KOČKY: Dalí, kocour spravedlivý

Nikdy by mě nenapadlo, že ten kliďas a vyznavač pohodlí v kocouřím kožichu – ano, řeč je o Dalím – bude mít tak silně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Přijímal s laskavým nadhledem naše příchody i odchody, misku plnou dobrot i odčervovací pastu… Teď, když se v jeho pohodovém kocouřím životě znenadání vynořil černý peršan Ebony, všechno je najednou tak trochu jinak.

Neříkám, že snad hůř – jinak určitě. Než se v zešeřelém pokoji poprvé vyškrábal z přepravky dlouhou cestou autem ještě poněkud omámený Ebony a slušně pozdravil, Dalí spoustu věcí nedělal a jiným se naopak oddával skoro náruživě. Například si nikdy, ale opravdu nikdy nehrál se žádnou z hraček, kterými jsme ho jako pečliví majordomové zásobovali. A bylo celkem lhostejné, zda se jedná o chlupatce, pískavce, zvonidla nebo žvýkadla, Dalího nechávaly v klidu.

Rezavý kočkour dával jednoznačně přednost spočívání na parapetu a vyhlížení do zahrady. Občas se při tom vyhlížení a meditaci nad hlubinami kocouřího ducha zamyslel natolik, že začal zvučně chrápat. Ostatně, když o něm můžeme prohlašovat, že hlasitě zírá, tak proč by nemohl nahlas i přemýšlet, ne?

Od chvíle, kdy se Dalí udomácnil v naší smečce bylo jasné, že jídlo patří k jeho oblíbeným činnostem. Požitek z něj mu naneštěstí komplikovalo pochroumané zažívání (nebo možná i vrozená přecitlivělost), které z něj v nestřeženém okamžiku dokázalo udělat průtokového, bublajícího a škrundajícího kocoura s nešťastným výrazem v jantarových očích: Páni, já už jsem zase špinavej, udělejte s tím něco!!! Bylo možné vzít Dalího okamžitě k veterináři, ale protože byl kocour jinak v dobré kondici, zkusili jsme ho napřed učinit předmětem experimentu a přijít na takové složení kocouřího jídelníčku, které by nemělo na jeho zažívání tak třeskuté účinky.

Trvalo to měsíc, ale povedlo se, a dokonce jsme se nemuseli uchýlit ani k žádným speciálním dietám: Dalí prostě nesmí nic, v čem je hovězí. Když jsme se dokázali vyrovnat i s faktem, že jako snad první ze všech našich koček k smrti nerad cokoliv, co zavání rybinou, výběr se zúžil. Od té doby je Dalí bez potíží, jen misky musí mít odděleně od ostatních chlupatých členů smečky. Konec konců Céčka ryby milují a převádět je na nějakou dietu postrádalo při jejich výkonném zažívání smysl.

Dalí je nade vší pochybnost kocour vítací a vyprovázecí. Dokud obýval své komnaty sám, komentoval náš příchod hlasitým mňoukáním a při každém odchodu se nám packami opíral o ramena ve snaze nás zadržet. Dokonce se naučil rozsvěcet v kuchyni, když slyšel někoho z nás odemykat dům nebo jen klapnout dveřmi. Vždyť my přece také pokaždé rozsvítíme, ne? A jemu stačilo vyskočit na linku a opřít se o vypínač.

Dalí ovšem není kocour mazlící, alespoň ne v obvyklém smyslu slova. Jen zřídka si vyskočí někomu z nás na kolena, a to ještě musí být důrazně vyzván, nejlépe plácnutím dlaně o nohu. Tak pojď sem, Dalí! A Dalí tedy přijde, posedí a zapřede, ale za chvilku je už zase pryč – u misek nebo na pelechu. Tedy – tak tomu bylo donedávna, za časů „před Ebonym“.

Další oblíbenou činností Dalího je harašení. Nemám na mysli zvuk, který se ozývá při koulení plechovky s fazolemi po dlážděné podlaze, myslím hanebný skutek sexuálního obtěžování. Ač kastrát, zachoval si zřejmě (a já doufám, že jen na čas) poměrně vysokou hladinu příslušných hormonů a až na „značkování“ se chová jako pravý a nefalšovaný kocour. Včetně hájení teritoria před Cedrikem a pokusů o znásilnění kohokoliv a čehokoliv, co by se snad dalo.

Poté, co jsme mu vysvětlili, že naše hlavy, ramena popřípadě holeně jsou pro takový účel zcela nevhodné, propadá občas trudnomyslnosti a zkouší to s plyšovým medvědem nebo opěradlem křesla. Kdyby mi ho nebylo zcela solidárně líto, řekl bych, že je roztomile směšný.

Tak nějak tedy ubíhaly v blazeované nečinnosti dny sibiřáka Dalího. Až do chvíle, kdy… ale to už jsem říkal.

A přišel Ebony…

S příchodem Ebonyho se z Dalího nejprve stal kocour ochutnávací. Musel vědět, co je v ostatních miskách. Musel mít přehled, zda náhodou ta černá koule, kterou mu majordomus tak necitelně strčil až pod naježené vousy, nedostává k večeři nějaké exotické lahůdky, které mu byly až dosud odpírány. Řekněme to rovnou – nedostává. Protože však bylo naprosto nemožné oddělit Dalího a Ebonyho misky, byl nově příchozí peršáček – bez svého vědomí a svolení – převeden na stejnou značku a typ granulí a dostává i stejné masové konzervy.

Občas má Ebony „na příděl“ tvaroh nebo zakysanou smetanu (obyčejný jogurt je totiž pod úroveň jeho aristokratického zažívání, a to i smetanový), vše nejlepší kvality a čerstvosti, protože Ebony je, pokud jde o mléčné výrobky, kvalitář. Nějaká „éčka“ se škrobem a želatinou by tedy rozhodně ani neoblízl.

Poměrně brzy jsme si všimli i další změny: Dalí si začal hrát! Zatím ještě ne s Ebonym, na něco takového bylo mezi nimi příliš respektu – ale pozoroval Ebonyho, jak bez zábran prohání chlupaté kuličky, číhá na listy novin a pokouší se zachytit stín, který světlo svíčky vytvářelo na hladké stěně. Díval se trochu překvapeně, ale zřejmě se i učil. Objevil hru!

Napřed docela nesměle, a pak stále radostněji si sám začal nacházet hračky, které ještě nedávno nechával ležet bez povšimnutí zapadlé v koutech a mezi nábytkem. Dokonce si vzpomněl, kam „založil“ děravou kuličku připomínající florbalový míček, která jediná ho před nějakou dobou na chvilku upoutala.

Když jsme do ní nasypali několik kočičích pokroutek a on zjistil, že se dají vytřást ven a schroupat, nebyl k zastavení. V tomto hravém období to chvílemi vypadalo, že se rozhodl uskákat a uzmítat, užužlat a ulovit do bezvědomí. Jako je zvyklý dělat s vervou i všechno ostatní, užíval si nového objevu a my si užívali nově objeveného kocoura Dalího.

Možná, že jsem měl jakési tušení o tom, že i hře se mláďata vlastně musejí naučit – ani ve snu by mě však nenapadlo, že se téměř dvouletý Dalí (protože tolik mu bylo, když k nám přišel) nikdy se hrou nesetkal. Že si s ním jeho bývalá panička možná vlastně nikdy doopravdy nehrála… Bylo to zvláštní, těžko popsatelné uspokojení, které jsem pociťoval za toho rezatce, který se mezitím bavil nikdy nekončícím cupováním a vyhazováním chlupatých hraček a prováděl přitom přepady a obraty jako zdrobnělina útočící lehké kavalerie. Během této vlny „hravého amoku“ zcela odchlupil, sežvýkal a vyčinil celkem tři odstřižky králičích kůží… pak se jeho nadšení trochu zpomalilo, ale hravý už zůstal.

Temnější stránkou této jinak úžasné Dalího proměny je ovšem to, že si vždy chce hrát přesně s tou hračkou, které se zmocní Ebony. Trochu to připomíná dětské hašteření o kyblíček, modrou lopatičku (já neci čelvenou, ta modlá je moje! Argument, že ta červená je přece úplně stejná nebo lepší, NEFUNGUJE) a bábovičku s hvězdičkou.

Problém má ovšem i podobné řešení: alfa kocour prostě musí oběma hašteřícím se chlupatcům nabídnout něco, co je zaujme a odvede je od modré lopatičky – pardon, od králičí kůže s bílým flíčkem. Je-li obmyslný jako Odysseus a lstivý jako prérijní liška, podaří se mu dosáhnout shody a oba kocouři se věnují vlastní zábavě. Chcete být majordomem domácího mazlíčka? Pořiďte si potomka. Lépe dva.

Nejnovějším – a zdá se, že nejspíš zdaleka ne posledním – kouskem surrealistického kocoura Dalího je výstup zvaný: JÁ SE CHCI CHOVAT TAKY! Jak už bylo řečeno, není Dalí kocour chovací a zdobně spočívat na klíně vybraného dvounožce ho nikdy příliš nebavilo. Zřejmě se však rozhodl, že když už tedy je tu ten černý mameluk, co si z něj nic nedělá a osobuje si právo na stejné dvounožce a stejný prostor, nedaruje mu ani jedinou drobnost navíc.

Bude dělat a vyžadovat totéž, i kdyby v tom pro sebe neshledával nic příliš okouzlujícího. Spravedlnost musí být. A protože Ebony je nade všechnu pochybnost kocour chovací a mazlící, je hlazen a drbán často a patřičně si to na klíně svého domácího užívá. Dalí tuhle činnost napřed pozoroval s odstupem: Co na tom ten kocour vidí? Pak si nesměle (a bez vyzvání!) vyskočil vedle Ebonyho a vydatným vrtěním zádi obsadil jedno koleno mazlicího dvounožce. Ebony celkem bez protestu uhnul a ponechal si koleno druhé.

Výsledkem byla osoba vybraná k mazlení, z níž byl vidět pouze obličej, zoufale a zbytečně uhýbající před lechtající srstí a sinusovými vousy obou zcela blažených kocourů, dále zápěstí a prsty, podpírající rozložité zádě P.T. kocourstva, a nohy přibližně od kolen dolů. Tělesná schránka majordomova pak byla systematicky zpracovávána předením a tlapkami celkem asi 12 kg kocoura.

Myslím, že vydržet nápor takového množství chlupaté náklonnosti je přibližně stejně náročné jako odklízení sněhu – ovšem podstatně příjemnější. Jak pravil onen lord: Zkusil jsem obojí, nelze srovnat.

Samozřejmě nás napadlo, že pokud se Dalí tak najednou chce chovat a tulit, není nic jednoduššího než věnovat se každý jednomu kocourovi – mazlících rukou máme doma dost. Chyba lávky. Dalí chce být tam, kde je Ebony. Tedy na stejném klíně. U druhého dvounožce se ani neohřeje a spěchá zasednout poslední volné místečko vedle Ebíše. Před rezavočernou hromadou chlupů není úniku.

Občas Ebonyho těsná blízkost a Dalího hormonální přetlaky způsobí, že se ozve z Dalího strany lehké „zaharašení“ – ovšem Ebony, kastrát stejně jako Dalí, se nepochybně cítí uražen, a to se pak na klíně bezmocně přihlížejícího majordoma strhne menší konflikt, obvykle spočívající v tom, že Ebony dá Dalímu pár za uši a Dalí to okomentuje táhlým, lítostivým zamňoukáním…(Tak né, no…).

Pokus o znásilnění obvykle ukončí majordomus, který s mohutným nadáváním shodí oba kocoury na zem řka, že jestli nepřestanou, utrhne jim uši a nadělá z nich štětky na láhve. Dalí a Ebony se svorně urazí a jdou svou zhrzenost zajíst granulemi. Mezi chroupáním se po sobě občas podívají a prohodí několik krátkých mňouků. Řekl bych, že to bude něco ve smyslu:

Neblbni, Dalí, všeho je tu dost a dvounožci se starají, tak se prostě bratrsky podělíme…

Houby bratrsky, vece nakvašeně Dalí. NAPŮL!

Protože spravedlnost musí být, i kdyby tátu věšeli…

Terra

Aktualizováno: 17.2.2010 — 03:48

183 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Já vím, že tu jsem týden po… po vaší přítomnosti, ale nedá mi to. Terro moc jsem se pobavila. Mám doma jen mourovatou „dámu v letech“ (v dubnu 11) a kočičího kluka nadosmrti (asi červen 6), ale vývoj jejich vztahů mne fascinuje. Díky za zprávu o Vašich kočičích urozenostech. 🙂

  2. To mě tedy podržte, pochvalovala jsem si tady Terrovo povídání o kocouřích krasavcích a srovnávala jsem moje číči. Klepla jsem na smajlíka abych jej vložila do textu a celý dlouhý nedopsaný text zmizel. Na nový popis nemám sil. 🙁 Tak dobrou noc !!! 😉 Psala jsem o kočičkách TAK NEVÍM !!!
    Jo a jak blbě vidím, myslela jsem že ten černý smajlík je ptáček jarabáček a až později jsem pochopila svůj omyl. :-O 😀 😀

  3. Krásný článek o kočkách a pro mne velký problém od změn v zobrazení v PDA, dříve jakžtakž v miniopeře jelo, teď jakýkoliv odkaz i na homepage nefunguje, nutno ručně vypsat a i tak šance na stažení 1 ku 5, takříkajíc jsem v háji…

  4. Terro, nádherný článek, jak na mě dýchla mladá léta s tím citátem“žádný bratrsky, napůl!“

  5. Úplné O.T.
    Děcka, nevíte jak dopadla Hana W. u toho soudu – od té doby se, myslím, neozvala. Tak mám obavy, jak se jí vede.

  6. Pro jistotu hlásím problém zvaný IE6 – až doženu svého správce sítě, nainsataluji vyšší verzi, zatím ale fakt nevím, jestli a v jaké podobě se múj případný komentář v diskusi objeví. Takže velice děkuji všem za reakce, a kdybych náhodou na čas zmizel, neradujte se – mě se hnedtak nezbavíte 🙂

      1. Milý terro, povedly se Ti nádherné fotky. Vyprávění skvěle popisuje vzájemné vztahy. Dalí, který kopíruje vetřelcovo jednání, aby nepřišel o své pozice. Ve fotbale se říká, že obránce útočníka stínuje. Když jsem to napsala, šla jsem se pro jistotu chotě svého zeptat, co to přesně znamená stínování ve fotbale. ( cituji: „To je situace, kdy vedle útočníka s míčem běží obránce. Jenže obránce v podstatě pouze předstírá činnost, neboť pohyb míče ani útočníka nemůže a někdy ani nechce ovlivnit“) Jeví se mi, že Dalí stínuje s vervou.

  7. Su blbé néjsu blbé…??? Už mi to nedělá! Ale blbé su stejně!!! 😀 Teda dneska jsem spíš zblblé. Od rána počítám a počítám a počítám……….. To je děsný projekt! Tisíce položek a musím se vejít do rozpočtu, chjo! Melda tu na mně kouká jak na cvoka, proč si tu toho nadávám střídavě já do blbů a střídavě těm, co dělali zadání! Nacením to, je to moc, tak začnu ubírat od jednotlivých typů, kde si můžu dovolit, je to zas málo, někde přidám, někde nechám, je to furt málo, tak zase přidám a je to moc………… Pomóóóc, asi se zblázním a bude ze mně :-[ (ten se mi tu, mimochodem, ze všeho nejvíc líbí!).

    1. Naši šikovní webmasteři zřejmě pokročili v souboji s IE6, protože záhlaví už rozházené nemám, ale komentáře stále ubíhají doleva (Y)

      1. Ano, také jsem zaznamenala. Horní lišta už je v pohodě. (Y) Na neujíždějící diskuzi si musím počkat, pokud se na ni dostanu večer z domova, tam to mám lepší.

    2. Neboj, to zvládneš. (F) Já už tohle dělala mockrát a muselo to sedět i na halíře. Porazilo mě to jen jednou: v pátek odpoledne mi tam falírovaly 3 haléře. Nakonec jsem s tím sekla, neuvedla desetinná místa a prošlo to.

      1. LA – to byl rozpočet pro ministerstvo vnitra? Totiž pro MV jsme dělali nějakou prácičku, předběžný rozpočet nám vyšel na halíře a pak byl problém s fakturací, protože i i konečný rozpočet musel vyjít stejně na halíře (trubky se počítaly na centimetry) a faktura jakbysmet. A to byl problém, protože už roky máme nastavený program, který zaokrouhluje na celé kačky – jsme se zapotili všichni 😀

        1. No, zaplať pánbu, to takhle nemusím počítat do haléře, ale položek je snad 350 a musím se vejít do ceny……… musím vědět, kde ubrat můžu a kde ne a při tom množství už si připadám jako magor. Je to prostě náročné na mozek, jdu s holkama na tatarák, snad se z těch chmur nějak dostanu! Páčko zítra!
          Jo, z počítače mého to jde, z počítače firemního ani omylem! Tam se to zužuje! Neva, stejně nikdo na Zvířetníku, pardooooooon NAŠEM ZVÍŘETNÍKU není takže mi to tak i vyhovuje!:-) (*) 🙂

        2. Ne, to bylo pro pozemkový úřad. Oni totiž na stavbě něco nedělali a něco chtěl investor pro změnu navíc a nejdřív napsali změnový list a pak se k tomu mám já udělat rozpočet. Dělalo se to v Aspe, kde si sice můžu nastavit libovolný počet desetiných míst, ale dopočítává si to samo.

  8. Bezpatkové písmo by teď mělo být všude. Co se týče kompatibility s IE6 a starší, je to problém, který se snažíme řešit, leč není to tak jednoduché, protože máme počítače s Windows 7 a nemůžeme mít IE6 sami, takže musíme používat různé emulátory. Chápu všechny s firemními počítači, že je to problém, nicméně jak říkám – snažíme se to řešit. Problém se zobrazováním v IE6 a starších prohlížečích vyplývá z toho, že Microsoft až do verze 6 včetně nedodržoval standardy pro zobrazování stránek, resp. dělal si svoje vlastní, až pak byl přinucen IE7 udělat tak, aby standardy splňoval, proto uživatelé s Internet Explorerem 7 a novějším nemají problém. Nedávno dokonce Google oznámil, že končí s podporou IE6, teď na něm nefungují už některé aplikace a do léta zruší podporu i pro Gmail. Chápu, že lidé s firemními počítači nemohou upgradovat ani instalovat podle svého uvážení, ale prosím ostatní, aby si buď stáhli novou verzi IE, například zde, nebo Mozillu Firefox zde, Google Chrome zde či jiné prohlížeče jako Safari nebo Operu podle svého uvážení. Snažíme se kompatibilitu vyřešit, ale je to problém, který může potrvat několik dní dost těžké práce; upgradem vám problémy ustanou okamžitě.

    1. Velice děkuji za snahu. Když mám firemní počítač, skutečně si nemůžu dělat úplně co chci. Díky za vysvětlení s IE6 a dalšími verzemi, já vím, že to není jednoduché. Jsem ale přesvědčena, že lidí se staršími verzemi prohlížečů je na netu více a hlavně ne každý to pochopí, když se mu jinak všechny ostatní stránky obrazují bez problémů. No asi budu pokračovat až doma, v tomto se téměř nedá psát. V každém případě velké DÍKY za veškerou vykonanou práci. Jste všichni báječní. (Y) (Y) (Y) (Y) (Y) (Y) (Y)

      1. APINÓÓÓÓ! četla jsem: „Díky za vysvětlení s IE6 a dalšími PERverzemi … “ a málem jsem padla pod stůl.:D

        Co se týče IE6, i naše firemní stránky v nich šlapaly špatně, pak náš WM přišel na to, že existují jakési divné (per)verze té IE6, které zlobí převelice, on to na jedné takové testoval a u něj dobré, ale na těch ostatních (per)verzích té samé IE6 se někdy stránky zobrazovaly špatně pro uživatele.
        Takže pokud to jen trochu jde, jděte od IE6 pryč, ani v práci by to neměl být problém, po domluvě se správcem sítě.

        1. Vave, on je to ve firmách trochu problém. Jistou dobu je docela populární programovat firemní aplikace tak, že neběží na počítačích, ale na serverech a k uživatelům se dostávají skrze internetový prohlížeč – protože většina firem svého času jela na IE, byly tyto aplikace ušity na míru pro použití na IE. Protože tohle se odehrávalo v době před IE7, dělaly se tedy tyto aplikace (často velmi drahé aplikace) na míru IE6 a jeho špatným standardům, což samozřejmě teď je pro firmy problém; znám případy firem, kde nemohou upgradovat operační systém z XP na vyšší nebo dát jiný prohlížeč z tohoto důvodu. A protože více verzí IE spolu nemůže koexistovat, tak je to bohužel jasné, tedy špatné. Takže se musíme snažit optimalizovat my…

        2. Vave, já marně přemýšlím, jak našemu domácímu webmasterovi šetrně sdělit, že na ašem Zvířetníku, tedy čistě nepracovním webu, mi nefunguje pořádně IE6, když jinde s tím nemám problém. Kromě toho já jsem fakt lama a nevím, co si mohu dovolit, prostě raději mlčím a neprovokuju hláškami o PERverzních IE6 😀 =)). Snad to Andy s Markem vyřeší.

        3. Rekni to pred kymkoli kdo nekdy delal webove stranky a uvidis ze s tebou a temi perverzemi bude souhlasit.

      2. Proboha, on tu vykopávku (IE 6) ještě někdo používá? Jednoduché řešení: pokud v IE 6 něco nefunguje, nainstalujte cokoli jiného (FF,Operu, Chrome), nastavte to jako defaultní prohlížeč a je po problému. Já jedu pod Linuxem, jako prohlížeč mám FF a všechno funguje, jak má!

  9. mně se nic neposunuje, jediný co mi blbne a vůbec se nezobrazuje je registrace, objeví se mi tam jenom políčko bez popisku co tam mám napsat, je to pouze bílá stránka a pak když jdu na fotky z Pražení tak část fotek je schovaná, ale jinak se mi všechno čte dobře (používám Safari na MacBooku) a moc se mi líbí hodiny s vteřinovou ručičkou 🙂 Kukačky by nebyly?

        1. Ahóóój Ygo! Není, ale nahóře na liště je registrace, tak jsem si řekla, že třeba bych se měla registrovat :-))

      1. aha…ukazuje, ale nefunguje :-S ale to nevadí, pokud tady nebude nějaký „šuplík“ pouze pro registrované tak je to fuk. Zdar! 🙂

  10. Možná se opakuju, ale mám problém – čím níže jedu po příspěvcích, tím více se mi posunují doleva a část vůbec nemůžu číst. Když posílám svůj příspěvek, tak píšu tu levou část zpočátku „naslepo“ až pak začne text vystupovat. Dá se s tím něco dělat? :-O

    1. Karolíno, mám ten stejný problém. Je to dáno prohlížečem IE, ani nevím, jakou mám verzi, ale zase tak strašně starodávné to není vzhledem k tomu, že windows je XP. V Mozille to funguje dobře. Tady v robotě ale asi mnoho možností nemám. Je to dost nepříjemné, jen doufám, že se našemu milému webmasterovi podaří s tím něco udělat. Ujíždí to tím více doleva, čím více je příspěvků. A ještě jedna poznámka, podle mě je pravý sloupec zbytečně široký. Myslím ten, kde jsou hodiny, rubriky a podobně. Prostě jen doufám, že s tím webmaster ještě zkusí něco udělat. V původní verzi to fungovalo dobře.

      1. Problém je v tom, že ono to starodávné opravdu je. Problém je v IE6, verze 7 a 8 fungují bez problému.

      1. Dotaz – když si blbé, tož se zepté. IE je internet explorer? Já ho používám a mám obraz jako lusk – nic neujíždí, nic není rozházené, vše v pohodě.
        Taky se přimlouvám za užší pravý odstavec, pokud by to nedělalo webmástrům problémy.

        1. Tady v práci taky IE a funguje to.
          Jinak drobná prosbička pro webmastera (Y) : až bude chvíle (fakt to nespěchá), tak v rubrice „Rozhledník“ vpravo jsou umístěný dva Rozcestníky, ačkoliv mají vlastní rubriku (a mám dojem, že tam jsou taky).
          Jinak tenhle vzhled je pěknej. Možná by mohla být pravá část užší, ale nevím, jestli to jde.
          Brrr, teď jsem si to málem vymazala :-O. Tlačítka „odeslat“ a „vymazat“ – přesně jako RenataE. – doporučuju prohodit a barevně odlišit (vymazat bych dala červeně) 😛

          1. Jééé – tlačítka už prosím nepřehazovat, já si už zvykla. Možná by tlačko „vymazat“ vůbec nemuselo být – když nechci komentáž odeslat, tak odejdu modrou (nebo zelenou) šipkou vlevo nahoře.

            1. Měl jsem kolikrát tentýž problém, uznávám, že je to trochu matoucí a člověk si koleduje o nevratné vymazání příspěvku. To tlačítko jsem odstranil a trochu jsem urovnal i ty smajlíky. Ještě pracuji na tom, aby se daly nějak automaticky vkládat odkazy, protože když je sem třeba vkládám já, používám HTML kód, tzn. klasicky (místo kulatých závorek lomené, dávám kulaté jen aby se to zobrazilo) (a href=“http://www.požadovanáadresa.com“)text, pod kterým to je(/a). Aby to šlo automaticky je potřeba najít nějakou aplikaci, co to umí, zatím jedině takhle.

  11. Mňam, to jsem si pošmákl. Terra a jeho kočičáci, to je vždycky móóc příjemné povídání. Milé, milující, rozumnějící. Terro, díky a podrbání oběma chlupatcům (vlastně všem čtyřem)! (Y)
    U nás se taky občas strhne boj o klín. Většinou si ke mně vleze Čert nebo Ťapka a ten druhý chce taky. A když se přidá ještě Dasty, bývá docela plno. A vedle mě sedí Příšera, žduchá mě do ruky, prý jako drbej pánečku a mně zoufale chybí asi tak 3 ruce. 😀

    1. V sakrech není, musíš klepnout na „Starší komentáře“ a je tam všecko všecičko, i to, co se včera během dne ztratilo 😉 .

        1. Děkuji horem i dolem, já ta tlačítka prostě neviděl, 4 oči mám a pořád nevidím… ;-(

    2. Áno, Honzo – to je ono. Taky bych potřeboval být chobotnice:D, zvlášť když kromě drbání je kocourstva třeba ještě předržovat pod jejich ušlechtilými sedínkami, protože jinak by a) sklouzli a strašně mi vynadali, co jsem to za nemehlo, b) zaťali drápky do čehokoliv, jak aby nesklouzli. To cokoliv je obvykle majordomův hrudník…A pak si vyber!

  12. +++AKTUALIZACE+++
    Přidal jsem fotky z Pražení jako nový článek, ale vždy když se budou dávat fotky, tak budou vidět všechna alba která kdy vznikla.
    +++AKTUALIZACE+++

    1. Dva dotázky:
      včerejší diskuse je v sakrech? Já tam vidím jediný příspěvek.
      a druhý dotázek: když jsme reagoval dnes poprvé, viděl jsem příspěvek, na který reaguju, hned nad okýnkem pro odpověď, teď už zase reaguju na konci stránky. Nešlo by to vrátit?

      1. Je potřeba tam kliknout na „Starší příspěvky“. Nevím, proč, je to tak jen u tohoto článku – ale celá diskuse tam je, všech 191 příspěvků. Co se týče odpovídání, na to se ještě mrkneme…

  13. Terro, to je krásné povídání! A Dalí je můj snový kocour – celozrzavý, dlouhé chlupy, no a CD mi přidělila krátkosrstého bílozrzavce. Ne že by to vadilo, je stejně milován, ale přece…

    1. Díky, JanoBa., jsem rád, že se líbí (článek i kocouřiska). Je pravda, že Dalí má šarm a je to elegán na vysokých tlapkách…

  14. Milý Terro,

    kočkouni jsou úžasní. Pořád vyhlížím a pobízím CD aby mi taky nějakého takového krasavce nadělila a pořád nic… 🙁 . Moc toužím po rezavém kocourkovi, teda vlastně ani nemusí být rezavý… ale kocourek ano. 🙂

    1. Já nechci pokoušet, ale co když to je tak trochu i dílo CD, že se mezi ikonkami vpravo objevily Perské kočky v nouzi? Webmasterovi tímto děkuji, a kdybyste někdo chtěl nahlédnout, jsou tam k vidění skuteční krasavci – například černobílý exotický kocourek (s „perským“ profilem, ale s krátkou, kompaktní srstí), černý peršák Bertík a vůbec…nic jsem neřekl 😀

      1. Terro!! nechej toho!! ;-( Článek jsem přečetla, jako vždy už o půlnoci (krásné povídání)a na stránky „kočičky v nouzi“ jsem také vlezla. Píšeš totiž o těch svých kamarádech tak krásně a oni sami také krásní a milí jsou a ne, že ne. Chtěla bych mooc chlupatou košišku, ale nemohůůůůůů ji tady míííít!!.

      1. Bohužel nešlo. Jednak naši domácnost obývá Bobeš (ale ten by si určitě na kočičáka zvykl) Větší problém jsou různé alergie zbytku smečky. Bobeše vydýchávají , ale nevím, co by udělal další přísun chlupů. Tak třeba časem se všechny neduhy umoudří a mně se splní můj velký sen. I když je Bobešák člen rodiny a miláček, stejně jsem ve svém nitru kočičák…. (H)

  15. Moc hezký článek, díky. Všem, koho zajímá život koček vřele doporučuju knihu „Sedm koček a umění žít“, kterou napsala a ilustrovala Jo Coudert a vydalo nakladatelství PRAGMA.

  16. Terro, dobrý… Dost dobrý…. Kocouři potěšili. 🙂 Sledovat vztahy ve smečce je moc zajímavé. Člověk musí být velmi opatrný, aby nešlápnul do porcelánu.
    A ty zlacené mističky máme taky a podává-li se nějaká lahůdka – třeba mleté hovězí (Prachovka i Prcek by za něj dali duši a tráví ho dobře), tak zásadně na zlaceném porcelánu. 😉

    Kluci webmajstři, tenhle zvířetníkový xicht se vám moc povedl. Je čitelný, přehledný a pohledný. Moc děkuju. Jen drobnůstka – souhlas s Kadlusem dole pod Maričkou. A stejně jste báječní. (Y) (*)

    Jo a kdyby chtěl někdo vidět, jak stoluje Bára, tak může tady http://www.youtube.com/watch?v=JMSP7PLKdk8 (snad se mi to povedlo)

    1. Jůůůů – to je super video, je vidět, že Bára je opravdu dáma, která ví, jak se má chovat u večeře 🙂 . Jsem zvědavá, jestli i Prachovka bude mít podobný klipek 😉

    2. Teda Bubu, teď jsem dostala záchvat smíchu, to je tak krásně praštěné video (Y) Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, jak jste se při tom vyblbli, a že i ta čuba je správně praštěná, když tu legraci nekazí (*) 😀 (Y)

    3. Tak už jste to šoupli na YouTube? Super. Stejně mě udivuje, že se to Bára nepokusila sežrat z talířku hned a trpělivě čekala, až dostane.
      Jinak já mám dneska Kubu doma, protože si včera v karate tvrdě narazil záprstní kůstky na noze. Po ledovém obkladu mraženým rybízem to večer dost splasklo, tak to ledujeme znovu a uvidíme. Připadá mi to hodně naražené, ne naštípnuté, ale uvidíme.

      1. Po příznivé reakci vybraných jedinců jsem se osrdnatila a Junior to tam vetknul. 🙂
        Foukám Kubovi na nožku. Tohle je hned. Junior s karate skončil poté, co si na závodech přes chrániče přerazil záprstní kůstku na ruce (nevydržel s nervama a natáhnul ji soupeři naostro nejen stínově) a to až tak, že se mu o pazouru přetahovali dva chlapi, aby srovnali kostičky do správné pozice. Možná bys s Kubou měla vyrazit na rentgen. Pro klid duše. (L)

      2. Naraženiny občas bolí víc než zlomeniny – tak přeju juniorovi, aby to co nejdřív povolilo. U nás se k obkládání utrpěných modřin a zhmožděnin používá mražený hrášek (Y)

        1. Já zase upřednostňuju fazolky. 😀
          A to, že naražení bolí víc než našípnutí potvrzuju. Nicméně bych pro klid duše na ten rentgen skočil. Je to chvilka a člověk se pak tak nebojí.

      3. Milá Malyldo (L) , je mi Kuby i Tebe líto! Ale možná radši RTG, čert nikdy nespí. Jinak je to jauvej bebí na dlouho. ;-(

        1. Už jsme z rentgenu zpátky. Zlomené to není, jen šíleně naražené. Chirurg nad popisem události kroutil hlavou, ale říkal, že měl chlapec štěstí. Dva tři dny nemá chodit a tak 14 dní nesportovat. Elastická bandáž to spraví.
          Jo a já jsem chladila pytlíkem bílého rybízu, hrášek i fazolky zrovna došly.

      4. Přeji Kubovi brzké vyzdravění. Ten nápad s mraženým ovůckem je uňoňuňo 😀 Také potvrzuji, že zhmožděnina je beštija. Dodnes mě ten nárt bolívá ( poranění staré 30let)

    4. Špicáááá!!!!
      Je vidět, že Barunka je dáma každým coulem, Příšera by se na talířek vrhla a vyjela ho během pár vteřin, případně by zcela nedecentně přikousla krmící prsty.
      Díky! (L)

    5. Už jsem měla tu čest se kochat – je to báječné video! Je vidět, že u vás se stoluje na vysoké úrovni! (Y) (&) (C) (^) (D) nebo snad (B) ?

    6. Jůůůůůůů, Bubu, že mohu přeposlat kníračím kamarádkám? Bárunka je opravdu dáma, přeposílám jako návod správného chování mladých dam 😀 .

  17. Díky, terro, za start do pracovního dne – jest dnes velmi zapotřebí. Kočičóni jsou vskutku nádherní na pohled – jistě i na omak – a sonda do jejich uvažování je velmi poučná. Znovu jsem si uvědomila, a to při čtení článku i při sledování vývoje stránek Našeho Zvířetníku, jak každou změnou něco ztrácíme a zároveň získáváme.

    1. Rádo se stalo, MaRi, prostě když už ta změna musí být, tak ať je alespoň k lepšímu. Což myslím, že platí – pro Dalího i pro Zvířetník…

  18. Milý terro,
    sice jsme si dost dlouho počkali na článek, ale stálo to za to. Krásně rozebraný Dalí. Na fotkách spolu s Ebíškem se mi líbí – a přiznávám bez mučení, že tato dvojka je mi moc sympatická a navíc barevně ladí – chichi. Jen tak dál, ještě něco o Ebonym, prosím. 🙂

    P.s.: líbí se mi nový Zvířetník. Ale jsem de-bil – co je písmo s patkou a bez patky :-O ?

    1. patkové písmo je „ozdobnější“ – znaky jako M, V, A jsou zakončeny takovým miniobloučkem, nebo třeba J má na konci takovou bambulku

      Jinak čubrním, jak se Náš Zvířetník za včerejšek vyšperkoval – moc se mi líbí

      1. Jo tak – já jsem se lekla, že některá písmenka chodí buď s chlebem nebo s ofinou – chichichi 😀 😉 !

    2. YGO, však on si na tebe Cedrik pamatuje, že jsi prohlásila cosi o výrazu sériového vraha v souvilsosti s jeho něžnou držtičkou! Ale je fakt, že „dolní kocouři“ Dalí a Ebíš jsou tak nějak více společensky založení. Jsem rád, že povídání potěšilo 🙂

  19. Krásné a hebké kocouří povídání, milý terro! (L) Jsem ráda, že „Éčko“ přinesl „Déčku“ novou radost do života, je to moc milé. (@) (@)
    Ehmm, jen by mě zajímalo, jak se dělí o těch 12 kg. Je mi jasné, že sibiřák asi značně převažuje, ale fakt je, že z fotek to tak patrné není, přece jen ty nádherné černé chlupy dělají své. 🙂
    A ještě něco, moc Ti přeju, že máš doma zase svůj černý sen, milý terro. (L)

    1. Vave, tak těch 12 kilo je Ebony:Dalí = 5 : 7. Dalí je jen o dvě kila těžší, ale poměrně (no, spíš nepoměrně) průraznější. Všechno dělá s obrovskou vervou 🙂

      1. Hele, člověk se pořád učí. Úúplně néhodou jem vyrobil „zubatého“ smajlu, asi takhle 😀 myslím…

          1. Děkuju Ti za odpověď – je to překrásná dvojka! (@) (L) (@)
            Musíš psát ty dvotečky a středníky bez mezery, hned za poslední znak, a pak se dočkáš všelijakých smajlů.;));):D;D

  20. Joooj!!! Nová tvář Zvířetníku koresponduje s novou tváří Dalího!! Obojí je víc , víc než uspokojivý a zaslouží obří pochvalu.
    Terro – vím co myslíš tím uspokojivým pocitem při pohledu na Dalího, který si začal hrát. Stejný pocit jsem mívala, když u nás byla Neluša a mně se podařilo jí rozehrát. Před nikým jiným to nehrozilo, jen se mnou a ještě jsem musela dělat, že se při hraní vůbec nedívám 😀 . Je mi líto každého zvířete, kterého člověk nenaučil hrát si. Hra je ta nej zábava a žádný chlupáč nebo pernatec by o ni neměl být ochuzen.
    Dalí na příchodu Ebíše hodně vydělal. I když jemu to tak asi nepřijde 😀 😀

  21. Terra, krásny článok a šťastní kocúrici. Ono sa to zrovná, ale je krásne vidieť, ako sa jeden od druhého učia, samozrejme najrýchlejšie to, čo majordoma vytočí. Keď k nám prišiel ročný Merlin, dostal sa do spoločnosti podstatne starších zvierat (Bubuláci mali 11 rokov), hral sa, ale časom spohodlnel. Teraz, v ôsmych rokoch, ho Filip a Mandy rozohrali tak, že práve včera ho Janko zachraňoval spoza skrine a z hŕby krabíc, kde beznádejne uviazol. Vzhľadom na jedinú cestu, ktorou sa tam mohol dostať, je jasné, že sa vrátil do detských liet.

    1. Terra, ešte raz som si pozrela fotky a okrem toho, že sú krásne, (L) strašne ma potešilo, že je niekto ešte väčší blázon ako ja 😉 😀 a servíruje mačkám na stole a z pozláteného porcelánu. U nás jedia mačky všade, na zemi, na stole, na okne, na poličke, aby sme zabránili vzájomnému vyjedaniu misiek. Merlin spráskne svoju porciu a hypnotizuje ostatných (úspešne), aby odišli od svojej misky. A s porcelánom, nezdobeným, sme skončili, keď Bony začal zhadzovať misky na dlážku. Asi sa, mu páčilo, ako sa misky rozbili alebo ako som ja nadávala. Keď sme prešli na nerezové misky, tak po pár pokusoch o rozbitie s tým sám prestal.
      Ale chlpatci sú krásni, tak nech si s nimi užijete veľa radosti (L)

      1. EditoK., tak ten pozlacený porcelán je zbytek ze soupravy, která tak nějak časem vzala za své – z hrnečků, kávové konvice, podšálků a misek na sladkosti zbyly po asi 50 letech užívání právě jen ty dvě misky. S ničím se nedají kombinovat…a tak, zlato-nezlato, skončily pod kocouřími dobrotami. Misky s granulemi a vodu mají kočkouři na podlaze pod linkou, trvale přístupné – a kameninové. Na porcelánu dostávají jen konzervičky (tohle bylo kuře).

          1. EditoK., nebral jsem to jako výtku :-), jen jsem doplnil historii kocouřího servisu. Jsme doma zvyklí na pěkném nádobí stolovat, tedy ho používat – a tedy ho občas i rozbít, takže podobných osamělých běžců jako jsou ty dva talířky máme povícero. To je taky důvod, proč nemáme v kuchyni myčk – většina našeho stolního nádobí do ní tak jako tak nesmí…A kocourům to nad zlaceným porcelánem sluší, ne?

            1. Kocúrici sú takí krásni, že by im to svedčalo aj nad plechovými miskami. Ten pozlátený porcelán to len podčiarkuje (L)

  22. Nemazlící a nehrací bývají často koťata z velkochovů. Já sama jsem zažila jednoho devítikilového zrzavého peršana, kterého jsem naší kočandě opatřila co ženicha. Byl u nás asi týden a za tu dobu se naučil trochu mazlit a samotného ho překvapovalo, jak to bylo příjemné. Ale se svou paničkou se nadále nemazlil a ani se od ní nenechal česat, takže jsem k nim musela občas zajet. Kočičák mi okamžitě skočil na klín a nechal se blaženě drbat a česat. 🙂

    1. Dobrý den, Rputi, doufám, že už se cítš líp… Je tedy pravda, že o minulosti kocoura Dalího toho moc nevím. MOHL být z velkochovu, jeho původní panička na něj NEMUSELA mít moc času, konec konců ho tu nechávala proto, že si ho s sebou nemohla odvézt, když se vracela do vlasti…chápu, že mohla mít o osud kocourka na Ukrajině poněkud obavy, ale stejně – myslím, že spousta majordomů by si svého kočkoura vzala kamkoliv a hájila ho tam vlastním tělem 🙂 Každopádně teď Dalímu do „kočkovitosti“ už nic nechybí…

  23. Terro to povídání mi udělalo moc velkou radost. Jsou oba nádherní a je dobře, že jsi nám o nich zase něco mňoukl, pardon, napsal! S tím hraním je to zvláštní – hraju si s Melíškem kdykoliv to jde, ale on moc zájem nejeví. Myšky ho moc nezajímají, kuličky s chrastítkem uvnitř taky moc nepoužívá, spíš tak polehává a lenoší, je někdy problém ho rozpohybovat. Přitom je to vlastně ještě kotě. Pro hračku není v mém pidibydlení kam šlápnout a nic. Jediné, co ho trochu rozdovádí, je laserový paprsek, za kterým se honí, ale taky jen tehdy, když se mu chce! Zato ten puboš teď prožívá přicházející jaro. Okno je do dvora, neustále na centimetr pootevřené, dvůr plný toulavých koček. Melda mňaučí na parapetu v noci jak kdyby mu ubližovali, levituje pokojem a cpe se ke mně pod peřinu, ale způsobem zcela neadekvátním – tlapičkou si zvedne okraj peřiny, pak jí zasune daleko pod ni, vysune drápky a hodlá si přitáhnout mé koleno! Což se mi teda ve 3.00 ráno vůbec, ale ani trochu, nelíbí. Tak si jde přednést svou kocouří árii, na chvíli usne a začne nová levitace. A skoro nežere. V noci si chroustne granulí, ale nic moc, docela zhubnul a to není žádný obr kocour. Mění se mi před očima. Narostla mu dlouhá, hedvábná srst na bříšku, na zadních nožkách má „kalhotky“ a na zádech až ke špičce ocásku má pruh hrubých dlouhých chlupů, když se naježí, vypadá jak ještěr. A tu půvabnou držtičku s obrovskýma očima zvýraznily velké uši se štětičkami. No, vidím to na tu kastraci rozhodně o dost dřív, nežli po roce! (@)

    1. Karolína, Benji bol kastrovaný, keď mal 7 mesiacov a to je perzský kocúr. Nijako mu to neublížilo, ani neubralo na temperamente. Dnes má 17 rokov a 10,5 mesiaca. Hneď po kastrácii prestal značkovať. Príliš skorá kastrácia nie je dobrá, ale príliš neskorá môže spôsobiť, že kocúr, ktorý začal značkovať, už značkovať neprestane ani po kastrácii.

      1. Ano, vím to, také už se usilovně na kastraci připravujeme!!! Tedy já, Melíšek ještě netuší! :-O

    2. Tak to vypádá, Karolíno, že Melich začíná dospívat 😀 Tedy kromě toho, že začal „zpívat“… Jde na něj jaro, a to si hrát nebude, to má každý správný kocour v hlavě jen to jediné…a haraší a haraší. Jsem rád, že se povídání líbilo, a určitě na své domácí pány zase něco „napráskám“ – jen až bude co, aby to stálo za článek…

      1. Ještě k Melíškovi! Už se to upravilo, myslím, že bude vše v poho. Teď jsme jen řešili problém se záchůdkem v kanceláři. Prostě tam nešel a nešel a nešel, i když předtím s ním žádný problém nebyl a dokonce ho měl jednou na chalupě a jednou v bytě v Maršově a používal ho. Pak jsem přišla na to, že mu asi nesedí stelivo, které jsem dosypala a bylo nějaké pochybné. Vždy, když jsme dorazili z kanceláře do apartmá, pelášil honem na záchůdek a setrval tam značnou dobu a ulevil si řádně. Tak dneska, abych se z těch čísel úplně nezcvokla, jsem vyhodila staré stelivo, vymyla mísu, dosypala nové, na které je seshora zvyklý. Poté jsem ovšem musela celou kuchyňku, kde má kakáček, vyluxovat, protože tam byl takový bordel, že už se to nedalo přejít. A co se nestalo? Melda hrábnul tlapičkou, radostně vběhl dovnitř, udělal karbanátek, spokojeně ho zahrabal a vypadal náramně blaženě. Tak hurá! Jsem ráda, že jsme problém společně vyřešili! Je to moje zlatíčko! 🙂

  24. Milý Terro, děkuji za úžasné vyprávění, snažila jsem se inspirovat u Zvířetníků a vnucovala jsem kolegyni oblíbený pojem „veselé tabulky“ – zdá se však, že na to neskočila… 😀

    A děkuji bratrskému duu M.+A. – stránky jsou teď úplně nádherné, mně osobně už tady nic nechybí (jsem od přírody skromná 😉 ), ale určitě se ještě najde někdo, kdo si vzpomene na ten vodotrysk… (Y)
    Chlapi díky, jste úžasní! (L)

  25. Hezký článek. (L) (F) Také bysme doma strašně moc potřebovali nějakou tu kočkovitou šelmu. (@) ;-(
    Majordomus mi připadá poněkud změkčilý – stěhovat si na pouhých 12 kg. (H)

    Nová verze si mi moc líbí. (Y)

  26. Teď sice do diskuse nechodím, nestíhám, ale čtu aspoň články. A tohle jsem si nemohla nechat ujít, skvostný výlet do kočičího světa. Včera jsem se tlemila nad Vaviným náhradním plněním a dnes nad vyprávěním kočičího majordoma.
    Jo dva chlupatci jsou zajímavější než jeden. Je sice náročnějším smečku ošéfovat (aspoň u psů), ale sledovat „diplomatické vyjednávání“ je úžasné. Ten kocouří rozhovor „žádné bratrsky, hezky půl na půl“ je moc pěkná parafráze starého vtipu, ocení hlavně pamětníci „bratrských“ dělení. A napadlo mě, že Dalí si asi hrál s koťaty (pokud nebyl jedináček), ale zřejmě to zapomněl! To je překvapivé.
    Mimochodem, 12 kg kocourstva na klíně mě nedojme. Naše holky mají každá cca 33 kg. Chovat se občas chtějí, fyzicky se ovšem dvě nevejdou, ani na můj klín ne. A co by měla říkat Xerxová?

    1. Xerxová raději nic neříká… Holčička si ráda chodí sednout na klín a přitulit se :-O Židle zatím vydržela, ale bojím se bojím, abychom jednou neskončily na zemi… 😛 Často používám větu – jsi kosatka, nejsi tuleň – nezabírá to – tulí se ráda (*)

      1. Milé dámy, majordomus rád připustí, že mu poněkud chybí trénink v chování a tulení se zvířátky většími než – řekněme – desetilikový macek. Už poněkud pozapomněl na láskyplné nájezdy svého psiska Míši (asi tak 20 kilo)… Přesto největší problém nepředstavuje váha spojených kocourstev jako fakt, že se tato vrtí, přešlapují, šplhají po něm a občas se poperou, aniž by se obtěžovali sestoupit na zem (@)

    2. Ev (L) i, nedostala jsem se bohužel k mejlíku, ale jsem ráda, že Tě alespoň můj článek potěšil. 🙂

  27. Hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (L) A těm, co podřebují pofoukat nějaké bolístko na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (F)
    Hospůdka prodělává stavební úpravy, bratrské duo se snaží (překlapla jsem se a měla tam smaží 😛 ) – dík. Dede, přeji klidnou cestu z domova do domova (*)

    Terro – skvělé hlášení z kočičí smečky. Zdá se, že Céčka (@) (@) mají svůj „klídek“ (nemyslím, že by byli klidní, ale že mají jeden druhého) a Dálího (@) naučí kočičí hravosti nově příchozí Ebony (@) … Krásné čtení a krásná fotodokumentace 🙂

  28. Hmm, tak tohle se povedlo, možná to první bylo moc dlouhé, nebo to pokazilo těch pár obrázků. Tak alespoň ještě jednou pochvalu šikovným klukům R, moc se mi tehle vybarvený NZ líbí.

    A terro – Ebony je fešák a vypadá, že už mu narostli krásný nový kožich. Takže se nemůžete divit, že mu občas neodolá ani Dalí.

    Před tím jsem psala o tom, jak naše Smoky také musí nutně přičichnout ke všemu, co dostane Dixie, která to špatně snáší. A naše dřívější kočka Kotě si zase z gustem lehávala do zbytků rýže a nudlí, které jsem házela ptákům. Sama by je normálně nejedla, ale protože jsem se odvážila předložit je jiným tak jí najednou strašně zachutnaly. A co nedokázala sníst sama, to alespoň zalehla vlastním tělem a vydržela tak pěkně dlouho, zatímco ptáci nedočkavě posedávali kolem.

  29. Ach jó, tak jsem napsala dlouhý komentář (pro terru a pochvalou webmistrům)a místo odeslání mi naskočilo error a zmizelo to. Nechce se mi to psát znovu, snad alespoň tohle odejde.

    1. Promiň, Maričko, pracuji na tom, občas to holt vypadne. Tohle byl velký výpadek, musel jsem obnovovat celý jeden soubor ze zálohy, ale už je to snad lepší. Já to dolaďuju právě teď v noci, protože jsem si říkal, že nás nočních sov tady moc není 🙂

      1. Á vida FF, tak gratuluji „osobně“, nic se nestalo, už jsem to zkráceně napsala znovu a prošlo to. Tak ať se dále daří

      2. A teď si vlastně uvědomuji, že v Evropě jsou už pomalu 3 ráno!!!! Co pak ty vůbec nechodíš spát????

        1. Já jsem v UK, tady je teprve 1:51 🙂 to se ještě dá 🙂 zdravím za Velkou louži 🙂

          1. Ještě připomínka-snad nebudu „protivnej“. Jedno ze zlatých pravidel grafiky říká : Co nejméně druhů písem na jedné stránce ( mimo potřeby zvýrazňování). Pravý a levý rámec- patkové a bezpatkové. Sorry ! 😛

  30. Tak jsem tam dal bezpatkové písmo (Arial) a trochu jsem to zkompaktnil aby nebyly tak velké mezery všude.

    1. Marku (L) , děkuju Ti za bezpatkové písmo, pro mě je rozhodně čitelnější! Otázka je hustota – víc se toho vejde, ale zas to trochu víc splývá, asi to ještě chvilku budeme ladit na nějaký schůsný kompromis. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN