USA

KOČKY: Když kočka kulhá, aneb věříte v sílu magnetů?

Před čtyřmi roky začala naše kočka Smoky náhle kulhat a docela mne tím vylekala. Podobně totiž kulhala dřívější kočka Kotě, necelý rok před svojí smrtí. Tenkrát ke konci zimy Kotě ze dne na den najednou nedokázala vyskočit na postel – pohyb, který až do té doby zvládla jako nic. Doskočila sotva do půlky matrace, spadla a poníženě odešla. Přišoupla jsem jí k posteli nízkou stoličku, aby si zachovala důstojnost a mohla s námi dále sdílet lože. Když přišlo jaro, Kotě si na teplém slunci vyhřívala staré kosti a její kulhání se vylepšilo. Na Vánoce pak zemřela.

PSI: Ještě jednou Trixie – tentokrát o vyrážkách

Krátce po záchraně Trixie jsme došli k přesvědčení, že se fenka musela narodit v jedné z mnoha stále existujících množíren psů (puppy mills). Její vzhled se pravidelnou stravou zlepšil, její kožní problémy ale nebraly konce. Byly doby, kdy měla krásně lesklou srst a holá místa (hlavně na zadku) jí zcela zarostla.

Bohužel to vždy bylo jen přechodné vylepšení. Přes veškerou snahu se nám nedařilo zamezit jejímu nepřetržitému drbání. Trixie se dokázala zuřivě škrábat celý den, kam jen svými zuby a drápy dosáhla. Její břicho bývalo na dotek teplé, osypané červenými pupínky. Pod srstí a hlavně v podpaží se jí dělaly dlouhé rudé „plameny“. Kůže na stehnech byla hrbolatá od maličkých puchýřků a vystouplých kožních pupínků. Packy měla mezi prsty zarudlé, vleže si je kousala a lízala téměř bez přestání.

MLSOTNÍK: Sladké brambory, indiánský pudink a křížaly pro psa

Poslední čtvrtek v listopadu (tedy dnes) slaví Američané jejich nejoblíbenější (a nejžravější) svátek – Thanksgiving Day (Díkůvzdání). První Thanksgiving se slavil už v r. 1621 v přístavním městě Plymouth. Bylo to rok po zakotvení nejznámější lodě Mayflower. Ta přistála s prvními anglickými přistěhovalci – Pilgrims u pobřeží dnešního státu Massachusetts (jeden ze 6 států tzv. New England). Uspořádaná vele-hostina byl dík Bohu za bohatou úrodu, ale také dík tamním indiánům, kteří jim nejen pomohli přežít první krutou zimu, ale naučili je, co a jak v nové zemi a v nových podmínkách pěstovat.

PSI: Trixie je naše

Když jsem se v půlce října vrátila z Prahy, manžel měl pro mne jen několik dnů starou novinu. Sousedka Kris se bude začátkem listopadu stěhovat. S velkým pocitem viny mu zároveň sdělila, že v novém domě bude místo jen pro jednoho psa. Který to bude ani nebylo třeba dodávat.

Pro manžela, ani pro mne to až takové překvapení nebylo. Proto mohl Kris bez váhání říci, že Trixie půjde k nám. Podezření, že by se Kris mohla odstěhovat, jsme pojali už asi před půl rokem. Kris je mladá a samozřejmě jsme nepředpokládali, že navždy zůstane sama. Všimli jsme si, že u jejího domu čím dál častěji parkuje cizí auto a Kris nám pak jednou sama naznačila, že má přítele. Více jsme se neptali a lásku jí přáli (jednou v létě jsme dokonce týden hlídali psy, když s ním byla pryč a kluci byli u kamarádů).

PSI: Sadie a Trixie podruhé

Když jsem naposledy psala o fenkách Sadie a Trixie, byly obě ještě odrostlejší štěňata. Letos v červenci bylo Sadie už pět let, Trixie se v březnu překulily tři roky. Stále se mají vzájemně rády, a přestože si už nehrají tolik jako dříve, když je to občas chytne, honí se po zahradě (jejich, nebo naší) – radost je pozorovat.

Trixie brzy uznala Sadie jako svoji nadřízenou a při přátelském zápolení je to vždy ona, která se „vzdává“. Lehne si na záda (její vůbec nejmilejší pozice) a nechá se od poskakující a ňafající Sadie přátelsky okusovat. Zatím jsem tuhle hru neviděla hrát obráceně.

ROZCESTNÍK: Dovolená na hausbótu

Myslím, že každý z vás si jednou prožil dovolenou, kterou by označil za tu ze všech nejlepší. Ta naše trvala pouze týden, byla ve Francii a byla na hausbótu.

Náš přítel Jerry, který s námi byl, nás z Floridy často přijede na pár dnů navštívit. A vždy si na ten společný týden třeba jen krátce vzpomeneme. Když u nás byl na jaře, dokonce jsme vyndali album s fotkami. Jerry měl s sebou na lodi jako jediný foťák a pak nám daroval kopie.

MLSOTNÍK: Bread and Butter Pickles

Proč mají tyhle nakládané okurky tak zvláštní název nevím. Volně bych ho přeložila jako „okurky ke chlebu s máslem“. Možná si je lidé dávali do sandviče, možná jsou tak populární jako chleba s máslem – těch vysvětlení by mohla být spousta. Já jsem je začala dělat před mnoha lety, jejich chuť pro mě tehdy byla úplně nová a zcela jiná od těch „evropských“ a zachutnala mi převelice.

Když jsme bydleli ve státě Illinois, kde jsem měla velikou zahradu, dělala jsem je z vlastních okurek i cibulí. Tady si oboje musím kupovat, protože na mém záhoně se okurkám nedaří. Proto je nedělám každý rok, ale předloni jsem si na trhu koupila okurek celý košík a naložila jsem si jich několik velkých lahví. Protože jich stále několik mám, nebudu další dělat ani letos.

PTÁCI: Galantnost se někdy nevyplácí

Podle evropské představy „zahrady u domu”, není ta naše nijak obrovská. Přesto na ni v sezóně postupně hnízdí jedenáct druhů ptáků a rorýsové v komíně. Od každého druhu pouze jeden nebo dva páry, s výjimkou vlhovců, kteří jsou letos zastoupeni třemi páry.

Vlhovců hnízdilo i více, ale nedávno jsme pro větší světlo nechali uříznout dva vysoké cedry, které už stejně odumíraly. Vlhovci tím přišli o prostor, protože si hnízda staví dost vysoko v korunách. Další páry nebo jiné druhy ti „naši” ptáci ze zahrady nemilosrdně vyženou. Sedm druhů zde žije celoročně a je zajímavé že zbývající čtyři stěhovavé druhy při návratu ti trvalí přijmou a nechají hnízdit bez vzdušných bojů. Musí si pamatovat, že právě tihle sem právoplatně patří. Během zimy se u krmítka velmi krátce zastaví ještě několik dalších druhů, ale ti jsou opravdu „přespolní” a pokračují dál.

ČLOVĚČINY: Alabamská zpověď

V polovině sedmdesátých let jsem prvně navštívila americký Jih. Cesta to byla velmi zajímavá, jistě i proto, že jsme se dívali shovívavýma očima turistů. Přestože se od té doby hodně změnilo k lepšímu, ani jeden z nás si tehdy nedovedl představit, že by kdy dobrovolně v některém z těchto států bydlel.

A jak už to často bývá „odříkaného chleba největší krajíc“. Dnes, nejenže žijeme na Jihu, ale navíc v nejjižnější části Alabamy, „Bamy“ jak se zde zkracuje. Na tzv. Deep South, pojem, pod nějž se obecně zahrnuje pás pěti jižních států – South Carolina, Georgia, Alabama, Mississippi a Louisiana. Pro nás samotné je ovšem největším překvapení to, že tady žijeme dobrovolně a že se nám tu líbí. Však i naši kočku Dixie, jsem pojmenovala podle jejího nicku – „Heart of Dixie“.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN