Xerxová

ROZCESTNÍK: Beta na Viru

virVir je malý ostrov v Severní Dalmacii. Kousek od Zadaru. Ještě menší kousek od historického městečka Nin. Národní park Paklenica plný bílých vápencových skal a krasových jeskyň co by kamenem dohodil. A Plitvická jezera taky nejsou až tak daleko.

 

 

 

Ale!! Beta si užívá již osmé léto. To je na dogu věk pokročilý. Od zimy není zdravá. Jet?? Nejet?? Jet s Betou?? Nechat jí doma hlídat (Lída s Fanynkou se nabízely mnohokrát)… Vilém je teprve tříletý. Je v období silně mamánkovatém. Zvládne týden jen s dědou a babčou?? Jet?? Nejet?? Riskli jsme to. A dobře jsme udělali. Protože spokojení jsme se vrátili úplně všichni.

PSI: Beta a venčení dětí

jezdec6_1Betka ven chce téměř za všech okolností. Pořádná procházka prostě patří mezi Kosatčí základní životní potřeby. Že jsou u nás trpajzlíci jí vůbec nevadí, protože do auta se vejdeme všichni a alespoň bude cestou větší psina…

 

 

Délka trasy byla tentokrát jasná – jen asi tak hodinová procházka. Betce končí účinnost léku (podává se jeden za měsíc) a tak ji víc šetříme (i když ťuk, ťuk, ťuk… tentokrát pokles kondice není moc patrný) , Františka se měla poprvé nést v krosničce a tedy Vilém měl celou dobu šlapat po svých.

PSI: Jak stárne doga Beta

0608xer4_1Pamětníci si asi vzpomenou. Od začátku srpna 2006 do začátku července 2007 vycházelo postupně dvanáctidílné povídání „Jak roste doga Beta“. Snažila jsem se pečlivě zmapovat první rok soužití s Kosatkou dravou.

 

 

 

Ta přezdívka je opravdu původní – cituji konec prvního povídání, které vzniklo po třech dnech pobytu Bety doma:

P.S.: snad z ní nevyroste kosatka dravá – už jsem slyšela přes plot i tento popis barvy našeho štěníka. Jinak nám paní ze sousedství sdělila, že nechápe, proč jsme elegantní, krásné a klidné dogy vyměnili za pitbula. Začínám být zvědavá, co nám vyroste.

ROZCESTNÍK: Beta a úpolíny

JizerkaÚpolín evropský (Trollius europaeus) je krásná jarní žlutě kvetoucí horská jedůvka. Asi největší z našich pryskyřníků. Skoro všude v Evropě je chráněná. Není náhodou, že Chráněná krajinná oblast Jizerské hory má tuto květinu ve znaku – zdejší horské vlhké louky se koncem května pravidelně barví do žluta.

 

 

A skoro každý rok nám to nedá, a vypravíme se na procházku kolem Úpolínové louky a také Pralouky. Pralouka se ta louka vedle parkoviště Mořina na úpatí Bukovce opravdu jmenuje. Je to proto, že se nejedná o uměle, lidským zásahem vytvořenou plochu bez lesa či kleče (jako jsou Malá i Velká jizerská louka), ale že zde les nikdy nebyl. I proto tu roste řada vzácných kytiček, které se jinde nalézt nedají. Ale na ty je zatím brzy – v těchto dnech patří Pralouka žlutým hlavičkám úpolínů.

ROZCESTNÍK: Beta a ledové víly

Začalo jaro. Jak kde – v kalendáři ano, v Liberci rozhodně nee. A ani okolí neumožňovalo žádné bezsněžné procházky. Ale sníh nesníh, led neled, Betku začala tlapátka  po čase zase trochu víc poslouchat a tak jsme riskli vyrazit na první letošní opravdový výlet.

 

 

Na konci zimy se vyplatí navštívit zajímavé údolí říčky Křinice na pomezí dvou chráněných území – Lužické hory a Labské pískovce. Pod převisy pískovcových skal se vytváří ledové krápníky a turistické značky vedou z Kyjova kolem Vinného sklípku (led zde vytváří na bezchybně hladké podlaze vinárny lahve z čirého ledu – víno zde uložené by rozhodně nemělo teplotu vhodnou k podávání), dál k Jeskyni víl (největší atrakce), a také k Betlému, Varhanům a dalším a dalším ledovým hříčkám přírody.

ROZCESTNÍK: Beta a vánoční Helfenburk

Měla to být pohodová a pohodlná procházka Štědrého dne. Nakonec z toho byla vydařená procházka s řadou adrenalinových prvků…

 

 

Beta prožívá už svou sedmou zimu. Značná sněhová nadílka posledních týdnů a ušlapaný led na cestách způsobil, že se jí tlapátka opět (jako každou zimu) začala víc rozjíždět a její pohyb není až tak dokonalý. Chtěli jsme proto vyrazit na zaručeně bezsněžnou výpravu, kde si Beta poběhá po pevném podkladu. Předpověď počasí slibovala teplo a velkou oblevu i do podhůří, ale my jsme pro jistotu zvolili výlet daleko do kraje úrodného a teplého – do Úštěku.

PSI: Beta a děti

Betka je rozcapený jedináček. Vlastně všechny naše dogy byly rozcapení jedináčci… Jak se tváří (či tvářily) na dětskou konkurenci??

 

 

 

Arona to měla s dítky jednoduché – vyrůstala nejen se skautským oddílem, ale hlavně s dítky rodinnými – nejstarší neteřce bylo deset, nejmladší dva roky. A Lída byla devítiletá, když ta malá žíhaná potvůrka vstoupila do naší domácnosti. Bylo normální, že se děda „pral“ současně se třemi vnoučaty a jednou dogou.

ROZCESTNÍK: Beta a Vilém u vrtuláků

Beta s námi už nějakou tu dovolenou prožila. A bylo jí vcelku jedno, jestli to bylo zelené Skotsko, památkami oplývající Burgundsko, či horká Itálie. Tahle dovolená však byla úplně jiná. Protože tentokrát s námi jel Vilém…

 

 

Už poskládat věci do Yarýska nebylo snadné. Sice byly řeči, že sedačka s Vilémem nezabere tolik místa jako jindy spolucestující kytara, ale když se mají navíc vejít i tak neskladné věci jako je nočník, kyblíček, hračky na pláž, dětské minikolo a přilba… No – nakonec se to všechno vešlo a mohli jsme vyrazit.

ROZCESTNÍK: Beta na Garganu (2)

Gargano je poloostrov na východním pobřeží Itálie. Celý poloostrov je národním parkem. Ve vnitrozemí je nejen původní listnatý prales Foresta Umbra, ale i řada tisícimetrových vrcholků hor. Pobřeží je lemováno bílými skalisky, rozlehlými jeskyněmi, překrásnými plážemi. Historických cílů je taky dost k vidění. V sezóně je Gargáno přecpané turisty. To nás neláká. Ale taková mimosezónní poznávačka…

 

Úterý – pokus o lodní výlet I., Foresta Umbra, Peschici

 

Ráno jdeme Betku vyběhat na pobřeží. Okolí malého kostelíku S. Lorenza je velmi fotogenické. Bílé kameny, kvetoucí zeleň, v pozadí bílé vlny na modrém Jadranu, strážní věž Torre Molinello a taky podivná konstrukce trabucco.

ROZCESTNÍK: Beta na Garganu (1)

Gargano je poloostrov na východním pobřeží Itálie. Celý poloostrov je národním parkem. Ve vnitrozemí je nejen původní listnatý prales Foresta Umbra, ale i řada tisícimetrových vrcholků hor. Pobřeží je lemováno bílými skalisky, rozlehlými jeskyněmi, překrásnými plážemi. Historických cílů je taky dost k vidění. V sezóně je Gargáno přecpané turisty. To nás neláká. Ale taková mimosezónní poznávačka…

 

Pátek a sobota – cesta na jih – až do italské Apúlie

V pátek 4. května večer vyjíždíme z Liberce směr Itálie. Čeká nás asi 700 kilometrů na průsmyk Brennero a pak ještě tisícovka až na poloostrov Gargano. Na cestu přes Alpy nám svítí úžasně velký měsíc, který osvětluje zasněžené vrcholky hor.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD