Yga

ROZHLEDNÍK: Vinohrady, vinohrady, dobré vínko dáváte…

Ale kdeže dáváte, v potu tváře a po celý rok si je musí šohaj vydobýt, aby mohl mít z něj dobrou vůli.

Stále se ve vzpomínkách vracím do mých dětských či aspoň mladších let. Jsem z malorolnické rodiny a k mé mladosti patří především práce na poli, tedy i ve vinohradu. A tak bych se s vámi chtěla podělit o ty zvláštní dny, kdy na vinici dozrály hrozny, a hospodář usoudil, že je třeba udělat vinobraní (no – nejenom hospodář, ale hlavně podniky typu „vinopa“, které vykupovaly hrozny od malopěstitelů).

ROZCESTNÍK: Cestou necestou aneb po stopách školních výletů

„Proč nejedeme někdy do Beskyd? Já tam ještě nikdy nebyl,“ nadhazoval už pár roků Jenda. „To není možné, abys nebyl v Beskydech – dyť z našich končin se tam jezdilo na školní výlety na obecné škole! Ty nemáš doma sádrového radegasta a dřevěný domeček?“ kontrovala jsem. „Ne ne, to nemám, my jsme tam nebyli!“ kategoricky odvětil choť. A tak jsem letos sedla k počítači, našla hotýlek v dojezdné blízkosti beskydských podivuhodností a v pondělí na svatou Annu jsme vyrazili do Horní Bečvy.

ČLOVĚČINY: Vzpomínky na jaro 1945

Dne 5. dubna 1945 začala bitva o vstup Rudé armády na území Čech a Moravy. Toto drama se odehrálo v Lanžhotě, obci na soutoku Dyje a Moravy. A tady je autentické povídání mé tchyně, která přechod fronty zažila ve věku 14 let.

Čekání na frontu

S blížící frontou jsme přestaly chodit do školy. Jen jedenkrát týdně jsme docházely do hospody pana Hrubého, kde paní učitelka zadávala domácí úkoly. Škola byla totiž zabrána německou armádou, která zde ubytovala své vojáky.

HISTORIE: Vzpomínky na léta padesátá

Není to veselé čtení, ale je to kus historie. Upravila jsem pro Náš zvířetník kousek Terčiny gymnaziální seminární práce. V této části vzpomíná pamětník (pro naše účely Petřík S.) na konec sedláků na Vrbici. Jenom trošku zasvětím do problematiky – pro vstup do JZD se začalo agitovat již koncem čtyřicátých roků minulého století, leč s nevalným úspěchem.

Lidé spjatí s přírodou měli svůj mozek a dovedli si hravě spočítat, že to, co je společné, je vlastně ničí a co je ničí, o to se nikdo nestará. Časem začali soudruzi přitvrzovat a přitvrzovat a zlomem se stal rok 1958 – červen. A právě tento čas nás zajímá – jak o něm mluví Petřík S.; kurzívou jsou doplněny vzpomínky mé mamky. Tož vraťme se o půl století zpátky. 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN