BTW: Nazgúlové a němá tvář

Opravdu by mě zajímalo, který myslitel nazval zvířata němou tváří. Uznávám, že lidskou řečí obvykle většina živočichů nevládne, ale o němotě se skutečně mluvit nedá. Naopak – mnoho lidí žijících ve šťastném společenství se svým psem či kočkou vám potvrdí, že jsou chvíle, kdy to jejich zvíře prostě pusu nezavře.

Pokud se v odborné literatuře hovoří o psí (případně kočičí) řeči, většinou se jedná o řeč těla. Tento univerzální jazyk umožňuje zvířatům komunikovat především s jedinci vlastního druhu, základní postoje si navíc umějí „přečíst“ i jiná zvířata, stejně jako poučený člověk. Přesto si socializovaní psi i kočky obvykle vytvoří i svůj další osobitý „jazyk“, neboli sérii všelijakých zvuků, které používají při rozhovorech se svými lidmi. Některým zvířatům to jde lépe, jiným hůř – ale snahu obvykle mívají všichni.

U nás doma jsem si tuto teorii nejdřív ověřila na našem jezevčíkovi Maxovi. Z dnešního pohledu bych řekla, že jeho vyjadřování bylo poměrně typické – vedle všelijakých druhů štěkotu a vrčení, používat při „rozhovoru“ se mnou takové to tiché skolení – zvuk, který vzniká při výdechu a není ani vrčením, ani kňučením, ani kvílením. Psisko ho mělo právě jen k tomu, aby se domlouvalo s námi – tedy především se mnou. Byl to zvuk důvěrný, neurčený pro širší veřejnost.

Když k nám přišla štěňata – Nazgúlové, tak jsem byla velmi zvědavá, jak se s řečí vypořádají oni. Od začátku bylo jasné, že jejich přístup je úplně jiný. Tak především byli mnohem tišší než Max. Obecně, nejen co se týká řeči. Když se dívám zpátky, tak kromě vypísknutí když na ně něco spadlo nebo někdo šlápl, nemluvili vůbec. Dokonce i štěkat u plotu je bylo nutné s Maxovou pomocí naučit, protože bohužel tichého psa mívají lidé tendenci ignorovat – často ke své škodě.

Jak čas šel, rozšířili si repertoár o různé druhy štěkotu a prokázali výrazný talent v oboru vytí. Hlavně Kazan ho provozuje často a rád i tam, kde jiní psi volí poněkud decentnější komunikační prostředky. Naprosté nedostatky však prokazují v oblasti vrčení. Mohu skutečně prohlásit, že jsem za těch sedm let života našich chodských psů neslyšela Daníka zavrčet (Marek tvrdí, že on ano…) a Kazan vrčí jen o málo častěji – neboli mám dojem, že toho jsem vrčet slyšela. Nevrčeli dokonce ani tehdy, když se jako štěňata se mnou tahali o hračky, klacky nebo hadry.

Je to zvláštní a sama přesně nevím, jak to vysvětlit. Možná je to tím, že v běžném životě nemají potřebu někomu vyhrožovat a pokud něco myslí zatraceně vážně – tedy zaútočí nebo se k tomu chystají, jsou vždy potichu. Tedy ne, tedy že by to moc často zkoušeli a já doufám, že ani moc často zkoušet nebudou.

S pokusy vytvořit si s námi společnou řeč začali vlastně až po Maxově smrti. Ono to vlastně odpovídalo mým zkušenostem, podle kterých většinou teprve po třetím roku života psi skutečně duševně dospějí a navážou tak se svými lidmi kvalitativně jiný, mnohem silnější vztah. Ten se potom na této nové úrovni prohlubuje, až končí obvyklým čtením myšlenek. A právě v tomto věku začali Nazgúlové zkoušet nové výrazové prostředky.

S Kazanem to bylo (a zatím ještě je) poměrně jednoduché. Podle síly emocí, které s ním momentálně cloumají, buď hlasitě funí, nebo vyje. Nic mezi tím. Prostě mu to nejde, byť se snaží. Popravdě jeho výrazové nedostatky vedou dokonce k tomu, že když on má v noci problémy (třeba průjem), tak nás přivolává Daník nebo mě Kazan budí pomocí telepatie. Když se ráno vnutí do ložnice, neprojevuje svoji libost slovy, ale radostně mi, hromburác jeden, rozhoupe noční stolek a pravidelně shodí čumákem budík, jen abych viděla, jak moc rád mě po těch nekonečných nočních hodinách vidí.

Zato Daník hovoří často a rád. Začínal prostým bručením, které rozvinul do mnoha odstínů co do tóniny i hlasitosti. Dále ovládá celou řadu jeků a kvilů, které používá při různých příležitostech. Člověk by mu prominul všechno, kromě ranního budíčku. To je tak. Doma měli psi vždy po skončení večerního programu v domě noční hlídku. Spali venku, sem tam v boudě, často jen na zádveřním pelíšku. Fungovalo to skvěle – stačilo, když je domů ráno pustil ten, kdo vstával první. Pokud tak neučinil, Daník kvílel. Sem tam si s Kazanem uspořádali noční koncert, ale potom obvykle stačilo otevřít v ložnici okno a zařvat „Ticho!“ nebo „Držte hubu!“ a bylo to. U nás na vsi jsou domy daleko od sebe a drobnosti se neřeší:))

V Norsku to bylo horší. Psi spali v „boudě“, což byl speciální přístěnek u vchodových dveří, kde bylo chladněji než v domě. To je důležité, protože choďácké kožichy nejsou na trvalé bydlení v teple interiéru prostě stavěné. Pejsci tam spali rádi a pozdě večer (pokud jsem ponocovala) se do boudy více méně dobývali. Jenže tak kolem půl šesté (v zimě později) je přepadl nával citové deprivace a Daník zakvílel: my chceme k vám!

Ignorovat tento hlásek bohužel nešlo a zařvat osvědčené ticho nebo drž hubu jsem také nemohla. Pohoršujícím slovům by pravda sousedi nerozuměli, ale zato by slyšeli každé slovo. V husté předměstské zástavbě prostě nemůžete po nocích hulákat, takže po jednom, nejpozději dvou pokusech psi stejně skončili v ložnici. Tehdy nastala situace, ve které Daník rád používá svůj další oblíbený výrazový prostředek, nazývaný pracovně ómmm – podle jogínských meditací.

Je to vlastně ono „skolení“, které uměl Max, jen ho Daník přivedl k novým dokonalostem. To nastaví hlavu jako ušatý vysílač, upřeně se zadívá na vybranou osobu, a s výdechem vyluzuje ony podivné tóny. Není to nikdy hlasité (řekla bych, že ani nemůže být – z fyziologických důvodů), ale proniká to přímo do mozku spícího. Óómmm, óómmm… vysílá chlupatý jogín se zavřenou tlamou, ušní radary napjaté tak, že je má do kosočtverce. Probouzený obvykle vyráží nesrozumitelné „cje, coje???“ a Daník přidá na síle.

Jakmile je probouzený skutečně vzhůru, přestane Daník vysílat a většinou se hezky zasměje, jako že to máme ale pěkné ráno, tak proč ho zaspat? Jen někdy naváže neklidnými pohyby a kňučením, to potom vím, že musíme ale opravdu rychle utíkat ven, jelikož někdo zase něco někde snědl co neměl a teď ho bolí břicho.

Jogínské óómm však říká Daník i při jiných příležitostech – například, když se stane Kazanovým mluvčím nebo vyslancem s peticí. Potom sedí přede mnou, udělá óómmm, potom dá hlavu na stranu a bedlivě sleduje, zda ta údajně inteligentní bytost sedící naprosti porozuměla. Snažím se, snažím, ale občas si přece jen vysloužím útrpné srpečky pod trpělivýma očima a hluboký povzdech nepochopeného psa. To je doba!

Stejně jako lidé, i psi však mohou doplatit na zbytečné řeči. To bylo tuhle večer. Pomalu jsem se chystala jít spát, i když Martin byl ještě dole v obýváku. Psi byli neklidní. Zaregistrovali sbalený kufr, a protože jim nebylo jasné, koho se cesta týká, byli navzdory pozdní noční hodině ve střehu. I teleportoval se Daník do ložnice a hbitě se před mým nočním stolkem proměnil v „černou-skvrnu-na-koberci-co-je-tu-odjakživa“. Musela jsem se usmát, když jsem viděla rychlé záblesky očního bělma, jak se snažil nenápadně monitorovat situaci.

Později, už v noční košili, jsem si sedla na postel a zabořila bosé nohy do huňatého kožichu. Tak tady nikdo není, co? Žádný pes? I polechtala jsem skvrnu nohama na žebrech a najednou se ozvalo hlasité „brum, brůůůmmm, hůůů“ doprovázené hlubokým povzdechem. Rozesmála jsem se.

Na skvrně se okamžitě objevily vyčítavé čokoládově hnědé oči podbarvené bílými srpečky. Nemělo cenu se tu dál placatit, takže skvrna se zhmotnila v uraženého psa. Že se, paní, nestydíš, takhle šidit chudáka Daníka! pravil a důstojně odkráčel z ložnice.

Tak nevím – tomuhle bych měla říkat němá tvář???

Dagmar Ruščáková

Aktualizováno: 17.2.2010 — 03:44

92 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. a já se taky drze přidám k těm, co vyslovují svá přání
    takže zaprvé: teď jsem si všimla ošklivého 9p.m. u posledních komentářů – múžeme prosím přejít na 24hodinový formát času? (časem jistě dojde předpokládám i na počeštění data)
    a za druhé, leč pro mě „za hlavně“: stane se, že se sem dostanu až pozdě (např teď) a číst diskusi „proti toku času“ je dost hrozné :-O 🙁 (N) – MOC PROSÍM přidat možnost seřazení vzestupně!!!!!
    vřele díky předem (@)

    1. Jé Bedo, já zásadně čtu diskusi proti toku času. Bude to možná zvyk, protože jsem ještě nikdy nečetla časopis jinak než odzadu.:-)

      1. Myslím, že je lepší, mít čerstvé věci hned nahoře po ruce, tak, jak to je. Zdeno, taky čtu kromě knížek všechno odzadu, chich!

  2. Aktualizace: Stránka „jak napsat článek“ je od teď vysouvací z „Nápovědníku“ ergo stačí najet myší na Nápovědník a vyjede podnabídka.

    Dále jsem přidal podstránku „Propagace“ pod „o nás“ kde jsou ukázky bannerů a php kódy pro přidání na jiné stránky.

    1. Zkusmo přidán velký banner … a nefunguje:
      1. zkopírovaný text se mi vloží s jakýmisi speciálními uvozovkami, což mi samozřejmě neprojde.
      2. na uvedené adrese žádný takový obrázek není
      3. pojmenovávat obrázek banneru s diakritikou a mezerami je hoooodně velká odvaha, a já bych to nedělala, některé systémy to nemají rády 😉
      4. nápis PHP kód banneru ve mě evokuje, že by se měl vkládat do php kódu. Mno, hodně stránek je v PHP, ale zdaleka ne všechny, navíc vlastní kód mi přijde spíš html (sice poněkud „nečistý“) než php, ale možná se pletu, php není moje silná stránka 😛
      5. a proč je vůbec zobrazený banner linknutý jinam, než je link v odkazu? :-S

  3. (*) Pluje, Čech, Němec a Rus na lodi a ztroskotají na ostrově. Zajmou je lidojedi a šaman říká: ,,Dám každému z Vás 2 skleněné koule a zavřu Vás na týden do chatrče, když mi s těmi koulemi ukážete něco, co jsem ještě neviděl, tak Vás nesním. Po týdnu přijde k Rusovi, ten sedl uprostřed chatrče a koule se mu vznášejí nad hlavou. Šaman říká: „To už jsem viděl – do guláše.“ Pak jde k Němci, tomu lítají koule po celé chatrči. Šaman říká: „To už jsem viděl – do guláše.“ Nakonec jdou k Čechovi, za chvilku vyjde šaman z chatrče ven a říká: „Tak to jsem ještě neviděl! Ten blbec jednu ztratil a druhou rozbil…“ (*)

    (C) Klidný večer a hezky se vyspinkejte. (C)

  4. V naší rodině je nejukecanější kocour Oříšek. Vždy když něco pronese, je to jak lidská řeč. Třeba když zavolá, že potřebuje otevřít dveře ven. Otevřu a on v poklusu hodí rychlé „ČAU“. Nebo, když ho náhodou na noc zapomenu vypustit (neakceptuje kočičí WC), tak mě nad ránem vzbudí nervozní „DĚLEJ!“. A nebo vzteklé „JÍDLO“, když je prázdná miska. Ale slušný být umí, když krájím syrové maso, to pak slyším jen podlézavé „JSEM TAAADYYY!“.
    No, prostě jeho černá „hubička“ se nezastaví (L)
    Hezký večer! 🙂

  5. jupííííííí! MAREK JE JEDNIČKA A MÁME UŠATOU ZEMĚKOULI NA LIŠTĚ! (Y) (Y) (Y) (L) (F)

  6. Proč se germánským kemnům říkalo Němci ? Protože jim lidé nerozumněli. Němý může být i nesrozumitelný a lidé neumí zvířatům moc porozumnět, tak jsou pro ně němá

  7. Je dostátnicováno – z 11 uspělo 8. Já byla domů hned po ukončení dovezena polovičkou, neboť mi bylo jasné, že ta rýma je dnes nějaká horší… Mám skoro 39, takže si beru na další dva dny dovolenou…

    Ráno jsem byla ve škole včas (taky jsme házeli sníh už před šestou), ale někteří došli do školy s výrazným zpožděním pěšky, neboť tramvaje nejezdily a autobusy jen některé… přeci jen 35 cm přes jedinou noc je i na nás dost 😀

    Betka by chtěla jít řádit do závějí, nějak nechápe, že se mi fakt nechce – ale zase jako ochlazení by to mohlo fungovat

    1. Milá Xerxová, rozumnější než chlazení se v závějích bude asi pelíšek. A hodně pití a klídek. Myslím na Tebe.

    2. Koukej se držet v pelechu, nebo si na tebe Betka zatraceně počká, než zase půjdete řádit – chceš ji ošidit, holčičku nebohou? 😛 (L) Držím palce, ať jsi rychle zase na nohou 🙂

    3. Milá Xerxová, s tou rýmou jsem na tom stejně- jen bez horečky, zato mám vylepšení- během večerní výuky mi jaksi odešly hlasivky, takže hovořím pouze veeeelmi potichu… :-[

      1. Ten tichý hovor se nepochybně líbí především potomkům. 😀
        Přeji brzkou nápravu. (L)

  8. MILÁ DEDE A MARKU, JEŠTĚ JSEM NESTIHLA SLUŠNĚ PODĚKOVAT ZA ÚTULNOU HOSPŮDKU, TAKŽE PROSTĚ A JEDNODUŠE DĚKUJU,I KDYŽ DOBŘE VÍM, ŽE ZA TAKOVOU PRÁCI JE TO HODNĚ MÁLO.
    NYNÍ SE VŠAK MUSÍM DEDE NA NĚCO ZEPTAT.VČERA JSI VOLALA PO PŘÍSPĚVCÍCH, TAKŽE JSEM NAD RÁNEM NĚCO POSÍLALA. POTVRZENÍ O PŘIJETÍ = NULA. POHLEDEJ PROSÍM VE SPAMOVÝCH POKLADECH SVÉHO ÚPOČÍTAČE. POKUD SE PŘÍSPĚVEK DO MLSOTNÍKU UTOPIL V KANÁLE, POŠLU ZNOVU. OMLOUVÁM SE VŠAK PŘEDEM. NEUMÍM A NEDOKÁŽU POŘÁDNĚ PSÁT NA ČEMKOLI,TAKŽE TO ZAS BUDE PLNÉ ZBYTEČNÝCH MEZER APOD.
    ZDRAVÍM VŠECHNY PŘÍTOMNÉ A HLÁSÍM, ŽE AČKOLI JSEM MĚLA RÁNO ODJET DO DOMAŽLIC, SEDÍM DOMA. NOČNÍ A CELODOPOLEDNÍ SNĚHOVÁ METELICE ZPŮSOBILA, ŽE RÁNO NEVYJELO OD NÁS DOCELA NIC.KOLEJE ZAVALLA POŘÁDNÁ A MOKRÁ SNĚHOVÁ POKRÝVKA, NA SILNICI VŮBEC NEBYLO BEZPEČNO, TAKŽE DNESKA RÁNO NEDOJEL SKORO NIKDO NIKAM.TPRVE PO POLEDNI ZAČAL JEZDIT VLAK, ALE JEN NA NĚKTERÝCH KRÁTKÝCH ÚSECÍCH. ZBYTEK OBSTARÁVALY A ZATÍM JEŠTĚ OBSTARÁVAT BUDOU AUTOBUSY.MÁVÁM VŠEM A DOUFÁM, ŽE UŽ SNĚŽIT ASPOŇ V NOCI NEBUDE. SNÍH SE BĚHEM POLEDNE ZMĚNIL V PRŠOSNĚŽENÍ, ALE TOM TRVALO AŽ CCA DO DVOU ODPOLEDNE. V PODDVEČER SE ZAS ZATÁHLO, TAKŽE BŮHVÍ, ZDA ČERTOVSKÁ SVATBA NEBUDE V NOCI POKRAČOVAT. POKUD ZAČNE TÁT A UMRZNE VŠE. ACHJÉ, TO BUDOU TOBOGANY DOCELA VŠUDE. BYDLÍME NA DOST VELKÉM KOPCI, VODA SE K NÁM NEDOSTANE, ZATO SJET DO MĚSTA A ZEJMÉNA SE NA NÁŠ KOPEC VYDRÁPAT ZPĚT, TO JE NĚKDY OPRAVDOVÉ UMĚNÍ.

    1. MILÁ LENKO, MAILÍK DOPLAVAL A MOJE ODPOVĚĎ VYRAZILA ZPĚT 🙂 TAKŽE POKUD SE NĚKDO UTOPIL, JE TO TEN MŮJ MAIL… KAŽDOPÁDNĚ DÍKY VŠEM – MÁM NAJEDNOU 5 MLSOTNÍKŮ, KTERÉ HODLÁM SPRAVEDLIVĚ ROZDĚLIT NA OBĚ STRÁNKY… 🙂

  9. Zvíře není němé. To už tady řekli všichni, protože asi tu všichni máme nebo jsme alespoň někdy měli zvíře nebo zvířata. Náš kocour s námi mluví, samozřejmě po svém. On prostě přišel na to, jak s námi komunikovat, s námi, které holt nemáme jeho zářnou inteligenci. Kočka pravda nemá bůhvíjakou mimiku v obličeji, zato mluví celým tělem. Kocour mě večer doma vítá, má evidentně radost, že jsem doma (a já mám radost, že kocour má radost 😉 ). Jenom to jeho ometání okolo mě je půvabné. řekne si, kdy chce dostat něco k jídlu, řekne nám, že tenhle blaf si máme sníst samy. Řekne mi, že do tohohle záchůdku on už tedy nepůjde a ať ho koukám vyčistit. Při průchodu okolo něho, pokud hluboce nespí, pozdraví (řekne takové „Á“). Mluva ušima – našpicuji je – dávám pozor; každé ucho jinam – nic mě nezajímá; otočené ucho ve spánku – registruji, dávám pozor, i když spím; uši nahoru mají více významů – podle situace – třeba – hele, že máš pro mě něco dobrého, hele pojď si hrát; uši dozadu – zase jsi mě naštvala, nech mě být nebo poznáš, zač je toho loket! A mluva ocasem? Ta je jedinečná – jemný pohyb špičičkou znamená, jsem v pohodě, jsem spokojený; trochu větším pohybem (přidá tak dva kostní články) poslouchám, co říkáš. Kocour mrskající ocasem mi říká: „Hele teď jsi mě naštvala“: Nejprudší pohyby jsou určeny nepřátelům: „Nepřej si mě!“ Kocour u dveří v domečku mňouká, ječí: „Pusť mě ve! Honem, ty kůže líná!“ Když sluha nerozumí, začne podupávat packou: „Tak dělej, tobě to trvá!“. A když kocour ztratí nožičky a schoulený se běží schovat? – Zase jdou mí nepřátelé, oni mě sežerou. Já jsem malý kocourek, já se tak booooooojím.
    Nedávno jsem si říkala, že mít staré zvíře má své velké kouzlo, už se dokonale známe, víme, co jeden od druhého můžeme čekat. Oba se podíváme a víme. Jen mě moc mrzí, že se nám společný čas pomalu krátí, tak si ho užíváme, co to jde.

  10. Ahoj všichni Zvířetníci, zdravím v nové hospůdce. Zdá se, že tu bude prima. (L)
    Náš Janík nejradši ukecává Beky, aby si šla hrát. Je to neuvěřitelná škála zvuků, pro které nemám ani výraz. Stejně tak přemlouvá páníka, aby už vylez laskavě z postele a šel s ním ven…mě se to moc líbí.

  11. Marku, pořád mám na liště „D“. Ne, že by se mi nelíbilo, ale myslím, že jste to chtěli jinak. 🙂 (L) (&)

  12. Téda, Dede, tohle je téma jako hrom!
    (&) Nikinka byla pes nepříliš hovorný, ale zato když se potřebovala vyjádřit, řekla to velmi hlasitě. Třeba před mísou s jablky (chtěla jablíčko nakrájet) nebo v noci zpoza pánečkových nohou seřvala celé okolí. Pokud chtěla ven, používala zásadně hypnózu, což v případě, že jsem přišel poněkud později a případně mírně (jak jinak, že?) rozveselen, bylo poněkud… málo výrazné.
    (&) Filoména taky nebudí, když chce ven. Jen tiše nosem cinká do klíčů venkovních dveří, takže pokud není doma i Příšera (jak jsi to psala o tom petičníkovi, Dede?), neštěstí je hotovo. Fila je obecně spíš tichá a na psa i dost samotářská – když večer přide do domu, přivítá se a jde si lehnout na verandu do pelechu, jen výjimečně zůstane na chodbě. Příšera je jeí pravý opak – neustále co nejblíž k nám, furt čumákem pod loket (zvlášť vhodné při pití), případně panáčkuje, aby viděla, co se chystá na lince. Pak obvykle následuje povel Vypadni!, což má za následek úsměv od ucha k uchu (ona je nejvysmátější pes, jakého jsem kdy viděl), takže následuje Zklapni a vypadni! načež Příšera zapochoduje za linku ke dveřím a tváří se, že už je dávno na chodbě, takže je třeba brachiálního násilí (obejmu zezadu za hrudník hned za předníma nohama a ona ze sebe udělá pytel – neznáš to Dede?).
    (@) Kočky jsou taky každá jiná. Čičík byl kecka, Filip ani ne, Ťapina je ukecaná šíleně – jdeme spolu pochodbě a ona mi celou cestu vysvětluje, že fakt musí do toho sklepa hned teď, tak jí otevřu a ona mi odpoví, že prý pozdě a jde zpátky a zase mi vykládá proč už nikam nechce. 😀
    Krásný den všem! (L)

  13. Marku Alpimero, díky za VŠECHNA jednotlivá vylepšení i za celek – chodím si sem pohladit náladu a vždycky se to podaří. Ale teď musím jedno vypíchnout – ta UŠATÁ ZEMĚKOULE opravdu nemá chybu.
    Takže posílám (Y) (^) (C) (F) (D) A zasloužíš si ještě víc uznání.

    1. Že jo? Vedle toho nápisu mi nějak nedošlo, že je to ušatá zeměkoule… Asi na starý kolena špatně vidím 🙂

    2. Taky jsem si jí teď všimla a řekla jsem si : Přečteš si co je nového a pak to musíš ohodnotit. SKVĚLÁ ZEMĚKOULE S UŠISKAMA (L) To jsou, na přání matinky, Daníkovy? Asi se nepletu. 😀

  14. Aktualizace: Od teď je Zvířřetník optimalizovaný pro mobilní problížení, speciálně pro iPhone, iPod Touch a IE v MSmobile 6+

    1. Až si něco z toho pořídím, určitě to vyzkouším. 😀
      Ale díky za snahu. (Y)

    2. Marku, máš to s námi práci, pořád máme nějaké připomínky, ale velké díky za všechno. Je to báječné.

    3. símsímsím, někdy výhledově, opera, opera mini… htc… odcházím se stydět do koutku…

  15. JÉÉÉÉÉÉÉÉ DOBRÝ DEN LIDIJOVÉ ZLATÝ, TADY JE HÁSKY!! MŮŽU DÁL?? MOC ÚTULNÁ HOPSODA, MOC. A MOC ZA NÍ DÍKY.

    Pchá, němá tvář 😀 😀 😀 😀 , jak hluboká to pitomost 😀 😀 😀 , když pominu Kostičíka, který se fakt jako nedá nazvat němou tváří ani omylem /naposled hláška : „Budeš buřt prezidente!“ a „Pykej hošíčku!“/, tak nejukecanější stvoření v naší domácnosti rozhodně nejsem já, ale Huhlomumlal obecný zvaný Náčelník Zrzavá huba. Bože, co to zvíře toho nakecá!! Já vím, chtěla jsem mluvícího psa, ale nechtěla jsem Kecala z Prodanky, vždyť ten péf nezavře hubu, jak je den dlouhej!! Ráno – vstává David jako první, neděje se nic, péf leží, spí a monitoruje okolí, aby nepropásnul znamení, že se jde ven. Vrátí se, David jde snídat, péf opět leží a monitoruje. Já v ložnici!! za zavřenými dveřmi!!! POOTEVŘU pravý voko a………….. už to jede. Nevím, jak to zjistí, ale zjistí to a v tu chvíli dojde k metamorfóze čokla v pískací konvici. Do doby, kdy se ozve moje zmučené:“Proboha!!! drž chvíli hubu!“ To změní frekvenci na zvuky slyšitelné SKORO jen pro netopýry. Důležitý je to slovo SKORO, páč já ač nejsem netopejr, tak to slyším taky a spolehlivě mě to vytáhne z postele. Pes se katapultuje do prostoru, před dopadem se změní v chlupatej preclík a huhlá, mrmlá a blaženě bručí. A pak už tu kušnu fakt nezavře a nezavře. Zvláštní je, že jsou momenty, kdy kupodivu komunikuje i nezvučně. Copak o to, když jde jen o to, že jsou otevřené dvířka od kuchyňské linky a on je chce zavřít (aby si vydělal piškot, páč strava je u nás evidentně hubená 😀 ), takže u nich stojí a POUZE DŮRAZNĚ HLEDÍ. Na dvířka-na mě-na dvířka- na mě……. až se dočká vytouženého:““Ježiš tak to prosim tě zavři, no!“ Nebo když mi za zády v tichosti stojí s dočista dočista vylízanou miskou jako psíček žebráček a svým tichým žalem mi dává na vědomí, že ten předkrm byl sice dobrej, ale KDY BUDE TA VEČEŘE???? Horší je, že stejně jako Kazan je v tichosti ve chvíli, kdy má potřebu se jít vyvenčit. To pak přijde a zcela bezhlesně se mi přilepí do klína. A já musím ze stylu přilepení vyčíst, zda jde o urgentní potřebu se jít vypustit, protože se nalábal vody a nebo chce jen podrbat. Asi by to chtělo nějakého mluvčího, jako je Daník :-D.
    A nebyl by to Ešus, aby neměl nějakou svojí zvláštnost. Když něco moc a moc chce a nepomůžou tanečky, preclíkování, různý blbinky, který umí, bručení, pískání a spol. posadí se, nasadí velmi prapodivný výraz a začne velmi úpěnlivě „řikat“ : „Grrrlik, grrrrlik“ kdy cvrdliká jak nějaký opeřenec. Jo a na jeho objednání rumu jsem zapomněla 😀 😀 :-D, takže ať pak někdo říká němá tvář!!

    1. Joooooo Petro, ten tvůj Ešus má obrovskou škálu výrazových projevů a jeho pánčička to dovede parádně popsat.
      A Kosťa Kostičík? „BUdeš buřt prezidente, to je krásné, copak by tomu řekl sám velký V.K.?? 😀 😀 😀 😀 😀

    2. No kam sa na Kostičíka hrabú moji žakovia? Musím si vstúpiť do svedomia a naučiť ich nejaké somariny. (I) 😉

  16. A ještě nesmím zapomenout pochválit Marka – každou chvilku je to tady krásnější a lepší! Děkuji a mám z toho velkou radost! (*)

  17. Další aktualizace: Datum vlevo nahoře se už zobrazuje Den/měsíc a ne naopak jak tomu bylo.

    1. Taky wellmi chválím Marka (L) , máme mi to ale šikovného web-mastera!
      Taky bych chtěla trochu zaloudit – když jako už máme tu krásnou ušatou zeměgulu jako logo, mohl by ctěný pan web-master udělat simsala bim a dát ji jako inkonku na lištu? Se moc omlouvám, že s těmi malými ikonkami tak prudím, asi jsem na ně ouchylná! Děkuju! (F)
      Děkuju moc, milý Marku! A nezapomněl jsi na můj dotaz ohledně účasti?

      1. tak favicon (obrázek v liště) je změněn, ale ukáže se až po restartu vašeho počítače. Ale je to tam 😀

  18. Nezbývá mi, než se připojit – všechno už bylo řečeno. Už budeme mít Macíka rok a myslela jsem si, že už všechno znám a vím. Houbeles! Celý život se člověk musí učit… (@)

    A dotaz OT pro přátele z Brna: nechystá se náhodou někdo z vás na představení Solarisu do BURANTEATRu? Hraje se 12., 14. a 16. 2.
    Na Sardenu bychom měli zájem o zhodoncení… (Y)

  19. Pokud napadne sníh a pes po poledni zakníká, že jdeme čurat, obvykle si obuju sněhule a jdeme na dvůr. Dneska jsem to viděla jen na rychlovku a vzala si pantofle. Takže Borůvka rozvážným krokem došla doprostřed největší závěje a zatočila se na zadních nohách. Zmrzl mi úsměv, protože bylo jasné, že se jdu v pantoflích brodit, jinak by to enóno nabral chlapeček z vedlejšího domu při stavění sněhuláků. Ještě někdy budu mít tak chytrej nápad… (&) 😛 (I)

  20. Tak jsem konečně přišel na to, jak upravit barvu a velikost u „svátků“ které jsou teď nahoře nad „hledat“…jdu na ty hodinky s vodotryskem.
    Další aktualizace: V pravo nahoře je teď zvětšedné logo, které vás dostane na hlavní stránku.

  21. Ani kočky nejsou „němé“… Je pravda, že některou sotva zaslechnete mňouknout (a to jí ještě musíte právě stát na tlapce), jiné prokecají půl dne. Ale jediný Cedrik zdá se používá něco, co se podezřele podobá Nazgúlímu „óóóómmmm“ – jenže to používá jako „vítězný pokřik“ a strašlivě tím dopaluje Dalího. Tedy, spíš donedávna dopaloval. Dalí se totiž rozhodl, že si té šedé potměšilé koule se zelenýma očima nebude prostě všímat. Teplo u krbu je důležitější než nějaký načuřený kocour, který navíc ani není kocour, že. A tak zatímco si Cedrik mručením posiluje EGO, leží Dalí v záři ohně s čenichem položeným na packách a semo tamo zívne. Trhni si… lze číst v jeho pohledu. Trhněte si všichni!

    1. Mína se Zrzavým byli hlavně pro sebe navzájem a s dvojnožci komunikovali jen, když bylo třeba vydat poky. Koukej zalovit v kapsičkách a dej papů, nebo -otevři dveře, oknem nejdu, je tam sníh a já si nechci namočit bříško atp. Poslední dobou se Mína neuvěřitelně rozkecala a přímo nás dokáže semňoukat.A s přibývající zimou začala být velmi mazlivá.;-( To nebývala. Mouryn je neuvěřitelně trpělivý a počká si, až nám dojde. Prostě sedí a tvrdohlavě kouká. Na dveře, na ledničku, na misku s vodou, která se mu nezdá dost čistá. Nahlas se projevuje hlavně při mém nočním přesunu na WC a do koupelny (zásadně si nesvítím). Tenounce broukne :“Tady jsem“. :-S

  22. Pche, němá tvář. Ani náhodou!
    Bára(&) sice skoro neštěká, vyje, jedině když Junior hraje na akordeon (a to už sakra dlouho nehrál), kňučí, jen když jí někdo přišlápne packu, nevrčí (zavrčela jednou, a to bránila paničku a strašila). Stačí, že se koukne a jak se koukne. A jak květnatě se umí vyjadřovat. Kolikrát se s ní i pohádám a ona přitom nevydá ani hlásku. Má tolik jiných výrazových prostředků, že mluvit nepotřebuje.
    Kocour Prcek je mluvka (@) . Ten vříská, mňančí, kňouká, mručí, bručí. Navíc je to kocour, takže bolestínek. Když dostane napráskáno, co krok to mňouk. A jak držkuje, když se courám s chystáním krmení. Ale přede potichounku, spíš jen brní.
    Prachovka :-[ je aristokratka. Tichounce píská, když na sebe upozorňuje. Ale syčí jak papiňák a bručí jako transformátor, když se jí něco nelíbí. A přede jako cirkulárka. Ale nemňouká. A umí mě dořvat pohledem tak, že se jdu zahrabat. 😉

  23. Prý němá tvář! (@) (&) (@)
    Moje smečka štěká, mňouká i ňouká, přede, mrní, vrní, vrčí, kníká a vrká. Vzdychá, áchá, funí a mlaská. Hlasitě civí a ještě hlasitěji čumí.
    Moje smečka packuje, ducá hlavičkami, otírá se a lísá, leze na klín, nebo tam klade hlavu, a lehá za krk, vrtí ocasem nebo jím znepokojeně škube nebo ho nese jako císařskou korunu.
    Moje smečka není němá, ani když se mnou uraženě nemluví; otočená záda jsou jedna velká ukřivděná a hlasitá výčitka za to, že jsem česala, koupala, stříhala, cpala tabletky nebo nedala víc jak zvířecí desátek.
    Moje smečka taky bravurně ovládá telepatii a hypnózu; pravda, tyto disciplíny jsou tiché, ale němé rozhodně ne.
    Milá Dede (L) , děkuju za prima článek, a přeju všem krásný den! (L)

  24. S povděkem kvituji, že není nutno se registrovat! To, co spáchaly Lidovky, je zločin proti lidskosti.

  25. My zase máme ukecaného kocoura. Před dvěma roky byl s močovými kameny dva dny na veterině a když mi ho paní doktorka vracela, řekla jen: Ten váš kocourek je strašně hodnej, ale ukecanější zvířátko jsme tu ještě neměli. (V květnu oslaví dvacáté narozeniny).

    1. Tak to je úctyhodný věk, je vidět, že se o něj perfektně staráte. Sousedky mají dvě kočky a kocour Kikin je také úžasně ukecaný, někdy si mluví i sám pro sebe, když se poflakuje po naší zahradě. Náš Dareček mluví jenom když něco potřebuje, nebo nám chce vyjádřit svou lásku. Klérka zase víc mluví celým psem, ale na naši hlasovou odpověď perfektně reaguje opět celým psem. Krásně se domluvíme. Když se stane, že nerozumím, tak na nešťastný dotaz „Co chceš, já ti nerozumím“, ukáže očima, prostě se na tu příslušnou věc upřeně zahledí a po tom mrskne očima po nás, jestli to už konečně stačí nebo ne 🙂

      1. Až se znovu narodím, chtěl bych se mít aspoň z poloviny tak dobře, jako on! Byt je celý jeho a my dva jsme jen trpění sluhové, určení k tomu, aby Jeho Lordstvo opečovávali a dělali mu pomyšlení. Repertoár má velmi pestrý ale, což je nezvyklé, klasické mňoukání neovládá. Zato umí mluvit, když je strašně naštván (Jedeme na chatu, kocour v přepravce a na silnici zácpa, takže cesta trvá dlouho), začne říkat AJÍÍÍ A HOUUUK. Ají zní vzestupně, houk naopak odshora dolů. Když je dobře naložen, dovolí, aby mu byla podrbána cejška, ale jen chvilku, pokud to trvá moc dlouho, je drbající ruka ulovena, prsty ožužlány, olíznuty a ruka razantně odstrčena. Oblíbenou činností je česání, Veličenstvo vyskočí vedle paničky na gauč, řekne EeeEE a vykulí kukadla, čímž dá jasně najevo, že je čas na údržbu kožichu. Pokud panička nepochopí a začne pouze hladit, je rovněž ulovena, i když vždy se schovanými drápky. Uchopení hřebene má za následek rozplácnutí na břicho a hlasité vrnění, které trvá po celou dobu česací činnosti, přičemž se střídavě nastavují záda a oba bůčky. Reakce na návštěvy jsou různé: Od několika málo lidí se nechá pohladit, většinu ignoruje a před těmi ostaními se schovává, je zajímavé, že ačkoli bydlíme ve 4. patře, pozná, kdo stojí před barákem a na zvuk bzučáku reaguje velmi ,,kvalifikovaně“. 🙂

  26. Chachááá – že prý němá tvář!
    Teda Toya není zase tak moc ukecaná – samosebou že štěká na vetřelce, co by se chtěli vecpat k nám do bytu 😉 , pak má takové něco jako šeptané zavytí „hau hau“ – to si chce hrát. A když nutně potřebuje ven (hlavně v noci), chodí škrabat na balkonové dveře – ale jinak se vyjadřuje zejména postojem a telepatií (však to znáte, že jo – nic nového pod sluncem).
    Zato Zikmund je jiná kategorie – ten kecá v jednom kuse – je to takové vrn drn a semtam zavolá máma. Skutečně mňoukat jsem ho slyšela vlastně jen jednou – když jsem ho nedopatřením zavřela na chodbě. A co víc – nejenom že si mrmlá pod fousy sám pro sebe, navíc se mnou vede regulérní hovory -většinou na filozofická témata o smyslu života a tak 😀 .
    Prostě já si s našimi němými tvářemi hezky povykládám. „Tatííí, mamka se zas zakecala … “ odpovídá dcera na dotaz, zda se něco nepálí 😛

  27. Němá tvář… Oni umí být ukecaní tisícem způsobů. Nejen zvuky, ale i pohledy, postoji.
    Nejukecanější zvuky byla Bekina, ta měla velikou škálu mručení, bručení, funění, pískáni, hekání a nevím jak všechny ty zvuky popsat.
    Fletí holky jsou ukecané taky, hlavně nedočkavé kvílení (já chci dělááát) nám občas kazí výsledky zkoušek. Ale kdo se naučí číst i polohy a pohyby těla, tak si se psem docel „pokecá“.
    A povel „drž hubu“ známe také.. je s nimi veselo.

  28. Hurrá objavila som WWWčkove človečiny, to nepoznám tak budem mať čo robiť, než sa cez ne dostanem. Až ich tam dal Marek (kto iný, že), tak veľké díky!! 🙂

  29. O retrívroch je známe, že sú ukecaní. Náš Astor hlavne ráno, to sú také zvlášne zvuky – mrnčí, funí a hovorí že je chvalabohu deň a že je rád,že ma vidí. A má to niečo do seba. Človek by fakt mal mať radosť, že sa krásne zobudil a začína sa nový deň. Zavýjať som ho počula len vtedy keď hárala susedovie fenka. A idem si dať (C) .

    1. No jo, oni se přesunuli sem:
      http://lajdn.unas.cz/

      Snad to časem web-master upraví, bylo by škoda, kdyby tu plyšáci od Li neměli banner 🙂

      P.S. web-mastere vydrž, teď je těch požadavků hodně, ale ono to časem utichne. A hlavně, NIC nemusí být hned. Je tu udělaný kus práce, tak se neuštvi hned ze začátku, ať se Ti to neznechutí. 🙂

  30. OT. Štěňata začínají prolupovat očka. MLP povídal, že koukají trochu načuřeně. Tak jsem odpověděla, že se není co divit: proloupnou oči a vidí nás 😀 . No kdo by se tvářil velsele, že?
    Jinak přibývají na váze a jsou pořád na mateřském mléce.

  31. Tak já zase tak moc zkušeností se zvířátky nemám, ale od doby, co mám Melíška, pozoruji, jak komunikuje a už jsem se naučila dost, abych poznala, co má za lubem či že něco provedl nebo že se necítí! V poslední době má noční diskusní příspěvky. Seskočí z pelíšku, proběhne tím naším minibytečkem a začne hovořit. Mňouká táhle, krátce, několikrát rychle za sebou, prostě má tak velkou a pestrou škálu výrazových prostředků, že mne to až udivuje. Snažím se mu porozumět, takže už vím, že když mňouká táhle, chce drbat na hlavičce. Pozvu ho k sobě do pelíšku, stulí se, drbeme a on mrouká! Ve 2 nebo ve 3 ráno je to fakt úžo! Když ho nechám, aby se vyjádřil a nevšímám si ho, přejde táhlé mňoukání do krátkých rychlých „mňouků“ a uraženě si jde na pelíšek. Také poznám, když něco provedl. Ten provinilý výraz se nedá přehlédnout. Je to úžasné, pozorovat to zvířátko, jak se snaží něco naznačit a něco dát najevo, je potřeba jen porozumět. A ne vždy to bývá jednoduché!

  32. web-master :Je to tam nahoře nad hledáním (01:00)

    Je to tam, ale strašně špatně čitelné, černé na zeleném, taky jsem do toho brejlila:-O

  33. Němá tvář? Naše němá tvář ovládá širokou škálu kňoukání a mrčení (ne vrčení, tohle je něco mezi kňučením a vrčením). Jeden zvuk tohoto typu je vyhrazen pro situaci „Nech počítač a pojď si hrát“. Rezignované zafunění- „no tak ne, když jste takoví“. Kníknutí a přešlapování na předních tlapkách- „jo jo, pojď už“. Významné funění u hlavy spícího, aby jí nadzvedl cípeček peřiny. Štěkání je vyhrazeno pro velmi zřídka se vyskytující případy, i když si na mě jednou slečna štěkla, abych jí hodila hračku, a to jsme si rychle vysvětlily, že na mě nikdo štěkat nebude.Vytí do repertoáru naštěstí nezařadila. (&)

  34. Němá tvář? Nesmysl! Měla jsem dva psy – postupně a asi dva roky i zároveň – a upovídaní byli oba. Jinak ale z námi mluvil maličký náčelníček – kříženec jezevčíka Kuba a jinak velký, dobrácký „vlčák kníratý“ Mikeš – a ještě jinak se domlouvali mezi sebou a bylo nádherné tu jejich debatu sledovat. Kuba byl uňafaný splašený tryskopejsek, Mikeš štěkal málokdy, jeho slovník se skládal z neskutečného sortimentu funění, frkání, hlasitého oddechování a vzdychání, místo kňučení tichounce pískal…ale výt uměl přepychově. Zejména když jsem si dovolila jít někam bez něj!
    A protože o Mikešovi jsem už na zvířetníku párkrát mluvila, mám smutnou povinnost tu oznámit i to, že 20.prosince loňského roku jsem byla nucena ho vyprovodit přes Duhový most. Následovníka už bohužel mít nebude…doufám, že na mne za Duhovým mostem počká, moc mi chybí.
    http://www.kaaden.ufouni.cz/pub/mik/

    1. Nádherný kamarád a skvostné fotky. A smutno, kam se podíváš, viď. (L) Já vím. (*)

    2. Milá K-k, víš, že jsem si na Mikeše vzpomněla úplně nedávno? Přírodě se asi fousatí vlčáci líběj, protože jsem jednoho takového Mikeše potkala i tady – na ostrovech 🙂 Jo, byl spíš do žluta, ale jinak to sedělo… i velikost. A to když jsem kdysi viděla Mikešovy první fotky, tak jsem si říkala, že takový druhý nemůže být – a to jsem od té doby viděla dva (H)

    3. Mikeš byl neskutečný – a kníry mu moc slušely. To víš, že na tebe čeká, akorát že pro něho to setkání bude za chviličku. To jenom ty si budeš muset nějaký ten čas počkat. (L)

      1. Heduš, stojí to za bačkoru – brečím, jen si na něj vzpomenu – a to je každou chvíli…

        1. já nevím (a nechci se ptát) kolik ti je let a jak se zdravotně cítíš, ale někdy třeba jiný psí kamarád (třeba ne štěně a určitě ne hned) by tě nezajímal???????

          1. zajímal a kdyby to šlo, tak už dávno lomcuju klikou nějakého útulku. Ale už si netroufám: když omarodím, a nedej pámbu půjdu do špitálu – což se klidně stát může – není tu nikdo, kdo by se o psího kamaráda postaral…

  35. hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 Těm, co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (L)

    Betka byla ráno na zabití. Prokousávali jsme se postupně tím sněhovým královstvím (asi 40 cm nového -ne zrovna lehkého sněhu všude kolem…) a využívala svobody na zadní uličce ke strašení lidí. Nechala se vždy přivolat, zavřít na chvilku za branku – a po opětovném vypuštění tryskem dohonila kolemjdoucí, udělala jediné BAF a tryskem hnala zpátky. Upozorňuji, že jsou to všechno sousedi – na cizí ji nepouštím

    Včera jsem byla jak rybička a v noci se mi ucpal čenich a mám rýmu jak trám… to se mi u těch státnic bude sedět ještě raději :-[

    1. Vítej do klubu. Mně se děti smějí, že mluvím přes nos.Hrozně dobře se s tím učí angličtina 🙁

  36. Psi jsou tak němí, že teďko bývají holčičky ještě v pondělí celé ochraptělé z víkendu a ve mě to vyvolává rozporuplné pocity k víkendu a hlubokou nenávist k lyžařům. Také povel „Nediskutuj!“ je u nás velmi oblíbený.

  37. Moc pekne povidani. I nas Jakey se konecne naucil povidat – a je na sebe pysny. Rozpovidal se, kdyz jsem zacatkem prosince spadla ve sprse a nemohla se zvednout, zatimco Chet nakladal venku Caravan zvukovym zarizenim. Volala jsem vsede ze sprchy mocnym hlasem Cheta, Jakey to jistil ze pobihal od sprchy ke dverim a Cheta fakt privedl. Od te doby, kdyz odnekud zavolam na Cheta, Tak Jakey se rozbehne, steka, sedne si pred Cheta, predni packou busi, steka a hned ho zene ke mne. Chlupac jeden troubovitej.

  38. No, jsi šikula a ještě navíc pracovitý. Díky moc. (Y) (F) (Y)
    Ale budu protivná. Na psovi se takhle nahoře dalo dočíst, kdo má ten den svátek. Není někde nějaká taková možnost? (Příště budu asi chtít hodinky s vodotryskem 😀 😛 😀 )

    1. já mám taky prosbu – Prosím, prosím, nešel by ten hlavní datum otočit do pro nás používanějšího tvaru dd mm ?? Sice si pamatuju (zatím ještě) kolikátého je a dole vpravo je kalendář… ale přeci jenom

      1. Už jsme nad tím bádali, vpravdě hned ze začátku 🙂 ale odpověď tehdy nenašli. Ale teď je Marek mnohem dál, tak třeba ho řešení napadne (prostě zadat otočení data – to tam jaksi není:))

  39. Tak si můžete všimnout že jsem právě (zdůrazňuji v 00:18 ráno) konečně vyhrabal z té tuny kodu kde se překládá „reply“ a „quote“ a máme to hezky česky 🙂

    1. Marku, diky nezmerne. Ale nahodou, do urcite miry sefovat mamince…. Ale fakt to musi byt fajn pocit spolupracovat na rodinnem projektu. 🙂

    2. Marku, jsi úžasný webmaster, každý den je to vylepšené, dostaneš se vůbec ke studiu?

    3. Přidávám se s díky. Marku, každý den je něco nového. Díky, je to jako dostat každý den dárek. (Y)

    4. Marku, kdyby to bylo vzhledem ke tvému věku patřičné, řekl bych, že jsi jak pohádkový dědeček 🙂 Stačí vyslovit přání…Díky za tvou práci, moc mě to tu baví…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN