Tora

LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Tora: Šrot

Plížil jsem se tmavou ulicí. Temná ústa dveří lákala kolemjdoucí do svých tajuplných zákoutí, ale já jejich volání odolával. Dobře jsem věděl, co se v nich skrývá. Mé město není jemné a hravé, je kruté a nikomu nic neodpouští, zvláště pak v noci.

 

Kradmo jsem se ohlédl. Tiringa se stále držela na dohled. Pohybuje se v ulicích stejně dobře jako já a navíc má výhodu ve své štíhlé pružné postavě, mládí, dravosti.

 

Rána.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – První hodiny, první dny

Postavili jsme přepravku v obýváku na roztažený gauč (který jsme předtím stihli pokrýt žužlací dekou) a otevřeli její dvířka. Koťata nelenila a vystoupila ven, do nového světa, nového domova, nového života.

 

 

Než jsme se stačili otočit, byli na stolku, v knihovně, na škrábadle, na okně, na křesle… byli všude.

 

Foto č. 1 – Tady budem bydlet, jo? Dobrý!

LITERÁRNÍ LÉTO S DEDENÍKEM – Tora: Drabble – Strážci rozhraní (3)

Potřetí se setkáváme se strážci rozhraní. Tentokrát jsem vybrala tři kousky, které na sebe víceméně navazují. Nepsala jsem je těsně za sebou, ale témata mi časem nahrála a tak vznikla tato malá série. Zakončená tak, jak jsem opravdu vůbec nezamýšlela…

 

Ještě předestřu, že se vše odehrává kolem roku 1950 (ano, inspirovala jsem se v jedné rozepsané povídce, ale pouze inspirovala…).

 

Klára, jsem prostě Klára

Téma: Falešná identita

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Převoz

Pátek 14. 6. 2019. Slunce svítilo na plné pecky, Brno sálalo vedrem. Den jako každý jiný, prostě pátek. Pro nás to ale nebyl lecjaký den. Jeli jsme si pro koťata.

 

 

Vyrazili jsme do Svitav rovnou z práce, žádné zdržování. Zdržely nás až kolony kolem Kuřimi, klasický pátek odpoledne.

Do útulku jsem dorazila ve zvláštním rozpoložení. Moc jsem se těšila na koťata, při minulé návštěvě jsem viděla, jak jsou kouzelná a prostě mi učarovala. Ale bála jsem se cesty zpět, paní Jana vezla koťata jen na veterinu ve Svitavách a bylo prý zle, drobci se báli, přijeli celí vystresovaní.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel…

Jako správně vycvičená obsluha v Hotelu u devíti koček máme s kočkami poměrně dost zkušeností. Tobiáška a Rozárku jsme měli od koťátek, Barbucha přišel jako mladý puberťák a Čenda, Jája a Silver dorazili do hotelu ve věku již pro kočky středním až úctyhodném, Čendovi bylo osm a Jájovi a Silverovi nejméně dvanáct až patnáct let, těžko odhadovat. Sofinka, sama ještě ani nedorostlá, odhadem roční, přivedla tři koťata tak měsíční, tipla bych. A pak tu byli další, krátkodobí hosté hotelu, Lupínek, Barbušice, Trojbarevka, Silverka s koťaty, černý s obojkem, sousedovic zrzek…

 

LITERÁRNÍ LÉTO S DEDENÍKEM – Tora: Drabble – Strážci rozhraní (2)

Další část vybraných drabble ze světa strážců rozhraní se nese v lehčím, rozvernějším duchu.

 

 

 

 

Se sklípkanem se nemluví

Téma: Sklepmistr

„To sme tu… zbyli… poslední dva?“ rozhlédla se Sheila kolem sebe.
Gonny ztěžka přikývl. „Jo. Vodpadl Jules, Henry i Gabriela. Revírník se vypařil a Odetta zdrhla už dávno.“
„A…“ nemohla si vzpomenout. „Takovej ten černej… Sklípkan!“
Gonny vytřeštil oči. „Jakej sklípkan?“
„Gonny, dyť s nama mluvil!“
„Se sklípkanem se neto… nemluví! Se zažene! Zašlápne!“
„Gonny, jak chceš zašlápnout dvoumetrového chlapa?“

LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – povídka: Co s ním?

Oli se nepřítomně dloubala v původně úhledně uspořádané porci. Artyčokové pyré se pomalu měnilo v nevábnou hmotu. Ochutnala kachní prso a povzdechla. Její společník ji zaraženě pozoroval.

 

 

„Nechutná vám? Degustační menu je to nejlepší, co místní kuchyně nabízí,“ pronesl nejistě.

„Cože?“ zvedla Oli oči. „Ne, kdepak, tedy vlastně ano, jídlo je výborné,“ spolkla další kousek. „Jen… soukromé starosti, víte? S večeří to nemá nic společného,“ usmála se svůdně přes kytici uprostřed stolu. Muž pokynul číšníkovi. Rozrýpaná porce byla odnesena včetně ušpiněné skleničky. Obratem na stůl přistála čistá a sommelier začal představovat víno, které bude podávat k dalšímu chodu.

LITERÁRNÍ LÉTO S DEDENÍKEM – Tora: Drabble – Strážci rozhraní (1)

Letos jsem do poslední chvíle nevěděla, o čem vlastně budu dubnová drabble psát. Hotel U devíti koček si vzal oddechový čas, zbyla v něm doma poslední samotná Rozárka a vzadu v dílně Sofie s Bonnie. Tobiáš, Jája i Čeněk vloni k naší velké bolesti přešli za duhu,  Barbucha se vydal kamsi do širého světa.

 

O kočkách mi psát opravdu nešlo. Až někdy ke konci dubna jsem dokázala napsat čtyři kočičí drabble, takže na kočky nakonec přece jen také dojde. Ale začneme jinde.

HOST DEDENÍKU – Tora: Cesta za snem aneb nečekané útrapy jedné kočovné společnosti (povídka)

Slunce klonící se k západu příjemně hřálo, vzduch voněl jarem a jásavě barevné maringotky se sunuly po prašné cestě. Město v dálce rozverně blýskalo věžemi a zvalo poutníky do svých bran. „To už dneska nedojedeme,“ vzdychl principál. „Škoda. Ale co, zítra tam budeme brzo po ránu. Stihneme první představení ještě dopoledne, lidi budou čerství a určitě nějaký ten peníz kápne.“

 

Vtom uslyšel ránu, jeden z vozů se zakymácel a místo kola se objevil velký bílý čtverec s namalovaným rozjásaným obličejem.

„Já se na to… Kdo jim krucinál zas dal peníze na ty cingrtské krámy? Cvočku, Cvičko, okamžitě sem! Ať už je to kolo zpátky!“

HOST DEDENÍKU – Tora: Město slov (povídka)

Městská rada: „Jednou jsme městská rada, tak bychom se tak měli chovat!“ práskl do stolu první radní. „Musíme zabránit tomu, aby se nám sem pořád dobývali ti nemožní cizinci! Není jim rozumět! Nikdo neví, kde se berou! Za branami je jich stále plno, a když je, nedej Bože, pustíme dovnitř, začnou se okamžitě šíleně roztahovat! Jakmile zaberou nějaké místo, je jich tam za chvíli hned chumel! Jako bychom neměli svých starostí dost!“

 

„Navrhuji jet podle programu, prosím, “ snažil se prosadit zapisovatel. „Abychom tu zas nebyli až do noci,“ brblal směrem k vedle sedícímu radnímu.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD