„To snad není možné,“ pravil můj muž nevěřícně, když pohledl do kuchyňské linky. „Těch hrnků je tu snad ještě víc než minule! Můžeš mi říct, k čemu je všechny musíme mít?“
Tak je to zase tady. Na některé věci muži prostě nemají buňky. Uznávám, že nemáme hrníčků zrovna málo, v zadní řadě dokonce stojí menší puntíkaté bucláčky na jednoduchých velkých barevných čtvrtlitráčcích, ale copak nechápe, že je potřebujeme všechny?
Začala jsem vysvětlovat: „Tenhle je můj na čaj, tenhle na kávu tureckou a tenhle na rozpustnou. Z tohohle piju bílou kávu a tenhle je na bylinky. Tohle je tvůj na kávu a tvůj na čaj. Tamten je Andyho a tenhle Markův.“ Ty jsou vyhrazené pouze pro použití svými majiteli – nikdy by mě nenapadlo udělat si čaj do Martinova hrníčku!
„Potom tu máme pro návštěvy přátel velké jednobarevné na čaj a puntíkaté na kávu. A tyhle úzké vyšší pro ty, co nemají rádi puntíkaté bucláky. Ty bylináčky patří ke konvici a velké bílé jsou z Provence. A ten s tulipány taky.“ Zkušeným zrakem jsem postřehla, jak se mu poněkud rozostřil pohled. To se v mozku automaticky zapnul bezpečnostní manželský okruh, varující před snahou řešit problém logickou cestou. Tedy podle jeho logiky – z mého pohledu tu totiž žádný rozpor nebo podivnost nevidím.
Slitovala jsem se nad ním, a neřekla, že dole ve skříňce schovávám svůj starý žirafový hrníček, který se mnou trávil dlouhé hodiny v redakci, hned vedle jsou hrníčky s pejskem a ovečkou, používané pro dětské návštěvy. A už vůbec jsem se nezmínila o dalších kompletních čajových servisech, ruském, anglickém a čínském (tradičním), které jsou uložené mezi rodinným stříbrem a jsou používány v případě oficiálních návštěv.
Já ho v podstatě chápu. On má rád svoje dva hrníčky a vydrží s nimi tolik let, kolik je porcelánu nebo keramice dáno. Nemůže pochopit vášeň, s jakou si své hrníčky vybírám já. Zdaleka nejde jen o materiál, tvar a vzor, ale náladu a pocity, které hrníček vyvolává. Z některého prostě nemůžete pít kávu, je-li vyrostlý pro čaj!
Já vím, je to posedlost. Ale můžete nemilovat člověka, který je ochoten nekřičet, když vám přinese čaj k chřipkovému loži a vy jen z posledních sil kníknete, že má špatný hrneček? Ostatně on už svoje řešení má. „Vykopej si má milá hezky za linkou hlubokou díru, kam budou delší dobu nepoužívané hrnečky automaticky propadávat,“ radí mi s vážnou tváří. „Můžeš si potom podle libosti pořizovat další a další…“
Dagmar Ruščáková
Moc pěkný článek.Já když jedu někam na výlet,nebo dovču musím si dovézt hrneček pro radost..Můj přítel říká,že každý máme nějakou úchylku (rofl)
Přidám názor člověka hrnky vyrábějícího (a používajícího): není možné mít stejný hrnek na kafe i na čaj! Japonský čajový mistr by z toho dostal infarkt. Nápoj se po delší době zažere do každého hrníčku, zejména keramického, a ovlivňuje jeho chuť. Takže dámy, dožadující se i v horečce šálku čajového, jsou vedeny pudem moudřejším než rozum. Nehledě na tvar: kávový má být „uzavřený“ – puclák je ideální, aby držel teplo a aroma, čajový může být podle typu čaje uzavřený i otevřený, aby se vůně čaje mohla šířit.
Jó hrnky…. Chlapi z toho nemají pojem 😉 Taky se čas od času dozvím „že už zase máme hrnky na patra“ Ale to se nedá. Přece nevyhodím hrnek, co jsem z něj pila čaj na koleji. Přece nevyhodím hrnek, co jsem z něj pila u babičky přeslicové… Samozřejmě, že potřebuju hrnek na „čaj“ ovocný, na čaj zahřívací, na čaj lebedící terasový, na čajový dýchánek, na čaj léčivý…. A to byly jenom hrnky na čaj. A Můj nejdražší i Junior (ten je na tohle vnímavější) už si zvykli na mé žádosti typu „prosím… čaj… s jasmínem… do šedého bárbí “ (bárbí hrnek má štíhlý pas) (C)
A z čeho piješ Earl Grey, když z šedého jasmínový? Máš speciál šlechtický?
Na earl grey mám konvičku a šálek. Konvičku tzv. jednoosobní – cca půllitrovou, šestihrannou, s černým proužkem zvýrazňujícím hrany a k tomu art deco šálek s lomeným ouškem a červenou a platinovou linkou, a nebo litrovou konvičku kulatou čistě bílou a k ní šálky z porceánky KPM s naprosto ideálním tvarem. A nebo třeba čtyřdecový šálek od Radky Linhartové. Miluju šálky. Elegantní, s čistými liniemi.
To přečtu Kájovi, aby přestal remcat, že máme moc hrnků a vůbec kdečeho na čaj. (C) 😀
Krásné! Já mám třeba problém pít ze stejného Earl Grey Lapsang Suchong – ty vůně se prostě tlučou. Anna Lauermannová, která měla čajový literární salón po tři generace, připisovala kvalitu svého čaje právě těm dlouholetým konvičkám.
oprava: Earl Grey a Lapsang Suchong
Hmmm … já to mám těžký: taky bych chtěla mocmoc hrníčků, ale vím, že bysme (já o hrníčky) byly nešťastný, protože bych z nich nestíhala ze všech pít, protože z hrníčku se musí pít, jinak je smutnej a vopuštěnej. A já musím pít ze svejch starejch hrníčků, aby nebyly smutný a vopuštěný, takže nemám kdy pít z těch novejch… ;-( (C) ;-(
Chápu to stejně – a proto jsem občas pila čaj z hrnku s matkou husou, který dostal Marek od dárce, který si nějak nevšíml, že chlapec už značně povyrostl a není holka 😛 Bylo mi toho hrnku líto a dětských návštěv tehdy zas tolik nebylo… 🙂
Taky mám uzdravovací chřipkovej hrneček. Babiččí čtvrtlitrák s maceškama. Z jinýho ten čaj s citronem vůbec nefunguje. 🙂
Krása. Nedávno jsem měla za úkol na zápočet z web designu vyrobit projekt. Přiznávám, chvíli se mi v hlavě zdržel nápad, že bych zkusila něco takového. Ale rychle jsem od toho couvla. A dobře jsem udělala, jak tak koukám.
A k hrníčkům-drahý Ferda předělal nedávno kuchyň. aby bylo místo na všechno. Je místo na všechno, ale hrnkům je to skoro těsný. Nějak se vánočně pomnožily.
Jak je možný, že talíře se tolik nepomnoží? Životnost mají zhruba stejnou, kratší už mají jen skleničky (teda u nás, kde nádobí umývají nebo spíš skládají do myčky a vytahují z myčky děti)??? (I) (C) (D)
Milá Dede,
tak nejprve gratulace Tobě i Markovi k úžesně vydařenému novému Zvířetníku. Já se prostě nestačím divit,schopnost založit novou web-stránku je pro mně stejně nepochopitelný, jak existence elektřiny nebo telefonu.
Vlastně ani nevím, jestli se tohle odešle, zkusila jsem se registrovat, dostala jsem oznámení, ať se podívám do mailové schránky, ale dosud tam nic není (ani ve SPAMu).
A co se hrníčků týče – mám jich doma pěknou sbírku, nejvíce jsem si jich nakoupila za pobytu v Německu, tam prodávali tak lákavé, že jsem neodolala. Jeden typ měl řadu krásných obrázků zvířátek, lidiček a dětiček, že jsem prostě musela mít všechny!!! Z hrnečků piji podle nálady, ale je pravda, že z kávových nikdy nepiji čaj či kakao a naopak. V zimě skoro každý večer pijeme při TV bylinkový čaj (řebříček) a ten jedině v českých porcelánových hrníčcích s obrázky šípků a zlatou obroučkou.
Tak a jdu se naložit do vany, dneska jsem si skoro celý den hrála na Toma Sawyera a lakovala prkna ohrady na bílo. Jsem z toho celá rozlámaná.
A vida, tak ono se to zobrazilo! Tak tedy ještě honem dodám, že si to všechno určitě poctivě prohlédnu, přečtu a prostuduji, ale až později. Přeji hodně úspěchů, hodně čtenářů, hodně pisatelů a hlavně dlouhá léta!!!!
A jdu na tu vanu!!!!
Můj muž tajně sní o prostoru s jinou dimenzí za policí s hrníčky, kam budou málo používané hrníčky odkládány. Čas od času mě nutí hrníčky přebrat a já ty nepoužívané odvazu na chalupu. Ale taky už se stalo, že z jakýchsi objektivních příčin se z chalupy zase vrátily… 🙂
Chichi, nám se hrníčky pomnožily i tady! Jsem moc zvědavá, jak jednou doma poskládáme 😀
Já bych potřebovala nový hrníček každou chvíli. Třeba s kavalírem ještě nemám, že… Ze Šumavy jsem si přivezla každý rok, i když jsem to třeba maskovala tím, že je pro děti. A tak máme strašidýlkové šumavské, se skřítkem chůvičkou, kořínkovou babkou a lopušákem. Ale můj muž ví, že budeme muset hrnky přebrat, protože časem zas potkám něco neodolatelného… 😉