Zana

ROZHLEDNÍK: Platím, platíš, platíme (6) – inkaso

logo_rozhledníkVětšina z vás má účet. Můžete z něj platit tzv. úhradou, o tom jsem psala v 1. díle, nebo taky inkasem. Zatímco k úhradě dáváte příkaz vy, v případě inkasa jste pasivní stranou, jste tím, kdo je inkasován – příkaz dal někdo jiný a z vašeho účtu si bere peníze. Jak je to možné? Pokud není něco velmi špatně, tak proto, že jste mu to dovolili.

 

 

ROZCESTNÍK: Na sever

0918zan8_1Už pár lidí tady popisovalo dovolenou na Baltu. My jsme to pojali trochu epičtěji a začali s jednou malou cestovní kanceláří cestou na severozápad. Takže vstávání ve čtyři, abychom v šest seděli v autobuse a ujížděli směr Děčín.

 

 

 

Míříme do oblasti pohoří Harz, což jsou takové Brdy na nekonečné německé rovině táhnoucí se od moře na severu až skoro k našim hranicím na jihu. Na programu máme zdejší malebná historická městečka. Vypadají opravdu jako na propagačních fotkách – hrázděné domy, románské a gotické kostely, zámky… Paní průvodkyně povídala, že na průměrný hrázděný dům o dvou podlažích padlo sto stromů; tak to by mě nenapadlo.

MLSOTNÍK: Kuskus

logo_mlsotníkMám ráda jídla z daleka. Tedy nemusejí to být zrovna grilovaní brouci, ale v takových těch exotických zemích, které máme téměř na dohled, tam mi většinou moc chutná.

 

 

 

A tak jsem si onehdy v naší závodní jídelně dala kuskus se zeleninou. Měla jsem mít rozum! Naše závodka nevaří špatně, pokud si vyberete českou klasiku. Jejich rajská, svíčková nebo ptáčky – to nemá chybu! Včetně toho, že asi tak docela nesplňují kritéria zdravé výživy.

ROZHLEDNÍK: Dlouhé stráně

0904zan2_1Před časem byla přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně v jakési anketě vyhlášena za jeden ze sedmi divů Česka. Potom, co jsem ji letos v červenci viděla, s tím označením souhlasím. Je to ohromující stavba… zařízení… výsledek lidského úsilí, to je nejspíš ten správný výraz.

 

 

 

Poněkud jsem bojovala s tím, jestli se mi líbí, ale nakonec jsem dospěla k závěru, že třeba u přístavu zámořských lodí bych se kategorií líbí/nelíbí taky nezabývala, že tohle se hodnotí jinak. Každopádně dojem jsem si odnesla veliký. Pokusím se o technický popis v rámci možností svého humanitního vzdělání. Prosím o shovívavost všechny, kterým se bude zdát primitivní a nepřesný, i ty, kterým se bude zdát zbytečně složitý :-)

ROZCESTNÍK: Góry Stolowe

0516zan1_1Spojili jsme volnou středu se dvěma dny dovolené a vyrazili do Náchoda. Ale zapomeňte na Babičku a Ratibořice, naším cílem bylo Kladské pomezí.

 

 

 

Je to kousek země, kde se dějiny vyřádily, Kladsko bylo v minulosti české, později německé a po 2. světové válce polské – poslední spor o tohle území (mezi ČSR a PLR) skončil až v roce 1958!

Měli jsme před sebou čtyři dny volna, které jsme chtěli strávit pokud možno „v cizině“. Ta cizina začíná kousek za Náchodem; do městečka Kudowa Zdrój je to šest kilometrů (ano, to je TA Kudowa Zdrój, kam se jezdilo, možná ještě jezdí, na nákupní zájezdy do tržnice. Tak tam jsme nebyli).

ROZCESTNÍK: Z českých luhů a hájů (5) – Nepomuk

Co vás napadne, když řeknu Nepomuk? Třeba jeden ze zemských svatých – Jan Nepomucký, z našich světců „nejsvětovější“. Ať už se vám líbí spíš pohádková verze o tom, že ho Václav IV. dal zabít, protože odmítal prozradit zpovědní tajemství jeho manželky, nebo spíš ta cynicky politická, že šlo o mocenské boje mezi církví a trůnem.

 

 

Je fakt, že tenhle světec získával oblibu už velmi brzy po své smrti. Svatořečen byl ale až v 18. století. V té době u nás byli hlavní silou církve jezuiti a ti nového svatého – jako mezinárodní řád – zpopularizovali tak, že se dočkal ohlasu i v zemích, kde by to jeden snad ani nečekal. Třeba v jižní Americe…

ROZCESTNÍK: Z českých luhů a hájů (4) Píšťany, České středohoří

Ano, připouštím, je to ostuda. Tvářím se, jak mám tuzemské hory prochozené, ale v Českém středohoří jsem nebyla (no, dobře, na Řípu). Tak jsme letos doháněli.

 

 

 

Krajina je to zvláštní – rovina, tak kolem 170 m nad mořem. Pole, chmelnice nebo ovocné sady, eventuálně vinice na úpatí kopce. A ty kopce jsou vysokánské a příkré… tedy, ono to nevypadá, dokud se díváte jen na mapu a tam je napsáno výška čtyři sta, pět set metrů. Maximálně osm set. Jenže odečtete těch sto sedmdesát a zjistíte, že budete stoupat (a sestupovat) minimálně jako v Krkonoších. Ty kopce byly kdysi sopkami.

ROZCESTNÍK: Z českých luhů a hájů (3) Zadov, Šumava

Ach jo. Na kontrole povídali, že srdce tu lednovou epizodu přežilo dobře. A taky se mi slibovalo, že ještě na podzim budu do kopce funět jako sentinel, ale pak už to bude dobré. Tak teda doufám …

 

 

Drápu se ze Stach na Javorník, což je kopec s rozhlednou něco přes tisíc metrů nad mořem, zhruba stejně vysoko jako hotel, ve kterém bydlíme. Jenže odtud jsme autobusem sjeli do Stach – dost nám to zkrátilo cestu, ale jsme asi o dvě stovky metrů níž.

ROZCESTNÍK: Z českých luhů a hájů (2) Skuteč

K tomuhle výletu nás inspirovaly dvě věci – za prvé novinový článek o krásách lokality se zvláštním názvem Toulovcovy maštale a za druhé skutečnost, že nám doma netekla teplá voda.

 

 

 

Začátek nebyl ideální, České dráhy zjevně nenávidí cestující a dělají všechno proto, aby je přiměly jezdit autem. Jinak si těžko vysvětluji skutečnost, že ve vozech vlaku EuroCity nefunguje v třicetistupňovém horku klimatizace, a to nikoliv náhodou, ale zcela pravidelně (alespoň tak nám to řekl průvodčí, prý to má cosi společného s napětím, neuměl moc vysvětlit co).

ROZCESTNÍK: A to je ta země česká (1) Jítrava

Začátek července, lidé úpí v strašlivých vedrech a my se vydáváme na první výlet po nedobrovolné přestávce. Letos se budeme pohybovat jen tak v nedalekém okolí, tak jsem si řekla, že vytvořím seriál :)

 

 

Našla jsem ubytování ve vesničce s poetickým jménem Jítrava na rozhraní Čech, Německa a Polska. Za zády jsme měli Lužické a Žitavské hory s krásnými skalními městy, údolími a podmáčenými loukami, před sebou Ještědský hřeben.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN