rozzlobil. Všichni nějak moc hřešíte na to, že jsem nechal zbourat vězení a zasypat hladomornu!

Pane králi, povídal tiše komorník se sklopenou hlavou. Já jsem poslal posla za naší princeznou a teď už královnou Maruškou. Já myslel, že je s vámi zlé. Odpusťte mi to. Ozvalo se zase kňučení. Komorník trhnul hlavou. Hele ty starej popleto, povídal smířlivě Hurdálek VI., tady máš ten voslintanej plášť a běž pryč. Já potřebuju teď bejt sám.

No dobře, holka přijede, dyť se na ni už těším. Zamknul za komorníkem, utíkal k truhle, vyndal Flíčka a běžel na balkón. Zahradníku, pocem rychle! Přijede Maruška zahradníku, vo to nejde, já se na ni těším, ale to už Flíčka neutajím, ta mě má přečtenýho, zahradníku.

No a co, povídal zahradník. Vy se snad, pane králi, za Flíčka stydíte?! To máš štěstí, vztekal se Hurdálek VI., že já jsem král a že se nesluší, abych se fackoval se zahradníkem. Kdopak říkal, že se za něj stydím co?! Flíčku, di vod něj, nevočuchávej mu nohu. To se nesluší na královský štěňátko! Vykřikl Hurdálek VI.

A dej mi cigaretu zahradníku, nechtěl jsem dneska kouřit, ale ty mě dycinky tak vytočíš, že bych prasknul vzteky. Můj tatínek Hurdálek V. mi vždycky říkal: Břeťo, nepouštěj si nikdy zahradníky k tělu. A já Břetislav Hurdálek VI. jsem ho neposlechl a teď to mám!

Hurdálek VI. se uklidnil a spokojeně pokuřoval. To víš, že Flíčka Marušce vokážu. To mě teď netrápí. Ona to má sem tři dny cesty. Tři dny posel tam, tři dny Maruška sem. To máme tejden. To nebudem teď řešit. Ale víš co se mi zda? Že je nějak Flíčkovi smutno. Já s ním běhám po čtyřech, já se s ním válím po zemi a peru se s ním vo žezlo. Ale přeci, někdy tak smutně kouká.

No jo, povídal zahradník. Dyť vám to furt pane králi říkám. Voň je ještě malinkatej. Vono se mu stejská po mamince. Já bych ho vzal zejtra večer k převozníkovi a pak ho zase přinesl. A to ne! Flíčka mi brát nebudeš, vykřikl Hurdálek VI. Já ho tam vodnesu sám a zase si ho přinesu. Hurdálek VI se zamyslel. Jak to bude ale zahradníku vypadat? Když tam půjdu s korunou na hlavě a v hermelínovým plášti?!

Ten převozník z toho bude celej tumpachovej, maminka od Flíčka z toho bude taky tumpachová a nakonec to vodnese chudák Flíček. To nebude třeba, pane králi, povídal zahradník. Chtěl jste to štěňátko tajné? Chtěl! Já jsem řekl převozníkovi, že ho chci pro bráchu, že brácha je děsně stydlivej, že by si sám netroufnul vo něj říct. Že brácha je vůbec ňákej divnej.Tak já tě dám zavřít za todlecto! Vztekal se Hurdálek VI. Tak já jsem tvůj divnej, že si rovnou neřekl, blbej brácha! Ach tatínku Hurdálku V. vodpusť Břeťovi, že nedbal tvých rad! Ukaž, já si zkusím tu tvou halenu zahradníku, povídal Hurdalek VI, když se vybědoval. Esli mi aspoň trochu bude, tak mi ji půjčíš! No jo, ta je pěkně volná. To se ti to zahradničí, co? To se to pálí slivovice z mých švestek v takovej haleně!

Tak jo, povídal nakonec Hurdalek VI. Dneska nemůžu, ale zítra večír jdeme. Ukážeš převozníkovi svýho přitroublýho bráchu! Ale pamatuj si, děkuj tady Flíčkoví, že neruším zahradu a neženu té ven z království. A teď jdeme kralovat Flíčku. Vodpoledne ve tři tady zahradníku! Dones slivovici, dáme si pěkně čoudika a všechno to probereme.

Hurdálek VI. vzal Flíčka do náruče a odešel do královské komnaty. Flíčku, neboj, já vím že je to k přívozu daleko. Já tě ponesu. A tomu pacholkovi zahradnickýmu vrátíme tu halenu pěkně voslintanou.

***

Byl krásnej letní večer. Král Hurdálek VI. s Flíčkem v náručí šlapal se zahradníkem, ten měl v náručí Knoflíčka, po polní cestě k přívozu.

Chtěl jsem říci pane králi, povídal zahradník, že von převozník má zlatý srdce, ale abyste se nedivil, von je taková huba nevymáchaná! Počkej, počkej, povídal Hurdálek VI. Položil Flíčka na zem. Pusť na chvilku zahradníku Knoflíčka, ať si trochu kluci hrajou. Konec konců, je to pro tvýho Knoflíčka čest, že má za bráchu královský štěňátko! A připal mi! Sedli si u cesty pod strom a pokuřovali.

Tak co tím chceš zahradníku říct, že převozník bude na mně, na krále Břetislava Hurdálka VI. přímo sprostej? Ale ne, pane králi, von jen říká, co si myslí, a to je dobře ne? No dobře to je, povídal Hurdálek VI., ale nesmí si vo mě myslet nic špatnýho. Znáš mně zahradníku, já jsem pak hned vzteklej a hned bych se ho musel zeptat, jestli je tady král von, nebo já? A podívej, já se dobře koukám, ten tvůj Knoflík už podruhý Flíčka povalil. To mám z toho, zabědoval Hurdálek VI, že jsem neposlouchal tatínka Hurdálka V. a pustil si zahradníka k tělu.

Ahoj kluci, mával na ně převozník a uvazoval prám. Končím dneska, uděláme si pěknej večer, vopečeme špekáčky a kluk nám bude nosit pivo ve džbánku. Tak to je ten tvůj brácha zahradníku?

No, povídal Hurdálkovi VI, frňák máš pořádnej. Skoro jako náš pan král. Ale uši ti vodstávaji trochu miň. Převozníku, našemu králi uši taky moc neodstávají. von má jenom velkou korunu po tatínkovi Hurdálkovi V. a ta mu sjíždí na uši. Jinak má uši stejný, jako tady Břéta. Víš co zahradnickej, povídal převozník, příprav zatím vohniště a ty Břéto upaluj támhle do lesíka pro chrastí, ať to lip chytne. Ale dávej majzla; chrastí se nesmí sbírat, je to královským dekretem zakázaný. Všichni se diví, co to našeho hodnýho krále raflo.

Flíček s Knoflíčkem radostně poskakovali kolem maminky. Hurdálek VI. se loudal k lesíku. A zrovna nebudu upalovat, vztekal se. Kdo je tady vlastně král, já Hurdálek VI. nebo převozník? Sprosťák jeden! Já mu dám frňák a vodstálý uši. A ještě mě pošle krást sám sobě chrastí, když ani nevím co to je.

Sedl si v lese na pařez. Když je to chrastí, tak to musí chrastit. Pak už jen vopatrně se přiblížit, skočit a čapnout ho. Nejsi zase takovej trouba Břéťo, povídal si Hurdálek VI. Ale nic nechrastilo. Najednou kde se vzala, tu se vzala stala před Hurdálkem VI. babička s nůší. Takhle vypadala moje babička, napadlo Hurdálka VI., až na tu nůši.

Copak panáčku, copak tady tak smutné sedíš? Ale babičko, povídal Hurdálek VI. Mám velkej frňák, vodstávaji mi uši a nevím co je chrastí. Jakpak bych z toho neměl bejt smutnej? Ale to jsou přeci tady ty uschlý větvičky. Dáš je takhle pěkně dohromady, podívej a svážeš provázkem. Ale ty nemáš, chlapče, provázek, viď? Já ti kousek dám. Hurdálek VI pomohl ještě nasbírat chrastí babičce.

Ale vopatrně chlapče, povídala babička. Ať tě nechytěj. Je to teďka zakázaný. Já bydlím tady kousek v chaloupce. Co bych si počala bez chrastí? Babičko, povídal Hurdálek VI., kdyby něco, tak jsem vám to chrastí dal já. Pošlete je k převozníkovi, že tam jsem. „To jsi hodnej, chlapče, pan Bůh ti to voplať!“

Hurdálek nesl pyšně k přívozu náruč chrastí. Vida, povídal si. Když jsou na mě lidí hodný, tak já jsem taky hodnej, ale nesmí mě navztekat, to já se pak neznám, protože konec konců, kdo je tady král, když ne já? A pak naučil převozník opékat Hurdálka VI. správně špekáčky a pít pivo ze džbánku.

Flíčku, volal radostně HurdálekVI, pocem, podívej, jak jsem to krásně vopekl. Neber si vod zahradníka, ten to připálil. Počkej, páníček ti to pofouká, je to horký. Šli k řece a převozník ukázal Hurdálkovi VI, jak se hážou placákama žabky. Hurdálek VI. byl šikovnej a hodil jich nejvíc. Vyhrál jsem, vyhrál jsem Flíčku, jásal Hurdálek VI., pániček hodil nejvíc žabek! Povídali si chvilku, mlčeli chvilku a poslouchali, jak šumí řeka.

Zpátky nesl celou cestu Hurdálek VI. Flíčka v náručí, aby se mu ve tmě neztratil. Pojď si dát ještě čouda na balkón zahradníku, je tak krásná noc. Pročpak si mi zahradníku nikdy neřekl, že jsou v mém království takový krásný věci, povídal Hurdálek VI, když si připálil, jako je večer u řeky a vopejkání špekáčků?

No víte, pane králi, vono je to s vámi těžký. Kdybych vám řekl, ať si se mnou jdete večer vopejkat ve vobyčejný zahradnický haleně špekáčky, tak vy byste se vztekal a já se vás přeci někdy trochu bojím. Konec konců, jak vy to říkáte, král jse tu vy! No povídal Hurdálek VI, to je pravda, já se vztekám rád, ale ty mě příště všechno řekni a už se neboj. A dobrou noc, zahradníku. Vopatrně, já ti podržím žebřík, dej pozor, není pořádně vidět.

Pak vzal Flíčka do náruče a šel do královské komnaty. Slyšel si to Flíčku, co říkal zahradník? Prej se mě boji. Flíčku ten zahradník je velkej trouba!

***

Král HurdálekVI. vyšel s Flíčkem v náručí na balkón. Zahradníku, haló, kdepak seš? Už běžím, volal zahradník. Pojď nahoru rychle. Dáme si čoudika a pak mám pro tebe dneska důležitej úkol! Zahradník předstíral, že se mu třesou ruce, když Hurdálkovi VI. připaloval. Já jsem tak nervózní, pane králi, co to bude?

To máš bejt, proč, povídal HurdálekVI. a zálibně vyfukoval kouř nosem. Bude to totiž pro tebe velká čest. Jezuskote, povídal zahradník a taky vypustil kouř nosem. Jestli já to zvládnu, já tak stříhat růže, přesazovat sazeničky, roubovat a plejt… a pálit slivovici z mých švestek darebáku, na to jsi zapomněl! Skočil mu HurdálekVI. do řeči. Ale, máš štěstí, že je dobrá!

Podívej zahradníku, přijel spěšnej posel. Maruška, moje dceruška a bejvalá princezna, co je teď už královnou, tady bude před vobědem. Jede celá ubulená, myslí, že umírám. Mají zdržení, dvakrát už ji u potoka vomejvali, povídal ten spěšnej posel. Musím si ještě něco vyřídit, nepotřebuju, aby mi u toho Flíček kňučel. Vezmeš ho dolů do zahrady a vyvenčíš ho. Ale to ti povídám, nebudeš mi ho vokřikovat!! To je královská zahrada, Flíček je královský štěňátko a udělá si loužičku a hromádku kde chce!!“

Ale do sazeniček ho nepustím! povídal umíněně zahradník. Tak ty nedáš pokoj, vykřikl HurdálekVI. Já se tady s tebou nebudu každý ráno dohadovat vo tom, kdo je tady král! Proč zrovna já, HurdálekVI. musím mít široko daleko nejvoprsklejšího zahradníka. To mám z toho, že jsem nepos… posloucháš mě vůbec zahradníku?! A nevopič se po mě s tím kouřem z nosu! Tak dobrá, do sazeniček nesmí, ale řekneš mu to důstojně, jak se na královský štěňátko sluší.

HurdálekVI. se vrátil do komnaty. Ňák se mi komorníku přitížilo, povídal HurdálekVI. Dělaj se mi kruhy před vočima i pod vočima, vidím tě jako v mlze. Příprav mi tady tu moji postel s nebesama. Ale, nejdřív svolej rádce i s písařem k poradě. V deset ať jsou před trůnem. A ty se tam nemotej, protože já Hurdálek VI. budu dneska zlej a mohl bys to slíznout taky.

Pánové, pravil přísně Hurdálek VI. rádcům. Poslouchejte mě teď dobře. Kdo z vás sedmi má babičku, co bydlí v chaloupce u lesa, tak až řeknu teď, zvedne ten svůj vypasenej zadek a udělá krok dopředu. Teď!! To jsem si mohl myslet. Ani jeden. Kdo napsal ten pitomej dekret vo zákazu sbírání chrastí?

Písař! volali rádci a ukazovali na nešťastného písaře prstem. Ale voni mi ho pane králi nadiktovali, bránil se písař. Tak jsi s tím měl přijít rovnou za mnou! vykřikl Hurdálek VI. Já jsem přišel, pane králi a vy jste ho podepsal. Tak nakonec, vztekal se Hurdálek VI., jsem já zakázal babičkám sbírat v lese chrastí. Tak piš, písaři, co ti budu teď diktovat!

Já Hurdálek VI. hlava pomazaná, potomek moudrého krále Hurdálka V., ruším zákaz sběru chrastí. A zároveň tímto ukládám svým rádcům, aby každou sobotu vobešli všechny babičky v chaloupkách a dohlédli na to, aby měly dostatek chrastí!

Tak! Dej mi to hned podepsat. To vám povídám pánové, jestli jenom jedna, úplně ta nejmenší a ještě k tomu vohnutá babička si přijde na hrad na vás stěžovat, dám vykopat znova hladomornu. A teď už vás nechci dneska ani vidět!

Komorníku, kde je Maruška? Už je kočár na vobzoru, hlásej na věži, pane králi. Tak běž, čekej na ni, já si jdu lehnout, vopravdu mě to bere. Přiveď ji k tej mej posteli s nebesama! Hurdálek VI. vyběhl na balkón. Rychle zahradníku, dones mi Flíčka a kolíček na prádlo. Pospěš si!

Hurdálek VI. si lehl do postele s Flíčkem na hrudi a čekal. Když se ozvaly spěšné kroky, dál si kolíček na nos a Flíčka strčil na pupek pod deku. Tatíčku můj a králi, zvolala Maruška a s pláčem klekla u postele. Co je vám?

Ještě že sis pospíšila dceruško, povídal slabounkým hláskem Hurdálek VI. Kdybych neměl kolíček na nose, tak už jsem vypustil duši. A co vás bolí, tatínku králi? vzlykla Maruška a s rozšířenýma očima pozorovala poskakující bouli pod dekou. Víš Maruško, už s tím nejde nic dělat. Jednou to mám za krkem, jednou na hrudi, podívej.

Král odkryl deku, Flíček po pupku přicapkal k Marušce a olíznul ji. Jeé, jeech! vyjekla Maruška. Vyskočila, ztratila balanc a kecla sebou na truhlu s královskejma klenotama. Co jste mi to, tatínku pane králi, zase vyvedl? Já jedu tři dny uřvaná v kočáře a vy, vy zase jenom blbnete!

Pohádka pomalu končí. Vše se vysvětlilo. Maruška měla nakonec radost, že vidí tatínka zdravého a veselého. Na Flíčkoví mohla oči nechat. Hurdálek VI. jí vzal k převozníkovi, pyšně jí ukazoval, jak umí házet žabky a opékat špekáčky. Převozník dál Marušce poslední štěňátko.

Když Maruška odjížděla, stál král se zahradníkem na balkóně. Lid v podhradí jásal a pozdravoval Marušku v kočáře. Jásal dál, i když kočár zmizel. Copak ještě pořád lid jásá zahradníku? ptal se Hurdálek VI. To k vůli tomu zrušenému zákazu sbírání chrastí. Voni to spojili.

To je rozumný, pokýval hlavou HurdálekVI. A nalej mi štamprli tej dobrej slivovice z mých švestek zahradníku. Když si cvakli, tak se HurdálekVI. zeptal: Zahradníku, když už se tak jásá, jestlipak sis všimnul co je v království nového? To teda jsem si nevšimnul, odpověděl zahradník, škrábal se za uchem a pouštěl kouř nosem.

Flíčku, povídal HurdálekVI. a zvedl štěňátko do náruče. Náš zahradník je velkej trouba, protože nevidí, že já, HurdálekVI. už nejsem vůbec smutnej a že jsem šťastnej. A dal Flíčkovi hubičku na čumák.

KONEC